trasologická analýza micoquienských bifaciálních nástrojů z jeskyně ...

ISSN 0323-0570Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.XCV: 1, 3–15, 2010TRASOLOGICKÁ ANALÝZA MICOQUIENSKÝCH BIFACIÁLNÍCHNÁSTROJŮ Z JESKYNĚ KŮLNYTHE USE-WEAR ANALYSIS OF MICOQUIAN BIFACIAL TOOLS FROM KŮLNA CAVEPETR NERUDA 1 – ZDEŇKA NERUDOVÁ 1 – ANDREA ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 21 MZM – ÚSTAV ANTHROPOS, ZELNÝ TRH 6, 659 37 BRNOznerudova@mzm.cz, pneruda@mzm.cz2 ZAJEČICKÁ 840/8, 184 00 PRAHA, www.traseologie.czABSTRAKTV letech 2007–2009 probíhalo řešení grantového projektu, zaměřeného na morfometrickou analýzu hrotitýchbifaciálních artefaktů. Jednou z částí řešení bylo i určení skutečné funkce těchto nástrojů, a to pomocí zkoumánídochovaných mikroskopických stop. V kontextu překvapivých zjištění u szeletienských listovitých hrotů(ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ – SADOVSKÝ, v tisku) jsme provedli trasologickýrozbor vybraných bifaciálních nástrojů z jeskyně Kůlny. Výsledky analýzy ukazují, že bifaciální artefakty bylypreferovány spíše na měkčí tkáně a přestože u nich občas pozorujeme kontakt s tvrdým materiálem, kterým bymohla být kost nebo paroh, jedná se spíše o náhodný impakt v souvislosti s řeznickými pracemi. Ukázalo se, žek pracovním činnostem byl preferován spíše distální vrchol a přilehlé partie hran artefaktů. U těchto artefaktůbylo také zjištěno, že šlo hlavně o multifunkční nástroje, sloužící k různým aktivitám, jako je řezání, škrábání,krájení nebo sekání.KLÍČOVÁ SLOVA: bifaciální nástroje, micoquien, trasologieABSTRACTIn the years 2007–2009 a grant project was in progress, focused on the morphometric analysis of pointed bifacialartefacts. The research also included determination of the real function of these tools by examining thepreserved microscopic use-wear traces. Considering the surprising detections in Szeletian leaf points we carriedout a use-wear analysis of selected bifacial tools from the Kůlna Cave. It turned out that in working activitiesrather the distal end was preferred, together with adjacent portions of edges of the artefacts. The results of theanalysis show that bifaces were preferably used for softer tissues, and even if we can sometimes observe theircontact with hard material, maybe bone or antler, it is rather an accidental impact associated with butcheryprocedures. These artefacts were also identified to be mainly multifunctional tools serving for various activitiessuch as cutting, scraping, slicing or chopping mostly applied on flesh, skin, less often on bones or antlers.KEY WORDS: Bifacial tools, Micoquian, use-wear analysisTento článek vznikl v rámci grantu MK ČR č. DE07P03OMG011 a projektu GAČR404/07/0856.ÚVODMetoda zkoumání pracovních stop na nástrojích se vyvíjela postupně; předcházelo jístudium etnologických paralel, zejména u amerických indiánů. Významným zjištěním, kekterému se zprvu dospělo, bylo, že prehistorické nástroje byly používány pro tytéž funkcejako nástroje z etnologických pozorování. Následovala řada prací, které se orientovaly spíšena morfo-metrické analýzy – konkrétně se porovnávaly naměřené hodnoty velikosti úhlůostří na konkrétních typech prehistorických nástrojů a podobných ekvivalentech u tzv. přírodníchnárodů (GRACE 1989). Základy „současné“ trasologie položila do angličtiny přelo-3

žená studie S. A. Semenova, který jako první použil mikroskop ke zvětšení mikroskopickýchstop na artefaktech (SEMENOV 1964). Jeho metodologie byla záhy přijata a postupněbyla dále rozpracována (KEELY 1980).Mikroskopická analýza pracovních stop (trasologie) tedy již několik desetiletí studujepoškození hran artefaktů a dochované modifikace povrchu (SEMENOV 1964; KEELEY 1980),případně analyzuje zachovaná residua jiných hmot zachycených na ploše předmětu 1 . Speciálnípráce se věnují dokladům impaktů, neboli rozlišení příčiny fraktury předmětu – zdajej způsobila dynamická nebo mechanická síla (CRABTREE 1972; KAMMINGA 1982;ODELL – ODELL-VEERECKEN 1981). Použitím mikroskopovacích technik jsme také schopnivyčlenit modifikace vzniklé při výrobě nebo opravě artefaktu, postdepoziční a recentnízměny nebo stopy v pravém smyslu slova – doklady chození po artefaktech na sídlišti(„trampling“; HARDY et al. 2001). Trasologie nám tedy umožňuje interpretovat pravděpodobnýzpůsob použití kamenného nástroje, případně druh (charakter) materiálu, který jímbyl opracováván, a to od okamžiku vzniku artefaktu až po jeho zahození. Spolehlivosta možnosti interpretace metody jsou dány jak intenzitou využití nástroje a druhem opracovávanéhomateriálu, tak i stupněm zachování původního povrchu nástroje od posledníchvíle jeho užívání až do okamžiku analýzy (postdepoziční změny; ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ2009, 174).Pomocným prostředkem trasologie může být analýza posloupnosti odbíjených negativůna retušovaných (zejména bifaciálních) nástrojích. Zatím co totiž trasologie popisujevýsledky určitých činností na konkrétním dochovaném povrchu předmětu, jsou někteříodborníci na základě studia negativů schopni rekonstruovat „život a vývoj“ daného nástrojepřes všechny jeho modifikace až po dochované „residuum“ (např. RICHTER 2004;LAMOTTE 2001 a další). 