prohlédnout i stáhnout v pdf formátu zde - Milujte se!

nové cesty nové evangelizacenás lidé z našich jižních farností. Někteříse jedou jen podívat na „pověstný“ Jeníkov,jiní se rozhodli pomoci – práceje tam vždycky dost. A další zas chtějínavštívit své známé. Postupně totiž přibývána obou stranách těch, kteří se znajía udržují spolu kontakt. Teď po letechmnozí cítí, že už k sobě patříme.Moravané dorazili na prázdniny do JeníkovaPoutníci z Vranovska a Znojemska před kaplí v LahoštiFoto: 5x archiv MS!dvěma auty a na vozíku jsme pro ně mělinejzákladnější výbavu včetně postelía peřin, aby bylo možné na vybydlené fařezačít žít alespoň trochu lidsky a důstojně.Později jsme se dověděli o tom, jak semístní lidé domnívali, že na faru přijeliběženci z Kosova…Během let se na faře v Jeníkově vystřídalacelá řada našich mladých spolupracovnica spolupracovníků. Patří jim velkýdík nejenom za to, že v těch podmínkáchdokázali žít a pracovat, ale i za příkladkřesťanského života, kterým vydávaliúčinné svědectví všem, kteří se s nimisetkali. Každý z nich přispěl svým podílemke společnému dílu. Každý navázalkontakt s někým dalším z místních lidía tak se postupně začalo vše rozbíhat.Začátky nebyly snadnéNemálo jsme už dřív slyšeli o misiích mezi„čerňoušky“ a eskymáky, ale naše zážitkyz Jeníkova předčily veškerá očekávání.Zvlášť první období, kdy jsme nikohoneznali a mnohokrát zakusili opravdovouosamocenost, a někdy i nepřízeň, bylovelmi těžké. Zážitky z těch dob by vydalyna tlusté napínavé romány. Postupně sevšak situace začala mírně měnit. Poznalijsme několik opravdu dobrých lidí, kteřínám pomáhají v naší činnosti. Na faruza našimi katechetkami začaly přicházetděti. Některé se zapojily do různýchher, jiné se chtěly naučit hrát na kytaru,a některé dokonce zaujaly příběhy o PánuJežíši a svatých. Mnohé z nich se už zúčastnilyněkterého z výjezdů na jižní Moravu.Zde pro ně pořádáme tábory a zveme jena další zajímavé akce.Partnerství Jeníkovaa Vranovska v různýchpodobáchNěkolikrát do měsíce přijíždí do Jeníkovana jeden až tři dny někdo z náskněží. A pokaždé tu máme co dělat. Většinouvšak nejedeme sami – doprovázejíNěco je vidět, něco neDíky mnoha obětavcům na severui na jihu se už něco podařilo. Nepřehlédnutelnáje například opravená kaplev Lahošti, obnovená kaple svaté Annyv Jeníkově, každoroční květnová pěší pouťz Prahy do Jeníkova, zářijová autobusovámoravská pouť do Jeníkova, tříkrálovásbírka, cyklopouť z Vranova nad Dyjído Jeníkova, a je toho ještě víc. Mnohévšak není navenek vidět, a právě kvůlitomu máme chuť vytrvat, i když je to častodost náročné. A co to je, co není vždyhned vidět? Posun ke sblížení a ochotaspolupracovat, pěkná řádka těch, kteří užmohou přistupovat ke svátostem, neboto, že se někteří modlí a že našli svou síluve víře...Jeníkov ještě neníživou farností, ale…Adoptovanou jeníkovskou farnost jsmenejprve považovali za zvláštní experiment,při kterém jsme zkoumali, zda jemožné oživit farní společenství tam, kdeuž žádné neexistuje. Po jedenácti letechvidíme, že nastoupená cesta je správná.I když se z Jeníkova zatím nestala živá farnost,přesto už mnohé nasvědčuje tomu,že platí slova Pána Ježíše o kvasu, kterýpostupně prokvasí celé těsto. Bude to trvatještě dlouhé roky, a možná celé generace,než se Jeníkov a okolí budou moci počítatmezi živé křesťanské oblasti. Přesto je jiždnes jasné to, co mnohokrát připomínalyrůzné osobnosti víry, že pro Boha není nicnemožného.Mnohé však nenínavenek vidět,a právě kvůlitomu jsme ochotnivytrvat, i když jeto mnohdy dostnáročné.6• www.milujte.se

