První test vozíků v Česku: Nejdražší není nejlepší strana 8 - Můžeš

časopis pro ty, kteří se nevzdávají9trvanlivostmůžeš / číslo 7–8 - 2012

10Téma: První zatěžkávací test v ČeskuKdo se na praktických zkouškách vozíků podílelZbyněk ŠvehlaVěk: 37Povolání:finanční analytikOdkdy na vozíku:od r. 1994Používávozík: KüschalChampion, SivakNina KřehotováVěk: 27Povolání: asistentka v sociální firměOdkdy na vozíku: od r. 2004Používá vozík: Quickie Neon, MediccoJana HanováVěk: 27Povolání:studentka,zároveň pracujejako referentkainformačníhocentraMetropolitníuniverzity PrahaOdkdy navozíku:od r. 2007Používá vozík:Wolturnus,Otto BockJakub KouckýVěk: 37Povolání: grafikOdkdy na vozíku: od narozeníPoužívá vozík: Küschal Champion, SivakNelehkého úkolu se ujal jeden ze čtveřicetestujících vozíčkářů Zbyněk Švehla. Domluvilijsme se, že prodejcům neprozradímepravý smysl nákupu, aby své výrobky nemělimožnost připravit s nevšední péčí. ZbyněkŠvehla se prostě choval jako běžný zájemce,který potřebuje další vozík a vybral si právětuto značku. Nikomu nelhal, jen neřeklcelou pravdu. Viz jeho text na straně 13.Vozíčkáři, kteří poté zkoušeli měsíc jednotlivévýrobky, byli Zbyňkovi fyzicky podobní,a tak mohl s klidem nechat všechny vozíkyadaptovat na sebe.Nakupovat začal Zbyněk Švehla v listopaduloňského roku, na poslední vozíkmůžeš / číslo 7–8 - 2012od firmy Exima, který putoval z Číny lodí,jsme čekali do února. Ten jediný jsme nemělimožnost nechat upravit a koupili jsme hopodle katalogu. V redakci Můžeš se tak sešlyvozíky Sopur Easy 200 od dovozce Mediccoza 56 123 Kč, Küschal Champion od dovozceSivak za 54 690 Kč, Avantgarde CS od firmyOtto Bock za 41 149 Kč a G-N 4078 GL,který dováží firma Exima, za 9000 Kč.Poté si všichni čtyři vozíčkáři rozebralivozíky k individuálnímu posouzení v praxia určili jsme harmonogram jejich vzájemnýchvýměn. Mezitím jsme podle jejichzkušeností sepsali dotazník, jakési desatero,který po každém testu vyplnili. Každourubriku hodnotili od nuly do deseti bodů;šlo např. o ovladatelnost, účinnost brzd,skladnost při přemísťování do auta, variabilitu,hmotnost, průjezdnost výtahy a dveřmia další.Od počátku bylo jasné, že jejich hodnoceníbude pouze doplňkové. To hlavní jsmeočekávali od státní zkušebny v Brně a v Jabloncinad Nisou.Normám vozíky vyhovělyVšechny výsledné protokoly jsou k dispoziciv redakci Můžeš. Brněnská zkušebnanapř. zjistila, že u vozíku Sopur Easy 200

časopis pro ty, kteří se nevzdávají11Test aktivníchmechanickýchvozíkůVozík dovozce Cena (Kč) Pořadí Pořadí Doporučenív destrukční v hodnocení Kontazkoušce vozíčkářů BARIÉRYKüschal Champion SIVAK 54 690 Kč 1. 2. 2.(57 600 ot.) (288 bodů) (1,0584)+ Ovladatelnost,+ Účinné brzdy+ Průjezdnost výtahy a dveřmi+ Skladnost- Doplňky v základní výbavě- PohodlíG-N 4078 GL Exima 9000 Kč 2. 3. 1.(29 450 ot.) (218 bodů) (0,3033)+ Nízká cena+ Kapsičky a batoh+ v základní výbavě+ Průjezd výtahy a dveřmi- Variabilita nastavení- Rychloupínače zadních kol- Přední dělená stupačka- Nepoužitelné držáky u nohouEasy 200 Medicco 56 123 Kč 3. 4. 4.(25 800 ot.) (203 bodů) (2,1503)+ Brzdy,+ Variabilita nastavení+ Průjezd výtahy a dveřmi.- Hmotnost- Skladnost.Avantgarde CS Otto Bock 41 149 Kč 4. 1. 3.(24 600 ot.) (295 bodů) (1,6529)+ Ovladatelnost+ Průjezd výtahy a dveřmi+ Pohodlí- Brzdy- Doplňky v základní výbavě.Poznámka:Pořadí v destrukční zkoušce je podle počtu otáček na zkušebních válcích, které vozíky vydržely do okamžiku, než se natolik poškodily, že už nemohly být použity.Hodnocení vozíčkářů je součet bodů, které testeři udělili jednotlivým vozíkům.Pořadí v doporučení Konta BARIÉRY je podle výsledku výpočtu: Počet otáček na zkušebních válcích do destrukce plus počet bodů udělených testery děleno cenou v korunách.Plusy a mínusy jednotlivých vozíků jsou z jejich písemného hodnocení.můžeš / číslo 7–8 - 2012

12Téma: První zatěžkávací test v Českuse dost podstatně liší manuál v češtiněod originálního textu. Je nejen špatně přeložený,ale proti původnímu až přespřílišstručný, takže z něj vypadly dost podstatnéinformace.Tomuto vozíku pak zkušebna vytýkái možnost zachycení či přiskřípnutí prstů přimanipulaci.Avantgarde CS od firmy Otto Bockoznačila zkušebna za nejvíce vyhovujícípožadavkům jak po stránce bezpečnosti,tak informací od výrobce. Stejně jako SopurEasy 200 byl vybaven i odrazkami na kolecha na opěrce zad.Küschal Champion byl podle zkušebnyrizikový při skládání a rozkládání. Je k tomupotřeba cvik a pozornost, jinak se můžestát, že západka nezaskočí. Zajímavé je, žepodle manuálu je tento vozík určen pouzedo teplot od 20 do 40 stupňů Celsia. Že bypřeklep?K čínskému vozíku od firmy Exima chybělaveškerá dokumentace (když ji na přáníMůžeš dovozce údajně od výrobce požadoval,tak se prý dozvěděl, že jde o výrobnítajemství – poznámka red.). Zkušebnazjistila, že při rozložení vozíku se kostranezafixuje v koncovém postavení, takženapř. při prudkém náklonu může jevittendenci ke složení.Brněnská zkušebna nicméně v závěrukonstatovala, že vozíky předepsaným normámvyhovují.V Jablonci už šlo do tuhéhoNepoškozené vozíky pak putovaly do zkušebnyv Jablonci nad Nisou. Zde odborníciprověřovali, zda normám odpovídají opěrkynohou, bérců a paží, zda a do jaké míry majívozíky funkční brzdy, porovnávali hmotnostjednotlivých dílů, obsluhu ovládacích prvkůa statickou, rázovou a únavovou pevnost.I zde všechny vozíky splnily příslušné evropskénormy.S vedoucím jablonecké části testuLubošem Feiglem jsme se dohodli, že tentohistoricky první test obohatíme o zkoušku,která bude lidi s handicapem zajímat možnánejvíce. Při rozhodování, jaký vozík si koupit,přece řeší otázku, kolik toho který vydržía za jak dlouho budou muset kupovat nový.Proto už mimo normu podstoupily vozíkyzkoušku trvanlivosti. Byly zatíženy 200 kilo-infoTest vozíkůDoplňující informacena www.muzes.czTest byl financován z grantuMinisterstva pro místní rozvoj ČRProtokoly ze státních zkušebenjsou k dispozici k nahlédnutív redakci časopisu Můžešmůžeš / číslo 7–8 - 2012gramy a na zkušebním zařízení sestávajícímze dvou otáčejících se bubnů „jezdily“ takdlouho, dokud se nepoškodily. Poškozeníjsme definovali tak, že vozík je v tu chvílipro uživatele nepoužitelný.Nejdéle – po 57 600 otáčkách – bylotestovací zařízení zastaveno s vozíkem KüschalChampion od dovozce Sivak. Vozíkuse prorazila duše a poškodila pneumatika,konstrukce vozíku zůstala v pořádku.Na druhém pomyslném místě skončilvozík od dovozce Exima – po 29 450 otáčkáchse poškodilo přední kolečko a prasklakonstrukce v přední části.Třetí skončil po 25 800 otáčkách SopurEasy 200 s poškozeným předním kolečkema plnými pneumatikami. Konstrukce zůstalanepoškozena.Avantgardu CS se po 24 600 poškodilyplné pneumatiky a výplety kol. Konstrukcevozíku zůstala bez vady.Test pomůže při výběruVzhledem k tomu, že výsledky obou zkušebense liší od výsledků všech čtyř vozíč-Ve Strojírenskémzkušebnímústavu, s. p.,v Jablonci nadNisou proběhlanejzajímavější částtestu – všechnyvozíky absolvovalyzatěžkávací zkoušku,při které jezdilyna válcích takdlouho, dokud seneporouchaly.kářů, vypočítali jsme doporučení KontaBARIÉRY. Viz poznámku pod tabulkouna str. 12. Doporučení slouží k orientacipři nákupu, protože aktivní mechanickévozíky se např. liší i v cenách a přístupnostii rychlosti servisu.Překvapením testu může být vozíkdovážený firmou Exima na Slovensko. Jehovýrazně nižší cena zastiňuje i jisté nevýhody.Tento výrobek například neumožňuje různáindividuální nastavení, na což poukázalii samotní testeři. V Jablonci při destrukčnímtestu skončil na druhém místě v délcefunkčnosti. Ovšem nutno dodat, že si odneslnejzávažnější poškození, protože mu jakojedinému z testovaných vozíků praskl rám.U všech ostatních by stačilo vyměnit kola amohly pokračovat. Poměr kvality a nákladůna pořízení však z původem čínského produktučiní žhavého kandidáta pro kategoriilevný záložní vozík. Například, když si někdochce koupit druhý vozík za své mimo úhraduzdravotní pojišťovnou.Doplňující informace, jako napříkladslovní hodnocení jednotlivých vozíků našimičtyřmi testery, jsou na www.muzes.cz.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají15Vyplatí se kupovatv zahraničí?Většina vozíků, které používají Češi, pocházíze zahraničí. Nabízí se tak myšlenka, zda by senevyplatilo nakupovat je v německy hovořících zemích,odkud pochází velká část dovážené produkce.Zapátrali jsme, jaká je v tomto ohledu situace.Text: Radek MusílekIlustrační foto: Jan ŠilpochČeská republikaČeští dodavatelé námi testovaných aktivníchvozíků uvedli následující ceny platné protuzemský trh.Invacare Küschall ChampionMedicco Sopur Easy 200Otto Bock Avantgarde CS54 690 Kč56 123 Kč41 149 KčČínský výrobek za 360 eur (zhruba 9000 Kč)pochází od slovenského dovozce a nepodařilose nám zjistit, že by se prodával i v západníEvropě. Proto se naše porovnání týkápouze prvních tří jmenovaných značek.NěmeckoOslovili jsme Uwe Raschkeho z firmyRehability, která v Německu kromě jinéhoprodává i kompenzační pomůcky. Od nějpřišla takováto nabídka: Easy 200 – 2173 €,Champion – 2473 €, Avantgarde CS –2639 €. Ceny jsou uvedeny bez sedmiprocentnídaně, kterou by však český zákazníkprý nemusel platit. Když budeme brát kurz26 Kč za 1 €, dostaneme se tedy bez daněk cifrám:Invacare Küschall ChampionMedicco Sopur Easy 200Otto Bock Avantgarde CS64 298 Kč56 498 Kč68 614 KčVýsledek se zdá být jednoznačný. Samačísla je však třeba podrobit bližšímu zkoumání.Jednak stojí za povšimnutí výše cenovýchrozdílů. Zatímco model Easy 200je prakticky za stejnou cenu jako u nás,Otto Bock se zřejmě snaží na českém trhuetablovat výrazně nižšími cenami. ModelAvantgarde CS byl z testované trojicev ČR nejlevnější, ačkoliv v Německu jenejdražší.Velmi zajímavé je pak porovnání cens průměrnou měsíční mzdou v danézemi. Jestliže u nás se pohybuje okolo23 000 Kč, v Německu si člověk průměrněvydělá 2500 €. Zatímco si průměrnýNěmec tedy koupí aktivní vozík za jednuměsíční výplatu, průměrný Čech většinoupotřebuje minimálně dvě.Pokud jde o úhrady ze strany zdravotníchpojišťoven, v obou zemích se k tomu stavějípodobně. Z vyjádření Uwe Raschkeho vyplývá,že německé pojišťovny zaplatí částku odpovídajícízhruba tamní průměrné měsíčnímzdě. U nás úhrada také přibližně odpovídádomácímu průměrnému výdělku. Z tohoovšem plyne, že při uvedených cenách Němcive výsledku nedoplácejí prakticky nic, aleČeši skoro polovinu ceny vozíku!Rakousko, Švýcarskoa Velká BritániePozoruhodný cenový rozdíl u modeluAvantgarde CS od firmy Otto Bock byl inspiracík pátrání i na trzích v dalších zemích.V Rakousku tento vozík stojí 2628 €, tedyjen o jedenáct eur méně než v Německu.Trhy těchto dvou zemí jsou cenově velmipodobné.Ovšem na švýcarských internetovýchstránkách se zdravotnickými potřebamiStrack.ch si ho cení na 3527 CHF, což přikurzu 21 Kč za 1 CHF představuje 74 067 Kč.Mnohem přijatelnější nákup tak představujeVelká Británie.Tam vychází Avantgarde CS na 1595 £bez daně. Ta činí 20 %, avšak lidé s postiženímji neplatí. Při kurzu 31 Kč za jednulibru se dostáváme k ceně 49 445 Kč, cožje proti Švýcarsku, ale i Německu s Rakouskemvýrazně méně. Ani tak na tuzemských41 149 Kč za náš testovaný modelnemá.Jezdit nakupovat vozíky na západ Evropyse tedy Čechům s postižením nevyplatí. Alei kdyby tomu tak bylo, nemohli by doufat, žejim levnější výrobek zakoupený přímo v zahraničíuhradí domácí zdravotní pojišťovna.Provádí totiž pouze úhrady pomůcekod subjektů, s nimiž má uzavřenu smlouvu.A těmi jsou domácí prodejci zahraničníchvýrobků. Nelze využít ani variantu s nákupemza vlastní peníze a zpětné proplacení.Vedoucí oddělení zdravotnických prostředkůVšeobecné zdravotní pojišťovnyČR Martin Jelínek k tomu říká: „Ojedinělese setkáváme se žádostmi o proplaceníprostředku přímo klientovi v případě, kdysi pomůcku zakoupil z vlastních peněz. Proplacenítakto pořízené pomůcky pojišťovnouvšak není možné, protože pojišťovna můžeproplácet zdravotní péči pouze smluvnímzařízením k tomu určeným, nikoliv přímopacientovi.“ můžeš / číslo 7–8 - 2012

16Architektura a lidé s postiženímLadislav Lábus:Je to umění,ale i zdravý rozumŠpičkový českýarchitekt a profesorna pražském ČVUT sedlouhodobě zabývái širšími souvislostmivýstavby – zejménave veřejném prostoru. Znáproblematiku zadávánístaveb pro sociálníi zdravotnické účelya usiluje o pochopenízákladního současnéhopožadavku – vytvářetbydlení a prostředí tak,aby sloužily osvědčenýma zažitým potřebám lidí.můžeš / číslo 7–8 - 2012Text: Zdeněk JirkůFoto: Jan ŠilpochSlyšíme docela velké diskuse o odstraňováníbariér všeho druhu. Zajímá tolidi s postižením i jejich okolí, zajímáto maminky s malými dětmi i seniory.A nejednou spílají architektům…Tyto úvahy mají několik rovin. Bariéry jsounejen fyzické, ale i sociální a psychologické.Na ty poslední nepamatuje žádný zákon.Přitom jejich uplatnění není v přímé úměře,náročnost požadavků a složitost předpisůna dokonalý a bezpečný provoz často plodíprostředí zatížené množstvím psychickýchbariér. Historické stavby i města svou malebnostídokládají, že se zde často žije lépenež tam, kde sice vyhovíte všem normám,ale celkové prostředí není uživatelskypříjemné.Dá se definovat „příjemné prostředí“?Jde o prostor a jeho funkce, které člověkunejen nepřekážejí, ale vytvářejí atmosférusociální soudržnosti, čitelnosti prostředí,klidu a bezkonfliktnosti. A přitom mohoubýt individuálně upraveny i pro lidi s omezenímpohybu, smyslů nebo schopností. Právěpředpisy, normy a vyhlášky, které se snažívšechno do detailu popsat, nařídit a regulovat,absurdně pomáhají vytvářet anonymnía uniformní prostředí. Když se jim podřídíte,tak vlastně nejen zbavíte prostor, byt nebodům individuálního charakteru, s nímžse můžete snáze sžít, ale také všechnozbytečně prodražujete a plýtváte. Abyste mirozuměli – nejsem proti plošinám, výtahůma jiným pomocníkům postižených, zvláštěne ve veřejném prostoru, ale vidím, jak snahavšechno plošně znormovat sice ulehčuježivot úředníkům, ale dovedena do důsledkuby mohla vést k tomu, že bychom omezovaliStarší nebo postiženýčlověk nemusípro všechno cestovatpřes půl města,nemusí se cítitopuštěný, když jefyzicky sám, nemusíse bát, že se nedovolápomoci.transformace tradičních staveb, likvidovalistaré čtvrti… Středověký, ale i mnohý novověkýdům je prostě přístupný jen po schodecha nevyhovuje dnešním formálnímpožadavkům. Přesto lze najít řešení, jakv něm postiženému člověku usnadnit život.Ale některá chodba nebude třeba přesně takširoká, jak požaduje vyhláška.Je tedy v zájmu architektů větší svobodapři řešení těchto situací?Nejde o architekty, ale o společnost a uživatelestaveb. Možnost pružnější aplikacepožadavků na konkrétní podmínky, potřebya možnosti je spojena s větší odpovědnostíza skutečně fungující výsledek, hospodárnostinvestice a efektivitu provozu.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají17můžeš / číslo 7–8 - 2012

