anna polívková baví mě hrát s tátou - Kult.cz

Síla a dokonalost
nastudování Sóla pro tři
Ve světové premiéře uvedl baletní soubor
pražského Národního divadla inscenaci
Brel–Vysockij–Kryl aneb Sólo pro tři. Autorem,
režisérem a choreografem poslední
taneční novinky uvedené v letošní sezoně je
šéf baletu Petr Zuska.
Nové Nabucco
uchvátilo publikum
Foto: Diana Zehetner
Foto: Jana Hallová
Premiéru Verdiho Nabucca nabídla opera
Národního divadla v Brně jako závěrečnou
tečku za novinkami operního repertoáru
sezony. Právě touto operou představil svůj
vkus, umělecké cítění a představy o inscenování
operních inscenací současný šéf operního
souboru Karel Drgáč.
Na rozdíl od předchozích uvedených premiér
měl Drgáč nyní konečně příležitost rozhod-
Inscenace je volným tanečním zpracováním
využívajícím jak prvků moderního, tak klasického
tance, což dává celkovému ladění
zvláštní náboj, punc i vznosnost zároveň.
Zuskův námět nechává rozeznět mládí, nepostrádá
vtip (příjemným i vtipným oživením je
například „trenýrková scéna“), napětí, ani
hloubku a sílu lidských příběhů. Vedle toho je
naplněn bezpočtem nápadů, plynulým prolínáním
kultur, osudů i hudebních a tanečních
stylů. Choreografie je hravá i dramatická,
nápaditá, vkusná a důvtipná. Vše v inscenaci
je propojeno navazujícími, vzájemně si
neprotiřečícími střihy.
Obsah a náplň nabízejí volně zpracované
střídavě vyprávěné a proplétané příběhy,
melodie a písně zpívajících básníků Jacquese
Brela, Vladimíra Vysockého a Karla Kryla.
Tančí se na otevřené scéně Jana Duška,
jíž dominuje velký stůl – pódium, na němž
jsou prováděna některá sóla či duety, a dále
několik dalších náznakových kulis. Autorkou
kostýmů je Lucie Loosová. Její kostýmy jsou
doslova součástí představení – dokreslují
a osvětlují postavy, umocňují atmosféru,
specifikují kulturu i postavení, o němž se
právě tančí.
Ústředními tanečníky Sóla jsou Alexandre
Katsapov (alternuje Michal Štípa) a Zuzana
Susová (alternace Tereza Podařilová). Oba
jsou pomyslnými pilíři inscenace, kolem nichž
nout o koncepci, ladění i obsazení inscenace
a nutno říci, že zůstane-li ve funkci, mohou
se diváci těšit na „poctivé“ klasické kusy, bez
laciných či neumných novot či experimentů.
Svůj konkrétní vklad na Nabucccu vložil do
scénografické koncepce, přičemž návrhy
scény i kostýmů byly svěřeny špičce v tomto
oboru – Josefu Jelínkovi.
Stylizovaná náznaková scéna s několika
proměnami navozuje atmosféru děje
i doby. Zajímavým, rovněž velmi emočně
působícím prvkem je projekce starých textů,
promítaných před scénou. Stejně tak
historicky laděné kostýmy svým střihem,
barvou a doplňky identifikují postavení
a charaktery jednotlivých postav i celkové
ladění inscenace. K hudebnímu a režijnímu
nastudování Nabucca přizval Drgáč maďarské
tvůrce – dirigenta Gergelyho Kesselyáka
a režiséra, dirigenta a skladatele Györgyho
Selmecziho (režie). Oba vložili do inscenace
maďarský temperament, smysl pro pohyb,
sílu sdělení a opravdovost inscenování.
Fakt, že mají oba za sebou hudební i režijní
zkušenosti, dává Verdiho titulu dokonale
a sladěně vyznít jak po hudební, tak po
inscenační stránce.
DIVADLA » RECENZE
jsou nashromážděny výstupy dalších sólistů
a baletního sboru. Katsapov tančí, stejně
jako vždy, s dokonalou taneční, hereckou
i výrazovou bravurou a lehkostí. Stejně tak
Susová naplňuje své výstupy suverenitou
a perfektností taneční techniky, pohybu
i výrazu. V etudových výstupech vyniká taneční
grácie Nikoly Márové... Velmi dobré výkony
podává prakticky celý soubor.
Atmosféra inscenace navozuje autenticitu
doby i sílu příběhů jmenovaných tří básníků.
Tok sdělení (inscenace nemá klasický
děj) plynně přechází mezi kulturami, příběhy
i hudebními a tanečními styly. Vedle tanečníků
zní chvílemi z portálu vedle hudby a písní
i mluvené slovo (zpravidla umný herecký
přednes) v podání příslušných francouzských,
ruských a českých rodilých mluvčích – vždy
podle původu konkrétní postavy. Doslova
klenoty jsou ústřední taneční představitelé
a výkony ostatních sólistů a sboru.
Sólo pro tři jednoznačně svědčí o tanečních,
choreografi ckých i autorských zkušenostech
autora a stane se bezkonkurenčně jednou
z nejlepších původních tanečních inscenací,
které jsou k vidění na českých jevištích.
Brel–Vysockij–Kryl (Sólo pro tři)
» Národní divadlo, Praha
Iveta Macková
Dalším klenotem inscenace je její pěvecké
obsazení. V premiéře se v titulní roli představil
sólista Maďarské státní opery Michele
Kálmandi, jehož alternantem je mj. Richard
Haan, pro něhož je současné brněnské
Nabucco již zhruba tři sta sedmdesátým
představením titulu. V dalších rolích vystoupili
například Ivan Choupenitch (Ismael)
a Bogdan Kurowski (Zacharias). Z ženských
představitelek sklidila největší úspěch Silvia
Rálik coby Abigail. První velkou pěveckou
příležitost nastudováním role Feneny dostala
Jana Štefáčková, která se brněnskému
publiku sice již ve větších rolích představila,
ale zatím vždy pouze v rámci zástupu za jiné
pěvkyně.
Nové Nabucco nabízí klasické výpravné
nastudování jednoho z nejslavnějších klenotů
klasického operního repertoáru. Ponechává
opeře její atmosféru, sílu i historické poselství
doby. Jeho takřka tříhodinové nastudování
(hraje se s dvěma pauzami) aspiruje svým
pojetím oslovit všechny kategorie diváků.
Nabucco
» Janáčkovo divadlo, Brno
Iveta Macková
29