Jeníkov bývalvýznamnýmmariánskýmpoutním místem.Věřící zde zažilivelké množstvívyslyšení.Zvoní se na Anděl PáněOživení farnosti je možnéTomuto tématu se věnujeme také proto,abychom povzbudili křesťany, kteří tuší,že by mohli dělat ve prospěch druhýchněco víc, než je obvyklé. Aby neváhalia s pomocí Boží se do díla pustili. Říká se:,,Člověče, přičiň se a Pán Bůh ti požehná.“Tam, kde je dobrý úmysl podpořený modlitbou,tam se podaří překonat i velképotíže. Není třeba naříkat, že všechno jdeod desíti k pěti. Není třeba, aby Církevpostupně ustupovala a opouštěla místa,Nejsnáze jsme navazovali kontakt s dětmi a mládežíkde dříve požehnaně působila. A platí too mnoha oblastech působení Církve. Jeníkovje svědectvím, že je možné, aby sepracovalo i na oživení farnosti, která bylaúplně mrtvá.Jeníkov jako výzvak následováníZároveň chceme poprosit ty, kteří by Jeníkovumohli nějak pomoci, aby pomohli.Především jde o modlitbu na tento úmysl,ale také o pomoc jiného typu. Někdo jetřeba schopen podpořit dílo finančně(do opravy střechy farního kostela v Jeníkovějsme investovali víc než 1,1 milionkorun, a to ještě zdaleka nejsme s opravoustřechy u konce, přestože naše finančnízdroje už ano). Jiný může pomoci jakobrigádník, anebo jinak. Láska je totižvynalézavá, a zvlášť Jeníkov a jemuModlitbak Panně Marii Jeníkovské– Matce DůvěryMaria, Matko Důvěry,Tys neochvějně spoléhalana Boží lásku i v nejtěžšíchzkouškách svého života,když jsi pociťovalanebezpečí, bezmocnosta osamocenost a tím jsidala Pánu příležitost, abyna Tobě vykonal veliké věci.Od Tebe se chceme učitopravdově důvěřovatnašemu Bohu a tak jako Tyho vytrvale milovat za všechokolností a odevzdaněs radostí přijímat jeho vůli,i kdyby měnila naše plánya byla pro nás těžká.Maria, Tvé přímluvěsvěřujeme spásu svoua svých bližních a všechnysvé pozemské úmyslya starosti, ať i skrze násmůže být oslaven náš Pán.Amen.Imprimatur: † Mons. ThDr. JosefKoukl, 22. 5. 2002, č. j. 652/0213/2010 • 7

nové cesty nové evangelizaceV květnu se konávákaždoroční pěšípouť z Prahydo Jeníkova.podobná místa potřebují, aby se v jejichprospěch sjednocovali ti, kteří jsouochotni nabídnout nezištnou službu lásky.Těšíme se, že se Jeníkov stane výzvou, a tojak pro jednotlivce, tak možná i pro celéfarnosti, které by si také mohly vzít na starostnějakou jinou mrtvou farnost…Jeníkov – poutní místo PannyMarie, Matky DůvěryTéměř náhodou jsme objevili, že Jeníkovbýval významným mariánským poutnímmístem. Věřící tam zažili velké množstvívyslyšení. Mariánská úcta byla opět obnovenaa od roku 2002 v Jeníkově uctívámePannu Marii Matku Důvěry. Ona totiždokázala důvěřovat Bohu v každé životnísituaci, a právě takové důvěře v Boha seod ní chceme učit. Po oživení mariánskéúcty v Jeníkově se opět hlásí lidé, kteřísvědčí o tom, že tam byli na přímluvuPanny Marie Jeníkovské vyslyšeni.P. Marek DundaPěší poutníci na cestě z Prahy do JeníkovaPo jedenáctiletech vidíme, ženastoupená cestaje správná. I kdyžse z Jeníkovazatím nestalaživá farnost,přesto už mnohénasvědčujetomu, že platíslova Pána Ježíšeo kvasu, kterýpostupně prokvasícelé těsto.Číslo účtu propodporu adoptivnífarnosti Jeníkov:184 058 097/0300Jan 8,32Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusProč musí církev hlásat evangeliumcelému světu?Protože Kristus přikázal: „Jděte tedy, získejteza učedníky všechny národy, křtěteje ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého(Mt 28,19).Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006.Z nauky Církve 1)Církev je jedna, je svatá, je všeobecná (tj.[De fide]katolická), a apoštolská.Kristem založená církev je vnější viditelné[Sent. cert.]společenství.Kristus určil Církvi, aby pokračovala v jeho[De fide]vykupitelském díle po všechny časy.Srov. Dogmatika,Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.1)Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulostike sporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedenádogmata nevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručnéformulace, které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.Poznámka:Foto: archiv MS!De fide – pravda víry; Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry; Sent. comm. – všeobecněrozšířené mínění teologů.; Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou všakCírkev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry.8• www.milujte.se

