2009-4.indd 1 13.8.2009 10:05:09 - Salesiáni Dona Boska

2009-4.indd 1 13.8.2009 10:05:09

obsahúvodník str. 3rozhovor str. 4–5v Čechách se do víry investujemnohem víc než v Německusláva nám a žížalám! str. 6–9napsali jste nám str. 10recenze str. 11kamarádi pomáhají růst str. 12dopis z misií str. 13–14rozvrh hodin str. 15heslo dona Cháveze str. 1770 let přítomnostisalesiánů v Brně str. 18–19zajímavosti ze života církve,ze světa, misie str. 20–22křesťansky aktivní mládežv Dolních Počernicích str. 23test str. 24křížovka o ceny str. 25oslavenci str. 26svěcení v Sofii a Brně str. 27Slovo redakceMilí přátelé Dona Boska,nejdřív chci poděkovat všem, kteří jste reagovalina náš článek ze třetího čísla věnovanýdopisu jedné ze čtenářek, která se námsvěřila s tím, že neví, jak reagovat na pro ni nepřijatelnépřiznání svého dítěte. Část reakcí naleznete v listárně tohotočísla. Je z nich patrné, že lidé, kteří se ve svém životěsetkali s homosexuálně orientovaným člověkem, majísklon být ve svých soudech a ve svém přístupu k těmtolidem shovívavější, zatímco katolíci, kteří to mají ideově„srovnané“, mají na tuto problematiku spíš jednoznačný,a to odsuzující názor, a jsou buď pro léčbu takových osob,nebo pro morální jednoznačnost v posuzování ať už takovéorientace, tak jednání. V Salesiánském magazínu tuto problematikudále rozvádět nebudeme, pokud ale uznáme zavhodné, vrátíme se k ní v nějakém příštím čísle.Doufám, že jste o prázdninách nabrali do plic čerstvývzduch, do plachet příznivý vítr a že máte nové síly do novéhoškolního roku. Já jsem například zjistil, že za klidemnemohu jezdit na venkov, protože tam vládne několik ďáblovýchvynálezů. Abych to vysvětlil: Byl jsem na pár dní vesvém rodném Veselí nad Moravou a těšil se na ranní lenošenído 9.00, ale městská sekačka na trávu mě probudilauž v 6.30, a to přímo za našimi okny – i řekl jsem si: Jakýto na Slovácku dělný lid! U přátel v Českém ráji mě v 6.00zase v sobotu probudili hráči lacrossu, kteří na nedalekémstadionu trénovali na víkendový zápas a bouchali těžkýmimíčky o mantinel. Na exerciciích jsem v sobotu chtěl spátdo půl osmé, ale v 6.30 vyjel na sousední pole – jak se tořekne spisovně? – traktor s hnojem… I řekl jsem si: Všudedobře, nejlíp v Praze.Váš Zdeněk JančaříkVydavatel:Salesiánská provincie PrahaKobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8tel.: 283 029 111, www.sdb.czBankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62Redakce:šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDBredaktor: Jiří Kučerasazba: Miroslav Palíšek, SDBnávrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková, ASCadresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8,tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail: magazin@sdb.czTisk Severografia, a. s.MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 56732 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 2 13.8.2009 10:05:12

Čas pro laikyCivilní, sociální a misionářská dobrovolná služba představuje pročlověka možnost významného a angažovaného povolání. Ve smyslunabídnutí svého času a podpory výchovným a pastoračním iniciativámučí člověka spoluzodpovědnosti.-ÚVODNÍK-Mluvit o Salesiánské rodině dnesznamená vyjadřovat „příslušnost“.Jsme rodinou, ne pracovní skupinou;rodinou, která žije ve společenstvía má své poslání, jako srdce, kterébije střídáním systoly a diastoly, jakodva póly elipsy, které nelze od sebeoddělit, aniž by tím ztratily identitu.Dva dokumenty ukazují na tutocestu: Charta společenství a Chartaposlání.Ve společenství se mluví o citovémvztahu, o hodnotě člověkaa skupiny, o soužití a družnosti.V poslání se připomíná, že nejde jeno to „být spolu“ jako na nějaké hořeTábor, ale pracovat v součinnosti provýchovu a evangelizaci mladých.Nejzářivějším příkladem tohotodialektického spojení je příslušnostbývalých žáků Salesiánské rodiny.Stanovy udávají, že bývalí žáci „jsousoučástí Salesiánské rodiny a prošlisalesiánskou výchovou“. Nikdoz těch, kdo se zúčastnili některéhonašeho díla, nemůže být „vyřazen“,to je v rodině nemyslitelné.To všechno prožíváme v širší perspektivěuniverzální církve a konkrétnějiv místní církvi.24. generální kapitula uvažovalaohledně společného poslání nadnebezpečím „monopolu povolání“ze strany zasvěcených, ale zároveňpotvrdila jejich úkol být „animačnímjádrem“. My salesiáni jsme součástítohoto jádra, ale ne výhradně. Laici,kteří s námi sdílí poslání a salesiánskéhoducha, nejsou jen spolupracovníky,ale spoluodpovědnými osobami,i když na různých úrovních.Dnes již existuje množství různýchskupin a sdružení dobrovolníků.Dobrovolná služba dále roste:v některých oblastech se rozvíjí zvláštěta místní nebo národní, jak misionářská,tak sociální nebo vokacionální(Amerika); v jiných oblastech se organizujemezinárodní a misionářskádobrovolná služba (Evropa); jinde jsoudobrovolníci přijímáni jako hosté (Afrikaa Asie). Salesiánská dobrovolnáslužba je nabídkou hodnot pro mladé,kteří mají za sebou pastorační přípravu,pomáhá jim růst a prohlubovatjejich volbu aktivního křesťanskéhoživota a často se stává příležitostídostat se do kontaktu s evangelizacímládeže mimo naše díla. Nakonec to,o co jde, je spása mládeže.Pascual Chávez,hlavní představený salesiánůSALESIÁNSKÝ MAGAZÍNKaždé2 měsícepřicházíDon Boscok vámdomů.Časopis Salesiánskýmagazín zasílámebezplatně každému,kdo o to požádá. Odroku 1887 je to darDona Boska těm,kteří sympatizují sesalesiánským dílem.ObjednejteSalesiánskýmagazínsvým známým!Oznamtenám změnusvé adresy!Foto: archiv SMSalesiánský magazínKobyliské nám. 1182 00 Praha 8tel.: 283 029 218e-mail: magazin@sdb.czSALESIÁNSKÝ MAGAZÍNwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 32009-4.indd 3 13.8.2009 10:05:13

-ROZHOVOR-V Čechách se do víry investuje mnoh e„Mam otazku,“ ozývá se často nachodbách salesiánského domuv Praze -Kobylisích z úst sympatickéhomladíka. Johannes Karlpochází z německého Schöffeldingu.Je mu 20 let a v Praze homůžete potkávat už od loňskéhozáří. Po maturitě na gymnáziu serozhodl odjet jako dobrovolník dociziny. Volba padla na Českou republiku.Nelákalo tě odjet někamdál, třeba do Afriky?Lákalo, ale myslím, že i dobrovolnictvív Evropě je dobré a užitečné. Poznámdalší evropskou zemi a kulturu.Zvlášť pro nás Němce je důležitémít kontakty se svými sousedy. Můženám to pomoci zbavit se vzájemnýchpředsudků. Viděl jsem to na svýchkamarádech, kteří za mnou do Čechpřijeli. Bylo poznat, že během těchpár dní museli některé názory o Češíchpřehodnotit.Co čeština?Je to hodně těžký jazyk. Docelabrzy jsem se naučil říkat české „ř“.Jenže problém byl v tom, že si paklidé mysleli, že už umím dobře česky,a začali drmolit. A já jim potomvůbec nerozuměl. Češi také všechnozdrobňují. Na obloze svítí „sluníčko“,ráno mě zdraví „dobré ránko“. Ale toje právě něco, co se mi na češtiněhodně líbí. Je tvořivá.Co u salesiánův Praze děláš?JOHANNES KARLJsem hlavně v kontaktu s místnímidětmi a mládeží. Dvě odpolednev týdnu pracuji v oratoři, čtyři hodinytýdně učím němčinu na blízkémgymnáziu. Vedu kroužek němčiny prodvě skupiny dětí. Jinak se účastnímtaké přípravy dobrovolníků Caglieroa pomáhám s administrativou v kancelářiSADBY. A momentálně připravujijako hlavní vedoucí letní Inlinechaloupku.Pocházíš z Bavorska.Cítíš rozdíl mezi vašía naší mentalitou?Už vícekrát jsem slyšel, že Češi majíraději Bavory než Němce z jiné částiSRN. Přijde mi, že naše kultury jsousi podobné. Rozdíl cítím v tom, žev Německu je tendence více věcíintenzivněji řešit. Češi jsou prostě„v pohodě“. Nejste takoví perfekcionistéjako my.Slyšela jsem, že jsidokonce neváhal vzítdo ruky pomlázku…V Německu pomlázku nemáme.Žádná německá žena by se vyšupatnenechala. S Járou Vracovským jsmeteď o Velikonocích pomlázku vyráběli.Otec Václav Teplý se o tom dozvěděla přemluvil mě, abych s nímjel vyšupat řeholní sestry. Objeli jsmetři kláštery. Měli jsme s sebou budík,který vždy po 30 minutách zazvonila my museli jet dál. Byli jsme takéu Pražského hradu u karmelitánek.Zatímco jsme čekali přede dveřmi,prošlo okolo vrat několik turistek.Otec Václav nelenil a bez ostychu jimna nich samotných názorně předvedltento český zvyk. Jen jsem zaslechlreakci jedné z německých turistek:„To je asi nějaký blázen…“Vím, že pocházíšz věřící rodiny. Alenebyl to přesto protebe šok ocitnoutse najednou mezidvaceti řeholníky?Překvapivě ne. Místní salesiáni jsouvelmi otevření. V Německu jsem studovalna benediktinském gymnáziua cítil jsem od tamějších benediktinůmnohem větší odstup a uzavřenost.Salesiáni se světa nestraní a to semi líbí. Celkově mě ale překvapilo,jak se tu víra bere. Chodím každéúterý na studentské mše Úterkyu Terky v Kobylisích. Do víry se tumnohem více investuje, lidé se jí vícezabývají. Při obětování se klečí, cožjsem u nás doma viděl jen málokdy.Kontakty s místními mladými lidmii život v komunitě v Kobylisích mělyvliv na můj vlastní vztah k Bohu. Prožívámjej teď intenzivněji.Jaké to bude ponávratu domů?Johanesova dobrovolná služba bylapodpořena z programu Mládež v akci,akce 2 – Evropská dobrovolná služba.Na podzim 2009 uvítá Česká republikadalší tři zahraniční dobrovolníky: Christopha a Bernharda z Německav Praze -Kobylisích a Dianu z Lotyšska v Plzni. Všichnitři zde stráví téměř celý rok. Budete -li mít zájem o přednáškus některým z nich, napište na cagliero@sadba.org.4 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 4 13.8.2009 10:05:13

-ROZHOVORhem víc než v NěmeckuNevím. Trochu se toho obávám. Tadyje to jednoduché, v domě máme kapli,celé prostředí je inspirativní. Budustudovat v Řezně, tak snad se tambudu moci také zapojit do aktivitsalesiánů nebo alespoň nějaké křesťansképarty.Máš kromě pomlázkyi jiný vtipný zážitek?Fakt nechápu, proč všichni Češi považujíslivovici za lék. Jednou jsembyl nemocný, měl jsem zánět zubů.Byl jsem u Jirky Pavelce, současnéhočeského dobrovolníka v Zambii,u něho doma. Vrátili jsme se zrovnaz Medžugorje. Měl jsem hrozné bolesti.Když jsme už byli na odjezdu,maminka se zhrozila, že mi zapomnělinabídnout slivovici. A že prý jimusím ještě bezpodmínečně vykloktat.Prý mi určitě pomůže.Kdybys měl vyjmenovattři hlavní zkušenosti,které ti dobrovolnictvív ČR přineslo,které by to byly?Schopnost žít v komunitě dalších lidí.Zkušenost v práci s mládeží. Možnostvýuky na gymnáziu. A na rozdíl od jinýchzahraničních dobrovolníků jsembyl stále v kontaktu s Čechy, to bylaobrovská výhoda. Můžu teď v Německupovídat o tom, že Češi jsou leckdyjiní, než jak o nich Němci smýšlejí.Po čem se ti budenejvíce stýskat ponávratu do Německa?Po lidech, které jsem tu poznal. PoNA NÁVŠTĚVĚ V BRATISLAVĚrozmanité práci. V Německu nebudumít taky nikoho, s kým bych mohlzpívat české písničky a poslouchatčeskou hudbu.Co bys řekl DonuBoskovi, kdybys ho teďpotkal na chodbě?Foto: 3× archiv Johannes KarlŽe ho obdivuji. Z jeho myšlenekvzniklo obrovské celosvětové dílo.Salesiáni dělají opravdu smysluplnoupráci. Viděl jsem to i v Bulharskuv romské machale, kde jsem byl nanávštěvě u českých salesiánů.Uvidíme tě ještěněkdy v Praze?Určitě. Mně se jen tak nezbavíte. Dá--li Bůh, budu studovat česko -německástudia. První a třetí rok se studujev Řezně, druhý pak v Praze.SE STUDENTY V PRAZE -KOBYLISÍCHVzkaz pro čtenářesalesiánskéhomagazínu na závěr:Dobrovolnou službu doporučuji každému.A rodiče, nebojte se na nipustit své děti!Jana Švecováwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 52009-4.indd 5 13.8.2009 10:05:15

