Salesiánského magazínu Čtete Salesiánský magazín?

obsahúvodník str. 3podzim v havířovskémklubu str. 4–5rozhovor str. 6–9salesiánky Alenka a Věraletní filmy z Aera str. 10knižní novinky str. 11vychovávej jako D. Bosco str. 12oslavy narozeninDona Boska str. 13z vašich dopisů str. 14–16kde víra mění pohledna život str. 17misie str. 18–21na Slovensku se našel origináldopisu Dona Boska str. 22křížovka o ceny str. 23zajímavosti ze života církve,ze světa, misie str. 24–25blahopřejeme str. 26Slovo redakceMilí čtenáři a milé čtenářky,dušičky jsou časem rozjímavým, který vybízík usebrání. Jako děti jsme chodili s tátou nahřbitov ve Veselí nad Moravou, který je blízko nádražníhodepa a dodnes ho mám spojen s vůní lokomotiv, s kárkou,na které jsme si vezli lopatu, smeták, smetáček a lopatku,hadr, svíčky, sirky a někdy i motyčku. Jednou táta nenašelhrob své matky – překopali mu ho, protože za něj nezaplatil.Jeho táta Jakub snad hrob ani nikdy neměl, znal jsemjen jednu jeho fotku z rodinného alba. Jednou jsme přišlina hřbitov docela pozdě navečer, poprchalo, byla zimaa táta něco doma nebo v garáži zapomněl, tak mě nechalna hřbitově a šel to přinést. Myslel jsem, že tam umřu! Byljsem tam sám u hrobu našeho dědy z máminy strany snadhodinu, promrzlý tak, že jsem nebyl s to ani zapálit svíčku.Nevím, kde se táta tehdy zatoulal, ale dodnes vím, že tobyl zároveň dobrý čas na rozjímání: přemýšlel jsem o osmiletémkamarádovi, kterého před časem přejelo auto, kdyžjsme se honili na sídlišti Hutník na kolech. O synu paníučitelky Janíčkové, který zahynul na kajaku, když narazilna kameny v zákrutu řeky Moravy, tam, kde začíná městskýpark. Vzpomínal jsem na pohřeb dědy Kytlici, na vůni kadidlapřed kostelem Panny Marie a průvod přes celé městov čele s křížkem a ministranty. Kam se ti lidé poděli? Vždyťtady ještě včera byli! Do kostela jsme s rodinou nechodili,tak jsem si představoval to místo na druhé straně po svém:velký přijímací sál, kde doktor Hojač a Hájek (mí dětští lékaři)přijímají nebožtíky, oba se stetoskopem, a říkají: „Takco vás bolí, přátelé!“ – „Už nic,“ říkají zesnulí, a zabírajísvá předem daná místa. Dnes už vím, že nás tam čekajíjiní přátelé…Zdeněk JančaříkVydavatel:Salesiánská provincie PrahaKobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8tel.: 283 029 111, www.sdb.czBankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62Redakce:šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDBredaktor: Jiří Kučerasazba: Miroslav Palíšek, SDBnávrh obálky a grafická úprava: Martina Mončekováadresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8,tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail: magazin@sdb.czTisk Rentis, s. r. o.MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 56732 salesiánský magazín 5/2012

REPORTÁŽPodzim v havířovském klubu ValdocFoto: 6× archiv havířovského střediskaNaučit se správně držet čínské hůlky chvíli trvá…Možnost setkat se s vrstevníkyz Číny, Maroka, Jordánskaa Turecka dostali na konciprázdnin mladí lidé z havířovskéhoklubu Valdocco při akcis názvem Exotic Summer.Klub Valdocco oslavil letos v čer vnusvé páté narozeniny a pravidelněnabízí mladým lidem nejrůznějšíaktivity, jejichž prostřednictvím mohouneformálně rozvíjet své schopnosti,dovednosti, ale i vědomosti.Ve spolupráci s organizací AIESECKarviná zorganizovali pracovníciklubu 24. srpna netradiční akci podnázvem Exotic Summer.„Mezinárodní spolupráci se veValdoccu věnujeme druhým rokem,“říká Romana Michaela Michalíková,pedagogická zástupkyně řediteleExotic Summer Havířov-Šumbark, 20124 salesiánský magazín 5/2012

REPORTÁŽco ve znamení exotikyCírkevního střediska volného časusv. Jana Boska v Havířově, jehož jeValdocco součástí. „Nejdříve jsmedíky programu Mládež v akci získalidobrovolnici ze Španělska, která sena rok stala součástí týmu. Letosna přelomu dubna a května jsme sepoprvé s mladými lidmi vypravili namezinárodní výměnu mládeže naKypr, opět v rámci programu Mládežv akci. Strávili jsme devět dníve společnosti 60 mladých lidí z 11různých evropských zemí a uvědomilisi, jak je pro naše mladé přínosnésetkat se s lidmi z jinýchkultur a rozšiřovat si své znalostio jiných zemích. Když se objevilanabídka AIESECu, neváhali jsmeani minutu.“V rámci akce prezentovali zahraničníhosté klubu své země,zvyky, kulturu a národní pokrmy.Mladí Valdočané mohli ochutnatmarocký, čínský nebo jordánskýčaj, turecké sušené ovoce, vyzkoušelisi správné držení čínskýchhůlek, psaní v arabštině i klasickéSoutěž na tanečních podložkáchSpolečné foto účastníkůmarocké či jordánské oblečení. Pracovnímjazykem celého setkání bylaangličtina. Dostatek prostoru bylvěnován i neformálnímu posezení,zkoušení tanečních podložek nebohry Kan-Jam, která je ve Valdoccuabsolutní novinkou. „S radostí jsmepozorovali, jak se naši mladí, kteřív sobě mají odpor ke škole či jakémukolivzdělávání, se zájmemúčastní prezentací, vyměňují si vzájemněnové poznatky, které získaliběhem rozhovorů se svými novýmikamarády, a zkouší si věci, o kterýchzatím ve školách jen slyšeli.O Exotic Sum mer se pak v klubuještě několik dní mluvilo, což je znamenímúspěchu této akce u našichklientů,“ řekla R. Michalíková.Její slova potvrzuje i osmnáctiletýnávštěvník Valdocca Vladim:„Akce se mi fakt líbila. Přijeli lidéz jiných zemí, poznali jsme novékultury a tradice, naučili se pár cizíchslov, a dokonce jsme vyzkoušelii jejich jídlo. Uvědomil jsem si, žejazyk, kultura ani barva pleti nenípřekážka pro vytváření vztahů a byljsem opravdu překvapen, že i můjvrstevník z Číny má stejné zájmyjako já.“V prosinci chystá klub Valdoccopodobnou akci, opět ve spoluprácis organizací AIESEC. Tentokrát budoumít mladí lidé možnost poznatvánoční tradice jiných zemí a podleprvních informací AIESECu, kterýzajišťuje výběr lidí pro tyto akce,opět půjde o mladé studenty zezemí, se kterými se běžně nepotkáváme,jako např. Kazachstán neboTchaiwan.Nikola Vavroušsalesiánský magazín 5/20125

ROZHOVORSalesiánky Alenka a Věra: SvědectvJedno výročí, ale dva zcelaodlišně prožité životy: AlenkaVojtková složila stejnějako Věra Vorlová před šedesátilety svoje první řeholnísliby u sester salesiánek.A zatímco sestře Věře sepodařilo vyklouznout na Západ,Alenka zůstala v komunistickémČeskoslovensku.V následujících rozhovorechmůžete porovnat jejich rozdílnéživotní cesty.Věra VorlováSlavíte 60 let od složení prvníchřeholních slibů u sestersalesiánek. Jak hodnotíte prožitéroky?Dobře! Samozřejmě, že přišly běhemlet i nějaké těžší okamžiky,ale celkově to byly krásné rokyplné práce, milosti Boží, které jsemprožila v komunitách s výbornýmisestrami.Jak jste se k salesiánkám dostalaa kde všude jste pracovala?Když mi bylo šestnáct, šla jsem sesalesiány pouť z Olomouce do Vranovaa říkala jsem si: Jestli mě nechajínést sochu Panny Marie, tak„něco“ udělám. A na konci mi řekli,abych šla s Pannou Marií… V tédobě už jsem chodila v Brně-Žabovřeskáchdo oratoře, kde jsme pracovalis dívčí mládeží. A tak jsem siv roce 1948 podala na biskupskýordinariát v Brně žádost o vstup dokongregace Dcer Panny Marie Pomocnicev Turíně a v dubnu 1949jsem do Turína odjela. P. IgnácStuchlý nám tehdy řekl: „…abystesi nemyslely, že pojedete do Turínaa pak do misí – vás je potřeba zdev Čechách a na Moravě pro dívčímládež.“Můj tatínek byl silně proti tomu,abych k salesiánkám vstupovala,takže jsem byla ráda, že jsem sedostala z domova. Ještě před odjezdemjsem se ale musela zapsatna univerzitu, protože jinak by měz Československa už nepustili. Aleto, že jdu studovat, to tatínka trochuobměkčilo.A týden po mém odjezdu zavřelivšechny hranice. Takže jsem skutečněvyklouzla na poslední chvíli.Jaké byly vaše první dojmyv Itálii?Bylo to hrozné! Jela jsem sama,musela jsem na hranicích třikrátpřestupovat. Když jsem v Turíněvystoupila z vlaku, přišly ke mněsestry, vzaly mě do Casa MadreMazzarello a tam mě hned poslalyspát. Týden, který jsem tam prožila,byl moc hezký, protože o mě mělivšichni zájem, jenže já italsky nerozumělaskoro ani slovo. Po týdnujsem se dostala na Valdoco, dosamého srdce salesiánského díla,velmi mě to dojalo. Pak mě poslalido noviciátu, kde jsem měla skutečněvynikající představenou, kterámi řekla: „Budu pro tebe matkou,otcem i vlastí.“Kdy jste skládala první sliby?První sliby jsem složila v roce1952. Velké překvapení pro všechny– ale to ještě před noviciátem –bylo, když se dozvěděli, že jsemzapsaná na univerzitu. Ptali semě, proč jsem to neřekla, a já jimodpověděla, že se mě nikdo nezeptal.Říkala jsem všem, že musímbýt připravená pro penzionát, kterýbude v Praze. A tak mě 1. listopadu1952 poslala zapsat se na univerzitu.Takže jsem v jednom roce začalastudovat a zároveň byla v postulátě.Tenkrát ale nemohly sestry studovatve státních univerzitách, protovzniklo tzv. collegio, ve kterém studovalyvšechny sestry společně,Sestra Věra Vorlová (vlevo) během oslav 60. výročí složení prvních slibůFoto: archiv FMA6 salesiánský magazín 5/2012

