Indikace a kontraindikace hlavních skupin antihypertenziv(diuretika, betablokátory, blokátorykalciových kanálů, ACE-inhibitory, AT1-blokátory) jsou uvedeny v tabulce 8.Přehled indikací a kontraindikací u dalších antihypertenziv(alfa-blokátory, centrálně působícílátky) je sumarizován v tabulce 9.Dvojkombinace antihypertenzivVhodné dvojkombinace základních tříd antihypertenziv(vhodných pro monoterapii i kombinačníléčbu) jsou uvedeny na obrázku 3. Fixní kombinacedvou antihypertenziv může mít v léčbě hypertenzeurčité výhody (např. zlepšení compliance nemocnýchk léčbě).Indikace dvojkombinací antihypertenziv jsou uvedenyv tabulce 10.Kombinace betablokátorů a diuretik se považuje zaméně vhodnou s ohledem na potenciální nežádoucímetabolické účinky.Dvojkombinace inhibitorů ACE a AT1-blokátorůnepatří u nekomplikované esenciální hypertenzemezi standardně doporučované. Tato dvojkombinaceje vhodná jen u nemocných s renální dysfunkcía významnou proteinurií. Dvojkombinace inhibitorůACE (nebo AT1-blokátorů) a beta-blokátorů nemávýznamný aditivní antihypertenzní potenciál, aletato kombinace je naopak velmi výhodná u pacientůs ICHS a se srdečním selháním.Trojkombinace antihypertenzivU závažné hypertenze je nutné podávat nejménětrojkombinaci, mnohdy i 4-7 kombinaci antihypertenziv.Vhodné trojkombinace jsou uvedeny v tabulce11. Součástí trojkombinací by mělo být vždydiuretikum.Přehled jednotlivých tříd antihypertenziva nejčastěji užívaných jejich zástupců s dennímdávkováním je uveden v tabulkách 12-17.Léčba hypertenzeve specifických situacíchHypertenze starších osobKrevní tlak měříme u starších vsedě i vstoje za účelemdetekce ortostatické hypotenze. Cílový TK jestejně jako u mladších pod 140/90 mm Hg, v klinicképraxi je však často obtížné těchto hodnot dosáhnout,zejména u izolované systolické hypertenze.Často je nutná kombinační terapie. Léčbu zahajujemenižšími dávkami antihypertenziv.Cerebrovaskulární onemocněníStav po cévní mozkové příhodě (CMP): Antihypertenzníléčba vede k významnému snížení rizikarecidiv CMP. Antihypertenzní léčba je indikovánau hypertenze i vysokého normálního TK. Cílový TKby měl být ≤ 130/80 mm Hg. Nejvýznamnější jesamotné snížení TK dostupnými antihypertenznímiléky. Nejvíce dat bylo získáno ve studiích s použitímACE- inhibitorů nebo AT1-blokátorů, které bylypodávány současně nebo navíc k diuretikům a standardníantihypertenzní léčbě.Akutní CMP: není t.č. k dispozici jednoznačnýdůkaz o benefitu snižování TK u akutní CMP.Kognitivní poruchy: antihypertenzní léčba zpomalujejejich rozvoj (nejvíce evidence je pro dihydropyridinovéBKK, ACE-I a AT1-blokátory)Diabetes mellitusNefarmakologická opatření jsou vhodná zejménau diabetes mellitus 2. typu, zvláště snížení hmotnosti,zvýšení fyzické aktivity a snížení příjmu soli.Cílové hodnoty TK jsou ≤ 130/80 mm Hg.Antihypertenzní léčba je vhodná u hypertenzei vysokého normálního TK.Blokáda systému RAS (renin-angiotensin systém)pomocí ACEI nebo AT1-blokátorů je preferovaná.Často je nutná kombinační terapie. Mikroalbuminurieje indikací pro terapii blokátory RAS bez ohledu nahodnoty TK. U diabetiků s ohledem na vysoké KVriziko provádíme komplexní intervenci všech RF včetněpodávání statinů.Metabolický syndromNemocní s metabolickým syndromem mají vysokéKV riziko, častá doprovodná onemocnění a častápoškození cílových orgánů. U pacientů s metabolickýmsyndromem jsou indikována intenzivní nefarmakologickáopatření jako základ léčby. Kombinačníléčba je nutná u většiny případů. Základem farmakologickéléčby je blokáda systému RAS - ACE-inhibitorynebo AT1-blokátory, dále