svědectvívždycky vařila a děti ji milovaly, hlavněty její buchty. Konečně jsme našli zázemípro pořádání akcí... Nebýt obětavých lidíz farností na Vranovsku, těžko bych mohlavzít sebou také děti, které žily v dost velkénouzi. Jednou jsme šli s dětmi nakupovata jedna holčička koupila za padesátikorunupaštiky. Tohle mě dostalo, protože tobyla její jediná padesátikoruna na útratu,a ona za to koupila paštiku pro nás provšechny, místo aby si dopřála nějakoudobrotu jen pro sebe.S Kristem to vždy jdeMůj život v Jeníkově nebyl jen idylickýa krásný, občas jsem se potýkala s obrovskýmnepochopením druhých, dokoncei s vykradením fary a kostela. Tohle miubíralo hodně energie. Ale jen jsemsi klekla před svatostánek v jeníkovskémkostele, Bůh mi vrátil moji ztracenousílu. Vnímala jsem, jak se Bůh o městará, a i když to vypadalo, že jsem někdyna všechno sama, byl tu Bůh, který měvedl a každodenně mi dokazoval, že měnenechá samotnou.Postupem času jsem dospěla k tomu,že můj čas v Jeníkově už vypršel a já mámjít dál. Díky dětem v Jeníkově jsem se dalana dráhu učitelky. Vystudovala jsem vyššípedagogickou školu a začala pracovatjako učitelka v mateřské školce.Díky moc Bohu za tuto životní zkušenost.Všem lidem bych přála zažít, jakéto je obětovat alespoň část svého životaslužbě Bohu.Markéta (zvaná Nazareta)hlučné. Jednou k nám přišel pan průvodčía zeptal se: „Kdo je tady vedoucí skupiny?“,a já jsem si říkala: Tak to je konec, teď násna příští stanici vyhodí... Po chvíli váháníjsem se nesměle přihlásila: „To jsem já.“ Onse na mě soucitně podíval a povídá: „Tak továs tedy upřímně lituji.“Všem lidem bych přála zažít, jaké toje obětovat alespoň část svého životaslužbě Bohu.Markéta (zvaná Nazareta) – autorka tohoto svědectvíMoravská pohostinnostjako prvek evangelizaceJezdit na Moravu děti moc bavilo. Místnílidé nám nosili spousty jídla a taky nászvali k sobě domů. Moje mamka námA pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuZ nauky CírkveLidé posvěcení Kristovou vykupitelskoumilostí, kteří žijí na této zemi, i ti, co jsoujiž na věčnosti, žijí navzájem v nadpřirozenémspolečenství spolu s Kristem svou[De fide]Hlavou.Srov.Dogmatika,Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.9/2009 • 11

ozhovor s biskupem Josefem HrdličkouTo, že najednouvznikl v našichpodmínkáchčasopis Milujte se!je toho důkazem.Je to „znameníčasu“.síly, a to jak tělesné, tak duševní. Citovývztah i sexualita jsou Boží dary k tomu,jak dát život do služeb lásky. Pro mladéhočlověka znamená svoboda důležitou hodnotu.Právě úsilí o čistotu představuje boj,jak se nedostat pod diktaturu tělesnosti,protože by to znamenalo ztrátu svobody,závislost, podřízenost ducha tělu, možnái otroctví. V tomto úsilí se formuje charakterčlověka, mravní velikost, osobnosti schopnost opravdově milovat.Jak motivovat mladé lidi, aby serozhodli pro čisté prožívání vztahů?Mladý člověk se má zachovat čistý (na tělei duši) pro jediného životního partnera,s kterým spojí svůj život v manželství.Láska je tak velký dar, že zacházet s nímneodpovědně či nevázaně přináší zraněnía škodu na vzácné hodnotě. Čím cennějšíÚsilí o čistotu jepro všechny mladélidi aktuální.Foto: Eva Tomková ml.dar, tím důležitější je uchránit ho předukradením či znehodnocením. Mladílidé, kteří touží po skutečné lásce a položído jejích základů oběť spojenou s úsilímo čistý život před manželstvím, umožňujíBohu, aby na jejich lásce postavil stavbu,kterou nic neotřese.Co vás samotného upoutalov prožívání čistoty u Panny Marie?Pokaždé mě oslovuje modlitba PannyMarie, která v jásotu vyznává ve svémchvalozpěvu: „Bůh shlédl na svou nepatrnouslužebnici“, „Veliké věci na mněvykonal ten, který je mocný“. To můžemevztáhnout i na sebe: I když jsme nepatrní,slabí, smrtelní, On nás vidí s láskou.A také na nás může vykonat veliké věci,pokud mu to dovolíme a budeme s nímspolupracovat.Foto: Flickr, Paul-WJak může dnes mladý člověk obstátv kolektivu svých vrstevníků, kteří žijía smýšlejí proti duchu čistoty?