zobrazit PDF - Můžeš

www.muzes.czČ a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 4 / 2 0 1 1 strana 6www.muzes.czČ A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 6 / 2 0 1 1 KoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariéryJ e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čKoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariéryJ e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čwww.muzes.czČ a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / 2 0 1 1 www.muzes.czKoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariéryJ e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čKoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariérystrana 6č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í5Z redakční poštyFilmový festivalMoudrostočima stáříPan Miroslav Frydrych se ve svémpožehnaném věku pustil do herectvía ztvárnil filmovou dvojroli. Jestli je jednouz postav Švejk, to se diváci dozvědíaž na slavnostní premiéře v MnichověHradišti. Foto: archivObčanské sdružení Spokojený domovpořádá 7. a 8. října 2011 v Kině MnichovoHradiště netradičně zaměřenou filmovoupřehlídku. Výběr titulů byl podřízen jedinémukritériu – téma se nějakým způsobemdotýká podzimu života.Celkem sedm projekcí představí klasiku,jakou je Kristián, ale i soudobou tvorbu.K vidění bude například film Bába, se kterýmv roce 2008 vyhrála Zuzana Špidlovástudentskou sekci na festivalu v Cannes.V návaznosti na titul Sedmé nebe budesoučástí programu i beseda na tabuizovanétéma sexualita ve stáří.Večer po slavnostním zahájení si odbudepremiéru krátký film z dílny Spokojenéhodomova. Ve dvojroli se představí mnichovohradišťskýsenior Miroslav Frydrych.Během projekcí filmů bude zajištěno hlídánídětí v přilehlé kinokavárně a návštěvnícise mohou těšit na komentovanou výstavukostýmů z barrandovských ateliérů i dalšízajímavý program.Přístup do kina je bezbariérový, vstupnédo 60 Kč. Více informací na www.spokojenydomov.cz/festival.Vážena redakce, předčasem jsem viděla v televizizprávu o tom, jakDvacet tisíc dětímá každou noc sen– dostal jsem sez děcáku, tvrdíLjuba Krbovánějaký chlapec na vozíkumohl zůstat na základníškole díky nové plošině,na kterou se složili spolužáci,škola i neziskovéorganizace. To by bylasama o sobě báječná zpráva, kdyby ovšemotec toho chlapce a vlastně celá reportážnevyjadřovali radost nad tím, že díkytomu hoch nemusel do Jedličkova ústavu.Tatínek se dokonce zmínil, že syn jenaštěstí mentálně v pořádku, a tak můžezůstat v normální škole. Vzpomnělajsem si přitom na pana ředitele Jedličkovaústavu a škol v Praze Jana Pičmanaa jeho článek Důležitá je možnost volby(4/2011). Asi bychom chtěli po veřejnoprávníchmédiích příliš mnoho,kdybychom předpokládali, že dokážoupoznat, že věci nejsou jen černé nebo bílé.Že normální škola není vždy jen dobroa speciální zlo.Já měla možnost nahlédnout do obojího.A co pan otec s panem redaktorem?Monika Straková, PlzeňVážená paní Straková, reportáž,kterou zmiňujete, odvysílala Česká televizev hlavní zpravodajské relaci Události dne30. 8. 2011.Nepřísluší nám hodnotit práci našichkolegů z veřejnoprávních médií, nicméně sedomníváme, že zpráva byla míněna dobře.Vůči Jedličkovu ústavu bylo poněkud nekorektnívyjádření pana otce.Na to upozornily i diskusní příspěvky na facebookovýchstránkách Jedličkova ústavua škol. Tam většina lidí sdílela názor, že jdeo krásnou zprávu, která si mohla odpustitten drobný ústrk směrem k Jedli.Vaše redakceVážení přátelé, zajímaloby mě, zda svýmRybaření mnozí objevilijako návrat do přírody,redaktorům platíte jistěříká Martin Kovář strana 18zajímavé výlety do zahraničí,o kterých každouchvíli píší předevšímpánové Beneš, Kovářa Musílek (napříkladv čísle 6/2011). Já osobnějsem na vozíku také a klidně bych toza ně někdy vzal. Cestování zdar!Ondřej Polák, JihlavaVážený pane Poláku, asi vás zklamu, alenikdo ze jmenovaných peníze na své cestydo zahraničí od časopisu Můžeš nedo -stává.I když to není špatný nápad a mohu tozkusit v redakci navrhnout… Přijmemei postřehy z vašich soukromých cest, kvalitnítexty našich čtenářů rádi otiskneme.S pozdravem Radek MusílekVážení přátelé, rádabych se zapojila do přípravyVašeho časopisu,zařízení lzeSíť potřebnýchzdravotnickýchnakreslit do týdne,tvrdí lékařkakterý pravidelně odebíráma považuji jeho infor-AlexandraAschermannovámace za velmi užitečné.Například motorubrikaz čísla 3/2011mi hodně pomohla přirozhodování o koupi nového vozu.Sama mám dětskou mozkovou obrnu,a tak mám o problematiku postiženýchlidí pochopitelný zájem a věřím, že se v níi obstojně orientuji.S pozdravemBožena Brabcová, ZaječiceVážená paní Brabcová, příspěvkům z různýchregionů jsme velmi nakloněni a těšínás váš zájem. Spolupracovníci v rozličnýchkoutech republiky nám umožňují lépe reagovatna podněty z dané oblasti.Rozhodně nechceme být pragocentristy.Někdy se stane, že přijde zajímavý podněta naši stabilní spolupracovníci nemají možnostse na určité místo osobně vypravit.Co nejhustší síť kvalitních dopisovatelůtakové případy minimalizuje.Těšíme se na spolupráci s vámi i případnýmidalšími zájemci.Vaše redakceVážená redakce, v letnímdvojčísle(7–8/2011) jsem sipřečetl dopis od svéhojmenovce Jaroslava Musilaz Prahy.Přijde mi až neuvěřitelné,že ve stejném městěžijí dva lidé stejnéhoČ a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7 – 8 / 2 0 1 1 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čNěkteří lidé mohou mítsvatbu jenom jako strana 38jména a také podobného osudu invalidy.Rád bych svého kolegu osobně poznal.Můžete mi prosím předat na něj kontakt?Jaroslav Musil, PrahaVážený pane Musile, náhoda, kterou popisujete,zaujala i naši redakci. Přestože vašejména nejsou zrovna neobvyklá a Prahanení maloměsto, souvislost s postižením jeopravdu zajímavá.Kontakty na čtenáře bez jejich souhlasu alenedáváme. To jistě chápete.Napíšeme vašemu jmenovci a rádi přijmemeroli prostředníků v případě jeho zájmuo výměnu e-mailových adres či telefonníchčísel.Vaše redakceSvé postřehy a názory nám pištena info@muzes.cz nebo na adresuRedakce časopisu Můžeš,Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.můžeš / číslo 10 - 2011

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čJ e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čPředplaťte si časopisPředplatné na dva rokyse slevou za 380 Kč!Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kča proti volnému prodeji 316 Kč.www.muzes.czČ A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 6 / 2 0 1 1 Rybaření mnozí objevilijako návrat do přírody,říká Martin Kovář strana 18KoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariérywww.muzes.czKoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariérywww.muzes.czKoupítohotočasopisupodpoříteKontoBariéryČ a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7 – 8 / 2 0 1 1 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K čČ a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 / 2 0 1 1Někteří lidé mohou mítSymbol romského neúspěchusvatbu jenom jako strana 38Chanov se pomalu mění strana 8Soutěž o kartu Handy Card!Po kterém moři se letos v létě plavila parta lidís tělesným postižením z Jedličkova ústavu a škol?Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:Melantrichova 5, 110 00 Praha 1nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.Minulou otázku správně zodpověděla Hana Směřičková z Ratíškovic.Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku!Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.Objednávám předplatnéčasopisu MůžešJMÉNO a příjmení:ulice:číslo popisné:roční předplatné za 240 Kčnázev organizace:PSČ:město:dvouleté předplatné za 380 KčVyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1telefon:Předplatné časopisu si můžete dále objednat na:• www.periodik.cz, www.muzes.cz • bezplatné infolince České pošty: 800 300 302• adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

8Rozhovor pro MůžešVáclav Havel:Vzdělanostbez morálkyči slušnostinení ničímKdyž se lidé postaví násilí, netají seVáclav Havel tím, že má radost.Stejně ho těší, když pozoruje,že neziskové organizace dokážoupečovat o potřeby veřejnosti lépe nežstát. Václav Havel v rozhovoru,který poskytl časopisu Můžešv předvečer svých 75. narozenin,se totiž domnívá, že občané vědínejlépe, co je kde třeba.Stačí prostě nebránit selskému rozumu.můžeš / číslo 10 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9Přestože mu nEbylo nejlépe, našel si Václav Havel časna setkání s americkým astronautem Andrewem Feustelem,který si vzal na palubu raketoplánu známého Krtečka.Natáčení filmu Odcházení bylo pro Václava Havlaživotní premiérou. A přestože mu ubralo dost sil,svůj pověstný humor neztratil.můžeš / číslo 10 - 2011