-REPORTÁŽ-Sláva nám a žížalám!40 let salesiánského společenství „Sboru u Sv. Kříže“ z let 1969–1972BENNO BENEŠ MEZI „KŘÍŽÁKY“Přijďte prožít jedno obyčejnésetkání u Kříže zněla věta na pozvánce,kterou obdrželi všichni,kdo se v letech 1969–1972 scházeliv pražském kostele SvatéhoKříže.„Když jsem přišla po osmašedesátémke Kříži, bylo to pro mě jako zjevení…Kostel byl úplně plný mladýchlidí, Jára Kopecký promítal diákya ke každému říkal svým podmanivýmhlasem nějakou pěknou myšlenku,byl to prostě sen!“ vzpomínájedna z účastnic tehdejších setkáníEva Fiřtová. „Dnes to už ani nikomunepřijde, jako něco zvláštního, aletehdy byly diáčky z cizích zemí něconaprosto nového, nedosažitelného,exotického,“ dodává. „A že atmosférabyla neobyčejná potvrzuje i to, že sena setkáních občas objevil třeba herecVáclav Voska, dokonce se o nichpsalo ve Večerní Praze!“Z přibližně tří stovek mládežníků,kteří se u Kříže scházeli, se jich nasetkání po 40 letech (konalo se v sobotu30. května 2009 v kostele sv.Terezičky v Praze 8 -Kobylisích) sešloasi 75.Setkání začalo slavnostní mšísvatou, kterou sloužili ti, kteří seo nás u Kříže starali – Benno Beneš,Josef Kopecký, Jožka Šplíchal, o hudebnídoprovod a zpěv se postaralPavel Messani se scholou. Vzpomnělijsem při ní samozřejmě na ty, kteřínás předešli do nebe – patera Kubína,Jožku Horníka, Čendu Mrtvéhoa mnoho dalších. Po mši svaté JožkaFiřt poděkoval za to, že jsme dostalipříležitost scházet se, vytvořit nezapomenutelnéspolečenství…A pak se vzpomínaloa vzpomínalo…Foto: 4× archiv SMPoté jsme se přesunuli do farníhosálu pod kostel, kde se mj. promítalyfotky, které jsme vyhrabali domav šuplících a přitom jsme vzpomínalina krásnou atmosféru u Kříže, narůzné akce u nás i v zahraničí…„Třeba na to, jak jsme jezdili dociziny,“ pokračuje Eva Fiřtová. „Prvnívelká cesta byla v roce 1969 do Jugosláviena Ráb, které se zúčastniloasi 40 lidí, tenkrát tam byl napříkladVáclav Dvořák. Pak jsme jeli v roce1970 do Bulharska s Bennem, v roce1971 do Rumunska – nejdřív nahory a pak k moři. Na horách, vzpomínám,jak jsme přísně dodržovalikonspiraci – chodili jsme v menšíchskupinkách, scházeli se jen na předemurčených místech… Nezapomenutelnébyly mše, které tam pro násBenno sloužíval, to se dodržovalanejvyšší míra konspirace, ale stáloto za to! Zážitky jsou pro všechnynezapomenutelné a mnoho z nás jemá v paměti vryty dodneška. Dalšírok jsme jeli zase do Bulharska, nahory a pak k moři.Díky Bennovi, Járovi Kopeckémua pateru Kubínovi se z toho společenstvípostupně vytvořilo několikpart a z nich pak vznikla manželskánebo rodinná společenství, řadaz nás – včetně mě – si u Kříže našlaživotní partnery, mnohé přátelství,které tenkrát vzniklo trvá dodnes,“uzavírá Eva Fiřtová.Jiří KučeraOhlednutí po 40 letechJedinečná a už nikdy neopakovatelnádějinná událost pražského jara 1968měla své předjaří. Dýchatelnější atmosférav tomto předjaří způsobila,že si lidé začali být vůči sobě navzájemotevřenější. Dvacetiletý sen posvobodnějším politickém životě sestal skutečností. Apel Svazu československýchspisovatelů a veřejně demonstrovanátouha vysokoškolskýchstudentů po svobodě projevu, tiskua shromažďování, všeobecná náladav národě a nadšení po Druhém vatikánskémkoncilu, které rozpalovaltehdejší administrátor pražské diecézebiskup František Tomášek a dalšíhnutí všeho druhu, to vše patřilo k atmosféřepředjaří. Nastal čas prolomitledy tvrdé linie komunistické strany.To nemohl tenkrát udělat nikdo jiný,než samo vedení KSČ. Historické lednovéplénum Ústředního výboru KSČs nově zvoleným tajemníkem ÚV KSČAlexandrem Dubčekem a jím proklamovanýsocialismus s lidskou tváří6 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 6 13.8.2009 10:05:17

-REPORTÁŽ-JOSEF ŠPLÍCHAL (VPRAVO), JOSEF FIŘT (VLEVO) A JITKA WARAUSOVÁzahájily vytoužený obrodný proces.Tím byly vytvořeny podmínky propolitické uvolnění, jemuž se začaloříkat pražské jaro.Pražským jarem se uvolnil ohromnýlidský potenciál. V celé československéspolečnosti začalo jako najaře všechno rašit. Vzniká bezpočetobčanských iniciativ ve všech společenskýchoblastech. Lidé, kteří sev té době blíže neznali, se přestávalijeden druhého bát a navazovali novéosobní kontakty. Nedůvěru začalastřídat důvěra.Jako hořčičné zrnko…Toto politické ovzduší aktivizovalotaké salesiány v Praze. Předvojemspolečenství Sv. Kříže bylo zkrajejen několik málo lidí. Prvním, kdov předjaří zaséval nepatrná hořčičnázrnka a kdo v posledku byl u zrodupostupem času vzniklého společenstvíkolem kostela Sv. Kříže, byl naprostonenápadný malý subtilní mužíkjménem Antonín Drbohlav – fráteraugustinián s řeholním jménemProkop. Všeobecně se mu říkaloToníček. Den co den brouzdal popražských kostelích obvykle v době,kdy byla mše svatá. Jakmile spatřilmladého člověka, hned se pokoušelnavázat s ním kontakt. Jeden z jehoprostředků bylo nabízení prstenovýchrůženců.Také já jsem se stal jeho „obětí“.Mé první setkání s ním bylo naNárodní třídě u Sv. Voršily. To jsemprojížděl jako voják Prahou a v mezičasedo dalšího vlakového spojejsem tam zašel na mši svatou. Kdosike mně přiklekl a ukazuje mi malýrůženec s otázkou: „Znáte?“ Odpovídám:„Znám.“ Na to on: „A máte?“„Ne.“ „ A chcete?“ Neodmítl jsem.„Tak je váš.“ Po mši svaté jsmeprohodili několik indiferentních věta pádil jsem na vlak. Až když jsempřišel natrvalo do Prahy – asi tak po6 letech –, uviděl jsem jednou docelanáhodně u Sv. Josefa na Náměstírepubliky onoho mužíčka. Přiklekljsem k němu a ptám se: „Znáte měještě?“ Byl v rozpacích. Ukázal jsemmu jeho darovaný pětiletkový růženec.Měl dětinskou radost. Tehdy kemně pojal důvěru a řekl mi, abychmu říkal Toníček. Také já jsemk němu začal mít důvěru a představiljsem se mu. Na omluvu, žemě hned nepoznal, se mě zeptal:„Bennoušku, kolik myslíš, že jsemtěch růženců už rozdal?“ Na mouzvídavou otázku odpověděl: „Přesosm set.“ Pak se mě zeptal: „Jestlipakznáš Pepíčky?“ Tím myslelJožku Kopeckého a Pepíka Šplíchala.Odpovídám, že znám. „Tak to jeprima. To jsou taky takové roztomiléduše.“ Tím jsem byl prokádrovánjako pro něho spolehlivý člověk. Odtěch dob jsme se setkávali četněji.Zřejmě jsem se dostal také do kategorieroztomilých duší. Přes jeho aždětský přístup ke každému člověku,si získal sympatie i u nejvzdělanějšíchlidí. Přesto nebyl naivní. V onéatmosféře bezprostředního předjařímě seznámil s prvními pro měneznámými lidmi, též roztomilýmidušemi, neboť kromě několika málospolubratří salesiánů jsem po svémpříchodu do Prahy v polovině roku1965 neznal téměř nikoho.V důsledku zahájeného obrodnéhoprocesu už začínalo být možnétaké volné shromažďování se svobodoutisku a projevu. Toho využívalipředevším studenti. Spolčování katolickýchstudentů na strahovskýchkolejích iniciovali jako první IvoFišera a Tomáš Borák. A to už sepřidávali další jako Dušan Drábik,Slávek Hubálek, Laco Čunderlíka další a další, takřka nekonečnářada studentů a studentek. A takse postupně na strahovských kolejíchvytvářelo první společenstvívysokoškoláků, s nimiž jsme se jakosalesiáni – ovšem inkognito – začalisžívat. Ač jsme byli podle trvaléhobydliště Pražany, nebyl tehdy nikdoz nás – kromě P. Josefa Topinky– rodilým Pražanem. To nás mělok tomu, že jsme ze solidarity dalipřednost především mimopražskýmvysokoškolákům. Většina z nich nemělavůbec žádné společenství. Nabohoslužbách se cítili osamoceni.Zanedlouho se postupně strahovskéspolečenství rozrůstalo na stovku.Pravidelná setkání bývala obvyklena pokoji některého ze studentů.Postupně se pak přidávali i někteříspolubratři salesiáni. Jenže zákeřnývpád vojsk Varšavské smlouvy podvedením sovětských jednotek 21.srpna 1968 nastolil za obrodný procestzv. proces normalizace, tj. všese mělo vrátit do původního stavu.Koleje byly pro nestudenty opět nepřístupné,shromažďování pod kontrolou,znovu byla zavedena cenzuratisku a projevu. Bylo nutné hledatnové cesty. Našly se.Pater KubínNa jaře 1969 nastoupil se státnímsouhlasem ke Sv. Kříži legendární salesiánP. Josef Kubín. Velkoryse přijalnaši stále víc se rozvětvující studentskoupartu. Jádro společenstvívytvořilo scholu spolu s varhaníkemPavlem Messanim. A tím bylo oficiálněkryto vše, co se mohlo kolem Sv.Kříže dít. Velice navštěvovanými sestaly pravidelné čtvrteční bohoslužbywww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 72009-4.indd 7 13.8.2009 10:05:20

