28ParalympiádaMartin Němectvrdí, že Londýnje jeho posledníparalympiáda.Jiří Ježek je profesionál,který se měří i s cyklisty bez postižení.Jiří Ježek ( • 1974)Ve svých jedenácti letech přišel při autonehoděo pravou nohu pod kolenem. Přestose z něj stal profesionální cyklista, kterýpravidelně startuje i v pelotonu závodníkůbez postižení. Letos byl už podruhévyhlášen nejúspěšnějším handicapovanýmsportovcem v České republice. Za svou osmnáctiletouzávodní kariéru, od roku 2004profesionální, posbíral nespočet úspěchůna silnici i na dráze. Za největší považujepět zlatých paralympijských medailí a stejnýpočet titulů mistra světa v různých typechzávodů. Zapomenout nesmíme ani na loňskévítězství v premiérovém ročníku silničníhosvětového poháru. Před necelým půlrokem získal stříbrnou medaili na dráhovémmistrovství světa v Los Angeles za stíhacízávod na 4 km. Forma tedy nechybí a Jirkovačtvrtá paralympiáda může přinést dalšíúspěchy. Za každodenní dlouholetou tvrdoudřinu v podobě čtyř- až šestihodinovýchtréninků si je rozhodně zaslouží.„Vzhledem ke svému sportovnímu jménunemůžu z Londýna chtít nic menšího nežmedaili a výkon, za který se nebudu musetstydět,“ říká Jirka. Zároveň si myslí, žena 99 % jde o jeho poslední paralympiádu.můžeš / číslo 7–8 - 2012Martin Němec ( • 1974)Za patnáct let atletické závodní kariéry secoby paraplegik v kategoriích F55 a F56probojoval ke dvěma paralympijským zlatůma čtyřem titulům mistra světa. Nejčastějiuspěl v disku, ale úspěchy mu přinesl i vrhkoulí a před šesti lety bral stříbrný cennýkov na MS i v oštěpu. Právě zlato za diskv Austrálii před dvanácti lety považujeza svůj největší úspěch.Zatímco v Sydney a Athénách si vychutnalpříčky nejvyšší, z Pekingu přivezl „jen“bronz. Pro Londýn má jako hlavní ambici samotnouúčast na hrách. „Došlo k razantnímzměnám pravidel a slučování kategorií,“komentuje situaci, která trápí snad všechnyatlety s postižením. Martin musí trénovatnovou techniku ve vrhu koulí. Rukojeť, jížse sportovec v této disciplíně přidržuje, užnesmí být z pružného materiálu.„Je to určitě moje poslední paralympiáda,tak si to vychutnám,“ říká bez známeksmutku. Zároveň dodává, že jde vlastněo symbolické uzavření cyklu jeho kariéry.V Anglii totiž absolvoval své první mistrovstvísvěta. O konci sportování však nepadloani slovo.Musíme ještě dodat, že Martinovou manželkouje Alice Němcová Tejkalová, novinářka,která se dlouhodobě zaměřuje na sportlidí s postižením. Provozuje webové stránkyHandisport.cz. Právě tam bude možnéběhem paralympiády najít asi nejucelenějšízpravodajský servis.Daniela a Petr Vrátilovi(oba • 1983)Manželé Vrátilovi trochu připomínají legendárnídvojici Zátopkových. I Dana Vrátilováhází oštěpem. V Londýně by měla soutěžitve sloučené kategorii C7 a 8. Jelikož mánejlehčí formu dětské mozkové obrny, budemuset hodit přinejmenším paralympijskýrekord, aby mohla pomýšlet na medaili. Tají zatím těsně uniká. Jede přitom už na svoutřetí paralympiádu, pokaždé však v jinédisciplíně.V Athénách startovala jako cyklistka,v Pekingu pak házela diskem a skončilana nepopulárním čtvrtém místě. Tentokrátho pro její kategorii vůbec pořadatelénevypsali, takže zkusí štěstí v již zmíněnémoštěpu. A to ještě v minulosti také běhala,takže nejlepší variantou by asi byl víceboj.Ten však zažívá spíš v životě, protože más Petrem od prosince 2009 dceru Emmu.Manželé si tak rovnoměrně rozdělují rodičovskéa tréninkové povinnosti. Emma sepřitom na sportovištích už cítí jako doma.„Někdy je to náročné, dokud jako miminkoležela na místě, bylo to snazší. Teď za nímusí pořád někdo běhat, takže trénujemena druhou,“ povzdechne si s úsměvem šťastněvyhlížející maminka.I Petr má lehkou formu dětské mozkovéobrny a startuje v kategorii C8. Jemu prozměnu nevypsali tradiční oštěp, který muvloni na MS vynesl bronz. Takže pro Londýntrénuje kouli a disk. Nad svým startem všakvidí poměrně velký otazník. Je už ostřílenýmparalympionikem, který se podívaldo Austrálie, Řecka i Číny. Možná, že tentokrátpojede jen jako trenér nadějné koulařkyEvy Berné. „Osobně bych u sebe za úspěchpovažoval sám start a umístění do osméhomísta,“ uzavírá Petr.František Serbus ( • 1985)Start ve více atletických disciplínách nenímezi sportovci s postižením nijak výjimečný.František by měl ovšem v Londýně nastoupitnejen k disku, kouli a hodu kuželkou, aletaké dostal divokou kartu pro turnaj v boccie.Má tak postaráno o nabitý program, kterýbude náročné časově stihnout. „Alespoňse nebudu nudit,“ směje se František.