Často slyším od mladých: „Je vůbec možnézůstat čistými, když toho všude kolemmusíme tolik vidět a tolik slyšet, co jev rozporu s čistotou?“ Ježíš nám pomáhásvou radou, že člověka neposkvrňuje to,co do něj vchází, ale to, co vychází z jehosrdce. To, že nám vstupují do zornéhopole různé pochybné reklamy, programyči názory ze světa, nás ještě nezbavuje čistoty.Důležité je ovšem, aby se tento vlivnezmocnil našeho srdce, které by v tomnašlo zalíbení. Tak jako tělo, když je napadenovirem nemoci, tím více mobilizujeprotilátky, tak i všechny tyto vlivy světanás nemusí připravit o přátelství s Bohem.Naopak, mohou v nás vypěstovat tím silnějšíimunitu, tím bdělejší svědomí, tímstatečnější mravní reakci. V Písmu jenádherná věta: „Těm, kdo milují Boha,všechno napomáhá k dobrému.“ Úplněvšechno, tedy i to nejhorší či nejvtíravějšízlo. I Církev je Tělo, které musí čelit náporůmzvenčí a stávat se vůči nim imunnía silné. To, že najednou vznikl v našichpodmínkách časopis Milujte se! je tohodůkazem. Je to „znamení času“.Co byste poradil mladým, kteří se cítív boji o čistotu málo silní, nebo těm,kteří prohrávají?Boj za čistotu u mladých lidí bývá dílodlouhodobé a je vlastně celoživotní. Saminevíme, jaká jsme zdědili oslabení čisklony po předcích, ale víme, že ve křtunám Ježíš dal svůj Boží život a nepřestávánás milovat. Mladý člověk by mělvědět, že není hříchem například záchvěvsmyslnosti či sexuality, který tělesně čipsychicky pocítí, to je naopak pro něj příležitost,jak si uvědomit, co mi bylo svěřenoa co se mám naučit ovládat. I kdyžpro určité povahy to může znamenatdramatický vnitřní boj, vždy platí, že

svědectvíSlíbil jsemdušiďáblu,Torsten HartungFoto: archiv MS!ale Bůh na mě nezapomnělVe vězení jsem si odsedělcelkem dvacet let. Ale začnuod začátku, abyste pochopili,z jakých jsem vyšel podmíneka proč dnes v mém životě hrajeBůh takovou roli.Násilí v naší rodiněVyrůstal jsem v ateistickém a velmi násilnémprostředí. Rodiče mi nepředali praktickyžádné morální hodnoty, protožesami nic takového neměli. Žil jsem uprostředneustálých konfliktů. Abyste si udělalitrochu plastickou představu poměrův rodině, povyprávím vám jen několikpříběhů.Když mi bylo sedm let, šel jsem zeškoly a po cestě jsem si hrál s takovýmtím sáčkem na svačinu, až jsem utrhljeden ze zapínacích řemínků. NevidělNěco se ve mězlomilo – přestaljsem druhýmdůvěřovat.jsem v tom žádný problém – maminkami to jistě doma spraví. Netušil jsemvšak, že se mezitím rodiče pohádalia matka je na otce naštvaná. Přišel jsemdomů. Maminka stála u stolu, malá čtyřletásestra si hrála v místnosti. „Mami,koukni, co se mi stalo. Můžeš mi to spravit?“Maminka se otočila a udeřila měvelmi silně do tváře. Vůbec jsem tomunerozuměl – vždyť je to jen obyčejný pytlíkna svačinu... Maminka však pokračovalav bití a přitom křičela: „Za tovšechno můžeš ty!“ Nedokázal jsem si tov hlavě nijak uspořádat a nechápal jsem,že nejde o mě a o pytlík, ale o její konflikts otcem. Začala mi téct krev z nosu.„Já se zabiju a ty za to všechno můžeš!“vykřikla matka a pustila plyn. Snažiljsem se plyn zastavit. Neměl jsem na tosílu nebo jsem snad v té hrůze zapomněl,na kterou stranu otočit kohoutkem.Hlavu jsem si chránil před dalšími a dalšímiúdery. Matka zakřičela: „Oběsímse a ty za to můžeš!“ a vyběhla po schodechna půdu. Propadl jsem panice. Chytiljsem čtyřletou sestřičku a běžel za ní.Naštěstí jsem neměl sílu ji vytáhnoutpo strmém schodišti, a tak zůstala ušetřenapohledu, který na mě na půdě čekal:maminka tam stála na stoličce se smyčkouz prádelní šňůry kolem krku. Stáleopakovala: „Oběsím se a ty za to můžeš!“„Mami, prosím tě, ne! Nenechávej nás tusamotné!“ křičel jsem se slzami v očícha snažil se uvolnit šňůru přehozenoupřes trám a přivázanou k dalšímu z trámů.18• www.milujte.se