jsou vhodné BKK, ev.i diuretika v menších dávkách.Vhodná je intervence dalších RF pomocí hypolipidemikči perorálních antidiabetik. Významné jesnížení nadměrné tělesné hmotnosti, pokud nestačínefarmakologická opatření, zvažujeme podáváníantiobezitik (sibutramin, orlistat) v budoucnu sepředpokládá i využití preparátu rimonabant.Renální dysfunkceNemocní s poruchou renálních funkcí mají vysokériziko KV příhod. Cílem léčby je nejen snížení TK,ale i snížení proteinurie, je-li přítomna a intervencevšech dalších rizikových faktorů včetně podávánístatinů a antiagregační léčby. Cílové hodnotyTK jsou ≤ 130/80 mm Hg. Antihypertenzní léčbaje indikována nejen u arteriální hypertenze, alei u vysokého normálního krevního tlaku.Lékem volby jsou blokátory systému renin-angiotenzin(ACEI nebo AT1-blokátory, nebo i jejichkombinace).Při poklesu glomerulární filtrace (GF) ≤ 60 ml/min/1,73 m 2 (≤ 1,3 ml/s/1,73m 2 ) jsou thiazidová diuretikačasto neúčinná, nutno je zaměnit za kličkovádiuretika anebo k thiazidovým diuretikům přidatkličková diuretika. Léčbu hypertenze u významnějšírenální dysfunkce a u renální dysfunkce u renovaskulárníhypertenze by měl provádět PL ve spoluprácis nefrologem, nebo zkušený hypertenziolog.Ischemická choroba srdeční a srdeční selháníStav po infarktu myokardu (IM). U nemocnýchpo IM časné podávání betablokátorů, ACE-inhibitorůnebo AT1-blokátorů snižuje riziko recidivy IMa úmrtí. Tyto protektivní vlastnosti mohou býti způ-doporučené postupy pro prak tické lékaře
sobeny specifickými vlastnostmi těchto antihypertenzníchléků a také potenciálně i vlastním sníženímTK. Cílové hodnoty TK jsou ≤ 130/80 mm Hg.Chronická ICHS, sy AP. Antihypertenzní léčba jezde účinná, preferujeme betablokátory a dlouhodoběpůsobící blokátory kalciových kanálů (BKK).Chronické srdeční selhání. Výhodné je zde použitíACE-I (nebo AT1-1 blokátorů), betablokátorů, thiazidovýchči kličkových diuretik a blokátorů aldosteronovýchreceptorů (spironolakton, event. eplerenon).BKK (jen dihydropyridiny - amlodipin nebo felodipindle evidence) by měly být podávány u srdečníhoselhání jen v případě závažné hypertenze či angínypectoris.Fibrilace síníHypertenze je jedním z nejvýznamnějších rizikovýchfaktorů pro vznik fibrilace síní (15). Tato arytmievýznamně zvyšuje riziko KV morbidity a mortality,zejména embolizační CMP.Hypertrofie LKS a dilatace levé síně jsou nezávislýmirizikovými faktory vzniku fibrilace síní. Správnákontrola TK je důležitá u nemocných s chronickouantikoagulační léčbou s ohledem na snížení rizikaintraceberálního a extracerebrálního krvácení.Nižší počet nově vzniklé fibrilace síní či jejích recidivbylo popsáno při dlouhodobé léčbě AT1-blokátorynebo ACE-inhibitory (16). U permanentní fibrilacesíní jsou preferované betablokátory, či případněnondihydropyridinové BKK (verapamil, event. diltiazem).Rezistentní hypertenzeRezistentní hypertenze je přetrvávající TK ≥ 140/90mm Hg navzdory podávání nejméně trojkombinaceantihypertenziv včetně diuretik v adekvátníchdávkách. Nejčastěji je rezistence na léčbu vyvolánanásledujícími situacemi: špatnou compliancí/adherencík léčbě, obezitou, sekundární hypertenzí včetněobstrukční spánkové apnoe, současným podávánímléků zvyšujících TK, expanzí volumu v důsledkurenální insuficience či vysokého přívodu soli. Je indikacík AMTK (ambulantní monitorování TK).Léčba hypertenzní krizeHypertenzní krize je akutní, život ohrožující stavspojený s náhlým zvýšením TK. Je-li zvýšení TK provázenoakutním poškozením cílových orgánů nebojejich funkce, hovoříme o emergentní situaci.Patří sem následující