18Architektura a lidé s postiženímDosavadní praxe lpění na formálnídokonalosti při odstraňování bariér zahánípostižené zpět do různých domovů, penzionů,center, prostě opět se zjevuje představao velkých komplexech všestranně technickyvybavených, dobře energeticky provozovaných,snadno dopravně dosažitelných,a třeba i příjemně manažersky řízených,ale…! Ale neměli bychom zapomínat, že nechcemelidi stěhovat za službou, ale naopakhledáme a vytváříme bydlení pro konkrétníhočlověka s jeho individuálními potřebami.Lidé s postižením jsou stejně různorodí jakomy ostatní.Myšlenka velkých „kombinátů“ propostižené nebo seniory je přece uždvacet let mrtvá.Zabývám se tím už dlouho a nemohu vámdát za pravdu. Už se to třeba nejmenuje„ústav“, ale jeho duch žije. Mimo jiné za tímstojí silné zájmy provozovatelů, investorůa stavebních firem. Všichni víme, že projektovata stavět třeba pečovatelské domypro sto nebo i více lidí je lepší zakázka,mnohem zajímavější než upravovat starýdům nebo vytvářet malé individualizovanéjednotky, kde lehce ohlídáte každý výdaj.Přitom neplatí ani argument, že čím větší,tím levnější.Ve velkém seniorském penzionu vyjdejedno lůžko na půldruhého milionu korun!Kolik bytů seniorů by se za to dalo upravit,kolik služeb nakoupit, aby mohli zůstatmezi svými, kolik sociálních kontaktů byzůstalo zachováno! A to nemluvím o nesrovnatelněvyšších provozních nákladech, kterézpravidla taková stavba vyžaduje.Žije tedy i starý duch plánovanéhohospodářství, ve kterém peníze nemělystejnou cenu? Máme na beton, alenemáme na asistenta?Asi to tak je. Přitom všichni dobře víme, žekumulace lidí s postižením, seniorů nebodalších specifických skupin, neprospívánikomu. Dnes už přece umíme zajistitindividuální asistenci podle potřeby neboudržovat kontakty mezi lidmi pomocíinformačních technologií, relativně lacinýcha všem dostupných.Starší nebo postižený člověk nemusí provšechno cestovat přes půl města, nemusí secítit opuštěný, když je fyzicky sám, nemusíse bát, že se nedovolá pomoci. A tak nevelká,originální a technicky zdařilá úpravajeho bydlení ho může udržet v prostředí,které zná a věří mu. Jasným důkazem jsoui příklady chráněného bydlení, relativněmalých jednotek pro několik postižených,kteří zde mohou samostatně nebo s asistencízvládat spoustu činností, postaratse o běžné potřeby, žít jako v rodině. Jeznámo, že lidé, kteří přejdou z ústavůdo chráněných bytů, jsou najednou schopnivykonávat činnosti, které v ústavu nesvedounebo se k nim často ani nedostanou.Dokonale zabezpečený život v ústavu totižplodí apatii, a navíc svépomoc a spoluúčastjsou ve velkém zařízení obtížně proveditelné,pokud jsou vůbec připuštěny. Unikajímůžeš / číslo 7–8 - 2012tak hodnoty, které sice na peníze přepočítatneumíme, ale jejich provoz je přestomnohem efektivnější.Platí toto poznání také v samosprávách,ve státních úřadech?Asi na obou úrovních; proč by se jinakpostavilo tolik nových velkých „ústavů“seniorských i pro postižené, když je trendintegrovat sociální služby mezi lidi dlouhodoběznámý a sledovaný nejen pro svou humánnost,ale i efektivitu investiční a provozní?Zřejmě to někomu vyhovuje. Předevšímdodavatelům staveb i jejich provozovatelům:velká zařízení alokují pracovní místai peníze.Politicky je také lepší ukazovat novouvelkou stavbu než kdesi skryté upravenébyty v jednotlivých domech. Tento trendbohužel nadále pokračuje – alespoň ve výstavběpro seniory.Vznik a další plány na výstavbu nejrůznějšíchseniorských vesniček, komplexůa satelitů nepokládáte za správné?Musíme rozlišovat. Jestliže jde o bydlenípro majetné a chtějí tak řešit zbytek svéhoživota, prosím. Jestliže by ale mělo jít o seniorskérezervace za veřejné peníze, paks tím nemohu souhlasit. Ptáte se na starosty.Ale i na ministerstvu práce a sociálních věcíexistuje dvojí přístup.Byl jsem v pracovní skupině, kterámetodicky pomáhala zpracovávat podkladypro výstavbu malých zařízení s chráněnýmbyd lením pro zdravotně postižené, dnesžijící ve velkých ústavech. Na jedné straněnejen deklarují, ale vytvářejí podporuvýstavbě malých zařízení, aby péče mohlajít za lidmi, na druhé straně ale na stejnémúřadě podporují projekty seniorských domovů,kde když navrhnete osmdesát lůžek,je to málo.Nemůžeme si za to sami, když se jakoobčané málo staráme o tvorbu veřejnéhoprostoru, o výstavbu z veřejnýchpeněz, o diskusi s odborníky? Maximálněsi zaprotestujeme, když má véstsilnice kolem naší zahrádky…Zčásti je to tak, že veřejnost nechce mítv blízkosti třeba chráněné bydlení postižených,zejména lidí s mentálním postižením.Ale jsou i jiné zkušenosti. Znám investora,který takové bydlení začlenil do svéhoNeviditelná ruka trhu může stvořit také velmividitelnou špatnou architekturu,velmi viditelnou neprofesionalitu tvůrců,investorů i úřadů.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají19SLOUPEKJiřiny Šiklovéobjektu v centru menšího města, který rekonstruoval.A zkušenost je výborná. Všemse tam líbí a najednou si uvědomují, že sevzájemně obohacují.Dnešní člověk tráví, ať chceme nebonechceme, hodně času v nákupníchcentrech. Nebývají k postiženým přílišpřívětivá. Nominálně umožňují bezbariérovépřístupy, ale vnitřní atmosféra,detaily, informační systémy a třebai samo prostorové řešení s postiženýmipříliš nepočítají. Nemluvě o schopnostipersonálu pomoci… Jaký je pohledarchitekta?V případě těchto center většinou nejde jeno architekturu. Tam se má prodávat, vytvářetzisk, zvyšovat spotřeba. Kdybyste navrhlnižší regály, kam by dosáhl i vozíčkář, takby supermarket musel být dvakrát větší.To bych si skoro nepřál, dnešní rozlohy mistačí až až. Napadá mě, že když z různýchdůvodů nemůžete využít „dobrodiní“ těchtochrámů konzumu, jste vlastně šťastný člověk.I za tu cenu, že je vám odepřena nějakáta slevová akce.infoKdo je prof. Ing. arch.Ladislav LábusAbsolvent Fakulty architektury ČVUT,kde nyní působí jako profesor a členAkademického senátu ČVUT.Významné realizace: Dům pečovatelskéslužby Český Krumlov (Grand PrixObce architektů 1998), rekonstrukcea interiéry Jízdárny Pražského hradu(Grand Prix 2008), rekonstrukce paláceLaghans v Praze, nominace na cenuMies van den Rohe za evropskouarchitekturu, množství rekonstrukcía nových projektů rodinných domů,oceněné obytné soubory, hotely, bytovédomy atd.Působí v mnoha tvůrčích organizacícha ve vědecké radě Národníhopamátkového ústavu.Když se špatně navrhne a postaví nějakábudova nebo náměstí, jde zpravidlao chybu na desítky let. Je to i vinanás, občanů?V kvalitě veřejné diskuse o tváři města sídel, o konkrétních veřejných stavbách,o funkcích a estetice nových objektů jsmerozhodně pozadu. Použiji příklad, který jetypický i pro nás.Nedávno jsem byl v porotě významnéslovenské architektonické soutěže. S dalšímizahraničními kolegy, především z Německaa z Rakouska, jsme posuzovali nové realizacedomů pro bydlení, komerčních objektůi veřejných budov a veřejných prostorů.Z poslední kategorie tam bylo návrhů nejméně.Přesný opak toho, co vidíme v západníEvropě. Čím to je? Myslím, že jde o zajímavouhistorickou souvislost. Po roce 1989jsme prožili dobu intenzivní individualizaceživota. Šlo o přirozenou reakci na stav, kdystát rozhodoval o všem. Takže jsme se skorovšichni začali starat jen o sebe, o své zájmya představy o štěstí.Šlo o trend nejen v rovině sociální, alei ideové a politické. Ale zapomněli jsme, ženeviditelná ruka trhu může stvořit také velmividitelnou špatnou architekturu, velmividitelnou neprofesionalitu tvůrců, investorůi úřadů. Postupně se to zlepšuje, alepomalu. Svoboda je zkrátka obtížná a bezodpovědnosti vlastně nepoužitelná. To platípro architekta i pro občana. Bariéry v podoběarchitekturyArchitekturu kolem nás obdivujeme,chlubíme se jí před návštěvníky, je jakýmsikamenným dokladem kultury, která zdebyla před námi a k níž patříme. Chtělibychom se na ni dívat nejen z dálky, alei do objektů vstupovat, vnímat je i zvnitřku,vylézt na věže, balkony a bašty staveb kolemnás. A totéž také dopřát všem. Ty objekty alenebyly nikdy stavěny pro všechny. Do některýchsměli vstupovat jen vládci a mnohéz nich tam nosili otroci nebo později jejichpoddaní. Do hrobek v pyramidách či do katakombbyl velmi úzkým otvorem spouštěnzemřelý významný člověk, do dalších sechodil modlit a rozjímat, či modernějiřečeno meditovat, jen panovník, třeba císařKarel IV. Do jiných vstupovali zase jen vojácischopní nést meč a štít. Hrady, zámky,hradby, ale i chrámy, nikdy nebyly určenyvšem! Byly pro velice specifickou společenskouskupinu. Byly to účelové stavby, z nichžmnohé se teprve v současnosti snažímezměnit v jakýsi veřejný prostor. Veřejný?Opravdu prostor pro všechny? Vždyť tak tonikdy nebylo! Teprve v posledním půlstoletíse snažíme tyto účelové objekty otevřít veřejnosti,snažíme se pochopit, že ke kultuřesoučasné Evropy náleží právo všech i na tytoveřejné statky.Odstraňujeme bariéry v prostoru i v nássamých, ale tím současně porušujeme určitétradice, a případně i tuto architekturu.Představte si, že by do pyramidy, tedydo hrobky egyptských faraonů, vedl výtah,vstup na nádvoří Karlštejna by umožňoval„schodolez“, na věž sv. Víta či jiné katedrálybyste se dostali lanovkou třeba z jiné,nižší věže. Byli by proti tomu památkářia občas i ti, pro které by to bylo určeno.Tak jako jsme stavěním silnic, propustí,splavů a jezů účelově zjednodušili, a tími narušili krajinu, tak bychom narušiliarchitekturu, která do ní zapadá, která jejejí nedílnou součástí. Nedávno jsem šlana věž v Domažlicích. Sice jsem tam nakonecvystoupala, ale řekla jsem si, že to bylonaposled. Vzdám se toho, protože výtahna věž v Domažlicích by tuto architekturuznehodnotil. Je proto nutné vymezit opravduveřejný prostor – obecní úřady, školy,dopravní prostředky, chodníky – a nechtítv něj proměnit i objekty architektury, jež byto nevratně poškodilo. Myslím, že většinahandicapovaných to pochopí – a ocení,když dnes stavěné objekty včetně všechnových budov budou přístupné i jim. Autorka je socioložka,členka rady Konta Bariéry.můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají21Počítačový návrh bezbariérového domu zasazený do reálné situacepozemku. Nezbytné budou i terénní úpravy kvůli pohybu s vozíkem po zahradě.že opravdu ztroskotám na nedostatku jejichčasu. Pan Malinský mi ovšem doporučil svéhokolegu ze studia DaM Jiřího Hejdu. Ten sesám přihlásil, že by pro mě studii rád zpracoval.To jsem ještě netušil, že za pár měsícůpoté obdrží cenu za první místo v prestižníarchitektonické soutěži MIPIM za kancelářskoubudovu Main Point Karlin.První setkání proběhlo na místě, kde byjednou měl dům stát. Já a moje manželkajsme vysvětlovali své představy o bydlení,co očekáváme a potřebujeme. Pak probíhaladalší setkání. Ukazovali jsme příklady styluarchitektury, která se nám líbí. Velkou částspolečných úvah představovaly specificképotřeby z pohledu vozíčkáře. Zmiňoval jsempříklady řešení ze zahraničí i z domova.„Vzal jsem to pro radost i poučení,“řekl mi Jiří Hejda na otázku, proč na moupoptávku kývl. Měl za sebou miliardovýobří projekt, takže neobvyklý domeček provozíčkáře vnímal jako zpestření. „Hodně mězajímalo, jaké bude střetnutí teoretickýchbezbariérových norem s reálnými potřebamičlověka žijícího na vozíku.“ V průběhu práceNemuseli by to přitom být ani lidé technickyvzdělaní,“ pokračuje Jiří Hejda.Vzájemné konzultace však byly obohacujícíi pro mě. Víc jsem se přiblížil tomu,jak asi architekti nahlížejí na bezbariérovéúpravy. Zdá se, že většinou vnímají normyjako zatěžující a pochybují o jejich reálnémsmyslu. Nezpochybňují přitom nutnostpřístupnosti pro lidi s postižením. Alenejsou přesvědčeni o stanovených pravidlech.„Někdy je to snad lobby výrobcůurčitých doplňků. Investoři jsou znechuceniz nadbytečných nákladů, a úpravy seproto dělají co nejlevněji a často na úkorfunkčnosti, jen pro formu,“ přiznáváotevřeně architekt Hejda. Šetří se na všem,i na obkladech, protože norma stanovujeurčitý počet speciálních toalet na počet lidía pater v budově. Dopředu všichni vědí, žeje to příliš, že tam nakonec bude jen skladpro uklízečky.Samostatnou kapitolu pak tvoří korupceve veřejných zakázkách. Předraženost projektůz těchto důvodů je veřejné tajemství.Tudy utíkají peníze, jejichž nedostatkem sepak argumentuje při diskusích o pomalémodbourávání bariér.Architekt Jiří Hejda má ocenění za velkýkancelářský projekt. Studii bezbariérovéhodomku se věnuje pro radost i poučení.pouze s jejich časem, nikoliv v tom, že by si jenemohl dovolit obyčejný smrtelník. Všichnitři mi odpověděli, protože dům bez bariérpo nich asi lidé každý den nechtějí. Evidentněje zaujalo samo zadání. Vypadalo to však,Hodně mě zajímalo,jaké bude střetnutíteoretickýchbezbariérových norems reálnými potřebamičlověka žijícíhona vozíku.si prý uvědomil věci, které z vyhlášek nikdynevyčetl, a napadly ho, až když zaznělyz mých úst jako každodenní zkušenost.Například povídání o peripetiích s nastupováníma vystupováním z auta při špatnémpočasí. V takovém světle se pak zabudovanágaráž posouvá z kategorie nadstandard doškatulky nezbytnost.Architekt by mělinvestora kultivovat„Osobní zkušenost je nenahraditelná. Architektiby měli velké investory kultivovat a véstje k odpovědnému přístupu. Proč se projektyveřejných prostor nekonzultují s vozíčkáři?Mladí už pojem majíSlova Jiřího Hejdy doplňuje jeho kolegaprojekční inženýr Michal Procházka, kterýse k nám při dvou setkáních připojil: Jájsem na stavárně o bezbariérové architektuředoslova jen zaslechl nějaké zmínky, a tojsem končil v roce 2001. Mladší absolventiuž snad trochu pojem mají, ale kritizují nepěknýdesign úprav pro lidi s handicapem.“Oba pánové se shodují na potřebě pozvednutíúrovně veřejného prostoru a lidí, kteřírozhodují o jeho tváři.Sklidil jsem tak nepřímo pochvalu za to,že jsem se rozhodl pro neotřelé individuálnířešení, které může být funkční, efektní,a přitom nepředražené. Když byla studienašeho domu dokončena, vyvstala otázka,zda jeho návrh projde na místním obecnímúřadu. Rovné střechy totiž nejsou zrovnav kurzu. Jako kdyby českou vesnici nemohlopostihnout nic horšího. Setkal jsem se všaks pochopením. Možná sehrál roli i fakt, žemanželka pana starosty se nedávno samaocitla na vozíku. Oba si tehdy uvědomili, jaknepraktické je stavět domy do výšky, jako topřed časem udělali oni sami. „A to nám ještěpřed mým ochrnutím architekt při prvnímsetkání navrhoval přízemní bungalov,“svěřila se mi paní starostová při osobnímsetkání nad našimi plány.Zdá se tedy, že realizaci projektu nicnestojí v cestě. Tedy až na jeden drobnýdetail – peníze. Připravené vizualizace měvšak motivují, abych virtuální křivky dokázalzačít přetavovat v ty reálné. Jestli se mito jednou povede, rád se s vámi o výsledekna stránkách Můžeš podělím. můžeš / číslo 7–8 - 2012

22Karlovarské projektyFilmový festivalbez bariérKarlovarský filmový festival bude i letos místo přívětivék lidem s postižením. Děje se tak díky tradičnímuprojektu Kino bez bariér a letošnímu oficiálnímupartnerovi v neziskové sféře – Nadaci Jedličkova ústavu.Řadu akcí zde uspořádá samozřejmě i Konto BARIÉRYa objeví se také Centrum Paraple.veřejné akce. Tou byla například v loňskémroce společná módní přehlídka modelekna vozíku i bez něj. Podrobnější informacezískáte na adrese www.kinobezbarier.czNadace Jedličkova ústavuTematický program ze světa lidí s tělesnýmpostižením ale na festivalu chybět nebude.Postará se o něj Nadace Jedličkova ústavu. Nejprvese 3. července od 20.00 hodin uskutečnív Poštovním dvoře Koncert pro Nadaci Jedličkovaústavu. V jeho rámci vystoupí předevšímhudební skupina The Tap Tap složená právě zestudentů či absolventů Jedličkova ústavu a školv Praze. Druhý den pak od 14 do 18 hodinpřed Mlýnskou kolonádou proběhne Odpolednes Nadací Jedličkova ústavu. Představí sečinnosti, které nadace podporuje předevšímprostřednictvím neziskových organizací z Centraslužeb Vyšehrad. Návštěvníci se budoumoci zapojit do různých aktivit na vozíku,seznámí se s jednotlivými sdruženími a potkajíznámé tváře českého showbyznysu. Odpolednembude provázet herečka Iva Pazderkováa hudební doprovod obstará kapela Ska´n´daal.Zároveň s festivalem začíná a budePočet spokojených návštěvníkůs postiženímkaždoročně roste.probíhat i po něm sbírka na bezbariérovýautobus. Jeho pořízení je možné podpořitzakoupením připínacího obrázku autobusunebo třeba trička z limitované edice od známémódní návrhářky Beaty Rajské. Mimo zmíněnédva dny bude Nadace JÚ na festivalu po celoudobu zastoupena svým stanem.Na koncertě pro Nadaci Jedličkova ústavu vystoupí kapela The Tap Tap,která je s „Jedlí“ úzce provázána.Text: Radek MusílekIlustrační foto: Jan ŠilpochProjekt Kino bez bariér letos nabízísvé služby už podvanácté a partneremmu k tomu je právě KontoBARIÉRY. Potrvá po celou dobu festivaluod 29. června do 7. července.Návštěvníkům s postižením poskytujepředevším možnost bezbariérovéhovstupu do deseti kinosálů. U informačníhostánku Kina bez bariér v hotelu Thermaldostanou zadarmo vstupenky pro sebea doprovod na libovolný film. Rezervovanýchmíst v jednotlivých sálech je sice limitovanémnožství, ale počet projekcí je takový, že seurčitě dostane na každého zájemce s handicapem.Tím ovšem výčet služeb nekončí.K dispozici je pomoc asistentů, parkováníu hotelu Thermal, a především dvě auta propřepravu vozíčkářů po městě. Pomocnouruku podává i v oblasti ubytování návštěvníkůs postižením, ale kapacity jsou velmiomezené. Těch nemnoho předem domluvenýchmíst bývá hned obsazeno. A není divu,počet spokojených návštěvníků s postiženímkaždoročně roste. Bohužel letos z finančníchdůvodů nepředvede Kino bez bariér i svůjtradiční doprovodný program v podoběKonto BARIÉRY předvede golfPřed Mlýnskou kolonádou se v jiné dnypředstaví i Konto BARIÉRY. Půjde o pondělí2. července a čtvrtek 7. července. Od 13do 15 hodin zde bude k vidění praktickáukázka golfu vozíčkářů za pomoci speciálníhovozítka paragolfer od firmy Otto Bock.Jinak bude možné Konto BARIÉRY na festivaluzastihnout ještě v rámci prezentačníhomísta firmy RWE Transgas. Tradicí už setaké stalo šlapání na oranžovém kole NadaceČEZ. Filmoví fanoušci a známé osobnostiloni v rámci této akce vydělali charitativních495 864 korun. Ty pomohly mimo jinéCentru Paraple. To se může těšit na podporui letos. 6. 7. se na pódiu před Mlýnskoukolonádou do programu opět osobně zapojíjeho patron Zdeněk Svěrák. Polovina penězpůjde také Nadaci Jedličkova ústavu. můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávajíFilm jako terapieLidé s postiženímcoby filmařiFilmová dokumentaristka, autorka pozoruhodnýchsnímků pro Českou televizi, zvítězila spoluse svými studenty z občanského sdruženíInventura na loňském jihlavském festivalu s filmemPozemšťané, koho budete volit?Linda je nejen energická a nápaditá,ale především proslulá svou odvahouk novým tématům.Text: Zdeněk JirkůFoto: Archiv L. JablonskéDokument objevným způsobemnahlédl do světa mentálněpostižených a ukázal, jak uměnía tvorba mohou změnit životlidí se zdánlivě neřešitelnýmiporuchami. Linda se narodilave stejný den jako Woody Allen,jen o pár desítek let později. Snad protoráda chodí po nevyšlapaných tvůrčích cestách,ale její zkušenost je o to zajímavější:„Když jsem začala pracovat v Inventuře,což je nezisková organizace pro podporuumělecké a publicistické tvorby lidís mentálním postižením, pochopitelně jsemhledala, co zkusit, abych jen neopakovalabanality. Bylo to strastiplné pustit se s těmitoklienty do natáčení dokumentu o předvolebníkampani.A bylo doslova objevné sledovat je připráci na předvolebních mítincích. Uvědomilajsem si, jak se tito zdánlivě ,nezlepšitelní‘lidé proměňují, jak se otevírají a nacházejív sobě schopnosti, kterým bychom ani nevěřili.Především – oni umějí komunikovat, onitomu tzv. normálnímu světu určitě rozumějímnohem víc, než si myslíme.Jejich lékařské diagnózy jsou neměnné,ale jejich vnitřní svět se dá zlepšovat, můžese rozvíjet, může bohatnout. Tímto filmemjsme přinesli docela silný důkaz, že kdyžse s nimi pracuje, když dostanou možnostk sebevyjádření, k samostatnějšímu řešení,udělají obrovský pokrok. A tak jsme i docelavyvrátili běžnou tezi, že tito lidé potřebujíjen nějakou základní péči, a jinak nemácenu se s nimi zdržovat.Mám filmařskou zkušenost ze spoustyzemí a neřekla bych, že u nás je situace takšpatná. V průběhu natáčení jsem se skoronesetkala, snad jen u starších voličů-komunistů,s nějakým větším nepochopením.Jinak dobře víme, že s předsudky se potkátevšude – už jen hlasitější projev v tramvajivede okolí k pohoršení.Takže co jsme vlastně objevili? Předevšímnebezpečí podceňování lidí, kterým životprostě nepřál. Lítost a soucit nejsou vždyckynejlepší recept na pomoc. Tím, že jsem tenmůj zvláštní filmový štáb něco naučila, jsemjim určitě zvedla sebevědomí, ale zároveňjsme oslovili i většinu, ty tzv. normální lidi,a docela nahlas jim řekli: přemýšlejte víco jiných, třeba i hodně jiných lidech. I onivám něco mohou dát.“Linda Jablonská se nyní připravujena jinou a asi mnohem důležitější životníetapu – na roli maminky. Až se vrátí za kameru,určitě přinese další nevšední pohledyna skutečnost, kterou my ostatní běžněvidíme hodně zploštěle. Vždyť koho z nás bynapadlo, že – jak říká jeden z Lindiných studentů– že i volby jsou součástí vesmíru? Filmařiz řadpostiženýchvzali svouroli vážněi sebevědomě.můžeš / číslo 7–8 - 2012

24ParalympiádaVěra Čáslavská:Vozíčkářidávají sílunám zdravýmmůžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají25Nejslavnější českágymnastka Věra Čáslavská,sedminásobná olympijskávítězka, si anipo sedmdesátce nemůžestěžovat na nedostatekzájmu. V kinech běžídokument Věra 68,v knihkupectvíchvzpomínková knihaŽivot na Olympu.Text: Pavel HrabicaFoto: Jan ŠilpochV neuvěřitelném tempu jste oslavilaa stále oslavujete své vzácné narozeniny.Míříte dokonce do Londýnana olympiádu. Proč vlastně nesedítev Černošicích na „návsi“ a nedrbetes místními důchodkyněmi?Protože mě baví život, baví mě, když všechnotepe. Mám vůbec od narození ráda tempo.Nikdy jsem nemilovala rybníky, protožerybník, to je klidná hladina, usedlé bahno.Mě byste spíš nachytal u nějaké bystřinky,u potůčků. Mně se líbí Vltava v Praze, napříkladu Smetanova nábřeží, kde se to čeří,kde je jez. Tam je život. Já nikdy nebudusedět doma a štrikovat.Mám tomu rozumět, že se se svýmivrstevníky moc nestýkáte, abystenenačichla?Ale vůbec ne. Mám mezi přáteli a kamarádystarý babky i starý dědky stejně jako mladýkluky a holky. Ale abych byla upřímná,starým babkám se vyhýbám, ony jsou ženyna stáří někdy hašteřivé, raději mám dědky.Do této skupiny určitě spadal i VáclavHavel. Jaký je svět bez něho?Něco vám prozradím. Naposledy jsem hoviděla v době, kdy slavil narozeniny v Prazev klubu DOX. Měla jsem pro něho připravenýdárek, nechala jsem natisknout aršíkznámek s jeho portrétem z filmu Odcházení,jak vyleze z vody a pronese tu svou větuo pravdě a lásce a zase se ponoří. Když jsemale přišla na oslavy, zjistila jsem, že se tamo něho všichni perou, že je to vlastně honbana Havla, a já neměla nervy se k němu přesty davy probojovávat. Pamatuji si, že bylděsně unavený, s hůlčičkou, a když pakseděl na pódiu, měl skleslou hlavu a dívalse do prázdna. Bylo mi smutno, když jsemviděla, jak z něj odchází život. Tak jsem seotočila a jela zase domů.Takže dárek jste nepředala?Příští den jsem měla odlétat do Japonska.Ještě jsem dopoledne něco točila pro televiziBBC nahoře na Letné u Sparty, a protožejsem měla sraz potom v Podbabě, sedlajsem na tramvaj a jela z Letné dolů. Na Kulaťákujsem vystoupila z tramvaje, protožejsem měla ještě půl hodiny čas a říkala si,že musím něco sníst, od rána jsem nejedla.Vlítla jsem do prvního podniku, který jsemviděla, restaurace Kulaťák, ale bylo plno. Jenjsem si všimla, že vzadu v rohu po diagonáleje jeden volný stolek. Tak se k němu hrnu,číšník mě zastaví – dámo, nevidíte, že je tureservé? Poprosila jsem ho, že si musím dátjen polívku a za pět minut vypadnu, tak měke stolku, který byl zamluven pro nějakéhopana Kolínského, usadil. Polívku jsem dojedlaa vzpomněla jsem si, že bych se měla ozvatHavlovu asistentovi Martinu Vidlákovi, kterýbyl do mého známkového dárku zasvěcen,že bych mu ho nějak ještě před odletem proVáclava přinesla. Vytáhla jsem mobil a začalapsát textovku. Mezitím se vedle uvolnilo místo,tak mě ten číšník poprosil, jestli mě můžepřesunout. Přesedla jsem si a po očku mrklake dveřím, protože ke mně mířili dva statníchlapíci v černých oblecích, v duchu si říkám– takoví mladíci, že se nestydíte vystrnaditstarou dámu. Ale zase jsem pokračovalav psaní té esemesky a znovu kouknu ke dveřímrestaurace. Od vchodu jde číšník a za nímkráčí nějaký pán. Hlavou mi problesklo– hele, ten je strašně podobný Havlovi, ažnápadně podobný, ale ten člověk šel svižně,statně, měl saténovou šálu podzimníchbarev, krásné sako, zkrátka elegán, švihák.infoKdo je Věra ČáslavskáČeská gymnastka, narodila se 3. května1942 v Praze.Z letních OH si přivezla v letech 1960 až1968 celkem 11 medailí, z toho 7 zlatých.Byla mistryní Evropy ve víceboji v letech1965 a 1967, v roce 1966 mistryní světa.V letech 1964, 1966 až 1968 se stalanejlepší sportovkyní Československa.V roce 1968 podepsala petici Dva tisíceslov, za niž byla později vyloučenaz ČSTV. Na přelomu 70. a 80. lettrénovala gymnastiku v Mexiku.V letech 1990 až 1996 byla předsedkyníČeskoslovenského, resp. Českéhoolympijského výboru. Několik letpracovala jako poradkyně prezidentaVáclava Havla pro sociální otázky a sport.Byla vdaná za atleta Josefa Odložila, mádceru Radku a syna Martina.Ale neřešila jsem to, Havla jsem přece vidělavčera, a zase píšu dál tu svou SMS. Číšníktoho pána usadil vedle mě a já najednou cítímtakové zvláštní napětí. Zvednu oči k tomučlověku – byl to Václav Havel. Byl to opravduon. Úplně šokovaná povídám: Vašku, jsi toty? Co tady děláš? To je snad zázrak! Viděttě tady by mě ani ve snu nenapadlo. A navícv takové kondici!Taky se divil?No ano, co prý dělám, já že na polívku, on žesi jen posedí u kávy. Vyprávím mu, že letímdo toho Japonska, a on se ptal, proč jsemnebyla den předtím na jeho narozeninách,že mě tam nikde neviděl. „Ty se na mě nějakzlobíš?“ povídal. Tak jsem mu to vysvětlilaa na důkaz svého tvrzení jsem z kabelkyvyndala ten můj úžasný dáreček – desky s aršíkem.Moc se mu líbil, měl z něj až dětinskouradost a byl rád, že jsem na něho nezapo-Na olympiádách jsemvydávala energiifyzickou, na Hraděpsychickou. Někdyjsem si říkala, že jedenHrad vydal za víc nežtři olympiády.mněla. Proč to ale povídám. Viděla jsem totižVáclava Havla v jeho nejlepší kondici – a jakznám z lékařského hlediska a znám to i zesportu, lidé se před opravdu velkým výkonemdokážou vzchopit, soustředí v sobě všechnysíly. A Václav Havel už byl ve fázi odcházeníze života. Smrt je asi ten největší výkon a onměl právě ten den takový záchvěv, všechnysíly se v něm probudily do toho rozpoložení,protože jeho tělo i hlava ještě potřebovalyna tomhle světě něco dokončit. Jsem šťastná,že jsem úplně naposledy nezažila VáclavaHavla ve špatném stavu, ale v dobré kondici,že jsme si popovídali. Pak jsem se rozloučila,popřál mi šťastnou cestu, a to jsme se vidělinaposledy… Pak už mi jen na svém pohřbuposlal křídlo anděla.Jak tomu mám rozumět?To souvisí s mými střepy, já celý život sbírámstřepy pro štěstí.Kde se to zrodilo?Nikdy jsem nenaskočila na kladinu, dokudjsem neměla nějaký střep z prostředí, kdejsem měla závodit. Kdysi se mi totiž stalo, že můžeš / číslo 7–8 - 2012