10Rozhovor pro MůžešFilm nakonec vzbudilrozporuplné reakce.Jako vždy, když se autori v minulosti vyjadřovalk závažnýmspolečenskýmproblémům. Přesto lzeOdcházení pokládatza plastický obraz názorůVáclava Havlana morálku v politice.Text:Zdeněk JirkůFoto: Bohdan HolomíčekPane prezidente, v poslední doběse množí zprávy o další ekonomickéa finanční krizi a v záplavě údajůnení skoro nic slyšet o lidských souvislostechtěchto jevů. Vlastně jednozaznívá – nakupujte víc, to nás zachrání!Co se to s civilizací stalo?A ještě jedno slovo se hodně používá – nedůvěra.Myslí se tím patrně nedůvěra investorůči nedůvěra v banky. Ta ale nepovstala z ničehonic. Na odcizování politiky občanůmjsem upozorňoval po dlouhá léta a byl jsemza to začasté vysmíván. Občan byl redukovánna pouhého voliče a konzumenta.A ekonomika je dnes vnímána jako nástrojnedůvěryhodné politiky. Vždyť v největšíchekonomických skandálech jsou zapleteniprávě politici nebo politické strany. Ekonomůmáme mnoho, ale chybí nám hospodáři.Kde lze hledat východiska pro racionálnímodel života, tedy pro každodenníorientaci člověka ve světěšílené spotřeby?Patrně právě v odklonu od konzumního způsobuživota a v návratu k uvažování za horizontjedné generace. Možná že celý sporo kůrovce na Šumavě není ničím jiným nežsporem těch, kteří přemýšlejí na desítiletí dopředu,s těmi, kteří chtějí všechno teď a tadya diví se, že příroda má své vlastní tempo.Je v naší společnosti podle vašehonázoru více krutosti, nebo spíšesoucitu a empatie?S radostí vždy zjišťuji, že když se objevínásilí či jeho zárodek nebo tendence k extremismu,zvedne se proti tomu zároveň i hlasveřejnosti. Působí tu bezpočet neziskovýchinstitucí pečujících o rozmanité potřeby společnosti,které stát dělat neumí nebo dělatmůžeš / číslo 10 - 2011nemá. Občané vědí nejlépe, co kde je třeba,a nemusí to být věc soucitu, stačí nebránitselskému rozumu.Informací, stanovisek, školní docházkyi vysokoškolského studia mámenyní více než kdykoli v historii.Ale pomáhá to?Vzdělání samo o sobě lepší svět nevytvoří.Vzdělanost bez morálky či jen bez obyčejnélidské slušnosti není ničím. Snadno najdetepříklad vzdělaného inteligentního člověka,jehož si však pro jeho chování můžete sotvavážit.Zdá se, že v těchto velmi rozporuplnýchprocesech platí dávná sociologickápoučka o vzorech, které fungují i mimoděk.Proč však nevítězí vzory kladné,proč obyčejné a osvědčené lidské hodnotypřestávají být přitažlivé?Proč v pohádkách či v Shakespearovýchdramatech jsou nejpropracovanější právězáporné postavy? Fascinace špatností a zlemje asi hlubšího původu, a proto jsme na něcitlivější. A dnes nás v tom udržují navícmédia; stačí poslechnout si večerní zprávy:katastrofy, podvody, krev a násilí. O to vícbychom si měli vážit dobrých příkladů. Jsmenapříklad svědky toho, že někteří nejbohatšíAmeričané se dobrovolně rozhodli dátpolovinu svého majetku na veřejné účely.Němečtí boháči zase vyzývají k vyššímuzdanění svého majetku. To rozhodně stojíza pozornost.Já jsem na veřejně prospěšné účely pravidelněpřispíval penězi, které jsem dostávalk rozmanitým domácím i zahraničnímoceněním. Dělám to ostatně dodnes.Čeká nás v reakci na celosvětovékrizové jevy velký obrat k člověčímunitru, k nehmotným hodnotám?Byl by vůbec možný?Obávám se, že k takovému obratu docházíjen za výjimečných dějinných okolnostía obvykle to lidstvu dlouho nevydrží.Žijeme ve společnosti, která preferujea odměňuje jen spočitatelné výkony, takžebych raději spoléhal na drobnou a vytrvalouobčanskou práci. Nepolitickou politiku, jaktomu říkal už Masaryk.Jsme například svědky toho, že někteřínejbohatší Američané se dobrovolně rozhodlidát polovinu svého majetku na veřejné účely.Němečtí boháči zase vyzývají k vyššímu zdaněnísvého majetku. To rozhodně stojí za pozornost.

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í11infoVáclav HavelNarozen 1936. Pochází z rodiny známéhostavitele a podnikatele. Po roce 1948se vyučil chemikem, později večerněvystudoval gymnázium.Už jako velmi mladý se pokoušelo literární tvorbu, později úspěšnězvládl práci dramatika a začal působitv Divadle Na zábradlí. Dálkověvystudoval dramaturgii na AMU.Už v 60. letech se výrazně občanskyangažoval, zejména ve snahácho zrušení cenzury. Po roce 1968 bylavšechna jeho tvorba v ČSSR zakázána.Žila však na mnoha světových jevištích.Patřil k zakladatelům Charty 77a postupně se stal vůdčí osobnostíčeskoslovenského disentu. Několikrátvězněn s výraznými následky na jehozdraví. Na konci roku 1989 jako vrcholnýpředstavitel Občanského fóra zvolenprezidentem republiky.Po rozpadu federace první prezidentČR. Za své občanské postoje a bojza občanská práva vyznamenán mnohasvětovými cenami a čestnými doktorátypředních univerzit.Po opuštění prezidentského úřadupokračuje v angažovaném působenía často se i ostře vyjadřuje k domácími světovým problémům.Společně s manželkou Dagmar založilnadaci VIZE 97, která pomáhá v charitativníchprojektech a oceňuje světovéintelektuály, kteří přinesli mimořádnývklad k humanizaci současného života.Z díla (kromě dramatických textů):Dopisy Olze, Letní přemítání, Prosímstručně aj. Autorský film Odcházení.můžeš / číslo 10 - 2011

12Téma: Neziskové organizaceTrochujiný svět?Familiárně jim říkámeneziskovky. Za uplynulýchdvacet let se stalysamozřejmou součástínaší společnosti.S rozmanitými cília rozličnými pohnutkamisvých zakladatelů vyrostlyjako houby po dešti.V oblasti péče o lidis postižením převážněpomáhají, poskytují službya podporují. Mají sváspecifika a daly vzniknoutsvébytnému prostředí,na které se okolní světdívá různě. Neziskovéorganizace jsou prostětrochu jiný svět nežnapříklad byznys nebopolitika.můžeš / číslo 10 - 2011Text: Radek MusílekFoto: Radek Musílek a archivLidé bez osobní zkušenosti s pracíneziskovek mají většinou jen mlhavoupředstavu o jejich fungování.Nezasvěcený člověk tak bohuželzachytí spíš mediálně zajímavějšíinformace o podvodních. Zprávyo každodenní mravenčí prácipoctivé většiny sledovanost nezvyšují.Podvodníci nadělali neziskovému sektorudost špatné reklamy. Pro některé chytrákyjde o snadnou cestu, jak dosáhnout na dobřemíněné dotace.Odhlédneme-li od těchto, doufejme,okrajových případů, dojdeme k obecnémupohledu na neziskovky pracující v sociálníoblasti. Za málo peněz tam dělají trochupodivínští lidé práci, která je asi potřeba,ale nikdo normální by to nevydržel. Pečujípřitom o ještě podivnější lidi. Zaslouží sirespekt, protože se pohybují ve smutnémprostředí plném utrpení.Kdo do fungování neziskovek nezaujatěnahlédl, pochopil záhy několik věcí.Rozhodně se nejedná o smutné prostředí,spíš naopak. Oproti komerční sféře tuexistují odlišné priority v oblasti cílů. Pracovníprostředí není dravé, což často platíi o pracovním tempu. Vyskytuje se zde vyššíkoncentrace zaměstnanců, kteří nepředstavujíhlavní společenský proud. Díky tomuse tu úspěšně realizují i lidé, kteří by seve světě ostrých loktů trápili. Nic neplatí bezvýjimky, ale neziskovky jsou asi opravdutrochu jiný svět.Odmítl být pasivníPřesto, či právě proto, si do nich stále častějinacházejí cestu lidé podle obecných měřítekúspěšní. Zároveň z neziskovek začínajívzcházet osobnosti, které dokáží jejich témaprosazovat na veřejnosti. Příkladem můžeLinda Jablonskáje úspěšná filmová dokumentaristka.být Michal Prager. Třicátník na vozíku.Coby celoživotní uživatel sociálních služebnepřijal pasivní roli příjemce a aktivně sezapojil do fungování občanské společnostipomáhající jeho cílové skupině. Vedle svéhopůsobení v o. s. Asistence stál u zrodu obecněprospěšné společnosti Pestrá společnost.Ta se věnuje výcviku asistenčních psů a integračnímaktivitám. Založil i jeden sportovníklub. Tím ovšem výčet nekončí. MichalPrager patří k iniciátorům boje za bezbariérovézpřístupnění hromadné dopravy.Před dvěma lety se stal předsedou pracovnískupiny magistrátu Pro Prahu bezbariérovoua otevřenou. S čelnými představiteliměsta nejenom jedná, ale sám se k politicepostupně blíží. Dokonce vstoupil do politickéstrany. „Neziskový sektor u nás zatímbohužel nemá dostatečnou sílu a podporu.Proto je potřeba k prosazení určitých věcípřekročit jeho rámec a vstoupit do jinýchrozhodovacích úrovní.“Jako člověk s postižením má MichalPrager jiný vhled než ostatní kolegové.Myslím, že pro skorokaždého z komerčnísféry by pár měsícův nezisku mohla býtdobrá zkušenost.