situace: hypertenzní encefalopatie,hypertenze se srdečním selháním, hypertenzeu akutních koronárních sy (AIM, nestabilníAP), hypertenze u disekce aorty, hypertenze u subarachnoidálníhokrvácení a CMP, hypertenzní krizeu feochromocytomu, vzestup TK po požití drog(amfetamin, LSD, kokain nebo extáze), perioperačníhypertenze, preeklampsie nebo eklampsie.Pokud jsou potíže nemocných dané jen vysokým krevnímtlakem bez orgánového poškození, jde o urgentnísituaci. Patří sem akcelerovaná nebo maligníhypertenze, postoperační hypertenze a hypertenzeu chronického srdečního selhání. Emergentní situacevyžadují hospitalizace na JIP nebo koronárních jednotkáchs monitorací životních funkcí, urgentní situacelze léčit na běžném oddělení nebo i ambulantněpři zajištění pravidelné klinické kontroly.Základním léčebným postupem je u hypertenzníkrize snížení TK: u emergentních situací většinouparenterálními antihypertenzivy, u urgentních situacíčasto vystačíme jen s vystupňováním a zintenzivněnímperorální antihypertenzní léčby. Jako prvnípomoc u urgentních stavů v ambulantní praxise osvědčilo podání krátce působícího captoprilu(12,5-50 mg) ev. s diuretikem.Cílové snížení TK u hypertenzní krize by mělov průběhu prvé hodiny představovat 20-25%výchozích hodnot, nebo dosažení TK 150-160/100-110 mm Hg.Prudký nekontrolovaný pokles TK může být nevýhodnýu starších pacientů s koronární a cerebrovaskulárníaterosklerózou. V dalších dnech pak vesnižování TK podle stavu nemocného postupněpokračujeme až do dosažení doporučovaných cílovýchhodnot.Hypertenze v těhotenstvíHypertenzi v těhotenství definujeme rovněž pomocíabsolutních hodnot TK (systolický TK ≥ 140 mm Hgnebo diastolický TK ≥ 90 mm Hg). Při podezření nafenomén bílého pláště (častý v těhotenství) je vhodnédoplnit domácí měření TK nebo 24-hod. monitorováníTK. Může se jednat o hypertenzi pokračujícív těhotenství z dřívější doby (tzv. pre-existujícíhypertenzi), nebo gestační hypertenzi, která seobjevuje obvykle po 20. týdnu těhotenství a buď je(tzv. preeklampsie) nebo není provázena proteinurií,event. preeklampsií naroubovanou na dřívějšíesenciální hypertenzi.Nefarmakologická léčba má být zvažována u těhotnýchžen se systolickým TK 140-149 mm Hg nebodiastolickým TK 90-95 mm Hg (měřeno v ambulanci).Krátkodobá hospitalizace může být zapotřebípro diagnózu a vyloučení těžké gestační hypertenze(preeklampsie), kde jediným účinným léčebnýmprostředkem je porod. Nedoporučuje se omezenísoli v potravě. Podobně není v těhotenstvídoporučována redukce hmotnosti, a to aniu obézních žen (nebezpečí nízké porodní hmotnostia pomalejší následný růst). Preventivní podávánínízkých dávek kyseliny acetylsalicylové (60-80mg denně) se doporučuje u žen s vysokým rizikemrozvoje gestační hypertenze (tj. s anamnézoupreeklampsie do 28. týdne těhotenství).Prahovou hodnotou pro zahájení antihypertenzníléčby jsou hodnoty systolického krevního tlaku 140mm Hg nebo diastolického krevního tlaku 90 mm Hgu žen s gestační hypertenzí (s proteinurií nebo bezní) nebo s gestační hypertenzí naroubovanou napre-existující hypertenzi, nebo s hypertenzí provázenousubklinickými známkami orgánového poškozenínebo symptomy (bolest v epigastriu, poruchy viděnínebo silné bolesti hlavy) v kterékoli fázi těhotenství.V ostatních případech se doporučuje zahajovatmedikamentózní léčbu hypertenze při hodnotáchsystolického krevního tlaku 150 mm Hg nebo diastolickéhokrevního tlaku 95 mm Hg. U nepříliš závažnéhypertenze je základem léčby metyldopa (lék prvnívolby). Atenolol a metoprolol lze bezpečně podádoporučenépostupy pro prak tické lékaře