První test vozíků v Česku: Nejdražší není nejlepší strana 8 - Můžeš

časopis pro ty, kteří se nevzdávají25Nejslavnější českágymnastka Věra Čáslavská,sedminásobná olympijskávítězka, si anipo sedmdesátce nemůžestěžovat na nedostatekzájmu. V kinech běžídokument Věra 68,v knihkupectvíchvzpomínková knihaŽivot na Olympu.Text: Pavel HrabicaFoto: Jan ŠilpochV neuvěřitelném tempu jste oslavilaa stále oslavujete své vzácné narozeniny.Míříte dokonce do Londýnana olympiádu. Proč vlastně nesedítev Černošicích na „návsi“ a nedrbetes místními důchodkyněmi?Protože mě baví život, baví mě, když všechnotepe. Mám vůbec od narození ráda tempo.Nikdy jsem nemilovala rybníky, protožerybník, to je klidná hladina, usedlé bahno.Mě byste spíš nachytal u nějaké bystřinky,u potůčků. Mně se líbí Vltava v Praze, napříkladu Smetanova nábřeží, kde se to čeří,kde je jez. Tam je život. Já nikdy nebudusedět doma a štrikovat.Mám tomu rozumět, že se se svýmivrstevníky moc nestýkáte, abystenenačichla?Ale vůbec ne. Mám mezi přáteli a kamarádystarý babky i starý dědky stejně jako mladýkluky a holky. Ale abych byla upřímná,starým babkám se vyhýbám, ony jsou ženyna stáří někdy hašteřivé, raději mám dědky.Do této skupiny určitě spadal i VáclavHavel. Jaký je svět bez něho?Něco vám prozradím. Naposledy jsem hoviděla v době, kdy slavil narozeniny v Prazev klubu DOX. Měla jsem pro něho připravenýdárek, nechala jsem natisknout aršíkznámek s jeho portrétem z filmu Odcházení,jak vyleze z vody a pronese tu svou větuo pravdě a lásce a zase se ponoří. Když jsemale přišla na oslavy, zjistila jsem, že se tamo něho všichni perou, že je to vlastně honbana Havla, a já neměla nervy se k němu přesty davy probojovávat. Pamatuji si, že bylděsně unavený, s hůlčičkou, a když pakseděl na pódiu, měl skleslou hlavu a dívalse do prázdna. Bylo mi smutno, když jsemviděla, jak z něj odchází život. Tak jsem seotočila a jela zase domů.Takže dárek jste nepředala?Příští den jsem měla odlétat do Japonska.Ještě jsem dopoledne něco točila pro televiziBBC nahoře na Letné u Sparty, a protožejsem měla sraz potom v Podbabě, sedlajsem na tramvaj a jela z Letné dolů. Na Kulaťákujsem vystoupila z tramvaje, protožejsem měla ještě půl hodiny čas a říkala si,že musím něco sníst, od rána jsem nejedla.Vlítla jsem do prvního podniku, který jsemviděla, restaurace Kulaťák, ale bylo plno. Jenjsem si všimla, že vzadu v rohu po diagonáleje jeden volný stolek. Tak se k němu hrnu,číšník mě zastaví – dámo, nevidíte, že je tureservé? Poprosila jsem ho, že si musím dátjen polívku a za pět minut vypadnu, tak měke stolku, který byl zamluven pro nějakéhopana Kolínského, usadil. Polívku jsem dojedlaa vzpomněla jsem si, že bych se měla ozvatHavlovu asistentovi Martinu Vidlákovi, kterýbyl do mého známkového dárku zasvěcen,že bych mu ho nějak ještě před odletem proVáclava přinesla. Vytáhla jsem mobil a začalapsát textovku. Mezitím se vedle uvolnilo místo,tak mě ten číšník poprosil, jestli mě můžepřesunout. Přesedla jsem si a po očku mrklake dveřím, protože ke mně mířili