26Paralympiádajsem neměla moc dobrý den, nečekala jsemnijak dobrý výsledek. Ale než jsem skočilana kladinu, v hledišti někomu upadla skleničkači láhev a bylo slyšet, jak se rozbila.Mně se v ten moment uvolnily nervy, celájsem se uklidnila a zacvičila kladinu na desítku.Od té doby jsem si říkala, že střepyopravdu přinášejí štěstí.Jak to vše souvisí s Václavem Havlem?Měla jsem stát čestnou stráž u jeho rakvev kostele Pražská křižovatka. Zajímavé bylo,že to pódium, na kterém rakev stála, bylostejně vysoké jako pódium pro gymnastkyna olympiádách. Já jsem si to šla nejdřívobhlédnout, to je můj zvyk už odedávna.Na závodech jsem se šla vždycky den předsoutěží podívat do haly nebo do tělocvičny,abych poznala prostředí, nasála prostora atmosféru. To jsem udělala i na Havlověrozloučení. Pozorovala jsem lidi, jak sedůstojně řadí, jak chodí jeden po druhémnahoru a loučí se s ním. A pak jsem už šlajá, ani nevím, koho jsem střídala. Vstoupilajsem z posledního schůdku na pódium,levou nohou – a v tu chvíli se ozvala rána.Od stropu viseli na nitích sklenění andělíčciod Bořka Šípka a jeden z nich se utrhl. Přistálmi u nohou a roztříštil se na střepy.Začala jste je sbírat? Když jste nedávnokřtila s Pavlem Kosatíkem knihu Životna Olympu, rozbila se tam sklenka sesektem a také jste si hned jeden sebralapro štěstí.V kostele bylo důstojné prostředí, to se nehodilo.Ale periferně jsem sledovala, jak správcestřepy smetl a odnesl dozadu do šatny, kdevždycky čekali ti, kteří měli stát čestnou stráž.Odstála jsem si svých dvacet minut, udělalanad rakví křížek a hned spěchala do šatny.Tam jsem z koše vyhrabala střep, šťastnájako blecha. Brala jsem to jako znamení, jakoposlední vzkaz a dárek od Václava Havla.Máte křídlo dobře schované?No, nebylo to tak jednoduché. Já jsempůvodně neměla křídlo, jen malý kousek sklaz torza toho anděla. Stráž stála totiž i OlgaSommerová, tak jí to pak tam v šatně povídám,a ona že by taky ráda střep na památku.Zase jsem se, už i s ní, ponořila do toho košea padl mi do ruky právě ten velký střep, křídlo.A já jí ho, ve své svaté dobrotě, dala. Jenžecelou noc jsem pak z toho nespala. Vždyť onavůbec nemá tyhle moje střepinové úlety (rituály)ve zvyku, a má celé křídlo, já jen takovýmalý camfrňousek. Druhý den jsme spoluměly sraz, zazvoním u jejich dveří a ještě nežse spolu pozdravíme, vyhrknu na ni: „Dejsem ten střep!“ Připadala jsem si jako JosefDvořák ve hře Polednice – dej sem to dítě!Tak mám doma skleněné křídlo anděla…Věříte na zázraky?V souvislosti s tím střepem jsem debatovalai s polským farářem Zbygnievem Czendlikem,on se mě ptal, odkud a jak k takovýmzázrakům přicházím, ale to snad musívědět spíš on než já! Víte, mně se v životě,ale především v poslední době přihodilomůžeš / číslo 7–8 - 2012Vozíčkáři jsou vesměsse životem, který jimto neusnadnil,srovnaní, a to jesakra velká věc.hned několik zázraků… Až takových, žejsem se do života vracela někdy doslovaze záhrobí. Nejdřív, když jsem v 60. letechneodvolala svůj podpis pod výzvou 2000slov a měla na patnáct let utrum. Potom senám přihodilo neštěstí v rodině a opět jsembyla na dně – dalších patnáct let. Všichni měodepisovali, já sama sebe taky, vždyť já užchodila po Nuselském mostě a přemýšlela,jak se vyškrábu na ten plot, abych všechnoskončila. Jenže stal se zázrak a já se opětvrátila mezi lidi a jsem tady. Kde byl hlavníimpulz, to se mě neptejte, sama to nevím.Myslím ale, že všichni máme své anděly, jenjim neubližovat – jsou zranitelní.Nebylo to třeba také tím, že jste sportovala,že vám sport pomohl tahleobdobí překonat?Na to se mě ještě nikdo neptal, nikdy jsemo tom nepřemýšlela. Byla jsem bojovniceod dětství a sport k tomu určitě hodně přispěla posílil. Naučí vás přijímat prohry, prožívatje, vyrovnat se s nimi a vymýšlet strategii prodalší vítězství, sebrat v sobě všechny síly. Asiano, sport tuhle bojovnost umocní.Vzdala jste někdy nějaký závod?Asi bych v nějakých záznamech něco vyhrabala,ale z hlavy si nic nevybavuji. Vím, žei když se mi nedařilo, snažila jsem se bojovat,ačkoli jsem věděla, že výsledek nebude kdovíjaký. Těžké to bývalo i v tom, že od Čáslavskése prohry neočekávaly. Čáslavská musela jenvyhrávat. To byl velký tlak.Po londýnské olympiádě následujeolympiáda pro sportovce s handicapem.Domníváte se, že i jim pomáhásport vyrovnávat se s postižením?Rozhodně. Musím zdůraznit, že vozíčkářii všichni další dávají sílu nám zdravým.Oni jsou vesměs se životem, který jim toneusnadnil, srovnaní, a to je sakra velkávěc. Zvlášť těžké je to pro člověka, kterýbyl zdravý a najednou se po úrazu ocitlnehybný, na vozíku. Vyrovnat se s depresemi,že máte handicap, že jste najednou zedne na den nechodící, to obdivuji. Hodněse s vozíčkáři setkávám, moje dcera rokypracovala v Jedličkově ústavu a dodneshandicapovaným pomáhá. Zrovna minulýtýden byla v Českých Budějovicích u Evičky,která je od narození na vozíku. To onadává sílu nám. Nebo vezměte si herce JanaPotměšila, co ten kolem sebe rozdává síly,naděje, lásky. On je ten, který nepřijímá,ale naopak dává.Co vás v životě nejvíc vyčerpalo?Nedávno jste vzpomínala, že když jstev 90. letech pracovala v Kanceláři prezidentarepubliky, byla jste poslední,kdo večer odcházel a zhasínal…To je pravda. Dělala jsem to z přesvědčení,snažila jsem se ze všech svých sil, aby vše,co se nám po sedmnáctém listopadu podařilozískat, se nezvrtlo zase zpět. V dopisech,které na Hrad přicházely, jsem vždy vidělačlověka a jeho životní příběh, a když tojen trochu šlo, snažila jsem se mu odlehčitv jeho trápeních. Na olympiádách jsemvydávala energii fyzickou, na Hradě psychickou.Někdy jsem si říkala, že jeden Hradvydal za víc než za tři olympiády.Co vám sport dal, na to je asi snadnáodpověď. Co vám ale vzal?Kromě jiného, že vůbec neznám své rodnéměsto – Prahu. Až teprve teď jsem zdeobjevila tolik neuvěřitelných krás. Ale takéi báječných staroměstských hospůdek! Představtesi, že až teď, po tolika odcvičenýchlétech, jsem si U Medvídků a taky U Tygradala pivo! Nebýt prezentace Kosatíkovyknížky v Městské knihovně, kam jsem bylapozvaná, nepoznala bych, co ostatním je takdůvěrně známé – odešla bych v totální nevědomosti.Vždyť z celého světa i z domovajsem znala především letiště, sportovní halya tělocvičny. Takže i tyto, dá se říct prostézážitky beru jako zázrak všech zázraků.Která tělocvična byla nejhorší?V Praze ta v YMCE na Poříčí a pak na Strahově,tam jsem bývala dnes a denně – hodinya hodiny tvrdé práce.A ta nejlepší?Nejlepší byla každá, která byla dalekood Moskvy ve stínu mrakodrapů!

časopis pro ty, kteří se nevzdávají27Kandidujína medaileV Londýně se na přelomusrpna a září uskutečníXIV. letní paralympijskéhry. Do bojů o medailezasáhnou i čeští sportovci.Přinášíme vám krátképortréty několika těch,kteří by mohli uspět.Roman Musilbojuje nejens náčiním, alei se zdravotníklasifikací.TEXT: Radek MusílekFOTO: Jan ŠilpochVlastně ještě není úplně jasné, kdona hry pojede. Stále se plní limitya výprava má jen omezenou kapacitu.Každopádně jsou od účastníkůočekávány příčky nejvyšší,protože se v minulosti ukázalo,že na ně česká výprava má. Velkénejistoty však panují okolo slučování kategoriía zdravotní klasifikace jednotlivýchsportovců. Bylo to znát i při rozhovorechs některými z nich.Roman Musil ( • 1971)Stále aktivní legenda českého paralympijskéhosportu. Všestranný atlet s dětskoumozkovou obrnou, který se v minulostivěnoval i cyklistice. Od roku 2000 získalčtyři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzovéparalympijské medaile. Výčet cennýchkovů z mistrovství světa je jen o dvěprvenství užší. Jeho parádní disciplínouje vrh koulí. Úspěchy ale sklízí i s oštěpema diskem. V Sydney se stal nejúspěšnějšímčeským paralympionikem, když k úspěchůmatletickým přidal i zlato a bronzz tricyklu.Londýn 2012 bude jeho čtvrtá paralympiáda.Přibývají však roky, konkurence,a především tradiční starosti se zařazovánímdo zdravotních kategorií. Loni na MS v novozélandskémChristchurch získal bronzv kouli. Ovšem po závodě byl překlasifikovándo kategorie F34 s menším postiženíma o medaili přišel. Je znát, že tuto změnunese nelibě, bere ji však jako výzvu. „Nevzdávámse, i když bude o poznání těžší prosaditse na medaile. Zaměřil jsem se na koulia oštěp,“ říká Roman, z něhož houževnatostpřímo sálá.Přestože je už ostříleným matadorem,i nadcházející hry pro něj mají kouzloa jsou očekávaným vyvrcholením čtyřletéhocyklu. „Budu rád za umístění do6. místa,“ zvažuje realisticky své možnostiv situaci, kdy jsou jeho soupeři viditelněméně postižení. O konci kariéry však nechceani slyšet. „Možná zmenším tréninkovédávky, ale nejdřív si musím vychovatnástupce.“ Ten se prý sice k Romanověradosti rýsuje, jenže to v žádném případěneznamená, že by bral Londýn jakoposlední paralympiádu.můžeš / číslo 7–8 - 2012

28ParalympiádaMartin Němectvrdí, že Londýnje jeho posledníparalympiáda.Jiří Ježek je profesionál,který se měří i s cyklisty bez postižení.Jiří Ježek ( • 1974)Ve svých jedenácti letech přišel při autonehoděo pravou nohu pod kolenem. Přestose z něj stal profesionální cyklista, kterýpravidelně startuje i v pelotonu závodníkůbez postižení. Letos byl už podruhévyhlášen nejúspěšnějším handicapovanýmsportovcem v České republice. Za svou osmnáctiletouzávodní kariéru, od roku 2004profesionální, posbíral nespočet úspěchůna silnici i na dráze. Za největší považujepět zlatých paralympijských medailí a stejnýpočet titulů mistra světa v různých typechzávodů. Zapomenout nesmíme ani na loňskévítězství v premiérovém ročníku silničníhosvětového poháru. Před necelým půlrokem získal stříbrnou medaili na dráhovémmistrovství světa v Los Angeles za stíhacízávod na 4 km. Forma tedy nechybí a Jirkovačtvrtá paralympiáda může přinést dalšíúspěchy. Za každodenní dlouholetou tvrdoudřinu v podobě čtyř- až šestihodinovýchtréninků si je rozhodně zaslouží.„Vzhledem ke svému sportovnímu jménunemůžu z Londýna chtít nic menšího nežmedaili a výkon, za který se nebudu musetstydět,“ říká Jirka. Zároveň si myslí, žena 99 % jde o jeho poslední paralympiádu.můžeš / číslo 7–8 - 2012Martin Němec ( • 1974)Za patnáct let atletické závodní kariéry secoby paraplegik v kategoriích F55 a F56probojoval ke dvěma paralympijským zlatůma čtyřem titulům mistra světa. Nejčastějiuspěl v disku, ale úspěchy mu přinesl i vrhkoulí a před šesti lety bral stříbrný cennýkov na MS i v oštěpu. Právě zlato za diskv Austrálii před dvanácti lety považujeza svůj největší úspěch.Zatímco v Sydney a Athénách si vychutnalpříčky nejvyšší, z Pekingu přivezl „jen“bronz. Pro Londýn má jako hlavní ambici samotnouúčast na hrách. „Došlo k razantnímzměnám pravidel a slučování kategorií,“komentuje situaci, která trápí snad všechnyatlety s postižením. Martin musí trénovatnovou techniku ve vrhu koulí. Rukojeť, jížse sportovec v této disciplíně přidržuje, užnesmí být z pružného materiálu.„Je to určitě moje poslední paralympiáda,tak si to vychutnám,“ říká bez známeksmutku. Zároveň dodává, že jde vlastněo symbolické uzavření cyklu jeho kariéry.V Anglii totiž absolvoval své první mistrovstvísvěta. O konci sportování však nepadloani slovo.Musíme ještě dodat, že Martinovou manželkouje Alice Němcová Tejkalová, novinářka,která se dlouhodobě zaměřuje na sportlidí s postižením. Provozuje webové stránkyHandisport.cz. Právě tam bude možnéběhem paralympiády najít asi nejucelenějšízpravodajský servis.Daniela a Petr Vrátilovi(oba • 1983)Manželé Vrátilovi trochu připomínají legendárnídvojici Zátopkových. I Dana Vrátilováhází oštěpem. V Londýně by měla soutěžitve sloučené kategorii C7 a 8. Jelikož mánejlehčí formu dětské mozkové obrny, budemuset hodit přinejmenším paralympijskýrekord, aby mohla pomýšlet na medaili. Tají zatím těsně uniká. Jede přitom už na svoutřetí paralympiádu, pokaždé však v jinédisciplíně.V Athénách startovala jako cyklistka,v Pekingu pak házela diskem a skončilana nepopulárním čtvrtém místě. Tentokrátho pro její kategorii vůbec pořadatelénevypsali, takže zkusí štěstí v již zmíněnémoštěpu. A to ještě v minulosti také běhala,takže nejlepší variantou by asi byl víceboj.Ten však zažívá spíš v životě, protože más Petrem od prosince 2009 dceru Emmu.Manželé si tak rovnoměrně rozdělují rodičovskéa tréninkové povinnosti. Emma sepřitom na sportovištích už cítí jako doma.„Někdy je to náročné, dokud jako miminkoležela na místě, bylo to snazší. Teď za nímusí pořád někdo běhat, takže trénujemena druhou,“ povzdechne si s úsměvem šťastněvyhlížející maminka.I Petr má lehkou formu dětské mozkovéobrny a startuje v kategorii C8. Jemu prozměnu nevypsali tradiční oštěp, který muvloni na MS vynesl bronz. Takže pro Londýntrénuje kouli a disk. Nad svým startem všakvidí poměrně velký otazník. Je už ostřílenýmparalympionikem, který se podívaldo Austrálie, Řecka i Číny. Možná, že tentokrátpojede jen jako trenér nadějné koulařkyEvy Berné. „Osobně bych u sebe za úspěchpovažoval sám start a umístění do osméhomísta,“ uzavírá Petr.František Serbus ( • 1985)Start ve více atletických disciplínách nenímezi sportovci s postižením nijak výjimečný.František by měl ovšem v Londýně nastoupitnejen k disku, kouli a hodu kuželkou, aletaké dostal divokou kartu pro turnaj v boccie.Má tak postaráno o nabitý program, kterýbude náročné časově stihnout. „Alespoňse nebudu nudit,“ směje se František.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 29SLOUPEKDaniely FilipiovéNejvětší ambice a naděje upírá k disku,ve kterém je úřadujícím vicemistrem světapro kategorii spastiků F32. Rád by si vynahradilzklamání ze své první paralympiády.Před čtyřmi lety v Pekingu obsadil 6. místove vrhu koulí a 7. místo v hodu diskem.Tam s sebou ovšem neměl svého neslyšícíhotrenéra Pavla Martínka, o němž jsme psaliDaniela a PetrVrátilovidoufají, že obaprojdou nominací.Větší šance máale Dana.v květnovém Můžeš. „Oba doufáme, že tentokrátpojede!“ Komplikací by však mohlobýt zranění ramene odhodové ruky, které siFrantišek přivodil při pádu z trojkolky. „Intenzivněto léčíme a chodím na rehabilitaci.Upravili jsme i tréninkové dávky, snad budevšechno brzy v pořádku,“ věří vždy usměvavývšestranný sportovec. FrantišekSerbus musíléčit zraněnérameno,ale neztrácíoptimismus.Zákon o péčio handicapovanédětiJistě jste všichni zaregistrovali, buďz médií, nebo na vlastní kůži, že v letošnímroce bylo zrušeno současné pobíránírodičovského příspěvku a příspěvku na péčio dítě do čtyř let. Velké finanční potíže tozpůsobilo zejména těm, kteří pečují o těžcehandicapované dítě. Na tuto neblahousituaci naštěstí rychle zareagoval Výborpro sociální politiku Poslanecké sněmovny.Byl podán komplexní pozměňovací návrhk novele zákona o státní sociální podpoře,který zcela přepracoval návrh novelyzákona, jenž „pouze“ navracel stav do dobypřed jejím přijetím. Podle komplexníhopozměňovacího návrhu bude opět možnýsouběh rodičovského příspěvku a příspěvkuna péči do čtyř let dítěte s tím, že dobučerpání rodičovské si mohou rodiče samiurčit. Navíc se rodičům dětí ve věku od čtyřdo sedmi let, které jsou ve třetím a čtvrtémstupni závislosti, příspěvek na péčizvýší o dva tisíce korun. Hodnocení stupnězávislosti bude samozřejmě probíhat podlenových pravidel stanovených ministerstvempráce a sociálních věcí.Pokud tento návrh novely zákona projdeplénem Poslanecké sněmovny a Senátu,bude lépe zohledněna péče o těžce handicapovanéděti.Tento návrh novely zákona vítám, protožesměřuje k větší adresnosti vyplácení sociálníchdávek, po které volám již léta. Nášsystém je nyní v podstatě založen na plošnémpřiznávání dávek. Mluvím zejménao příspěvku na péči, který mnohdy pobírajíi ti, kteří si za peníze z dávky žádnou službunekupují, protože ji vůbec nepotřebují.Z „balíku“ peněz, které jsou na dávkyvyčleněny, pak zbytečně „mizí“ peníze,které by velmi pomohly těm nejpotřebnějším.Těmi nejpotřebnějšími myslím hlavněosoby ve čtvrtém stupni závislosti, které jsoupo dvacet čtyři hodin a sedm dní v týdnu odkázányna pomoc druhého. Částka, kterounyní dostávají, je zcela nedostačující, a titohandicapovaní jsou proto mnohdy ve velmivážných problémech, a to nejen finančních,ale i zdravotních, a v neposlední řaděspolečenských – nemohou dojíždět do školyči do práce.Snad je to první krůček ke změně, po kterépeníze půjdou jen tam, kde jsou opravdupotřeba. Autorka je senátorka.můžeš / číslo 7–8 - 2012

30Nejtěžší hodinaSpolečněto zvládnemeKdyž je člověk na problémy sám, má to těžší.Václav Augusta utrpěl úraz, po kterém ochrnulna větší část těla. Ale má kolem sebe hodně těch,o které se může opřít. A navíc jeho žena mělauž s péčí o postižené zkušenosti.Text: Andrej HaladaFoto: archiv Václava AugustyVčervnu 2010 upadl ve vodáckémkempu do řeky taknešťastně, že si poškodil pátýkrční obratel a došlo i k přerušenímíchy. Dodnes neví, jak simohl způsobit tak těžký úraz,když jenom uklouzl do vody.Sice z výšky dvou metrů své dlouhé postavy,ale ne při skoku, kdy k podobným úrazůmdochází poměrně často.Třicetiletý vyučený kuchař Václav Augusta,aktivní sportovec, triatlonista, florbalistaa lyžař se ocitl absolutně závislý na pomociokolí. „První dny byly dost krušné a neradna ně vzpomínám,“ říká dnes. „Nevěděl jsem,co mě čeká, a nedokázal jsem si to představit.Hýbal jsem pouze hlavou. Ležel jsem dva dnypři plném vědomí, dýchal jsem sám. Po operacise ale všechno zhoršilo. Byl jsem napojenna dýchací přístroj, krmili mě sondou. Ještědalší tři měsíce jsem měl problémy s dechem.Lékaři mi nedávali valné vyhlídky.“V téhle situaci mu pomáhaly každodennípříchody manželky Zuzany, která mu předčítalanoviny, nosila jídlo, pouštěla audioknížky.Společně plánovali, jak budou žít dál.„Vždycky mě uklidňovala, že společně tozvládneme. Že sedět na invalidním vozíku jeta nejmenší životní překážka, říkala. Hodněmě podpořili i další členové rodiny – obojirodiče a sourozenci. Neopustili mě blízcípřátelé ani kolegové ze zaměstnání, můjzaměstnavatel se také od počátku zajímalo můj zdravotní stav.“Zuzana Augustová si na dny po úrazupamatuje dobře: „Nikdy nezapomenu na jehoslova, když šel na operaci: ,Držte mi palce,můžeš / číslo 7–8 - 2012ať můžu hýbat rukama a nohama.‘ V té chvílijsem věděla, že to tak nebude. Přijímajícílékař mi řekl, že má úplně přerušenou míchua nebude se hýbat od krku dolů. Zeptala jsemse, zda to znamená, že manžel bude na invalidnímvozíku. Odpověděl: Když se na němudrží… Lékaři nám od začátku nedávali anikapku naděje, že by se stav mohl zlepšit.Vždycky říkali tu nejhorší variantu. Byť jsoui případy, kdy je to jinak. Pro mě byla nejhoršíta nejistota: spousta otázek, na které minikdo nedokázal dát odpověď.“Jak sama přiznává, byla do té doby velkýplánovač, který potřebuje mít život nalajnovaný.Jenže teď žila ze dne na den. „Neuvěřitelněmi pomohla má blízká přítelkyně,k níž jsem se na čas nastěhovala,“ vzpomíná.„Zpočátku jsem nedokázala být samav našem bytě, který manžel celý zrenovoval.Pomohla mi rodina i kolegové v práci, kteříse zdravě zajímali. Ale taky mě úkolovali.“Energii jí přitom dodával i manžel. „Našespolečné chvíle v nemocnici byly neuvěřitelnědobíjející. Se mnou byl velmi optimistický.Vždycky když jsem z nemocnice odcházela,tak jsem věděla, že pro něj stojí za to žít.“Naplněné dnyZ plzeňské nemocnice se Václav Augustadostal do pražského Motola na spinálníjednotku, kde začal intenzivně rehabilitovat,aby vydržel sedět na invalidním vozíku alespoňnějakou dobu. Další pokroky nastaly ažv Kladrubech: „Poprvé jsem se s pomůckousám najedl, vyčistil si zuby a jezdil samostatněna elektrickém vozíku.“ Teď už pohybujev omezeném rozsahu oběma rukamabez úchopu. Pravá ruka je silnější, tak s nízvládá více úkonů. „Všechno ale potřebujupodat, jídlo připravit, do ortézy nachystatNA výletě v Praze,ve výstavním centru Dox.Václav Augustas manželkou Zuzanou

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 31Momentkaz léta 2011,s otcemlžíci a podobně. Nedokážu se sám posadit,nezvládám žádné přesuny. Ke všem běžnýmúkonům potřebuji pomoc druhého. Jakohorší než ztrátu pohybu ale vnímám ochrnutístřeva a močového měchýře.“Kdo by se však domníval, že člověk bezmožnosti pohybu toho za den moc nestihne,je na omylu. „Když jsem doma, přichází každýpracovní den fyzioterapeut, který se mnoucvičí,“ vypočítává Václav Augusta. „Každýden se snažím šlapat na motomedu, kterými rodiče zakoupili. Využívám vertikalizačnístůl, který mám doma. Dvakrát v týdnu mětáta vozí na Vojtovu metodu. Jednou týdněse chodím s manželkou a kamarádkami protáhnoutna rehabilitaci do bazénu. Dvakrátaž třikrát v týdnu za mnou také chodí ergoterapeutka,s níž posilujeme ruce v Terapymasteru a trénujeme jízdu na mechanickémvozíku. Ještě mám v plánu jednou týdněchodit s bráchou trénovat bocciu.“Sestavit takto nabitý plán rehabilitacív domácím prostředí se podařilo i díky tomu,že Zuzana Augustová pracovala jako sociálnípracovnice a s péčí o postižené má zkušenosti.„Spoustu hlavně zdravotnických věcí jsemse učila za pochodu. Ale uměla jsem se orientovatv té neuvěřitelné byrokracii, kteroumusí vozíčkář projít. To bylo velké ulehčení.“A Václav ještě doplňuje: „Mám pocit,že státní zdravotnická péče je na mě jakokvadruplegika nepřipravená. Rehabilitačníústavy jsou přeplněné. Například do Kladrubmě přijmou na rekondiční pobyt nejdříveza dva až tři roky od termínu propuštění.Jinak v západních Čechách, kde žiju, nejsoužádné pobytové rehabilitace, které by měpřijaly. Nejbližší rehabilitační centrum jeCentrum Paraple v Praze. Paraple vnímámjako velmi profesionální centrum, pomáhajínám kromě rehabilitace i se začleněnímdo běžného života.“Charitativní organizace Augustovým hodněpomohly, přispěly na mechanický vozíki některé doplňky k němu a na automobil.Díky Městské charitě Plzeň má Václav v pracovnídny zajištěnou pečovatelskou službua osobního asistenta. Manželka tak může dálpracovat na plný úvazek. Sami Augustovizaložili občanské sdružení Lucky kolečka,o. s. (www.luckykolecka.cz), které budezaměřené na pomoc para- a kvadruplegikůmv oblasti volnočasových a vzdělávacích aktivit.Augustovi mají i vlastní web http://dlouhan-kuchtik.blog.cz. „Přemlouval jsemmanželku s kamarádkou, aby ho založily, ještěkdyž jsem byl v Motole. Hlavně kvůli informovanostipřátel a kamarádů – všichni se zajímalio můj stav a bylo obtížné každému zvlášť vysvětlovattotéž dokola.“ Na webu je zachyceni výlet na Šumavu v létě 2011. „Dlouho jsemse na něj těšil,“ říká Václav. „Šumavu mámmoc rád, pracoval jsem tam, projel ji na kole,mám tu spoustu kamarádů a známých. Jelikožjsme s sebou měli jen mechanický vozík, došlijsme jen z Modravy na Tříjezerní slať. Ale díkymanželčině a bráchově obětavosti jsme todokázali, i když se u toho dost zapotili.“Díky pomoci od Konta Bariéry získaliAugustovi větší auto a chtějí vyrážet i na dalšívýlety. „Auto je dostatečně velké na to,aby se do něj vešel elektrický i mechanickývozík a nezbytné pomůcky. S manželkoujsme cestovali před úrazem, nehodláme toměnit ani teď. Zatím jezdíme předevšímna jednodenní výlety. Často nás doprovázíněkdo ze sourozenců nebo kamarádů.Ve více lidech je víc legrace.“ infoKdo jeVáclav AugustaVáclav Augusta, ročník 1979, vystudovalučební obor kuchař pro přípravujídel před hostem, maturitu udělalna hotelové škole v Plzni. Pracovalv restauracích na golfových hřištíchu Plzně a Karlových Varů, naposledy jakoprovozní závodní jídelny stavební firmy.Zuzana AugustováZuzana Augustová, ročník 1983,manželka Václava Augusty. Pracuje jakosociální pracovnice Fondu ohroženýchdětí v azylovém domě MáTa v Plzni.Pracovala i pro plzeňské střediskodiakonie, kde vedla volnočasové aktivitypro lidi s mentálním a kombinovanýmpostižením.můžeš / číslo 7–8 - 2012

