anna polívková baví mě hrát s tátou - Kult.cz

Židovská kultura očima
Karla Cudlína
Karel Cudlín je jedním z nejvýznamnějších
představitelů současné české fotografie.
V mikulovské Horní synagoze představuje
soubor fotek, zabývajících se životem židovské
komunity v Praze a na Ukrajině. Na těchto
černobílých snímcích plných introspektivních,
Slovák Warhol
Kdo už zhlédl výstavu Slovenský mýtus, může
si doplnit představu o Slovensku i další výstavou,
jež se koná ve spolupráci se Slovenskou
národní galerií, Muzeem moderního umění
Andyho Warhola a Středoevropskou nadací.
Výstava Andy Warhol – Slovenská lekce
podává rovněž jistý obraz o slovenském mýtu,
i když oklikou přes Spojené státy americké.
Andy Warhol má se Slovenskem společného
umělecky jen máloco. Přesněji nic, neboť se
celá jeho tvorba obrací na vyspělou americkou
konzumní společnost, jejíž atributy jí
osobitých pohledů dokumentuje obyčeje
a skryté zákonitosti židovského prostředí.
Karel Cudlín (*1960) se narodil do rodiny
lékaře a úřednice. Studoval na katedře umělecké
fotografi e pražské FAMU a poté pracoval
jako fotoreportér pro řadu novin a časopisů
(Lidové noviny, Mladý svět, Prostor).
Krátce také pro Českou tiskovou agenturu.
Ale nejvíce ho snad známe z jeho působení
v řadách osobních fotografů Václava Havla.
Cudlínovým trvalým bydlištěm je jeho rodná
Praha, ale převážná část jeho tvorby vzniká
na cestách. Většinou vyráží na východ
(Ukrajina, Rumunsko, Izrael, Kavkaz aj.), ale
jeho nedávná výstava fotografi í z New Yorku
svědčí i o výpravách do opačné části světa.
Cudlín se účastní také řady projektů, při nichž
cestuje a fotografuje na zakázku. V současné
době pracuje tzv. na volné noze a dlouhodobě
spolupracuje s Respektem a Revolver
Revue. Od roku 1990 se zúčastnil více než
šedesáti skupinových výstav v USA, České
republice a dalších zemích a jeho díla lze
nalézt v soukromých sbírkách v Evropě, USA
a Izraeli. O jeho nesporných uměleckých kvalitách
svědčí i šestnáctkrát získané ocenění
ve fotografi cké soutěži Czech Press Photo.
zpět prodává. Jen ironičtěji a mnohem dráž.
Warhol na Slovensku nikdy nebyl a kontakt
s rodnou zemí rodičů byl velmi střídmý. Několik
dopisů a tisků, které posílal poštou svému
bratranci do východoslovenské vesničky,
skončilo v lepším případě zasunuto někde
na dně zásuvek s rodinnými fotografiemi,
v tom horším dokonce na hnoji. V autentické
reportáži z počátku devadesátých let, kterou
pořídila rozhlasová stanice Vltava, se k tomu
přiznala „jedna teta Varholová“: „Čo s takou
topánkou...?“
K poctě slovenských kurátorů je však třeba
říci, že ti dobře vědí, co jejich galerie vlastní.
A tak i díky nim máme možnost v Brně vidět
reprezentativní vzorek Warholovy nejznámější
tvorby.
Tento propastný rozdíl mezi dvěma světy
a jejich způsobem vidění je jen jeden z mnoha
úhlů pohledu, kterým můžeme Warholovo
dílo vnímat. Tedy jeho ironický odstup
od Ameriky a jejích ikon. I když vyčerpáme
všechny ostatní úhly pohledu, vždy zůstává
něco navíc. Legenda. Mýtus. A právě tato
slova se k Warholovu dílu hodí snad nejlépe.
Mýtus kolem Warhola (jejž vlastně sám cílevědomě
vytvářel) vysvětluje, proč jsou galeristé
a soukromí sběratelé ochotni dát desítky
milionů dolarů za sítotisk, který většinou ani
neprošel jeho rukama. Dokonce některé
náměty ani nevybral. Vše jen signoval a řídil
GALERIE / MUZEA » RECENZE
Velkou pozornost si zaslouží právě Cudlínovy
snímky ze života židovské komunity, nyní
vystavené v jediné zpřístupněné židovské
synagoze v Mikulově. Ze všech fotografi í na
nás dýchá autorovo osobní sdílení života
v komunitě, i když stojí se svým fotoaparátem
jakoby na okraji a zdálky přihlíží neustálému
pohybu a vývoji. Je patrné, že Cudlín dokáže
bez problémů vklouznout do života etnických
a sociálních skupin, aniž by narušil koloběh
jejich života. V tom tkví krása a neopakovatelnost
okamžiků zachycených na snímcích
a přímo nás vtahujících do emočně nabitých
obrazů, v nichž se snoubí umění nadhledu,
zaujetí, lehká ironie i humor.
Karel Cudlín a jeho živé dokumentární fotografi
e nádherně dokreslují pestrý život v kdysi
významné židovské synagoze, která díky jeho
fotografi ím znovu ožívá. A že je opravdu co
obdivovat, může přijít posoudit až do letošního
podzimu každý osobně.
Karel Cudlín
» Synagoga v Mikulově
» do 30. září 2007
Lucie Košťálová
ve své newyorské dílně Factory. Sítotisk je
technika, kterou převzal ze své předchozí
zkušenosti z reklamy. Jde vlastně o multiplikaci
přefoceného originálu na jakýkoli savý
povrch. Jeho průmyslově dotaženou podobu
nosíme denně na sobě, na tričkách. Jistě
i Warholova tvorba přispěla svým nemalým
dílem k dnešnímu stavu světa, kdy nás obrazové
vjemy zahlcují na každém kroku. A já,
ve své marné snaze o sociální ekologii (tj.
nepropagovat nějakou firmu či myšlenku
a jen si zkrátka koupit „normální“ triko bez
obrázku či nápisu), mám problém.
Ostatně mám za to, že sám Warhol se musel
v duchu dobře bavit, když po létech aranžování
výloh a ilustrování časopisů konečně
prorazil. A nabídl konzumní společnosti opět
jen konzum. To, že se tentokrát jedná o trochu
jiný produkt (říkejme tomu umění), je jen
další ironická přesmyčka v osudu člověka,
který nepatřil nikam. Ani na Slovensko, ani
do Ameriky. Žil ve svém vlastním světě. Celý
svůj život se jej snažil usilovně popsat. Tato
snaha nás dodnes fascinuje. Část z tohoto
záznamu světa je nyní k vidění v Pražákově
paláci v Brně.
Andy Warhol – Slovenská lekce
» Moravská galerie, Pražákův palác, Brno
» do 19. srpna 2007
Roman Zelenák
33