V sehraném týmuP. Josef Kubín jako rektor kostelaodvážně kryl, co režim nedovoloval.Jelikož byl grand, gentlemansky bdělnad vším, co se zde dělo. Pro Sv. Křížžil, dá se říct, 24 hodin denně. Celýtýden včetně sobot a nedělí byl kostelnepřetržitě otevřený od osmé hodinyranní až do osmé hodiny večerní.Kromě příležitosti k osobním setkávánímbyla také po celou dobu stálápříležitost ke svátosti smíření. Tobylo další paralelní největší hodnotoutoho, co se u svatého Kříže nabízelo.Byl mužem statečným, který drželSv. Kříž až do doby, kdy už to začalobýt neudržitelné; nikoli však pro otceKubína a pro salesiány, ale pro státníorgány.P. Jaroslav Kopecký vyhledávanýzpovědník a především autorbohoslužeb slova. Na každý týdenmusel mít hotový text s příslušnýmidiapozitivy k textům. To bylúkol časově náročný, neboť Jarou--REPORTÁŽ-slova s účastí mnohých studentů jakorecitátorů. Témata zpestřily hudebnívstupy ať už v podání mladých interpretůs klasickou hudbou nebo v podánírytmické skupiny Giovani nebolitaké po rodičích zvaní Nožinovci. Doklenby nad oltářem se souběžně promítalydiapozitivy s obrázky, které sevztahovaly k přednesenému textu.V takové večerní čtvrtky nebylo v kosteletakřka k hnutí. Po bohoslužbě selidé doslova valili ven, až se konečněmohl kostel zavřít. Ovšem kdo mělze studentů zájem zůstat na našemdalším připraveném interním programu,ten věděl, že existuje z Panskéulice vchod, kterým se kolem vinárnyU piaristů mohlo vejít do sakristiea tak opět do kostela. Ten však zůstalpro veřejnost uzavřen a přístupný jennám.Zde se pak v jistém utajenívytvářely a odvíjely dějiny nejentohoto společenství mladých lidí,ale i osobní dějiny každého zvlášť,které mnohým předznamenaly směrdo jejich dalšího života. Mnozí zdenašli svou cestu do manželství, jiník zasvěcenému životu a taktéž kekněžství.Mezitím však uzrál čas, kdy muselodojít k rozdělení na menší skupiny.K tomu bylo několik důvodů.S narůstajícím počtem lidí se v takovémvelkém společenství začínalimnozí ztrácet. Stáli na okraji, aniž bybyli vtahováni do centra dění. Dalšímdůvodem k dělení bylo, aby se oživilyfarnosti, kde se téměř mladí lidé nenacházeli.A konečně poslední důvodk dělení byl politický, aby narůstajícípočet mladých lidí při kostele Sv. Kříženeprovokoval státní orgány.Vše se děje inkognitoV této fázi vývoje přicházeli ke Sv.Kříži stále další noví mladí lidé. To užby se mohlo mluvit o stovkách lidí.Nebyli to už jenom vysokoškoláci, alelidé, kteří hledali společenství soběrovných a případně též budoucíhomanželského partnera.Život společenství se však odvíjeli mimo chrámový prostor. Brigády,duchovní obnovy či ústraní, zájezdyapod.V té době se už musely odvíjetvšechny akce na soukromé osobní„SETKÁNÍ BYLA CELODENNÍ SVATODUŠNÍ RADOSTNÁ VIGILIE.“JOSEF ŠPLÍCHALbázi, neboť všudypřítomná StB veznovu nastolené atmosféře normalizačníhoprocesu pracovala na plnéobrátky. Nejbezpečněji jsme se cítiliv zahraničí, kde byla naše tak početnáparta méně nápadná, neboťbyla také jednou z mnohých jinýchturistických skupin. Na takových cestáchspojených s duchovní obnovouse utvrzovala osobní přátelství a takéopravdovost křesťanského života. Nezapomenutelnéjsou zážitky na cestáchpo pobřeží Jadranu. Po zpřísněnícestování do tzv. kapitalistickýchstátů včetně Jugoslávie směřovalyv dalších letech naše prázdninovécesty na Balkán do Bulharska naRilu a Pirin a do Rumunska na moldavskémonastýry a na hory Fagaráš.Závěrečný pobyt býval na pobřežíu Černého moře.Rokem 1972 končí setkáváníu Sv. Kříže. Otec Kubín byl – kvůlidění při kostelu Sv. Kříže – přeloženz centra Prahy ke Sv. Rochu u Olšanskýchhřbitovů. Jen několik máloměsíců působil ještě u Sv. Rocha,kde mu pak byl odňat státní souhlasnavždy. Otec Kubín nezatrpkl.Odešel pracovat do Metrostavu naRohanském ostrově, kde ještě stálepracovalo několik salesiánů a téžjiných kněží a řeholníků.A tak se stalo, že nejen administrativnímopatřením, ale také postupnýmpřirozeným vývojem se tito jednotlivímladí lidé postupně jeden zadruhým rozcházeli do světa. Ovšemto, čím byli tehdy obohaceni, se užv důsledku nastoleného politickéhokurzu nedostalo ani jejich dětem anipo dalších dvacet let nastupujícímgeneracím. Bylo třeba hledat novécesty. A opět se našly, byly však odlišnéa v jiném prostředí.8 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 8 13.8.2009 10:05:22

-REPORTÁŽ-šek – jak se mu dodnes říká – bylbez státního souhlasu k duchovenskéslužbě, a tudíž musel být v pracovnímpoměru. Po letech dřiny napřehradách byl v Praze zaměstnánv Metrostavu.P. Václav Komárek působiljako výpomocný duchovní s omezenýmstátním souhlasem. Protomusel být v zaměstnaneckém pracovnímpoměru. Nejlépe mu z časovýchdůvodů vyhovoval provozv úklidové službě jako myč výlohobchodů a oken v bytech. Čas mimopracovní dobu pak mohl věnovat svékněžské činnosti jak u Sv. Kříže, taki mimo něj.P. Josef Horník působil jakoneúnavný zpovědník, ovšem bezstátního souhlasu. Proto musel býtjako každý tehdejší občan v pracovnímpoměru. Jako dlouholetý dělníkna přehradách dostal práci rovněžu Metrostavu. Josef měl mimořádnýdar oslovit neznámé lidi na chodníku.Jeho originální přístup k lidemtakříkajíc problémovým, kteří sedostali vlastní vinou či nevinou naokraj své vlastní lidské existence, bylobdivuhodný. Zároveň se jim snažilpomoci, což mu nezřídka způsobilonemálo starostí. Mnoho mladých lidímu dodnes vděčí, že jim otevřel cestudo lůna církve.Ing. Josef Večeřa v té době bylzaměstnán jako asistent na ČVUT.Že je salesiánem a knězem se tajilo.Proto byl také bez státního souhlasu.Spolubratr nenápadný, stojícív pozadí, neobvykle ochotný, dobrotivýa ke každému velmi pozorný.Měl obdivuhodnou paměť. Uvádělv úžas, neboť nikdy neopomenulnějaké výročí, svátek či narozeniny.Čas, který věnoval pro druhé, bylpro něho neomezený. Že byl salesiánema knězem, bylo spíš tušeno,než deklarováno.Pepíci neboli Jožka Kopeckýa Pepík Šplíchal v té době, dá seříct, byli novokněžími. Proto na veřejnostinikdy nevystupovali a o státnímsouhlasu nemohla, ba ani nesmělabýt řeč. Nic však nebránilo, aby seuvnitř společenství vědělo, že jsousalesiány a kněžími. Právě oni bylitěmi dalšími mravenečky, kteří s obětavostíbudovali toto společenství zevnitřjednak svým vysokoškolskýmvzděláním a svou praxí na výzkumnýchústavech a jednak svými dary,které vyplynuly z jejich poslání jakosalesiánští kněží. Byly to osobní rozhovory,duchovní vedení a svátostsmíření, duchovní obnovy a nezřídkašlo též o konkrétní pomoc nejrůznějšíhodruhu včetně konzultací v oblastistudijní.Benno Beneš působil jako korouhevník.To byla také potřebnáslužba, bez níž by ledacos bývalonebylo. Ovšem bez vytrvalé subtilnípráce těch, kteří budují společenstvízevnitř, by společenství bylo bezvnitřní vitality a dlouho by neobstálo.V té době byl Benno salesián takéinkognito, ale přijetí svátosti kněžstvího teprve čekalo. Ostatně, více užbylo uvedeno výše.Mohlo by se pokračovat v nekonečnémvýčtu lidí a spolubratří, kteříspoluutvářeli po celé ty čtyři rokyono společenství či mladicky vyzařujícícírkev. Všechna tato jejich jménajsou uvedena v jedné z nejoblíbenějšíchpísní tehdejší party u Sv. Kříže:„Mezi hvězdami tvoje jméno zapsalsi Pán…“Co k tomu dodat na závěr?Boží království je jako kvas…, jejako zrno hořčičné…Benno Benešwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 92009-4.indd 9 13.8.2009 10:05:24