32NeslyšícíSpoluje jim nádherněSlyšící žena a neslyšící muž. Poznali se před dvanáctilety. Mají tři děti a na dvorku jim štěká neslyšící pes.Žijí v Česticích, vesnici nedaleko Hradce Králové,a jak oba říkají: mají se spolu nádherněa žádné bariéry mezi sebou necítí.Text: Eva TomkováFoto: Jan ŠilpochSmíšená manželství jsou stále žhavétéma. Když si český muž vezmeženu z Mongolska, musí počítats tím, že jednoho dne najde svéděti přivázané ke stolu, protožemongolské ženy během vaření svéděti přivazují ke stolu stejně, jakoto dělávaly jejich matky v jurtách. Nebo kdyžsi Češka vezme Vietnamce, musí i v emancipovanéEvropě počítat s tím, že teplý oběda teplá večeře jsou samozřejmostí, i kdybybyla guvernérkou České národní banky.Kultura vytváří zásadní odlišnosti, které sepromítnou do každého milimetru vztahu.Do této kategorie manželství patří i vztahslyšící a neslyšící. Český jazyk a českýznakový jazyk se například gramatikou lišípodle jazykovědců přibližně jako češtinaa čínština. „Neslyšící“ už dnes neoznačuječlověka „hluchoněmého“, někoho, kdo„má něco s ušima“. Tento pojem místo tohooznačuje příslušníka specifické kultury, prokterého je čeština cizí jazyk a který má svůjvlastní pohled na svět, vlastní mentalitu.Přes to všechno se člověk u Červinkovýchv Česticích dostane do tak harmonickéhoa pohodového světa, který ne vždycky zažijeu slyšících rodin. Rodina bydlí v chalupěpo babičce, kam se mladí lidé přestěhovalirok před svatbou. „Já osobně nemámpocit, že jsem cizinec,“ říká Radek Červinkave znakovém jazyce a manželka Kateřinatlumočí jeho věty do češtiny. „Je fakt, žežijeme jako zcela neslyšící rodina, všichnimluvíme znakovým jazykem, a tak nemámpocit, že neslyšící jsou cizinci. Ale chápu, ženěkteří, kteří slyší, to tak mohou vnímat.“Snem je popovídat si se sousedyKomunikačníbariéryjsou v tétorodině naprostozrušeny. RadekKatce ukážejednou rukoupár znakůa Kateřina sezačne smát.Rozumí si skvělea baví je tospolu.Komunikační bariéra mezi slyšícím a neslyšícímčlověkem je obrovská. Neslyšící senedomluví na úřadech, u lékaře, a ani sinepopovídá s učitelem o prospěchu svéhoslyšícího dítěte. Vždy potřebuje tlumočníka,kterého si může objednat v Tlumočnickémcentru znakového jazyka v Praze. Červinkovižijí v podivuhodném světě, vlastně rájineslyšících. V Česticích jich totiž neslyšícíchžije celkem čtrnáct. Radek nebo jeho neslyšícíděti si tak mohou běžně popovídat sesvými sousedy. Navíc Radek i Kateřina pracujív komplexu škol pro neslyšící v HradciKrálové. Radek učí informatiku a Kateřinačeštinu. Většinu svého života tedy žijí mezineslyšícími – a to je sen každého, kdo nedobrovolněžije v naprostém tichu.„Když jsem začala s Radkem chodit,moje rodina to vnímala úplně normálně.Už od šestnácti let jsem se totiž pohybovalamezi neslyšícími a měla jsem mezi nimi hodněkamarádů,“ vzpomíná Kateřina Červinkováa vypráví o své mamince, která chodído kurzu znakového jazyka, aby si se zetěma se svými vnoučaty mohla jako správnátchyně a babička popovídat. „I Kateřinintatínek se snaží,“ dodává Radek. „A kdyžmu nerozumím, tak mi to napíše na kousekpapíru.“ Komunikační bariéry jsou v tétorodině naprosto zrušeny. Radek Katce ukážejednou rukou pár znaků a Kateřina se začnesmát. Rozumí si skvěle a baví je to spolu.Navíc i čtyřletý pes Deaf (anglicky neslyšící)rozumí některým znakům. Kateřina předvádíznak „smrt“ na který pes reaguje tak, žese lehne na záda a přestane na půl minutydýchat. Zkrátka neslyšící pes.Vypadáš staře a přibral jsiKultura neslyšících je typická jedním výraznýmrysem: upřímností. Je naprosto běžné,můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají33Je fakt, že žijeme jako zcelaneslyšící rodina, všichni mluvímeznakovým jazykem, a tak nemámpocit, že neslyšící jsou cizinci,tvrdí Radek Červinka.že vám neslyšící s úsměvem na tváři oznámí,že jste přibrali nebo že zkrátka nevypadátedobře. Není v tom žádná zákeřnost, jen říkajívěci na rovinu. Také na otázku, jestli jimjídlo chutná, odpovědí naprosto na rovinu,jestli ano nebo ne. „Ano. Neslyšící jsou velmipřímí. Ale já si uvědomuji, že žiji se slyšícíženou, a tak si tu hranici hlídám,“ vysvětlujeRadek a pak dodává, že česká slyšící neupřímnostje taky složitá. „Třeba když padnenějaká otázka, slyšící to hodně obcházejí a jájsem pak hodně zklamaný, že se tu odpověďvlastně vůbec nedozvím,“ směje se Radek.Přesto podle Kateřiny o kulturu až taknejde. „Neumím si představit, jaký je živots Francouzem nebo s Američanem. Jasně– kultury jsou odlišné, ale hlavně jde o to,že jsme lidé, žijeme ve společném prostorua dokážeme se přizpůsobit.“ Bariéru mezislyšícím a neslyšícím světem cítí rodinaČervinkových například v kulturním vyžití.Slyšící společnost má například obrovskoumožnost výběrů divadelních představení,her tlumočených do znakového jazyka je naprotitomu jen několik do roka. „Za svobodnajsem chodila často do divadla. Ale teďto nejde a u nás to nefunguje tak, že bychnechala celou rodinu doma a šla do divadlasama. Tak tam prostě nechodíme.“Na mámu mluví a na tátu ukazujePrvní dvě děti, Mário a Pavlína, jsou neslyšící.Obě si Červinkovi vzali do pěstounské péče.Kateřina s takovým návrhem přišla ještě předsvatbou a Radek souhlasil. Třetí dítě je jejichvlastní. Čtyřletý syn Heřman je slyšící a ovládájak mluvenou češtinu, tak znakový jazyk.„Jsem sám hodně překvapený, jak to úžasněfunguje. Heřman se dívá na Kateřinu a mluvína ni, pak se otočí na mě a automaticky začneznakovat,“ vypráví nadšený táta Radek. MalýHeřman tráví více času s neslyšícími dětmia i do školky chodí s neslyšícími.Neslyšící velmi málo používají výrazyprosím a děkuji. Při výchově dítěte pak můževzniknout ve smíšeném manželství zmatek.Ve slyšící rodině jsou totiž slova prosíma děkuji nutná. Maminka podá dítěti lízátkoa dodá: „Co se říká?“ V neslyšící rodině tentoproces neexistuje. Tady máš lízátko – a hotovo.Jak to vypadá v rodině, kde je slyšícía neslyšící rodič? „Pravda je, že znaky děkujia prosím uvidíte u neslyšících málokdy. Ale toneznamená, že je nepoužívají. Hodně věcí seve znakovém jazyce nemusí ukázat, protoženeslyšící používají výraznou mimiku a v ní seznak děkuji nebo prosím vyjádří jednoduše.A k tomuhle přístupu své děti určitě vedeme,“vysvětluje Radek. Mimiku ve znakovémjazyce si můžeme představit jako intonacihlasu v češtině. Je však mnohem důležitější –s její pomocí se například vyjadřují příslovcenebo se pokládá otázka. A jak jsme se právědozvěděli, dá s ní i poprosit či poděkovat.Miluji tě ve znakovém jazyceV České republice je hodně párů, kde mužje neslyšící a žena slyšící. A mnohem méněpárů, kde je to naopak. Asi je to trpělivostí,kterou musí být slyšící člen rodiny obdařen,a ženy jsou přece jen o něco trpělivější nežmuži. „Třeba telefonování,“ usmívá se Kateřina.„Přestože telefonování nesnáším, jsemjediná, kdo telefonovat může. Takže všechnydoktory a úřady musím obtelefonovat já.“Český znakový jazyk je bohatý a lze seho naučit stejně jako kterýkoliv jiný cizíjazyk. Přesto pokud není jazykem mateřským,může být obtížnější vyjádřit v němto, co člověk cítí. „Miluji tě ve znakovémjazyce vnímám stejně jako v češtině. Má topro mě stejný náboj a stejný obsah. Jasnéje, že ve vyjadřování emocí a citů mámširší rejstřík možností v češtině. A někdymě to mrzí, protože mám občas pocit, že seve znakovém jazyce pořád opakuji a v češtiněbych to mohla říci milionkrát jinak.“Hádky u Červinkových má Kateřina jakojedna z mála žen zcela vyřešené. Její muž jekliďas a prostě se nehádá. I kdyby se Kateřinachtěla hádat v jakémkoli jazyce na světě,stejně jako ve všem u Červinkových je u nichi během hádek naprostý klid. můžeš / číslo 7–8 - 2012

34Centrum SlunceZ Unhoště do PaCentrum Slunce ve středočeské Unhoštije legendární příklad, jak skvělé výsledky můžepřinést nekonečná energie a vytrvalost lidí,kteří se rozhodnou pomáhat postiženým,přestože tato práce nepřináší ani nadprůměrné zisky,ani popularitu, ani vyznamenání na Hradě.V dobách všeobecných nářků na krizi, škrtya hrozící všeobecný úpadek sociálních služebtady tragické vzdechy není slyšet.Text: Zdeněk JirkůFoto: Jan ŠilpochKdyž se někdo rozhodne pro prácispeciálního pedagoga, okolí muvětšinou nezávidí. „Chceš se celýživot starat o postižené? Chceš sepachtit a beznadějně bojovat s přírodoua osudem, které nezvratněpoškodily mozek, duši i tělo nebožáků?Jaký to má smysl, není lepší je schovatza zdi ústavů a věnovat se práci, která opravduněco přinese?“ Blanka Dvořáková tohleslyšela mnohokrát, a nikdy nezapochybovala;když přišly velké společenské změny po roce1989, pustila se do neuvěřitelného dobrodružství.Podporována byla svým manželem,který má stejné povolání. Nevyléčitelní snílcise zkrátka přitahují.„V roce 1991 jsme zakládali první školuve Stochově a už tam jsme měli děti s různýmivadami, s poruchami učení, ležící školákys těžkým pohybovým postižením. A tam jsmesi ověřili, jak je dobré, když nerozlišujetemezi různými diagnózami, ale hledáte cosimůžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají35řížskéspolečného – i hodně handicapované dítěmůže být pro jiného spolužáka inspirací,pramínkem energie, důkazem, že učenía život vůbec mají smysl. Představte si kluka,který může ve škole jen pozorovat, reagujepouze na dotyky, trochu se umí usmát na kamaráda.Je bezcenný? Dobře vím, že není.A ostatní mají – přes úplně jiné omezení – protoho skoro bezvládného človíčka významskoro nedocenitelný. Oni jsou zkrátka spolu,a to má větší sílu než stovka nejmodernějšíchrehabilitačních přístrojů. Legendární profesorMatějček tehdy napsal do stochovskékroniky, že děláme pedagogiku na světovéúrovni. To jsem byla opravdu překvapená.“A překvapené bylo i okolí. Město Stochovsice poskytlo budovu, ale do nového školníhoroku zbývaly tři měsíce. Tak bylo potřebalakovat, hoblovat, uklízet. Montérky si navléklivšichni, především rodiče dvaceti šestibudoucích žáků. Uvěřili, že pro jejich dětipřicházejí lepší časy. Jenomže víc bylo nejenskeptiků, ale i protivníků. Vždyť dodnesznáme města i obce, kde obyvatelé docelavážně tvrdí, že chráněné bydlení mentálněpostižených v jejich sousedství jim snižujeBlankaDvořákováje trochu podezřeláosoba – nikdysi moc nestěžujea vždy má dalšínové a nové plány.cenu domů a pozemků. Dodnes máme v našízemi tolik zabedněnosti…Populární postižení – protimluv?První žáci ze Stochova dnes žijí v Nouzověv Domově dobré vůle. A přibyly i mateřskéškoly, přibyl stacionář pro seniory, přibyloCentrum Slunce všem, speciální pedagogickécentrum… zkrátka docela velký podniks více než sto padesáti klienty a stovkouzaměstnanců. Kavárna s pekárnou na unhošťskémnáměstí je populární místo, kamchodí nejen nakupovat celé město, alei okolí. A když lidé ze Slunce vyrazí na jarmarks výrobky z vlastní chráněné dílny,zákazníci se jen hrnou. Co se to stalo, že lidés tváří i tělem poznamenanými neléčitelnouporuchou, lidé s poněkud nesrozumitelnouřečí a třeba i pomalejším chápáním nejsoukuriozita, ale naprosto normální součástvšedního dne? Co se stalo, že nikdo nesepisujepetice proti přítomnosti, a dokonceveřejné prezentaci postižených?„Byla to strastiplná cesta. Když jsme začínali,nikde nás nechtěli. Nikde. Představa,že zdravé děti si budou hrát s postiženými,doslova dráždila. Jako vždy v minulosti i dnesplatí, že předsudky mají jen lidé špatně informovaníanebo – s prominutím – nezasvěcenínebo neznalí. Na začátku jsme měli štěstína osvíceného stochovského starostu a na zastupitelstvu,které rozhodovalo, mě úžasněpodpořily mé bývalé spolužačky z gymnázia.Prostě dobrá shoda okolností. Ale v nedalekýchKyšicích, kde jsem nejdříve chtělaškolu založit, nesouhlasili. Báli se. Nevěděličeho, ale báli se. Přestože jsme měli školuschválenou ministerstvem, přestože bylo dostžáků i personálu, kam jsme přišli, tam násrychle vyprovodili ze dveří. A před deseti letymi právě v Kyšicích nabídli právě tu školku,o kterou jsme kdysi usilovali. Ale zase jsmetam museli znovu vysvětlovat a ukazovatrodičům, že jejich zdravým dětem integrovanýms našimi malými klienty se nic špatnéhonestane a stát nemůže. Nakonec viděli naševýsledky z minulých let a pochopili.“Blanka Dvořáková není ani mravokárce,ani spasitel světa. Dobře ví, že ani v dobáchinternetu se neznalost nevytrácí. Ale dnes mástovky spojenců, běžných obyvatel Unhoště,kteří denně chodí do „sluneční kavárny“a jako nejlepší reklamní agenti nesou skvěloupověst postižených do okolí. Jsou tedy místnílepší než jinde? Ano. Jsou informovanější?Ano. Mají nějakou zvláštní výhodu? Ano,mají tuhle učitelku, manažerku, organizátorku,obstaravatelku darů a sponzorů,nevyléčitelnou optimistku, zkrátka ženskou,na kterých stojí svět. Jinde takové nejsou?Bolest není vidětVnímáme svět lidí s postižením docela barvotiskově.Paralympijské hry, vozíčkáři úspěšníve studiu, práci i podnikání, handicapovanícestovatelé do velehor, dokonce i to nedostižnéNěmecko má respektovaného ministrafinancí na vozíku. Dnešní svět přece můžekompenzovat skoro všechno. A za rohemuž číhají nové technologie s umělými nervy,očima, ušima. Už brzy se dočkáme naprostofunkčních náhrad končetin nebo perfektnígenetické léčby potenciálně nedokonalýchnovorozenců. Pokrok vítězí! Nevítězí. Lidís postižením neubývá, tisíce rodin každý densmutně sedí nad zprávou o těžké nehodě,krutém onemocnění, vážně mentálně, smyslověnebo tělesně postiženém dítěti, jež mělopřinést do rodiny novou radost. Přes všechnanaše nabádání o smyslu i těžce poškozenéhoživota a nadějné budoucnosti si neumímepředstavit, co se děje s rodiči nebo blízkýmitakových lidí. Jen oni postupně poznávajítíhu každodenní péče, tlak ekonomickénejistoty, osamělost nocí s kolovrátkem otázky– proč nám se to stalo? Odpovědí můžebýt mnoho, ale ony stejně neléčí zoufalstvía vyčerpání z péče, která nikdy neskončí,z bezmoci a závislosti na okolním světě.Málo si uvědomujeme, že sebelepší sociálnípolitika nedopraví bezvládné tělo do sprchy,že nejvelkorysejší dávky neočistí konečníkdospělého, nejobětavější asistent v noci dvacetkrátnevstane, aby utřel slinami pokrytoutvář. Co tedy dělat? Pořádat více sbírek, vícemůžeš / číslo 7–8 - 2012

36Centrum SlunceV Unhoštije integracepostiženýchdoslova viditelnána každém kroku– svěřencidr. Dvořákové uždávno nejsou prozdejší obyvatelezvláštností, aleosvědčenousoučástí každéhodne.dobročinných koncertů, více humanitárníchakcí na ulicích? Snad. Ale určitě alespoňtrochu podporovat ty stovky a tisíce Dvořákových,které už máme, a volat po dalších…„Za desítky let jsem poznala stovky rodins postiženými. Snad mi budete věřit, žeo jejich utrpení něco vím. Moderní sociálníslužby se už nemohou spokojit s vařením,úklidem, donáškou léků nebo obyčejnýmdohledem. Chceme zlepšení, zlidštění životai u těch úředně beznadějných případů.A chceme být také studánkou pomoci jejichblízkým. A takové je i naše pořadí zájmuve všech zařízeních. Na prvním místě klient,na druhém jeho rodina, a teprve pak našizaměstnanci. Přímo nad kavárnou teď mámepokoje pro úlevnou péči. Slouží hlavněseniorům a lidem s handicapy, jejichž rodinysi potřebují jednou za čas trochu odpočinoutnebo si dopřát dovolenou. A přestože všichni,možná trochu dogmaticky, pokládáme domácípéči za nejlepší, máme s nabídkou tétoslužby nejlepší zkušenosti. Dokonce tu vznikajíse niorské, ale i jiné lásky, a to by v domácíizolaci asi nešlo. Takže se možná dočkámei svatby. Ale hlavní je úleva pro rodiny.“Dobrý dar pro Prahu?Zatímco od kavárny odjíždí skupinka klientův mikrobusu s obědy pro unhošťské seniory,což je pro stálé obyvatele Slunce příležitostpodívat se po městě, ale také si ověřit, jakmůžeš / číslo 7–8 - 2012infoKdo je PaedDr. BlankaDvořáková?Vystudovala speciální pedagogikuna Univerzitě Karlově, působilana různých školách. Od r. 1991zakladatelka a ředitelka první soukroméškoly pro handicapované děti v ČR,která zajišťuje vzdělávání a komplexnípéči pro děti s mentálním postiženíma více vadami od nejútlejšího věku aždo dospělosti.Od roku 2004 spoluzakladatelkaa ředitelka obecně prospěšnéspolečnosti Centrum služebSlunce všem v Unhošti, zaměřenéna poskytování sociálních služebpodle zákona 108/2006 Sb. Dálespoluzakladatelka Nadačního fonduSlunce pro všechny, který podporujevzdělávání, pracovní terapii, chráněnébydlení, podporované zaměstnávání,volnočasové aktivity a poradenskéslužby pro děti a dospělé se speciálnímipotřebami.Pravidelně publikuje v odbornémtisku a působí ve specializovanýchspolečnostech.jsou samostatní, dostáváme se s B. Dvořákovouk nejobyčejnějšímu tématu – sháněnípeněz. A slyšíme dlouhý seznam donátorů,partnerů a spolehlivých dárců. Velké i maléfirmy, města, obce, obyčejní lidé… S uznánímvzpomíná na Ladislava Smoljaka, kterýbyl a je i in memoriam předsedou Nadačníhofondu Slunce pro všechny. A divadlo J. Cimrmanadodnes pravidelně přispívá poměrněvelkými částkami. Samozřejmě že by i tadyrádi viděli velkorysejší sociální politiku, lepšífinancování služeb a lepší možnosti zaplacenívlastních zaměstnanců.Statistiky říkají, že těžce mentálně postiženýchjsou u nás asi tři procenta, lehčeji stejnětolik. Dohromady statisíce lidí. Zdalekavšichni nemají svou Unhošť. Vracím se těmitočísly v hlavě do Prahy. Kousek od naší redakceje nejdražší česká obchodní ulice, Pařížskátřída. Za řadami drahých automobilů svítívýlohy obchodů prestižních světových značek.Hodinky za 300 000, oblek za 50 000,boty za 20 000, náhrdelník za milion. Život jetak úžasný! Ale vždycky mi tu cosi scházelo.Po návratu z Unhoště to vím. Takové střediskopro postižené, jako je Slunce. Zákaznícia zákaznice se šálou za 20 tisíc by tu zdarmaviděli opravdový život. A za pár korun bysi pochutnali na dortu nebo koblize. Mělibychom se všichni složit na takovou pobočkuprávě uprostřed toho nejluxusnějšího luxusu,protože zdejší majitelé vznešených domů tojistě platit nebudou.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají37Není malých příběhů,není malých životů„Sám za sebe bych chtěl dodat tuhle zkušenost:Nejde o to, abychom vydrželi dlouho jako staří lidépři nízké akceschopnosti; jde o to, abychom bylico nejdéle mladí. A pokud ale už nás ten vysoký věkpostihl, pak jedním z léků je nevzdávat to!To znamená věnovat se nějaké smysluplné činnosti.“Foto: Jan ŠilpochSvým plnokrevným jazykem spisovatele,dramatika a scenáristy ZdeněkMahler přesně vystihl na tiskovékonferenci, která 23. května oficiálněodstartovala projekt NadaceCharty 77 / Konta BARIÉRY Senzačnísenioři – SENSEN, podstatua smysl našeho projektu na podporu aktivníhoa plnohodnotného života seniorů.V tu chvíli jsme už měli za sebou takřkarok příprav, úvah, konzultací a nakonec,jak už to bývá, i finální horečné práce, kterávyústila na tiskové konferenci představenímtří hlavních pilířů projektu jejich skvělýmipatrony: Národní kroniku si vzal pod sváMladí námzatím nejsoupříliš ochotninaslouchat, říkáZdeněk Mahler.Projekt SENSENmůže podle jehonázoru pomocivzdálenostmezi starýmia mladýmizkracovat.křídla člověk mající k zaznamenávání historievelice blízko – právě Zdeněk Mahler,pro Druhý život dětské knihy jsme zlákaliosobnost nerozlučně spjatou s pohádkovýmsvětem dětí a dětskou knihou – herečkuJiřinu Bohdalovou, a třetí pilíř – oblast,která snad seniory zajímá nejvíce – Zdravía aktivní život – „podepře“ sympatická osobnostmající k tomuto tématu velice blízko,oblíbená moderátorka Marie Retková.Toho dne jsme současně spustili webovéstránky www.sensen.cz. a přivítali na tiskovékonferenci některé zástupce z prvníchpatnácti již aktivních klubů SENSEN z celérepubliky. A ačkoli program začínal v časnémdopoledni, před budovou Národníhomuzea – Českým muzeem hudby na MaléStraně – již ráno netrpělivě pošlapávalisenzační senioři třeba až z Ústí nad Labem čiČeských Budějovic, na které zase netrpělivěčekala Romana Junková, naše koordinátorkaklubů SENSEN, člověk, kterého praktickymají možnost častěji potkat senioři v terénunež my v kanceláři, aby s nimi cosi prodiskutovala.Nutno přiznat, že to nebyla všední tiskovákonference – spontánně se přetavilav inspirativní setkání a popovídání nadprojektem SENSEN, ale zároveň díkyúčasti skvělých lidí stojících nám po bokupřinesla spoustu zajímavých informací.A ohlas v médiích potvrzuje, že s projektemSENSEN přicházíme ve správnou dobu.Jak na úvod připomněla ředitelka NadaceCharty 77 Božena Jirků, demografickéúdaje jsou neúprosné: Dnes žije v naší zemitéměř jeden a půl milionu lidí starších 65let a jejich počet se do roku 2050 zdvojnásobí:„To, jak budou senioři v příštíchletech žít, nakolik budou aktivní, ovlivníjednou život každého z nás. A těch dnesnejmladších nejsilněji.“Historicky první příspěvky do Národníkroniky, jež také čeká na každého novéhopřispěvatele, pak vložili Zdeněk Mahlera zakladatel Nadace Charty 77 profesorFrantišek Janouch, kteří obdrželi slavnostnícertifikát s obrázkem Bohumila Hrabalaod Ivy Hüttnerová.A to nejpraktičtější nakonec: návod,jak přispět do Národní kroniky, najdetena webových stránkách www.sensen.cz.Spolu s Národním muzeem se moc těšímena vaše příspěvky. A nemáte-li kuráž,snad vás povzbudí patron Národní kronikyZdeněk Mahler: „Musím se přiznat k jednéskutečnosti, která mě deprimuje: píšu teďstošestý svazek svých pamětí a nevím, jestlise mi ho podaří dodělat, a taky nevím, jestlito nebude pitomé. Z toho důvodu se obracímna vás, a pak na lidi, se kterými budetehovořit, abyste je přiměli obnovovat paměťnároda. Návaznost informací, ale vlastněi sympatií mezi generacemi je narušena. Myvíme, co je to mládí, ale oni ještě nevědí,co je to stáří. A zatím nejsou příliš ochotninám naslouchat. Jednou to stáří také prožijí,a i kdyby to, co my jim odkážeme, jim jenpomohlo, aby neopakovali, co jsme dělalimy špatně, už to je cenné. Z tohoto důvodubych se moc přimlouval, aby tyto dnes vznikajícípaměti národa, obrazy naší doby, bylyvelice bohaté.“ Zdeněk Procházka,ředitel projektu SENSENzdenek.prochazka@bariery.czmůžeš / číslo 7–8 - 2012