ROZHOVORí věrnosti a poslušnostia profesoři jezdili za námi z Parmya z Florencie.Co vás čekalo po studiu?Po skončení studia jsem vyučovalana obchodní škole. V Itálii funguješkolství trochu jinak než u nás,takže mými žáky byly děti přibližně12–15 let staré.V turínské inspektorii jsem byla21 let a pak mi řekli, že musím jítdál a poslali mě do Padovy. Tamjsem byla tři roky jako učitelka, tobylo moc příjemné. Pak jsem sestala ředitelkou komunity, ale touž bylo složitější. Tamní vizitátorkamě upozorňovala, že komunita, dokteré mě posílají, je problematická.Tak jsem se snažila rok chodit s očimaotevřenýma, nakonec jsem zjistila,že komunita to byla nádherná,byla jsem v ní šest roků a byla tonádherná léta.Po devíti letech práce v Padovějsem byla v roce 1980 poslána doŘíma. Tam jsem se stala ředitelkouCentra odborného školství pro děvčata– CIOFS (Centro Italiano OpereFemminili Salesiane – FormazioneProfessionale), zde jsem prožila 22let. V našich školách jsme připravovalimladé pro práci sekretářek,učitelů, ale učili jsme je i šít a podobně.Později jsme navázali spoluprácis různými evropskými zeměmia v rámci těchto projektů jsme třebaučili připravovat naše děcka tradičníitalské pokrmy, například pannini.A tyto projekty stále pokračují.A pak jste se stala inspektorkou…Ano, ale bylo to takové zvláštní…Generální představená mi při jednénávštěvě řekla: Připrav se, budešmuset do Česka. Odpověděla jsem:„Tak dobře.“ Pak mi 16. ledna1995 zavolala a řekla: „Z Českanakonec sešlo, ale pošlu tě do ViaMarghera.“ Odpověděla jsem jí,že tam mě nikdo nikdy nepozval.Ale ona trvala na svém, a tak jsemse stala inspektorkou. Tam jsembyla šest let a také to byly krásnéroky. Ještě dnes na ně vzpomínáma tamní sestry se mi také ozývají.Když moje funkční období skončilo,řekla mi hlavní představená:„Máme na tebe takovou, no…“Skočila jsem jí do řeči a povídám:„Také si myslím, že bych mohla jetdo Aquily a být tam na vrátnici.“Jenže ona povídá: „No, to jsem úplněnemyslela…“ „Aha,“ říkám, „užvím, vy mě chcete poslat do Čech,dobře půjdu.“ Ani se nedivím, že seMadre Marinella zdráhala mi říci,že mě chtějí poslat do Čech, bylajsem v Itálii 52 let a přijít sem nebyloúplně nejjednodušší. Ale jednavěc, na kterou jsem vždycky dbala,byla poslušnost, a to poslušnostv každém směru.Po odjezdu do Itálie jste se s rodičiuž neviděla?Viděla, v roce 1968 jak s maminkou,tak s tatínkem, když jsem bylav Československu na desetidennínávštěvě. S maminkou jsem sepotkala už dřív, když za mnou přijelado Turína. Po tolika letech tonebylo úplně lehké setkání… Bylajsem s ní celý měsíc, ale mezitímjsem vyučovala a ona, i když nicJak jsem spolupracovala se sestrou VěrouZnala jsem ji spíše zpovzdálí, tedy věděla jsem o ní, že je sekretářkou CII (Konference italských inspektorií)a že zastává spoustu úkolů a má mnoho práce. Zdála se mi velmi vážná, a tak jsem z ní měla trochu obavy.Když jsem se v roce 1995 dozvěděla, že bude naší inspektorkou a já její sekretářkou, dělala jsem si starosti,protože jsem netušila, jak budou vypadat naše vztahy.Koncem května nebo června roku 1995, už si přesně nevzpomínám, za mnou sestra Věra přišla a řekla mi,že je moc ráda, že bude se mnou a že spolu můžeme pracovat. Všechny obavy mě opustily a byla jsem mocráda za to, jak mě přijala. Brzy jsme si dobře rozuměly a prožily jsme šest opravdu hezkých let.Pro mě byla sestra Věra vždycky osoba velmi přímá, inteligentní a tvořivá. Vážila si mě a mnoho věcí misvěřovala: ze svého uplynulého života, odchodu do Itálie, kde měla začít řeholní formaci. Řekli jí tehdy, žeodjíždí na rok a pak se politická situace změnila tak, že tu zůstala 17 let, aniž by se vrátila do vlasti.V Turíně učila děvčata na střední škole a měla pro ně velké pochopení. Byla velmi otevřená a uměla sedotknout srdce mladých.Během šesti let, kdy jsme byly spolu, jsme jezdívaly na návštěvy komunit mimo Řím. Zůstávala jsem s nídva nebo tři dny.Sr. Claudia D.salesiánský magazín 5/20127

ROZHOVORnerozuměla italsky, tak chodila domých hodin a občas komentovalamoje vyučování… To bylo veselé.Jaký byl návrat do Čech?Jak už jsem říkala, vždycky jsemdbala na poslušnost. Přijela jsemv roce 2001 a v roce 2002 bylypovodně. Na začátku jsem pomalupronikala do místních poměrů, jakoředitelka komunity v Praze-Karlíně.Ale v roce 2003 mi generální představenářekla: Budeš inspektorkou!A to pro mě bylo těžké, týden jsemo tom nechtěla vůbec s nikýmmluvit. Nakonec jsem na to kývla.Doufám, že jsem se během službynedopustila příliš mnoha omylů…Co vám po návratu přišlozvláštní?Věděla jsem, že tady různé sestryprošly nedostatečnou formací,a proto jsem vsadila všechno naformaci. Doufala jsem, že se díkytomu mnoho nedostatečně fungujícíchvěcí napraví.Nelitovala jste někdy, že jste sevrátila?Ne, nikdy. Krátce po mě se vrátilai moje sestra s manželem, kterýale krátce nato zemřel. A tak jsempomáhala i jí a v té době jsme začínalytaké dílo v Litvě. Takže jsemna nějakou lítost a stesk po Itáliineměla čas.Jak vidíte dnes působení sesteru nás a ve světě? A jak vidítejejich budoucnost?Myslím si, že půjdeme dál. A takéostatní řeholníci a řeholnice budoupokračovat. Chodím teď často donemocnice Pod Petřínem a vidím,že i tamní sestry pořád něco dělajía podnikají. Nebo sestry v Lysolajíchmají také nová povolaní, protosi myslím, že bude vše bude dobréa všichni půjdou dál.Alenka VojtkováSlavíte 60 let od složení prvníchřeholních slibů u sestersalesiánek. Jak hodnotíte prožitéroky?Sestra Alenka Vojtkovánarodila se v Brně, 26. července 1927, měla jednu rodnou sestru,pracovala v civilním zaměstnání v Keramoprojektu Brno. Do noviciátuvstoupila 5. srpna 1949, první sliby skládala 5. října 1952; věčné: 8.prosince 1991. Nyní žije v komunitě v Brně-Maničkách.Musím říct, že netradičně. Opravdujsem je prožila úplně jinak, nežjsem si představovala. V roce 1938jsem vstoupila do Kongregace, prožívalajsem celou svou duší novýzpůsob života. V srpnu jsem zažilaprvní a na dlouhou dobu poslednísliby svých spolusester. Zanechaloto ve mně hluboký dojem, poněvadžv roce 1948 byl rokem kritickým,mohlo se očekávat a počítat s tím,že to nebude dobré, a tak to takébylo. Dostala jsem se hned v lednudo postulátu a potom v srpnudo noviciátu. Byla jsem přešťastnáFoto: archiv FMAa prožila jsem celý rok v noviciátě.V dubnu vzali všechny mužskéřády do internace, na nás to čekalotaké, ale až v srpnu. To jsem všakměla už kanonický rok noviciátu zasebou. Následovala pak pro mněřada těžkých dní uprostřed světa,zaměstnání až do roku 1989, kdyjsem se s pomocí Boží dostala nasvobodu.Jak jste se k salesiánkám dostala?V roce 1947 odjížděla naše prvnísestra Anna Otradovcová do Itálie.8 salesiánský magazín 5/2012

Zůstala jsem tu sama. Toužila jsemodjet s ní, ale tatínek si kladl podmínku:Ještě rok. Poslechla jsem,a po odjezdu Anušky jsem vzalavšechno vzala do svých rukou.Dozvěděla jsem se, že na Slovenskujsou také sestry. Byly tam užod roku 1940 a během osmi rokůuž měly svůj noviciát. Jely jsme setam podívat a byly jsme nadšené.Anuška odjela, a ostatnídvě, které se tam jelypodívat se mnou, už nemohlykvůli věku vstoupitdo formace, byly užstarší. V té době jsem seporadila s inspektoremdonem Stuchlým, comám dělat. Ten mi řeklbez váhání, abych odjelana Slovensko a přihlásilase tam u sester. Bylorozhodnuto. Byla to vůleBoží i vzhledem k okolnostem,které se u náschystaly. Na Slovenskujsem prožila dvě nejkrásnější létaživota. Bylo to až do chvíle, kdynás rozvezly domů, s podotknutím,že pokud jsme novicky, tak ještě nejsmesestry, do řádu tedy nepatřímea je ještě možné nás převychovat.Co jste dělala, když jste přijeladomů?Nastoupila jsem do práce, 33 rokůjsem pracovala v KeramoprojektuBrno, v podstatě až do důchodu.Pán Bůh nade mnou v tom prostředídobře držel ruku!Znala jste sestru Věru Vorlovou?Poznala jsem ji už ve svých třináctiletech v našem kroužku Panny Mariev oratoři v Brně-Žabovřeskách.Velmi ráda vzpomínám na ten čas,jak jsme spolu rostly, dozrávalya postupně šly výš. Ačkoliv jsmebyly každá úplně jinak zaměřená,tak jsme si velice dobře rozuměly.Věrka potom odjela do Itálie, kde todopracovala velice daleko, až tak, ževydala učebnici matematiky. Oprotimně měla výhodu, že byla stáles dětmi, kdežto já jsem to muselaROZHOVORpřerušit a bojovala jsem proti zdejšímunegativnímu politickému režimu.Byla jste v nějakém kontaktu sesestrami u nás nebo na Slovenskuběhem komunismu?Byla jsem s nimi ve styku, jak v písemném,tak v osobním. Zkrajejsme jezdívaly skoro každý měsícněkam, třeba do Žiliny apod. Utvrzovalyjsme se ve svém povolání.Ovšem postupně nás stále víceomezovali, až jsem nemohla anipsát, protože to bylo nebezpečné.Sestry ze Slovenska si výslovně přály,abych jim nepsala, že se ozvou,až to bude možné. Pořád jsme všakudržovaly ten vnitřní kontakt. Ovšemo sestrách u nás v Čecháchjsem nevěděla vůbec nic. Tenkrátnás v noviciátě bylo deset, tak seuvažovalo, co s námi. Sestry nevěděly,jestli nás propustit do světanebo jestli mají risknout a dovolitnám složit první sliby, protože jsmeměly ukončený kanonický rok noviciátu.A ony to riskly – 5. října jsmeskládaly tajně první sliby! Potomjsem už žila sama. Sv. Otec PiusXII. řekl jasně: „Sestry, které majísliby, jsou vázané slibem na pořád.“A z toho jsem žila, soukromě jsemtyto sliby každý rok obnovovala.Jak jste poznala po pádu komunismusestry salesiánky?Dozvěděla jsem se ze Slovenska,že přijede sestra Anuška z Itálie.Nemohla jsem o sobě nikomu nicříct. Čekala jsem, až jak to všechnodopadne. Anuška opravdu přijelaa mohla jsem s ní mluvit. Mohlajsem jí říct, jaká je situace. To bylov roce 1990. Domluvily jsme sespolu. Spráskla ruce a řekla: „Tebesestry tak hledaly! Máš veliké štěstí,protože Liduška Němcová odjíždízítra do Polska, tak tam o toběmůže říct sestrám, bude tam i sestraVěra…“ No,a pak už to jelo.Věrka všechno sdělilav Itálii generálnímatce a ta mi poslalavelice pěknýdopis, že vše berena vědomí … a dostalajsem povolenípřipuštění k věčnýmslibům. Datum bylostanoveno na 8.prosince 1991.Měla jste obavyze společného života?Ani na okamžik ne!Nebylo pro vás těžké čekat čtyřicetroků?Bylo to pro mě velmi těžké, zvláštěze začátku. Nesla jsem to hodnětíživě. Pak jsem se dostala dokontaktu s jedním knězem, kterými řekl: „Dala jste se Pánu Bohuk dispozici a musíte s tím počítat,že se se sestrami už více nesejdete,že se už do řehole nedostanete.“Díky těmto slovům jsem vydrželacelých 40 let a přála bych všem,kteří mají pochybnosti, aby se setkalys takovým knězem, který byjim dokázal říct pravdu, a oni abyji dokázali přijmout.Co vás v současnosti nejvíc těší,z čeho máte radost?Fascinuje mně nekonečné Božímilosrdenství vůči slabým lidema vůči Kongregaci. Vím, že s námibude i nadále, protože nám to slíbil.A On, když něco slíbí, tak to vždysplní. A z čeho mám radost? Radostmám z toho, že mohu být a žítv komunitě.salesiánský magazín 5/20129

