Rudolf Steiner

Na závěr tohoto stručného přehleduživota a díla R. Steinera bychom si mohlipoložit otázku: jaký byl R. Steiner jakočlověk?O tom existuje nesčíslné množstvívzpomínek, tištěných i rukopisných, lidívýznamných i prostých a v některýchpřípadech i dosud žijících. Každý ho samozřejměprožíval po svém, ze svéhohlediska, ze svých osobních problémů,jež se pokoušel s jeho pomocí řešit.Všichni se však shodují v podstatnémdojmu z osobního setkání s ním:člověk neobyčejně laskavý, vřelého srdce,hluboce lidský v pochopení pro obtížedruhých, ochotný pomáhat všem, kdožse k němu obracely - a byli to neustáléproudy žadatelů - i za cenu ztráty drahocennéhočasu a tělesného vyčerpání.Ačkoliv duchovně převyšoval svéokolí, nikdy nedával najevo nějakou převahu,nepůsobil na nikoho sugestivně,ale vždy respektoval svobodu druhýchse všemi jejími nedokonalostmi. Vždytrpělivě čekal na otázky a pak teprve rozdávalze svého vnitřního bohatství. Každýse cítil jím akceptován, potvrzen,osloven ve své nejvnitřnější bytosti. Velmičasto se přitom projevovaly jeho mimořádnéschopnosti, jimiž prohlédal duševníi tělesný stav svého návštěvníka,jemuž pak dával často překvapující a nečekanérady, které se prokázaly správnýmičasto až v dalším průběhu života.Po této stránce jej zvláště důkladnězkoumal po dlouhou dobu zakladatelObce křesťanů dr. Rittelmeyer, jenž zaznamenalřadu epizod, ilustrujících jehojasnozřivost.R. Steiner sám byl ochoten se po tétostránce podrobit i vědeckému zkoumání,této příležitosti však nebylo, bohužel, využito.Jeho dílo je však samo dostačujícímdůkazem. Přitom R. Steiner nikdynežádal, aby se jeho sdělením slepě věřilo- podle něho stačí, když člověk zkusíbez předpojatosti s nimi žít a ověřovatjejich pravdivost zdravým rozumem.Každý člověk nosí tyto pravdy vlastně vsobě a proto stačí dát mu podnět a pomocimu, aby je v sobě nalezl sám. Jen poznání,nalezené v plné svobodě, bez vnucovánízvenčí, má svou plnou hodnotupro další vývoj člověka - to je základnídeviza anthroposofie.Těžiště práce R. Steinera bylo předevšímv intenzivní přednáškové činnosti,v působení živého slova, jež neúnavněrozvíjel po evropských zemích - odSkandinávie až po Paříž a Řím, od Londýnaaž po Vídeň, Budapešt a Prahu, o26obrovitém pracovním tempu, jemuž stěžímohli postačit ti, kdož jej obklopovali -s výjimkou paní Steinerové.Pozoruhodné na jeho přednáškáchnebylo pouze to, že je pronášel zcela volněmocným a krásným hlasem, z něhožse slova jakoby rodila a trvala dále i poodeznění. Nepůsobila tu jen pevnost asamozřejmost myšlenek, jimiž dokázalzvládat i velké posluchačstvo, které přišloněkdy jen ze zvědavosti anebo nepřílišpřátelsky naladěno; neimponovalo pouzeumění, jímž dokázal přílišnou vážnost,kterou vyvolávaly jeho hlubokémyšlenky, odlehčit i lidským humorem.Byl to především zážitek posluchačů,že poznatky, které jim byly sdělovány,jsou tvořeny přímo na místě, vytahoványz jejich vlastních duší, z otázek,které žily dosud nezodpovězeny v jejichpodvědomí, z moudrosti vložené Bohemdo člověka čili anthroposofie.Jeho přednášky byly však ve své stavběi ve své formě přizpůsobeny nejen přítomnýmlidem, nýbrž i zemi, národu, géniuloci.Vždy shledáme, že ti, kdoskuteène vìdí, jsou