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 13SLOUPEKJiřiny ŠiklovéMichael Pragerhýří aktivitou i přes svůj handicap.„Je to výhoda, protože máte nesdělitelnézkušenosti. Ovšem bez těch ,zdravých‘ by tonefungovalo. To oni jsou hlavní hnací silou.“Pohnutky k aktivismu byly u MichalaPragera prosté. „Přinutila mě nedostatečnánabídka i kvalita služeb. Jakmile vás něcoštve, musíte udělat něco pro změnu. To jemůj způsob řešení.“Až do vrcholné politikyZe světa neziskového sektoru do vrcholnépolitiky vstoupila poslankyně Lenka Kohoutová.Původem zdravotní sestra se přes komerčnísféru dostala k tématu zaměstnáváníosob se zdravotním postižením. ZaložilaNadační fond pro podporu zaměstnáváníosob se zdravotním postižením a stala se ředitelkouspolečnosti Bezbariérové pracovištětolerance. „Do politiky jsem vstoupila, abychv téhle oblasti změnila něco k lepšímu. Užmě nebavilo se jen dohadovat s politikya říkat: měli byste…“Lenka Kohoutová přiznává, že příchoddo úplně jiného světa byl a je náročný.„Téma lidí s postižením moje kolegy zajímá,ale moc o tom nevědí. Občas si mě přijednáních dobírají: Á, to jste vy? Tak co proty vozíčkáře zase chcete?“ Přestože je svýmzaložením pravicová politička, sociálnítémata považuje za zásadní. „To vůbec nenív rozporu, naopak! Dobře fungující společnostmá přece sociální odpovědnost. Navícse to celému společenství vrátí, když pomůžetěm, kteří podporu potřebují. Fungujícíneziskový sektor přitom hraje klíčovou roli.“Patří k těm, kteří jsou zapojeni do debato sociální reformě. „Stát nesmí podporovatflákače a podvodníky na úkor těch, kdosystém skutečně potřebují. Není to lehké,ale snažím se prosadit věci, které by tomuměly napomoci. Když se pak dívám napří-Lenka Kohoutová prošla cestouod zdravotní sestry k poslankyni.klad na profesně úspěšného vozíčkáře, mámz toho radost. To pak vidím, že ta námahaza to stojí.“ A paní poslankyně se nebráníani fyzické pomoci. Během rozhovorus redaktorem na vozíku utíkala v průtržimračen přes dlážděné náměstí.Když nejde o penízePříchod do neziskového sektoru si díky projektuRok jinak mohla vyzkoušet i dokumentaristkaLinda Jablonská. Autorka podepsanápod filmem Vítejte v KLDR! vstoupilado sdružení Inventura. To se věnuje prácis lidmi s mentálním handicapem v oblastiumění. Díky ní vznikl dokument Pozemšťané,koho budete volit?, který získal CenuPavla Kouteckého.„Neziskový sektor pro mě osobně žádnývelký šok nepředstavoval. V dokumentárnítvorbě se často pohybuji na hranici nezisku.Nicméně posun určitě nastal. Zejménav komunikaci s lidmi. Mnoho mých spolupracovníkůz Inventury bylo skutečnězapálených pro společnou věc. Překvapenímpro mě byly reakce mých klasických kolegů– zvukařů, kameramanů atd. Ti se o prácipro Inventuru skoro hádali.“Linda Jablonská si všímá podobnostíi rozdílů práce v komerční a neziskovésféře. Tohle poznání považuje za užitečné.„V mnoha ohledech je neziskový sektorpodobný tomu ziskovému, také nastávajínázorové neshody, člověk nestíhá a chtělby dělat věci lépe. Zároveň v nezisku lidemskutečně nejde o peníze. Když už někdodlouhodobě pracuje v neziskové sféře,počítá s tím, že jeho život bude po finančnístránce skromný. Myslím, že pro skorokaždého z komerční sféry by pár měsícův nezisku mohla být dobrá zkušenost. Promě rozhodně byla a je.“Neziskovky kradou?Nekradou!„Podle sebe soudím tebe,“ říkávala našemaminka a já si na to vždy vzpomenu,když mi někdo sděluje: Já bych rád přispělna nevládky, tedy na dobré účely, ale ono seto všechno rozkrade! Jak to ten člověk ví?Neříká to proto, že nechce nic dát, protože jeprostě lakomý?Já usuzuji jen z vlastních zkušeností a s neziskovousférou a dobrovolnictvím mámopravdu velké zkušenosti. Osobně jsem senikde nesetkala s krádežemi, s podvody.Snad se někdy něco špatně investovalo, dalose to třeba lépe zorganizovat. Ale rozkrádání?Neznám! Navíc neziskovky je možnékontrolovat. Každý občan, i ten, kterýničím nepřispěl, může rovnou z ulice, jak seříká, přijít a žádat výroční zprávu o tom,kolik peněz nevládní organizace získalaze sbírek a darů a jak tyto peníze použila.Výroční zprávy jsou doslova vizitkou každéneziskovky. Zatímco v soukromém sektoruvás s podobnou žádostí o kontrolu vyhodí,státní sektor není povinen odpovídat, takneziskovky musí vykázat, jak a co udělalys penězi, které získaly. Protože to jsou převážnětzv. veřejné peníze získané z různýchpříspěvků a darů.Po převratu 1989 jsem se jen a jedině angažovalav těchto iniciativách. Bylo to pro měsamozřejmé, protože již v minulém režimuse mnozí z nás zcela dobrovolně snažili něcodělat. Pro lidi, pro naši neoficiální kulturu,literaturu, a to všechno dělali nezávisle,mimo tehdejší socialistický stát. Nikdo jek tomu nepověřil, oni sami měli potřebu něcopro druhé a pro tuto zemi vykonat. Kdybychměla vyjmenovávat všechny nevládní organizace,které jsem poznala, tak by to naplnilopočet znaků, které jsou stanoveny pro celýtento článek. Přitom jsem tam nebyla zaměstnaná,pracovala jsem, tedy přednášelana Filozofické fakultě, platil mě Karel Čtvrtý.Ale práci neziskovek jsem dobře poznalaa občas tam poslala i studenty naší katedry.Jen jedinkrát jsem se setkala s případem,kdy si zaměstnanec, či spíše zaměstnankyně,přivlastnila něco, co jí nepatřilo. Občas typeníze nebyly zcela efektivně použity, mohlose to či ono pořídit levněji. Srovnáme-li to ales objemem práce, kterou ti dobrovolníci čineziskovky udělali, je to opravdu nepatrné.Takže než řeknete, že v neziskovém sektoru sekrade, rozmyslete si to! Vaše poznámka můžepoškodit práci mnohých, kteří si zasloužíúctu nás všech. Nezlobte se, že zase školím.Jsem holt kantorka.Autorka je socioložka,členka rady Konta Bariéry.můžeš / číslo 10 - 2011

