Odraz 07 - Město Roztoky

TÉMA MĚSÍCEV 19. století pak následovaly povodně v letech1824 (červen), 1828, 1837 a pak gigapovodeň v březnu 1845, která byla patrněhistoricky největší středoevropskou povodní(nemohutnější byla v povodí Dunaje). Přivšech škodách byla pro nás velmi užitečná,neboť měla zásadní vliv při vyměřování výšenáspu železniční trati z Prahy do Děčínadokončené v roce 1850.Následovaly povodně v roce 1862, 1872,1876 a pak ta nejslavnější, stoletá, počátkemzáří 1890. Braunerův mlýn byl zatopenaž půl metru v prvním patře (tedy asio půl metru výše než letos). Povodňovéstoletí zakončila povodeň v roce 1896, kterávšak byla nejmohutnější v povodí Labe.Ve 20. století byly zaznamenány povodněv roce 1917, potom v březnu 1940 a v červenci1954. Jen odvarem povodňové katastrofyna slovenském Žitném ostrově(s velkými ztrátami na životech) byla roztockápovodeň v roce 1965. Trochu námVltava zahrozila ještě v letech 1977 a 1981a potom si trochu oddechla, aby naplnoudeřila v srpnu 2002 – a nyní počátkemčervna 2013.Velmi dramatický průběh měla povodeňpočátkem července 1954, kdy pražskou aglomeraciod nejhoršího zachránila ještě nedostavěnáslapská přehrada s dosud prázdnounádrží. Nikdo tehdy nemohl s určitostí tvrdit,že přehradní hráz, přes níž se valily proudyvody jak v Niagaře, tlak vody vydrží.V roce 2002 ani letos nás však vltavská kaskádaneochránila. Více než dvacetiletouvodu není schopna zastavit. Tedy za jistýchokolností by mohla, ale – přehradní nádržemají prioritně funkci rekreační a trochu takéenergetickou, nikoliv povodňově preventivní.Znamenalo by to totiž, že nejméně jednaz přehrad by musela být stabilně vypuštěnana polovinu kapacity, a to nejlépe Orlík. Toby ovšem znamenalo velké ekonomické ztrátyv cestovním ruchu, a proto raději riskujemeekonomické ztráty daleko větší.Letošní povodeň opět zatopila znovu Braunerůvmlýn a další sousední laboratořeStředočeského muzea, zastavila se doslovana prahu atelieru Zdenky Braunerové.V 19. století býval Malý mlýn, nyní nazývanýBraunerův, pod vodou poměrně často.Nalezneme o tom dostatek písemnýchdokladů, např. přímo v korespondenciZdenky Braunerové. Podezřívám trochui původního majitele mlynáře Láblera, žepo zkušenosti s povodní v roce 1845 rádmlýn prodal pražskému advokátovi a poslanciBraunerovi neznalému místních poměrů.Je nutno počítat s tím, že mlýn na potocena úrovni 20 leté vody bude skutečně občaszaplavován a zřejmě žádné technické zařízení(pokud se pohybujeme v reálných finančníchčástkách) tomu nemůže zabránit.Zůstáva s podivem, že i sama Zdenka B. podlehlakouzlu tohoto místa natolik, že si v takrizikovém místě postavila atelier. Jakoby seutěšovala představou, že po těch několikaničivých povodních již žádná nepřijde. Nevím,jak se pak vyrovnala s velkou vodouv roce 1917, která určitě také mlýn a ateliernevynechala.Podobné je to s chatovou kolonií v Žalověu zastávky (pod tratí). V roce 2002 praktickyzanikla, zůstaly jen základy. Přesto se lidés velkou vervou vrhli do její obnovy, snadv blahé naději, že řeka svou energii vyčerpalav roce 2002 na desetiletí. To je pochopitelněhluboký omyl. Berme proto letošní záplavyjako poučení, jako takový výchovnýpohlavek osudu. Další povodeň může býtještě daleko horší.Stanislav BoloňskýK letošní povodniPo jedenácti letech jsme byli opět svědky povodněohromného rozsahu s ničivými následky.Ta v r. 2002 v