2Trasologie tedy do určité míry umožňuje zjistit skutečnou funkci artefaktu bez ohleduna jeho případnou typologickou nebo technologickou klasifikaci a vývoj či proměnu konkrétníhopředmětu po dobu jeho používání. Metodologie analýzy mikroskopických stop nakamenných artefaktech podléhá přísným pravidlům, aby byly dosažené výsledky co nejrelevantnější.Postupně se také stále zdokonaluje, takže nás může například informovat,budeme-li akceptovat předložené výsledky, i o opracovávaných typech rostlinných a živočišnýchtkání (např. HARDY et al. 2001) nebo krevní skupině lovených zvířat či majitelůartefaktů.METODOLOGIEPři výběru souboru pro trasologickou analýzu jsme byli poněkud limitováni omezenoupramennou základnou. Detekce případných mikroskopických stop na nástrojíchmohla být aplikována, vzhledem k metodologickým požadavkům trasologické metody,výlučně na předmětech pocházejících z archeologických výzkumů. Výsledky trasologickéanalýzy artefaktů z jeskyně Kůlny byly již předem limitovány několika negativnímifaktory, které ovlivnily dochování pracovních stop. Za prvé, na lokalitě probíhaly kryoturbicképohyby v sedimentu, ve kterém byly nástroje uloženy a svým abrazivním působenímmohly částečně nebo úplně odstranit pracovní lesky na povrchu nástrojů. Druhýnegativní faktor souvisel se silnou patinací povrchu většiny kusů. Tím dochází k modifikacivzhledu a topografie pracovních lesků a mohou tak být zakryty slabě vytvořenélesky vzniklé krátkodobou činností nebo zpracováváním měkkých organických materiálů.V důsledku těchto dvou negativních vlivů je možné předpokládat, že se mnohépracovní stopy, dokládající porcování masa a řezání kůží, případně řezání měkkýchrostlinných tkání nedochovaly nebo zanikly vlivem slabé abraze a silné patinace povrchunástrojů.Vedle primárního poškození nástrojů souvisejícího s postdepozičními změnami bylybohužel některé předměty znehodnoceny v průběhu jejich muzeologického zpracování.4

Jedním z nich bylo znečistění hran grafitem. Tuhu bylo možné částečně odstranit z povrchumechanicky během čistění artefaktu etanolem, ale vzhledem k pórovitosti materiáluzůstávají částečky neodstranitelně spojeny s povrchem a ovlivňovaly viditelnost možnýchpracovních stop na zkoumaných plochách.Druhým negativním faktorem bylo znečistění hran artefaktů lakem, který byl použit nafixaci inventarizačních čísel. U některých nástrojů došlo k jeho rozlití po větší ploše povrchua zatečení přes používané hrany. Lak tak částečně vytvořil i místně nespojité mapy,makroskopicky téměř nepozorovatelné a nebylo jej možné beze zbytku odstranit z povrchuani dlouhodobým působením acetonu. Pozůstatky laku limitují viditelnost možných pracovníchstop na zkoumaných plochách artefaktů a navíc mohou být v případě nepozornostiomylem zaměněny za pracovní lesk.Dalším důvodem, proč na některých nástrojích nebyly nalezeny pracovní stopy, můžebýt způsob jejich použití jako hrotů. U této typologické skupiny nástrojů je i experimentálnědokázáno, že stopy se vytvoří u nižšího procenta použitých artefaktů než u jiných typůnástrojů/jiných pracovních činností.CHARAKTER STUDOVANÉHO SOUBORUPro potřeby této práce jsme vycházeli ze studie P. NERUDY (2005), který podrobně analyzovalnálezy z výzkumu K. Valocha z let 1961–1976 a záchranného výzkumu probíhajícíhov letech 1995–1997 (VALOCH 1988; VALOCH 2002), tedy z prostoru vchodu až po tzv.skalní stupeň. K posouzení jsme vybrali soubor 20 bifaciálních artefaktů z micoquienskýchvrstev 6b (ekvivalent 6a uvnitř jeskyně), 7a, 7c a 7a1 (tab. 1). Typologicky se většinoujednalo o klínové nože 3 , vyrobené převážně z medově zbarvených křídových rohovců(spongolitů), méně z limnosilicitů, v jednom případě také z andezitu a křemence. Makroskopickybylo možné na některých z nich pozorovat velmi pečlivé vypracování hran ostří,o kterém z dřívějších výsledků a také z analogií víme, že obvykle nenese stopy používání,ale souvisí spíše s uchopením nástroje. Některé z hran bylo možné hodnotit dokonce jakootupené, takže možná trasologická analýza těchto partií se jevila jako velmi zajímavá.Vzhledem k souběžně probíhajícímu grantovému projektu „Neandertálci a úprava kostí –interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“ (GAČR 404/07/0856) jsme se mohli zaměřiti na možnou relaci bifaciálních nástrojů na kostěné retušéry, případně analyzovat jejichprostorové rozložení v jeskyni Kůlně.Jednotlivé micoquienské vrstvy z jeskyně Kůlny se od sebe odlišují nejen počtem nálezů,ale zejména jejich skladbou a využitím a změnami v preferencích kamenné suroviny.Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části jeskyně není příliš početná, nástroje dokoncepřevažují nad debitáží a odpadem. Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost,důležitou roli má spongolit, který je zastoupen více než 64 %.V období tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší plochu. Nálezy byly zachycenyv různé hustotě prakticky ve všech sektorech. Vrstva 7a je z geologického hlediskasprašového původu, hnědé a tmavošedé barvy, v sedimentu byla řídce roztroušena dostivelká, mírně zaoblená vápencová suť. Přechod mezi vrstvami 7a a 6a je postižen kryogennímiprocesy. Soubor kamenné industrie z vrstvy 7a patří k nejreprezentativnějším celkůmmicoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Jenom ve vstupní části jeskyně bylonalezeno několik tisíc artefaktů. Nástroje tvoří významnou složku souboru vrstvy 7a, mezinimiž dosahují významné zastoupení, oproti starším vrstvám, bifaciální nástroje (NERUDA2005).Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva7a. Vrstva 6a se projevuje jako hnědavě žlutá spraš s hojnou drobnou sutí, jejíž báze jesilně postižena kryogenními procesy. Industrie této vrstvy je charakteristická vysokým procentuálnímzastoupením nástrojů (více než 30 %) a převahou spongolitu (67 %), ze kteréhoje vyrobena většina bifaciálních artefaktů (NERUDA 2005).5