RECENZELetní filmy z AeraJe to dnes malý svátek, kdyžpřijdete do kina deset minutpřed promítáním a zjistíte,že je skoro vyprodáno. Stalose mi to o letních prázdnináchtřikrát, a to je co říct.Ve dvou případech to bylo asitaké cenou – filmy Nedotknutelnía Kůže, kterou nosímbyly prosím za třicet korunčeských na osobu! Byla to asinějaká „akce“, protože dalšífilm, na kterém jsem v artovémkině na pražském Žižkověv Aeru nedávno byl, už bylza stovku – Až vyjde měsíc.Dobrý film má pobavit, vyždímatdivákovu pozornost, chytit ho zapačesy a trochu mu dát ulítnoutz šedivosti běžného života, byť jsoutaké filmy o každodennosti, kterénedají člověku spát. Všechny ty třibijáky by se do těchto kategorií vešly,každý však trochu jinak.Filmu režisérské dvojice OlivieraNakache a Erika Toledana Nedotknutelníby se dala vyčítat jehonereálnost – takové postavy prostěv životě nenajdeme. Kvadruplegickýmilionář na vozíčku Phillippe (FrançoisCluzet) si najme jako ošetřovateleDrisse (Omar Sy), Senegalcez předměstského ghetta, a ten mužeodříznutého od okolí neučí opět seradovat ze života. Triumf tohotofrancouzského komerčního trháku,kterému i v české internetové databáziČSFD náleží pozice osméhonejlepšího filmu vůbec, tkví v tom,jak se mu podařilo vyhnout veškerémupatosu. Místo sentimentu a velkýchpravd útočí na bránice divákůčasto docela nekorektním humorem.Film začíná scénkou, kterápředznačí celý příběh: Driss si torozdá v milionářově autě s policejníhlídkou, a když ho po bláznivé jízděkonečně zastaví, sehraje ochrnutýmilionář tak dokonalou scénku naZamilovaní teenageři utíkají z civilizacetéma „postižený kamarád má epileptickýzáchvat, a my spěchámedo špitálu“, že vás hrdinové filmuhned uhranou. Policajti samozřejměprohrávají a blázniví nepravděpodobníkamarádi se svému kouskuspolu s divákem dobře zasmějí. Odzačátku víme, že nepůjde o vážněmíněné sociální drama ve stylu„chudý zlodějíček z černošskéhoghetta zabloudí do milionářskéhosvěta a stane se z něj Matka Terezanaruby“, poctivý a citlivý sociálnípracovník, ochránce sirotků a vdov.Jde o žánr, kterému Američani říkají„bromedy“ – parťáckou komediio mužích, kteří svým chlapáckýmvztahem a postoji překonají životnípřekážky ve složitém světě. Ale šlapeto a ten film má šťávu.Kůže, kterou nosím je poslednísnímek Pedra Almodóvara, kontroverzníhošpanělského režiséra, kterývždycky překvapí jak námětem, takzpracováním tématu. Tentokrát zvolilponěkud morbidní příběh o pomstělékaře na člověku, který se staljeho pacientem proti své vůli. Lékařova„léčba“ je vlastně znásilněnímvšeho lidského v onom člověku,protože je „za trest“ předělánFoto: Focus Featuresz muže na ženu a je mu vyměněnakůže na celém těle. Stane se takpokusným zvířetem zvrhlého plastickéhochirurga. Film je v mnohaohledech výzvou o přemýšlení naddůsledky moderní medicíny i stávajícíhotrendu experimentovánís vlastním (ve filmu s cizím) tělem,zápletka je však natolik za vlasypřitažená a finále natolik nevěrohodné,že film vyznívá jako topornýpokus napodobit některá slavná dílaHitch cocka nebo Buñuela.„Skautský“ film Wese AndersonaAž vyjde měsíc je dost možnápomstou za útrapy, které režisérv mládí prožíval na skautských táborech,ale zároveň oslavou filmovéfantazie a nadhledu. Do detailůpropracované scény dezerce zhrubajedenáctiletého solitéra Sama (JaredGilman) ze skautského polovojenskyvedeného tábora do divoképřírody na jednom ostrově v NovéAnglii kvůli lásce ke stejně ulítlé kamarádceSuzy (Kara Haywardová)je mistrně zvládnutou „cestou doštudákovy duše“, krásným podobenstvímo často marné touze mladéhočlověka po svobodě a lásce.Zdeněk Jančařík10 salesiánský magazín 5/2012

KNIŽNÍ NOVINKYTipy z nakladatelství PortálOtcem i po rozvoduPeter BallnikPo rozpadu manželství se stávajívětšinou ženy hlavními vychovatelispolečných dětí.Konflikt s partnerkoua psychickázátěž rozvodové situacečasto otcůmztěžují možnostuchovat si láskyplnývztah k dětem.Autor na základěčetných příkladů a zkušeností z praxeukazuje, jak se otcům může navzdoryrozvodu podařit zůstat proděti v otcovské roli a rozvinouts nimi rozvodem nezatížený vztah.Peter Ballnik (1960) je psychoterapeutv soukromé praxi. Od roku1993 se specializuje na provázenírodičů a jejich dětí fázemi rozchodu.Inicioval a řídil studii zpracovávajícítoto téma zejména s ohledemna „pozitivní otcovství“ a „životnísvět otec–dítě“.Zhoubné houbyRadomír SochaKnížka hravou formou přibližujeznámé i neznámé, jedlé i velmi nebezpečnéhouby.Její čtenáři se takuž nebudou musethub bát, poznajítotiž dobře, že jenněkteré z nich jsouty zhoubné. Souboremkrátkýcha na sobě nezávislých povídek provázejídva předškoláci, Jonáša Adélka, trávící prázdniny u dědečka– velkého znalce hub, jenž sez lesa či louky nikdy nevrátís prázdnou. Stává se jejich laskavýmučitelem, učí je poznávat jednotlivédruhy hub a také pochopitzáklady ohleduplného chovánív přírodě. Kniha může pomocirodičům díky srozumitelným příběhůma krásným obrázkům EvyChupíkové otevřít dětem předškolníhoa školního věku svět houbařství.Každý příběh na konci obsahujeotázky k procvičení porozuměnítextu a rozvíjení tématu.Duše sexuThomas MooreLidská sexualita je ústředním tématemtéto knihy. Nenajdeme tu všakžádné informacez oblasti biologie,anatomie, žádnétechniky… Moorevychází z předpokladu,že lidskébytí představujecelý svět významů,emocí, snů, přání,obav, myšlenek a fantazií – zkrátkato, co se nazývá duší. Duše podleněho dochází naplnění v kontaktus nekonečnem, s Božstvím. Píševšak, že právě sexualita je jednouz nejdůležitějších oblastí lidskéhoživota, snad druhou v pořadí vedlenáboženství, přičemž obě od sebebývají často neoddělitelné. Své myšlenkyo duši sexu Moore ilustrujebohatými příklady z mytologie, filozofie,umění i příklady ze současnéhoživota a vybízí k péči o vlastníživot jako o akt lásky. Kniha zaujmečtenáře se zájmem o sebepoznánís přesahem do oblasti psychologiea religionistiky.Thomas Moore, psychoterapeuta spisovatel, žije v Nové Angliiv USA. Pobýval dvanáct let jakomnich v řeholní komunitě. Napsalřadu spisů, které jsou pozoruhodnéprůnikem témat psychologie archetypů,mytologie a umění. V Portáluvyšly jeho bestsellery Kniha o dušia Kniha o lásce a přátelství, a dáleTemné noci duše, A psal prstem dopísku, Léčebná péče o duši, Životjako hra na osmnáct jamek.Základy modernílékařské etikyMarek Vácha, Radana Königová,Miloš MauerPublikace poskytuje základní přehledlékařské etiky v současnémeuroamerickémprostoru se zvláštnímzaměřením naproblematikuv České republice.V úvodních částechautoři popisují základnípojmy lékařskéetiky, obecnýpostup při řešení bioetického problémua základní etické teorie. Jsoucharakterizovány také současnéetické teorie, uznávané a používanéve zdravotnictví na začátku 21. století,s akcentovanými čtyřmi principyBeauchampa a Childresse. Problematicekomunikace s pacientema psychologickému přístupu k nemocnémujsou věnovány zvláštníkapitoly. Speciální část velmi volněkopíruje etapy lidského života a popisujevšechny etické otázky týkajícíse zejména obou konců lidskéhoživota, kdy je z různých důvodů člověknejzranitelnější.Mgr. et Mgr. Marek Vácha,Ph.D., přednosta Ústavu etiky na3. LF UK, molekulární biolog, katolickýkněz. Publikuje v odbornýchčasopisech na téma lékařská etika,je autorem několika knih.Prof. MUDr. Radana Königová,CSc., lékařka v oblasti popáleninovémedicíny, dříve přednostkakliniky popáleninové medicíny, dosudčlenka řady vědeckých společností.Předsedá lékařské komisi LFUK. Publikuje u nás i v zahraničí,je nositelkou řady mezinárodníchocenění.Mgr. Miloš Mauer, psycholog napsychosomatické klinice v Libercia odborný asistent v Ústavu etikyna 3. LF UK.salesiánský magazín 5/201211