14Téma: Neziskové organizaceTomáš Sokol:Nejlepší regulaceje zdravý rozumAdvokát, který se zabývá především trestními kauzami,je také dobrovolníkem. Jeho kancelář už léta bezplatněpomáhá Nadaci Charty 77 konzultacemi i odbornýmiradami při přípravě projektů. A protože jeho rukamaprocházejí ročně desítky soudních spisů, dobře ví,jak je někdy doslova marný boj s lidskou naivitou.Text: Zdeněk JirkůFoto: Jan ŠilpochStále dokola slyšíme o dobrých lidech,kteří se nechali napálit a věnovalina nějakou údajně dobročinnou sbírkumenší či větší obnos. Stali se i v právnímslova smyslu obětí podvodu?Jistěže. Každé jednání, které směřuje k získánívýhody, nebo chcete-li v tomto případěpeněz, a zároveň klame, je podvod. Víte,tohle je trochu jiná oblast než napříkladbankovní podvody.Na ně musíte mít dost propracovanýsystém, falšovat doklady, zkrátka postupovatmnohem rafinovaněji. Zajímavé je, že kolemdobročinnosti ještě nebyl v odborné literatuřepopsán nějaký exemplární případ, takžemusíme spíš vycházet z informací, které nabízípraxe. Jedna věc je tedy aktivita, která vedek vylákání peněz, druhá jsou případy, kdynějaký subjekt povinný podle zákona přispívattřeba na humanitární nebo jiné prospěšnéaktivity přispívá prostřednictvím jakési umělevytvořené neziskové organizace sám sobě.Obcházejí se tak daňové zákony. A jistě seto děje, ale těžko budete postihovat majitelekasina, který posílá peníze třeba na rehabilitacenebo ozdravné pobyty sám sobě nebosvým kamarádům. Tam je to obtížné a nováúprava zdanění hazardu to snad omezí.Takže se zastavme u sbírek a vybíránído kasiček...Tady jsou znaky podvodu zřejmé: pokudněkdo vybírá peníze, deklaruje nějaký prospěšnýúčel, a přitom získané prostředky použijezcela jinak, zejména pro svou potřebu.Ovšem! Ovšem může se stát, že neziskováorganizace deklarovaný účel třeba formálněnebo jen z malé části naplní a zbytek penězpoužije na svou režii, výplaty a jiné požitky.Pak se těžko dokazuje podvod, protožedárci poskytli prostředky dobrovolněa prokazatelně se nezajímali o náklady,které budou s plněním deklarovaného účeluspojeny. Spíš vždy žasneme, jak mohou lidénaletět na sbírky, jejichž pozadí je řekněmepodivné. Je to stále stejné. Podvodnéjednání zaměřené na širší publikum, ať užto byly investiční fondy, některé kampeličkynebo jiné proslulé kauzy, vždy předpokládalo,a platí to dál, na straně veřejnosti určitývýpadek zdravého rozumu, normálního uvažovánínebo podlehnutí nějaké psychóze.Jaká je spolehlivá obrana?Na to existují dva názory, mohli bychom říciškoly. Jedna razí přísné a podrobné zákony,rozsáhlou regulaci, kontroly, prověřování.Podle mě má třeba i trestní postih smysl, aleefektivní to všechno moc není. Myslím, že jenejlepší znovu a znovu opakovat – když jdeo vaše peníze, buďte opatrní.Třeba to zní surově, ale když sis neumělpohlídat své peníze, asi ti vlastně nepatřily.Když si někdo odloží na Václaváku taškus briliantovým šperkem a vrátí se pro niza půl dne, jak mu máme věřit, že si téhodnoty vážil? Samozřejmě, většina dárcůvám řekne – a já se jich nechci dotknout – žedarovali v dobré víře, účel se zdál věrohodnýa oni prostě chtějí pomáhat. Dobře,stát nemůže sice rezignovat na svou roliv ochraně lidí a trestání podvodníků, ale jakvelké úřady a aparáty bychom museli mít,kdyby každá dobročinnost měla mít všechnoschválené, potvrzené a zpětně prověřené?Kdo by to platil? Nestálo by to víc než výnosycharitativních aktivit?Ale přesto, mnozí lidé by chtěli přísnějšíregulaci.Ať se nikdo nezlobí, ale to není možné.Pokud si chceme udržet demokratickýcharakter společnosti, pokud netoužímepo návratu k poměrům, kdy úřad schvaloval,a hlavně předem musel povolit každouaktivitu, nevolejme po tuhé administrativníregulaci. Současná úprava je vyhovující,sbírku musíte ohlásit krajskému úřadu a podatzprávu o vyúčtování.Ovšem žádný úředník nemůže podrobnězkoumat, zda peníze byly využity opravduracionálně, zda si přitom někdo rafinovaněnenamastil kapsu. Dnes je v této zemisvoboda sdružování, k založení obecněprospěšné společnosti stačí registraceu ministerstva vnitra. To posoudí, zda nenípřekračován zákon ve smyslu třeba ochranylidských práv, a to stačí. Trvám na tom, žedál bychom jít neměli.Zkrátka jde-li o spravedlnost v tom nejširšímslova smyslu, musejí ji občané předevšímchtít. Ne od státu, ale od sebe. Kdyžvás osloví někdo na chodníku s kasičkou,můžeš / číslo 10 - 2011

16Téma: Neziskové organizaceŽivot v neziskuPráce v neziskovýchorganizacích je specifickátím, že ji dělají lidé,kteří mají k jejímuzaměření hlubší,osobní vztah. A takétím, že se v ní chronickynedostává peněz.Text: Jiří HraběFoto: Jan ŠilpochZprávy o tom, že chybějí peníze tua onde, jsme zvyklí z médií slýchatkaždý den. U neziskových organizacíje to evergreen, který v posledníchletech umocňuje finanční krizea s ní související opatrný přístup firemk darování a filantropii vůbec.Rozdíl je i ve fungování nadací a nadačníchfondů, které mají za úkol peníze shromažďovata rozdělovat, a neziskovými, jako jsouobecně prospěšné společnosti či občanskásdružení, které vlastní činnost samy vytvářejí.„Je velmi vyčerpávající vytvářet vlastníprogram pro potřebné a současně na nějještě shánět peníze. V úzkém kolektivu jeto mnohdy úkol nad lidské možnosti,“ říkáBroňa Hilliová, ředitelka obecně prospěšnéspolečnosti Elpida.Ta se zaměřuje na programy pro seniory– v Centru Elpida na pražské Pankrácia ve spolupráci s partnery v Brně, Ostravěa Olomouci se díky jejím počítačovýmkurzům naučilo používat PC a internet užvíce než 15 tisíc lidí. Původně bylo míst,kam senioři mohli přijít a zdokonalit senebo vůbec začít počítač poznávat, třikrátvíc. „Pak jsme však z ostatních regionůmuseli odejít, kurzy jsme tam již neměliz čeho financovat,“ říká. Hlavní a výhradnídonátor, farmaceutická firma, totiž změnilstrategii a založil si vlastní firemní nadaci.Elpida se pak stala obecně prospěšnouspolečností a musela se začít starat o to, abyna své programy sháněla peníze.A shánět peníze je čím dál těžší. Firmyšetří, objem státních prostředků klesá.můžeš / číslo 10 - 2011

Když dovolená léčíCestování, dovolená, odpočinek. Kouzelná slova, která lákajísnad každého. Dokud to zdraví a věk dovolí, cestujeasi každý z nás. Někdo raději po Česku, jiný do zahraničí.Ale co když začnou bolet klouby nebo s věkem rostouobavy z cestování? Co když už pouhá rekreace nestačínebo my nestačíme tempu organizovaných zájezdů?Jedná se o problém, který tíží především seniory.Rekondiční pobytyv Hotelu MAS***Sezimovo ÚstíChcete udělat něcopro své zdraví a pohodu?Ozvěte se nám – jednotlivci i skupiny –ostatní už zařídíme my. Rekondičnípobyty Oblastního spolku Českéhočerveného kříže Hradec Králové sesnažíme vždy přizpůsobit vašim potřebám.S námi nemusíte být sami.Cena pobytu obsahuje kompletní službyvčetně autobusové dopravy z určených míst:• široká nabídka termínů sezonních i mimosezonních• speciální WELLNESS pobytys plnou penzí v ceně pobytu• 7 nocí s polopenzí• 1x uvítací nápoj• 1x půldenní výlet• 1x masáž s termozábalem• 1x hydroterapie• 3x cvičení v bazénu, rehabilitace• 5x ranní cvičení• 2x beseda se zdravotní tematikou• 2x společenský večer• služby delegáta a stálý zdravotní dohled,o který se starají zdravotníci ČČK• volný vstup do hotelového bazénu• možnost dokoupení obědů za zvýhodněnou cenu• možnost dokoupení fakultativních výletůCena od 4 899 Kč do 5 399 Kč za osobu a pobyt.Kde najít informace:Poštou: Oblastní spolekČeského červeného kříže HKMostecká 290/3500 03 Hradec KrálovéTelefon: +420 494 940 458 nebo +420 733 127 880E-mail: info@rekondicnipobyty.czWeb: www.rekondicnipobyty.cz