Tab. 1. Přehled středopaleolitických artefaktů z jeskyně Kůlny, na kterých byly nalezeny pravděpodobné stopypoužívání.Tab. 1. The inventory of Middle Palaeolithic artefacts from Kůlna Cave with possible use – wear traces.typ/Tool type surovina/raw material stopy/use-wear obr./Fig.klínový nůž/bifacial spongolit/cretaceous dynamické aktivity (hod, úder)/ dynamic activities 1:1backed knife chertklínový nůž limnosilicit/limnosilicite broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál/scraping soft and medium hardness material 1:3klínový nůž limnosilicit řezání, krájení,středně tvrdý až měkký materiál (kůže)/ cutting, hide processing 1:2klínový nůž spongolit broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál/sharpenning, scraping soft and medium 1:4hardness materialklínový nůž spongolit řezání (maso, kost)/cutting (meat, bone) 1:5klínový nůž spongolit řezání (kost, paroh, kůže, maso)/cutting (bone, antler,meat, hide) 2:2planokonvexní limnosilicit dynamické aktivity (hod, úder) + řezání/krájení (kost, paroh) 1:6klínek/planoconvexsmall leaf-handaxeklínový nůž spongolit řezání, středně tvrdý materiál/cutting, medium hardness material 2:3pěstní klínek/ small spongolit sekání, dynamické aktivity/ cutting, dynamic activities 2:1leaf-handaxepěstní klínek andezit/andesite sekání, řezání, středně tvrdý materiál/cutting, medium hardness material 2:5pěstní klínek limnosilicit řezání (kůže, maso, kost)/ cutting (hide, meat, bone) 2:4pěstní klínek křemenec/orthoquartzite řezání (kůže, maso, kost)/ cutting (hide, meat, bone) 2:6POPIS DOCHOVANÝCH STOPS výjimkou jednoho předmětu, u kterého se nevyskytovaly pochyby o jeho používání(obr. 1:2), jsou všechny ostatní bifaciální artefakty determinovány jako pravděpodobněpoužité nástroje, neboť jejich povrchy většinou vykazují lesklou patinaci a výraznější abrazi,které znesnadňovaly jednoznačné rozpoznání pracovních stop.U artefaktu na obr. 1:1 byly možné pracovní stopy nalezeny na dorzální straně hrotua souvisejí nejspíše s dynamickými aktivitami, jako je hod nebo úder. Tyto stopy byly nalezenypouze lokálně zejména na hraně hrotu a mají paralelní orientaci vzhledem k osenástroje. Lesk tvoří ojedinělé lokalizované skvrny na špici hrotu a má povrchový charakter.Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém materiálu s příměsí abrazníchčástic (např. hlína).Druhý analyzovaný artefakt měl povrch postižen lesklou patinací a výraznější abrazí(obr. 1:2). Pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na téže hraně, ale lépe viditelné jsouna ventrální ploše. Mají paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraně nástroje. Lesks množstvím striací tvoří plochy podél hrany a má středně vyplňující charakter, tj. pokrývázejména vyvýšené části povrchu, ale zasahuje i mělčí prohlubeniny. Předpokládáme, ženástroj byl použit k longitudinálnímu pohybu, tzn. krájení nebo řezání.Vzhled lesku odpovídápracovním stopám po středně tvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazních částic(tuhá kůže), ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristikylesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesné určení materiálunení možné.Oboustranně na hrotu nástroje (obr. 1:3) byly nalezeny pravděpodobné pracovní stopy,související s příčným pohybem při broušení nebo škrábání. Stopy mají smíšenou orientaciukazující na diagonální i paralelní orientaci pohybu vzhledem k ose nástroje. Lesk tvoří plochypodél hran a zasahuje hlouběji do středu nástroje, zejména na ventrální straně, kde je6

Obr. 1. Jeskyně Kůlna. 1–3 vrstva 6b, 4 – vrstva 6b+7a1, 5–6 vrstva 7a. 1, 4, 5 – spongolit, 2, 3, 6 – limnosilicit.Foto A. Šajnerová-Dušková.i makroskopicky pozorovatelný. Lesk má povrchový až středně vyplňující charakter, tj.pokrývá zejména vyvýšené části povrchu, ale zasahuje i mělčí prohlubeniny. Vzhled leskuodpovídá pracovním stopám po středně tvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazníchčástic. S přihlédnutím k modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušenynáslednými postdepozičními procesy, a proto přesnější určení kontaktního materiálunení možné.7

Možné pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na hrotu na celé ploše nástroje (obr.1:4). Pravděpodobně odpovídají transversálnímu pohybu při broušení (nebo škrábání?).Stopy mají opět smíšenou orientaci, také lesk tvoří velké plochy podél hran i ve středu nástrojea je i makroskopicky pozorovatelný. Jeho vzhled odpovídá pracovním stopám po střednětvrdém až měkkém materiálu s příměsí abrazních částic, ale vzhledem k silné modifikacipovrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičnímiprocesy a přesnější určení materiálu není možné. Artefakt je pravděpodobně slabě eolizován.Další nástroj (obr. 1:5) byl pravděpodobně používán ke krájení nebo řezání, neboť jsoudoloženy stopy dokládající longitudinální pohyb. Pracovní stopy byly nalezeny oboustranněna hraně nástroje, lépe viditelné jsou na dorzální straně. Mají spíše paralelní orientaci pohybuvzhledem k hraně nástroje. Drobné roztroušené plošky lesku a malé množství striacítvoří pás podél hrany. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po měkkém materiálu, příležitostněv kombinaci s tvrdším materiálem, jako je například maso a kost. Vzhledemk modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky lesku narušeny následnými postdepozičnímiprocesy a přesné určení materiálu není možné.U následujícího artefaktu je pravděpodobné, že byl používán k dynamickým aktivitámjako je hod nebo úder. Možné stopy použití byly nalezeny pouze lokálně na ventrální straněpoblíž hrotu a mají diagonální orientaci pohybu vzhledem k hranám (obr. 1:6). Lesktvoří nespojité lokalizované ostrůvky směrem od hrany a má povrchový charakter. Vzhledlesku odpovídá pracovním stopám po kontaktu s tvrdým materiálem jako je např. kost neboparoh, ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky leskunarušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné.Možné pracovní stopy na pěstním klínku byly nalezeny oboustranně podél obou hrana spojovaly se ve vrcholové části (obr. 2:1). Souvisejí nejspíše s řezáním či krájením. Stopypoužití mají smíšenou orientaci ukazující na diagonální i paralelní orientaci pohybu vzhledemk hraně. Lesk a striace tvoří nespojité skvrny podél hrany a mají povrchový až středněvyplňující charakter. Vzhled lesku odpovídá pracovním stopám po středně tvrdém materiálu,ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristiky leskunarušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálu není možné.Zajímavý je fakt, že se stopy po použití objevují právě na výrazně retušovaných hranách,které jsou místy až strmé.Také další nástroj byl pravděpodobně používán k řezání nebo krájení (obr. 2:2). Možnépracovní stopy byly nalezeny na horní části hrany, jsou jen slabě vyvinuté a mají vůči hraněparalelní orientaci. Nezřetelný lesk s příměsí slabých striací odpovídá pracovním stopámpo měkkém materiálu (kůže, maso) v kombinaci s lokálním kontaktem s tvrdším materiálem(např. kost), ale vzhledem k silné modifikaci povrchu mohou být původní charakteristikylesku narušeny následnými postdepozičními procesy a přesnější určení materiálunení možné. Vhledem k typu materiálu je velice pravděpodobné, že rozsah použití hranybyl mnohem větší než jen v místě, kde se zachovaly pracovní stopy.Možné pracovní stopy byly nalezeny na horní polovině hran a vrcholu dalšího klínovéhonože (obr. 2:3). Vzhledem k jejich charakteru předpokládáme kombinovaný způsob použitíartefaktu k dynamickým aktivitám (hod, úder) a longitudinálnímu pohybu (řezání/krájení).Ambivalentně vyvinuté stopy na obou hranách jsou lépe pozorovatelné na ventrální straně.Vzhledem k hranám artefaktu mají stopy převážně longitudinální orientaci pohybu s množstvímparalelních striací. Lesk se nachází nejen na hranách, ale i na plochách distální částinástroje a má povrchový charakter. Vzhled lesku a striací odpovídá pracovním stopám poopracování středně tvrdého materiálu s abrazními částicemi (např. hlína).8

Obr. 2. Jeskyně Kůlna. 1–3 vrstva 7a, 4–5 vrstva 7a1, 6 – vrstva 7c. 1–3 spongolit, 4 – limnosilicit, 5 – andezit,6 – křemenec. Foto: A. Šajnerová-Dušková.Kombinované aktivity jako u předešlého artefaktu dokládají pracovní stopy, které bylyidentifikovány oboustranně na hranách a vrcholu klínového nože ze spongolitu (obr. 2:4).Stopy mají smíšenou paralelní, diagonální až perpendikulární orientaci pohybu vzhledemk hraně nástroje. Lesk a jemné striace tvoří pás podél hrany, místy přechází do intenzivních,makroskopicky viditelných ploch lesku (postdepoziční původ?). Vzhled lesku odpovídápracovním stopám po středně tvrdém abrazivním materiálu. Pozůstatek silně zaoblenéhrany naznačuje, že nástroj byl intenzivně používán a znovu přeretušován. Je možné, žedošlo i ke změně způsobu jeho používání a směs různých typů pracovních stop od různýchmateriálů přispívá k nejednoznačné interpretaci tohoto nástroje.9

U dalšího předmětu jsou povrch a hrany lokálně silně ohlazeny a není možné určit, zdase jedná o ohlazení vzniklé používáním nebo postdepozičně. Na povrchu jsou místně pozorovatelnéjemné striace, ale opět není možné určit, zda se jedná o pozůstatek pracovníchstop nebo následek abrazního procesu, který vedl k ohlazení povrchu (obr. 2:5). Předpokládanýzpůsob použití na základě tvaru a poškození hran byl dynamický pohyb (sekání).Krystalická struktura suroviny u posledního nástroje znesnadňovala identifikaci pracovníchstop. Možné pracovní stopy byly nalezeny oboustranně na hraně, ale lépe viditelnéjsou na dorzální straně nástroje (obr. 2:6). Předpokládáme jeho použití ke krájení nebořezání. Stopy mají smíšenou, diagonální a paralelní orientaci pohybu vzhledem k hraněnástroje. Neznatelný lesk s množstvím vlasových striací tvoří pás podél hrany. Jeho vzhledodpovídá pracovním stopám spíše po měkkém materiálu příležitostně zkombinovanéms tvrdším materiálem (např. kůže+maso+kost).SOUHRNTrasologická analýza, kterou provedla A. Dušková-Šajnerová, přinesla velmi zajímavévýsledky. Ačkoliv byla analyzována jen menší část (celkem 20 ks) z celkového počtu bifaciálníchnástrojů v jeskyni Kůlně (srov. NERUDA 2005), podařilo se pozitivně determinovatmožné stopy pracovních aktivit na 12 z nich. Na ostatních (8 kusech) sice nebyly nalezenymikroskopické stopy po jejich užívání, ale to vzhledem k jejich stáří, povrchovým změnámsuroviny a topografii hran nástrojů neznamená, že nebyly používány. A. Šajnerová-Duškováse domnívá, že důvod, proč na některých nástrojích nebyly nalezeny pracovní stopy,může