38NázoryJan Tříska:Amerikaje slušnáVynikající česko-americký herec oceňovanýuž generacemi diváků se pravidelně vrací do Prahy,aby před kamerou nebo na jevišti předvedlsvé moudré a někdy i velmi expresivní herectví.Přitom ovšem pozorně sleduje proměny naší země– a zcela pochopitelně srovnává.Jan Tříska někdy připadá lidem v Česku příliš kategorický.Ale ve skutečnosti je tolerantní. Jenom si na své pravdě stojí.Foto: Jan ŠilpochBezohlednost v žádném případěv Americe nekvete. S bezohlednostíbyste nedošel ani do nejbližšíhoobchodu. Podstata je v tom,že jakékoli špatné vlastnosti – zejménav sousedství – jsou v zemi,kde se zcela neznámí lidé na ulicizdraví, jako tomu bývalo i u nás za časůnašich prababiček, naprosto nemyslitelné.Když v Čechách řeknete někomu – přejivám hezký den, je to pokládáno za pouhouformalitu, kdežto v Americe se to myslízcela upřímně. Ti lidé vám to opravdu přejía můžete si být jisti, že to bude platit i dávnopotom, co se rozejdete. S touhle jistotou jápak mohu odletět do Prahy a vím, že můjsoused za mě uklidí naše nádoby na separovanýodpad, že se porozhlédne, zda nášdům je v pořádku, prostě si přeje, abych mělhezký den i tisíce kilometrů daleko. A tak sek sobě – docela přirozeně – chovají desítkymilionů lidí.V Americe je nepředstavitelné, aby nástupištěautobusu nebo metra nebylo dobřepřístupné handicapovaným nebo seniorům.Od nejdražšího obchodu až po venkovskýsupermarket je to úplná samozřejmost.A stejně platí, že obsluha je připravenakdykoli pomoci. Nemůže se stát, aby člověkna vozíku bloudil mezi regály a někdo munepomohl. Tak vypadá bezohlednost?Amerika vlastně péči vymyslelaMálokdo ví, že moderní pojetí péče o lidis postižením vzniklo v Americe po prvnísvětové válce. Jsem rád, že postupně i tadyvidím, jak se vstřícnost a pochopení zlepšují,ale říkám otevřeně, že když vidím strméschody pražského metra, když vidím, jak sevozíčkář nedostane do obchodu, nebo snaddokonce na koncert, když vidím, že kinosálje za mnoha schody, docela bych doporučoval,aby se odpovědní konšelé do té „bezohledné“Ameriky zajeli podívat.A viděli by, že lidé s postižením fyzickým,smyslovým i mentálním, samozřejmě včetnědětí, jsou respektováni, pokládáni za zcelarovnocenné a dostává se jim pomoci, jakoupotřebují. Vůbec není pravda, že rodina s takovýmčlověkem je opuštěná a odsouzenáprotloukat se sama. Druhá věc je, že pomocčasto neorganizují státní nebo federálníúřady, ale naprosto přirozené lidské komunity,zejména církve. V Americe se kolemkaždého kostela znovu a znovu vytvářejívelké skupiny lidí připravených přijmoutvás a pomoci. Zdůrazňuji, že nemusíte mítžádná potvrzení, žádné posudky, nic.Nikdo se vás neptá, čím jste byl, odkudpřicházíte, jestli jste si svůj problém zavinilsám nebo ne. Oni se ptají jen na jedno – copotřebuješ? A nejen se ptají! Okamžitěhledají bydlení, práci, obornou péči, zázemí.A proč? Protože jsou tak vychováni, protožeAmerika na této solidaritě vyrostla, protožeta společnost ví, jak se jí vstřícnost, slušnosta respekt k druhému doslova vyplácí.můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají39Díky mé nekonečnéexpedici po hotelechjsem také vyzkoumalpozoruhodný poznatek– když do výtahupřistoupí Američan,pozdraví, usměje sena ostatní, a třebai zkusí nějaký vtip.A tahle zkušenost je, a to dobře ukázalyamerické dějiny, v tom nejlepším slovasmyslu nakažlivá. Moje práce mě skorodenně vede na dlouhé cesty, mým domovembyly desítky, možná už stovky americkýchhotelů. A ty mají dnes doslova mezinárodnípersonál. Od portýra nebo řidiče až po generálníhomanažera zde najdete Brazilce,Araby, Číňany, Poláky, Hispánce, a třebai Čechy a Rusy. Všichni se chovají přívětivě,slušně, vstřícně. To není jen profesionální,nebo chcete-li obchodnická zdvořilost. To jesžití s každodenní americkou atmosférou.Díky mé nekonečné expedici po hotelechjsem také vyzkoumal pozoruhodný poznatek– když do výtahu přistoupí Američan,pozdraví, usměje se na ostatní, a třebai zkusí nějaký vtip. Když o patro výš přistoupíČech nebo jiný Slovan, neřekne nica okamžitě se zahledí na špičky vlastníchbot nebo na světlo na stropě. Stačí?Řidiči jsou nejlepším ukazatelemJsem tady pár dnů a denně čtu v novinácho mrtvých na silnicích. Jistě mi budetevěřit, že v Los Angeles, které má zhrubačtrnáct milionů obyvatel, je hustotaautomobilového provozu trochu větší nežv Praze. Ale zpráva o smrtelné havárii jenaprostá rarita!Když za námi přijel Jiří Suchý, ukázaljsem mu typickou americkou křižovatku.Žádné semafory, ze všech stran značky stop.Řidiči přijedou, zcela jistě zastaví, rozhlédnouse a jasnými gesty si dávají přednost.Tuto situaci můžete vidět denně tisíckrát,milionkrát. Jirka jen kroutil hlavou a pakřekl – u nás by na sebe řvali sprostá slovaa kopali si do blatníků.Takže to je Amerika i se svými obrovskýmistarostmi, následky krize a vztahyke světu, který určitě není v pořádku. Tohleje Amerika běžného dne a nepleťte si ji s filmovýmiobrazy stříleček a automobilovýchhoniček.A ještě jedna věta – mohli by Američanébýt bezohlední a necitliví, když mají tolikdlouhověkých seniorů, často velmi úspěšnýchv podnikání, ve zdravotnictví, v politice,v kultuře? Záznam a mezititulky: zjmůžeš / číslo 7–8 - 2012

Poznání ze srílan40Výtvarníci Konta BARIÉRYUměleckázkušenostMichalaNesázala jedoplněnái zkušeností zezcela odlišnéprofese, nežje jen malba.To mu dávámožnostvyjadřovatnečernobílýpohled na život.Pokud chci být uměleckysvobodný, musím třebatahat i pytle s pískem,překládat uhlí, zametatulice, prodávat, sedětv samoobsluze za kasou.Tak by se dalo několikaslovy popsat životní krédomalíře Michala Nesázala.Text: Pavel HrabicaFoto: Jan ŠilpochMěl jsem období, kdy po mněchtěli, abych maloval předevšímhlavy, říká na prvnípohled plachý muž, „přitomjá byl už vnitřně naladěnýna jinou vlnu, má tvorba užsměřovala jinam.“Michal Nesázal vzal výtvarné potřebydo ruky ve čtrnácti letech. Kdyby zůstalu hlav, možná by se podle svých slov zastavilv čase i prostoru a ustrnul; sice by vydělávala neměl nouzi o zákazníky, ale už by nevyjádřilsvé vnitřní pocity, cítění světa i času.„Opravdové umění je jen tam, kde je svoboda.Máte na výběr – buď tvoříte svobodně,nebo podlehnete ekonomickému nátlakua musíte dělat něco jiného.“Jsme tisíckrát bohatšíMichal Nesázal se v etapě, kdy byl tematickyvyčerpaný, kdy mu scházela právě onavnitřní volnost, dal na obchodování. Dvaroky vozil oblečení z továren na Srí Lance.„Byla to neocenitelná zkušenost. Zvláště protak nepraktického a neobchodního ducha,jakým může umělec být,“ říká upřímně.Když s manželkou zjistili, že proniknoutdo složitého propletence vztahů mezi našimiobchody a obchodními řetězci na jednéstraně a dovozci na straně druhé je projednotlivce prakticky nemožné, začali svékontejnery z daleké jihovýchodní Asie vozitsami, sami je pak prodávali téměř podomnímzpůsobem, žili životem obchodníchcestujících.„Až tisíce kilometrů od domova přijdetena to, že i ten nejubožejší žebrák a bezdomovecu nás je ve srovnání s tamní většinouboháč, že my tady uprostřed Evropy žijemeluxusní život. Na prostoru, kde u nás žijí dvaaž čtyři lidé, se tam v domech tísní desetpatnáct lidí, několik generací. Ulice jsoupřeplněné, že se nepohnete, zažijete situacena hranici mezi životem a smrtí. Přijedeteza výrobci, což jsou obrovské haly uprostředdžungle, kde pracují stovky šiček – a ať sesvětoznámé značky bijí do prsou, že jejichmůžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají41ské džungleDvě ukázkyz „krajinné“ tvorbyMichala Nesázalainspirované mj.i renesančníperspektivou:vlevo Červenéhory (2004),akryl na plátně55 x 35 cm, vpravoDeset stromů(2008), akrylna plátně50 x 70 cmvýrobky nevznikají pod rukama dětí – vyna vlastní oči vidíte, že jsou to dívky, kterýmještě zdaleka nebylo patnáct. Zboží neplatítepřevodem z účtu na účet, všechno je cash,jezdíte z města do džungle s tisícovkamidolarů po kapsách, a když jednáte s majitelimanufaktur, uvědomíte si, že Krejčíř je protitěmhle pirátům učiněný lidumil a beránek.“Mladická fascinace architekturouObchodnická etapa dala však před nějakýmipěti lety Michalu Nesázalovi nahlédnoutna život zcela jinak, uvědomit si, že k žitía štěstí i k umělecké svobodě potřebuječlověk strašně málo; jeho potřeby jsoumnohem menší, než k čemu je denně tlačenokolím, reklamou, porovnáváním, má-li víceči méně než druzí.„Ale tohle všechno jsem v těch čtrnáctiletech vůbec netušil. Tehdy mě nejvícinfoKdo je Michal NesázalNarodil se v roce 1963 v Brně, žijea pracuje v Praze. Vystudoval Středníuměleckoprůmyslovou školu v Prazea Akademii výtvarných umění v ateliéruprof. Jiřího Sopka.Za dvacet let tvorby uspořádal dvě desítkysamostatných expozic (naposledyletos v dubnu na Staroměstské radniciv Praze) a zúčastnil se několika desítekskupinových výstav. Je pravidelnýmdárcem obrazů do aukcí ve prospěchKonta BARIÉRY.zajímala spíš architektura, vlastně se o nizajímám dodnes. Fascinuje mě její účelovosti účelnost, její poslání, schopnost sloužitčlověku k životu. Malování jsem tehdyještě nebral jako činnost, která by mě mělaprovázet po celý život, neviděl jsem ji jakoněco, co by mohlo být lidem prospěšné neboužitečné.“Brněnský rodák zaujal výtvarný světv roce 1992, kdy se stal laureátem Ceny JindřichaChalupeckého. Bylo to v době, kdy sesoustředil na tzv. instalace, prostorové kompozicevěcí, které by se za běžných okolnostídohromady nikdy nedaly: například vlksledující televizi, lesní zvířata s oranžovýmimíčky a podobné „nesouvislosti“.Zaniklý svět renesance léčíPak objevil zaniklý svět renesanční perspektivya začal malovat své snové ideálníkrajiny, jimž dával hloubku, třídimenzionálnírozměry – dnes bychom módně řekli 3Dpodobu. „Fascinovalo mě, jak renesančnímalíři pečlivě komponovali na plátnech, coje v popředí, co v pozadí, jejich krajiny i portréty,kde v pozadí vždy byla nějaká krajina,měly nesmírnou hloubku, obrazy sahalyaž do dálky. A to jsem se snažil dát i svýmkrajinám, dát jim klasický zlatý řez, vše, comá klasická malba. V mých krajinách bylovše harmonické, harmonické bylo i laděníbarev.“Michal Nesázal dal svým dílům vlastníztvárnění, své barvy i pojetí. V jehoobrazech se podle výtvarníkových slov máčlověk procházet, jít od počátku do pozadí,vyhýbat se objektům, kráčet krajinou,prostorem. „Člověk by měl při každémpohledu najít něco jiného, nikdy by muneměl obraz hned napoprvé říci všechno.Dokážu si představit, že obraz může mítterapeutickou funkci; arteterapie ostatněnení nic nového.“ Podle Michala Nesázalavšak může léčit nejen vlastní tvorba, jakdokazuje praxe, ale i pouhé sledováníuměleckého díla.Poslední veřejná prezentace obrazův Praze byla ukázkou jeho pravidelnýchuměleckých proměn. Posledních pět let sesoustředil na kresbu, omezil akvarel, rozpitéskvrny barev dotváří do podob postav s velkýmihlavami, jemná perokresba naznačujeNesázalovu inspiraci Asií; něco z toho, conačerpal při studijních pobytech i svýchdávných obchodních cestách. „Není to úplnýodklon od původního stylu, myslím, že dobrýkunsthistorik vysleduje i v mé současnétvorbě jednotící linku. Před deseti lety, dnesi za pět roků.“Co je pro Michala Nesázala motivací,aby dál maloval? Kromě osobního vyjádřenípocitů a dojmů je to podle jeho slovi vědomí, že umění může přispívat k lepšímuživotu, k proměnám světa. „Dospívámk tomu postupně, není to nic, s čím bychk malování přistupoval od počátků, žeobrátím svět k lepšímu. Možná až teď vidím,že umění může, i když po malých krůčkách,po maličkých kousíčcích, život vylepšovat.Třeba tím, že vnímáním uměleckého díla sena chvíli přenesete ze životních nebo existenčníchstresů do klidu, že se i člověk, kterýmá nějaké fyzické omezení, může obrazemprojít mentálně. Konto BARIÉRY připravuje 11. aukčnísalon výtvarníků. Díla budou vystavenav Karolinu mezi 21. listopadema 7. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžekjde na podporu vzdělání studentů sezdravotním postižením, se uskutečnív neděli 9. prosince 2012 v Modréposluchárně Karolina v Praze.můžeš / číslo 7–8 - 2012

42Nové zahraniční technologieAutemjako řidičbez rukouči bez zraku?Plně automatizovaná vozidla byla vždy součástívědecko-fantastických povídek. Kdo by nechtěl auto,které by ho na povel odvezlo samo do práce?Text: Štěpán BenešFoto: ArchivVize silnic bez nehod, kde autařídí stroje, které se neopijí,za volantem neusínají ani neztrácejípozornost, a navíc dokážouodvézt svého majitele, kam siřekne, ale přetrvala dodnes a dálžije v hlavách mnoha vědeckýchtýmů po celém světě. Řada nových možnostíby se s případnou realizací otevírala i prorůzně handicapované osoby, jimž by takovévozidlo nesporně pomohlo k větší mobilitě.Speciálně třeba těm, kterým je řidičský průkazmomentálně kvůli zdravotnímu stavuzapovězen.Nechme ale stranou vědecké fantaziea pojďme se podívat, jak je to s automatizovanýmivozy ve skutečnosti. Jejich historie neníkrátká, píše se už od třicátých let minuléhostoletí, kdy se myšlenka začala postupněobjevovat na papíře. Hmatatelné výsledkyale přišly přece jen o několik desítek letpozději. V roce 1977 ujel japonský prototypautomatizovaného vozu bez řidiče předemnastavenou trasu rychlostí 30 km/h. Bylto jeden z prvních vyvedených pokusů, jaknechat vozidlo, aby se řídilo samo. V roce1980 se do dějin zapsali Němci, kteří se svouautomatizovanou dodávkou Mercedes-Benzjeli po silnicích bez provozu rychlostí až100 km/h. V devadesátých letech se vývojpohnul ještě dál. Byl to opět německý Mercedes-Benz,který stál za dvěma prototypy s názvyVaMP a Vita-2. Ujel s nimi cestu do Pařížea o rok později odjelo jedno z těchto autsamo cestu z Berlína do Kodaně.Auto se nikdy neřídilo samoVšechny tyto pokusy měly jedno společné:Auto se nikdy neřídilo úplně samo. Za volantemvždy seděl člověk a bral na sebe částřízení. Například při zmíněné cestě z Berlínado Kodaně jelo auto v automatickémrežimu zcela samo jen asi 150 kilometrů.Auta uměla udržovat rychlost a jízdní pruhna dálnici, a dokonce předjíždět. I při lidskéúčasti v řízení se bezesporu jednalo o velkýpokrok.Během devadesátých let se nadšeníokolo automatizovaných vozů přesunulood velkých automobilek většinou k malýmuniverzitním týmům, jejichž inženýři sevšemožně snaží přimět vozy, aby jezdilyzcela samy, a navíc bezpečně. Zkoušeny jsourůzné systémy – od radarových až po navigaciautomobilu po vizuální čáře na zemi,kterou sleduje kamera a vůz se řídí podlejejího směru. Své výtvory obvykle prezentujína různých vědeckých soutěžích, které alemají k reálnému provozu na silnicích velmidaleko.Aby ale automatizovaný vůz skutečněnakonec naplnil svůj potenciál, musí senaučit fungovat především právě v reálnémprovozu, se vším tím zmatkem, dopravnímipředpisy, semafory, ale i ostatními účastníkysilničního provozu nebo chodci. A to navícv situaci, kdy ostatní vozy nemusí být takérobotizované a jejichž řidiči se mohou chovatpřinejmenším nepředvídatelně.Inovátor GoogleSeznamte se s panem Stevem Mahanem. Tenztratil již prakticky všechen zrak a autem užse může svézt jen jako spolujezdec. Přestoráno nastupuje do svého vozu, připoutáse a ruce si položí na kolena. Vůz s nímnásledně naprosto plynule vyjede na silnici.Neloudá se, jede svižně a rychle a na křižovatcevzorně zpomalí. Počká, až se senzoryrozhlédnou doprava i doleva, a když od nichdostane signál, že je vše v pořádku, pokračujepožadovaným směrem. Ve městě sámzaparkuje u čistírny, a když tam Steve Mahanvyřídí, co potřebuje, zase nasedne a vůz jejodveze domů. Cestou ho ale ještě provezemůžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 43ERA PoradnaAutomatická Toyota Priuszvaná Google Car. Auto bez řidiče,dnes testovací prototyp s čerstvýmpovolením k běžnému provozu,za pár let možná v jiné podobě běžnánabídka automobilových prodejců.drivem rychlého občerstvení, když dostane„řidič“ chuť na mexické jídlo.Tohle všechno je realita, kterou nedávnoprezentovala společnost Google prostřednictvímpropagačního videa ke svémuprojektu autonomního vozu Google Car.Nevidomého Steva Mahana v něm popisujejako svého úplně prvního testovacího řidičea jasně tím ukazuje, čeho je její prototypmomentálně schopen a komu by mohlpomoci.Auto, v němž projížďku nazval SteveMahan s trochou zdravého humoru „nejlepšíjízdou, kterou odřídil za posledníchpár let“, funguje na složité soustavě senzorůřízených speciálním softwarem. Zatímcoo softwaru samém se pochopitelně nedáz konkurenčních a obchodních důvodů nicdohledat, o ostatních součástech je tohoznámo více. Na střeše má Toyota Prius,zvaná Google Car, viditelnou kopulku,která se za jízdy rychle otáčí. Uvnitř ní jevelmi výkonné mapovací zařízení, kterédíky otáčení vytváří prakticky v reálnémčase dokonalou prostorovou mapu okolívozidla v úhlu 360 stupňů. Technologie másvé kořeny v projektu Google Maps, kdypodobné mapovací kopulky byly instaloványna vozech projíždějících městema vytvářely obraz svého okolí. Díky nim sednes můžeme procházet na Google mapáchdoslova vlastníma očima přímo po ulici. Kopulkudoplňuje dále kamera a radar, kterýdoplňuje prostorová data o nezbytné údajek pohybujícím se objektům v okolí. Sledujetak nejen vzdálenost okolních překážek, alei rychlost a směr ostatních vozidel. Výsledkemje naprosto přirozená a bezpečná jízda,možná i kvalitnější, než kdyby za volantemseděl člověk sám.Miliony kilometrů bez nehodyDůkazem, že právě Google na to možná„kápnul“, je fakt, že testovací vozidlanajezdila skoro čtvrt milionu kilometrůbez jediné nehody. Ta jediná malá bylazpůsobena lidským faktorem (jako ostatněnaprostá většina nehod dneška). Techniciv jednom autě zapomněli zapnout senzory,a tak se museli následně potýkat s odřenýmnárazníkem. Testované kilometry mají přitomdaleko k teorii, většina z nich probíhalav simulacích reálného provozu.Výkony autonomního vozidla od Googlubyly natolik přesvědčivé, že dokázalyzměnit i legislativní kurz. Zákon, kterýdosud předpokládal, že za volantem musísedět řidič, je teď nucen tuto starou pravdupřehodnotit. V americkém státě Nevada(a brzy možná i v Kalifornii) bylo prototypůmGoogle Car povoleno oficiálně testovatv běžném provozu a tento krok byl potvrzenvystavením registračních značek, na nichžje pro snadnou rozpoznatelnost symbol pronekonečno. Ten má zároveň dodat autůmvýraz cesty budoucnosti.Doufejme, že jednou bude možné siautomatické vozidlo koupit stejně, jakodnes kupujeme běžné vozy. V kombinacis ekologickým provozem, tedy např. elektrickýmpohonem, by to znamenalo vpravdědokonalý individuální dopravní prostředekdostupný všem bez ohledu na postižení. Na vaše dotazy odpovídáMilan Jursík,výkonný manažermarketinguPoštovní spořitelny.?Dobrý den, jakožto paraplegik bychse u vás chtěl informovat, jak je tov Eře s bezbariérovým přístupemna pobočkách. Dostanu se vždy všudebez problémů?Kromě nabídky speciálně zvýhodněnýchproduktů pro handicapované samozřejměmyslíme i na to, aby se k nám všichniklienti bez problému dostali. Chcemeumožnit přístup na naše pobočky všem bezrozdílu, a proto už má bezmála 1000 pošta finančních center bezbariérový vstup. Navícdalších více než 1200 pošt je vybavenosignálním zařízením pro přivolání obsluhy.S účtem u Ery máte obchodní místavždy nablízku – služby poskytujeme na vícenež 3300 poštách a také na 63 finančníchcentrech. Své finanční záležitosti si vyřídítei o víkendu – 524 pošt je totiž otevřeno takév sobotu, 21 pošt dokonce i v neděli.Pokud nechcete či nemůžete dorazitna obchodní místo, pak bych vám doporučilmožnost obsluhovat účet pomocíelektronického bankovnictví buď přesinternet, nebo po telefonu. Tyto transakcejsou jednak mnohem levnější, než kdyžje zadáváte na pobočce, ale předevšímvšechno můžete vyřídit z pohodlí domova.Zřízení i vedení elektronického bankovnictvík Era osobnímu účtu je navíc bezplatné.A pokud při provádění bankovních operacípreferujete asistenci, můžete využít v rámcitelefonického bankovnictví přepojenína bankéře, který podle vašich požadavkůzařídí vše potřebné.Myslíte si, že je v současné doběvýhodné jet na dovolenou do některéz krizí výrazně zasažených zemí? ?Mám tím na mysli například Řecko,Španělsko či Itálii.Skutečnost je taková, že turistický ruchna periferiích eurozóny celkově upadá.Turisty odrazuje nejen špatná ekonomickásituace v těchto destinacích, ale zároveňmají obavy i o svou bezpečnost. Výjimečnáje situace v Řecku, kde počet zájemců o dovolenouklesá zdaleka nejrychleji.Ovšem v důsledku slabé poptávky takévýrazně klesají ceny ubytování. Napříkladv Řecku a Portugalsku můžete očekávataž o 10 % nižší ceny. Osobně si myslím,že dovolené v těchto zemích se nemusíteobávat, neboť v místech, kam turisty vozíčeské cestovní kanceláře, nejsou známkykrize patrné. Pokud máte jakýkolivdotaz na Milana Jursíkaz Poštovní spořitelny,napište jej na adresu info@ muzes.cznebo Redakce časopisu Můžeš,Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.můžeš / číslo 7–8 - 2012