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í19Film o osobních asistentechErik Čipera:PřibližováníPřed třemi lety se zrodilamyšlenka natočit filmovýdokument vypovídajícío fenoménu osobníasistence. Předevšímměl zachytit vnitřníprožitky lidí, kteří se jívěnují. Nápad sepostupně zhmotnilskrze dokumentaristuTomáše Škrdlantav hodinovém díle jménemPřibližování. Finančněho podpořilo i KontoBariéry. Velký podílna realizaci celéhoprojektu má od počátkumístopředseda občanskéhosdružení AsistenceErik Čipera.Dokumentarista Tomáš Škrdlant vytvořil hodinový snímek,který se snaží zodpovědět otázku, proč se v naší společnosti nesetkáváme se změnamipodobnými těm, které prožívají osobní asistenti.můžeš / číslo 10 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í21Text: Radek MusílekFoto: archivEriku, proč jsi cítil takovou potřebudát vzniknout dokumentu o osobníasistenci?Protože jsem si uvědomil, že naším sdruženímza ta léta prošly stovky převážně mladýchlidí z vysokých škol. Zajímalo mě, cokaždého z nich k asistování přivedlo, jakýmprocesem k tomu dospěl. Navíc tahle prácena všech zanechala viditelnou změnu, kteráse těžko vyjadřuje slovy. A tento moment mipřipadal nosný. Snažil jsem se něco zachytitskrze fotografii, ale to bylo málo. Sám jsemsi něčím podobným prošel. Kladu si stáleotázku, proč se takové pozitivní proměnyve společnosti moc nevyskytují. Bavilo měskrze film hledat odpověď.Našel jsi ji?Tu si do značné míry musí najít každý sám.Tomáš se soustředil na vnitřní proměnulidí. Chceme ukázat věci, které by mohly býtdobrým příkladem. Asistovat je totiž pozitivnízážitek. Není to jen o dávání, ale něco zároveňzískávám. I když v nemateriální rovině,což dnes není úplně nejuznávanější hodnota.Dostáváte dobrý pocit, jako když někohonecháte sednout v tramvaji. Mám různé pocityz různých věcí. Pocit z pomoci druhémučlověku formuje. Když něco ukradnete, určitězažíváte jiný druh pocitu. Říkám: přihlasmese k pozitivním věcem. Ty můžeme dělatkaždý den všichni. Lidé, kteří k nám přicházejí,jsou ve studentských letech, mají hlavyi srdce otevřené, dělají všechno opravdově.Se zájmem poznávají nový podnětný svět,který zároveň sami obohacují.Proč to nedělají všichni?Každý jsme jiný. V životě každého z nássměrují a pohánějí jiné motivace.Existují ale i názory, že asistenty nedělajívždy zrovna vyrovnané osobnosti…Právě proti tomu chceme filmem Přibližováníbojovat. Má to být pocta osobním asistentům.Vyvracíme předsudky, že asistenti jsou lidé,kteří potřebují druhé ovládat nebo mají osobníproblémy. Stejně tak máme zájem změnitobecný pohled na práci v neziskových organizacích.Kolem nich panují podobné mýty.To je hlavní poselství?Zaměřujeme se na rozpouštění bariérfyzických i uvnitř společnosti. Zachycujemesamotné asistenty, představitelné lidi, kteříkaždodenně v pomyslné první linii boj s bariéramisvádějí. Co to pro ně znamená, proč todělají, jak se k tomu dostali? Ukazujeme různédruhy asistence, někdy až překvapivé, jakokdyž asistentku pedagoga dělá vozíčkářka. Zachycujemenázory lidí s postižením, dotýkámese partnerských vztahů, a v neposlední řadě jeto i film o hezkých společných chvílích.Kdo má být cílovým divákem?Vycházíme z osobních pohnutek. Já sám jsemse o téma lidí s postižením začal zajímat ažUkazujeme různé druhy asistence,někdy až překvapivé, jako když asistentkupedagoga dělá vozíčkářka.ve dvaceti osmi letech. Do té doby mě tohletéma úplně míjelo. Míříme i na ty, kteří se nikdynesetkali s člověkem s postižením. Musízmizet strach, ostych a předsudky. Chceme,aby i úplně nedotčení lidé poznali, že senení čeho bát. Asistování je zcela přirozené.Můžeme někoho tím směrem nastavit. Aleto není primární cíl. Nejedná se o náborovévideo. S vozíčkářem Jakubem Neubertem,který pracuje v Asistenci a patří k hlavnímpostavám filmu, obcházíme střední a vysokéškoly, kde dokument pouštíme a následněse studenty debatujeme. Když se na základětoho někdo rozhodne stát se asistentem,budeme rádi, ale tenhle cíl není prvořadý.Líbí se mi slova Elišky Vrbové, kteráve filmu říká, že si představuje společnost,kde nebudou asistenti potřeba. Pomoci někomubude zcela samozřejmé. Přibližováníby k tomu mohlo přispět.Opravdu může být společnost bezasistentů?Když se trochu zasním, tak možná ano.Čím větší zkušenost mezi lidmi bude, tím topůjde snáz. Pochopitelně pomoc s intimnímipotřebami nevyřešíte s kýmkoliv, ale pokudjde o pomoc při pohybu po veřejném prostoru,nemuselo by se jednat o úplnou utopii.Zajímavý mi přišel příklad člověka, kterýna svém mechanickém vozíku odchytávalkolemjdoucí lidi. Vždy se zeptal,kam dotyčný jde, a pokud to bylo jehosměrem, nechal se odvézt. Tímto způsobemse dostával, kam potřeboval.Vraťme se k samotnému filmuPřibližování. Jak jste se k soběpřiblížili s Tomášem Škrdlantem?Jak už jsem říkal, chtěl jsem zachytitproměnu, kterou procházejí lidézapojení do osobní asistence. Nemuselopřitom jít jen o lidi od nás zesdružení. Pak jsem viděl časosběrnýdokumentární film Nevítaní. A tehdymi bylo jasné, že tenhle tvůrce jeten pravý pro můj záměr. Už na prvníschůzce v roce 2009 jsme se myšlenkověpotkali, což je velmi důležité. Tomášmi později dal hodně důvěry, když misvěřil část práce s kamerou a některézáběry pak použil. Natáčení se odehráloběhem roku 2010 a následovala řadaspolečných večerů a dní při stříhání,vybírání a debatách o obsahu jednotlivýchčástí filmu. Tomáš přitomnehleděl na čas a nepočítal kvůli penězůmnatáčecí dny, jako to dělají někteří jiní.Když jsme u těch peněz, kolik muselosdružení Asistence sehnat?Projekt finančně podpořil Úřad vlády a KontoBariéry. Obě organizace nás už znalyz minulosti a za veškerou pomoc jim patříveliký dík. Ceníme si i nefinanční podporyze strany Jedličkova ústav a škol. Dohromadybylo nutné dát dohromady přibližně čtvrtmilionu korun.A kde bude možné Přibližování vidět?Určitě by mělo běžet v pražském kině Okoa na dokumentárních festivalech, jako jeJeden svět. O film si můžete napsat do Asistence,zdarma vám ho pošleme na DVD.Doufáme, že se dočká i uvedení na televizníchobrazovkách.infoKdo je Erik Čipera?Bakalář umění v oboru fotografiena FAMU. V roce 2003 se skrzekamaráda dostalk občanskémusdružení Asistencea Jedličkovu ústavu.Po několika letech se stalmístopředsedou sdruženía na UniverzitěJ. A. Komenskéhovystudoval magisterský oborsociální pedagogiky.Je velkým aktivistou v bojiproti bariérám v pražskéveřejné dopravě. Vytvořil taképrojekt Jedeme v tom s vámi,ve kterém významné osobnostii vysokoškolští studenti jezdípo městě na vozíku.můžeš / číslo 10 - 2011

22Tip na výletNež se Vydraspojí s KřemelnVoda se valí korytem přes obří kameny, které leží jakorozházené v jejím korytu. Vytváří tůňky, aby se pakzase s hukotem hnala dál. Tohle je řeka Vydra, kterási už zahrála v několika krásných filmech – Večerníčkuo Vydrýskovi Václava Chaloupky i ve filmu Kolja.Text: Petr BučekFoto: ArchivOkolí Vydry se stalo i kulisouslavného románu Karla KlostermannaV ráji šumavském.A přesně tak si tady budetepřipadat. Jako v ráji.Řeka Vydra leží totiž v dosahujedné z nejkrásnějšícha nejoblíbenějších šumavských túr, kteroulze s trochou pomoci druhých zvládnouti na vozíku. Stezka začíná na Antýglu, kdese dá také zaparkovat, dále pokračuje přesTurnerovu chatu na Čeňkovu pilu. Pokudse chystáte na cestu tam i zpět, připravtese na 14 kilometrů. Dolů se mírně klesá,nahoru se trochu zapotíte, ale není to žádnýostrý výstup.Za Antýglem se Vydra ještě trochu stydlivěschovává za porostem stromků, alety za chvíli zmizí a každý může obdivovatdivokou horskou řeku spěchající do neznáma.K Čeňkově pile, kde se spojí s Křemelnoua vytvoří s ní Otavu.Ještě předtím si ale hledá cestu meziobrovskými kameny, které zezelenalymechem. Vytváří vodní víry, horské tůňky,místy padá dolů v malých vodopádech.A to vše v nádherné kulise podzimníchbarev šumavského lesa, kdy vzduch ještěvoní hřiby a vlhkým lesem.Zastavte se na chvíli, sedněte si na některýz balvanů u řeky nebo jen tak na chvílimůžeš / číslo 10 - 2011postůjte na dřevěném mostku. V klidu pozorujte,co řeka vyvádí, jak ji zdobí chomáčkypěny, a pak se krátce nato změní v klidnýproud.Taková chvíle dobije baterky a není divu,že ten obrázek budete mít před očima ještěpár měsíců poté.Houbová polévkai fantastické lívanceNěkde uprostřed trasy stojí roubená Turnerovachata. Nesmíte ji minout, protože patřík místům, která dodávají Šumavě její ráz.Jednoduchý jídelní lístek s pár nenáročnýmijídly, na která se ovšem jen tak nezapomíná– mají tu třeba hřibovou polévku, zvěřinovýguláš, lívance s borůvkami a tvarohovéknedlíky… To vše v původním dřevěnéminteriéru se spoustou knih často se vztahujícíchk Šumavě…A pak tu jsou také Vydrýsci. V létě tu totižve výběhu skotačí tři živé vydry, rozesmátdokáží děti i dospělé. Jedna z nich – Míša– se objevila mezi Vydrýsky ve večerníčkuVáclava Chaloupky.A pokud byste si jednu vydru chtěliodnést domů, není to problém. V přilehlémstánku se suvenýry mají několik plyšovýchv nejrůznějších velikostech.Není divu, že najít za pěkného počasív Turnerově chatě místo nemusí být vůbecjednoduché. Spousta turistů se tu zaseknenad sklenicí nepasterovaného polotmavéhostrakonického ležáku Klostermann. Chutnátotiž výborně.Podél řeky Vydry vede nepřílišnáročná cesta, kterou zvládnoui vozíčkáři. Je pro ně bezpečná,protože cyklistům je zapovězena.Někteří cyklisté zde totiž jezdili dostriskantně, a tak dnes jim za porušenízákazu hrozí až dvoutisícová pokuta.Je čas ale vyrazit dál – na Čeňkovu pilu.V roce 1912 byla přebudována na vodníelektrárnu, která dodnes částečně sloužíměstu Kašperské Hory, zároveň se všakjedná o vzácnou technickou památku.Říká se dokonce, že právě okolí Čeňkovypily inspirovalo v roce 1867 skladatele BedřichaSmetanu k napsání slavného úvodníhomotivu symfonické básně Vltava. A opravdunení těžké si vybavit úvodní tóny při pohleduna řeku spěchající pryč.Už věříte, že je takhle stezka jednouz nejmalebnějších v Česku?