být skryt ve způsobu jejich použití jakožto hrotů. U této typologické skupiny nástrojůje i experimentálně dokázáno, že stopy se vytvoří u nižšího procenta použitých artefaktůnež u jiných typů nástrojů/jiných pracovních činností.Jistou zpětnou vazbu, která do určité míry kodifikuje výsledky trasologického pozorování,představuje opakování určitých jevů či vzorců chování, které se na artefaktechpodařilo identifikovat. Prakticky na všech kusech jsou stopy po používání lokalizoványv distální, hrotité části artefaktu a v některých případech přecházejí i na hlavní, bifaciálněretušovanou hranu. Na rozdíl od obdobně orientovaných výzkumů (SORRESSI – HAYS2002) nebyly identifikovány stopy v proximální oblasti. Z toho lze vyvodit, že z morfometrickéhohlediska byla reutilizací redukována především délka artefaktu, ale ne jehotloušťka, která zůstávala více méně konstantní, a proto těžiště artefaktu mění svoji polohupodle míry reutilizace.Překvapením je rovněž relativně velký počet dynamických stop na samotném distálnímvrcholu artefaktu, a to v mnohem větší míře, než bychom očekávali, zejména ve srovnáníse szeletienem, kde se funkce listovitých hrotů jako vrcholu oštěpu předpokládala, ale nepotvrdila(ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009). V případě micoquienských artefaktů lze jen ztěží předpokládat,že by studované artefakty byly použity jako hroty oštěpů (nevhodný tvar). Případnédynamické stopy budou výsledkem přímého použití bifaciálního předmětu k bodání.V obecné rovině doložilo trasologické srovnání artefaktů szeletienu a micoquienu velmivariabilní způsob využití bifaciálních nástrojů a opět ukázalo, jak mnoho se liší typologickéschéma od skutečné funkce artefaktu. Zejména pak u listovitých hrotů v szeletienu jenutné znovu revidovat otázku, zda jsou listovité hroty skutečně tak výjimečnými předmětys vysokým sociální statusem, jak by tomu mohlo být při jejich skutečném využití jako hrotů,či zda jejich výraznější zastoupení v szeletienu nesouvisí spíše s určitou technologickouvýhodou bifaciálního artefaktu, který v sobě může skrývat jak funkci nástroje, tak i jádra.Příklad takového mechanismu dokládá např. analýza negativů bifaciálního artefaktu z lokalityBuran-Kaja III, vrstvy B1, která ukázala, že postupná redukce jedné hrany bifaciálníhoostří může změnit celkové schéma nástroje natolik, že oboustranný hrot byl10

postupně reutilizací překomponován na oboustranné úhlové drasadlo. Zřejmě by se tedymohlo jednat o záměrný koncept využití postupné redukce nástrojů (RICHTER 2004, 247).Podobné analýzy byla provedeny také na bifaciálních artefaktech z lokalit Staroseljea Čokurča. Ke sledování posloupnosti sbíjení negativů na artefaktech byla využita Harrisovametoda (Metrix program, ArchEd). S její pomocí se autor snažil odlišit míru redukcenástrojů a na jejím základě se pokusil stanovit charakter jmenovaných sídlišť. Podle nějanalyzované bifaciální artefakty ze Staroselje polohy L1 i lokality Čokurča ukazují na nízkoumíru redukce a tedy na krátkodobost jejich používání (KORBJUHN 2004, 106). Na druhoustranu ale poněkud protichůdně poukazuje na to, že vedle neopotřebovaných předmětůse v kolekcích vyskytují i předměty velmi redukované (Staroselje, Buran-Kaja). Tyto,nebo fragmenty bifaciálních artefaktů, byly reutilizovány na jádra (KORBJUHN 2004).Řadu jevů, které jsme konstatovali u kůlenského materiálu, můžeme najít v zajímavýchmicoquienských sekvencích z Krymu. Jedním z takových aspektů je ukončení obvodovýchretuší v bazální části. Podle KORBJUHNA (2004, 104), analyzujícího kolekce ze Staroselje čiČokurči, to svědčí o jejich umístění v nějaké rukojeti (KORBJUHN 2004, 106). Místo prouchopování či pro umístění do rukojeti bylo podle analýzy zcela jasně prokázáno. Takovétonástroje ve Staroselje vykazovaly trasologické stopy po opracování středně tvrdých ažtvrdých materiálů, jako je tvrdé dřevo, kost nebo parohovina (KAY 1999, 177). Co se týčebifaciálních nástrojů, tak například ve Staroselje byly používány spíše k lovu, méně pakk řezání a v jednom případě je doloženo rytí (KAY 1999, 170). V tomto směru je zajímavéopět zdůraznit přítomnost pravděpodobných stop dokazujících bodání s hrotitými bifaciálníminástroji z Kůlny.Komplexnost problému, zejména otázky remodelace bifaciálních artefaktů a jejich skutečnéhovýznamu, se zřetelně projevuje trasologickou analýzou středopaleolitických artefaktůz lokality Buran-Kaja III, vrstvy B. Z analyzovaných artefaktů byla převaha stop zjištěnana odštěpech reparujících (reutilizujích) otupené terminální pracovní ostří bifaciálnícha unifaciálních konvergentních drasadel, vlastní bifaciální polotovary byly ale využíványmnohem méně často. Nalezené stopy dokládají řezání masa a snad počáteční zpracováníkůže. Jiné typy činností nebyly zjištěny. Nástroje byly s největší pravděpodobností opouštěnyv závěrečné etapě jejich formování nebo ve fázi reutilizace a používání (GIRIA 2004, 161).Funkční srovnání nástrojů ze Staroselje a Buran Kaja III zase poukázalo na variabilituv používání artefaktů. Drasadla ze Staroselje byla používána nejen k lovu (jako hroty neboprojektily), ale i ke zpracování rostlin. Všechny bifaciálně opracované listovité hroty z BuranKaja III mají doklady řezání různých druhů materiálů (zvířecí, ptačí (!) a rostlinnétkáně včetně dřeva), a mimo to některé z nich sloužily i k lovu. Stejné aktivity (včetně zbytkůptačí tkáně) vykazují i drasadla z Buran Kaja III, které ale mimo řezání nesou stopy poškrábání, spíše tvrdého druhu materiálu (HARDY et al. 2001). 