VYCHOVÁVEJ JAKO DON BOSCOJak mluvit o ďáblu a andělech?Ďáblové a andělé tvoří součástkultury mnoha způsoby.Děti se s nimi setkávajív řadě televizních filmů,v historkách vyprávěných dospělými,na vitrážích a obrazechv kostele. A pak v hodináchnáboženství: také Ježíšse často potýká s démony. Jetedy logické, že děti se o tototéma zajímají: Je ďábel silnýjako Bůh? Je možné býtposedlý démonem? Ty věříšv anděly?Je příznačné pozorovat, jak dnesmnoho lidí věří, že jejich život jeovlivněn okultními silami. Obchodnícis horoskopy, amulety a okultnímuměním mají zlaté časy.Černý a šklebící se ďábel, zobrazenýtakto v mnoha televizních seriálech,se může objevit v těžkýchsnech mnoha dětí.Jak tedy o nichmluvit?Především uklidňovat. Je dobře,že když děti slyší o hrozných a děsivýchvěcech, jsou s dospělými.Tímto způsobem dokážou pozitivněa bez přílišné dramatičnosti včlenithrůzu a strach do obecného rámceexistence. Toto jsou skutečnosti,s kterými se děti musí setkat, možnáv symbolické formě, zatímco senacházejí v prostředí známém, klidnéma bezpečném, na klíně někohosilného, kdo je schopen je bránita zachránit.Vrátit ďábla na jeho místo.Když se dítě ptá: „Existuje ďábel?“je nezbytně nutné mu odpovědětjasně, v souladu s vírou. Dítě seneuklidní, pokud mu budeme něconalhávat, protože každé dítě mášestý smysl pro faleš a lež jen zvětšíjeho strach.Každopádně, nelze nikdy hovořito ďáblu, bez zdůraznění jehonaprosté podřízenosti Bohu. Nejsouto dvě rovnocenné skutečnosti! Jeto vždy Bůh, kdo vítězí, protožejeho síla nemá srovnání. Je obtížné,aby dítě tuto pravdu přijalo,protože obyčejně má téměř jistotu,že dobrota je slabší než špatnost.Dítě samo ví, že ve škole vždy vítězínásilní a zákeřní.Postavit se tváří v tvář tajemstvísvobody. Velmi užitečné je mluvito andělech. To jsou bytosti srovnatelnés ďáblem. Ďábel a andělé bylistvořeni Bohem společně. Ďábel sivybral zlo, když Bůh ve své dobrotěa úctě nechal andělům možnostvolby.Pokud se dítě ptá, proč Bůhdovolil, aby si anděl vybral zlo jenkvůli tomu, aby podrazil Boha, jetřeba odpovědět, že pro Boha másvoboda nesmírnou důležitost, protožeBůh miluje své tvory, a pokudněkdo miluje, vždy respektuje svobodudruhého. Jinak druhý neníbytostí milovanou, ale otrokem.Bůh nechtěl udělat z andělů otroky,protože nechtěl z lidských bytostíudělat už naprogramované robotybez jakékoli svobody volby. Protoexistují lidé, kteří páchají zlo.Silnější než ďábel. Je důležitévysvětlit dětem, že nejsou vůčiďáblu bezbranní. Ďábel budí dojem,že je strašlivý, ale ve skutečnosti mástrach z mnoha věcí. Nesnáší pravdu,pokoru, harmonii, lásku, důvěruv Boha, modlitbu, Pannu Mariia svaté. V evangeliu, Ježíš vždy porazídémona. Je třeba naučit děti,že ďábel má hrůzu z vzývání Ježíše,a že mohou použít formuli jako: „Vejménu Ježíše Krista ti nařizuji nechmě na pokoji“ doprovázenou širokýma pomalým znamením kříže.Duchovní spojenectví. A kdyžse děti ptají na anděly? Za prvé jetřeba odpovědět, že andělé jsou přítomniv Bibli (se jménem a dokoncepříjmením, jako Michael, Gabriel,Rafael, stejně jako cherubíni a serafíni).Víra v anděla strážného jeprastarou tradicí a perfektně logickou,protože pramení z nekonečnédobroty Boží. Samotný Ježíš říká:„Mějte se na pozoru, abyste nepohrdaliani jedním z těchto maličkých.Pravím vám, že jejich andělév nebi neustále vidí tvář mého Otce,který je v nebi.“ (Mt 18,10) Modlitse s dítětem každý večer modlitbu„Anděle Boží, strážce můj“ znamenánejen darovat mu klidnou noc, alevnuknout mu formu duchovní jistotypro celý život.Pociťovat vedle sebe přítomnostanděla, podporuje volbu dobra, důvěru,vyrovnanost a klidnou láskuk druhým.Zůstat pány duše. Je důležité sevyvarovat toho, aby děti myslely, žejsou jen zvláštní hračkou v moci neviditelnýchsil, které je mohou přivéstke zlu nebo k dobru. Křesťané,i ti nejmenší, jsou „dětmi vzkříšení“a mocnosti zla byly přemoženy. Duchovézla nás mohou ovlivňovat,pouze tehdy, pokud jim nechámeotevřenou bránu naší duše. Bůhnás nechává svobodnými, abychomsi vybrali, protože to je našezákladní důstojnost, ale Ježíš násnaučil, jaká je jistá cesta, abychomse neztratili uprostřed úkladů světa,v kterém Zlý pokračuje v uplatňovánísvé pokušitelské moci.Proto je nezbytné pozorně bdítnad tím, co vchází do naší duše.Abychom neutralizovali škodlivéprvky, církev nám nabízí množstvíprotijedů: modlitbu, eucharistii,Bibli a společnost osob, které sivybraly Boží cestu následování Ježíše.A nesmíme také zapomínatna prastarou modlitbu: „AnděleBoží, který jsi můj strážce, osvěcuja ochraňuj mě na mé cestě.Amen.“Bruno Ferrero,přeložil Petr Zelinka12 salesiánský magazín 5/2012

VÝROČÍOslavy narozenin Dona BoskaPřípravy na dvousté výročínarození Dona Boska vstupujído druhého roku. Již předněkolika lety zdůraznil hlavnípředstavený důležitost prohlubovánípedagogiky DonaBoska a tato myšlenka se máv letošním roce přípravy proměnitv program.Hlavní představený Pascual Cháveztehdy napsal: „V dnešní doběje nutné prohloubit znalost salesiánsképedagogiky; je tedy zapotřebístudovat a uskutečnit aggiornamentopreventivního systému,tolik požadované donem EgidiemViganò a rozvinout velké možnosti,které preventivní systém skýtá,modernizovat jeho principy, pojmya směrnice, jazykem dnešní dobyinterpretovat jeho základní myšlenky:větší sláva Boží a spása duší;živá víra, pevná naděje, pastoračníláska; dobrý křesťan a poctivýobčan; trojice pojmů „veselost,studium a zbožnost“. Totéž platípro hlavní zásady a metodiku preventivníhosystému: je třeba, abynás mladí milovali, a ne aby senás báli!“O své zkušenosti se v roce pedagogikypodělí ředitel salesiánskéhostřediska mládeže v Praze-Kobylisích,koadjutor Michal Svoboda,SDB.Animátorskývercajk1. Znám je.„Eifka žije jen s mámou a dvěmamladšími bráchy. Máma je do večerav práci, a tak se musí o klukypostarat sama. S mladšími toumí a i ve středisku se stále staráo děti. Hůř už navazuje kontaktys vrstevníky. Mamince jsme naznačilitěžkosti a ta souhlasila, aby seEifka zapojila do skupiny animátorůs tím, že si zajistí péči o kluky. Eifkase skamarádila se Sluníčkem, kteráji vtáhla na spolča. Tam se zapojilado organizace jarní a podzimnívíkendovky. Baví jí vařit, malovata začala se učit hrát na kytaru.Před rokem se začala stahovat dosebe, vynechávala akce. Od Sluníčkajsme zjistili, že se domů začalvracet nevlastní otec. Oslovili jsmePavla, aby si s ní promluvil. Setkalse s ní i s její maminkou a domluvilise na krocích, které v této věcipodniknou. Dnes je Eifka opět aktivní,vede kroužek vaření a chystáse na maturitu. Potřebuje pomocis angličtinou.“ (Z animátorskéhozápisníku.)Jedním z klíčových nástrojůanimátora při práci s mladými lidmije jejich znalost. Každý chlapecDon Boskovy Oratoře věděl, že jejDon Bosco zná jako svého vlastníhosyna. Slova: „Dej mi duše,ostatní si vezmi“ můžeme řícii takto: „Nežádám více, než abychmohl poznat duše, proniknout dokaždé z nich a každou mohl doprovázetk tobě, Bože.“ Znalostživota mladého člověka a z nějvycházejícího jednání je základembudoucího vztahu. Mladý člověkvnímá, že sdílíme jeho život, ženám na něm záleží, že je pro násdůležitý.A co pro tomůžeme udělat?Na prvém místě je potřeba si říci,kdo jsou ti, se kterými pracujeme,na které máme konkrétní vliv (vydefinovánícílové skupiny). Možnáto bude jedna konkrétní skupinanebo několik skupin, které budouspojovat společné rysy. A možná tobudou i jednotlivci, kterým se osobněvěnujeme.Druhým krokem bude promyslet,jací ti lidé jsou a jaké mají potřeby.Základem bude naše vlastnípozorování, které je vždy vhodnéporovnat se zkušeností dalších animátorů.Postupně budeme odkrývatosobnost člověka, jeho sociálnízázemí, jeho vlohy i negativnívlastnosti. Velkou pomocí se námv tomto může stát studium vývojovéa sociální psychologie, které ukazují,že každé období života a každáskupina lidí má své vlastní potřeby.Své postřehy je možné zapisovat,ale vždy je nutné dbát na to, abyto bylo anonymně a aby se nikdyneshromažďovaly informace, kteréby mohly člověku ublížit. Zde bymělo platit pravidlo, že s tím, co sio člověku napíšeme, by měl dotyčnýsouhlasit.A na závěr chci říci ještě jednudůležitou věc. Životní příběhy lidí,se kterými pracujeme, často nejsousnadné a nás svádí potřeba je řešit,přenést je na sebe. To ale nenínaše starost! Nám by měly zjištěnéinformace vždy nejprve sloužit jakopomoc pro naši výchovnou práci,abychom věděli, na co být u mladéhočlověka opatrný a kde je todobré jádro, na kterém můžemestavět. Avšak pokud bychom přestocítili potřebu zasáhnout do životníchtěžkostí druhého člověka, vždyje potřeba se poradit s odborníkem.Doporučená literatura: ŘÍČAN,P. Cesta životem. Praha: Portál,2004. Michal Svobodasalesiánský magazín 5/201213