Vážená redakceChtěla bych vám moc poděkovat zaváš krásný, moudrý a tolik potřebnýčlánek o homosexualitě, který jsteotiskli v třetím čísle.Moc si cením, že jste měli odvahuotisknout dopis paní Evy a odpovědělijste jí. Musím říct, že jsemněco takového ještě nečetla. Jedenz mých kamarádů je také homosexuál– katolík – a tak vím, že to, coprožívají tito lidé, vůbec není lehkéa že opravdu moc potřebují otevřenýpřístup a ne zavřené dveře jen kvůlitomu, že jsou „jiní“.A odborný článek ze studie ČCEna všechno dává odborný náhled –tak, jak to je, nebalamutí, ukazujepravdu.Prosím, vyřiďte též moje poděkováníknězi pod zkratkou MK, kterýk tomuto článku napsal své vlastnísvědectví. Děkuju i jemu za jehoobrovskou odvahu a modlím se,ať si ho Bůh skrze jeho zkušenostipoužívá.Znovu vám moc děkuji, vašehočlánku si moc cením!S pozdravemMarkéta Míčková,farnost SulíkovVážení,jsem velmi zklamaná postoji, kteréprezentujete v posledním čísle Salesiánskéhomagazínu, v tématuo homosexualitě. Zvláště odpověďkatolického kněze je docela šokující…maminka toho hocha má býttedy vlastně ráda, bude -li její syn žítv hříchu? A co Boží pomoc, svátosti,život v čistotě, o tom onen kněz nicneví?Ave Maria!Marie RumlováVážení,Dovolil bych si jednu připomínkuk dosti dlouhému článku v poslednímčísle Salesiánského magazínu.V článku o homosexualitě neníani zmínka o tom, že by takovéjednání bylo hříchem (jednání, nikoliorientace sama), je tam citovánčlánek Katechismu katolické církve-NAPSALI -ZÁHLAVÍ- JSTE NÁM-2357, bohužel jen jeho úvodní část,to hlavní bylo vynecháno.S přáním všeho dobréhoP. Jaroslav JirásekŘímskokatolická farnost HronovVážení,pravidelně čtu Salesiánský magazín.Když jsem v posledním čísle přečetlačlánky na téma homosexualita,nevěřila jsem tomu, jak o tomtoproblému vypovídáte a jak benevolentněse k tomu stavíte, i když témaje choulostivé.Snad tedy existuje nepatrné procentopravých homosexuálů, ale ti aťto skrývají jako něco intimního, jakonedostatek atp. Kdysi to tak bylo,ti lidé si to uvědomovali, a proto totajili.Jsem přesvědčena, že ta dnešní,takzvaná homosexuální orientacenení nic jiného než nákaza, která sešíří dál a dál.Neomlouvejte chtíč, experimentování,napodobování, rozmařilost atp.,a že je musíme chápat a být k nimtolerantní? A to, že je homosexualitaBoží vůle – to snad není myšlenovážně?!Těmito postojiovšem homosexuálníchování14by se moji rodičezachovali stejně,zatím jsem nenašelodvahu jim too sobě říct a jeto něco, co stojíneviditelně mezinámi. Vy máte sesynem jasno.Asi k ničemunepovede, že tospolu dost častoprobíráte. Myslím,že nikam nedojdete a mohla bystesvým postojem ztratit synovu důvěru.Ostatně, k čemu byste chtěla dojít?Věc je jasná a Vy s ní nemůžete nicdělat. Ani za nic nemůžete. Není toVaše vina.Píšete, že se za syna modlítea prosíte i čtenáře Salesiánskéhomagazínu, aby se za Vašeho synamodlili. Rád se ke společnýmmodlitbám připojím. Prosím Vásvšak, abyste se nejdříve zamyslelanad jejich zaměřením. Zač vlastněmáme prosit, když budeme Bohupřednášet prosby za Vašeho syna?Píšete, že se modlíte, aby to nebylapravda. Nemyslím, že by to mohlozabrat, ani kdybychom se k vámvšichni připojili. A skutečně bysteto chtěla? Svého syna máte rádaprávě takového, jaký je. Co se změnilotím, co Vám o sobě řekl? Cho-Nezanedbatelný počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuálnísklony. Toto zaměření, které se objektivně vymykářádu, je pro většinu z nich zkouškou. Proto mají být přijímánís úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnoutjakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace. Takové osobyjsou povolány naplnit Boží vůli ve svém životě, a jsou -li křesťany,spojit těžkosti, s nimiž se mohou setkat v důsledku svéhostavu, s obětí Pána na kříži.Katechismus katolické církve, par. 2358vá se jinak, změnila se jeho výška,povaha, barva očí, nebo jeho vztahk Vám? Kde je tedy to, co nechcetepřijmout? V něm? Ne. Je to ve Vása je to v každém, kdo se musí vyrovnats novým pohledem na někoho,o kom si myslel, že jej zná. Vím tovelmi dobře, protože jsem taky muselpřijmout nový pohled na sebea Váš syn tím musel pravděpodobnětaké projít. Zpočátku jsem „to“chápal jako něco mimo sebe, coprostě jenom mám, jako třeba batohnebo tašku, ale nepatří to tak úplněke mně. Teprve časem jsem zjistil,že to dokonce ani není jen nějakoumou součástí, ale prostě tak jsem.Není to jen jeden dílek skládačkymé osobnosti, ale je to něco jako jejízabarvení nebo tvar. Proto jsem taképřesvědčen, že se Pán Bůh nespletl,když mě takto stvořil a že také Váš-TÉMAsynmůže právětakto naplnit svůjživot. Jak? To jena něm. A naněm to prosímtaké s důvěrounechte. Já jakokatolický kněz žijiv celibátu. Jakbude žít Váš syn,to už nechte naněm. Má právood Vás očekávat,že s láskou přijmete i toho, kohobude mít rád.Nepřeji Vám, abyste se jen smířilas tím, jakého máte syna, ale přejiVám, abyste na něj nepřestala býthrdá a stále se radovala ze všehodobrého, co jste do něj vložila. PřejiVám, aby si Váš syn byl vždy jist tím,že jste jeho máma, za kterou můžekdykoli přijít s důvěrou a Vy jej vždys láskou přijmete.Pokud bych Vám nebo Vašemusynovi mohl být jakkoli užitečný jakokněz, obraťte se na mne, prosím,prostřednictvím redakce.Přeji Vám hodně radosti z Vašehosyna.Vážená Evo,salesiánský magazín 3/09 salesiáni dona boskaFoto: Vojtěch Pávpodporujete a ďábel se raduje – dosáhlsvého a bude ještě hůř…Eva ŠmardováBrnoVážená redakce,ač není mým zvykem psát ohlasy načlánky zveřejněné v novinách nebočasopisech, neodpustím si – po přečteníčlánku o homosexualitě v Salesiánskémmagazínu č. 3/2009 – párřádků.Za článek bych chtěla moc poděkovat.Je to snad poprvé, kdy jsemv katolickém tisku objevila materiál,který homosexuály nehodnotí,nekritizuje a neodsuzuje. Naopak:o tématu se píše s nadhledem a nezaujatě,ale i s odkazy na ustanoveníKatechismu katolické církve.Problematika se pouze popisuje,ale nehodnotí. Musím ocenit i snahuredakce pomoci paní Evě. Myslím, žetento postoj není zcela obvyklý. Navícu problému, který – jak asi redakcepředpokládala – vyvolá silné emoce.Ještě jednou děkuji jak za informace,tak za odvahu.Věra Kašná-TÉMA-Moje dítě je jiné!MKVáš příběh prožívá řada rodičů, věřtemi. Mnohdy se tím trápí, uvědomujísi situaci, ve které se jejich dítě ocitlo.Objevují se i pocity viny, hledá semoment, kde mohlo dojít „k chybě“.Syn či dcera pak trápení svých milovanýchrodičů vnímá a trápí setaké.Je to Vaše milované dítě. To,které znáte od narození. To, kterése Vám svěřovalo, které jste chránilia které Vás potřebovalo. Možná Váspotřebuje nyní víc než před lety.Jeho sexuální orientace není otázkavolby, nejde ji změnit podle přání.Jistě to bylo i pro něj těžké, určitě siuvědomil, jak Vás to zasáhne. Osudho zkouší, ale Vás taky.Přál bych Vám oběma, aby sek Vám vrátil klid. Podpořte jej v jehosituaci, stůjte při něm. Pokud budepotřeba, nebojte se (oba) vyhledatněkoho z odborníků. Ne proto, abyse Váš syn změnil, ale abyste bylioba v této situaci silnější.Richard Braun, psycholog2009-3.indd 14 4.6.2009 16:11:48Problematikou homosexuálníchvztahů se zabývá i studie Českobratrskécírkve evangelické, zekteré citujeme.Homosexuálníorientacea homosexuálníchováníMnohdy je zaměňována homosexuálníorientace a homosexuální chování,které může a nemusí být projevemtéto orientace.Homosexuální orientací(homosexualitou) – prvně užitoBisexualitou rozumíme celoži-Benkertem roku 1869 – myslímesexuální orientaci na osoby stejnéhopohlaví. Je to celoživotní, neměnnýa nositelem nezapříčiněný a nezvolenýstav, tedy nositelem nezaviněný,charakterizovaný tím, že nositelstavu, homosexuální muž či homosexuální(lesbická) žena, je pohlavněvzrušován a přitahován osobamistejného pohlaví a v zušlechtěné,platonické podobě sexuality se doosoby stejného pohlaví je také schopenplatonicky zamilovat.Je obtížné určit procentuální zastoupenítakto orientovaných osobv populaci, jednotlivé studie, kterémají vždy značné metodické nedostatky,udávají od 1 do 10 i více procent.Nejčastěji bývají v průzkumechzjišťována 4 %.(heterosexualita), tedy orientacez hlediska průměrové normy normální,pak je celoživotním, neměnnýma nositelem nezapříčiněnýma nezvoleným stavem, jehož nositel,heterosexuál, je pohlavně vzrušována přitahován osobou opačnéhopohlaví a do ní se také platonickyzamilovává.votní, neměnnou a subjektem nezapříčiněnounevyhraněnost sexuálníorientace, jejíž nositel je přibližněstejně přitahován jak muži, takženami, a atraktivita sexuálního objektutedy není určována předevšímjeho pohlavím, nýbrž některými jinýmičiniteli (například dominantníosobnost…). Zjistit procentuálnízastoupení takovýchto jedincův populaci je ještě obtížnější. Za lé-Nedávno nám do redakce přišel to vyčítám.nete, ale i tak díky. Pořád mám nadějiv modlitbě. Je to moc těžké sedopis (otiskujeme ho v úvodu Ale i tak ho mám stále moc ráda.článku) matky, která se potýká Snažím se mu vysvětlit, že jako křesťanéneuznáváme vztah mezi mužemRedakci i čtenáře zdraví Evaněkomu svěřit.se zjištěním, že její syn má homosexuálníorientaci. Následujícítext je proto jakousi formou bíráme to dost často a já už někdya mužem. Nechce o tom slyšet. Pro-pomoci člověku, který se ocitl nevím, jak dál, a dávám si vše za Vážená paní Evo,v obtížné životní situaci.vinu.velmi rád odpovídám na Váš dopis,Prosím Pána Boha modlitbou, protože jsem přesvědčen, že v tomaby to nebyla pravda. I můj syn se svém velkém trápení rozhodně nejsteMilá redakce,za to dříve prý modlil. Teď už nevěří, sama a odpověď adresovaná Vámže se to změní.může pomoci i někomu jinému.Moc vás pozdravuji a děkuji za váš Prosím všechny čtenáře Salesiánskéhomagazínu o modlitbu za mého til jsem o sobě totéž, co Váš syn. NeJsem římskokatolický kněz a zjis-časopis.Píši vám i proto, že se chci s vámipodělit o své trápení. Chtěla bych Byla bych ráda, kdyby i někdo později. Vlastně ve svých 45 le-syna.však v jeho věku, ale až mnohemvědět, jestli i z řad katolíků je někdo napsal své zkušenosti, a jak mám tech. Věřte mi, není to jednoduchéna tom stejně.jednat.si něco takového přiznat, zvláštěŽila jsem normální život – řekla Nevím, jestli můj příspěvek otisk-v katolickém prostředí a s katolickouvýchovou a už vůbecbych ničím zvláštní – aždo loňského února. Tehdynení jednoduché se s něčímtakovým někomu svě-se mi můj devatenáctiletýsyn svěřil, že je homosexuál.ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, vý-považujte důvěry, kterouHomosexualita označuje vztahy mezi muži nebořit. Proto si prosím velmiTím začalo moje veliké lučně, nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. má k Vám Váš syn, kdyžtrápení.Během staletí a v různých kulturách se projevuje Vám něco tak důvěrnéhoNež se narodil, toužila velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod o sobě prozradil. Určitě jejsem po děvčátku, po porodujsem byla zklamaná,že jej máte pořád ráda.zůstává z velké části nevysvětlitelný. (…)Vám velmi vděčný za to,že je to chlapeček. Teď siKatechismus katolické církve, par. 2357Přestože jsem si jist, žeHeterosexuální orientace-TÉMA-kařem sexuologem přicházejí zcelavýjimečně.Sexuální orientace se nemusívždy projevovat jí odpovídajícímchováním. Jsou lidé, kteří, ať heterosexuálněnebo homosexuálně orientovaní,se po celý život zdržují zjevnéhopohlavního života (párového),například řeholníci, to ale nic neměnína jejich orientaci, projevující se buďvědomými fantaziemi, nebo erotickýmisny, nebo alespoň vznikem platonickýchvazeb k osobě preferovanéhopohlaví, jejichž sexuální motivaci sisubjekt vůbec nemusí uvědomovat.Na druhé straně známe osoby, kteréjsou jednoznačně heterosexuálněorientované, a přesto se v některémobdobí života chovaly homosexuálněnebo bisexuálně, a naopak známe(a to je častější případ) i jednoznačněorientované homosexuály, kteří se ponějaký úsek života nebo i celoživotněchovali výlučně heterosexuálně.K pochopení této problematiky simusíme uvědomit, že ani heterosexuální,ani homosexuální orientacenemusí být vždy „stoprocentní“, tedyjednoznačná, nicméně na rozdíl odbisexuality většinou jedna variantazřetelně převažuje, a pokud je některýčlověk ve velmi mladém věkuschopen se z nějakých nesexuálníchmotivací chovat způsobem odpovídajícímté druhé orientaci, pak s postupujícímvěkem se tato schopnostoslabuje až mizí.www.sdb.cz 3/09 salesiánský magazín 132009-3.indd 13 4.6.2009 16:11:47Foto: KLHint (www.flickr.com)O sexuálním zaměření jedinceje rozhodnuto dávno před pubertoua tato poloha se během života nemění,nezmění ji ani homosexuální neboheterosexuální zkušenost (nemůžeto změnit ani „svedení“, ani naopakdříve činěné pokusy o „léčbu“ homosexuality).Homosexuál je tedy někdy,zpravidla dočasně, schopen vzdátse preferované sexuality, vzdát sei jemu přiměřené lásky. Často se podrobízvyklostem většinové populace,vstoupí do manželství. V něm, pokudnení umístěn na úplně pravém póluspektra, tedy může i po několik letuskutečňovat styky a zplodit dítěnebo děti.Nicméně dříve nebo pozdějischopnost uskutečňovat stykyvymizí, a nebo se stane pro něj neúnosnésoužití s osobou opačného,tedy jemu nepřiměřeného pohlaví,ve sféře mimosexuální. Jindy takovémanželství dožije zdánlivě normálně,bez toho, že by jako manželství fungovalo,a za vzdání se jemu přiměřenéhopohlavního života je pak takovýhomosexuál odměněn nenápadnýmrodinným životem pro okolí, radostíz dětí a posléze vnoučat.Jindy ale jej buď opouští zklamanámanželka, nebo naopak ons ustupující satisfakcí v manželstvízačne pociťovat naléhavější potřebusatisfakce v jemu přiměřenémvztahu, teprve pak se v některýchwww.sdb.cz 3/09 salesiánský magazín 152009-3.indd 15 4.6.2009 16:11:51Foto: KLHint (www.flickr.com)10 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 10 13.8.2009 10:05:26