svědectví„Nesahej na to, ta šňůra patří Müllerům,“řekla matka a já jsem pochopil, že celéto divadlo nebylo vůbec myšleno vážně.A tehdy se ve mě něco zlomilo – přestaljsem druhým důvěřovat.Za dvě hodiny přišel z práce otec.Matka mu musela nějak vysvětlit, pročjsem do modra zbitý, a tak mu řekla, žejsem něco bez dovolení „sežral“ a že mě máještě potrestat. Otec mě přimáčkl do rohumístnosti, mezi gauč a skříň. Bil mě hlavanehlava – neměl jsem kam uhnout. Tehdyse ve mě podruhé něco zlomilo – přestaljsem věřit ve spravedlnost.Když mi bylo deset, viděl jsem, jakna stejném místě stejným způsobem bijeotec maminku. Pokusil jsem se ji chránit.Zbytek ran jsem dostal já...„Musíš mě zabít!“Rostl ve mě hrozný vnitřní hněv. Stal jsemse ve městě vyhlášeným rváčem. Ostatníze mě měli strach. I když jsem někdy skončilna zemi, znovu jsem se zvedl a řekl: „Toje všechno? Jestli chceš vyhrát, musíš mězabít!“ a znovu jsem udeřil. To naháněloostatním hrůzu.Otec mě naposledy zmlátil, když mibylo patnáct. Rvačkami jsem byl již natolikzhrublý, že když skončil, tak jsemse jen usmál a řekl: „Co to bylo? Musíšpořádně! Musíš mě zabít!“ Zvedl jsemvyzývavě pěsti a dodal: „Zkus to znova!Tvrději!“ Otec pochopil, že už nade mnounemá žádnou moc a vyhodil mě z domu.„Musíš pořádně!Musíš mě zabít!“Když jsem se vrátil domů, rodiče se měsnažili tentokrát potrestat ne fyzicky, alejinak – různě deptat. Řekl jsem jim: „Přivedlijste mě na tento svět a máte za mězodpovědnost. Musíte mi dávat jíst, pít,starat se o mé bydlení... Jestli to nebudetedělat, udám vás na policii!“ „Dobrá,“ řeklJeden člověk, Dieter,začal zpochybňovatmou autoritu...V Rusku jsem ho zastřelil.Foto: Flickr, jkymis72Foto: Flickr, colodiomi na to otec, „zůstaneš tu do osmnácti,a pak vypadneš.“ Přestal o mě projevovatjakýkoliv zájem – prostě mě ignoroval.Dovedete si představit, jak jsem si po tytři roky žil. Ve všem jsem měl naprostouvolnost, domů jsem se chodil většinou jennajíst a vyspat.Byla první, komuna mě záleželoKdyž mi bylo osmnáct, dostal jsem sepoprvé do vězení – deset měsíců. Pakna chvíli na svobodě a znovu do vězení –šest měsíců. Krátká pauza a potom dvacetměsíců. Pak dva roky a deset měsíců.Když jsem se dostal ven, seznámil jsemse s jednou dívkou. Byla prvním člověkem,kterému na mě záleželo. Nabídlami, abych se k ní nastěhoval a já jsem torád přijal. Bydlela v jiném městě a já jsemsi myslel, že když se přestěhuji, nechámminulost za sebou. Netušil jsem, že si jiponesu s sebou. Na novém místě čekalyjen nové rvačky a také psychické a fyzickénásilí, kterého jsem se dopouštěl na dívce,se kterou jsem žil. Bylo to pochopitelné– byl jsem plný komplexů méněcennostia jiný způsob jednání jsem nikdy ve svérodině nezažil. Odkud bych se měl naučitžít sám jinak?Vzpomněl jsem si na FaustaOdešel jsem do západního Německa.Začal jsem se učit pokrývačem. Praxe mišla dobře, ale nebyl jsem schopen zvládnoutteorii, hlavně matematiku. Kdyžjsem se pokoušel učit, znovu se mi vybavovalo,jak jsem dělával doma úkoly13/2010 • 19

Torsten Hartung dnesa otec mě při každé chybě dal ze zadutakovou ránu, že jsem narazil hlavoudo stolu. Měl jsem v sobě psychický bloka nebyl jsem schopen ho překonat. Seno vyučení a normálním životě se rozplynul.Vše se mi rozpadlo, byl jsem sáma bez perspektivy. Vzpomněl jsem sina příběh o Faustovi – a na ďábla. Seděljsem v hluboké depresi u stolu a řekl jsemmu: „Můžeš mít mou duši, ale chci se mítpředtím rok a půl na této zemi jako král!To mi stačí.“Vůdce gangu a vrahHned následující den mě překvapil telefonát:„Mám pro tebe práci. Potřebuji, abys‚zařídil‘ auto pro jednoho Rusa.