Novinky - FANY info

Rumunsko: „Rok 1979, Mangálie Sud, rekreace
ROH, hotel, moře a - dvoudenní jízda
vlakem! Ale jestli jsem tam něco snědl,
tak na to si opravdu vůbec nevzpomínám!
Itálie: „Pro mě je Itálie spojená se špagetami
alla Carbonara. To je slanina a vejce, které
se ale nesmějí zdrcnout! Měli jsme je
v malinké restauraci kousek od chrámu
svatého Petra a nikdy na ně nezapomenu!
Co se týče gastronomie, tak bych nejvíce
vyzdvihnul herectví číšníků, jejich schopnost
cokoliv nabídnout, vyvolat představy
a naplnit chuťové pohárky už jen tím svým
výkonem.
Každý řekne pizza a pasta, ale gorgonzola
s noky je úžasný zážitek. Byli jsme v jedné
restauraci s větší skupinou a jeden z nás, už
ani nevím kdo, říká číšníkovi: ,Víte, já bych
si dal jako předkrm tyhle noky s gorgonzolou.
Já si to tady tajně sním.´ A jak tam tak
popíjíme, povídá nám: ,Ochutnejte, to snad ani není možný, jaká je to
dobrota!´Okamžitě jsme tu misku snědli. Povídám: Nedáme si ještě
jedny? Číšník je postavil doprostředka stolu a zase byly pryč! A číšník
na nás: ,Ještě jedny?´ A my: Jasně, jedny stačí! Protože jsme se jimi
nechtěli přejíst. Nakonec jsme je ještě několikrát objednali a pochopitelně
se jimi neskutečně přežrali!
Už jsem naťukl pizzu. Když mi ji tenkrát poprvé přinesli, tak jsem nevěřil.
Dvoumilimetrové těsto, které bylo černé - prostě opečený nepoživatelný
koláč a na něm hromada věcí. Ale pak jsem pochopil, že takto
to má být! Chtěl bych tímto vzkázat všem ,pizzeristům´ nebát se to těsto
pořádně připéct!”
V tuto chvíli se do rozhovoru vkládá švagr Ondřej Brousek: „Dalibora
snad sponzorují uhelné doly. V každé naší pizzerii se podívá na spodek
donesené pizzy a hned posílá obsluhu zpět k peci, aby mu tento italský
koláč pořádně (to jest do černa) dopekli!" Oba pak začnou mluvit najednou
o bendžu. Když se nechápavě tvářím, šíleně se rozesmějí, rukama
naznačí tvar bendža a vykřiknou jednohlasně jediné slovo: „Prosciutto!”
Pro jistotu doplňují, že tuto sušenou šunku musí mít
minimálně jednou měsíčně s tím, že na Vánoce kupují celou!
„Nemůžu vynechat skvostné oleje a octy. Hlavně aceto Balsamico je
přínosem světové gastronomii. Jednou mi udělali jahody se šlehačkou
a navrch kuchař nalil právě balsamikový ocet. Úžasné!”
Francie: „Mě se vybaví bydlení na statku, kde jsem byl na brigádě,
a místní snídaně - velké kafe a croissanty! Ale o francouzské kuchyni
by se dalo mluvit hodiny. Moc mi chutnají vína. Bílé si dávám v okamžiku,
kdy si myslím, že mám zhubnout a červené podporuje moji fantazii.
S lahvinkou rouge se mi tvoří úžasně snadno!
Je to možná banalita, ale bageta koupená na pařížském bulváru, nechutná
jinde tak dobře, než právě tady. A protože jsem polívkový typ,
tak nemohu vynechat pravou francouzskou cibulačku!”
Španělsko: „Tam se chystám v srpnu na dovolenou. Hlavně chci
ochutnat paellu, kterou jsem měl nedávno v Praze. Uvidíme, jak dopadne
srovnání.”
Nizozemí: „Pro mě byl největším zážitkem výlov garnátů, což jsou ty
malinké krevetky. Čím menší, tím lepší. Představte si třísetmetrový odliv
v zálivu a v něm obrovský kůň podobný těm našim pivovarským,
sáčky ● tašky ● pytle ● lepící pásky ● fólie ● přířezy
● rychlozavírací sáčky ● jednorázové nádobí a příbory
● jídelní boxy ● nápojové kelímky ● vaničky ● misky
● brčka ● míchátka ● toaletní papír ● ubrousky
● utěrky ● krabice na pizzu a dorty ● balící papír
● pergamen ● podložní misky ● rozetky ● krajky
● košíčky ● alobal ● pokladní kotoučky ● etikety
● etiketovací kleště ● kancelářský papír ● gumičky
● špejle ● sáčky k zamrazování ● sáčky lékárenské,
svačinové ●motouzy ●stuhy ●vázací pásky ●odvíječky
a řezačky fólií
● kartonáž ● tašky s potiskem
● papírové hrany ● saponáty, dezinfekce a další
sortiment zákaznických obalů a balení...
který za sebou vleče síť, do které se zachycuje
všechno, co zůstalo na dně. Vše je jaksi
pomalé, uklidňující.
Během pěti dnů, co jsme tam natáčeli, jsem
si večer co večer dával to, co jsem si objednal
hned první den: pečenou tresku s neuvěřitelně
dobrým dresinkem. Vizuálně připomínal
tatarku, ale přísady byly jiné.”
Belgie: „Hlavně pivo a s ním mám spojené
dva zážitky. V jedné bruselské pivnici je
zvyk, že když tam přijde někdo nový, tak mu
zují jednu botu a tu pověsí vysoko ke stropu.
A nedostane ji nazpět, dokud nevypije
speciální sklenici hutného belgického piva,
která ovšem mate svým tvarem. Nikdy
bych neřekl, že se do ní vejdou více než dva
litry! Nakonec jsem se ale ke své botě propil.
Druhá historka by se mohla jmenovat:
Jak jsme s Vodochodským upili Bellemana.
Na procházku po bruselských putykách je dobré si za pár euro pořídit
průvodce, který se nazývá Belleman. Přiděli nám asi šedesátiletého
chlapíka, který vypadal jako český vyžilý nádražák. V první hospodě se
jen tak ve svém modrém sepraném oděvu pochechtával, ale ve třetí
mu už tuhnul úsměv. Nakonec se cestou do nespočítatelné hospody
kdesi vypařil, přestože jeho hlavním úkolem bylo dovést nás do našeho
hotelu!”
Velmi milá obsluha nám přináší již poslední, sladký chod dnešního menu
a tak zbývá pouze čas na jedinou zemi.
Dalibor Gondík si vybírá USA: „To je gastronomický mix a nejsem si
jist, že existuje něco, jako pravá americká kuchyně. Právě prolínání kultur
dalo vzniknout značně rozmanitým jídlům. Já si na Američanech
cením hlavně toho, že jsou schopni přetvořit ryze etnickou záležitost
do velmi dobrého jídla. Příkladem budiž vynikající asijské, mexické nebo
italské restaurace, ve kterých mi vždy ohromně chutnalo. Ten tlak
konkurence je prostě znatelný.
Možná hamburger by se dal považovat za ryze americké jídlo, ale já ho
stejně vždycky sním po svém. Vůbec mi totiž nechutná ta odporná bílá
houska, do které je ‚hambáč´ vložený. Proto si ho vyndám na talíř,
housku vyhodím a příborem sním. A všichni na mě koukají jako na
blázna, protože správný Amík ho jí rukama!”
4 3/2005