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í23Další tipy,kam vyrazit na podzimní výletou...infoPraktické informaceKde zaparkovatNa parkovišti v Antýglu nebona Čeňkově pile. Do obou místjezdí i autobus. Cyklistům je vjezdna stezku podél Vydry zakázán.Kam na jídloDo Turnerovy chaty – mezi Antýglema Čeňkovou pilou.Kde se ubytovatV Turnerově chatě– www.turnerovachata.czV místě původní Čeňkovy pilystojí penzion, kontakt:www.cenkovapila.czHrady a zámky zůstávají otevřené ještědo října, příroda hraje všemi barvami…Kam se ještě vypravit na výlet?Tady je několik tipů.Zámek ČastoloviceV Častolovicích, na malebném zámkunedaleko Hradce Králové, mají speciálníprohlídku pro nevidomé a slabozraké.Trvá jednu hodinu a lidem se věnuje průvodce,jenž se skrze hmatové vjemy snažínevidoucím zprostředkovat cestu k výtvarnémuumění a historii. To znamená, ženávštěvníkům je umožněn bezprostředníkontakt skrze vybrané předměty – kachlovákamna, zámecké saně – které senacházejí v expozici.Správa zámku doporučuje se na takovouprohlídku předem objednat.Do zámku, jehož historie sahá až do13. století, se dostanou i vozíčkáři. Je tu instalovánaschodová plošina a bezbariérovátoaleta. Pohodlný je i vstup do restaurace.Otevřeno je denně od 9 do 18 hod.mimo pondělí, pokud není státním svátkem.Vstupné: dospělí 90 Kč – rodinné slevy,děti od tří let a důchodci 45 Kčhttp://www.zamek-castolovice.cz/Stezka pro nevidomév Botanické zahraděBotanická zahradav pražské Troji sechce přiblížit nevidomým.Proto sipřipravila stezku setřiceti tabulkami,na kterých přinášíinformace pro nevidoméBraillovýmpísmem. Sloupkyjsou umístěnyv blízkosti rostlinnebo stromů, takžekaždý si může exponáttaké osahat.Zahrada otevřená pro veřejnost v roce1992 se pyšní parkově upravenými plochamis kolekcí okrasných zahradních rostlin,například kosatců, denivek, letniček,zahradních trvalek a skalniček. K prohlídcezve také Japonská zahrada, expoziceTurecka a Středomoří a sbírka vřesovištníchrostlin. Impozantní je předevšímSkleník Fata Morgana, unikátní expozičnískleník dlouhý 130 metrů, široký 17 metrůa vysoký až 11 metrů.Handicapovaným v botanické zahraděpomáhají proškolení průvodci, potkat tumůžete například i pracovnice se znalostíznakové řeči, které návštěvníky seznámí sesbírkou přírodnin a bankou vůní.Vstupné: dospělí 50, děti od 6 do 15 let 25 Kč,ZTP a ZTP/P zdarma.V říjnu je otevřeno od 9 do 17 hodin,v listopadu a prosinci se zavírá v 16 hodin.www.botanicka.czJizerské hory:k rozhledně KrálovkaSnad nejvhodnějšíhory propohodlné putovánís vozíkem jsouJizerky, jejichžhřebeny protkáváspousta asfaltovýchsilniček.Dnes jim vládnoucyklisté, pěšíturisté i rodinys kočárky.Kam se vydat?Třeba na jedenáctikilometrovývýlet z Nové Louky do Bedřichova.Trasa se řadí ke středně náročným,začíná se na Nové Louce, kde je i příjemnárestaurace zvaná Šámalova chata. Vydejtese odtud po modré turistické značce směremk Blatnému rybníku a dále k Tetřevímukřížku, který stojí na velkém balvanu.Od křížku se pokračuje přes VelkýKamenický potok a odtud dále až k Josefodolsképřehradě, která je nejmladšía nejrozlehlejší přehradou Jizerských hor.Podél přehrady pokračujeme mírně zvlněnýmterénem přímo ke hrázi. Až si užijetenádherné výhledy na vodní hladinu,vydejte se dále na Hrabětice a poté k rozhledněKrálovka. Odtud se vám naskytnekrásný výhled na Jablonec nad Nisou a přislunečném počasí zahlédnete v dáli i Českýráj s Troskami a Kozákovem. Z Královky užvás čeká klesání do Bedřichova.www.jizerky.czmůžeš / číslo 10 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 27ERA PoradnaacePohybovat se po městě – stejně jako hladcedobývat se zrakovým postižením nikdypředtím nenavštívená místa – to jevelmi lákavá představa.rukavice nejspíše dokázala úplně nahraditslepeckou hůlku.Prozatím je první prototyp rukaviceznačně velký, funguje ale na jedničku.Senzor na rukavici vysílá do okolí signálya měří, za jakou dobu se mu vrátí. Zrakověpostižený člověk se dokáže tímto způsobemvelmi rychle zorientovat v komplexnímprostředí, v němž by klasická hůlka mohlabýt problém.Obrovská výhoda spočívá předevšímv rychlosti, s jakou zařízení pracuje. Odezvasonaru je v řádech zlomků vteřiny a dokážerozeznávat objekty od vzdálenosti dvoucentimetrů až do vzdálenosti tři a půl metru.Informaci o vzdálenosti od objektu v okolípředává rukavice svému nositeli pomocídvou tlakových zařízení na zápěstí, kteráubírají či přidávají tlak v závislosti na blízkosti,respektive vzdálenosti zjištěnéhopředmětu. Funguje tedy na hmatovýchvjemech – stejně jako haptická navigace.Ač se to může zdát divné, takový systémje rychlý a velmi citlivý. Velmi dobrá zprávaje, že konstrukce zařízení není tajná a plány,jak si takovou rukavici sestrojit sám, jsouvolně k dispozici pod licencí Creative Commons,která umožňuje široké veřejnosti nebátse patentu a do vynálezu čile konstrukčnězasahovat. Svůj osobní sonar by si takmohl postavit skoro každý, nehledě na to,že taková vlna zájemců by se jistě pozitivněpodepsala na velikosti i kvalitě přístroje. Víchlav přece jen víc ví.Na vaše dotazy odpovídáMilan Jursík,výkonný manažermarketinguPoštovní spořitelny.?Do banky téměř nechodím, a přestozaplatím na poplatcích u mého účtupoměrně značnou částku. Proč mámplatit za transakce, které si provedusám přes internetové bankovnictví?Pokud preferujete individuálníobsluhu přes internetové bankovnictví,doporučil bych vám poohlédnout sepo běžném účtu, který tento typ správyskutečně ocení. Jedním takovým je napříkladnový Era on-line účet od Poštovníspořitelny. Tento účet je určen právělidem, kteří využívají služeb internetovéhobankovnictví, neboť za bezhotovostníplatby nejsou účtovány žádné poplatky.S Era on-line účtem tak můžete zcelabezpečně a jednoduše platit z pohodlívašeho domova, čímž ušetříte nejen čas,ale i peníze.K účtu je navíc zdarma vydávána mezinárodníplatební karta VISA ElectronMaxkarta, se kterou můžete bez poplatkuneomezeně vybírat z bankomatů ČSOBa Poštovní spořitelny. V případě, žebudete mít na Era on-line účtu průměrnýměsíční zůstatek minimálně 15 tisíckorun, nezaplatíte měsíčně ani korunuza vedení produktu.?Začínám si pomalu zvykat na pohodlnénakupování v internetovýchobchodech. Mohu si být však jistý,že údaje z mé karty nikdo nezneužije?Chápu vaše obavy z možného zneužitícitlivých údajů z platební karty. Doporučujivám aktivovat si službu 3D Secure,kterou momentálně zavádějí ČSOBa Poštovní spořitelna. Tato služba nejlépeochrání vaši kartu při placení na internetu.Systém funguje na principu ověřovacíSMS zprávy. Od běžného placení kartouse tedy prakticky neliší.Celý nákup provedete, jak jste byl doposudzvyklý. Po zadání bezpečnostníchúdajů karty vám však na mobil dorazíještě SMS klíč, který přepíšete do požadovanéhookna. I kdyby si kdokolizkopíroval obvyklé údaje z karty (číslo,datum exspirace, validační kód), nemůžes ní zaplatit bez autorizační zprávy.Stejně tak jste chráněn v případě ztráty čiodcizení vaší karty. Zloděj nemá šanci siza vaše peníze nakoupit v internetovémobchodě zboží. Veškeré údaje při platbějsou navíc zadávány přímo bance, nikoliobchodníkovi.Pokud máte jakýkolivdotaz na Milana Jursíkaz Poštovní spořitelny,napište jej na adresu info@ muzes.cznebo Redakce časopisu Můžeš,Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.můžeš / číslo 10- 2011