“ Začaljsem pracovat na „vývozu“ luxusníchkradených aut do Ruska. Opatřoval jsemauta, organizoval jejich přepravu, budovalsíť spolupracovníků... – prostě organizovanýzločin. Za jediný týden jsemvydělával i 90 tisíc dolarů. To bylo tehdy150 tisíc marek. Bydlel jsem ve vile a žiljsem si na tomto světě jako král. Všechnydveře se mi otevíraly. Měl jsem, co jsemchtěl...Bylo nás celkem 45 a organizace mělajiž dvě větve: pracovali jsme nejen proRusko, ale také pro arabské země. Uvnitřorganizace, kterou jsem vybudoval, vládlapřísná hierarchie. Jeden člověk – Dieter,stejné jméno jako měl můj otec – začalzpochybňovat mou autoritu. Špatně topůsobilo i na ostatní. Co jsem udělal?V Rusku jsem ho zastřelil. Disciplína setím znovu upevnila.Foto: Flickr, aleph.otoFoto: 2x archiv MS!Jediné přáníO čtyři týdny později mi mé tehdejšíděvče navrhlo, abychom si udělali společnoudovolenou na Malorce. Bavila měarchitektura, a proto jsme dost cestovalipo ostrově. Navštívili jsme i něco, coz dálky vypadalo jako hrad, ale byl to klášter– San Salvador (Svatý Spasitel). Netušiljsem, co ten název znamená. Prošli jsmekostelem, prohlédli si velkou sochu s rozpřaženýmarukama. Moc jsem nechápal,jak si vše zařadit. A pak jsem uviděl místo,kam bylo možno vhodit své prosby. KolemNejen v mémživotním příběhuse neviditelný Bůhstává viditelným.byly texty s poděkováními – dokoncei v němčině. Pročítal jsem si je a napadlomě: buď je to jen takový humbuk, a nebopravda. Vzal jsem papír a tužku a napsaljsem svou prosbu. Co byste napsali vy,kdybyste měli jen jedno jediné přání? Jájsem napsal: Chci šťastný život. Byl tovýraz mé nejvnitřnější touhy. Měl jsemkapsy plné peněz, měl jsem každou věc,na kterou jsem si pomyslel, postavení,moc, ale uvnitř jsem byl prázdný. Lístekse svým přáním jsem poskládal a vstrčilmezi mřížemi směrem k náhrobní desce.Za pár minut jsem na něj zapomněl.Nepochopený zázrakNásledující den jsem se věnoval paraglaidingu.Chtěl jsem proletět přímo nad pláží,kde čekala má dívka s kamerou, aby všenatočila – ať lidé koukají! To bude cool!Vyšplhal jsem se na kopec, termika měvynesla 50 metrů vysoko. V zápětí se termikazlomila a já se zřítil dolů. Na zem, nedo vody! Seběhli se lidé. Bylo slyšet volání:„Je mrtvý! Je mrtvý!“ Kdosi mě chtěl položitdo stabilizované polohy. Zkusil jsemse pohnout – a hele, ono to šlo! Bez problémůjsem se postavil na nohy. A nyní20• www.milujte.se

Před třemilety jsem bylpropuštěnz vězení.Torsten Hartung vypráví o svém obrácení na gymnáziu misionářů oblátů v Burlopřijde to zvlášní: vůbec mě nenapadlanějaká myšlenka na vděčnost. Byl jsemjen naštvaný, že můj záměr zamachrovatpřed ostatními nevyšel. Sbalil jsempadák a koukal vypadnout. Má dívka mišla naproti. Její první slova – přestože bylastejně nevěřící jako já a Bibli neviděla aniz rychlíku – byla: „Nejseš mrtvý, protožeBůh s tebou ještě něco chce!“ „Zbláznilases? Co mi tady povídáš o Bohu? Vždyťjsi stejná ateistka jako já! Dej mi pokoj!“utrhl jsem se na ni. Že by to mohlo mítněco společného s tím, že Bůh vzal můjlísteček vážně, mě nenapadlo.Na samotceO čtyři týdny později jsem byl ve Švédskuzatčen Interpolem. Okamžitě jsem šeldo samovazby – 4 roky, 9 měsíců a 2 dny.Jaká šťastná doba. Proč? My lidé jsme takstvoření, že hluboko v nás je skryto něconáboženského. Být sám znamená býts Bohem. To jsem ale tehdy ještě nevěděl– Boha jsem neznal. Ze začátku jsem trpěljako pes. Zkuste si to: být nějakou dobuStále víc mi bylojasné: v dějináchje možno vidětjakousi červenounit od Petra ažk papeži...Nejseš mrtvý,protože Bůhs tebou ještě něcochce!sami ve skoro prázdné místnosti. Já jsemtakto byl 4 roky, 9 měsíců a 2 dny! Dnesvím: bylo to proto, že Bůh nezapomnělna můj lísteček s prosbou.Procházel jsem celý svůj život. Skládalsi všechno dohromady. Pomalu jsem začalpoznávat: „Kdo mi nejvíc škodí, nejsou tidruzí. Jsem to já!“ To je těžko přijatelnýpoznatek. Když si tohle uvědomíte, mátedvě možnosti. Buď to vše popřít a říci: „Ne,ti druzí jsou špatní, já jsem v pořádku.“Druhá možnost je uznat to. To není lehké,ale je to šance pro budoucnost. Začal jsemcítit vinu – jako takový těžký ruksak...Chci novou šanci!Později jsem měl na cele televizor a o Velikonocích1998 jsem se díval na filmJežíš. Když skončil, napadlo mě (neměljsem o víře vůbec žádné znalosti): „Hele,Ježíši, tys vstal z mrtvých. Dostals druhoušanci. Já chci taky druhou šanci. Dejmi ji!