Z VAŠICH DOPISŮPrázdniny se salesiányDo redakce přišlo několikvzpomínek na prázdninovéakce prožité se salesiány.Cesta k pramenuCesta začala v pondělí 23. červencena Hlavním nádraží v Praze.Legraci jsme si užívali už od saméhopočátku. Zjistili jsme totiž, ževlak, kterým máme cestovat, neníuzpůsoben pro pohodlnou přepravunašich kol, a tak jsme si společněs koly zahráli tetris. Vystoupili jsmena zastávce Kamenný přívoz, počkalina kněze Jaroslava Mikeše,který řídil doprovodné vozidlo a stalse i naším duchovním průvodcempo celou dobu chaloupky. Po krátkémúvodu (tzn. po vzájemnémseznámení všech účastníků a popřipomenutí pravidel silničníhoprovozu) jsme vyrazili na faru veVojkově. Do oběda jsme díky terénukola spíše vedli než na nich jeli. Tose po obědě naštěstí změnilo. Tenvečer nám Jára Mikeš také představilnovou aktivitu – Děkování –večer po modlitbě, každý kdo chtěl,mohl někomu za něco přede všemipoděkovat.Druhý den jsme vyrazili směrOrlík. Téměř na konci této etapy sejeden z účastníků (Jirka) rozmázltak nešťastně, že musel být převezendo nemocnice, ze které se sicevrátil, ale následující tři dny strávilv autě.Ve středu ráno nás všechnyprobudil pořádný lijavec, ale přestojsme se vzchopili a vyrazili nanejdelší trasu celého putování. Šloo bezmála devadesát kilometrů doobce Záblatí u Lomnice nad Lužnicí,kde jsme se ubytovali na dědověchalupě a koukli se na sestříhanýfilm z minulých chaloupek.Další ráno jsme vyrazili poměrněpozdě, ale za to jsme byli krásněodpočatí. A tak pro nás bylajednoduchá krátká trasa přes Třeboňdo Suchdolu nad Lužnicí úplnábrnkačka. Večer měl Jára Mikeš zajímavoupromluvu o jeho cestě pomisijních dílech v Indii.V pátek jsme raději vyrazili brzya dostali jsme se až na Mariánsképoutní místo v Římově. Večer mělJára slůvko o mužských archetypech.Naše chaloupkové společenstvív pátek bohužel opustil Jirka,který po zbytek chaloupky muselzůstat v nemocnici kvůli krvácenído svalu.Sobotní jízda začala v hroznémpařáku. Vyjeli jsme směrem doNové Pece. Při zastávce v ČeskémKrumlově jsme se osvěžili zmrzlinou.Cestou jsem se těsně předvojenským újezdem Boletice odpojil,protože mi bylo špatně. Zbyteksobotní cesty jsem se svezl s Tomášemautem.Předposlední den ráno jsme vyjelikrásnými šumavskými kopci pomírně stoupající silničce a běhemchvilky jsme dorazili k prameniVltavy – cíli našeho putování. Následovalazávěrečná mše, sjezd dokempu a večeře v restauraci.Cyklisté u prameneV neděli nás čekala cesta domůa rozloučení.Program jsme měli celý týdenbohatý. Při jízdě na kolech jsmerozhýbávali svá těla a při večerníchzamyšleních (a nejen při nich) svoumysl. Děkuji všem, kteří se na přípravěa průběhu cyklochaloupkypodíleli. Díky SHM Praha-Počerniceza podporu a pomoc při realizaci.A děkuji všem účastníkům za to,jaké prima společenství jsme v tomtotýdnu vytvořili.Vráťa ŠvejdaPlaygroundsin BelgiumPlaygrounds Europe (hřiště Evropy)je jedna z akcí, které se pravidelněúčastní SADBA (Salesiánskáasociace Dona Boska) v rámcirozvíjení svých mezinárodníchkontaktů. Letos se Playgrounds konalov Belgii za účasti naší dobrovolniceMiriam Rozehnalové, kteráo svém pobytu následně napsala:I když už jsem seděla v letadle,neměla jsem ponětí, co mě vlastněFoto: Ferda Jakubec14 salesiánský magazín 5/2012

v Belgii na Playgrounds čeká. Teprvekdyž se v pondělí ráno vyrojilana hřiště před budovou školy DonaBoska skupina tří set dětí, začínalajsem mít ponětí o tom, co to toPlaygrounds je. Tolik dětí na jednoumístě člověka úplně ohromí.Naštěstí ale nemá čas se nad tímpozastavovat, jelikož je ihned zaneprázdněnjejich hlídáním a přípravouprogramu.Každé ráno po úvodním divadlepro všechny se děti podlevěkových skupin rozeběhly za programem,který pro ně nachystalijejich vedoucí. Děti, už od těchnejmenších tříletých, se měnilykaždý den v piráty, badatele, vědce,lovce, zlatokopy, komiksovépostavičky, herce a herečky, abynapříklad získaly poklad nebo zachránilysvět.Po náročném odpoledni se dětiobvykle najedly a chvíli si pohrályna houpačkách a hřišti. Potomvšak honem rychle utíkaly zpět dovedoucími připravených fantazijníchsvětů.Po skončení odpoledního programuse unavené a zážitků plnéděti vrátily do náručí svých rodičů,aby po celém dni vyčerpaní vedoucímohli začít chystat program na dalšíden. Další ráno se však všichnivedoucí už zase těšili na nový denmezi dětmi, jelikož to obrovské hřištěbylo bez dětí jakési prázdné,smutné a tiché.I přes velmi proměnlivé počasí,které v Belgii vládne, panovala pocelých čtrnáct dní na Playgroundsvelmi radostná atmosféra, kterounemohlo nic pokazit. Velmi dobráorganizace, kterou se belgičtídobrovolníci mohou pyšnit, bylazárukou skvělé spolupráce a vytvořenízajímavého programu pro děti.Věřím, že všechny děti, které Playgroundsnavštěvují, jej navštěvujírády a těší se na prázdniny, až zasnastane čas na dobrodružství. Bylohezké být toho součástí alespoň načtrnáct dní.Miriam RozehnalováZ VAŠICH DOPISŮLetní tábor veŠpanělskuDíky programu RINALDI mají mladílidé možnost účastnit se prázdninovýchzahraničních programů(táborů, workshopů, konferencí…)a nasbírat tak cenné zkušenostitýkající se práce v jiných salesiánskýchkomunitách například v Německu,Holandsku, Belgii nebonapříklad Španělsku, kde byla letosnaše další dobrovolnice PavlaKořenková.Před prázdninami se mi nabídlamožnost zúčastnit se salesiánskéhotábora ve Španělsku. Vzhledemk tomu, že mě španělština a práces dětmi vždy bavila, příliš jsem neváhalaa přihlásila se.Program tábora na téma „Bylonebylo“ kompletně připravili španělštíanimátoři. Byly pro náspřipraveny nejrůznější akční hryv přírodě v podobě dobývání hradůa získávání vlajek. Sama jsemsi nachystala pár her pro volnýčas, které jsem ale stejně nevyužila,protože Španělé měli spoustudalších možností, jak společnětrávit čas – fotbal, volejbal, pletenínáramků, spaní, zpívání u kytaryaj. Mou činností na táboře bylopomáhat animátorům při přípravěi průběhu her, povídání si s „dětmi“a také mě pověřili organizací volejbalovéhoturnaje.Celkově se mi zdál tábor podobnýtěm, jako míváme u nás. Přestose našlo několik aktivit, pro naše táborynetypické – RAID či vícedennípochod. Jak takový RAID vypadá?Druhý den tábora, po rozdělenído skupin, se každý tým se svýmianimátory vydal podle mapky dopředem určeného cíle (kostel, radnice…).Do krosny jsme si naložili jento nejnutnější – spacák, karimatku,tričko, kartáček, jídlo, případně dalšípotřebné věci a kolem 18. hodinyjsme vyrazili. Do tábora jsmese vraceli až další den odpoledne.Během této doby se vymýšlí název,pokřik, případně se plní ještě nějakédalší úkoly, přičemž hlavním cílemje skupinku stmelit.Účast na táboře byla výbornázkušenost a nelituju toho, že jsemse ho účastnila.Pavla KořenkováVendryně 2012Co je to Vendryně? Pro někoho jenobyčejná vesnice na severovýchoděČeské republiky, ale pro partumládeže ze Zlína, Prahy, Ostravy,Pardubic i okolí Vendryně a taktéžz Popradu-Veľkej je to místo modlitby,práce a zábavy.Tato mládež sem přichází sespolečným úmyslem. Prožít konecprázdnin trochu jinak, seznámit ses novými lidmi, zažít nová dobrodružstvíi načerpat silu do dalšíchdní.Tématem již osmého ročníkuVendryně bylo osobní dozrávánía blahoslavenství. Každý den jsmese věnovali jednomu blahoslavenství,nad kterým jsme se společnězamýšleli a snažili jsme se ho běhemcelého dne prožívat.A stejně jako každý rok, i letosjsme během dne pracovali. Kroměpráce na faře, štípání dříví, pomocv kuchyni nebo uklízení jsme pomáhalii v obci a v rodinách, které náso pomoc požádali.A protože jsme jen lidé a neustálese pracovat nedá, po obědějsme trávili čas trošku jinak. Jedenden jsme například dostali pořádnoudávku adrenalinu, když jsmev lese naháněli zvířata, tedy některéz nás…V horkých dnech jsme se ovlažilina koupališti, ale i hadicí na dvoře,hráli jsme fotbal a různé týmovéhry.Do sportovního klání se jednouzapojili i místní rodiny a společnějsme prožili velmi příjemné odpoledne,které jsme zakončili mšísvatou.Kromě tělesné stránky jsme serozvíjeli i po té duchovní. Navštívilanás řada kněží, kteří nám kroměsalesiánský magazín 5/201215

mší svatých posloužili i svátostísmíření a někteří z nich nás povzbudilii přednáškou.Každé ráno jsme samozřejmězačínali společnou modlitbou a večerjsme opět společně ukončili denanimovanou adorací.A protože jsme všichni přijelize salesiánského prostředí, co byto bylo za týden, kdybychom nevěnovalinějaký čas nejmenším. A takse náš farní dvůr v neděli odpoledneproměnil na Divoký západ. Dowesternového městečka Santa Wzavítalo mnoho dětí, které se kroměpečení chleba naučili také dojitkozu a přitom zažili mnoho zábavy.Ohlasyjeden z nejstarších účastníků:Tom TökolyTome, účastníš se této akce užpo osmé, změnilo se něco za tyroky?No, já bych řekl, že se toho změnilohrozně moc. Ať už je to sestava,nebo program Vendryně, neboi očekávaní některých z nás. Podlemě je každá Vendryně skvělá, alepokaždé je to něco jiného a něčímnovým překvapí.Nejmladší účastník: MatoušJakubec (14 let)Matouši, byl jsi tu poprvé, jakse ti tady líbilo?Je tady krásně, lepší, než jsem sipředstavoval a než jsem slyšel odstarších sourozenců.A co práce?No, šlo to, celkem v pohodě.Co tě nejvíc překvapilo, nebo naco asi nezapomeneš?To je těžké, je tu toho hodně, aleasi nejvíc si zapamatuju ty večerníadorace.Monika BongilajMoniko, ty umíš česky i polskyJak se ti líbí v tomto „babyloně“?Z VAŠICH DOPISŮJsem ráda, že mluvím česky, polskyi slovensky. Má to své výhody.V těchto končinách žije hodně zdejšíchPoláků, takže se s nimi domluvímsnadněji, než ostatní účastníci– Pražáci nebo Slováci.Jak se ti líbila letošní Vendryně?Jo, bylo to super. No možná mohlopřijet více lidí, ale mně se i tak moclíbilo. Každá Vendryně je o něčemjiném, vždycky je to super.A příště přijedeš?Samozřejmě, ano.Zakladatel, organizátor akce:George SDBGeorge, jak hodnotíš letošníVendryni?Měla pokojné tempo, byl celkemdostatek zodpovědných animátorů,kteří znali své místo a své úkoly.Animovali své skupinky, všímali sijednotlivců, probouzeli nadšení.Bylo fajn je vidět „při práci“.Opět jsem si všimnul, asi i proto,že jsme letos měli osm novýchúčastníků, že stará garda animátorůtvoří a drží zodpovědnost zaprogram i atmosféru, mladí animátořipřijímají zodpovědnost a učí seVendryně startuje…vytrvalosti a ta nejmladší generaceúčastníků „naskakuje“ do rozjetéhovlaku a vše – program, pravidla,práci, službu – prožívají, vstřebávají,následují prostřednictvím vztahůmezi sebou.Změnili se mladí za osm let?Mládež je stále stejná. Vždy senajdou nadšenci, kteří to tahajía vždycky se najdou ti, kteří sevezou, kteří nevidí práci, nechcese jim ráno vstávat atd. A potomje spousta těch, které je potřebak práci a službě trpělivě vychovat.A všichni potřebují čas, příležitosta člověka, který je uprostřed nicha umí skloubit pevnost s laskavostí.Co tě potěšilo během letošníVendryně?Je fajn vidět, že osmiletá tradiceuž prověřila, co na akci má smysla co je důležité, na čem trvat,z čeho nespustit a co je druhořadé.Mám radost také z každého animátora,který za ty roky vstřebalsmysl akce, přijal salesiánskéhoducha a je společně s dalšími nositelemlaskavosti, zbožnosti a službydruhým.Jakub DominikFoto: archiv pardubického střediska16 salesiánský magazín 5/2012