-RECENZE-Tipy na zajímavé čteníOriginální šperkyz FIMAZuzana Kunešová, Portál Praha2009Kniha inspirací a nápadů pro tvorbuz barevné polymerické hmoty(FIMO) osloví čtenářky a čtenáře,které baví tvořitpůsobivé a elegantnídrobnostia mají zájemo nové techniky.Měkký a barevnýpolymerje jako stvořenýpro tvorbu náhrdelníků,náramkůa náušnic, ale i broží, magnetůnebo třeba přívěsků na klíče čimobil.Autorka vás provede základytechniky zpracování FIMA a pak ses pomocí názorných fotopostupů můžetepustit do práce.Učíme v projektechJitka Kašová; Anna Tomková; MarkétaDvořáková, Portál Praha 2009Správně vedené projektové vyučováníposiluje motivaci žáků a rozvíjířadu důležitých životních dovedností(kompetencí).Žáci rozvíjejísvou schopnostspolupracovat,diskutovat, formulovatnázory,organizovat,řešit problémy,tvořit, hledatinformacea propojovata uplatňovatzískané poznatky všech oborů přismysluplné a užitečné práci. Knihakrátce objasňuje teoretická východiskaprojektového vyučování a jehovztah ke kurikulu a seznamujes možnostmi plánování a organizačníhozajištění projektů ve škole. Čtenářiv ní také najdou ukázky konkrétníchprojektů a zahraniční inspiracik individuálním projektům žáků ZŠ.Příručka je určena učitelům ZŠ a studentůmučitelství.Zájmové vzdělávánídospělýchMichal Šerák, Portál Praha 2009Práce komplexně popisuje oblastzájmového vzdělávání dospělýcha hodnotí jeho význam pro rozvojjedince a společnosti.Textanalyzuje informačnímateriály,které ukazujísituaci této oblastiv ČR, zabýváse situacína trhu vzdělávání,charakterizujejednotlivétypy zájmovéhovzdělávání a uvádí i přehled hlavníchinstitucí, které se jím zabývají.Zvlášť se zaměřuje na vzděláváníseniorů.Kniha je určena studentům a vyučujícímoborů andragogika, pedagogikadospělých, pedagogika volnéhočasu, sociální práce a kulturologie.Zaujme rovněž metodiky z prostředíneziskových organizací a organizátoryaktivit zájmového vzdělávánía vzdělávání seniorů.Šikana dětís poruchamiautistického spektraNick Dubin, Portál Praha 2009Děti s poruchou autistického spektramívají potížes porozuměním;nechápouvýznam, kterýse skrývá „zaslovem“, nerozumějíslovnímhříčkám, téměřvše chápou doslovně.Protose často stávají obětí nejrůznějšíchvtipálků a nezřídka i násilníků. Autorvysvětluje, proč se děti s poruchouautistického spektra stávajíobětí šikany a nabízí různé strategie,jak jim pomoci čelit násilnémuchování. Radí učitelům a vychovatelům,jak tyto lidi co nejvíce podpořit,a zabývá se i osobností útočníkaa svědků.Knihu uvítají speciální pedagogové,školní i poradenští psychologové,vychovatelé i učitelé, kteřímají v péči dítě s poruchou autistickéhospektra, rodiče a zájemcio problematiku.Temné noci dušeThomas Moore, Portál Praha 2009Průvodce na cestě těžkými životnímizkouškamiTemná noc duše není psychologickýsyndrom, nýbrž označením hledánísmyslu v nejtemnějších hodináchnašeho života –při ztrátě milovanéosoby,v okamžicíchrozpadu vztahu,v době stárnutínebo nemoci,při krizích v zaměstnánínebodlouhotrvajícínespokojenostiv životě.Na základě svých dlouholetýchpsychologických i teologických zkušenostíchápe Thomas Moore tatoobdobí jako šanci a výzvu k obnovenívlastního života, k uvědomění sitoho podstatného a k péči o vlastníduši. Kniha je určena čtenářům sezájmem o vlastní duševní i duchovnírůst.T. Moore po dvanáct let žil jakomnich, poté se stal psychoterapeutem.Akademické vzdělání má v oborechpsychologie, teologie a muzikologie.V Portálu vyšly jeho knihyKniha o duši (1999, 2001, 2007),a Kniha o lásce a přátelství (1998,2001, 2007)www.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 112009-4.indd 11 13.8.2009 10:05:37

Kamarádi pomáhají růst„Přátelství je plodem, který zrajepomalu,“ řekl Aristoteles. Jetedy něčím, co může být zasetoa pěstováno. Rodiče mohouudělat hodně pro to, aby dětempomohli „vstoupit do společnosti“a stát se osobami schopnýmiuzavírat konstruktivní a naplňujícívztahy s druhými.Nezajímat se o to, co se děje mezivlastními dětmi a jejich kamarádyznamená již od prvních let zanedbávatpodstatnou část jejich života.Vztahy s vrstevníky jsou pro harmonickýrozvoj osobnosti podstatné.Pomáhat je dětem krok za krokempěstovat od malička znamená jeučit skládat skládanku jejich identitya poskytovat jim nezbytné sociálnínástroje pro všechny formy budoucíhosoužití. Mezi dvěma a pěti letyse naučí si hrát a rozdělovat si mezisebou věci, začínají vztah složenýz velkých dobrodružství a malýchodřenin, radostí a slz,smíchua žárlivosti,častodospělýmipodceňovaný.„Zahrajeme si na piráty?“ptá se tříletý Leonard svéhokamaráda Erika, a ten nadšeněpřisvědčuje. A tak obamalí kamarádi vyplují na pomyslnélodi a vydávají se hledatpoklad ukrytý na opuštěnémostrově. Hra je úžasnýmnástrojem učení a poskytuje základpro rozpoznávání pocitů druhých.Až do 7–8 let je kamarádství charakterizovánospolečným trávenímčasu, intimitou a láskou. Mít vedlesebe vrstevníka zvyšuje sebedůvěru,směruje k samostatnosti a zmírňujestres z těžkých chvil.Mít kamaráda jako rameno, na kterémse lze vyplakat, ucho připravenék naslouchání, představuje počáteknové autonomie vzhledem k rodičům.Dovoluje překonat strachya obavy, které dospělí moc nechápou.Všechna kamarádství pomáhajírůst, a to i taková, která dítě odmítá,-VYCHOVÁVEJ JAKO DON BOSCO-nebo se v nich cítí odmítáno. Rodičeto v této oblasti nemají snadné:musí nechat výběr na dětech, ale zároveňnezbytně udržovat rozhodnoukontrolu. Všechno, čemu s takovounámahou děti naučili, musí projít tounejtěžší zkouškou: skupinou vrstevníkůa kamarádů.Rodiče musí zůstat dětem nablízku,třebaže stále diskrétnějším a nepřílišviditelným způsobem. Na prvnímmístě je jako vždy příklad. Dětise inspirují příklady, které vidí, a protomají -li rodiče a učitelé přátele, jsousrdeční a otevření, a pro děti je paksnadné se chovat také tak. Všímají sii těch nejmenších detailů, např. zdase rodiče zdraví s cizími lidmi pouzeformálně, nebo se naopak s nimise zájmem zastaví, zdajsou napjatí, v rozpacích,nebose naopak baví a jsou uvolnění. V rodiněse učí „metru“, kterým se pakpoměřuje zbytek světa.Rodiče musí velice pozorně poznávata hodnotit ovzduší, které panujev prostředích mimo rodinu: ve škole,ve vesnici, na sídlišti, v oratoři. Tatoprostředí jsou tělocvičnou, ve kterýchFoto: archiv SMjejich děti dennodenně cvičí. Kamarádstvíjsou často cestami do kopcea rodiče se musí spolu s dětmi vypořádávats malými i velkými strastmive vztazích. Odvážně, rozhodně, sesmyslem pro realitu. Bez zlehčovánía bagatelizování.Utrpení těch nejmenších jsou častodospělými podceňována. Jestližesi dítě není schopno najít kamaráda,neházejte je „do vody“, ale přijmětejeho nesmělost.Je -li dítě ve skupině izolovánonebo týráno, je nutno mu pomocizískat schopnost v něčem, co ostatníděti budou obdivovat. Někdy budestačit, když se bude oblékat jakoostatní děti nebo něco vlastnit.Přiblížit se k druhým rovněžznamená riziko, že budeme kritizováninebo odmítnuti; dostatečněsebejistý chlapec(nebo děvče) ses tímto rizikemvypořádá a nedáse deprimovatmomentálnímiobtížemi. Je -li dítěodmítáno spolužáky,promluvte si s nímo tom a rozebertemožné důvody, pročje ostatními odmítáno. Zároveňzaveďte potřebná opatření.Vysvětlete, že se v životěnemůžeme zalíbit všem a neustálevítězit („Když se ti ostatnísmějí, neznamená to, že za nicnestojíš. Máš tolik dobrých vlastností…“).Jestliže dítě trpí a nereaguje,zvedněte antény a snažte se zachytitverbální i neverbální signályšikany, jako jsou např. touhauž nejít nikdy do školy, uzavřeníse do sebe sama, odmítání hovořito problémech, špatné známky, nočnípláč… Neváhejte mu říct, a to přímo:„Myslím, že ti někdo ubližuje. Pohovořímesi o tom.“ Řekněte mu, žejste připraveni mu naslouchat kdykolibude chtít. Informujte učitele a nemějtepocit přílišné zodpovědnosti.Bruno Ferreropřeložil Ladislav Heryán12 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 12 13.8.2009 10:05:42

Ve Venezuele se hodně tančíMilí doma,srdečně vás zdravím z Venezuely,přesněji z Esmeraldy – menší vesnicev amazonské oblasti, obydlené lidmiz různých etnických skupin.V Esmeraldě máme (sestry a salesiáni)školu a internát pro holkya kluky. Pracuji na internátě jakovychovatelka, navštěvuji okolní osadya snažím se poznat místní lidia jejich kulturu. Je to dost náročné,protože se tady setkávám se čtyřmiodlišnými kulturami: Piaroa, Yekwana,Arawaca a Yanomani. Protožemluví různými jazyky, učí se všichnišpanělsky. A v tom si společně pomáháme.Život na internátěVe Venezuele se ráno vstává velicebrzy, naše děvčata již v 5.30 hod.,MLADŠÍ KLUCISE SKUPINOU YANOMANŮNÁŠ DŮM, ŠKOLA A INTERNÁT-MISIE-pak se jdou umýt do řeky. Ovšemskupinka, která má na starost snídanivstává již ve 4.15!Ke snídani je zde tradičně arepta,což je placka z kukuřičné mouky.Děcka jich musí ráno připravit 260 –pro 90 kluků a 40 dívek.V 6.45 je snídaně a slůvko naden. Škola začíná v 7.30 a končí ve12.30. Během dopoledne jsou dvěčtvrthodinové přestávky, to se snažímbýt mezi dětmi (půjčuji kytary,procházím se s děvčaty apod.). Povyučování je oběd a úklid, potommají půl hodiny na odpočinek a od14.30 začíná pracovní výchova.Holky háčkují chinchoro (síť, ve kterétady většina lidí spí) nebo se učíšít na stroji. Kluci pracují na conucu(zahradě). Od 16.15 mají všichnirekreaci a jdou hrát na hřiště fotbal,volejbal, basket nebo se někteří jentak procházejí a přitom se baví. Potomse jdou, nejdříve holky a pakkluci, koupat a prát věci k řece.Když bylo sucho a uprostřed řeky seobjevil ostrůvek, chodili jsme k řecedříve, abychom si to užili.Od 18.00 všichni studují až dovečeře, po ní služba umyje nádobía ještě chvíli se studuje. Ve 20.30mají holky slůvko na dobrou noca jdou spát. Kluci chodí spát později,protože nemusí tak brzy vstávat.Tak takový je všední den…V sobotu a v neděli se vstáváNA VÝLETĚ K JEZERU JSME PŘECHÁZELI MOST Z KMENŮpozději. Sobotní dopoledne je pracovnía odpoledne je delší odpočineka možnost urovnat a zašít si své věci,a taky se více sportuje. Páteční a sobotnívečer bývá společný program(film, hry, tanec apod.). V neděli dopoledneje mše svatá a volno. Občasse jde na výlet, který obvykle končíu nějaké řeky nebo jezera.NávštěvyJedna z mých aktivit do budoucnaby měla být návštěva vesnic. ProtoSESTRA JARMILACHOROVSKÁ S DVĚMAMÍSTNÍMI SALESIÁNYFoto: 10× archiv autorkywww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 132009-4.indd 13 13.8.2009 10:05:43

-MISIE-jsem se vydala s jedním salesiánemlodí na dvoudenní návštěvy.Vyjeli jsme v deset hodin a podvou hodinách jsme zastavili u vesniceLao lao, kde nás vítalo 12 dětíz předškolní a první třídy. Tam jsmeměli společnou katechezi, po ní jsmepokračovali dál. Asi po hodině jsmedojeli do další vesnice, kde bylajenom jedna maminka a tři děti.Ostatní byli na conucu. Tak jsme jimnechali tašku s ovocem a pokračovaliv cestě. V další vesnici Bella Vistajsem navštívila holky z intru.Po dalších dvou hodinách cestyjsme se dostali do San Antonia.PILÁT PŘI KŘÍŽOVÉ CESTĚTANEC ARAQUACAVALENTON, KTERÉHO NÁMPŘIVEZL JEDEN MÍSTNÍRYBÁŘ, VÁŽIL 45 KGZde jsme svolali lidi a u jedné rodinyjsme měli společně mši svatou. Pakse pokračovalo v cestě do poslednívesnice, která se jmenuje Carida,kde jsme měli přespávat. Dojeli jsmetam už za tmy. Salesián přenocovalve škole a mě poslali spát k jednémladé učitelce. Koupat jsem se šlado řeky, tak jako místní obyvatelé.Večer jsme ještě měli mši svatous místními lidmi. Potom jsemse uvelebila v síti a usnula – jak seříká – jako dřevo…Druhý den jsme se vydali nazpáteční cestu. A bylo to dost dobrodružné,protože celou dobu pršeloa nebyly vidět kameny pod vodou.Naštěs tí jsme dojeli v pořádku.StřípkyJeště bych se s vámi ráda poděliloo dojmy z některých akcí, které se tuv poslední době udály.• Velice mně potěšila návštěva z Římav osobě českého salesiánaP. Václava Klementa, zodpovědnéhoza salesiánské misie. Konečnějsem mohla po dlouhé době mluvitčesky. Díky Václavově příjezdujsme měli společné setkání, nakterém se hovořilo o tom, co sev naší oblasti podniká, jaké jsouproblémy a a co zde chybí. Informacepro mne byly velmi důležité,poněvadž jsem mohla více poznatzdejší realitu.• Dalším velice zajímavým a pěknýmmomentem byl Svatý týden, vekterém měly některé třídy půldenníduchovní obnovy jako bezprostřednípřípravu na Velikonoce.• Na Velký pátek se všechny třídyvystřídaly v kapli na adoraci a odpoledneproběhla živá křížovácesta (viz foto). Začínali jsme přednaší kaplí, prošli jsme celou vesnicía skončili na kopci, kde bylo„křižování“. Když jsme procházelivesnicí, tak jsem si uvědomila, žepodobně to mohlo vypadat v Jeruzalémě.Skupinka, které představovaladav, křičela, ostatní mlčkydoprovázeli Ježíše, někteří kolemjdoucípřihlíželi a děti zvědavě běželyvpředu…Obřady na Bílou sobotu jsme začalivenku zapálením ohně, který podleTANEC YEKWANATANEČNÍ VEČERmístní lidové tradice přichází z nebe.Proto už odpoledne kluci připravovalilanovku, po které měl oheň přijít.A tak se také stalo…• Na svátek M. D. Mazzarelové mělyholky závěrečné zkoušky z tělocviku– musejí předvést různé cvikys hudebním doprovodem. Ten denpřišla M. D. Mazzarelová v podobějedné dívky z intru.• Na svátek Panny Marie Pomocnicejsme měli mši svatou a společnýoběd venku a pak se tančilo. Venezuelaje země, kde lidé rádi tančí,proto se tančí na každé oslavě.• V Esmeraldě jsme měli pouť nasvátek sv. Antonína, a bylo to velmizajímavé. Oslavovalo se celý týden!Oslavy začaly postavením dvoukůlů, které byly ověšeny různýmidruhy ovoce – banány, ananasy,kokosy… Pak byly kůly požehnánya následovala mše svatá. Po mšibyl každému přítomnému nabídnutasklenička rumu. Od té chvílezačala oslava a tančilo a pilo secelý týden. Kůly hlídala skupinkaindiánů, protože podle tradice nikdoz nich nesmí nic vzít. Běhemoslav jsme se každé ráno modlilirůženec a poslední den byla mšesvatá. Po ní se kůly zbořily a ovocese společně snědlo.Z venezuelského pralesa zdravíJarmila Chorovská, FMA14 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 14 13.8.2009 10:05:45