44Léto pod stanemBezbariérovékempováníPro řadu lidí je létoneodmyslitelně spjatos kempováním. Někdo taklacino řeší ubytování, jinýse prostě rád odpoutá odceloročního komfortu.Každopádně je to svýmzpůsobem dobrodružství,do něhož se řada vozíčkářůraději vůbec nepustí.Zjišťovali jsme, jakéexistují možnosti pro tyodvážnější.Občas představuje problém už samotný povrch tábořiště.Pak nezbývá než snít o vlastním bezbariérovém karavanu, který je však velmi drahý.Text a foto: Radek Musílekmůžeš / číslo 7–8 - 2012Před deseti lety bylo v Čecháchprakticky nemožné narazitna bezbariérový kemp. Snad jsembyl otrlejší, určitě mladší, alekaždopádně mě to příliš netrápilo.Vyrazit pod stan nebo do chatkyprostě znamenalo, že se dobrovolněa vědomě zříkáte snadné dostupnostiprakticky všeho.Především WC a sprchy. Bez asistencese obešli jen skuteční „nadvozíčkáři“, kteřízvládli všechno a nevadilo jim ani lezenípo zemi.Pak jsem ale několikrát navštívil Franciia zjistil, že se dá spát pod stanem a nemusítesi ani jako vozíčkář plnit odznak zdatnosti.Před první cestou jsme s kamarádypoměrně pečlivě zjišťovali, kdy a kde budemožné kempovat. Záhy se ale ukázalo, ževe Francii můžete zajet prakticky do kteréhokolivkempu a najdete tam bezbariérovéWC i sprchu.Pro návštěvníky s handicapem navícvětšinou poskytují určité slevy. Do tétozemě jsem vyrazil pod stan celkem třikrátv rozmezí několika let a za celou dobu senám s přáteli stalo jen jednou, že kempnebyl nijak zvlášť uzpůsoben. Skutečněstačilo náhodně odbočit ke značenémukempu a úspěch byl zaručen. Zprvu senám také nechtělo věřit, zejména po domácíchzkušenostech z kempů podélčeských řek.Na velmi dobré kempy bez bariér jsemnarazil rovněž v Itálii, ve Španělsku a proněkoho možná překvapivě i v Chorvatsku.Nelze se sice spoléhat, že se vždy trefíte,ovšem není to tak těžké. Naopak horšíbyla situace ve Velké Británii, kde hledánívhodného stanoviště vyžadovalo značnévyptávání. Nejspíš to bude tím, že tamnejezdí desetitisíce turistů stanovat v teplémstředomořském klimatu.Jaká je současná situace u nás? Když sepodíváte na internet, zjistíte, že se v Českupřibližně 90 kempů prohlašuje za bezbariérověpřístupné, alespoň podle stránekwww.dokempu.cz. Ty poskytují širokývýběr a možnosti vyhledávání. Zaškrtnoutse tedy dá i kolonka zajímající vozíčkáře.Otázkou však zůstává, jaká je realita a co sikaždý provozovatel pod pojmem „bezbariérověpřístupné“ představuje. Napříkladv hlavním městě prošly podrobným filtremtři kempy: Camp Bušek, Camp Sokol Trojaa Sunny Camp.Prvně jmenovaný telefonicky popřel, žeby byl bez bariér. Provozovatel neví, pročje takto zařazen a skutečně na vlastníchstránkách nic takového neuvádí. Druhýjmenovaný Camp Sokol Troja už na titulnístránce svého webu hrdě nese piktogramvozíčkáře. Recepční však po telefonu uvedl,že o žádných speciálních úpravách neví.Sprchy a toalety sice nemají schody, ale širšídveře nebo opěrná madla čekat nemám.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají45Když nemákempbezbariérovéWC, sprchy a dalšívybavení, může sevozíčkář rovnouutábořit na louceza vsí. Servis budepodobný, zatolevnější.Také pokoje jsou v patře, takže přístupnostspočívá v možnosti zajet dovnitř autem,postavit si stan na trávě a nějak se nasoukatdo sprchy a toalety. Žádný velký posunod let minulých, zdá se. Nelze vyloučit anifakt, že recepční je prostě špatně informovaný,ale to je jiný problém. Když sizjišťuji informace o kempování, nepojeduse tam přece nejdřív podívat, jestli někdenáhodou nemají dobře utajený záchodse širšími dveřmi, o kterém ví jen tvůrceinternetových stránek, ale na recepci se tazpráva nedonesla. Skutečně bezbariérovýje tak pouze Sunny Camp. Tedy třetinováúspěšnost.Zážitek ze společného obědau rozkládacího stolu mezi chatkamisi rádi prožijí i lidé s postižením.Jednodušší to ale mají v zahraničí.Internetovému vyhledávání se nedá zcela věřita musíte spoléhat spíše na osobní zkušenost,doporučení a ověřené informace.Pokud taková výpovědní hodnota platícelorepublikově, číslo 90 se nám rázemsmrskne na 30. Což v průměru činí přibližnědva bezbariérové kempy na jeden krajČR. Nic moc, zdá se. Za nejproblematičtějšípřitom považuji fakt, že se uváděnýminformacím nedá věřit. Nezbývá než sepoptat mezi kolegy vozíčkáři. Oslovil jsemjich prostřednictvím sociálních sítí téměřpadesát. Běžný cestovatel by to nejspíšudělal stejně.Nejvíc lidí z vlastní zkušenosti doporučilokemp U Kučerů ve Zlaté Koruně.Z jednotlivých vyjádření jasně vyplynulo,že spokojenost panuje s bezbariérovýmvybavením i přístupem personálu. Paradoxněstránky Dokempu.cz tento kempvůbec mezi bezbariérové neřadí! Stejnětak další vyhledavač eKempy.cz. Mezidalší osobně doporučené patří AutocampMilovice u Hořic, Autocamp Třeboň neboAutokempink Strážnice, který disponujebezbariérovým WC.Internetové stránky Svozikemnacestach.cz informují o dalších možnostech kempování:Camp Pláž v Šumné, Kemp Sasankav Sadově u Karlových Varů, AutocampSedmihorky u Turnova a pobytové a rekreačnístředisko Líchovy (Bučily) v okreseSedlčany.Jak už však bylo řečeno, internetovémuvyhledávání se nedá zcela věřit a musíte spoléhatspíše na osobní zkušenost, doporučenía ověřené informace. Pod pojmem bezbariérovostse totiž může skrývat ledacos. Někdy jeto možnost ubytování v uzpůsobených chatkách,jindy je to přístupná koupelna a WC.Pro někoho znamená bezbariérovost už sámfakt, že můžete bez schodů vjet na trávník,kde si sami postavíte stan. Kvůli takové služběale nemusíte jezdit do kempu, stačí rovnálouka za vsí a studna na návsi. můžeš / číslo 7–8 - 2012

46Tip na výletObjektůbez bariér přibýváKláštery, zajímavévily, muzea – tamvšude se v minulýchletech investovalodo bezbariérových toalet,plošin či výtahů. Kam sev létě podívat?kládá pohřebiště s 2500 objevenými hrobya pozůstatky mohutného valu. Jde o místo,kde působili slovanští věrozvěsti – svatí Cyrila Metoděj. Tato národní kulturní památkausiluje o zápis na seznam UNESCO.Expozice v pavilonech přibližující výzkumhradiště, jednotlivé skupiny nálezůdokumentující život Slovanů jsou bezbariérověpřístupné.Bezbariérová toaleta je v interiéru budovy.O otevření je třeba požádat u pokladny.Vstupné: dospělí 80 Kč s průvodcem, vstup jen do areálu 20 Kč;studenti, důchodci a tělesně postižení s průvodcem 40 Kč,děti 7 až 15 let s průvodcem 40 Kč, do 6 let zdarmawww.masaryk.info/slovanske-hradiste-mikulcice/Jurkovičova vila v BrněVýchodočeské muzeum PardubiceText: Milan Jančo, Petr BučekFoto: Jan Ritter, Czechtourismus,archiv, archiv MGVelkomoravské hradiště MikulčiceV budově pardubického zámku, reprezentačnímrenesančním rodovém sídle Pernštejnů,je možné prohlédnout si rytířské sály,expozice české sklářské tvorby, pohlednicOrbis pictus, výstavu zbraní i hraček. Budovaje díky výtahu z velké části bezbariérověpřístupná. Do přízemí zámku se vozíčkářidostanou s pomocí jednoduchých šikmýchramp, expozice v hospodářské budově předzámkem je zcela bezbariérová. Nechybítoaleta pro vozíčkáře.Vstupné: stálé expozice – dospělí 30 Kč, žáci,studenti a senioři 15 Kč. Celý zámek 90/45 Kč.Zdarma děti do 6 let a držitelé průkazu ZTP/P.www.vcm.czNavštivte místo na bývalých ostrovechv řečišti toku Moravy o rozloze až 50 ha,kde v 8. až 10. století stával velkomoravskýhrad s rozsáhlým podhradím. Vidět je tumožné základy knížecího paláce a dvanáctikamenných kostelů, kolem nichž se roz-můžeš / číslo 7–8 - 2012Od 1. dubna 2011 je možné v Brně-Žabovřeskáchnavštívit vilu, kde s rodinou žilarchitekt Dušan Jurkovič, výrazný představitelsecesní architektury. Jedná se o pozoruhodnoustavbu. Prohlídku vily s výklademje nutné si objednat dopředu.Vila dostala bezbariérové úpravy, přístupje zajištěn pomocí rampy a výtahu.Vstupné: dospělí 100 Kč; děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina220 Kč. Zdarma děti do 6 let, ZTP, ZTP/P.www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila.aspxKlášter KladrubyKlášter benediktinů u Stříbra založený VladislavemI. a přestavěný ve stylu gotizujícíhobaroka Janem Blažejem Santinim má pronávštěvníky připravenou i bezbariérovoutrasu. Ta vede přes kostel NanebevzetíPanny Marie, ambitovou chodbu, zimnírefektář, lapidárium soch Matyáše BernardaBrauna v novém konventu zbudovanémKiliánem Ignácem Dientzenhoferem a končív archivu a knihovně.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají47Klášter PlasyKlášter Zlatá KorunaNa bezbariérovou trasu se vstupujeseverním vchodem přes kostel, kde je nutnézdolat šesticentimetrový práh.Bezbariérová toaleta bohužel v objektuchybí. Nejbližší je instalována na železničnístanici ve Stříbře.Vstupné: bezbariérová trasa 80 Kč; držitelé průkazůZTP a ZTP/P, děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina 200 Kčwww.klaster-kladruby.czKostel NanebevzetíPanny Marie v MostuV Plasech na západě Čech má návštěvníkmožnost poznat první panovnický cisterciáckýklášter v Čechách, který v roce 1144založil kníže Vladislav II. Klášter byl běhemlet 1661 až 1785 velkolepě barokně přestavovánpodle plánů Jana Baptisty Matheye,Jana Blažeje Santiniho a Kiliána IgnáceDientzenhoffera. Od roku 1826, po zrušeníkláštera Josefem II., se stal rezidencí kancléřeMetternicha a jeho rodiny.Památka je pro vozíčkáře snadno přístupnánovým výtahem a je tu i bezbariérovátoaleta upravená pro vozíčkáře.Vstupné: dospělí 80 Kč; děti od 6 do 15 let,studenti po předložení platného průkazu, důchodci,ZTP, ZTP-P 50 Kč; rodina 220 Kčwww.klaster-plasy.euPamátka lidovéhostavitelství v PříkazechKlášter ležící u Českého Krumlova byl založenPřemyslem Otakarem a láká na několikprohlídkových okruhů. První trasa, kteráumožňuje nahlédnout do každodenníhoživota mnichů, dostala bezbariérový přístup.Vede přízemím malého konventu, kde lze vidětlapidárium a unikátní gotickou patrovoukapli Andělů strážných. Dále se pokračujedo velkého konventu (hovorna, knihovna,pracovny mnichů, ohřívárna, křížováchodba, jídelna, kuchyně a kapitulní síň).Prohlídka končí v kostele Nanebevzetí PannyMarie, největším chrámu na jihu Čech.Návštěvník na vozíku by se měl přihlásitpředem, aby mohli připravit šikmé mobilnírampy pro vstup do kapitulní síně a do kostelaNanebevzetí Panny Marie. Je tu i bezbariérovátoaleta upravená pro vozíčkáře.www.klaster-zlatakoruna.euPoutní kostel svatéhoJana Nepomuckéhove Žďáru nad SázavouZcela bezbariérově přístupná je stavbapozdně gotického kostela v Mostu vybudovanéhov letech 1517–1526. Kromě podstatnéčásti původního vybavení od pozdnígotiky po 19. století nabízí kostel možnostseznámit se s uměním severozápadníchČech ze 14. až 18. století.V zahradě u kostela jsou umístěny sloupya plastiky, které sem byly přesunuty ze zbořenéhoMostu.Bezbariérovou toaletu však v okolí nenajdete.Vstupné: dospělí 70 Kč; děti, studenti,ZTP, ZTP/P 50 Kč; rodina 180 Kčwww.kostel-most.czV Příkazech nedaleko Olomouce je k viděníkompletní hanácký statek s obytnoua hospodářskou částí z roku 1875, na niž navazujízahrady se starými ovocnými stromy.Památka má bezbariérový přístup. Centrumskanzenu tvoří Kameníčkův grunt, kolemněhož jsou čtyři špaletové stodoly – podsaditébudovy s vjezdem ve štítových stěnách.Na 200 let starém gruntu se nachází expozicebydlení, zvláštní část je věnována praní,žehlení a sbírce dětských hraček.Na statku nechybí bezbariérová toaletaupravená pro vozíčkáře.Vstupné: dospělí 60 Kč, děti, senioři,ZTP, ZTP/P 40 Kč. Do šesti let zdarma.www.hanackeskanzen.czNa Zelené hoře stojí poutní kostel, který jenejvýznamnější stavbou barokního staviteleJana Blažeje Santiniho-Aichela. Od roku1994 je zařazen na seznam UNESCO. Jehokonstrukce vychází z geometrie kruhu,přičemž opakuje číslo pět jako odkaz na pěthvězd Jana Nepomuckého, které se podlelegendy objevily nad tělem mrtvého světce.Interiér i areál kostela jsou bezbariérověpřístupné. Toalety upravené pro vozíčkářelze nalézt na žďárském zámku.Až ke kostelu se lze dopravit autem, parkovištěje v sousedství poutního areálu.Vstupné: dospělí 90 Kč; děti od 6 do 15 let, senioři od 65 let,ZTP, studenti do 26 let 60 Kč; rodina 210 Kčwww.zelena-hora.eu můžeš / číslo 7–8 - 2012

48Tip na akceZážitky bez bariérKam se vypravit během léta? Přinášíme tipy na akce,které jsou přístupné i vozíčkářům.Text: Petr BučekFoto: Tour de Labe, Jan Ritter,Czechtourismus, motokroskrupáod 6. července do 1. záříMuzikál Casanovana zámku HlubokáNa druhém nádvoří hlubockého zámku seo prázdninách koná hudební muzikál Casanovao známém dobyvateli ženských srdcí. Muzikálpředstaví Casanovu jako galantního muže zestaré školy, který ženy nevyužíval pouze prosvou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluvkyně,a často dokonce jako zdroj cenných informací,ze kterých těžil jako diplomat a špion.Bezbariérové WC je umístěno na prvnímnádvoří.Vstupné: 420 a 440 Kčhttp://casanova-muzikal.cz7. a 8. července, 4. a 5. srpna a 1. záříPutování na kole podél LabeVydejte se na tradiční cyklojízdu Tour de Labe- probíhá od června do října, a to na Labskécyklostezce, která je ve většině úseků bezbariérová.Zváni jsou především handicapovaní:tělesně, zrakově, sluchově i jinak.První jízda se jela v červnu. Na druhou se můžetevypravit 7. a 8. července. V plánu je trasaz Hradce Králové přes Pardubice do LázníBohdaneč, kde budou rezervovány noclehy.V neděli trasa cyklojízdy povede podél Opatovickéhokanálu do Kladrub nad Labem a dálepřes Týnec nad Labem a Kolín do cíle druhéhovíkendu – lázní Poděbrad.4. a 5. srpna se pojede Pod hradbami Královskéhoměsta Nymburka Stezkou BohumilaHrabala do Kerska, kolem soutoku Labes Vltavou pod Mělníkem až do Ústeckéhokraje do Štětí. Spát se bude ve Staré Boleslavi.1. září bude start ve Štětí a trasa povedepřes Roudnici n. L. a Litoměřice do Ústí nadLabem, kde bude zajištěn nocleh. V sobotu 2.9. bude jízda pokračovat přes Děčín Labskýmipískovci do Bad Schandau.Další informace www.labskastezka.cz.Hlásit se můžetena jan.ritter@labskastezka.cz7. červenceHrnčířský denSváteční víkend si mohou návštěvníci VelkýchKarlovic v Beskydech zpestřit od 9 do 17 hodinnávštěvou Hrnčířského dne u Karlovskéhomuzea. Na setkání hrnčířů a keramikůnebudou chybět ani další řemesla, napříkladdráteníci. Návštěvníci se budou moci podívatna pálení keramiky v přenosné peci, vyzkoušetsi práci na hrnčířském kruhu, drátenickéřemeslo a modelování z hlíny.www.velkekarlovice.czSoutěž o nejlepší sýrVe stejný den se bude konat 2. ročník soutěžeo nejlepší valašský sýr v karlovickém hoteluLanterna. Svůj um při něm poměří regionálnívýrobci a farmáři. O nejlepším valašském sýrurozhodne odborná porota. Vstup je zdarma.Do hotelu Lanterna je bezbariérový přístup.www.lanterna.czČervenec–srpenPraha – Neviditelná výstavaV pražské Novoměstské radnici je možnénavštívit Neviditelnou výstavu. Ta vás zasvětído života v naprosté tmě, kde je třeba využívatostatní smysly. Tady se řídíte výhradně hmatem,sluchem, čichem a smyslem pro rovnováhu.Vyzkoušíte si, jak se pohybovat v ruchuměsta i v lese, jak se umýt či zapnout mikrovlnnoutroubu, jak zaplatit za kávu, jak správněochutit oběd a vybrat správné koření…Každý si tu může vyzkoušet, jaký je život bezzraku. Výstavou provázejí nevidomí nebočástečně nevidomí lidé.Otevírací doba:Po–Pá: 12:00–20:00;So–Ne, svátek: 10:00–20:00Vstupné: dospělí 180 Kč, studenti, důchodci150 Kč, rodina 450 Kč, nevidomí zdarmawww.neviditelna.cz20.–21. červenceHradologiena zámku ve ValticíchV parku zámku Valtice se koná 4. ročník hudebníhorockového festivalu, na který budebezbariérový přístup. Vystoupí Petr Bende,Abraxas, Good Fellas, Michal Pavlíček, CharlieStraight a další.www.hradologie.czwww.zamek-valtice.cz20.–22. červenceHolašovické slavnostiVydejte se na jih Čech do městečka Holašoviceležícího 16 kilometrů od Českých Budějovic.Malebná vesnice se statky ve stylu selskéhobaroka je na seznamu UNESCO a každoročněpořádá Holašovické slavnosti se spoustoufolkloru, s dechovkou, hráči na heligonku, projížďkamina koních a chytáním kaprů z kádí.Nebude chybět ani středočeský jarmark.Během tří dnů se tu vystřídá 40 účinkujících.www.holasovice.eu27. červenceHrad Karlštejn– Václav Neckář & BacilyNa Karlštejně si připravili na léto bohatý programv rámci Karlštejnského kulturního léta.Většina akcí však vede přes schody. Vozíčkářesem přesto zvou na koncert Václava Neckáře,který se koná na nádvoří hradu. Legendačeské populární hudby představí výběr svýchnejvětších hitů. Od první hradní brány stoupáprašná, místy kamenitá cesta k druhé bráněa skrze ni na hlavní nádvoří. Povrch nádvoří jetvořen z hladkých kamenů. Toaleta se nachá-můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají49zí v suterénu Císařského paláce, je uzpůsobenapro potřeby vozíčkářů, avšak není úplněbezbariérová. K toaletám je nutné zdolatněkolik nízkých a dlouhých schodů.Lidé s tělesným postižením mají možnostvyužít parkoviště určené pro svatby, které senachází v bezprostřední blízkosti hradu. Jinakse k hradu dva kilometry stoupá.Vstupné: 350 Kčwww.hradkarlstejn.cz17.–18. srpnaSlavnosti Tří kápí v TřebíčiTipYčasopisu Můžeš11. říjnaOtevřené památkyi srdce v Třebíči3. srpnaKoncert bratrů Ebenůna buchlovickém zámkuTradiční historické oslavy, návrat do slavnéminulosti města Třebíče v Podzámecké nivě.Bude se tu konat rytířský turnaj, historickýprůvod, k vidění bude i vojenské ležení čistředověké tržiště.Vstup volnýwww.tkl-trebic.czV zámeckém amfiteátru se celé léto koná řadakoncertů. 3. srpna zde vystoupí bratři Kryštof,Marek a David Ebenové, kteří vlastně do žádnéhohudebního proudu nepatří. Do Buchlovicmůžete vyrazit i na další srpnové koncerty.10. 8. zde vystoupí Marta Kubišová, 17. 8. kapelaTři sestry. Na akce je bezbariérový přístup,v místě jsou i bezbariérové toalety.www.zamek-buchlovice.cz11. srpnaMělnický košt17.–19. srpnaDen BrnaDen Brna každoročně připomínávýročí úspěšné obrany města Brna protiŠvédům v průběhu třicetileté války.V ulicích ožívají obrázky z historie města,bitevní scény, ohňostroj, dobový jarmarka mnoho dalšího.www.kultura-brno.cz8.–9. září 2012Den s handicapemv Českém KrumlověTřebíč jako každý rok pořádá akci,během níž se snaží zpřístupnit památkyUNESCO lidem na vozíku. Ti se mohoutěšit na bezplatnou prohlídku bazilikysvatého Prokopa a Zadní synagogy, kteréjsou prostřednictvím jednoduchéhomechanického zařízení – mobilníchližin – vozíčkářům přístupné celoročně.Pro účastníky akce bude také připravenabezbariérová kavárna Vrátka, kde lzeposedět u kávy nebo ochutnat domácícukroví. V židovském městě je i několikvýtečných restaurací. V Zadní synagozese chystá kulturní program. Akce začínáv 10 hodin.www. mkstrebic.cz27. říjnaVyzkoušejte siv Krupé jízdu na čtyřkolceSvatovavřinecké slavnosti mělnického vínaa gastronomie. Svatováclavská ulice se zaplnístánky mělnických vinařů a restauratérů,kteří nabízejí své nejlepší produkty. Pořádáobčanské sdružení Mělnický košt.www.melnickykost.cz11.–12. srpnaSvatovavřinecké slavnostiv HodoníněHistorický a folklorní program s lidovým jarmarkem.Jedná se o tradiční hody s bohatýmkulturním programem. Sobotní jarmark zaujmeukázkami tradičních řemesel, hodovouzábavou, krojovým průvodem a ohňostrojem.Neděle je věnována folkloru Slováckas krásou slováckých krojů, lidových písní,hodových zvyků a tradic.www.dkhodonin.euZámek, muzea, prohlídky města, výletyna voru – Český Krumlov se na jeden víkendotevře návštěvníkům s omezenou schopnostípohybu a orientace. Ti mohou prohlídku začítna zámku v bezbariérově přístupném sídleRožmberků a následně Schwarzenbergů.Budou zpřístupněny i obytné místnosti nejvyššíhopatra zámku. Ten je vybaven několikabezbariérovými toaletami upravenými provozíčkáře.Do akce se ovšem zapojí celý Český Krumlov.Handicapovaní mohou vyrazit na individuálníprohlídky do Egon Schiele Art Centra,muzea voskových figurín, na expozici loutekdo Pohádkového domu, na programu budei prohlídka města – pro vozíčkáře i zrakověpostižené. V programu nechybí vyhlídkovéplavby na voru.www.zamek-ceskykrumlov.eu/;www.ckrumlov.info/docs/cz/denshandicapem.xmlNa motokrosové trati v Krupé u Kostelcenad Černými lesy končí sezona. Při tétopříležitosti se zde potká motokrosovámládež a handicapovaní. Ti si zde mohouvyzkoušet své jezdecké umění na čtyřkolcea „ohmatat“ si tento druh sportu.Účast přislíbil Jan Kašpar z Žižkovskéhodivadla Járy Cimrmana. můžeš / číslo 7–8 - 2012

Na greenech vyhr50Golf bez bariérNa golfovém hřišti v Darovanském dvoře nedaleko Plzněse v polovině června uskutečnil mezinárodní turnajhandicapovaných hráčů Czech Disabled Golf Masters 2012,jehož spolupořadatelem bylo Konto BARIÉRY. Evropskágolfová asociace handicapovaných zařadila tento turnajdo prestižní Evropské Tour – Order of Merit. Přijelo 52golfistů ze 14 zemí a první den si zahráli společně s hostyturnaje, kteří se přesvědčili, že golfisté s postižením s nimidokáží hrát naprosto rovnocenný golf.Jeden z českých handicapovanýchgolfových reprezentantů Michal Hošnabojoval o body v evropské soutěžia na hřiště přivezl i dvanáct dní staroudceru Adélku.Hrát lze i jednou rukou.Každý hráč s postižením má jinou techniku,někdo hraje s protézou, jiný bez ní.Turnaj první den moderovala hrál Marek Eben. Nešetřil slovy chválypro ty, kteří – ač s fyzickýmhandicapem – hráli nádherný golf.můžeš / číslo 7–8 - 2012První den turnaje si přišlozahrát celkem 99 golfistů. Flighty,tedy čtyřčlenné skupinky, které hrályspolu, byly namíchány tak, aby se dvěmahráči s postižením šli dva zdraví.