4Pomocí GISové aplikace jsme se rovně pokusili analyzovat pozici bifaciálních nástrojův jeskyni Kůlně (NERUDA 2009a). Porovnávány mezi sebou byly hustotové rastry pro veškerouštípanou industrii a člověkem dotčený organický materiál s doplněním detailníhorozboru pozice jader, drasadel, bifaciálních nástrojů a retušérů z tvrdých živočišných materiálů.Pokusili jsme se stanovit závislost mezi pozicí kostěných retušérů a bifaciálníchnástrojů, protože na základě studia materiálů z lokality Kabazi V se zdá, že kostěné retušérykorelují výrazněji s micoquienem, než v superpozici uloženým levallois-moustérienem(VESELSKY 2008).Kostěné retušéry byly v jeskyni Kůlně zachyceny ve všech vrstvách, a to i v těch, kteréobsahují jen mizivé procento bifaciálních nástrojů (souvrství 11). Z toho lze odvodit, žepřítomnost těchto nástrojů z organického materiálu není striktně vázána na bifaciálnínástroje. V případě micoquienských horizontů je zajímavá vazba retušérů na místa s výraznýmvýskytem drasadel a bifasů v sektoru F ve vrstvě 7c a s podobným jevem se můžemesetkat i ve vrstvě 6a v sektorech G1 a G2. Naproti tomu v hlavní micoquienské vrstvě11

sídlištního charakteru 7a musíme konstatovat, že v místech dominantního výskytu kostěnýchretušérů není signifikantní zastoupení bifaciálních nástrojů. To lze ovšem vysvětlitfunkčně rozrůzněnými plochami, takže k výrobě asi docházelo na jiném místě, než kdebyly bifasy využívány.Micoquienské artefakty z jeskyně Kůlny mají podobně funkčně široký záběr jako szeletienskéhroty, které byly používány převážně k běžným sídlištním aktivitám, jako je řezání,porcování, škrábání nebo vrtání (ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠ-KOVÁ – SADOVSKÝ, v tisku). Je potřeba zdůraznit, že prozatím nemáme žádné trasologickéstopy na hrotitých bifaciálních artefaktech, které by dokládaly jejich užití coby zbraní, ačkolivvyjimečně u některých kusů pocházejících z povrchových lokalit jsou patrné stopy podynamickém odlomení vrcholu (NERUDOVÁ – NERUDA – SADOVSKÝ, v tisku).POZNÁMKY1 Doloženy byly například stopy přírodního asfaltu, který sloužil k upevňování levalloiských hrotů do násad nalokalitě Umm el Tlel (BOËDA et al. 2008).2 V ideálním případě lze pozorování obou postupů propojit, takže může dojít k vzájemné verifikaci.3 Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů z jeskyně Kůlny vychází z Bordesova středopaleolitickéhosystému, který identifikoval 63 typů (BORDES 1961). Moderní použití tohoto dělení však narážína řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní Evropy zejména u předmětůvykazujících větší míru variability (MARKS – CHABAI eds. 1998; NERUDA 2000). Typologickou klasifikacibifaciální složky micoquienu řešil pro německý materiál G. BOSINSKI (1967), který jednotlivé typy přesně definoval.Jím stanovené hlavní bifaciální typy začlenil P. Neruda do Bordesova tradičního systému jako subtypy(NERUDA 2005, příloha č. 2).4 Trasologické studie mohou přispět i k řešení mnohem obecnějších otázek. Provedené analýzy např. krymskéhomateriálu naznačují že hominidé ve středním a na počátku mladého paleolitu na Krymu využívali stejnézdroje (v obecném významu) a neměli potřebu výrazně měnit využití nástrojů s příchodem mladého paleolitu.Ačkoliv nositel časně strelecké industrie není doposud znám, výsledky naznačují, že mohlo jíto pozdní neandertálce, kteří měli podobné subsitenční strategie beze změn v kamenné a kostěné technologii,která jinak bývá tradičně spojována s anatomicky moderními lidmi (HARDY et al. 2001, 10976). Takovézávěry jsou zajímavé z hlediska stanovení genetické vazby moravského szeletienu, o něm se rovněž domníváme,že byl vytvářen neandertálci a že se vlastně jedná o pozdní fázi micoquienu (NERUDA – NERUDOVÁ2009).LITERATURAANIKOVIČ, M. V. – BREDLI, B. A. – GIRJA, E. Ju. 1998: Technologičeskij analiz streleckich treugolnyj nakonečnikov.(Early Upper Palaeolithic in the Russian Plain: Streletkayan Flaked Stone Artefacts and Technology).Archeologičeskie vesti No. 5 (1996–1997), 42–54. St. Petersburg.ANDREFSKY, W. jr. 1998: Lithic. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge.BORDES, F. 1961: Typologie de Paléolithique ancien et moyen. Bordeaux.BOSINSKI, G. 1967: Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa. Köln, Fundamenta Reihe A4.BOËDA, E. – BONILAURI, S. – CONNAN, J. – JARVIE, D. – MERCIER, N. – TOBEY, M. – VALLADAS,H. – AL SAKHEL, H. 2008: New Evidence for Significant Use of Bitumen in Middle Palaeolithic TechnicalSystems at Umm el Tlel (Syria) around 70,000 BP. Paléorient vol. 34, no. 2, 67–83.CRABTREE, D. E. 1982: An Introduction to Flint working. Occasional Papers of the Idaho Museum of NaturalHistory, Number 28. Second Edition. Pocatello, Idaho.FISCHER, A. – HANSEN, P. V. – RASMUSSEN, P. 1984: Macro and Micro Wear Traces on Lithic ProjectilePoints. Journal of Danish Archaeology, Vol. 3, 19–46.GENESTE, J.-M. – PLISSON, H. 1993: Hunting technologies and Human Behavior: lithic Analysis of SolutreanShouldered Points. In: H. Knecht – A. Pike-Tay – R. White (eds.): Before Lascaux. The Complex Record ofthe Early Upper Paleolithic, 117–135. London – Tokyo.GIRIA, E. Ju. 2004: A Use-Wear Analysis of Some Middle Paleolithic Flint Artifacts from Buran-Kaya III, LevelB. In: V. P. Chabai, K. Monigal, A. E. Marks (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic ofEastern Crimea.ERAUL 104, 151–174. Liège.12