2009-4.indd 15 13.8.2009 10:05:46

-POMOC-16 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 16 13.8.2009 10:05:50

Heslo dona Cháveze na rok 2010U příležitosti stého výročí smrtiMichaela Ruy, který byl bez výhradvěrný Donu Boskovi a jehoduchu, bych chtěl vyzvat celouSalesiánskou rodinu, aby jednalajako pravé hnutí Ježíšových následovníkůa apoštolů a aby usilovalao evangelizaci mládeže.Evangelizační úsilí je plodem a důsledkemidentity Ježíšova učedníka,který následuje svého Pána jako nadšenýmisionář. Tím chceme přijmoutvýzvu pomáhat mladým, aby „hledělina osobu druhého už nejen svýmaočima a skrze své pocity, nýbrž z hlediskaJežíše Krista.“Strenna 2010 vychází z roku sv.Pavla, který právě končí, a ze synodyo Božím slově, kde jsem měl příspěveko úryvku z Lukášova evangeliao cestě učedníků do Emauz. Totoje vzor evangelizace mládeže, jakz obsahového, tak z metodickéhohlediska.-SALESIÁNSKÁ SPIRITUALITA-„Pane, rádi bychomviděli Ježíše.“Po vzoru dona Ruy jako praví učedníci a horlivíapoštolové přinášejme evangelium mladým.Mnohé skupiny Salesiánské rodinyjsou již v souladu s touto snahou.Jako příklad uvádím dva kroky,kterými byly generální kapituly SDBa FMA.26. generální kapitula salesiánůsi uvědomuje nutnost evangelizovata soustřeďovat se na výzvu JežíšeKrista: „Evangelizaci pociťujemejako základní nutnost našeho poslání.Jsme si vědomi, že mladí lidéPodněty, jak realizovat HesloNěkteré užitečné kroky, kterými se skupiny Salesiánské rodinymohou snažit přinášet společně evangelium mládeži. Jsou doporučenyjednotlivým skupinám, ale také místním a provinciálnímradám Salesiánské rodiny.1. Prohloubit v místních a provinciálních radách s náležitourozvahou obnovu pastorace, která by se účinně zaměřovalana výzvu Ježíše Krista, na osobní a komunitní svědectví, navzájemný přínos výchovy a evangelizace, na pozornost k rozdílnýmkontextům a na zapojení rodin.2. Určit v místních a provinciálních radách způsoby, jak uskutečňovatspolečně zkušenosti evangelizace mládeže, vycházejez Charty poslání Salesiánské rodiny.3. Obzvláště podporovat spolupráci Salesiánské rodiny na provinciálnía místní úrovni, aby tak mohlo být uskutečňovánoposlání pro mládež jako aktualizovaná forma hlásání a katecheze,do které se zapojují sami mladí jako evangelizátořisvých vrstevníků.mají právo slyšet zvěstování Ježíšovyosoby jako pramene života a příslibuštěs tí v tomto čase i na věčnosti.“Náš základní úkol je tedy „předkládatvšem takový styllidské existence,jakým žil Ježíš.[…] Ústřednímísto má míthlásání JežíšeKrista a jehoevangelia spolus výzvou kekonverzi, k přijetívíry a začleněníse do církve. Potom následujepostupná cesta víry a katecheze,svátostný život a svědectví činorodélásky.“26. generální kapitula Dcer PannyMarie Pomocnice pak prohlašuje,že to je Boží láska, která nás pohání:„Večeřadlo, místo, kde se společněscházejí apoštolové, není trvalýmútočištěm, ale základnou vyslání.Duch Svatý je přetváří z vystrašenýchlidí v horlivé misionáře, kteřís odvahou nesou do všech koutůsvěta radostnou zvěst o vzkříšeníJežíše. Láska nutí člověka vyjít zesebe a mířit k novým obzorům: láskaroste láskou. Maria, která nás již odvečeřadla učí otvírat brány, se stalaprvním vzorem vykročení na cestu.První evangelizovaná se stala prvníevangelizátorkou. Tím, že přineseJežíše ostatním, nabízí své služby,uvolní radost, umožňuje zakoušetlásku“.Pascual Chávez Villanuevahlavní představenýwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 172009-4.indd 17 13.8.2009 10:05:52

Kostel vděčnosti, aneb 70 let přítomn oJubilejní rok brněnských salesiánůse přehoupl do své druhépůle a náš pohled do dějinoratoře v Brně -Žabovřeskáchse dostal do doby po sametovérevoluci…-VÝROČÍ-Provizorní oratořa stavba kostelaJak bylo zmíněno v minulém čísle,stavbou kostela pověřil tehdejší provinciálP. Ladislav Vik salesiána P. PetraBarana. Ten se v říjnu roku 1991nastěhoval do zrekonstruovanéhozbytku oratoře a salesiánský životse v Žabovřeskách začal brzy opětprobouzet. Po projektovém i finančním„zajištění“ se mohlo v listopadu1993 začít se zemními pracemi nastavbě kostela. Celé dílo bylo zdárnězavršeno 27. května 1995. V tentopamátný den brněnský biskup VojtěchCikrle slavnostně posvětil kostelPanny Marie Pomocnice křesťanů.Na pamětní desce v podloubí kostelamůžeme i dnes číst tato působiváslova:„Aedificavit Sibi Domum Maria.Děkujeme Ti za dosažení svobodypo čtyřicetiletém útlaku a vězenía za obnovení činnosti veprospěch mládeže.Přijmi tento chrám a tuto oratoř.Kéž se odtud šíří tvoje sláva pocelé vlasti!VE STŘEDISKU TO DNES ŽIJEProstřednictvím salesiánů přiveďmnoho duší k Pánu Ježíši.Přimlouvej se za naše dobrodince.24. května 1995, vděčnísalesiáni“Druhá etapaNa první etapu stavby navázala plynuledruhá. Projektováním přístavby– bydlení pro bratry salesiány bylopět požádán architekt Josef Opatřil.Mezitím se nový kostel i oratoř dostávalydo povědomí veřejnosti. Dětia mladí objevovaly skryté místnostipod stavbou kostela, kde bylo možnési ve volném čase přijít zahrát pinec,Foto: 4× archiv SDB v BrněZÁKLADY NOVÉHO KOSTELAtvořit z keramiky, nebo se naučitnějakou stolní hru. Mezi lidmi z blízkýchpaneláků – tzv. kostek – postupněopadal strach z nového díla.Dokonce si začali zvykat na liturgickýrok a při velikonočním žehnání ohněosobnosti• P. František Vavruša (1963).Stále vyrovnaný, v Brně začínalsvou jáhenskoua kněžskouslužbupod vedenímzkušenéhop. Barana, jehožbyl pravourukou. Velkouměrou se podílel na stavebníchúpravách celého areálu, a jelikožse nyní staví v Brně -Líšni,stala se tato komunita jeho dalšímdomovem…• P. Martin Hobza (1970)Předposlední v řadě ředitelůzdejšího Salesiánskéhostřediskamládeže.Svou dobrotoua laskavostí sidokázal získatmladé věkemi duchem a v jejichvzpomínkách žije jako správnýsalesián.18 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 18 13.8.2009 10:05:52

-VÝROČÍ-pracují jak ve volné oratoři, tak přivedení různých kroužků. Dokoncesr. Alenka Vojtková, která zažila počátkyprvní oratoře a snila o tom,stát se sestrou, se po různých životníchoklikách dočkala jak okamžikuznovuotevření oratoře, tak toho, žeje z ní salesiánka. I přes pokročilývěk se do oratoře dlouho rádavracela a dávala mladým svůjvolný čas i zkušenost života.Na životě farnosti i střediskase podílí i salesiáni -spolupracovníci.Poslední stavbou devadesátýchlet je bývalá mateřskáškolka, která se po zdařilé rekonnosti salesiánů v Brněstrukci v roce 1999 stává hlavníbudovou Salesiánského střediskamládeže, a postupně se do jejíchprostor přesouvají všechny aktivityz místností pod kostelem.Oslav 60. výročí příchodu salesiánůdo Brna -Žabovřesk se zúčastnili apoštolský nuncius Mons. GiovanniCoppa. Přišli zavzpomínat i prvníoratoriáni, z nichž se mnozí zasloužilio celou výstavbu, přátelé a dobrodinci,s jejichž pomocí se podařilo tolikdobrého…STŘEDISKO MLÁDEŽE VZNIKLO Z BÝVALÉ ŠKOLKYnevolali jako v předešlém roce hasičev obavě ze vniku opakovaného požáruv oratoři.Komplex se rozrůstáV červnu roku 1998 byla dokončenapřístavba pro zázemí salesiánskékomunity, kam se bratři salesiániběhem léta nastěhovali.Jelikož salesiánské střediskopodle představ Dona Boskaby mělo mít kostel, školua hřiště, přesunuly se stavebnípráce právě do oblastibudoucích hřišť. Vedle fotbalovéhohřiště vyrostlo menší hřištěna volejbal a také hřiště s mantinelyna hokejbal, basketbal a jiné sporty.Hned po jejich otevření začala býthojně využívána a je tomu tak aždodnes.V salesiánské oratoři pracovalavedle vedle salesiánů řada mladýchmužů -civilkářů, pro které se totopůsobení stalo „osudové“ v podoběnalezení své životní partnerky. Díkynim dnes proudí k branám střediskazástup jejich dětí. Oproti počátkůmse také změnilo zaměření oratoře,nebyla již jen pro chlapce, ale měla má do ní přístup každý. Na jejímprovozu se podílí i další složky salesiánskérodiny.Sestry salesiánky, které se popádu totality nastěhovaly do Brna,Aktuálně z Brna• Novinkou se ve Středisku mládežestává on line zapisování do kroužkův novém školním roce.• Připravuje se interaktivní informačnítabule o dějinách salesiánů v Brně,která bude umístěna v zadníchprostotách kostele. Tam budou mítpříchozí možnost zavzpomínat, alei vložit něco ze svých pamětí prodalší generace.KontaktAdresa: Foerstrova 2,616 00 Brno-Žabovřesky,Web: brno.sdb.cz,E-mail: komunita@brno.sdb.czBankovní spojení:406 0012 626/6800.NOVÝ KOSTEL, HŘIŠTĚ A DŮM KOMUNITYwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 192009-4.indd 19 13.8.2009 10:05:54