“ O pár týdnů později jsem si pověsilpřed okno prostěradlo, abych nemělv cele takové horko. Najednou na němvidím stín ve tvaru kříže. Už jsem věděl,že kříž patří ke křesťansví a k Ježíši. Znovujsem řekl: „Já chci novou šanci!“ A najednoujsem uslyšel tak, jak mě nyní můžetesvědectvíslyšet vy: „Já vím.“ Co vnímá člověk nejdříve?Tón hlasu, nebo slova? – Tón hlasu.A v tom hlasu nebyla žádná výčitka, žádnéodsouzení, jen láska. Pak jsem teprve přemýšlelnad obsahem těch slov. „Já vím“ –znám tvé touhy, tvé myšlenky, celý tvůjživot, znám tě a vím o všem. V tu chvílijsem měl jistotu, že Bůh je. Celý jsem seroztřásl. A ten večer jsem usínal klidnějako malinkaté dítě.Opatřil jsem si svou první Bibli.Ničemu jsem nerozuměl. Byla to pro mězapečetěná kniha – žádná odpověď na méotázky. A pak jsem jednou, podobně jakokdysi svatý Augustin, uslyšel hlas: „Otevřia čti.“ Naprosto náhodně jsem Bibli otevřela stejně náhodně jsem vybral i řádek.Byl to 1 Jan 1,8. Stálo tam: „Řekneme-li, žehřích nemáme, klameme sami sebe a nenív nás pravda.“ A text pokračoval: „Kdyžvšak uznáme, že se dopouštíme hříchů, onnám hříchy odpustí a očistí nás od všehošpatného, protože věrně plní, co slíbil...“Červená nitZačal jsem ve vězení navštěvovat besedys duchovními. Ne kvůli zpestření, koláčis kafem a snad dalším výhodám, pro kterétam chodila většina ostatních, ale protožejsem se chtěl dozvědět víc. Slyšel jsemo křtu a také o různých církvích; že existujezákladní rozdělení na katolíky, protestantya pravoslavné. Nevěděl jsem, jak serozhodnout. A znovu jsem slyšel ten hlas:„Musíš se podívat na dějiny církví – tamnajdeš odpověď.“ Vypůjčil jsem si spoustuknih. Stále víc mi bylo jasné: v dějinách jemožné vidět jakousi červenou nit – spojnici,která se táhne od Petra (kterému PánJežíš řekl: „Ty jsi Petr – Skála – a na téskále zbuduji svou Církev a pekelné mocnostiji nepřemohou...“ Mt 16,18 – pozn.red.) až k tehdejšímu papeži Janu Pavlu II.Proto jsem se rozhodl, že chci být pokřtěnv katolické církvi. Byl jsem pokřtěnve vězení a přijal jsem tam i první svatépřijímání. Zasvětil jsem se Panně Marii.Proč? Protože je úžasná!Před třemi lety jsem byl propuštěnz vězení. Od té doby pracuji jako dobrovolníkv duchovní péči o mladistvé delikventy.A řeknu vám, mohu vidět zázraky.Dokonce ještě větší, než byl ten můj.Nejen v mém životním příběhu se totižneviditelný Bůh stává viditelným.Torsten Hartung(zpracováno podle svědectví pronesenéhona Setkání katolické mládeže diecézeFulda v září 2009)13/2010 • 21

mýtus a skutečnostFoto: markandkarry.comFoto: Il laboratorio di Galileo GalileiFoto: Wikimedia CommonsGaleileiho vila se zahradou v Arcetri poblíž Florencie, v níž žil v domácím vězení.Tam mohl bádat i přijímat návštěvy.v Galileiho prospěch, a když v roce 1612vydal své Dopisy o slunečních skvrnách,kde publikoval písemně své přesvědčenío souvislosti svých nových objevů s Keplerovouheliocentrickou teorií vesmíru,přišlo mu jako odezva mnoho nadšenýchdopisů. Jeden z nich byl od samotnéhokardinála Maffea Barberiniho, který sepozději stal papežem Urbanem VIII. Církevneměla žádné námitky, proti používáníkoperníkovského heliocentrickéhosystému jako elegantní hypotézy, jejížnepochybná pravdivost nebyla tehdy ještěpotvrzena, ale která odpovídala pozorovanýmjevům lépe, než kterýkoliv dosavadnísystém.Kde byl tedy problém?Problém byl v tom, že Galileo nebyl ochotenbrát svou teorii jen jako hypotézua trval na její pravdivosti, i když ji zatímnemohl přesvědčivě dokázat. Napříkladpřímý experimentální důkaz otáčeníZemě podal až roku 1851 J. B. L. Foucaultpokusem s těžkým kyvadlem na dlouhémPůvodně se chtělstát řeholníkem.laně: to se vůči Zemi během dne stáčí,protože rovina jeho kyvů nemění svouorientaci vůči stálicím.Některé Galileem uváděné důkazy bylyzcela chybné. Například jeho hlavní argument,že příliv a odliv je