GRACE, R. 1989: Interpreting the Function of Stone Tools: The quantification and computerisation of microwearanalysis. BAR international series 474.HARDY, B. L. – KAY, M. – MARKS, A. E. – MONIGAL, K. 2001: Stone tool function at the paleolithic sitesof Starosele and Buran Kaya III, Crimea: Behavioral implications. PNAS vol. 98, no. 19, 10 972–10 977.HOLDAWAY, S. 1989: Hafted Projectile Points in the Mousterian? Journal of Field Archaeology 16/1, 79–85.KAMMINGA, J. 1982: Over The Edge: functional analysis of Australian stone tools. Occasional Papers inAnthropology no. 12 University of Queensland.KAY, M. 1999: Staroselje Stone Tool Use-Wear Analysis. In: V. P. Chabai, K. Monigal (eds.): The Middle Paleolithicof Western Crimea. Vol. 2, 153–177. Liège.KEELEY, L. H. 1982: Hafting and Re-tooling; Effect on the archaeological record. American Antiquity 47, 798–805.KORBJUHN, M. 2004: Work-step analysis of Bifacial tools from Late Middle Paleolithic Sites of the CrimeanPenisula. Archeologičeskij almanach No. 16, 99–106. Doneck.LAMOTTE, A. 2001: Analyse morpho-fonctionnelle et métrique des bifaces des séries de la séquence fluviatile(séries I0, I1, I1a, I1b/I2) du gisement acheuléen de Cagny-l’Epinette (Somme, France). In: D. Cliquet (ed.):Les industries à outils bifaciaux du Paléolithique moyen d’Europe occidentale. ERAUL 98, 21–28. Liège.MARKS, A. E. – CHABAI, V. P. esd. 1998: The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. ERAUL, Paleolithicof Crimea I., 84. Liège.NERUDA, P. 2000: The Cultural Significance of the Bifacial Retouch. The Transition From the Middle to UpperPaleolithic Age in Moravia. In: Orschiedt J. – Weniger G.-C.: Neanderthals and Modern Humans – Discussingthe Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B. P., Wissenschaftliche Schriften 2,Neanderthal Museum 2000, 151–158.NERUDA, P. 2001: La distribution des matieres premieres au Taubachien a la grotte Kůlna. In: Préhistoire etapproche expérimentale, Préhistoires 5, 349–362. Montagnac 2001.NERUDA, P. 2005: Technologie micoquienu v jeskyni Kůlně. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 90, 23–78.NERUDA, P. 2009a: Rekonstrukce středopaloelitických prostorových struktur v jeskyni Kůlně. 15. Kvartér2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11. 2009, 24. Brno.NERUDA, P. 2009b: Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. In: P. Neruda –Z. Nerudová (eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolituna Moravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 99–144. Brno.NERUDA, P. – NERUDOVÁ, Z. 2009: Postavení lokality Moravský Krumlov IV v kontextu střední Evropy. In:P. Neruda – Z. Nerudová (eds): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladéhopaleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 178–213. Brno.NERUDOVÁ, Z. – NERUDA, P. – SADOVSKÝ, P. v tisku: Srovnávací analýza bifaciálních artefaktů.NERUDOVÁ, Z. – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ, A. – SADOVSKÝ, P. v tisku: Bifaciální artefakty. Odznaky mocinebo funkční nástroje? Ecce Homo. In memoriam J. Fridrichovi.ODELL, G. H. – COWAN, F. 1986: Techno-morphological aspects of microlithic projectile implements. Americanantiquity 52, No. 3, 456–484.ODELL, G. H., – ODELL-VEREECKEN, F. 1981:Verifying the reliability of lithic use wear assessment by ’blindtests’: the low power approach. Journal of Field Archaeology 7(1), 87–120.RICHTER, J. 2004: Copies of Flakes: Operational Sequences of Foliate Pieces from Buran-Kaya III Level B1. In:V. P. Chabai, K. Monigal, A. E. Marks (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of EasternCrimea. ERAUL 104, 233–247. Liège.SEMENOV, S. A. 1964: Prehistoric Technology. Adams and Dart. London.SORESSI, M. – Hays, M. A. 2002: Manufacture, Transport, and Use of Mousterian Bifaces: A Case of Study fromthe Périgord (France). In: M. Soressi – H. L. Dibble (eds.): Multiple Approaches to the Study of BifacialTechnologies, 125–147. Philadelphia.ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ, A. 2009: Traseologická analýza szeletienských artefaktů z Moravy. In: P.Neruda – Z.Nerudová (eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu naMoravě. Anthropos Vol. 29 (N. S. 21), 174–177. Brno.UOMINI, N. – GOWLETT, J. – BRINK, J. – CURNOE, D. – ONJALA, I. – MATHAI, S. – WARR, G. – MOTT-RAM, O. 2009: The Acheulean site at Kilombe, Kenya. In: 6th SKAM Flint Technology Workshop. Małkocin27–30. X. 2009. Book of Abstracts, 13. Małkocin.VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos 24, N. S. 16. Brno.VALOCH, K. 2002: Záchranný výzkum v Šošůvských jeskyních u Sloupu v Moravském krasu. Acta Musei Moraviae– Scientiae geologicae 87, 289–291.VESELSKY, A. P. 2008: Bone and Stone Tools Used in Flint Knapping. In: V. Chabai, J. Richter, T. Uthmeier(eds.): Kabazi V: Interstratification of Micoquian & Levallois-Mousterian Camp Sites. Palaeolithic Sites ofCrimea, Vol. 3, Part 2, 427–479.13