Dny lidí dobré vůle 2009Ocenění salesiánů na jubilejním10. ročníku slavností Dnů lidídobré vůle na Velehradě.Již deset let se koná na Velehraděu příležitosti oslav svátku sv. Cyrilaa Metoděje akce s názvem Dny lidídobré vůle. Součástí bohatého programukromě slavné nedělní mše sv.je také sobotní program, který vrcholíVečerem lidí dobré vůle. Při něm,v rámci koncertu, jsou prezentoványa finančně podpořeny tři společenskyvýznamné projekty.V letošním roce byl poprvé vybráni jeden salesiánský projekt, a to ostravskéSalesiánské středisko volnéhočasu Don Bosco.Formou DMS (dárcovských SMSzpráv), které během přímého přenosuna ČT 2, mohli zasílat jak účastníci,Pomocí blízkých pomáhej dalekoSalesiánská asociace Dona Boska– SADBA – již pět let vysíládobrovolníky do České republikyi zahraničí, aby se v salesiánskýchstřediscích věnovali těmnejpotřebnějším dětem a mladýmlidem.-KRÁTKÉ ZPRÁVY-tak i diváci televizního přenosu, bylyvybrané projekty podpořeny.Ostravské Středisko volného časupoužije tyto finance na rekonstrukcivíceúčelového sálu – tělocvičny,Foto: PETARDA PRODUCTION a. s.kde v současné době probíhá rekonstrukce.Děkujeme všem, kteří podpořilináš projekt jak modlitbou, tak finančnímdarem.PKLetos jich bylo při slavnostní mšisvaté 14. června v Praze -Kobylisíchvysláno celkem 10, za dobu působeníSADBY se počet dobrovolníkůvyšplhal na šedesátku.Dobrovolná služba je však finančněnáročná, náklady na vyslánídobrovolníka se pohybují mezi 100a 300 tisíci korun. Až doposud sidobrovolníci museli většinu této finančníčástky sehnat sami a pokrýtji z darů svých příbuzných, přátela sponzorů. Abychom jim v tomtoúsilí pomohli, vytvořili jsme projektAdopce nablízko. Jeho hlavnímyšlenkou je „Pomocí blízkých pomáhejmedaleko“. „To znamená, žeje možné adoptovat si někoho blízkého– dobrovolníka – a skrze nějpomoci třeba i na druhé straně zeměkoule,“vysvětluje duchovní otecprojektu P. Jaroslav Vracovský.Lidé, kteří chtějí podpořit dobrovolníkynebo některý z dalších projektůSADBY, se mohou přihlásit doKlubu přátel Adopce nablízko, což jespolečenství lidí, kteří chtějí Adopcijakkoliv podporovat (nejen finančně,ale i modlitbou, dobrovolnou pomocí,propagací projektu atd.).Přihlášky a informace najdeteFoto: archiv SADBAna www.adopcenablizko.cz, papírovoupřihlášku si vyžádejte na adreseSADBA, Kobyliské nám. 1, 182 00Praha -Kobylisy, tel. 283 029 229,mobil 731 626 014. Členové klubuzískají výhody u partnerů projektu,např. slevu 10 % na produkci nakladatelstvíPortál v podnikovýchprodejnách. Veronika Mokrejšová20 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 20 13.8.2009 10:05:55

Salesiáni v MongolskuVietnamští salesiáni s úspěchemevangelizují v Mongolsku. V tétozemi po pádu komunistickéhorežimu nebyl v roce 1991 jedinýkatolík.Po ústavní záruce náboženské svobodyse několik vietnamských salesiánůvydalo do Mongolska, aby zde rozvinulimisijní činnost církve, obnovilizničená místa kultu a pomohli obyvatelstvuzdecimovaném desetiletímikomunistické diktatury.Nyní zdejší katolíci tvrdí, že katolickéspolečenství sice není početné,ale má podstatný význam pro rozvojnároda, protože poskytuje vzdělánía zapojuje celé vrstvy obyvatel do sociálníchaktivit. Vietnamští salesiánštímisionáři se přičinili o vybudováníškolek, škol, jídelen, zemědělskýcha technických institutů a útulku províce než 120 dětí s handicapem.Roku 2004 byla poprvé vydánav mongolštině Bible spolu s tradičnímikatolickými modlitbami. Od roku2003 je v zemi zřízena apoštolskáprefektura v čele s prvním biskupemMongolska mons. Wienceslavem Padillou.Dnes je v zemi asi 1000 katolíků,z nichž polovina jsou místní.Působí zde 60 zahraničních misionářůrůzné národnosti a loni vstoupildo semináře první kandidát kněžstvíz Mongolska.Převzato z Radia VatikánPátý ročník školy salesiánských animátorůNa podzim začíná další – již pátý– běh (E) Salesiánské školy animátorů.Škola je rozvržena do tří let, v každémroce proběhnou tři víkendovásetkání a je určena pro zájemcestarší 15 let.Přihlašování a další informacejsou na http://mladez.sdb.cz/salesiansti-animatori/.jvNová komunitana LitvěNovou komunitu otevřou 17. srpna2009 v litevském Kaišiadorysu(asi 40 km na východ od Kaunasu)sestry salesiánky. Den předtím budeještě jedna slavnost: věčné slibydvou sester Ingy Rukaité a IrutéDovydaityté.Nový dům ponese jméno svatéhoJana Boska. První dům v Kaunasu jezasvěcen Panně Marii Pomocnici.jsPrázdninový NezbedaRedakce Nezbedyvydává tradičněprázdninové číslov rozšířeném vydání.Letos je jako přílohado časopisu všitopexeso s postavamiNového zákona.Celý výtisk je tradičněladěn prázdninově.• Split – stolní hra pro dva hráče• Tomahawk, nebo palice? – povídánípro obdivovatele indiánské kultury• Počítač – sci -fi povídkaNezbeda – zábavný křesťanský měsíčníkpro děti, Divadelní 6, 760 01Zlín, tel.: 739 344 031,e -mail: nezbeda.zlin@volny.cz,web: www.volny.cz/nezbeda.zlin.Zápisy do kroužků SHM se blížíSalesiánské hnutí mládeže KlubPraha 8 -Kobylisy zve k zápisůmdo kroužků na školní rok 2009/2010.-KRÁTKÉ ZPRÁVY-Zápisy budou probíhat 7.–9. září2009, vždy od 15 do 18 hodin vefoyer Salesiánského divadla na Kobyliskémnáměstí v Praze 8.Přijďte si vybrat ze široké nabídkycenově dostupných sportovních, hudebních,dramatických, tanečních,výtvarných a jazykových kroužků!Více informací najdete na www.kobylisy.shm.cz nebo získáte na telefonnímčísle 605 554 284.Foto: archiv SHMwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 212009-4.indd 21 13.8.2009 10:05:56

Setkávání Come In pokračujeCyklus setkání pro mladémuže při kterých je možnézamýšlet se nad svým povolánímbudou pokračovati v příštím školním (akademickém)roce.První cyklus setkání skončilletos v květnu. Čtyř víkendůse účastnila skupina asi 15mladých mužů ve věku od 16do 26 let, kteří si kladli otázkyohledně svého budoucího povolání.Co Come In (z angl. „pojďdál“) účastníkům přinesla?Dobře připravené přednášky,svědectví, přímluvné modlitby,adorace, prostor ke slavenísvátostí, návaznost setkání(nebyla to jednorázovka),osobní doprovázení, úžasnáatmosféra.Program pro kluky připravovaliRadek Gottwald, Jaroslav Vracovský,Jaroslav Mikeš, Jenda Fojtů a PetrMokrejš.Setkání naplánovaná na příští rokbude připravovat jen mírně obměněnýtým a zapojí se do něj i někteří účastníci,kteří Come In již absolvovali.-KRÁTKÉ ZPRÁVY-Nový zájemci o setkání si mohouzablokovat následující termíny:• Come in 1: Já a Bůh9.–11. 10. 2009• Come in 2: Spektrum povolání11.–13. 12. 2009• Come in 3: Co mě zotročuje?26.–28. 2. 2010• Come in 4: Cesta k rozhodnutí21.–23. 5. 2010Více informací najdete na www.mladez.sdb.cz/come-in. Přihlášky jemožné zasílat na adresu: Kobyliskénám. 1, 182 00 Praha 8 -Kobylisy,email: vracov@centrum.cz, tel.:732 951 497. Jára VracovskýPouť bývalých žáků na Svatém HostýněPouť se koná pravidelně začátkemčervna, takže vždycky sledujemeoblohu, co nám Medardpřipraví. Nejinak tomu bylo i letos.Předpověď nebyla příznivá,mělo být zamračeno, poměrněchladno, občas s přeháňkami.Bohoslužbu vedl provinciál otecFrantišek Blaha, přítomen byl otecVáclav Filipec a otec Nesvadbaz Rakouska.Pohled na nás nebyl asi přílišvábný. Nechci říci většina, ale mnohoz nás se opíralo o jednu nebo dvěhole, ale každému zářily oči, kdyžjsme si mohli podat ruku a vyměnitpár slov.Při mši svaté zpíval mužský sborz Havířova a patří mu naše podě-kování. Nejvíc nás dojalo hřejivéslovo otce Blahy, který jako by cítil,co v nás může vyvolat postava otceMeda a Domina. Jejich myšlenkyvytryskly za mřížemi různých vězení,a proto jsou tak pravdivé. „Jestli násPanna Maria ochrání a my se vrátíme,z vděčnosti postavíme nový kostel,který ponese název Pomocnicekřesťanů.“ Stalo se tak.Heslo Domina: „Nebojte se, radujtese, milujte se.“ Nebojte se,Bůh nemůže opustit své děti, i kdyžmusí také nést svůj kříž jako jehoSyn. Radujte se vždy a za všechokolností. Milujte se navzájem. Bůhje láska a láska je trpělivá, nad nikohose nevyvyšuje, odpouští i těm,kdo pošlapávají lidskou přirozenost.Říkal nám otevřeně: Neslibuji vámpohodlný život. Dám vám práci,chleba a po smrti kousek nebe, kterévyváží vše.Po bohoslužbě promluvil ještěotec Václav Filipec. Zdůraznil, ženaše úcta k eucharistickému Kristu,náš synovský vztah k Panně Mariia k svatému otci, jsou tři kameny,na kterých musíme budovat náš pozemskýživot.Vytvořili jsme rodinné společenstvíplné víry, radosti, lásky a velkénaděje.I když naše sdružení přestalo jakojedna z větví salesiánské rodiny existovat,věříme, že přijdou další žáci,oratoriáni a tradice nezanikne.Příští pouť bude 12. června2010.Jan Kopiště, bývalý žák22 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 22 13.8.2009 10:05:57

Křesťansky aktivní mládež na setkánív Dolních PočernicíchJe 20. června 2009, okolo devátéráno, a v Praze -Dolních Počernicíchse v areálu školy shromažďujevětší množství lidí, nežje v tento čas a na tomto místěobvyklé. Proto neváhám a jdu seoptat, co se to tu děje.-AKCE-Odpověď dostávám od Moniky Chytré,která má na starosti – spolu sesvou sestrou Míšou – registraci. „Vynevíte, co se tu děje? Tak já vám tovysvětlím: Dneska se koná SKAM,tedy Setkání Křesťanské Aktivní Mládeže,a to znamená, že se dneskautkají družstva z různých míst Českérepubliky ve třech turnajích – ve florbale,volejbale a fotbale. Pro jednotlivceje zde atletika.“Docela se divím, že by mládež nakonci školního roku takhle sportovala,proto ještě připojuji otázku, co jejejich motivací, že se jich tu sešlotolik. „Na to je lehká odpověď,“ vysvětlujeMíša, „cena pro vítěze je putovnípohár, ale hlavně tu jde o chuťsi zahrát a poznat nové kamarády.“Celý den se od rána až do pozdníhoodpoledne hrály zápasy. Ve florbale,kde se přihlásilo nejvíce týmů,to jde jak po másle, hraje se jednoutkání za druhým.Ve volejbale a florbale to je uvolněnější,jelikož je zde méně týmů.Kdo má zrovna pauzu mezi zápasya nebaví ho tu sedět, má na výběrz velkého množství sportovníchnáčiní, od tenisových raket až pochůdy. Kdo je hladový, jsou zde pocelý den přichystané buchty od maminek.V poledne se prostřídávajítýmy u oběda, ke kterému se nabízívýborný gulášek či rizoto.Odpoledne se pomalu dohrávajíturnaje, zápasníci se sprchují a pomaluse vše chystá na závěrečnouVOLEJBALOVÉ DRUŽSTVO Z DOLNÍCH POČERNICSE RADUJE Z ÚSPĚŠNĚ ODEHRANÉHO MÍČEFoto: 2× Prokop Galatíkmši s vyhlašováním výsledků.Jelikož jsem zde vytrval až do tétochvíle, tak mě nic nebrání v tom, abychtu zůstal i na mši. Moje domněnka, žeto bude někde v kostele a za zvukůvarhan, jak znám kostely od své babičky,velmi rychle padá. Všichni šlisice směrem ke kostelu, ale kousekpřed ním uhnuli a vydali se směremk nově opravené budově bývalého mlýna.Divím se a můj úžas vzrůstá s pohledemdo vnitřních prostor. Z venkuse budova tváří jak nově zrozená, aleuvnitř to není doposud opravené, coždodává celé mši nezapomenutelnouatmosféru.Po vyhlášení výsledků a předánípohárů jsme všichni zváni nagrilování. Již se pomalu chystámk odchodu, ale jeden z organizátorů,přezdívaný Ferda, mě ještězdržuje: „Počkejte ještě. Nyní je nařadě koncert skupiny, která hrála namši. Bude to fakt bombový!“ Nakonecmě přemlouvá a já zůstávám naakci SKAM až do deseti večer, kterýzakončují opravdu velmi povedenýmkoncertem kapely Michael.SPOLEČNÁ FOTKA ÚČASTNÍKŮ SKAMU V PROSTORÁCH BÝVALÉHOMLÝNA, KDE SE ODEHRÁVALA ROCKOVÁ MŠE A NÁSLEDNĚ KONCERTVíce na www.iskam.czKubíkwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 232009-4.indd 23 13.8.2009 10:05:58