Můžeš přispět na dobrou věc!Inzeruj v časopisu MůžešObjednávky: Martina Bedrnová, tel.: 722 966 510Zdeňka Šnajdrová, tel.: 737 405 554

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í33Konto BARIÉRYMelantrichova 5, Praha 1Konto BARIÉRYproti diskriminaciNení to heslo z transparentu na některé z demonstrací,které se v poslední době rozmnožily jako houbypo dešti. Dnes se chci zamyslet nad diskriminací žákůa studentů se speciálními potřebami v našem školství,v přístupu ke vzdělávání.Lukáš Benda ze 6. A Základní školy Terezín je příkladem zdařilé integrace žákas těžkým zdravotním postižením. Na snímku při hodině matematiky.Foto: Jan ŠilpochKonto BARIÉRY je opravdu historickýprojekt, hodně pamatuje.Poprvé jsme schválili příspěvekna osobního asistenta pro BarborkuFrantovou, tenkrát žačkuosmé třídy, dnes studentku, kteráv minulých dnech dokončilavysokou školu, už v polovině devadesátýchlet. Barbora studovala celá léta pouze díkypomoci rodičů a osobního asistenta. Mocdobře si pamatuji, když mě tenkrát v nadacinavštívila paní Frantová a vysvětlila mi, jakdůležité je pro její dceru, aby mohla studovatna běžném gymnáziu v Praze 4. Pomohlijsme a vyplatilo se to. Barbora letos v létědokončila magisterské studium na Metropolitníuniverzitě Praha, obor evropskástudia a veřejná správa. Během několika letjsme takových asistentů ve školách všechtypů podporovali stovky. Nadační příspěvekje nadační příspěvek. Nikdo na něj nemázákonný nárok. Míč je vždy na straně těchaktivních, iniciativních rodičů nebo studentů,kteří se o pomoc u nás ucházejí. Jsemráda, když můžeme pomoci, a navíc kdyžnaše podpora skončí takovým happy endemjako v případě Barbory Frantové. Úspěšnástudentka nyní hledá pracovní uplatnění,což v Bariérách ostře sledujeme. Vzdělanýmladý člověk zpravidla najde uplatněnía nečeká na sociální pomoc, na dávkyv nouzi. Platí to pro zdravé stejně jako prohandicapované.Léta běžela, v roce 1997 byl schválenzákon č. 108/2006, o sociálních službách,který přišel s dlouho očekávaným příspěvkemna péči. Viděli jsme v tom velkou nadějipro řešení financování všech služeb, kterérodina pro svého člena potřebuje. Určitě sehodně zlepšilo, hodně je možné ještě dolaďovat.Krok dopředu je ale v oblasti sociálníasistence viditelný.Kdy budeme moci konstatovat takovouzměnu ve školství? V podmínkách, kteréumožní rovný přístup žákům a studentůmke vzdělávání? Nevím, a v poslednídobě jsem čím dál skeptičtější. Jako by seproblém nehýbal z místa. Pořád proti soběstojí dvě nesmiřitelné koncepce. Preferencespeciálního školství jako osvědčenéhořešení a proti tomu snahy o stoprocentníintegraci handicapovaných studentů. Anijedna varianta nemůže potřít druhou. Životsrovnaný do škatulek nefunguje. Vždy jetřeba vycházet z individuálních potřeb dětí,studentů. Ministerstvo školství ale držív tomto problému bobříka mlčení a školyjsou často osamocené.V Můžeš jsme se problému věnovalina pokračování od loňského podzimu. Témajsme otevřeli názorem matky autistickéhosyna MUDr. Hany Deákové. Publikovali jsmečlánky autorit v oblasti dětské psychologiePhDr. Jaroslava Šturmy, doc. PhDr. JiříhoJankovského z českobudějovické Arpidy,harrachovského dětského lékaře MUDr. JiříhoSoukupa, PhDr. Hany Ajmové, ředitelkymostecké školy, která nese jméno prof. Matějčka,a dalších. Podívali se na problém zevšech stran. Ministerstvo školství stanoviskonesdělilo, i když jsme ho opakovaněvyzývali.Teď se nám podařilo konečně dát autoritya také protivníky dohromady a sejdemese u kulatého stolu v Senátu. V příštímčísle Můžeš vás s obsahem debaty a také sezávěry, na kterých se zúčastnění shodnou,seznámíme. Nechci výsledky předjímat, alerevoluci nečekám. V zájmu o toto téma aleMůžeš ani Bariéry nepoleví. K diskriminacidětí se speciálními vzdělávacími potřebaminení možné mlčet.Zdravím vás z Melantrichovy ulicea přeji slunečný říjen.Božena Jirkůmůžeš / číslo 10 - 2011

34Na cestáchS vozíkemna HighlandsSkotsko mě poprvé uchvátilo před rokem,kdy jsem je navštívil jako člen české reprezentacev curlingu vozíčkářů. Nalétávali jsme od severu,a tak bylo i díky jasnému počasí vidět na slavnouSkotskou vysočinu – Highlands. O nutnostiprozkoumat ji i ze země bylo rozhodnuto okamžitě.Text a foto: Štěpán BenešPředně ještě musím říci, že k celýmbritským ostrovům musí mítčlověk specifický vztah. Místníkultura gentlemanů, konzervativnízpůsob myšlení a života i ukázkovéfungování komunit v malýchi velkých městech doplněnéo milé chování místních obyvatel mi velmisedí a kdykoliv jsem měl možnost Angliinavštívit, cítil jsem se jako doma. K realizacivýletu do Skotska došlo tedy dříve, než jsemse nadál. Nakrmeni nádhernými fotkamimístní přírody i drsnou historií z různýchcestopisů jsme s mojí spolucestovatelkouzačali cestu plánovat již na jaře.První komplikace se objevila hned záhy.„Je to daleko.“ Tak zněla první věta po konzultacitrasy se všemocným nástrojemGoogle Maps. Aby ne. Z Prahy do Glasgowaje to bezmála 2000 kilometrů, náklady ještězvyšuje nutnost překonat průliv La Manche(ať už podzemním vlakem nebo trajektem).I při každodenním prakticky celodennímřízení to znamená tři dny cesty, na jejímžkonci se obvykle dostaví značná únava a vysokáhodnota otrávenosti, což následnémupoznávání toho, co Skotsko nabízí, příliš nenahrává.A co teprve cesta zpět. Jelikož jsmejá i moje partnerka na mechanickém vozíku,zdálo se vlastní auto luxusem, z něhož nešloabsolutně slevit. Bez vlastního povozu jdeSkotsko prozkoumat jen velmi těžce – vše jezde relativně daleko a z pouhých měst, jakoje Glasgow či Edinburgh, skotskou atmosférupříliš nenačerpáte. Skotsko je přecemůžeš / číslo 10 - 2011jen spíše o dramatické krajině a přírodníchpanoramatech. Pokud máte ale o dopravupostaráno, je zde ostatní vybavenost pronávštěvníky na vozíku zcela nadstandardní.U všech hlavních turistických informačníchcenter (jsou prakticky všude) najdete bezbariérovoutoaletu.Řešení se však nabídlo o několik týdnůpozději a slibovalo velké dobrodružství.Proč si auto nepůjčit v půjčovně na místě,což lidé bez postižení dělají zcela běžně?Autopůjčovna Hertz nabízí možnost vmontováníručního řízení do vozu s automatickoupřevodovkou ve všech svých pobočkáchve Velké Británii, Skotsko nevyjímaje.Velmi nápomocná nám byla česká pobočkazmiňované půjčovny, která za mě vše vyřídilaa auto nám v tamější pobočce objednala.Odpadly starosti se složitým studiempojistných podmínek a dalším vyřizováním.A také nutnost přejet kvůli zážitkůmve Skotsku polovinu Evropy a celou Anglii.Cesta na místo se tak zkrátila na tříhodinovýlet.Na letišti v Edinburghu nás v podvečerpřivítalo typické skotské počasí. Jemný déšťa mlha, 17 stupňů Celsia. V České republiceby to člověk na kraji srpna bral jakoobrovskou zradu, ale při překročení hranicVelké Británie se stane jedna magická věc –sem takové počasí tak nějak patří, a tak vámvlastně ani tolik nevadí.V půjčovně na nás již čekal připravenývůz s plnou nádrží. Obvykle se předem nedozvíte,jaké auto přesně dostanete. Jednáse ale vždy o vozidla podobných parametrů,nestane se tedy, že místo vozu kombidostanete sedan. My jsme měli zamluvenýNahoře: William WallaceMonument v kopci nad Stirlingempřipomíná hrdý boj o nezávislost.Dole: Hrad Stalker. Hradů je veSkotsku celá řada a mají jedno společné– nezaměnitelnou atmosféru.