SUMMARYMethodsThe results of the use-wear analysis of artefacts from the Kůlna Cave were limited by several negativefactors affecting the possible preservation of traces. These factors included on one side cryoturbic movementswithin the sediment in which the tools were deposited, whose abrasive action may have partly or completelywiped out the work gloss on the surface of the tools, and on the other side a strong patination of the surface inmost of the studied specimens.Character of the studied assemblageOur research was based on a study by P. NERUDA (2005), who analysed in detail the finds from around theentrance to the cave as far as the so-called rock bench. For evaluation we selected a collection of 20 bifaces fromthe Micoquian strata 6b, 7a, 7c and 7a1 (Tab. 1). In terms of typology, the most frequent artefacts were Keilmesser(bifacially backed knives) 1 manufactured prevailingly from honey-coloured Cretaceous cherts (spongolites), lessoften from limnosilicites, and also from andesite and quartzite, in one case each.Description of preserved tracesWith the exception of one single artefact, whose usage for work is beyond question (Fig. 1: 2), all the otherbifaces are only determined as tools that were probably used because their surfaces mostly exhibit a glossypatination and distinctive abrasion which made difficult the unequivocal identification of use-wear traces. In theartefact on Fig. 1: 1, possible traces of use-wear were detected on the dorsal edge of the point, and they mostprobably refer to any dynamic activities such as throwing or striking. The tool on Fig. 1: 2 was used for slicing orcutting. The appearance of gloss corresponds to use-wear traces from a medium hard to soft material withadmixture of abrasive particles (e.g. stiff leather). Possible use-wear traces were also found on both sides of thepoint (Fig. 1: 3), which indicates a transversal motion when grinding or scraping. Similarly, traces of use wearwere also detected on the whole surface of the tool (Fig. 1: 4). They probably correspond to a transversal motionapplied when grinding (or scraping?).Another of the tools (Fig. 1: 5) was probably used for slicing or cutting. The next tool is likely to have beenused for dynamic activities such as throwing or striking (Fig. 1: 6). In other artefact, possible use-wear traces werefound bilaterally along both edges, converging in the point area (Fig. 2: 1). They probably indicate slicing orcutting. The next tool was probably also used for slicing or cutting (Fig. 2: 2). Possible use-wear traces weredetected in the upper half of the edges of the tool and the point (Fig. 2: 3). Considering their character wesuppose a combined mode of use of the artefact: for dynamic activities (throwing, striking) and cutting/slicing.Use-wear traces were also found bilaterally at the edges and at the point of the tool, documenting combinedactivities such as in the previous artefact (Fig. 2: 4).In the next specimen, the surface and edges are strongly smoothed in some places (Fig. 2: 5). The supposedmode of use, basing on the shape and damage of edges, was a dynamic motion (chopping). In the last tool (Fig.2: 6) we suppose that it had been used for slicing or cutting.ConclusionsAlthough only a smaller part (20 pcs) from the total number of bifacial tools from the Kůlna Cave wereanalysed (cf. NERUDA 2005), in 12 of them possible use-wear traces were positively determined. The otherartefacts (8 pieces) did not exhibit any microscopic traces of use-wear but considering their age, surfacealterations of raw material and topography of edges, it does not mean that they were not used at all.For a number of the observed phenomena we can also find analogies. For example for the peripheral retouchwhich ends in the basal part of the tool. According to Korbjuhn (2004), who analysed the collections fromStaroselje or Čokurča, this is an evidence that these tools were mounted in a sort of handle (KORBJUHN 2004, 106).This type of tools at Staroselje exhibited use-wear traces indicating the processing of medium hard to hardmaterials such as hardwood, bone or antler (KAY 1999). Bifacial tools, for example those at Staroselje, were usedmostly for hunting, less often for cutting (KAY 1999). Similar traces, which testify to stabbing with pointed bifacialtools, were also identified in the material from Kůlna.The Micoquian artefacts from the Kůlna Cave display a similarly wide functional range as the Szeletianpoints, which were used mostly for common settlement activities such as cutting, slicing, scraping or drilling(ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ 2009; NERUDOVÁ – ŠAJNEROVÁ-DUŠKOVÁ – SADOVSKÝ, in print). Up to now we could notidentify any use-wear traces on pointed bifaces, which would refer to their being used as weapons (NERUDOVÁ –NERUDA – SADOVSKÝ, in print).This article arose within the frame of a grant of the Ministry of Culture of the Czech Republic No.DE07P03OMG011, and a project of the Czech Science Foundation 404/07/0856.14

COMMENTS1 The typological analysis used for description of retouched tools from the Kůlna Cave is based on the MiddlePalaeolithic system designed by Bordes, who identified 63 types (BORDES 1961). However, a modern applicationof this classification system encounters many problems, above all in the evaluation of bifacial culturesof Central and East Europe, especially in objects displaying a higher degree of variability (MARKS – CHABAIeds. 1998; NERUDA 2000). In German material, the typological classification of Micoquian bifaces was elaboratedby G. Bosinski (1967), who had precisely defined particular types. The main types of bifaces definedby Bosinski were incorporated by P. Neruda as subtypes into the traditional system by Bordes (NERUDA 2005,Appendix 2).15