První test vozíků v Česku: Nejdražší není nejlepší strana 8 - Můžeš

18Architektura a lidé s postiženímDosavadní praxe lpění na formálnídokonalosti při odstraňování bariér zahánípostižené zpět do různých domovů, penzionů,center, prostě opět se zjevuje představao velkých komplexech všestranně technickyvybavených, dobře energeticky provozovaných,snadno dopravně dosažitelných,a třeba i příjemně manažersky řízených,ale…! Ale neměli bychom zapomínat, že nechcemelidi stěhovat za službou, ale naopakhledáme a vytváříme bydlení pro konkrétníhočlověka s jeho individuálními potřebami.Lidé s postižením jsou stejně různorodí jakomy ostatní.Myšlenka velkých „kombinátů“ propostižené nebo seniory je přece uždvacet let mrtvá.Zabývám se tím už dlouho a nemohu vámdát za pravdu. Už se to třeba nejmenuje„ústav“, ale jeho duch žije. Mimo jiné za tímstojí silné zájmy provozovatelů, investorůa stavebních firem. Všichni víme, že projektovata stavět třeba pečovatelské domypro sto nebo i více lidí je lepší zakázka,mnohem zajímavější než upravovat starýdům nebo vytvářet malé individualizovanéjednotky, kde lehce ohlídáte každý výdaj.Přitom neplatí ani argument, že čím větší,tím levnější.Ve velkém seniorském penzionu vyjdejedno lůžko na půldruhého milionu korun!Kolik bytů seniorů by se za to dalo upravit,kolik služeb nakoupit, aby mohli zůstatmezi svými, kolik sociálních kontaktů byzůstalo zachováno! A to nemluvím o nesrovnatelněvyšších provozních nákladech, kterézpravidla taková stavba vyžaduje.Žije tedy i starý duch plánovanéhohospodářství, ve kterém peníze nemělystejnou cenu? Máme na beton, alenemáme na asistenta?Asi to tak je. Přitom všichni dobře víme, žekumulace lidí s postižením, seniorů nebodalších specifických skupin, neprospívánikomu. Dnes už přece umíme zajistitindividuální asistenci podle potřeby neboudržovat kontakty mezi lidmi pomocíinformačních technologií, relativně lacinýcha všem dostupných.Starší nebo postižený člověk nemusí provšechno cestovat přes půl města, nemusí secítit opuštěný, když je fyzicky sám, nemusíse bát, že se nedovolá pomoci. A tak nevelká,originální a technicky zdařilá úpravajeho bydlení ho může udržet v prostředí,které zná a věří mu. Jasným důkazem jsoui příklady chráněného bydlení, relativněmalých jednotek pro několik postižených,kteří zde mohou samostatně nebo s asistencízvládat spoustu činností, postaratse o běžné potřeby, žít jako v rodině. Jeznámo, že lidé, kteří přejdou z ústavůdo chráněných bytů, jsou najednou schopnivykonávat činnosti, které v ústavu nesvedounebo se k nim často ani nedostanou.Dokonale zabezpečený život v ústavu totižplodí apatii, a navíc svépomoc a spoluúčastjsou ve velkém zařízení obtížně proveditelné,pokud jsou vůbec připuštěny. Unikajímůžeš / číslo 7–8 - 2012tak hodnoty, které sice na peníze přepočítatneumíme, ale jejich provoz je přestomnohem efektivnější.Platí toto poznání také v samosprávách,ve státních úřadech?Asi na obou úrovních; proč by se jinakpostavilo tolik nových velkých „ústavů“seniorských i pro postižené, když je trendintegrovat sociální služby mezi lidi dlouhodoběznámý a sledovaný nejen pro svou humánnost,ale i efektivitu investiční a provozní?Zřejmě to někomu vyhovuje. Předevšímdodavatelům staveb i jejich provozovatelům:velká zařízení alokují pracovní místai peníze.Politicky je také lepší ukazovat novouvelkou stavbu než kdesi skryté upravenébyty v jednotlivých domech. Tento trendbohužel nadále pokračuje – alespoň ve výstavběpro seniory.Vznik a další plány na výstavbu nejrůznějšíchseniorských vesniček, komplexůa satelitů nepokládáte za správné?Musíme rozlišovat. Jestliže jde o bydlenípro majetné a chtějí tak řešit zbytek svéhoživota, prosím. Jestliže by ale mělo jít o seniorskérezervace za veřejné peníze, paks tím nemohu souhlasit. Ptáte se na starosty.Ale i na ministerstvu práce a sociálních věcíexistuje dvojí přístup.Byl jsem v pracovní skupině, kterámetodicky pomáhala zpracovávat podkladypro výstavbu malých zařízení s chráněnýmbyd lením pro zdravotně postižené, dnesžijící ve velkých ústavech. Na jedné straněnejen deklarují, ale vytvářejí podporuvýstavbě malých zařízení, aby péče mohlajít za lidmi, na druhé straně ale na stejnémúřadě podporují projekty seniorských domovů,kde když navrhnete osmdesát lůžek,je to málo.Nemůžeme si za to sami, když se jakoobčané málo staráme o tvorbu veřejnéhoprostoru, o výstavbu z veřejnýchpeněz, o diskusi s odborníky? Maximálněsi zaprotestujeme, když má véstsilnice kolem naší zahrádky…Zčásti je to tak, že veřejnost nechce mítv blízkosti třeba chráněné bydlení postižených,zejména lidí s mentálním postižením.Ale jsou i jiné zkušenosti. Znám investora,který takové bydlení začlenil do svéhoNeviditelná ruka trhu může stvořit také velmividitelnou špatnou architekturu,velmi viditelnou neprofesionalitu tvůrců,investorů i úřadů.