K ZAMYŠLENÍKde víra mění pohled na životSalesiáni, ale nejen oni,častopřemýšlejí a dlouze diskutujío tom, jak pracovat s romskoupopulací. Se zajímavýmipostřehy přišli po návštěvěve slovenských romskýchosadách pracovníci ostravsko–opavskécharity.Již delší dobu přemýšlíme, jakuchopit tento článek o romskýchosadách na Slovensku, zda nejprvedetailně popsat pětidenní cestukrok za krokem, či zacílit naševyprávění na bídu a utrpení, kteréje možné vidět na každém kroku.Oblasti typu vzdělávání, výchova,nebo metody sociální práces romskou menšinou již byly v tiskovinácho romských osadách naSlovensku mnohokrát popsány a jedůležité se jimi podrobně zabývat,naše cesta však byla uskutečněnaza jiným účelem. Našim cílem bylopoznat duchovní život lidí romskéhoetnika v osadách východníhoSlovenska.Jelikož také pracujeme v sociálněvyloučené oblasti romské menšinyv Ostravě-Kunčičkácha práce s romským etnikemje naším „denním chlebem“,není nám tato problematikaneznámá. Již dva roky usilujemeo pozvednutí lokalityv Ostravě-Kunčičkách s téměřnejvyšší kriminalitouv České republice. Rozvíjímevolnočasové aktivity, nabízímezájmové odborné kroužky,pracujeme s mládeží i rodinami,v terénu, poradněi nízkoprahovém zařízení.Naše cesta do romskýchosad nás však přivedlak potřebě smysluplnějšíhopochopení Romů, podstatujejich smýšlení a nahlíženína svět. Stále jasněji vnímámefakt, že ač naše sociální,případně pedagogická práce je nadobré úrovni, víme, respektive cítíme,že bez přesahující hodnotyPána Boha je naše energie investovanázbytečně. Docházíme stálevíce k přesvědčení, že práce bezduchovního aspektu postrádá smysl.Nabídneme sociální poradenství,vzdělávání, aktivity, avšak nezměnímesamotné nahlížení na lidskéhodnoty, sebeúctu, úctu k druhým.Jak ovšem naši sociální prácizměnit, jako je tomu na Slovenskuv osadách? Zde se dostáváme k jádruproblému.Slovenské osady, ač bída dýchásyrovou příchutí, mají odlišnýnáboj, a to na základě křesťanskévíry. Romové zde po dlouhém obdobíbezmoci mění svůj životnístyl, přestávají krást, respektujíjeden druhého, pomáhají si či dokoncezdraví kolemjdoucí na ulici.Boj o změnu nitra místních lidí seovšem neměnil ze dne na den, alejedná se o několikaleté úsilí místníchkněží, řeholních sester či laiků,kteří zanechávají materiálníhoblahobytu a odcházejí do různýchromských osad a začínají investovatsvé síly do místních komunit. Našenávštěva nebyla dlouhá, ale viditelnějsme poznali tu odlišnost odnašich Romů z naši lokality. Klademesi proto otázku, jak převzít tytozkušenosti i do našeho prostředí. Jenemožné žádat kněží, kteří nemajípříliš otevřený vztah k Romům,a tím práci již od počátku stavětna nezdravých základech. Ale covskutku dělat, když po nikom jinémna území ČR není ani vidu ani slechu.Do našich myslí se vkrádá trochapesimismu, když člověk vidí,jak kousek u našich sousedů sesbírají plody, zatímco u nás je bojstále na začátku a bez správně postavenýchzákladů.Možná toto by mohl být návod,snad i univerzální nejen pro minoritu,ale i pro majoritu:1. Začít věřit v přesahující hodnoty,Boha – obrácení, a podle nichzměnit i svůj životní styl.2. Pracovat s jednotlivci, ne měnitcelou skupinu.3. Doplnění sociální prací.4. Pracovat s lidmi obrácenými,kteří budou pomáhata přispívat k lepšímu veřejnémuživotu v lokalitě, a kteřípřirozeně podávají svědectvísvého vlastního života a tímpůsobí na své okolí.Nezbývá, nežli se začítmodlit a prosit, ať Pán Bůhpožehná naší práci v duchovníoblasti, dodá síly v boji,který se začne odehrávatv následujících dnech čiměsících, a zejména ať námukáže cestu, která povede kezlepšení situace v našich vyloučenýchlokalitách.Pracovníci střediskaHorizont (Sociálněaktivizační služba, Diecéznícharita ostravsko-opavská)Foto: web autorasalesiánský magazín 5/201217

UKÁZKA Z KNIHYŽivot kněze uprostředsoučasného světaJako duchovní působí Guy Gilbertuž přes 45 let. Je známýjako kněz oblečený v černékožené bundě a vychovatelproblémové mládeže. KnihuSrdce v ohni zasvětil svémupovolání a úvahám o svémvztahu k církvi, hierarchii,současným problémům církve,o nichž se hodně diskutuje,jako jsou pedofilnískandály, otázky celibátukněží, věnuje se i možnostemuplatnění žen v kněžské službě,svému vztahu k vývoji moderníspolečnosti a kněžskéosamocenosti. Dělí se s čtenářemo své radosti, přáníi zklamání. Rozvíjí reflexeprotkané krátkými příběhy zeživota, jako tomu bylo i v jehopředchozích knihách.Dát mu svůj životZa své povolání ke kněžské služběvděčím myslím tomu, že mě rodičemoc milovali a že jsem obdivovaljejich styl života. Ať už někdo v našíčtvrti onemocněl, nebo došlo k jinémudramatu, vždycky tam byli,pozorní a připravení pomáhat.Byli jsme chudí, ale měli jsme tonejvětší bohatství – že nás všechnystejně milovali naši rodiče. A to midalo touhu milovat. A asi díky tomumi Bůh zasadil do duše tu bláznivoutouhu obětovat mu svůj život.To jsem však pochopil až mnohempozději.Všechno to možná odstartovalzdánlivě nevinný incident dva rokypředtím. Operovali mi zanícenéslepé střevo a v nemocnici nás večerjedna řeholnice vždycky vedlak modlitbě. Chtěla, abychom semodlili za to, aby jeden z nás bylpovolán ke kněžské službě. Nějakzáhadně jsem cítil, že se to týkámě… Ten dojem hned zmizel.A pak o dva roky později se neobyčejněprudce ohlásila ta šílenátouha.Náš kněz mi dovolil, abychdva roky nechodil na náboženstvíkvůli tomu, jaký neklid jsem dávalnajevo v kostelní lavici, a tak jsemse neodvážil mu oznámit, že jsemzčistajasna pocítil silné povolání keslužbě. A tak mě otec vzal za jinýmknězem.Pak jsem vstoupil do seminářea snil o tom, že ze mě bude venkovskýkněz obklopený slepicemi a králíky.Můj otec nezapomněl představenémuříct, že se jistě do čtrnáctidnů budu muset vrátit domů. Dnesse při té vzpomínce usmívám.A přesto to nebylo díky kněžímze semináře, že jsem vydržel na svécestě. Byli často tvrdí a umanutí, ažna výjimky málo zaměření na vzdělávání;hodili se snad ke všemu kroměvýchovy mládeže. Ve studovněa v lavicích jsem pořád mluvil.A taky jsem vymýšlel spousty věcí,které nebyly mým představenýmvždycky po chuti.Zahradník Joseph mi provedlněco, co se mi nelíbilo, a tak potomnašel tři stovky sazenic pórku,které s láskou vysadil, zapíchané dozemě s kořínky ve vzduchu. Pořádpřed sebou vidím otce představeného,jak mě probodává očima a žádámě, abych všechno okamžitě uvedldo původního stavu. A to jsem takyhned udělal. Představený vůbecnemusel pátrat, kdo tu lumpárnuprovedl. Měl totiž k dispozici hotovouinformační službu a donašeče,kteří slídili. A taky moje renomé!Dost jsem se při tom nadřel a ještějsem za trest musel obětovat těchpár hodin volna, které jsme měli,a trávit ho nekonečným pochodovánímdokola po dvoře s růžencemv rukou a se zákazem mluvení.Když přijel biskup, bylo to promě něco úžasného. Při každé jehonávštěvě semináře se udělovalaamnestie, takže jsem zas měl právomluvit.Uzavřenost, pořád dokola jednamše za druhou: slavná, soukromá,zpívaná, neustálé modlitby, každýčtvrtek pěší túry třicet kilometrů,abychom se zbavili pokušení porušitslib čistoty… To všechno vytvářelonáročné klima a zbožnost, kterápanovala, byla jen relativní. A kdyžjsem měl prázdniny, stejně mě zapootevřenými okenicemi špehovalioddaní věřící z naší čtvrti, kteří pakdodávali zprávy knězi. „Stýkal jstese s dívkami?“ Tohle obvinění jsemslyšel po každém návratu z prázdnin.„To byly moje sestry,“ odpovídaljsem stále stejně svým nadřízeným.Jelikož jsem měl sester hned osm,těžko mohli něco namítat. A při tomto zůstalo.18 salesiánský magazín 5/2012

