První test vozíků v Česku: Nejdražší není nejlepší strana 8 - Můžeš

32NeslyšícíSpoluje jim nádherněSlyšící žena a neslyšící muž. Poznali se před dvanáctilety. Mají tři děti a na dvorku jim štěká neslyšící pes.Žijí v Česticích, vesnici nedaleko Hradce Králové,a jak oba říkají: mají se spolu nádherněa žádné bariéry mezi sebou necítí.Text: Eva TomkováFoto: Jan ŠilpochSmíšená manželství jsou stále žhavétéma. Když si český muž vezmeženu z Mongolska, musí počítats tím, že jednoho dne najde svéděti přivázané ke stolu, protožemongolské ženy během vaření svéděti přivazují ke stolu stejně, jakoto dělávaly jejich matky v jurtách. Nebo kdyžsi Češka vezme Vietnamce, musí i v emancipovanéEvropě počítat s tím, že teplý oběda teplá večeře jsou samozřejmostí, i kdybybyla guvernérkou České národní banky.Kultura vytváří zásadní odlišnosti, které sepromítnou do každého milimetru vztahu.Do této kategorie manželství patří i vztahslyšící a neslyšící. Český jazyk a českýznakový jazyk se například gramatikou lišípodle jazykovědců přibližně jako češtinaa čínština. „Neslyšící“ už dnes neoznačuječlověka „hluchoněmého“, někoho, kdo„má něco s ušima“. Tento pojem místo tohooznačuje příslušníka specifické kultury, prokterého je čeština cizí jazyk a který má svůjvlastní pohled na svět, vlastní mentalitu.Přes to všechno se člověk u Červinkovýchv Česticích dostane do tak harmonickéhoa pohodového světa, který ne vždycky zažijeu slyšících rodin. Rodina bydlí v chalupěpo babičce, kam se mladí lidé přestěhovalirok před svatbou. „Já osobně nemámpocit, že jsem cizinec,“ říká Radek Červinkave znakovém jazyce a manželka Kateřinatlumočí jeho věty do češtiny. „Je fakt, žežijeme jako zcela neslyšící rodina, všichnimluvíme znakovým jazykem, a tak nemámpocit, že neslyšící jsou cizinci. Ale chápu, ženěkteří, kteří slyší, to tak mohou vnímat.“Snem je popovídat si se sousedyKomunikačníbariéryjsou v tétorodině naprostozrušeny. RadekKatce ukážejednou rukoupár znakůa Kateřina sezačne smát.Rozumí si skvělea baví je tospolu.Komunikační bariéra mezi slyšícím a neslyšícímčlověkem je obrovská. Neslyšící senedomluví na úřadech, u lékaře, a ani sinepopovídá s učitelem o prospěchu svéhoslyšícího dítěte. Vždy potřebuje tlumočníka,kterého si může objednat v Tlumočnickémcentru znakového jazyka v Praze. Červinkovižijí v podivuhodném světě, vlastně rájineslyšících. V Česticích jich totiž neslyšícíchžije celkem čtrnáct. Radek nebo jeho neslyšícíděti si tak mohou běžně popovídat sesvými sousedy. Navíc Radek i Kateřina pracujív komplexu škol pro neslyšící v HradciKrálové. Radek učí informatiku a Kateřinačeštinu. Většinu svého života tedy žijí mezineslyšícími – a to je sen každého, kdo nedobrovolněžije v naprostém tichu.„Když jsem začala s Radkem chodit,moje rodina to vnímala úplně normálně.Už od šestnácti let jsem se totiž pohybovalamezi neslyšícími a měla jsem mezi nimi hodněkamarádů,“ vzpomíná Kateřina Červinkováa vypráví o své mamince, která chodído kurzu znakového jazyka, aby si se zetěma se svými vnoučaty mohla jako správnátchyně a babička popovídat. „I Kateřinintatínek se snaží,“ dodává Radek. „A kdyžmu nerozumím, tak mi to napíše na kousekpapíru.“ Komunikační bariéry jsou v tétorodině naprosto zrušeny. Radek Katce ukážejednou rukou pár znaků a Kateřina se začnesmát. Rozumí si skvěle a baví je to spolu.Navíc i čtyřletý pes Deaf (anglicky neslyšící)rozumí některým znakům. Kateřina předvádíznak „smrt“ na který pes reaguje tak, žese lehne na záda a přestane na půl minutydýchat. Zkrátka neslyšící pes.Vypadáš staře a přibral jsiKultura neslyšících je typická jedním výraznýmrysem: upřímností. Je naprosto běžné,můžeš / číslo 7–8 - 2012