nejskromnìjšímilidmi a že jimnení nic vzdálenìjší než to,co lidé nezývají mocenskýmichoutkami.Na jednom místě, např. v Berlíně,hovořil vždy spíše z filosofického aspektu,jinde, např. ve Skandinávii vycházelspíše z mýtu. Umělecký duktus mělypřednášky v Mnichově, v Anglii to bylyopět skutečnosti nadsmyslových fenomenůatd. Každé prostředí vyvolávalo jinouspirituální resonanci, jiný konkrétní pohledna pravdy duchovního poznání - vtom také tkví jeho životnost, jeho dynamika,jeho universálnost.Dejme v závěru zaznít alespoň 3 hlasůmvýznamných osobností, které nalezlycestu k anthroposofii R. Steinera.Německý básník Christian Morgenstern:“Vlastní,v nejvyšším lidském smyslutvůrčí činnost R. Steinera odhalí teprvehistorik, který bude povolán napsatpříběh tohoto vznešeného života. Pakbudeme s hlubokým úžasem vnímat, cose to v tichosti děje a dále pro člověkajako takového, a jakou nenahraditelnoupomoc a oporu mu dala životní práce tohotoducha, zatímco naše století stále ještěspěchá do hrozné pouště materialismu.”Slavný dirigent Bruno Walter, kterýse spojil s anthroposofií až na sklonkuživota v knize “O hudbě a muzicírování”:“V pozdním věku se mi dostalo štěstí,že jsem mohl být uveden do světa anthroposofiea ponořit se během posledníchlet do učení R. Steinera. Žije tu apůsobí cosi zachraňujícího ve smysluHölderlinově; jeho požehnání se vyliloi na mne a tak nechť tato kniha vyznípřiznáním se k anthroposofii. Není oblastimého vnitřního života, jež by nepřijalanové světlo a rozhodnou podporuze vznešeného učení R. Steinera... mávděčnost za nesmírné obohacení je veliká.Je nádherné stát se v mých letechještě jednou žákem. Cítím v celé své bytostiomlazení, jež mne posiluje a obnovujei v mém muzikantství, ba i v muzicírování.”A zcela stručný výrok současníka,nositele Nobelovy ceny, amerického spisovateleSaula Bellowa:“Steinerovy knihy, které jsem začalčíst vleže, mne přinutily povstat...Zvláštní dojem na mne učinilo to, že tuvystupují formy chápání, v nichž lidstvobylo kdysi jednotné. Myslíme si, že mámesvět chápat vědecky, ve skutečnostije však naše ignorace strašlivá.”Vážení přátelé, včerejšího dne jsmesi připomínali 65. výročí odchodu R.Steinera z pozemského světa. Bude protojistě vhodné, když na závěr vzpomenemetohoto výročí tím, co o posledníchokamžicích tohoto “velkého neznámého”,jež dosvědčují velikost jeho duchai tváří v tvář smrti, vypráví jeden z jehožáků, prírodovědec dr. Günther Wachsmuth:“Poslední okamžiky v pozemském životěR. Steinera byly prosty všeho bojes fyzickým tělem, prosty vší nejistoty,která je jinak vlastní umírání mnohýchlidí. Jeho tvář hovořila o míru, milosti,vnitřní jistotě, duchovním zření. Sepjalruce na prsou, jeho oči byly jasné a pevnězaměřené do světů, s nimiž se zřivěspojoval. Když přišel poslední dech, zavřelsám oči. - To však nenaplnilo prostorzážitkem konce, nýbrž nejvyššího duchovníhodění.Vznešená, proměněná bdělost hovořilaz jeho rysů, ze síly modlitby jehorukou. Jako kdysi velcí umělci dávalirytířům, ležícím na sarkofágu, výraz,jakoby jejich zavřené oči přece jenomviděly, jakoby jejich odpočívající postavamohla kráčet kupředu, tak tu promlouvalaležící postava o nadzemskébdělosti, o pronikání do sfér ducha.”