„Tendence“ církve?Tak to ve světě chodí: když člověknedokáže držet krok, bývá odstaven.V práci, v médiích, ve filmu,ve sportu, při různých dalších úkolech,které plní. Zkrátka všude. Co jemladé, nové, výkonné, nezaostáváza dobou, vymaže všechno staré.Církev už má svůj věk… dvatisíce let. Dnes bývá často považovánaza „překonanou“. Vlastněodjakživa. Oddaně slouží světua už dva tisíce let musí snášet nemilosrdnéhodnocení těch, kteří žijípodle současných „tendencí“, tedybez omezení přijímají morálku,kulturu, umění, řeč i styl oblékánísvé doby. A ještě pokud možno tak,aby měli aspoň čtvrt hodiny náskokpřed ostatními. Je to boj!Církev vždycky žije ve své době.Tedy má ji ráda. Řídí se však podlejiného kompasu a má jiný pohleddo budoucna. Dokonale siUKÁZKA Z KNIHYuvědomuje svět kolem sebe. Inspirujese jinými hodnotami, zasazenýmina úhelném kameni své víry, jižztělesňuje Kristus. A tady to právěskřípe. Samozřejmě!Pro církev není člověk výrobnímstrojem. Jejím ideálem je pomáhattěm nejubožejším. Život se už od stadiazárodku musí chránit za každoucenu. Trpící stařec se nemá zabíjet.Věrný pár je příklad hodný následování.Církev odmítá smrt, která postihujety nejslabší, nejméně výkonné,vyvržené, handicapované, vězně.A navíc má tu drzost, že všudestrká nos! Nic lidského neuniknejejímu zájmu. Když cítí, že je lidskábytost ohrožena, hned se do tohozačne „plést“.Pak je označována za „konzervativní“,„nemoderní“, „zastaralou“.Zdá se, jako by neměla spojení sesvětem včerejška, dneška ani zítřka.Právě tady pro církev, která sestaví mimo souboj nejrůznějšíchdobových tendencí, kde se pohybujevětšina z nás, existuje velkériziko – že její slovo bude paradoxněmezi nejmodernějšími a nejvíceprorockými na světě.Bojuje za přežití lidstva, jehoharmonie a nezlomné důstojnosti.Neustále mluví o kultuře života.Se svou miliardou křesťanů,která ji neopouští, ať se děje cose děje, je navzdory svým pádůma hanebnostem jako světlo ozařujícínárody. Maják. Proto je také ideálnímterčem. Radujme se tedy nez toho, že jsme oběťmi nesčetnýchútoků, ale z toho, že představujemeneporazitelnou naději v srdcisvěta.„Buďte jako blázni,“ říkal svatýPavel.Právě toto bláznovství nás činínakonec důvěryhodnými a právěono přispívá k záchraně světa.Vydalo nakladatelství Portál,2012Foto: www.saintetrinite-cathisere.cef.frsalesiánský magazín 5/201219

MISIEKongo očima dobrovolníkaVálkou zmítaná země, násilí,chudoba, nebezpečí, nemoci.To jako první vyvstane namysl každému, kdo zná Demokratickourepubliku Kongojen z médií. „Kongo? Tojsou pro mě usměvavé děti,přívětivost a pohostinnost,kozy, příroda a ano, chudoba,která ale úsměvy z tvářítamních obyvatel nebere…,“říká dobrovolnice MarkétaLengálová.Měla jsem to štěstí, že jsem mohladeset měsíců pobývat tam, kam seobyčejný Čech jen tak nedostane.V Demokratické republice Kongo.Od konce září 2011 do července2012 jsem tam byla po speciálnímškolení vyslána salesiánskouVděčné děti z Kongaorganizací Adopce nablízko, abychtam pomáhala v centru pro klukyz ulice.Sadba předala dar pro děti z uliceDalší dobrovolnice vyslaná salesiánskou organizací Adopce nablízkoAlžběta Žáková dorazila ve středu 5. září 2012 do Bakanja centre veměstě Lubumbashi v Demokratické republice Kongo. Bětka, která budev tamním středisku pomáhat 10 měsíců, s sebou přivezla 1100 dolarůod SADBY, salesiánské asociace Dona Boska, která projekt Adopce nablízkorealizuje. Peníze jsou od vás – dárců a budou využity primárně najídlo pro tamní kluky. Z důvodu finanční krize nedostávali totiž již několikdní kluci ráno najíst. Zbytek peněz bude využit na nejakutnější potřeby.Více informací o SADBĚ a projektu Adopce nablízko naleznete na www.mladez.sdb.cz, www.adopcenblizko.cz nebo na FacebookuFoto: archiv SadbaFoto: archiv Sadba„Cože, Kongo? To nikdy!“ Takovébyly první reakce mých rodičů. Poměsících (a to doslova!) přemlouvání,vysvětlování a hlavně modleníse s tím ale nakonec smířili. A jávyjela vstříc Africe, dobrodružství,divokým klukům z ulice a laxníma stále usměvavým Konžanům.Zažila jsem tam toho spoustu,chvíle těžké, ale hlavně chvíle veseléa krásné, kdy jsem cítila, že jsem vesprávnou chvíli na správném místě.Že tam, uprostřed malých černouškůbez rodičů, bylo moje místo. A žepro ně můžu něco udělat.Markéta Lengálová, která pomáhalav Bakanja centre v Kongu odzáří 2010 do července 2011 a kteráse tam na tyto letní prázdninyjela znovu, napsala v jednom zesvých dopisů: „Můj desetiměsíčnípobyt v Kongu byl pro mě velkouzkušeností. Ale to nejdůležitější, cosi z něj odnáším je, že TO MÁ SMY-SL! Má smysl jezdit do Afriky a učitmalé Afričany číst a psát, protožejedině tak je možné něco na neblahémafrickém osudu změnit.“České dobrovolnice, které díkyprojektu Adopce nablízko jezdído Bakanja centre v DR Kongouž od roku 2005, mají v tamním20 salesiánský magazín 5/2012

MISIEstředisku roli mámy/starší sestry.Děti z centra jsou většinou sirotcinebo kluci, kteří byli vyhozeni naulici či nařčeni z čarodějnictví. Střechunad hlavou, přístup ke vzdělánía něco do úst v centru mají. Tonejdůležitější, co jim chybí, je aleláska. Potřebují někoho, kdo se o něbude starat, kdo bude pořád s nimia kdo je bude mít rád.DR Kongo je pro mě zemí, kdejsou lidi stejní, jako u nás, jsou sicevětšinou chudší, za to se ale vícsmějí, zemí, kde skoro nikdo neumířídit, kde ale skoro všichni řídí,zemí, kde může volit snad každý,kdo si koupí kartu voliče, zemí, kdebuď prší a je teplo nebo neprší a jeteplo. Zemí, kde se mi líbí.Radosti a strasti všech dobrovolníkůz jejich dobrovolné služby simůžete přečíst na www.mladez.sdb.cz/cagliero-dopisy nebo na https://www.facebook.com/adopcenablizko.Dobrovolníciv bulharské misiiJiž se to stalo téměř tradicí, že naprázdniny přijíždí do Bulharskaparta vyškolených dobrovolníkůz Čech, aby pomohla s organizacíletních táborů v naší salesiánskéHledáme miss Bulharsko…Bulharští salesiáni zaveleli na oběd…misii. Letos zde byli čtyři dobrovolníci,kteří darovali rok svého životaBohu ve službě mladým. K nimse přidalo šest dobrovolníků kteřípřijeli na prázdniny. Takže desetpomocníků vytvořilo s námi sedmisalesiány tým, který zorganizovalsedm táborů s různým zaměřením.Některé tábory byly v blízkostipřehrady Koprinka u Kazanlakua ostatní v blízkých horách zvanýchStará Planina. Přes sto dětí a mladýchz celého Bulharska tak mohlospolečně s námi prožít nezapomenutelnémomenty při objevováníFoto: archiv bulharských salesiánůFoto: archiv bulharských salesiánůNarnie nebo se vydat za hledánímztraceného pokladu.Při organizaci táborů pomáhalii animátoři z Bulharska, kteří byliběhem roku připravováni na tutočinnost. Součástí našich prázdninovýchaktivit jsou již třetím rokemi tábory pro romské děti ze StaréZagory a Kazanlaku. Tyto děti jsoumnohem bujnější, ale také otevřeníBohu a upřímní při prohlubovánísvé víry.Momentálně se ve Staré Zagořeplánuje výstavba kostela se střediskemmládeže, s výhledem nazaložení soukromé školy předevšímpro Romy. O tom vás ale budemeinformovat v dalších číslech salesiánskéhomagazínu.Za bulharské salesiány vás zdravíMartin Jílek, SDB.Výherci soutěžeVítězi soutěže ze Salesiánskéhomagazínu č. 3/2012 se stali: PavlaRedlichová z Prahy, Jana Staráz Havlíčkova Brodu a Jan Severaz Brna.Výherci obdrželi knihu od manželůDvořákových „Sto dětí mi říkábrácho“. Uvedeným výhercům blahopřejeme.Jaroslav Vracovskýsalesiánský magazín 5/201221

Na Slovenskuse našeloriginál dopisuDona BoskaKRÁTKÉ ZPRÁVYSvatému Janu Boskovi projevovaliúctu již za jeho životalidé ze všech sociálnícha vzdělanostních vrstev. Jehopověst přesahovala hraniceItálie a dostala se i na Slovensko.Dona Boska považovali za světce užza jeho života. Důkazem je i knězJán Boll (1860–1934), kaplanv Budměřicích, který jako novoknězdostal od Dona Boska 23. června1883 vlastnoručně napsaný dopiss přiloženým obrázkem Panny MariePomocnice Křesťanů.Až do loňského roku nemělislovenští salesiáni žádný zadokumentovanýpísemný důkaz, že DonBosco, který bezpochyby patří k vrcholnýmosobnostem evropskýchduchovních dějin, byl v kontaktu seSlovenskem. Přelom přišel v únoruloňského roku, kdy se našel origináldopisu z pera samotného DonaBoska z roku 1886. Adresátem byljistý dobrodinec ze Slovenska. Listje soukromého charakteru, je psanýjednoduchým jazykem a odrážípohled na dobu a svět, ve kterýchDon Bosco žil.Dopis ležel několikdesítek letzapomenutý.V současnostilist vlastní salesiánskýarchiv.V dopise DonBosco děkujedárci za milodara zároveň ho informuje,na jakýúčel budou finančníprostředkyvynaložené.Z listu doslovavyzařuje duchovnídimenze.Objevení listu bylo pro mě osobněsilnou emotivní zkušeností, protožeje živou připomínkou samotnéhoDona Boska. Byl to takový malýzázrak. Je to první zdokumentovanýlist, který nám dokazuje, žeDon Bosco byl v písemném stykus věřícími ze Slovenska. S mírnounadsázkou řečeno jde o list, který jepro celou slovenskou salesiánskourodinu cenný jako Tutanchamonovahrobka pro archeology.Repro: Don Bosco dnes 2011/5K dopisu jen malá poznámka:Don Bosco se nikdy nepodepisovaljako „Don“, ale vždy používal výraz„kněz“. S jistotou tedy můžemekonstatovat, že jde o první originálnídoklad, který nám dokazuje, že DonBosco ještě během svého životaměl duchovní kontakt s naší vlastí.Devátý nástupce Dona Boska,současný hlavní představený salesiánůdon Pascual Chávez při svéposlední návštěvě na Slovensku dostalkopii tohoto listu darem.Překlad dopisu:Drahý pane!S opravdovou vděčností jsem přijal velkodušný milodar,kterým Vaše blahorodí s velkou láskou ráčilo přispětna naše misionáře, kteří jdou pracovat, aby získalipro evangelium divochy Ameriky a zvlášť Patagonie.Spolu s jejich upřímnými a jistě zaslouženými projevyvděčnosti se oni za Vás a za Vaše rodiny speciálně modlía povzbuzeni k odvaze touto Vaší hmotnou i duchovnípomocí, kterou jim poskytujete zdvojnásobí svou horlivost,a když to bude třeba, rádi obětují i svůj život za spásuduší, při šíření království J. (Ježíše) K. (Krista) tím, žepřinášejí náboženství a civilizaci mezi ty kmeny a národy,které doposud nepoznali ani jedno, ani druhé. Bůh ať Vámvšem žehná, Bůh ať bohatě odmění Vaši lásku a ať Vásučiní šťastnými v tomto čase a ještě šťastnějšími v Blaženévěčnosti.Velmi se raduji, že mohu věřit v našeho Pána J. K. Jako Vášnejzavázanější služebník.Kněz Jan Bosco, Turín, listopad 1886.22 salesiánský magazín 5/2012