časopis pro ty, kteří se nevzdávají51áli všichniŠvýcar Urs Bucker hrál na paragolferuneboli speciálním vozíku pro golfisty. Jeho rány bylynaprosto soumeřitelné s ranami zdravých účastníků turnaje.Petr Němecje respektovanýmčeským golfovýmtrenérema v Darovanskémdvoře vedlakademii prozačátečníky.Zahrát míček z pískové překážkynebývá jednoduché ani pro zdravé hráče.Na turnaji to zvládli i hráči na paragolferu,tedy speciálním vozíku, který golfistu postavíze sedu a ten pak může odpálit míček.Na první pohled není u mnohých golfistůpostižení vidět, jde především o hráčes amputovanou nohou. Jejich hra býváovšem stejně kvalitní jako těch zdravých.Jáchym Bémdokázal hrátslušně i rányz pískovýchpřekážek. Kdyžopadla nervozitazačátečníka,dokázalodpalovati složité údery.(jš)Svůj první turnaj v životěabsolvoval v Darovanském dvořeJáchym Bém. Po úrazu ruky hrajese speciálně upravenou protézou.Foto: Jan Šilpochmůžeš / číslo 7–8 - 2012

52PoradnaPrvní vlaštovkynovely sociální reformyNejnovější zákonyreagují na potřeby osobs postižením.můžeš / číslo 7–8 - 2012Novela lhůtyna poskytnutí příspěvkuna motorové vozidloNa základě mnoha podnětů byla již začátkemroku 2012 navržena novela zákonao dávkách osobám se zdravotním postiženímč. 329/2011 Sb., který je účinný od1. 1. 2012.Novela je pozitivního rázu, reagujena nespravedlivý přístup k osobám se zdravotnímpostižením, které podle vyhláškyč. 182/1991 Sb. v minulosti žádaly o příspěvekna zakoupení motorového vozidlaa k datu 31. 12. 2011 jim ještě neuplynulapětiletá lhůta pro opětovné poskytnutípříspěvku.Výše zmíněná novela upravuje přechodnáustanovení tak, aby tyto osoby mohlyžádat o nový příspěvek na zvláštní pomůckuna zakoupení motorového vozidla (podlenové legislativy) poprvé po 1. 1. 2012 jižpo uplynutí pětileté lhůty od poskytnutípředchozího příspěvku.Novela již prošla celým legislativním procesem,7. 5. 2012 byla vyhlášena ve Sbírcezákonů a účinnosti nabyla 15. dnem odedne vyhlášení – tzn. 22. 5. 2012.Novela týkající seopětovného souběhurodičovského příspěvkua příspěvku na péči?Od 1. 1. 2012 již v rámci sociální reformynení možné čerpat na dítě se zdravotnímpostižením souběžně rodičovský příspěveka příspěvek na péči. Tato skutečnost bohuželfinančně postihla mnoho rodin se zdravotněpostiženým dítětem.Zřejmě se však blýská na lepší časy, v legislativnímprocesu je nyní novela zákonao státní sociální podpoře, která by měla opětumožnit souběh rodičovského příspěvkus příspěvkem na péči, a to následujícímzpůsobem:Rodičovský příspěvek náleží rodiči pečujícímuo dítě ve věku do 7 leta. ve výši 7600 Kč, jde-li o dítě, jemuž náležípříspěvek na péči ve stupni I., nebob. ve výši 3800 Kč, jde-li o dítě, jemuž náležípříspěvek na péči ve stupni II.–IV.V současné chvíli je novela zákonav druhém čtení v Poslanecké sněmovně(musí tedy ještě projít 3. čtením, následněSenátem a na závěr ji musí podepsatprezident). Nicméně návrh novely vznikl sesouhlasem ministra práce a sociálních věcíJaromíra Drábka, je zde tedy velká šance, ženovela úspěšně projde celým legislativnímprocesem.Novela výše příspěvkuna péči poskytovanéhodětem ve věku 4–7 let?Vzhledem k vysoké finanční náročnostipéče o děti (především) ve vyšších stupníchzávislosti je nyní v legislativním procesutaktéž novela zákona o sociálních službáchč. 108/2006 Sb., která by měla umožnitzvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč, a tonezaopatřenému dítěti od čtyř do sedmi letvěku, kterému náleží příspěvek ve stupniIII. (těžká závislost) nebo stupni IV. (úplnázávislost).Upozorňuji však, že v případě, že rodinědítěte již náleží zvýšení příspěvku na péčiz důvodu nízkých příjmů, navýšení se jižpodruhé neposkytne.Novela příspěvkuna mobilitu – také pro osobyv pobytových sociálních službách?V legislativním procesu je nyní také dalšínovela zákona o dávkách pro osoby se zdravotnímpostižením č. 329/2011 Sb., která byměla umožnit čerpání příspěvku na mobilitutaké osobám, kterým jsou poskytoványpobytové sociální služby podle zákonao sociálních službách v domově pro osoby sezdravotním postižením, v domově pro seniory,v domově se zvláštním režimem nebove zdravotnickém zařízení ústavní péče.Formulace v návrhu zákona je nynítaková, že úřad práce může poskytnoutpříspěvek na mobilitu osobám, kterým jsouposkytovány výše uvedené pobytové sociálníslužby, a to ve zřetele hodných případech.To znamená, že každou žádost úřad práceposoudí individuálně. Lucie Marková, DiS.,Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářůporadna@ligavozic.czBezplatná linka 800 100 250

časopis pro ty, kteří se nevzdávají53Úhrada za sluchadla, parkovánía bezbariérové rozhlednyOdpovídáme na nejčastější dotazy čtenářů,které pochopitelně zajímají detaily toho,co přináší sociální reforma a bežný život.?Dobrý den, z úhradové vyhlášky vypadlaúhrada obou sluchadel pro dospívajícído 18 let, takže místo 11 600 Kč na obědostane dospívající pouze částku5800 Kč; brzy to má být prý napraveno, máteo tom prosím bližší informace?Odpověď: Odpověď na váš dotaz možná nebudedostatečná, protože blíže nespecifikujete,jaké naslouchadlo na jaký typ závažnosti sluchovéhopostižení máte na mysli. Vycházím-livšak ve své odpovědi z vámi uvedených částek,máte zřejmě na mysli sluchadlo pro vzdušnévedení od 7 do 18 let – pro těžkou a velmitěžkou nedoslýchavost od 60 dB SRT výše,zbytky sluchu, hluchota. Zákon o veřejnémzdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. v přílozeuvádí v účinném znění tuto pomůcku:Sluchadlo pro vzdušné vedení od 7 do 18let – pro těžkou a velmi těžkou nedoslýchavostod 60 dB SRT výše, zbytky sluchu, hluchota –max. 5800 Kč za 2 ks.Stav před datem 1. 4. 2012 zněl takto:Sluchadlo pro vzdušné vedení pro těžkoua velmi těžkou nedoslýchavost, nad 60 dB SRT,zbytky sluchu, hluchota – max. do výše 5800 KčMax. počet 2 ks za 5 letZnamená to tedy, že do 31. 3. 2012 bylomožné získat dvě sluchadla – každé do limitníčástky 5800 Kč (tedy dohromady skutečně11 600 Kč).Změna v tomto bodě však bohužel zřejměnastane až od 1. 1. 2015, a to na tento stav:Sluchadlo pro vzdušné vedení od 7 do 18let – pro těžkou a velmi těžkou nedoslýchavostod nad 60 dB SRT výše, zbytky sluchu, hluchota– max. 11 600 Kč za 2 ks.?Dobrý den, můj dotaz se týká parkovacíchmíst pro vozíčkáře. Lidé bez postiženíse při parkování na vyznačenýchmístech často vymlouvají, že tam je znakvozíčkáře namalovaný pouze na zemi a chybívertikální cedule. Tudíž mohou značení ignorovat,není údajně platné. Má tato argumentaceoporu v zákoně?Odpověď: Vyhláška č. 30/2001, kterou seprovádějí pravidla provozu na pozemníchkomunikacích a úprava a řízení provozu na pozemníchkomunikacích, v § 21 odst. 4 uvádí:Na ploše vyznačené vodorovnou dopravníznačkou č. V 10f smí zastavit a stát pouze vozidlooznačené parkovacím průkazem označujícímvozidlo přepravující osobu těžce zdravotněpostiženou. Značka Vyhrazené parkovištěpro vozidlo přepravující osobu těžce zdravotněpostiženou (č. V 10f) je vždy doplněnaznačkou Vyhrazené parkoviště č. IP 12, kdeje uveden symbol zařízení nebo prostoru proosoby na vozíku.Obecně by tedy první věta z citovanéhozákona říkala, že stačí vodorovné značení(nakreslený vozíčkář) a již lze z této větyvyvozovat, že na tomto místě nesmí parkovatvozidlo bez označení parkovacím průkazemOZP. Nicméně věta druhá uvádí, že značenívodorovné musí být vždy doplněno značkousvislou (vyhrazené parkoviště č. IP 12).Tento výklad lze podpořit také vyjádřenímMinisterstva vnitra ČR, které ve své odpovědina dotazy zaslané k této problematice uvádí:Důsledky neoprávněného parkovánířidiče vozidla na vyhrazeném parkovišti provozidla označená parkovacím průkazempro osoby se zdravotním postižením (dříve„označení O1“) z pohledu oprávnění obecnípolicie (k 1. 8. 2011):Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostnípolitiky, obdrželo dotazy týkající se výšeuvedených problematik, ke kterým z hlediskasvé kompetence sděluje následující:A) Odtah vozidla z vyhrazeného parkovištěpro vozidla označená parkovacím průkazempro osoby se zdravotním postižením1) Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacícha o změnách některých zákonů, ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen „zákon o silničnímprovozu“), o odstranění vozidla, které neoprávněněstojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodnepolicista nebo strážník obecní policie…2) Podle § 67 odst. 7 zákona o silničnímprovozu na vyhrazené parkoviště pro vozidlooznačené parkovacím průkazem pro osobyse zdravotním postižením je vozidlům bezparkovacího průkazu pro osoby se zdravotnímpostižením vjezd zakázán. Silniční správní úřadmůže na základě žádosti osoby, které byl vydánparkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením,vydat rozhodnutí o zřízení vyhrazenéhoparkoviště v místě bydliště podle zvláštníhoprávního předpisu [§ 25 odst. 6 písm. c) bod 4,zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,ve znění pozdějších předpisů (dále jen„zákon o pozemních komunikacích“)].3) Dále musí vyhrazené parkoviště splňovatpodmínky § 12 odst. 1 písm. m) vyhláškyč. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidlaprovozu na pozemních komunikacích a úpravaa řízení provozu na pozemních komunikacích,ve znění pozdějších předpisů: „Značka č. IP 12,kde je (zatím) uveden symbol označení č. O 1,označující parkoviště vyhrazené podle zvláštníhopředpisu, je vždy doplněna vodorovnoudopravní značkou Vyhrazené parkoviště provozidlo přepravující osobu těžce postiženounebo těžce pohybově postiženou“ (č. V 10f).Obávám se tedy, že případná osoba parkujícína tomto místě BEZ označení parkovacímprůkazem může argumentovat právě tím,že parkovací místo není dostatečně označenopodle zákona. Po konzultaci s odbornicína odstraňování bariér lze také zvážit fakt,že vyhrazené parkovací stání je na uvedenémmístě již zrušeno (je odstraněna svislá značka,nicméně zůstává ta vodorovná – v praxi se totižčasto po zrušení vyhrazeného parkovacího stánínakreslený vodorovný znak neodstraňuje).Doporučuji tedy v konkrétním případěkontaktovat vlastníka pozemku (lze zjistitna obecním úřadě), informovat se, zda jevyhrazené parkovací stání platné či zrušené,a v případě, že je platné a pouze nedostatečněoznačené, urgovat nápravu nedostatečnéhoznačení podle výše uvedeného zákona.?Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat, zdapři realizaci stavby rozhledny (spolufinancovánoEvropskou unií) musí býtzohledňována a podmiňována i bezbariérovost,tedy přístupnost osobám se sníženoupohyblivostí. V našem městě byla dotacípodpořena stavba rozhledny, k níž nevede anipříjezdová cesta a rozhledna není ani částečněbezbariérová. Děkuji za odpověď.Odpověď: Obávám se, že rozhledna není bránajako jeden z objektů podle vyhláškyč. 398/2009 Sb., které je nutné zpřístupnitz hlediska bezbariérovosti. Případné zpřístupněnítakového objektu tedy vnímámjako nadstandard, který není vyžadován našíplatnou legislativou.Nicméně v zahraničí lze občas naléztunikátní bezbariérovou rozhlednu (zpřístupněnourampou); pro inspiraci uvádím odkazna Baumwipfelpfad v Německu: http://www.jedtesdetmi.cz/?goto=bodyz_d&id=2493. Na vaše dotazy odpovídají pracovníciPoradny pro život s postižením Ligy vozíčkářůwww.ligavozic.czmůžeš / číslo 7–8 - 2012

54AUTO-MOTOCo s autem udělá aquaplaninga jak se ho pokusit zvládnout?I to je součástí tréninkuve školách smyku.Do školy smykui na závodyKdo se chce naučit jezditbezpečně pod dohledemodborníků, může vyrazitdo školy smyku. Centrapro bezpečnou jízdufungují na několikamístech po celém Česku –od Mostu přes Prahua Vysoké Mýtoaž po Ostravu.můžeš / číslo 7–8 - 2012Text: Petr BučekFoto: ArchivJednodenní kurz bezpečné jízdy přijdena tři až čtyři tisíce korun. Lidé s postiženímvšak mohou některé školy bezpečnéjízdy absolvovat i zcela zdarma.Dvakrát ročně pořádá pro handicapovanéřidiče bezplatnou školu smykuAutoklub České republiky (AČR). „Začalijsme před 12 lety, letos o termínu zatímjednáme, asi se budou konat na podzim,“říká Alena Burianová z autoklubu.Školu smyku pořádá AČR spolu s firmouHCT na polygonu v Mostě a ve VysokémMýtě. Každý asi pro dvacet zájemců.Celodenní kurz začíná teoretickou částí.Učitelé bezpečné jízdy vysvětlují chování vozidlav různých podmínkách a zásady správnéhořešení kritických situací. „Teoretickáčást trvá dvakrát padesát minut a odpolednenásledují čtyři hodiny ježdění,“ vysvětlujeJiří Patera ze společnosti HCT.Do každého kurzu vysílá jeho škola dvaučitele. Každý z nich se na cvičišti stará o 10až 12 řidičů. Účastníci jezdí po polygonuvlastním autem.Řidiče překvapí, jak auto reagujeČtyřhodinová praktická část zahrnuje nácviksprávného brzdění na normálním i kluzkémpovrchu. Ovládání brzd totiž činí řadě řidičůvelké problémy. A je jedno, jestli mají postiženínebo ne.Poté se účastníci kurzu učí vyhýbat překážce,která se náhle objeví na silnici. Důležitousoučástí školy smyku je také trénink průjezduzatáčkou na kluzkém povrchu. K tomu sloužíspeciální fólie, na kterých se auto chová podobnějako na ledě nebo na sněhu.Při mosteckém kurzu účastníci využívajítaké uhýbací desku. Řidič při jejím přejíždě-

časopis pro ty, kteří se nevzdávají55SLOUPEKMartina KOVÁŘEŠkoly bezpečné jízdy naleznou řidiči vestále více městech po celém Česku.Letošní závodypro handicapované,které pořádá Autoklub ČR,se konají v srpnu v Bělépod Bezdězem. Soutěžitlze v autě i na čtyřkolce.ní netuší, do které strany deska auto odhodí– a nutí ho náhle korigovat smyk.„Na desce jsou řidiči překvapení, co ses autem děje už v nízké, třicetikilometrovérychlosti,“ uvádí Dalimil Fryč z ostravskéhocentra bezpečné jízdy Libros. Tamníškola se může pochlubit uhýbací deskou,která umožňuje nácvik zvládání kritickýchsituací i řidičům těžkých nákladníchvozidel.Nedílnou součástí kurzu bezpečné jízdyje i zvládání aquaplaningu.Také ostravská škola se chystá nabídnoutsvé kurzy bezpečné jízdy řidičům s handicapem.Ani jí nechybí bezbariérové zázemí proteoretický výcvik.„Právě o tom přemýšlíme, začínámepočítat cenu takového kurzu. Lidem s postiženímnabídneme určitě slevu nejméně 50procent,“ slibuje Dalimil Fryč.Podle něj lze například uhýbací deskunastavit podle toho, jaký handicap má řidič,který na kurz přijede.Jelikož se školení bezpečné jízdy vždyodehrává ve skupinkách zhruba desetiúčastníků, není možné, aby ho člověk s postiženímabsolvoval samostatně nebo spolus řidiči bez handicapu.„To by bohužel nabouralo systém celéhokurzu,“ vysvětluje Jiří Patera. Škola bezpečnéjízdy pro řidiče s postižením potřebujeindividuálnější přístup.Bezpečná škola na závodechBezpečnému řízení se věnují také závodypro handicapované motoristy. Pořádá jekaždoročně Autoklub České republiky. Letosse konají od 24. do 26. srpna u Bělé podBezdězem.„Očekáváme okolo padesáti účastníků,přijíždějí i posádky z Ruska nebo z Francie,“říká Alena Burianová z AČR.Mezinárodní mistrovství handicapovanýchmotoristů je otevřené pro kohokolivs postižením. A s autem.Část účastníků absolvuje závody na čtyřkolkáchv terénu. Startovné pro třídenníakci činí 500 korun za jednu posádku.Řidiči osobních aut závodí ve slalomu,v jízdě zručnosti a vydají se na orientačníjízdu po středních a severních Čechách. Napříkladslalomová trať je dlouhá 500 metrůa má 20 branek. Na trati zručnosti musí řidičzvládnout deset různých úkonů.„Na noc odjíždějí závodníci do Liberce,kde přenocují v učilišti pro handicapované.Budova má veškeré zázemí pro postižené,“tvrdí Alena Burianová.Jeden ze závodních dnů se týká právěbezpečného ježdění. Podobně jako ve školesmyku si nejdříve účastníci vyslechnouteoretickou přednášku a poté na kluzné fóliizkoušejí, jak se auto ovládá v kritické situaci.„Setkání handicapovaných řidičů v Bělépod Bezdězem sice nazýváme závody, alezároveň jde také o společenskou akci,“ uzavíráAlena Burianová. Více na www.autembezpecne.cz.Jak jetna dovolenou?Když vyjedu z Rozvadova do Evropy a na navigacividím bílé místo, kde jede jen šipkaa paní mlčí, uvědomím si, jak přibývá dálnic.Tedy jak kde. A zase naopak – vždycky, kdyžstojím například v Soběslavi nebo Veselínad Lužnicí na tepně, která spojuje Tábora Budějovice, zdá se mi, že ubývá dobrýchsilnic. Přibývá náklaďáků a pekla pro rodinyna cestě za víkendem.Vždycky jsme se v Německu, Francii, cestouna Západ vysmívali těm „jelením mostům“,tedy přemostěním dálnice ne pro auta, alepro zvířata. Teď už se nesměji, v podstatě jenobdivuji, jak jejich síť zvládá neuvěřitelnýprovoz, návěstidla fungují a predikují zácpy.Německem projedete jako nůž máslem,rychle, pohodlně a zadarmo.Nemám moc rád příklady, ale toto jenásledováníhodné – vývoj tohoto sousedaod betonové Hitlerovy dálnice, po které seskákalo od severu jihu, k dnešní infrastruktuřeje impozantní.Neinspiroval bych se v ještě zřejmě bohatšíchstátech Rakousku a Švýcarsku, kde jsoumosty, tunely a dálniční pruhy také, alestojí na nich zácpy aut, protože omezenérychlosti 50, 80, 100 km/h decimují řidiče,kteří jsou ukáznění a jedou pomalu. To všepod ostrahou a gescí policajtů a ekologickýchaktivistů, kteří nechtějí žádné dálnicenebo, když už ano, tak s limity.Řidič a posádka s vlastními omezeními pakstrádají násobně omezeními dalšími, umělýmia zničujícími to, co pro pohodlí již bylovybudováno. Možná se vrátíme zpět k hybridnímuzpůsobu dopravy a na dovolenoupojedeme tak, jako jezdí naši přátelé již teďběžně ze Slovenska. Večer najedou autemv Košicích na vlak, přejdou do jídelňáku,dají si večeři a tři piva a jdou spát do lůžkovéhovozu. Přitom pořád jedou, ráno sevzbudí v Praze, skočí do auta a jedou dál.Tytéž pěkné pocity mám pod Lamanšskýmkanálem v tunelu na autovlaku nebo na trajektu,který veze v podpalubí náš vůz, mobilnínutnost, ale přitom sám pasažér je v bezbariérovémpohodlí na palubě a odpočívá...Osobně sním o cestě na dovolenou jenom s rodinou,vozíkem, kolem a prutem po splavnýchvodních kanálech Beneluxem, třebado Francie. Takovým tím osobním škunerem.Vyzkoušejte to někdo a dejte vědět. Údajně tozvládnou i handicapovaní. Vždycky jen někdena chvíli zastavíte, snad tam nebudou semaforya zácpy – jenom plavební komory... Autor je bývalý automobilový závodník,člen rady Konta BARIÉRY.můžeš / číslo 7–8 - 2012

