You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
8 SOBĚSLAVSKÁ HLÁSKA červen <strong>2011</strong><br />
Ochotníci na scéně<br />
V Soběslavi má amatérské divadlo dlouholetou tradici. Již v roce<br />
1828 byla sehrána čtyři představení, r. 1829 a 1832 jedno, r. 1830 tři.<br />
Jména herců ani uváděných her se nedochovala. První konkrétní zpráva<br />
o ochotnickém divadle u nás je z roku 1842, kdy byla sehrána fraška<br />
Dva přátelé a jediný kabát. S postupujícími léty se střídaly scény, režiséři,<br />
herci. Roku 1882 zřídil měšťanský pivovar ze sýpek z bývalé Rožmberské<br />
školy Národní hostinec s prostorným sálem. Prvním představením,<br />
které se zde hrálo, byl Strakonický dudák. Po tomto nadšení došlo vlivem<br />
hospodářských i politických poměrů ke spolkovému úpadku. V letech<br />
1895 – 1910 bylo sehráno jen osm představení. V době stagnace<br />
ochotnického spolku se podařilo získat ke spolupráci režiséra Národního<br />
divadla Edmunda Chvalovského, který upravil pro náš spolek několik<br />
her. Po roce 1911 nastal v Soběslavi opět vzestup divadelnictví. Svou<br />
uměleckou činnost skončil Chvalovský vypravením Jiráskovy Lucerny.<br />
V té době mu bylo už 91 roků…<br />
Po letech odmlky se začal v loňském roce opět utvářet Spolek divadelních<br />
ochotníků, který nese jeho jméno, Chvalovský. Je to především<br />
zásluha Kamila Modla, který se ujal vedení souboru a režie. Podařilo se<br />
nám zachytit vyjádření hlavního protagonisty hry Lakomec:<br />
“A já ke své nejmilejší kasičce.” Tak to jsou má poslední slova ve hře<br />
Lakomec, které mi do úst vložil můj francouzský dramatický otec, pan<br />
Moliere - vl. jm. Jean - Baptiste Poquelin, narozen 15.1.1622, zemřel<br />
17.2.1673.<br />
Jsem rád, že tato hra po deseti letech opět ožila na soběslavské scéně.<br />
Začátky neměla vůbec lehké. Po tak dlouhé pauze se muselo začít od<br />
“Adama.” Na první seznamovací zkoušku v červnu loňského roku přišlo<br />
21 zájemců. Na druhou už jen osm. A tak se počty divadelních adeptů různě<br />
střídaly až do poloviny listopadu. “Rejža” to neměl vůbec lehké. Když<br />
upravil text hry na daný počet<br />
osob, zjistil po dvou,<br />
třech zkouškách, že jej musí<br />
upravovat znovu, protože<br />
opět někdo odešel. A to se<br />
stalo několikrát. Mnozí se<br />
domnívali, že budou “slavné<br />
soběslavské hvězdy” za pár<br />
zkoušek. Jenže ono to tak<br />
není. Má-li být v amatérském<br />
divadle něco k světu,<br />
lze zkoušek snadno napočítat<br />
přes 35. Zkouší se jednou<br />
týdně, protože mnozí představitelé<br />
jednotlivých rolí<br />
mají své pracovní nebo škol-<br />
ní povinnosti. Mnohdy jsem “rejžu” obdivoval, že to všechno ustál. Podařilo<br />
se mu nakonec vytvořit partu, která byla do hraní stejně zapálená jako<br />
on. Vždyť většina byli úplní nováčci. Vyšlo to. I obsazení postav. A že si<br />
nevymýšlím, o tom jste se mohli přesvědčit 12. května. Všichni hráli s<br />
chutí. A jejich počáteční tréma z nich brzy spadla. K tomu přispěli i diváci.<br />
Byli přímo fantastičtí. Tak krásnou atmosféru jsem již delší dobu nezažil.<br />
Patří jim za to velký dík. Přehlíželi s úsměvem některé nedostatky a<br />
velkým potleskem i můj opožděný příchod ve čtvrtém jednání, kdy na<br />
scéně byla služebná Klaudýna a dohazovačka Frosinda. Úsměvné na tomto<br />
výstupu bylo, že jsem v tom byl zcela nevině. Jedna z aktérek totiž přeskočila<br />
text a narážku, na kterou já vcházím na scénu, neřekla. A tak jsem<br />
klidně v zákulisí čekal. Až po chvíli za potlesku a zděšeného výrazu na<br />
tvářích obou žen jsem pochopil, že se něco stalo a vstoupil do děje. Výsledek<br />
byl ten, že si všichni mysleli, že jsem zapomněl jít na scénu. Však<br />
jsem to v zákulisí “schytal”. Těmito drobnými příhodami, které se stanou i<br />
profesionálům, je hraní divadla kouzelné. Sejde-li se tak skvělé publikum,<br />
je to o to kouzelnější. Proto jim za to patří ještě jednou velký dík. Poděkovat<br />
se sluší i paní Duškové z divadelního spolku Vltavan z Týna nad Vltavou,<br />
která Soběslavákům půjčila kostýmy zcela zadarmo. To slůvko<br />
vždycky rád slyším - zadarmo! Doneslo se k mému sluchu ještě jednou, a<br />
to za scénickou hudbu, kterou složil Petr Čapek. Též mu patří poděkování.<br />
Abych si moc nevypsal perobrk, raději budu končit. Snad jen na závěr:<br />
“Milý soubore. Nasadil sis laťku velmi vysoko. Já však věřím, že nadšení<br />
a elán tě neopustí a úspěšně odehraných her bude stále přibývat. I když někdy<br />
přijde neúspěch, nenech se odradit. Vždyť za ten potlesk - i když někdy<br />
slabší - to stojí. Někdy opět při panu Molierovi na shledanou. Zlom<br />
vaz! Tfuj, tfuj, tfuj.<br />
Váš Harpagon<br />
Divadelní spolek Chvalovský děkuje za podporu a přízeň paní Duškové -<br />
divadelní spolek Vltavan, Týn nad Vltavou, Petru Čapkovi, Tomáši Hořickému,<br />
Reklamnímu ateliéru s.r.o. Soběslav a Kamilu Modlovi
Change language