KřížovkaKŘÍŽOVKA O CENYMASTUR-BOVATNEŠTÍPATWEBEROVAOPERASVOBODNÝSTATEKPREZENTZNAČKAKOSME-TIKYSTARO-ŘECKÉMĚSTOANTICKÁHRAV KOSTKYOZDOBNÝUZLÍČEKZNAČKAABVOLTUNEKŘIČETRUSKÉLÁZNĚBÝVALÝEGYPTSKÝPREMIÉRSlovensképříslovíOSOBNÍZÁJMENOVÝTAŽEKZ BYLINPRAOTECLOKETNÍKOSTJIŽNÍOVOCE3. DÍLTAJENKYSOUDNÍPŘÍSEDÍCÍKAZDRBDOLOVATRUSKÁŘEKAVITAMIN ABEZDĚKYKRUHYŽÍLAVYKONA-VATELODPLATYHROMADAPOMŮCKA:SLAK, VADČÁSTINOHOUKOHOUT(nářečně)SETINYKORUNYDOSNAPŘÍTOKBEROUNKYMÍŠENECČESKÝSOCHAŘZÁLOŽNÍKBOHATÁHOSTINAŘÍM. BOH.ÚRODY2. DÍLTAJENKYMRAVOUKAKNIHAISLÁMUKAZITPOŽERÁKDVORANABIBLICKÁOSOBAMUŽSKÉJMÉNOSVATEBNÍKVĚTINAMPZEGYPTASPZOSTRAVYZAKULA-CENÉIN. KRÁLEROCKUPOCHUTNÁ-VAT SI1 051(římsky)DALMÁCKÉMĚSTOSVLAČEC(nářečně)ZBYTEK(knižně)JMÉNONOVAKOVÉUKAZOVACÍZÁJMENOPOPĚVEKDRUHTABÁKU1. DÍLTAJENKYMOHUTNÁJMÉNOSTAŠKAVÝPRAVNÝBÁSNÍKSTARO-GERMÁNSprávné řešení z minulého čísla: I dobrému kocourovi někdy myš uteče.Vylosovaní výherci správně vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu 2012/4: Josef Drahosch, Brno-Maloměřice, Pavel Kovář,Praha 4-Háje, Pavla Dabrowská, Ostrava-Zábřeh, Anna Černá, Brno-Nový Lískovec, Hedvika Bartošková, Vrbno pod Pradědem, MarieMazalová, Prostějov, Konrád Kriebel, Bolatice, Marie Hofmanová, Praha 1, Pavla Oklešťková, Olomouc, Stanislav Soukal, Proseč.Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1,182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešenízasílejte do 10. listopadu 2012.salesiánský magazín 5/201223

KRÁTKÉ ZPRÁVYPortál má nové knihkupectvíPražské Kobylisy konečnězískaly kamenný obchods knihami. V úterý 4. zářízde – v Klapkově ulici číslo2 – otevřelo své knihkupectvínakladatelství Portál.Obchod nabízí jak kompletní produkcinakladatelství Portál, taki tematicky podobné tituly jinýchnakladatelů. Zastoupena bude jakliteratura odborná a populárně naučná,tak beletrie pro dospělé i dětia v nabídce nebudou chybět ani audioknihyči časopisy z Portálu.„Možnost postavit knihkupectvív Kobylisích, přímo v sídle naší firmy,pro nás byla velkou příležitostía výzvou, a to i v době, která prodejiknih příliš nepřeje,“ říká ředitelnakladatelství, salesián JaroslavKuchař.Nový obchod nahradí provizorníprostor, který Portál ve svém sídlevyužíval k prodeji vlastních knih.Pásku přestřihli ředitel Portálu Jaroslav Kuchař a provinciál salesiánů Petr VaculíkHlavním bodem slavnostníhootevření nového knihkupectví bylaprezentace a následná autogramiádaknihy novináře Karla HvížďalyFoto: Petr RáčekKnížecí rozhovory, výběr z interview,které vedl s ministrem zahraničíKarle Schwarzenbergeremv letech 1990–2012. Jiří KučeraMladočov uvítal Staré pákyTradičně začátkem září a tradičněv Mladočově u Litomyšlese uskutečnil již 21. sletStarých pák.Asi 130 „chlapců“ z prázdninovýchchaloupek, které za minulého režimuorganizoval dnes světící biskuppražský Karel Herbst, se každoročněschází proto, že je jim spoludobře. A každý slet má svůj tradičníprůběh – nechybí Kája a dárek proněj, fotbal, mše svatá a host.Letos navštívil slet jezuita JanRybář, který formou moderovanéhorozhovoru prezentoval svoje názoryna dění v církvi, v naší zemi a odpovídalna otázky posluchačů. Namši svaté oslovil přítomné salesiánJaroslav Kopecký ze Sebranic.A fotbal letos vyhráli Moraváci.Kája Herbst dostává tričko od Starých pákFoto: Pavel Zuchnický24 salesiánský magazín 5/2012

KRÁTKÉ ZPRÁVYEuroClip Don BoscoSalesiáni z evropských zemízvou všechny mladé autoryk účasti na mezinárodní soutěžive videotvorbě s názvemEuroClip Don Bosco. Cíleminiciativy je podpořit angažovanostmládeže ve výchově,evangelizaci a předávánípozitivních hodnot dnešníevropské společnosti.Zúčastnit se mohou skupiny mladýchlidí od 14 do 25 let, kteří natočíkrátký film o soužití mladýchEvropanů, ve smyslu Don Boskova„Buďte dobrými křesťany a poctivýmiobčany“. Soutěžit mohou členovésalesiánských kroužků, střediseka klubů, účastníci Mediální školy,spolupracovníci TV Noe i další skupinypřátel salesiánského díla.Do soutěže je možné přihlásitnapř. hudební klip, krátký dokument,reportáž, animovaný film,prezentaci fotek, video-metaforu,svědectví, fiktivní příběh nebo jinýžánr podle vlastní fantazie.K přihlášení do soutěže je potřeba,aby se štáb zapsal pomocíelektronické přihlášky (najdete jina mladez.sdb.cz), a to nejpozdějido 31. října 2012. Startovné činí250 Kč za jedno odevzdané video.Hotová videa musí být zaslána do24. května 2013.Soutěžní díla budou nejprvevyhodnocena na česko-slovenskéúrovni. Přehlídka zúčastněnýchfilmů a vyhlášení vítězů semifinálese uskuteční na konci června 2013v Ostravě.Čtyři nejlepší filmy z České republikya čtyři nejlepší filmy zeSlovenska postoupí do evropskéhoFoto: powerjacob – stock.xchngkola soutěže, které vyvrcholí závěrečnýmfestivalem 31. 10.–3. 11.2013 v Mnichově. Na tomto festivaluse zástupci všech zemí zúčastnípřehlídky vybraných filmů,budou o nich diskutovat a vyberouvítěze. Všechny zúčastněné filmyevropského kola budou vydány naspolečném DVD jako výchovný materiálpro pracovníky evropskýchsalesiánských středisek.Informace k pravidlům a organizacisoutěže vám podá Anežka Hesová,anezka.hesova@brno.sdb.cz.Anežka HesováNová provinciálkaslovenských FMABratislava – Slovenské salesiánkymají od 4. srpna novou představenou.Stala se jí sestra Jana Kurkinová,která vystřídala ve funkci IvetuSojkovou. Ta vedla slovenské FMAod roku 2006.Jmenovací dekret přečetla sestraCarla Castellino, delegátka hlavnípředstavené.Obřad uvedení nové provinciálkydo funkce se konal v rámci slavnostiskládání prvních slibů sr. Evy Šátkovéa Paulíny Mäsiarové.Jana Kurkinová dosud působilajako provinciální ekonomka a představenákomunity v Bratislavě.Salesiáni a islámŘím – V muslimském světě pracujeaž třicet salesiánských provincií.A počet muslimů se rychle zvyšujev Evropě i v rodné zemi DonaBoska. Zástupci salesiánů a salesiánek,kteří pracují v těchto zemíchse začátkem srpna sešli v Říměa diskutovali o další práci v tomtoprostředí.A že je o práci v tomto prostředítřeba poctivě přemýšlet dokazujístatistiky: V roce 2010 bylo vesvětě 1,6 miliardy muslimů. Ročnírůst jejich populace je 1,5 %.Předpokládá se, že v roce 2030bude žít v Asii a Pacifiku 60 %muslimů.ANSMladí vyrůstajív hodnotovéprázdnotěŘím – Identita Evropy je velicechatrná. Není schopna bránit sebesamu, protože se vzdává křesťanskýchhodnot, tvrdí Aldo Giordano,pozorovatel Apoštolského stolcepři Radě Evropy. Všímá si zejménamládeže, kterou tvoří děti generace,jež se rozešla s tradičními hodnotami.Mladí lidé vyrůstají v hodnotovéprázdnotě, nemají už vztah k tomu,co formovalo evropskou identitua nebudou umět vést dialog s jinýmikulturami.RVsalesiánský magazín 5/201225

BLAHOPŘEJEMEVše nejlepší k narozeninámSalesiánům, kteří se v zářía v říjnu oslavili kulaté narozeniny(nebo se slavitchystají), vyprošujeme hojnostBožího požehnání, darůDucha Svatého a vytrvalostpři působení v duchu DonaBoska. Blahopřejeme samozřejměi těm, kteří nejsouv našem stručném přehleduuvedeni.Třiasedmdesáté narozeniny oslavil15. září P. Karel Jašek, 21. záříse 67 let dožil P. Václav Hurník.Dva dny nato, den po své slavnostníprimiční mše svaté, oslavil32. narozeniny P. Václav Jiráček.26. září poděkoval za 87 let životaP. Miroslav Macháček a 30.září oslavil padesátiny P. OldřichMacík.Padesátiny oslavil 12. října bývalýprovinciál P. František Blaha.13. října oslavil pětačtyřicáté narozeninyP. Pavel Tichý a 14. října se75 let dožil P. Václav Altrichter.P. Oldřich MacíkFoto: Pavel ZuchnickýP. Václav AltrichterFoto: archiv S. M.P. František Blaha (uprostřed)Foto: archiv S. M.Foto: archiv S. M. Foto: Jiří KučeraP. Václav HurníkP. Václav Jiráček26 salesiánský magazín 5/2012

INZERCEsalesiánský magazín 5/201227

Svěcení a primiční mšesvatá Václava JiráčkaV brněnském kostele Panny Marie Pomocnice byl sobotu 15. září 2012 vysvěcen na knězesalesián Václav Jiráček. Slavnostní mši svatou sledoval kostel zcela zaplněný salesiány, spolupracovníkya přáteli.Světitelem byl biskup Kája HerbstSoučástí obřadu je i prostraceVáclav přijímá kněžské rouchoPrimici sloužil Václav v neděli 23. září v Nových Hradech…Václav s maminkoua jak je u salesiánů zvykem: bylo veselo…Foto: 2x Petr Klang Foto: 4x Petr PolanskýNEPRODEJNÉBankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62