56Ojeté automobilyDalší bazarse speciální nabídkouNejen prodejci nových aut mají speciální nabídku prolidi s postižením. Přidávají se také velké autobazary,nejnověji představila speciální program zaměřenýna handicapované společnost Auto Esa.Text: Petr BučekFoto: archivVšichni naši prodejci, call centruma pracovníci klientského servisujsou vyškoleni pro potřeby handicapovanýchmotoristů, tvrdíAntonín Pokorný z autobazaruAuto Esa.Jeden z největších pražskýchbazarů pojmenoval svůj program pro handicapovanémotoristy Handy Car.„Vzhledem k tomu, že si zákazníci, kteříobdrží státní příspěvek na zakoupení motorovéhovozidla, mohou provést odpočetDPH, všechny naše odpočtové vozy jsouna plochách označeny bannerem pro lepšíorientaci zákazníků,“ říká Antonín Pokorný.Většinu tvoří škodovkyAuto Esa má ve své nabídce více než tisícvozidel. Necelou polovinu tvoří populárníPražskýautobazarAuto Esaspolupracujese SportovnímklubemvozíčkářůPraha, kterémuposkytldodávkuk cestovánína závody.škodovky. Těm firma vyhradila samostatnouplochu v Praze na Černém Mostě. Ostatnívozy prodává v pražských Štěrboholích. Tamse nacházejí dvě prodejní místa – na jednomlze vybírat mezi levnými auty v ceně do80 tisíc korun, druhá je vyhrazená ostatnímosobním a terénním vozům.Poté, co si zákazník auto vybere, následujeúprava vozu podle postižení řidiče. Připřestavbě vozů spolupracuje pražský autobazarvýhradně se společností Josef Hurt,která sídlí v Týnci nad Labem.„Pokud někdo žádá přestavbu, transportauta k úpravci zajistíme. Buď my, neboúpravce,“ uvádí Antonín Pokorný.Podle něj mívá Auto Esa obvykle ve svénabídce okolo 60 vozů s automatickoupřevodovkou, která zjednodušuje většiněpostižených ovládání vozu. Mezi škodovkamibývá s automatem v aktuální nabídceautobazaru asi desítka vozů.Auto Esa slibuje handicapovaným kompletníservis při koupi ojetého auta. Poradípři výběru spotřebitelského úvěru i pojištěnívozu. Zajistí pojištění státního příspěvku,o který by mohl například při krádeži vozujeho majitel přijít.Pětiletá bezplatná asistenceKromě toho Auto Esa láká postižené na pětiletébezplatné asistenční služby a 10procentníslevu na servisní práce.Autobazar spustil svůj program HandyCar v půlce ledna letošního roku. Za prvnítři měsíce prodal handicapovaným řidičůmdvacet aut. „Handicapovaní řidiči oceňujípředevším komplexnost služeb, největšízájem mají o vozy kombi a o vozy značkyŠkoda zejména v provedení kombi,“ říkáAntonín Pokorný.Auto Esa v rámci svých reklamníchaktivit podporuje například Sportovní klubvozíčkářů Praha. „Je to náš odborný partnera poradce, kterému jsme pro potřeby jehočlenů zdarma poskytli dodávku. V dubnus ní vyrazili na mistrovství Evropy v orientačníchzávodech vozíčkářů ve Švédsku,“uvádí Antonín Pokorný. Více informací na AutemBezpečně.czinfoAni AAA nezapomínána postiženéAutobazar AAA přišel se svounabídkou pro handicapované užvloni. Slibuje výhodné úvěry, levnějšípojištění a také následný serviszakoupených aut.Svůj program Mobilita AAA Autonabízí na všech pobočkách po celézemi.Kromě Prahy, Brna a Ostrava máAAA Auto prodejny také v Plzni,Pardubicích, Teplicích, Liberci,Českých Budějovicích, Hradci Králové,Ústí nad Labem, Chomutově, Kladně,Kolíně, Liberci, Jihlavě, Olomouci,Opavě a v Otrokovicích.Při přestavbách aut spolupracujebazar se společnostmi API CZ, Invacar,Meta Plzeň a Josef Hurt.Handicapovaní dostávajíod AAA Auto slevu 20 procentna záruční i pozáruční servisa také desetiprocentní zvýhodněnína materiál. Servisní práce poskytujejen v Praze, Brně a Ostravě.můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají57Konto BARIÉRYMelantrichova 5, Praha 1Ideální stav:pomáhat adresněČtyřicet tisíc dárců podporuje Konto BARIÉRYkaždý měsíc už téměř dvacet let. O využití jejichpříspěvků rozhoduje rada, která díky nim rozdělilamezi potřebné zhruba 250 milionů.Foto: Archiv nadaceŽádné jiné neziskové organizaciv této zemi se již podobnou sbírkunepodařilo uspořádat. A to se o toleckteří pokoušeli a stále pokoušejí.Jsme na Konto BARIÉRYpyšní, to ale neznamená, že jsmeuzavřeni jiným způsobům pomoci.Naopak – jsme v tomto směru aktivní.Plníme přání, myslíme na druhéPrověřený je způsob, jakým elektrárenskáspolečnost ČEZ probouzí zájem svýchzaměstnanců o život a osudy těch, kteří měliv životě menší štěstí než její zdraví a úspěšnízaměstnanci. Ve spojení s renomovanou neziskovouorganizací nabídne zaměstnancůmDůležitýmmottempráce KontaBARIÉRYje sloganPomáhámelidem s většímhandicapem,než máte vy.Neplatí to jenpro golf.prostřednictvím intranetu konkrétní příběhytěch, kteří potřebují pomoc. Už jsme tovyzkoušeli s handicapovanými. Zaměstnancispolečnosti ČEZ podpoří projekty, na jejichžvýběru se podílí Nadace ČEZ spolu s partnerskouorganizací. Příběhy jsou vybírányi s ohledem na to, že rozložení pracovišť,která se zapojují, mapuje celou republiku,tedy žádná pražská záležitost. Na účtuNadace ČEZ se shromažďují finanční prostředky,které věnují zaměstnanci a které pomáhajíkonkrétním lidem splnit jejich malésny. Vážím si toho, že v ČEZ nepracují citověokoralí lidé. S některými z těch, kterým jednorázověpomohli, udržují trvalé přátelskévztahy, a to je mnohdy víc než peníze.A jak to funguje? K částce, která se vybereod zaměstnanců, přidá Nadace ČEZ 500 000korun. Například v loňském roce vybralia darovali zaměstnanci skupiny ČEZ částku425 353 korun, nadace přispěla zmíněnýmpůlmilionem a celou částku pak získalo 30chráněných dílen.Letos chce Nadace ČEZ upozornit svézaměstnance, lidi v produktivním věku,na problém stárnutí naší populace. Jsemráda, že si vybrali seniory a náš projektSENSEN. Máme připraveny příběhy, které jeurčitě nenechají lhostejné.15 let si vybírajíPřed dvěma týdny mě pozvala společnostAWT na večírek. Součástí této mezinárodnídopravní skupiny se totiž stal Čechofracht,dlouholetý partner Konta BARIÉRY. Zaměstnancipřispívají měsíčně na Konto BARIÉRYjiž 15 let a roční vybranou částku věnujívždy konkrétním potřebným. Celá léta sisami vybírají, koho podpoří. Přečtou si páržádostí, které jim poskytneme, a nakouknoutak do zákulisí naší práce. Vznikl mezinámi pevný vztah. Na večírku jsem převzalašek. Za 60 let existence firmy dostalo KontoBARIÉRY symbolických 60 000 korun.Dodržím tradici naší spolupráce a zeptám sedárců, komu chtějí peníze věnovat.Golf pomáhá a odstraňuje bariéryNechci dnes psát o mezinárodních golfovýchturnajích handicapovaných, kterých se KontoBARIÉRY účastní. Těší mě to, ale možnáještě větší radost mám z toho, že se postupněa pomaličku otevírají handicapovanýmgolfové resorty po celé republice.Příklad za všechny: Beřovice ve středníchČechách, jeden z 92 golfových resortů u nás.V loňském roce tady uspořádali turnaj a proRomana Charváta, kterého jsme jim doporučili,vybrali 21 000 korun. Pro Romana tobyl dobrý příspěvek na pořízení monoski, cožje vlastně lyže pro vozíčkáře. A letos v Beřovicíchpokračují – že by vznikající tradice?Navíc se rozhodli, že ve spolupráci s námiuspořádají na hřišti Den otevřených dveří.Chtějí lidi s handicapem vidět na vlastní oči,chtějí se jich zeptat, co by potřebovali. Budeme25. srpna u toho a jsem zvědavá, jestlivýsledkem pěkného dne bude alespoň jedennový člen této vstřícné komunity.Krásné léto, užívejte si ho, a pokudbyste se náhodou chystali na Mezinárodnífilmový festival do Karlových Varů, přijďtese za námi podívat na Mlýnskou kolonádua seznámit se s tím, co je to paragolfer. Božena Jirkůbozena.jirku@baiery.czmůžeš / číslo 7–8 - 2012

58Na cestáchSalcburkemna vozíkuEvropskou cenu za lepší zpřístupnění měst lidemse zdravotním postižením Access City 2012 získalorakouské město Salcburk. Evropská komise ocenilajeho dlouholetou angažovanost, korektní přístupa vynikající výsledky ve zlepšování přístupnosti,čehož se mu podařilo dosáhnout za přímé účasti lidíse zdravotním postižením.Text: Jindřich JonákFoto: AutorMěsto Salcburk – a zejménajeho historické Staré Město– je jedno z nejkrásnějšíchměst, což v neposlední řadědokládá i jeho jmenovánísvětovým kulturním dědictvím,které mu propůjčilav roce 1997 mezinárodní organizaceUNESCO. Staré Město je z architektonickéhohlediska skutečnou pokladnicí.Jsou zde zastoupeny všechny stavebníslohy, a kdo se vydá na procházku jehoromantickými křivolakými uličkami – k nejznámějšímpatří Getreidegasse (Obilná),Judengasse (Židovská), Goldgasse (Zlatá),Kaigasse (Nábřežní), Linzergasse (Linecká)a Steingasse (Kamenná) – ten se může obdivovatstrohým gotickým stavbám z obdobístředověku, prosluněným renesančnímpalácům a domům, skvostným baroknímkostelům a zámkům a stavitelským klenotůmz období rokoka a klasicismu.Nechybějí samozřejmě ani měšťanskéstavby z období monarchie. Na malé plošezde návštěvníci najdou stopy všech historickýchepoch. Přísná opatření památkářůa péče ze strany salcburského magistrátumůžeš / číslo 7–8 - 2012mají hlavní zásluhu na tom, že nám tatokrása zůstává zachována již po generace.Parkovišť je dostatekV historickém centru města je celkemdevět parkovišť pro invalidy, vhodná jsouparkoviště na Max Reinhardt Platz a v uliciHofstallgasse, která je po celé své délce, ježpřiléhá k Mnišské hoře, lemována festivalovýmibudovami, kde jsou umístěny tři scény:Malé festivalové divadlo, Velké festivalovédivadlo a Skalní jízdárna. Další parkovištěje u salcburské Rezidence na Residenzplatz,kde bylo původní středověké biskupské sídlo,jež získalo koncem 16. století svou dnešnípodobu. Salcburská Rezidence je chloubouraně barokní architektury a její reprezentačníprostory – patří sem 11 reprezentačních sálůa soukromých komnat salcburských knížecícharcibiskupů – stejně jako Rezidenčnígalerie se svou velkolepou sbírkou evropskéhomalířství 16.–19. století jsou každoročněnavštěvovány turisty z celého světa.Dominantou nové budovy salcburskéRezidence je známá a oblíbená zvonkohrasestávající z 35 zvonů, které byly odlityv Antverpách v letech 1688–1689 a v roce1702 přivezeny arcibiskupem JohannemErnstem, hrabětem Thunem, do Salcburku.Na Rezidenčním náměstí a v jeho středu seParkoviště pro invalidyje v Rakousku značenoznačkou Zákazzastavení s dodatkovoutabulkou s nápisemausgenommena znakem vozíčkáře.vypíná 15 metrů vysoká barokní kašna slavnéhoitalského mistra Tommasa di Garony.Pro její stavbu byl použit vysoce kvalitnímramor ze salcburské domácí hory, z Untersbergu.Rezidenční kašna je považovánaza největší a nejimpozantnější barokní dílotohoto druhu na sever od Alp.Na každém zmíněném místě je šestparkovacích míst. Parkoviště pro invalidy

časopis pro ty, kteří se nevzdávají59Ve městě nechybísamozřejmě animěšťanské stavbyz období monarchie,návštěvníci zde najdouvlastně stopyvšech historickýchepoch. Památkářiobjekty přísně střeží,a tak krása zůstávázachována pro ty,kteří zde bydlí, i proturisty.je v Rakousku značeno značkou Zákazzastavení s dodatkovou tabulkou s nápisemausgenommen a znakem vozíčkáře.Toalety jsou na euroklíčDalší důležitou informací pro vozíčkáře jsoubezbariérové toalety, které jsou v centručtyři, všechny jsou uzamčené tzv. euroklíčem.Nejbližší od prvních dvou zmíněnýchparkovišť je z boku Kolegiátního kostelapřed Univerzitním náměstím. Další dvě jsouna březích řeky Salzach v těsné blízkostimostu – Staatsbrücke. Čtvrtá toaleta senachází na konci Mirabellské zahradyza zámkem Mirabell.Před prohlídkou města je vhodnénavštívit turistické a informační centrumNa Mozartově náměstí, kde je k dispozicibezplatný průvodce pro vozíčkáře – Salzburg– barrierefrei erleben, v němž je popisvstupů do jednotlivých objektů, restauracía dalších zařízení včetně plánu města s vyznačenýmiparkovišti a toaletami.Tento průvodce je velmi pěkně a praktickyzpracován v němčině, angličtině,francouzštině a italštině. Pro vozíčkáře jenepříjemné, že vstup do informačního centramá jeden schod.Nebudu zde popisovat jednotlivé objekty,je jich v centru hodně. Za zmínku stojíuličky v okolí Getriedegasse s Mozartovýmrodným domem, kde jsou vystaveny rovněždětské housle, na které malý Mozart hrál,a dále pak jeho koncertní housle, klavichorda kladívkový klavír.Každý den v poledne se rozezní zvonyvšech kostelů včetně zvonkohry; je to nezapomenutelnýzážitek.Po prohlídce historického centra městaje možné se vydat přes most Staatsbrücke,ze kterého je pěkný výhled na město,do zahrad u zámku Mirabell. Byly založenyinfoSouřadnice parkovišťpro navigaceGaisberg:47°48‘11.066“N 13°6‘37.188“EHofstallgasse47°47‘55.642“N, 13°2‘29.579“EMax Reinhardt Platz47°47’53.908“N, 13°2’34.260“EResidenzplatz47°47’52.367“N, 13°2’50.278“Epodle návrhů slavného barokního architektaFischera z Erlachu. Čtyři mramorová sousošízdobící kašnu s vodotryskem symbolizujíčtyři přírodní živly. Z nádherné květinamipřekypující zahrady je také překrásný pohledna Staré Město, jemuž vévodí salcburskápevnost se zasněženými vrcholky horv pozadí. Za zmínku ještě stojí část zahradys barokními soškami trpaslíků a baroknípřírodní divadlo, tzv. Heckentheater.Z Mirabellské zahrady vede pěkná cestapřes lávku Müllnersteg po nábřeží Franze Josefa,kde se pořádají trhy. Pohyb pro vozíčkářeje bez problémů, uličky a náměstí jsou z většíčásti dlážděné rovnou dlažbou, žádné kočičíhlavy, přechody přes ulice jsou snížené.Po návštěvě Salcburku by byla škodanevyjet autem bezplatnou horskou silnicína horu Gaisberg – 1287 m n. m., kteráje z města nepřehlédnutelná. Na jejímvrcholu stojí 100 metrů vysoký vysílač.Z centra města se jede po silnici B1 směremna Neumarkt a za železniční tratí se odbočína silnici B158 směr Fuchsl a asi po čtyřechkilometrech se odbočí doprava na L108Gaisberk Landesstraße. Při cestě na vrcholi zpět je třeba jet opatrně, silnici hojně využívajíi cyklisté. Na vrcholu je velké kruhovéparkoviště. Z vrcholu je nádherný výhledna samo město Salcburk, na Orlí hnízdov Německu a na Alpy. můžeš / číslo 7–8 - 2012

60Nadace Olgy HavlovéDva důležité okamžikyJosefa Kočího z posledních dní – do ústeckénemocnice získal další pomocníkyk handicapovaným. Docházejí semv rámci canisterapie. Druhý, kdy od Výborudobré vůle v pražském letohrádku Hvězdaobdržel Cenu Olgy Havlové.Je to malá Nobelova cenaJosef Kočí, sociální pracovník Masarykovy nemocnicev Ústí nad Labem, je od roku 2006 na vozíku. Stalo setak po těžkém onemocnění, které katapultovalodalší osudové kroky, a ty nakonec vedly k handicapu,z něhož by se ne každý uměl vzpamatovat.Text: Naďa KocábkováFoto: ArchivJosef Kočí je bývalý voják z povolání,a tak to dokázal. Vrátil se do společnostilidí zdravých a posléze i zdravotněpostižených. Svým založením sám sebepřesvědčil, že je potřeba žít dál, žeživot neskončil. Rozhodl se pomáhatdruhým, byť to půjde jen v omezenémíře. Dnes jeho jméno v ústecké Masarykověnemocnici důvěrně znají nejen lékařia zdravotnický personál, ale předevšímpacienti z protetiky, oddělení ošetřovatelskýchlůžek, rehabilitace. Má velký podílna pomoci lidem, kteří se mnohdy náhleocitli v těžkých zdravotních a životních problémechplynoucích z jejich postižení.Dokáže povzbuzovatUmí je povzbudit, aby se nevzdávali, dokážeporadit, jak s handicapem žít, jak překonávatpřekážky, které na ně po návratuz nemocnice domů čekají. Josef Kočí dávásvým osobním příkladem druhým najevo, žeto jde – nevzdávat se! Aktivně povzbuzujek chuti a síle žít – navzdory tomu, že jehofyzické omezení je těžce limitující.Josef Kočí přišel v roce 2006 po kolapsuživotně důležitých orgánů o obě dolníkončetiny, po tříměsíčním kómatu mu bylaamputována dlaň na jedné ruce a prstyna ruce druhé. Těžké motorické postiženímu ale nezabránilo usilovně rehabilitovattak, že již v roce 2007 dokázal externěpracovat jako lektor na jedné z ústeckýchstředních škol. Od roku 2008 pracujena plný úvazek v Krajské zdravotní, a. s.,konkrétně Masarykově nemocnici v Ústí nadLabem, jako referent pro sociální pomoca péči o osoby se zdravotním postižením.Jeho vůle být prospěšný a pomáhat je téměřbezbřehá. S důvěrou se na něho jako svůjvzor obracejí také dobrovolníci z ústeckéhodobrovolnického centra, jemuž Josef Kočítřetím rokem aktivně pomáhá při koordinacidobrovolnického programu a při školeníchdobrovolníků. Je stále v jednom kole.Nejhorší byly první dny domaPři vzpomínce na dobu před šesti lety nehnebrvou. „Nejhorší byly první tři měsíce, kdyžmě propustili z nemocnice. Člověk se těšídomů, čeká, že tam bude vše lepší –, alenení. V nemocnici donesou jídlo, nakrmí,umyjí, o všechno kolem vás se postarají, jeto takové skleníkové prostředí. Pak přijdenávrat do reality. Třeba se podíváte z okna,vidíte své auto – a uvědomíte si, že vy užho nikdy řídit nebudete. A tak je to se vším.Padne na vás těžká chandra,“ líčí začátkysvého zotavování Josef Kočí.Prvotní lítost ale zakrátko vystřídalo odhodlánídokázat žít dál. Ač mu byl přiznánplný invalidní důchod, rozhodl se vrátit sena školu, kde předtím učil, o půl roku pozdějipřišla nabídka od nemocnice pomáhatpacientům vyrovnávat se s jejich handicapem.Měl na to nejen vzdělání, ale paradoxněi kvalifikaci v podobě svých zkušeností.Po roce se tedy z těžce nemocného pacientastal zaměstnanec nemocnice. Je rád, že sei s takovým postižením uměl uplatnit. Říká,že největším nepřítelem člověka je jehovlastní pohodlnost. Když ji překoná, zvládnei to, co se zdálo nemožné. „Práce mě bavía naplňuje. A jsem i hrdý, že od společnostinejen beru, ale i něco vracím,“ dodal šestapadesátiletýmuž, letos nominovaný na prestižníCenu Olgy Havlové. Tu Výbor dobrévůle – Nadace Olgy Havlové uděluje každýrok osobnosti, která navzdory těžkémuzdravotnímu handicapu pomáhá druhým.„Je to taková malá Nobelova cena,obrovsky si té pocty vážím,“ vyznal se JosefKočí, její první nositel ze severu Čech, jenžse na konci května stal už osmnáctým vyznamenanýmtouto prestižní cenou v Českérepublice. „Je osobností výjimečných kvalit,nezlomnosti a podpůrné síly. Nominacíjsem mu chtěla poděkovat za jeho ochotupomáhat lidem v těžkých situacích,“ řeklaředitelka Dobrovolnického centra v Ústí nadLabem Lenka Černá, jedna z těch, kteří hona cenu přihlásili. můžeš / číslo 7–8 - 2012

časopis pro ty, kteří se nevzdávají 61vaše fotografiesloupekOndřeje NeffaMartinRůžičkaNeobvyklýpohledAnetaŠafránkováUž několikrát jsem tu zdůrazňoval kouzloneobvyklého pohledu. V olomoucké zoo jedentakový neobvyklý pohled ulovil MartinRůžička. Vyfotil mlsnou žirafu – zřejmětěsně před tím, než si spletla objektiv jehoaparátu se zmrzlinou.Je to samozřejmě možné pokládat za hříčkua určitě se z toho nestane fotografickýstyl. Nicméně není špatné se občas takovýmexperimentem osvěžit.Aneta Šafránková vytvořila zajímavýneobvyklý obrázek – opět tím, že šla hodněblízko k motivu.Obrázek se jmenuje Letokruhy – ale je toi nějaký čertík, strašidýlko, nadpřirozenábytost. Občas s posluchači mé Dílny dělámev přírodě malé cvičení – v kůře stromů hledámeobličeje, pátráme po skřítcích a fotímečertíky. Zkuste to, naučíte se na přírodudívat jinýma očima.Výsledek se dá hodně ovlivnit i volbourychlosti závěrky. Vyzkoušel si to IvanNavrátilík, když fotografoval noční jízduvlaku dlouhým časem.Samozřejmě to předpokládá upevnění fotoaparátuna stativu. Nevěřte tomu, že stačípřístroj na něco položit a držet ho pevněrukou. Pokud nemáte stativ, můžete přístrojpoložit a použít samospoušť. Jen tak sevyvarujete přenosu chvění ruky na přístroj.Také Pohled do ohně Ladislava Polnickéhovyužívá zajímavých světelných efektů. Přifotografování podobných námětů doporučujipoužívat ruční nastavení expozice. Jakto nastavit, to je složitá otázka. Je třebato zkoušet, dokud se to nepovede, naštěstímáme na fotoaparátech displej a na němlze výsledek okamžitě kontrolovat. Pakpořídíme obrázek, ze kterého budeme mítradost. Autor je novinář a spisovatel.Ladislav PolnickýIvan NavrátilíkVážené čtenářky, vážení čtenáři,děkujeme, že posíláte snímky do rubrikyVaše fotografie na adresu www.muzes.cz.Jsou zde každému k nahlédnutí a OndřejNeff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.Ty pak otiskujeme a autoři dostanouhonorář.Uvítáme libovolná témata, nicméně tentoměsíc začínají prázdniny, a tak se zaměřtepředevším na ně.Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo. (jš)můžeš / číslo 7–8 - 2012

62KřížovkaDominanta PařížeMálokterá stavba vzbudila takovýrozruch, rozhořčení a urputnéspory jako Eiffelova věž v Paříži. Jejíprojektant, francouzský inženýr AlexandreGustave Eiffel (1832–1923), se po zkušenostechse stavbou železničních vozůpřihlásil jako jeden z uchazečů o vytvořenípoutače na Světovou výstavu v Paříži roku1889. Jeho projekt výstavby nejvyšší věže,jakou svět dosud neviděl, zvítězil – avšakrázem nastaly potíže.Odborníci vypočítali, že se věž zřítíještě před dostavěním, umělci protestovaliABCDEFGHI1proti ničení panoramatu Paříže, pesimistéprorokovali, že celá ocelová stavba budev nejkratší době sežrána rzí (což by se vskutkustalo, kdyby nebyla každoročně znovuopatřována ochranným nátěrem). Nakonecvše dobře dopadlo. O výstavě navštívilověž 26 milionů návštěvníků, nyní ročně asičtyři miliony. Výšku věže vysoké 307 metrůpřekonal teprve roku 1931 mrakodrap EmpireState Building v New Yorku vysoký 380metrů. Později se Eiffel věnoval problémůmletectví – upoutala ho... (tajenka). Založilpro tyto účely první laboratoř ve Francii. 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16Vodorovně: A. Český sochař; řezací nástroj; strach. - B. Zboží; asijský sokolík; locika. - C. Avšak; anglický titul muže;důsledek nachlazení; předložka. - D. Český zpěvák a tanečník; kocour (nářečně); německy „rada“; na které místo. -E. Tajenka. - F. Nečistota; souhlas; mužské jméno; lihovina z rýže. - G. Vybídnutí; rodiště Petra Bezruče; vzorec telluriduuranu; pobídka. - H. Mladé zelené obilí; vymřelý kočovník; vlákna z listu agáve. - I. Asiat; stromový savec; jménoMohamedovy matky.Svisle: 1. Útok; část svíčky. - 2. Přístavní hráz; italská řeka. - 3. Kombinéza; latinská spojka. - 4. Značka radia; zápor; osobnízájmeno. - 5. Chumáč; stará soubojová zbraň. - 6. Pravoslavný obraz. - 7. Výsměšně napodobovat. - 8. Římských 49; osobnízájmeno; druh pepře. - 9. Lesklý nátěr; váhavé přitakání; jenž (knižně). - 10. Soustava přístrojů. - 11. Žáruvzdorný materiál. -12. Příslušníci kavkazského národa; vysoké karty. - 13. Hlína na kořenech rostliny; značka kiloampéru; Mládkovy iniciály. -14. Značka hliníku; sladkovodní ryby. - 15. Pře; Sarmat. - 16. Část molekuly; bicykly.Zdroj: Panoráma křížovek 2/2003, str. 3.Na cose můžete těšitv zářijovém čísle?Reportážz Diagnostického ústavuv ChrudimiRozhovor s ředitelkousomatopedickéspolečnostiVandou HájkovouJaké mají zkušenostis diagnostickými ústavyv Nizozemsku?Novinky pro motoristys handicapemZajímavé čtení pro hlavu i srdce!Informace, servis!Správné řešení tajenky z předchozího čísla: NEVOLNÍCI NEBO ŽENYLuštitelé – výherci: Mobilní telefon: Knižní cena:Jan KřížekJana ApoštolováDolní 10Kolmá 1013140 00 Praha 4-Nusle 696 02 RatíškoviceVýhercům gratulujeme!Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.Knižní cena:Vladimír BeranČestmírova 15140 00 Praha 4Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozdějido 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.POZOR!Jeden vylosovanýčtenář získá za správněvyluštěnou křížovkumobilní telefon a dvaknihu.můžeš / číslo 7–8 - 2012

Můžeš přispět na dobrou věc! Inzeruj v časopisu Můžeš