Máte rádi peníze?Máte jich málo, nebo hodně…Myslíte si, že je máterádi, nebo naopak vůbecne. Ale máte je rádi skutečně?Jaké místo zaujímajípeníze ve vašem životě, jakouroli hrají? Pusťte se dotestu a brzy se to dozvíte.Jste na večírku a někdose vás zeptá, kolik vyděláváte.a) Řeknete vyšší cifru.b) Děláte, že jste neslyšeli.c) Řeknete nižší částku.d) Dáte mu najevo, že mudo toho nic není.e) Řeknete pravdu.Peníze jsou k tomu,aby se utrácely.a) Naprosto souhlasíte.b) Spíše souhlasíte.c) Spíše nesouhlasíte.d) Vůbec nesouhlasíte.e) Nevíte.Ideální muž:a) Utratí měsíční plat, abykoupil své ženě šperk.b) Platí si stavební spoření,aby mohl ženě dopřátdům jejích snů.c) Sám platí všechny účty.d) Stále něco dělá.e) Dokáže snít a jen takbloumat.Co podle vašeho názorudokáže dnes člověkazařadit mezi mocné?a) Vztahy.b) Štěs tí.c) Schopnosti.d) Kulturní zázemí.e) PráceMít peníze znamenámít předevšíma) radost z utrácení,b) prostředek k zabezpečení,c) úspěch,d) moc,e) nezávislost.Co vám v osobním životěnejvíc schází:a) možnost utrácet tolik peněz,kolik byste chtěli,b) čas jenom pro sebe,c) čas na rodinu,d) nezištné přátele,e) čas na čtení.Pro muže je ponižující,když vydělává méněnež jeho žena.a) Vůbec nesouhlasíte.b) Spíše nesouhlasíte.c) Spíše souhlasíte.d) Naprosto souhlasíte.e) Nevíte.Ztotožňujete se s názorem:a) „Peníze nesmrdí.“b) „Peníze jsou dobrý sluha,ale špatný pán.“c) „Peníze nejsou klíčemke štěs tí.“d) „Pro peníze se vedouválky.“e) „Na nedostatek penězse neumírá.“Když jste byli malí, dostávalijste kapesné:a) když si rodiče zrovnavzpomněli,b) pravidelně každý týdennebo měsíc,c) když jste si to zasloužili,d) když jste si řekli,e) zřídkakdy.Změnili byste zaměstnání,abyste získali:a) vyšší plat,b) větší jistotu, že si místoudržíte,c) zajímavější práci,d) víc odpovědnosti,e) víc volného času.Muž má pro ženu utratitvíc peněz než onapro něj.a) Naprosto souhlasíte.b) Spíše souhlasíte.c) Spíše nesouhlasíte.d) Vůbec nesouhlasíte.e) Nevíte.Letní dovolená by sevám mohla pokazit:a) dopravními zácpami,b) velkým horkem,c) špatným počasím,d) špatným ubytováním,e) přemírou turistů.Je potřeba šetřit prosvé děti:-TEST-a) Vůbec nesouhlasíte.b) Spíše nesouhlasíte.c) Naprosto souhlasíte.d) Spíše souhlasíte.e) Nevíte.Největší hrozbou propartnerský vztah je:a) zvyk,b) žárlivost,c) čas,d) nevěra,e) nezájem.Když slyšíte vyprávěnío někom, kdo za několiklet zbohatl cítíte:a) obdiv,b) závist,c) nedůvěřivost,d) frustraci),e) antipatii.Vzít si úvěr představuje:a) možnost pořídit si okamžitěvšechno, co chceme,b) často zbytečné rozhazování,c) nutné zlo,d) využití příležitosti,e) riskantní život.Podle vašeho názoru jevaše současná situacepředevším výsledkem:a) vašich osobních kvalita talentu,b) vzdělání, kterého sevám štědře dostalo,c) vašeho sociálního a kulturníhozázemí,d) vaší práce,e) vašeho původu.Z ničeho nic dostanetepět milionů korun.a) Koupíte si auto, o jakémjste vždycky snili.b) Koupíte si dům.c) Vyrazíte na cestu kolemsvěta.d) Založíte si vlastní firmu.e) Pomůžete dětem.Výsledky:Spočítejte, kolikrát jstezaškrtli možnost a, b, c,d, nebo e, a vyhledejte siodpovídající popis (nebopopisy, pokud máte méněnež 2 body rozdílu mezidvěma typy odpovědí).Většina odpovědí a: penízepro potěšení.Peníze máte rádi předevšímproto, co si za němůžete pořídit. Mohousplnit vaše přání, jsou prostředkem,jak realizovatvšechno, co chcete.Většina odpovědí b: penízejako útočištěPotřebujete peníze jakokaždý druhý a možná ještěvíc, abyste se mohli cítitv bezpečí. A to nejen namateriální úrovni. Penízeu vás hrají také roli jakéhosiamuletu.Většina odpovědí c: penízejako tabuMáte peníze daleko raději,než si myslíte. Ale jenneradi to připustíte, natožabyste to přiznali svémuokolí. Váš vztah k penězůmobsahuje jistou provinilost.Peníze vlastnítediskrétně.Většina odpovědí d: penízejako mocPro vás peníze souvisejípředevším s potvrzenímvaší vlastní hodnoty. Mítje, nebo je nemít je velikýrozdíl. Máte rádi peníze promoc, kterou vám mohouposkytnout nebo zajistit.Nepřipadá tedy v úvahu,aby vám jich nedostávalo.Většina odpovědí e: penízejako nutnostPeníze nemáte příliš rádi.Nic proti nim nemáte,ale prostě vás nezajímají.Pro vás jsou peníze něcoužitečného, praktického,nezbytného, ale na úrovnicitu nebo morálky nemajížádný význam. Jsou prostředkem,ne cílem nějakéhoplánu nebo snažení.Z knihy Kniha psychotestůII, Gilles Azzopardi,Portál, Praha 200324 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 24 13.8.2009 10:05:59

Křížovka-KŘÍŽOVKA O CENY-DROGAVYVOLÁNÍPŘEDSTAVZDVIŽETEDY(německy)NÁLEVZNAČKAOSMIADISKUSESMĚNEČNÝRUČITELNERVOVÁPORUCHAINICIÁLYDELONAČESKÉMĚSTOJMÉNOHERCEFIALYAFRICKÝSTÁTMoudrost:Vady…KOČKOVITÁŠELMAAMERICKÝSTÁTSVOBODNÝSTATEKHRDLATATARSKÝNÁČELNÍK1. DÍLTAJENKYDODATEČ-NÉ VYDÁNÍKNIHYPRUŽINYŠMEJDPOPELÁŘ-SKÝ VŮZSAMICEJELENAOSTUDYŽIDOVSKÝDUCHOVNÍÚBYTEK NAZBOŽÍASIJSKÝJELÍNEKBALÍK(zastarale)PLEMENOBIOGRAFYBREČETDÁNSKÝASTRONOMODPADNÍCUKERNÝSIROBSADYHŘIŠTĚRUSALKYPOLED-NÍKOVÁZNAČKAHAŠKŮVKURÁTPAPOUŠEKODLÉVACÍFORMABANKOVNÍPANIKATLUSTO-KOŽCIVYTRVALÁBYLINAČESKÁŘEKANOČNÍDRAVECŽEMLOVKAHORNINAŽACÍNÁSTROJPOLEDNÍJÍDLOINICIÁLYPYŠKAPŘÍTEL(francouz.)EPIDEMIEMOCSPORKRÁTKÉKABÁTYSPZOSTRAVYPRACÍPRÁŠEKNÁZEVHLÁSKYZNAČKAPLATINYPŘÍSTAVNÍHRÁZEZNAČKATHULIASPOJENÉVORY49 (římsky)AMBALÁŽ2. DÍLTAJENKYAKVARIJNÍRYBKAKONECMODLITBYMAJITELKOUZELNÉLAMPYVylosovaní výherci správně vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu 3/2009: Marie Kestrankova, Praha, Drahosch Josef, Brno, KarelKocourek, Brno, Pavel Kovář, Praha, Vlaďka Hrdličková, Brno, Pavla Dabrowská, Ostrava, Květoslav Bařina, Přerov, Hana a Marie Buďovi,Zdeňkov, Jaroslav Edelman, Polička a Mariana Hasíková, Praha.Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1,182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešenízasílejte do 30. září 2009.www.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 252009-4.indd 25 13.8.2009 10:05:59

niny P. Stanislav Palásek.-BLAHOPŘEJEME-OslavenciSalesiánům a salesiánkám, kteří v červnu a červenci oslavili narozeniny (nebo se slavit teprvechystají), vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působenív duchu Dona Boska.Osmdesát pět let života oslavil26. června P. OldřichPřerovský a den potéoslavil také 85. narozeninyP. Miloslav Frank.30. června slavil 83. narozeninyP. Stanislav Stařík.P. MILOSLAV FRANKP. Karel Petráš oslavil10. července 78. narozeniny.P. JAROSLAV FOGLP. JOSEF GLOGARP. JINDŘICH ŠRAJERP. FRANTIŠEK POSPÍŠIL12. července slavil kulaté třicetinynovokněz JaroslavFogl. P. JindřichŠrajer oslavil 15. července45 let života. Za 79 let života děkoval18. července P. FrantišekPospíšil,24. července slavil kulaté padesátinyP. Josef Glogar.31. července oslavil 79. naroze-26 salesiánský magazín 4/09salesiáni dona boska2009-4.indd 26 13.8.2009 10:06:00

Letošní svěcení v Sofii a BrněV sobotu 4. července 2009 proběhlov byzantsko -slovanské diecéziv Sofii kněžské svěcení českéhosalesiána Jaroslava Fogla.Bylo to v této diecézi svěcení podlouhých 10 letech. Obřad proběhlv chrámu bl. Jana XXIII. Jeto totiž největší kostel katolickéhovýchodního obřadu v Sofiia možná v celém Bulharsku. Bylposvěcen v říjnu 2005 a postupněse dokončuje jeho výbava.Svěcení uděloval exarcha (biskupvýchodního obřadu) Christo Projkov.Přítomen byl i apoštolskýnuncius v Bulharsku arcibiskupJanusz Bolonek. Z Čech dorazilapočetná výprava Jaroslavovýchpřátel z Českých Budějovic, Litomyšlskaa zejména rodného Makova(rodiče, bratr Vít a sestryMaruška a Anička a samozřejměnechyběli ani bývalí, současnía budoucí dobrovolníci.Z OBŘADU-SVĚCENÍ-František BlahaPROSTRACEU nás v ČR přijali letos jáhenské svěceníJiří Baláš a Libor Všetula, na kněze bylvysvěcen Martin Poláček. Obřad proběhlv sobotu 13. června 2009 v kostelePanny Marie Pomocnice křesťanů v Brně--ŽabovřeskáchFoto: archiv Jiřího BalášeFoto: 2× Vít FoglZ KNĚŽSKÉHO SVĚCENÍ MARTINA POLÁČKAZ OBŘADŮ V BRNĚ. STOJÍCÍ ZLEVA: NOVOKNĚZMARTIN POLÁČEK, JÁHEN JIŘÍ BALÁŠ, BISKUPKÁJA HERBST A JÁHEN LIBOR VŠETULAwww.sdb.cz 4/09 salesiánský magazín 272009-4.indd 27 13.8.2009 10:06:03

PozvánkaPROTI PROUDU 30 (cz)SALEZIÁNI (sk)TIMOTHY (sk)neděleADORARE (cz)DEO GRATIAS (cz)DATIO (cz)DĚS (cz)18. - 20. 9. 2009Zlín - Jižní Svahy vstup zdarmawww.festivalpodvezi.czNAD ČAROU (cz)OREMUS (sk)CHRISTALLINUS (sk)MICHAEL (cz)FELICE (sk)MARTIN GŘIVA a MPK (cz)sobotaANGLES (cz)CHVÁLOVÁ KAPELA (cz)pátekMRRK (cz)NEPRODEJNÉBankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 622009-4.indd 28 13.8.2009 10:06:04