54AUTO-MOTOCo s autem udělá aquaplaninga jak se ho pokusit zvládnout?I to je součástí tréninkuve školách smyku.Do školy smykui na závodyKdo se chce naučit jezditbezpečně pod dohledemodborníků, může vyrazitdo školy smyku. Centrapro bezpečnou jízdufungují na několikamístech po celém Česku –od Mostu přes Prahua Vysoké Mýtoaž po Ostravu.můžeš / číslo 7–8 - 2012Text: Petr BučekFoto: ArchivJednodenní kurz bezpečné jízdy přijdena tři až čtyři tisíce korun. Lidé s postiženímvšak mohou některé školy bezpečnéjízdy absolvovat i zcela zdarma.Dvakrát ročně pořádá pro handicapovanéřidiče bezplatnou školu smykuAutoklub České republiky (AČR). „Začalijsme před 12 lety, letos o termínu zatímjednáme, asi se budou konat na podzim,“říká Alena Burianová z autoklubu.Školu smyku pořádá AČR spolu s firmouHCT na polygonu v Mostě a ve VysokémMýtě. Každý asi pro dvacet zájemců.Celodenní kurz začíná teoretickou částí.Učitelé bezpečné jízdy vysvětlují chování vozidlav různých podmínkách a zásady správnéhořešení kritických situací. „Teoretickáčást trvá dvakrát padesát minut a odpolednenásledují čtyři hodiny ježdění,“ vysvětlujeJiří Patera ze společnosti HCT.Do každého kurzu vysílá jeho škola dvaučitele. Každý z nich se na cvičišti stará o 10až 12 řidičů. Účastníci jezdí po polygonuvlastním autem.Řidiče překvapí, jak auto reagujeČtyřhodinová praktická část zahrnuje nácviksprávného brzdění na normálním i kluzkémpovrchu. Ovládání brzd totiž činí řadě řidičůvelké problémy. A je jedno, jestli mají postiženínebo ne.Poté se účastníci kurzu učí vyhýbat překážce,která se náhle objeví na silnici. Důležitousoučástí školy smyku je také trénink průjezduzatáčkou na kluzkém povrchu. K tomu sloužíspeciální fólie, na kterých se auto chová podobnějako na ledě nebo na sněhu.Při mosteckém kurzu účastníci využívajítaké uhýbací desku. Řidič při jejím přejíždě-
časopis pro ty, kteří se nevzdávají55SLOUPEKMartina KOVÁŘEŠkoly bezpečné jízdy naleznou řidiči vestále více městech po celém Česku.Letošní závodypro handicapované,které pořádá Autoklub ČR,se konají v srpnu v Bělépod Bezdězem. Soutěžitlze v autě i na čtyřkolce.ní netuší, do které strany deska auto odhodí– a nutí ho náhle korigovat smyk.„Na desce jsou řidiči překvapení, co ses autem děje už v nízké, třicetikilometrovérychlosti,“ uvádí Dalimil Fryč z ostravskéhocentra bezpečné jízdy Libros. Tamníškola se může pochlubit uhýbací deskou,která umožňuje nácvik zvládání kritickýchsituací i řidičům těžkých nákladníchvozidel.Nedílnou součástí kurzu bezpečné jízdyje i zvládání aquaplaningu.Také ostravská škola se chystá nabídnoutsvé kurzy bezpečné jízdy řidičům s handicapem.Ani jí nechybí bezbariérové zázemí proteoretický výcvik.„Právě o tom přemýšlíme, začínámepočítat cenu takového kurzu. Lidem s postiženímnabídneme určitě slevu nejméně 50procent,“ slibuje Dalimil Fryč.Podle něj lze například uhýbací deskunastavit podle toho, jaký handicap má řidič,který na kurz přijede.Jelikož se školení bezpečné jízdy vždyodehrává ve skupinkách zhruba desetiúčastníků, není možné, aby ho člověk s postiženímabsolvoval samostatně nebo spolus řidiči bez handicapu.„To by bohužel nabouralo systém celéhokurzu,“ vysvětluje Jiří Patera. Škola bezpečnéjízdy pro řidiče s postižením potřebujeindividuálnější přístup.Bezpečná škola na závodechBezpečnému řízení se věnují také závodypro handicapované motoristy. Pořádá jekaždoročně Autoklub České republiky. Letosse konají od 24. do 26. srpna u Bělé podBezdězem.