JZ 04-2009.indd - Město Javorník

Ohlašovala je Kvtná nedle (Palmsonntag, 6. postní nedle). Na ni bylo teba pipravit
velké kytice vrbových vtví s koikami (Weidenkätzchen), které byly pi nedlní mši
posvceny. Byly vlastn náhradou palmových ratolestí (Palmenzweige), pokládaných pod
kopyta oslíka, na nmž v tento den pijel Ježíš Kristus do Jeruzaléma. Ti koiky spolknuté
hned po návratu ze mše mly ochránit ped nemocemi krku. Na Kvtnou nedli se muselo
vstát co nejdíve, ten, kdo vstal v rodin poslední, vysloužil si titul „kvtného nebo též
velikononího osla“ (Palmesel). Zaal Svatý týden.
Po celé Žluté úterý (Gelbdienstag) se nikdo nesml rozilovat, zlobit i dokonce klít,
jinak mu hrozilo, že v oblieji celý zežloutne. Na Kivou stedu (Krumm-Mitwoch, u nás
Škaredá steda) zase nesml nikdo, pedevším dti, plakat, aby mu nenarostl kivý nos.
Velmi bohatý na zvyky, povry i církevní obyeje byl Zelený tvrtek (Gründonnerstag).
Zaínal jím písný pst trvající ti dny (tvrtek – sobota). Ješt ped východem slunce bylo
teba se opláchnout tekoucí vodou v potoce i ece – velikononí voda mla mít léivou
moc a chránit proti vyrážkám, slunením pihám a dokonce ped hadím uštknutím. Všichni
vící se sešli na slavnostní ranní mši; pi gloria se ješt jednou rozezvonily všechny zvony
a rozezpívaly varhany. Pak vše utichlo – „zvony odletly do íma“, aby tam od svatého
Otce vyprosily požehnání a oištní pro všechny, a nahradily je až do slavnosti vzkíšení
skupinky chlapc (bylo jich nkdy až 50; jinde, nap. v Žulové chodili pouze ministranti)
s ehtakami a klapakami. Ráno, v poledne, veer i ped bohoslužbami naplovalo ehtání
a klapání celou ves. Hoši dostávali za službu pár šesták, malovaná vejce a rzné
velikononí pamlsky. Profesor Karl Harbich vzpomínal na své zážitky z dtství prožitém
v Bílém Potoce takto: „Nejvtší legrace nastala, když mezi nás pan fará Engelbrecher
hodil z okna fary velikononí chlebíky plnné jablenou a hruškovou náplní i oechy. To
pak neodešel nikdo bez boule i modiny. Nejlépe bylo stát opodál, ne pímo v chumlu
„klapa“. Celý „lup“ toho dne rozdloval potom ve škole pan ídící Pohl.“ Obd byl velmi
prostý. Nesmly chybt zelené byliny, špenát z kopiv nebo teba jen ebíek v polévce.
Odpoledne navštvovaly v nkterých obcích (Bílý Potok a celé Javornicko, Lipová) dti
svoje kmotry (Pate=Taufpatin), které pro svoje kmotence (Patenkinder) až do jejich
trnácti let dvakrát ron – na Zelený tvrtek a na sv. Martina poádaly malé pohoštní:
polévku s vajenou omeletou a koláe.
V den Velkého pátku (Karfreitag) se držel nejpísnjší pst z celého roku. Pi ranní mši
byla k Božímu hrobu odnesena Svátost oltání pikrytá erným závojem. U hrobu se
v hodinových intervalech stídala estná stráž z ad steleckého spolku (Zlaté Hory,
Javorník), nkde to byli hasii nebo válení veteráni.
Bílá sobota (Karsamstag = postní sobota) byla významným dnem pro všechny vící –
nastal as vzkíšení Krista – a s tím symbolicky spjatého „zmrtvýchvstání“ celé pírody, as
nového života. Opt se rozeznly zvony a rozezpívaly varhany. Pekl se speciální
velikononí chléb (v žulovském náeí Gaalbruchla). Na celý kraj se snášela divuplná noc
(Osternacht) opedená povrami a zvyky.
Patily k ní pedevším velikononí ohn. Chlapci
vyhazovali vysoko zapálená košata a skákali pes plameny.
Picházelo ráno Velikononí nedle (Ostersonntag).
Hospodái museli obejít všechna svá již osetá pole
a zajistit jim podle tradice bohatou úrodu. K tomu posloužily
kížky z posvceného deva a vtviky koiek. Na pt
míst (symbol pti ran Kristových) každého zasetého pole je
musel hospodá zapíchnout: do každého rohu pole po tech kížcích s vtvikou koiek
a doprosted ješt jeden kížek. V Bílém Potoce vytváeli uprosted polí z malých kížk
obrys velkého kíže.
- 18 -