dva statníchlapíci v černých oblecích, v duchu si říkám– takoví mladíci, že se nestydíte vystrnaditstarou dámu. Ale zase jsem pokračovalav psaní té esemesky a znovu kouknu ke dveřímrestaurace. Od vchodu jde číšník a za nímkráčí nějaký pán. Hlavou mi problesklo– hele, ten je strašně podobný Havlovi, ažnápadně podobný, ale ten člověk šel svižně,statně, měl saténovou šálu podzimníchbarev, krásné sako, zkrátka elegán, švihák.infoKdo je Věra ČáslavskáČeská gymnastka, narodila se 3. května1942 v Praze.Z letních OH si přivezla v letech 1960 až1968 celkem 11 medailí, z toho 7 zlatých.Byla mistryní Evropy ve víceboji v letech1965 a 1967, v roce 1966 mistryní světa.V letech 1964, 1966 až 1968 se stalanejlepší sportovkyní Československa.V roce 1968 podepsala petici Dva tisíceslov, za niž byla později vyloučenaz ČSTV. Na přelomu 70. a 80. lettrénovala gymnastiku v Mexiku.V letech 1990 až 1996 byla předsedkyníČeskoslovenského, resp. Českéhoolympijského výboru. Několik letpracovala jako poradkyně prezidentaVáclava Havla pro sociální otázky a sport.Byla vdaná za atleta Josefa Odložila, mádceru Radku a syna Martina.Ale neřešila jsem to, Havla jsem přece vidělavčera, a zase píšu dál tu svou SMS. Číšníktoho pána usadil vedle mě a já najednou cítímtakové zvláštní napětí. Zvednu oči k tomučlověku – byl to Václav Havel. Byl to opravduon. Úplně šokovaná povídám: Vašku, jsi toty? Co tady děláš? To je snad zázrak! Viděttě tady by mě ani ve snu nenapadlo. A navícv takové kondici!Taky se divil?No ano, co prý dělám, já že na polívku, on žesi jen posedí u kávy. Vyprávím mu, že letímdo toho Japonska, a on se ptal, proč jsemnebyla den předtím na jeho narozeninách,že mě tam nikde neviděl. „Ty se na mě nějakzlobíš?“ povídal. Tak jsem mu to vysvětlilaa na důkaz svého tvrzení jsem z kabelkyvyndala ten můj úžasný dáreček – desky s aršíkem.Moc se mu líbil, měl z něj až dětinskouradost a byl rád, že jsem na něho nezapo-Na olympiádách jsemvydávala energiifyzickou, na Hraděpsychickou. Někdyjsem si říkala, že jedenHrad vydal za víc nežtři olympiády.mněla. Proč to ale povídám. Viděla jsem totižVáclava Havla v jeho nejlepší kondici – a jakznám z lékařského hlediska a znám to i zesportu, lidé se před opravdu velkým výkonemdokážou vzchopit, soustředí v sobě všechnysíly. A Václav Havel už byl ve fázi odcházeníze života. Smrt je asi ten největší výkon a onměl právě ten den takový záchvěv, všechnysíly se v něm probudily do toho rozpoložení,protože jeho tělo i hlava ještě potřebovalyna tomhle světě něco dokončit. Jsem šťastná,že jsem úplně naposledy nezažila VáclavaHavla ve špatném stavu, ale v dobré kondici,že jsme si popovídali. Pak jsem se rozloučila,popřál mi šťastnou cestu, a to jsme se vidělinaposledy… Pak už mi jen na svém pohřbuposlal křídlo anděla.Jak tomu mám rozumět?To souvisí s mými střepy, já celý život sbírámstřepy pro štěstí.Kde se to zrodilo?Nikdy jsem nenaskočila na kladinu, dokudjsem neměla nějaký střep z prostředí, kdejsem měla závodit. Kdysi se mi totiž stalo, že můžeš / číslo 7–8 - 2012