„Očekáváme okolo padesáti účastníků,přijíždějí i posádky z Ruska nebo z Francie,“říká Alena Burianová z AČR.Mezinárodní mistrovství handicapovanýchmotoristů je otevřené pro kohokolivs postižením. A s autem.Část účastníků absolvuje závody na čtyřkolkáchv terénu. Startovné pro třídenníakci činí 500 korun za jednu posádku.Řidiči osobních aut závodí ve slalomu,v jízdě zručnosti a vydají se na orientačníjízdu po středních a severních Čechách. Napříkladslalomová trať je dlouhá 500 metrůa má 20 branek. Na trati zručnosti musí řidičzvládnout deset různých úkonů.„Na noc odjíždějí závodníci do Liberce,kde přenocují v učilišti pro handicapované.Budova má veškeré zázemí pro postižené,“tvrdí Alena Burianová.Jeden ze závodních dnů se týká právěbezpečného ježdění. Podobně jako ve školesmyku si nejdříve účastníci vyslechnouteoretickou přednášku a poté na kluzné fóliizkoušejí, jak se auto ovládá v kritické situaci.„Setkání handicapovaných řidičů v Bělépod Bezdězem sice nazýváme závody, alezároveň jde také o společenskou akci,“ uzavíráAlena Burianová. Více na www.autembezpecne.cz.Jak jetna dovolenou?Když vyjedu z Rozvadova do Evropy a na navigacividím bílé místo, kde jede jen šipkaa paní mlčí, uvědomím si, jak přibývá dálnic.Tedy jak kde. A zase naopak – vždycky, kdyžstojím například v Soběslavi nebo Veselínad Lužnicí na tepně, která spojuje Tábora Budějovice, zdá se mi, že ubývá dobrýchsilnic. Přibývá náklaďáků a pekla pro rodinyna cestě za víkendem.Vždycky jsme se v Německu, Francii, cestouna Západ vysmívali těm „jelením mostům“,tedy přemostěním dálnice ne pro auta, alepro zvířata. Teď už se nesměji, v podstatě jenobdivuji, jak jejich síť zvládá neuvěřitelnýprovoz, návěstidla fungují a predikují zácpy.Německem projedete jako nůž máslem,rychle, pohodlně a zadarmo.Nemám moc rád příklady, ale toto jenásledováníhodné – vývoj tohoto sousedaod betonové Hitlerovy dálnice, po které seskákalo od severu jihu, k dnešní infrastruktuřeje impozantní.Neinspiroval bych se v ještě zřejmě bohatšíchstátech Rakousku a Švýcarsku, kde jsoumosty, tunely a dálniční pruhy také, alestojí na nich zácpy aut, protože omezenérychlosti 50, 80, 100 km/h decimují řidiče,kteří jsou ukáznění a jedou pomalu. To všepod ostrahou a gescí policajtů a ekologickýchaktivistů, kteří nechtějí žádné dálnicenebo, když už ano, tak s limity.Řidič a posádka s vlastními omezeními pakstrádají násobně omezeními dalšími, umělýmia zničujícími to, co pro pohodlí již bylovybudováno. Možná se vrátíme zpět k hybridnímuzpůsobu dopravy a na dovolenoupojedeme tak, jako jezdí naši přátelé již teďběžně ze Slovenska. Večer najedou autemv Košicích na vlak, přejdou do jídelňáku,dají si večeři a tři piva a jdou spát do lůžkovéhovozu. Přitom pořád jedou, ráno sevzbudí v Praze, skočí do auta a jedou dál.Tytéž pěkné pocity mám pod Lamanšskýmkanálem v tunelu na autovlaku nebo na trajektu,který veze v podpalubí náš vůz, mobilnínutnost, ale přitom sám pasažér je v bezbariérovémpohodlí na palubě a odpočívá...Osobně sním o cestě na dovolenou jenom s rodinou,vozíkem, kolem a prutem po splavnýchvodních kanálech Beneluxem, třebado Francie. Takovým tím osobním škunerem.Vyzkoušejte to někdo a dejte vědět. Údajně tozvládnou i handicapovaní. Vždycky jen někdena chvíli zastavíte, snad tam nebudou semaforya zácpy – jenom plavební komory... Autor je bývalý automobilový závodník,člen rady Konta BARIÉRY.můžeš / číslo 7–8 - 2012
Change language