časopis pro ty, kteří se nevzdávají 29SLOUPEKDaniely FilipiovéNejvětší ambice a naděje upírá k disku,ve kterém je úřadujícím vicemistrem světapro kategorii spastiků F32. Rád by si vynahradilzklamání ze své první paralympiády.Před čtyřmi lety v Pekingu obsadil 6. místove vrhu koulí a 7. místo v hodu diskem.Tam s sebou ovšem neměl svého neslyšícíhotrenéra Pavla Martínka, o němž jsme psaliDaniela a PetrVrátilovidoufají, že obaprojdou nominací.Větší šance máale Dana.v květnovém Můžeš. „Oba doufáme, že tentokrátpojede!“ Komplikací by však mohlobýt zranění ramene odhodové ruky, které siFrantišek přivodil při pádu z trojkolky. „Intenzivněto léčíme a chodím na rehabilitaci.Upravili jsme i tréninkové dávky, snad budevšechno brzy v pořádku,“ věří vždy usměvavývšestranný sportovec. FrantišekSerbus musíléčit zraněnérameno,ale neztrácíoptimismus.Zákon o péčio handicapovanédětiJistě jste všichni zaregistrovali, buďz médií, nebo na vlastní kůži, že v letošnímroce bylo zrušeno současné pobíránírodičovského příspěvku a příspěvku na péčio dítě do čtyř let. Velké finanční potíže tozpůsobilo zejména těm, kteří pečují o těžcehandicapované dítě. Na tuto neblahousituaci naštěstí rychle zareagoval Výborpro sociální politiku Poslanecké sněmovny.Byl podán komplexní pozměňovací návrhk novele zákona o státní sociální podpoře,který zcela přepracoval návrh novelyzákona, jenž „pouze“ navracel stav do dobypřed jejím přijetím. Podle komplexníhopozměňovacího návrhu bude opět možnýsouběh rodičovského příspěvku a příspěvkuna péči do čtyř let dítěte s tím, že dobučerpání rodičovské si mohou rodiče samiurčit. Navíc se rodičům dětí ve věku od čtyřdo sedmi let, které jsou ve třetím a čtvrtémstupni závislosti, příspěvek na péčizvýší o dva tisíce korun. Hodnocení stupnězávislosti bude samozřejmě probíhat podlenových pravidel stanovených ministerstvempráce a sociálních věcí.Pokud tento návrh novely zákona projdeplénem Poslanecké sněmovny a Senátu,bude lépe zohledněna péče o těžce handicapovanéděti.Tento návrh novely zákona vítám, protožesměřuje k větší adresnosti vyplácení sociálníchdávek, po které volám již léta. Nášsystém je nyní v podstatě založen na plošnémpřiznávání dávek. Mluvím zejménao příspěvku na péči, který mnohdy pobírajíi ti, kteří si za peníze z dávky žádnou službunekupují, protože ji vůbec nepotřebují.Z „balíku“ peněz, které jsou na dávkyvyčleněny, pak zbytečně „mizí“ peníze,které by velmi pomohly těm nejpotřebnějším.Těmi nejpotřebnějšími myslím hlavněosoby ve čtvrtém stupni závislosti, které jsoupo dvacet čtyři hodin a sedm dní v týdnu odkázányna pomoc druhého. Částka, kterounyní dostávají, je zcela nedostačující, a titohandicapovaní jsou proto mnohdy ve velmivážných problémech, a to nejen finančních,ale i zdravotních, a v neposlední řaděspolečenských – nemohou dojíždět do školyči do práce.Snad je to první krůček ke změně, po kterépeníze půjdou jen tam, kde jsou opravdupotřeba. Autorka je senátorka.můžeš / číslo 7–8 - 2012