Praze, a tudíž i u nás v Roztokách,byla označena jako voda pětisetletá, taletošní jako padesátiletá. Zjednodušený /a tudížnesprávný/ popis těchto povodní zní, žepětisetletá voda se vyskytuje jednou za 500 leta padesátiletá voda jednou za 50 let. Řada lidísi proto klade otázku, proč tyto dvě povodněs relativně malou pravděpodobností výskytujsou od sebe vzdáleny pouhých jedenáct let.To souvisí s tím, že u přírodních jevů, jakýmijsou srážky a na nich závislé odtoky, existujejediná jistota, a to že jejich výskyt je naprostonerovnoměrný. Jiná jistota neexistuje.Protože patří k lidské přirozenosti i v chaosuhledat nějaký řád, celé generace našich předkůvěnovali velkou pozornost průběhu počasí, potažmovýskytu srážek, a jejich pozorování jsouzakomponována v celé řadě pranostik. Samotníjejich tvůrci si byli vědomi, že platnost formulacímá jen určitou pravděpodobnost. S výskytemnadměrných srážek souvisí i výskyt povodní.Zátopovým oblastem se naši dávní předkovévyhýbali, svoje aktivity umísťovali v drtivévětšině případů do uctivé vzdálenosti od vodníchživlů. Ve starých kronikách je možnonacházet zprávy, že největší škody při povodníchvykazovaly vodní mlýny, hamry, lávky čilouky. Časem však tato přirozená ostražitostdaná právě nerovnoměrností výskytu povodnísilně opadla. Technický pokrok, stabilizacekoryt vodních toků a také lidská pýcha vykonalyrovněž své. A následky čas od času v různéformě pociťujeme takřka všichni.Postupem času se do popředí dostávala otázkaochrany různých výtvorů lidské činnosti,které byly povodněmi ohrožovány. Snahao objektivnost v této problematice vyžadovalavědecký přístup odborníků – hydrologů.Na konkrétních zájmových místech započítse soustavným měřením vodních stavů hladintoků, z nich počítat průtoky a z taktovytvořených ucelených řad pozorování pomocímatematických metod určit pravděpodobnostvýskytu jednotlivých průtoků. Takženapříklad, desetiletá voda je kulminační průtokdosažený při nejvyšším vodním stavu,který je dosažen nebo překročen jednouza 10 let v dlouhodobém průměru, přesněji/a správně/ desetkrát za dobu 100 let. Důležitéje právě to "v dlouhodobém průměru".V Praze se například výskyt velkých povodníběhem 19. století a 20. století velmi lišil.Zejména druhá polovina onoho minuléhostoletí – podstatně nižší výskyt povodnía přehrady na Vltavě přinesly i pro některéodborníky a zejména pro laickou veřejnostpřesvědčení, že Praha i další lokality pod níjsou bezpečně ochráněny. Z výše uvedenéhose nemůžeme podivovat, že během jedenáctilet se objevily dvě tak velké povodně.Z dlouhodobého hlediska to je normální.Můžeme to chápat jen jako trpkou skutečnost,že i další může přijít kdykoliv. Vodníživel je neustále nutno brát vážně. To by mělobýt opět zcela vážným varováním pro ty,kteří se před jedenácti lety rozhodovali a rozhodlise špatně. Řada postižených – občanů,ale i celých lokalit neučinila opatření žádnánebo jen polovičatá.Praha a řada dalších našich měst, jakož i řadaměst sousedních zemí, investovaly do ochranypomocí mobilních hrází, které se ukázalyjako vysoce účinné. Účinkují však podle hesla:"Pošli to dál." Mezi ty "obdarované" patříi naše Roztoky. Další úvahy by však mohly býtbez seriózních podkladů považovány jenza neuvážené spekulace.Doufejme tedy, že další povodeň je v nedohlednu,ale buďme ostražití.Ing. Jan Beran,člen komise ŽPODRAZměsíčník Roztok a Žalova15