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í35PravéHighlandsv oblastiGlencoe– to jsouzelené kopcevybíhajícído stovekmetrů hnedvedle osamělésilničky.Zde člověkanapadajímyšlenkyo vlastnínedůležitostia o odvazestarýchválečníků,kteří tytooblasti muselipřekonávatpěšky.pětidveřový vůz značky Ford Focus nebopodobný. A na místě nás čekal úplně novýpětidveřový VW Golf, do něhož přivolanýpán právě montoval ruční řízení.Kdo si představuje sofistikované ručnířízení jako ve svém autě doma, by bylvyveden z míry. Aby bylo možné namontovatruční ovládání podle potřeb zákazníkůdo co nejvíce vozů, používá se ruční řízenívelmi univerzální. To v praxi znamená,že jde obvykle pouze o kovovou tyčkus úchytem na konci, která prodlužuje pedálk volantu. A je pod volantem připevněnana volně zapnutém suchém zipu. Montujese pouze do aut s automatickou převodovkou,odpadá tedy starost s řazením. Velmispartánské, ale funkční. Pro zkušenéhořidiče to znamená pouze osahání a zvyknutísi na nové rozložení. To je v porovnánís tím, jaký komfort vám auto na místěnabídne, oběť minimální. Ne pokaždé takéjezdí dva vozíčkáři sami, a proto můžepůjčené auto řídit třeba zdravý doprovod,který naloží i vozík.V případě Skotska vás čeká ještě jednavýzva – jízda vlevo. K přizpůsobení místnídopravě vám ale půjčené auto může jenpomoci. Má volant napravo a všechnyúdaje v mílích, což velmi usnadní zvyknutísi na zdejší zvláštnosti. Místní navíc jezdívelice ohleduplně, a tak není nějaké tofaux pas zpočátku žádný velký problém.Stane se to každému, a tak i já jsem prvníden chviličku jel v protisměru. Většina křižovatekje zde řešena kruhovými objezdy.Při vjezdu na ně se řadíte do pruhů podletoho, kterým výjezdem jedete, a proto jei zde doprava přehledná a beze zmatků.Pokud se vám přesto podaří zajet do protisměru,nikdo tady z toho nedělá dramaa prostě bez zbytečného troubení počká,až svou chybu napravíte – a to i v případě,že máte na půjčeném autě místní poznávacíznačku.Delší verze reportáže na www.muzes.czmůžeš / číslo 10 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 37sloupekOndřeje NeffaBarevnýpodzimVážené čtenářky, vážení čtenáři,děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.Uvítáme libovolná témata, nicméně začíná barevný podzim, a tak se zaměřte především na něj.Snímky prosím posílejte co největší.Přeji vám dobré světlo. (jš)KlárA LapkováZatím ještě barevný není, ale brzy budea těším se na vaše fotky! Z letní nabídkyvybírám krajinku od Kláry Pojarové.Autorka se vydala odvážně do plenérunavzdory zásadě, že „světlo dělá krajinu“– proto se fotky tohoto typu nejlépe dělajíráno nebo večer, kdy je slunce nízko nadobzorem. Ale výjimka potvrzuje pravidlo!Zde pomohla výrazná linie kolejí, kteráje základem kompozice snímku. Druhouobtíž nabídlo nebe: je vcelku nudné, bezvýrazných mraků. V takovém případě doporučujivyhradit mu na fotce méně místa.I v tomto případě bych obzor umístil výše,aby ty koleje dominovaly ještě víc. Musímovšem pochválit vyústění kolejí – tam,kde se sbíhají, je oblast blízko průsečíkuhorní vodorovné a pravé svislé třetiny, toje silné obrazové místo a tam je třeba klástpodstatné prvky obrazu.Další ukázku jsem vybral z nabídky BedřichaSalona. V jeho sérii na webové stránceMůžeš.cz jsou převážně živé fotky, velmizdařilé, ale začal jsem s krajinou a chci u níaspoň teď ještě zůstat. Tato fotka zřejměbyla pořízena za příznivých světelnýchpodmínek, bohužel má jednu zásadní vadu– je řešena osově. Vodorovné ose je třeba sevyhýbat! Vzhledem k tomu, že zde je nebezajímavější, kdežto popředí zcela nezajímavé,posadil bych linii obzoru hodně dolůa nebe bych zvýraznil. Při focení by tomutonebi prospěl šedý přechodový filtr, který jedole čirý a postupně tmavne. Ten pomůženebe lépe podat. No a ten světelný středbych také neposadil doprostřed, ale – zde –nejspíš více vlevo, protože na pravé poloviněmi ty mraky připadají zajímavější. Takžev krajině se středu vyhýbejte jako čert kříži!Poslední ukázku jsem vybral ze série třináctiletéKláry Lapkové. Fotky pořídila v zoo,a tato se vymyká průměru právě tím, že na níani nepoznáme, že jsou to zebry v zajetí.Líbí se mi, že se tu pracovalo i se stínemzvířat – proto jsou posazena více vlevo,ale autorka jim nechala prostor ve směrupohybu. Zvířata jsou také posazena hodnědole, to je vcelku odvážné řešení trochuproti pravidlům, ale téhle fotce to prospělo.Místo nad hlavami navozuje pocitprostoru a máme dojem, že se zebřičkyrozběhnou po pláni v Serengeti. Naneštěstípro ně tomu tak není, ale zase naštěstí proně nikde nečíhá žádný lev. Na shledanouv barevném podzimu!Ondřej Neffdigineff.czmůžeš / číslo 10 - 2011

38KřížovkaStavba řeckých lodíOd Féničanů převzali Řekové – pravděpodobnějiž v 9. stol. př. n. l. – dvavelmi významné objevy: abecedua zdokonalenou stavbu lodí. Budovalijednak… (viz tajenka), jednak dlouhé,úzké, nízkoboké válečné koráby s 25 veslařina každé straně. Zbraní těchto lodí byl ostrývýběžek (beran), který vybíhal na úrovnivodní hladiny.ABCDEFGH1Beranem se loď pokoušela prorazit boknepřátelského korábu. Těchto rychlýchlodí začali jako první používat Féničané,ale už koncem 9. stol. př. n. l. se objevilyi v Řecku.Koráby tohoto druhu jsou zobrazenyna velkých vázách z počátku 8. stol.př. n. l., jež byly nalezeny v Athénách nedalekoDipylské brány.2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17Vodorovně: A. Náčiní na odstraňování hlíny z pluhu; kosmetický přípravek; parlament v PLR; Sarmat. – B. Druhpapouška; lichokopytník s pohyblivým rypákem; stará. – C. Trubka; Severka; postava z polského Večerníčku. – D. Primát;třetí díl tajenky; SPZ Staré Ľubovně. – E. SPZ Ústí n. Labem; cíl; zkratka hodnoty útlumu srozumitelnosti; provaz sesmyčkou; stovky – F. Nahoru (slovensky); nerv; zkratka atmosféry; druh papouška; bodná zbraň. – G. Stropní svítidlo;potud; ryba. – H. Prchavá kapalina; přirozený úbytek hmotnosti kapalin; druh karetní hry; vlastní vosám.Svisle: 1. První díl tajenky. – 2. Anglicky „také“; plavat. – 3. Druh látky; dvih (v metrice). – 4. Letadlo; délková míra.– 5. Parketář; zkratka jednoho z rukopisů. – 6. Značka radia; část celku. – 7. Mravní základ; směnečný ručitel. – 8. Druhopice; a sice. – 9. Polodlouhý dámský plášť. – 10. Sulfát; pochoutka. – 11. Cizí mužské jméno; neodborník. – 12. Iniciálymalíře Lady; druh vodky. – 13. Cukerný roztok; značka cigaret. – 14. Částice hmoty; nádoba u studny. – 15. Domáckéženské jméno; továrna na zápalky. – 16. Planetka; nadměrná zátěž organismu. – 17. Druhý díl tajenky.Pomůcka: E. AEN Zdroj: Panorama křížovky 1/1986, str. 3Na cose můžete těšitv listopadovémčísle?Výsledky diskusev Senátu České republikyna téma integracea inkluze dětíse speciálnímivzdělávacími potřebami.Kulatý stůl svolávajíKonto Bariérya časopis Můžeš.Sloupek Jiřiny ŠiklovéZahraniční reportážvozíčkářeJak lze v Českuzískat euroklíčZajímavé čtení pro hlavu i srdce!Informace, servis!Správné řešení tajenky z předchozího čísla: TŘIADVACET STÁTŮLuštitelé – výherci:1. Tomáš NovákBuchovcova 6130 00 Praha 32. Lenka PumerováBrigádnická 389538 43 Třemošnice3. Karla KřepelkováJistebník 351742 82 JistebníkVýhercům gratulujeme!Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozdějido 15. následujícího měsíce na novou adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.POZOR!Jeden vylosovanýčtenář získáza správněvyluštěnou křížovkumobilní telefon.můžeš / číslo 10 - 2011