důkazem pohybuZemě, je z hlediska dnešních poznatkůnaprosto nesmyslný (příliv a odliv jeve skutečnosti způsoben gravitací Měsícea Slunce a existoval by, i kdyby Země stálaa Měsíc a Slunce se pohybovaly). Nedokázalodpovědět ani na námitku, že kdyby seZemě pohybovala kolem Slunce, muselaby se zdánlivá poloha hvězd pozorovanýchze Země v průběhu roku lehce měnit(takzvaná paralaxa). Dnes víme, že tatoparalaxa je díky obrovské vzdálenostihvězd jen velmi nepatrná (podařilo se jizměřit až v roce 1840) a tehdejšími prostředkynemohla být pozorovatelná.Justus Sustermans: Portrét Galilea Galileiho (1636). Národní námořní muzeum,Greenwich, LondýnOdborník na „Galileův případ“ JeromeL. Langford říká, že je naprostá nespravedlnost,pokud někdo tvrdí, že nikdonechtěl naslouchat Galileovým argumentům.Jezuitští astronomové již dříve potvrdilijeho objevy a dychtivě čekali na dalšídůkaz, aby mohli definitivně opustit starýsystém. Také mnoho vlivných mužůCírkve věřilo, že Galilei má možná pravdu,ale museli čekat na další důkaz.Když Gallileo neustále veřejně hájilsvůj názor jako dokázaný a nepochybný,církevní autority mu v roce 1616 sdělily,že musí přestat učit Koperníkovu teoriijako pravdivou a dokázanou, ale může jipojednávat jako hypotézu. Galilei souhlasila pokračoval ve své práci.Podvod, skandál a zákazVlivné církevní osobnosti i nadáleGalileiho podporovaly a sám papežUrban VIII. (1623–1644) mu roku 1630přiznal vyplácení renty. V roce 1632 vyšlajeho kniha Dialog, kterou sepsal na popudpapeže. Slíbil v ní nezaujatě vysvětlit24• www.milujte.se

dostupné názory na uspořádání vesmíru.Když kniha vyšla, vypukl skandál. Nejenže nešlo o nestranné pojednání, ale obhajobustarého systému se Zemí uprostředvesmíru v tomto Dialogu vedl muž se jménemSimplicius (česky Prosťáček). Knihanavíc nesla církevní schválení, které Galileizískal podvodem. To byla posledníkapka... V následném procesu v roce1633 bylo na Galileiho uvaleno podezřeníz hereze. Galileimu bylo přikázáno přestatpublikovat koperníkovské názory (někteřídnešní odborníci se domnívají, že tentozákaz se týkal spíš jen Galileiho osobně,protože další katoličtí vědci i nadále používalive svých pracích myšlenku pohybuZemě). Když složil vyznání víry, mohl dálpokračovat ve svých ostatních výzkumech(domácí vězení, ke kterému byl odsouzen,strávil v luxusních palácích svýchpřátel, vysokých církevních hodnostářů).Publikoval pak ještě další důležitá dílaa i nadále pobíral papežskou rentu, kteroumu v roce 1630 přiznal Urban VIII. Alenemoudrá cenzura Galileiho z roku 1633poskvrnila reputaci Církve a následujícígenerace udělaly z Galileiho mučedníka,i když jeho dílo bylo Církví rehabilitovánojiž v roce 1741 a papež Jan Pavel II.se roku 1992 veřejně omluvil za nepřiměřenýsoudní proces.Pohled do zákulisíProč církevní představitelé v Galileovědobě tolik trvali na tom, že dokud nejsouk dispozici nezvratné důkazy, je třebapohyb Země kolem Slunce učit jako hypotézu?Nešlo jen o dodržení základní zásadyvědecké práce: pokud nový poznatek nenídokázán a nejsou vyvráceny důvody, kterémluví proti, zůstává pouhou hypotézou...Šlo o víc. Církev v té době citlivě vnímalaobvinění ze strany protestantismu, že sikatolíci údajně dostatečně neváží Bible.Věděla, že s ohledem na protestantismus,který trval na doslovném výkladu Bible,si nemůže sama dovolit opustit doslovnéchápání biblických míst, která zdánlivěsvědčí o nehybnosti Země, pokud k tomunebude mít přesvědčivé důkazy. A tyzatím nebyly.Rozhodně však na jejich doslovnémvýkladu netrvala za každou cenu. Slavnáje poznámka kardinála Roberta Belarminaz té doby: „Kdyby se skutečně dokázalo,že středem vesmíru je Slunce ...a žeSlunce neobíhá Zemi, nýbrž Země Slunce,pak bychom museli postupovat velmiobezřetně při výkladu pasáží Písma, ježzdánlivě učí opak, a spíše připustit, žejsme je nepochopili, než abychom tvrdili,že názor, který je dokazatelně pravdivý, jefalešný.“ To ale nebylo nic nového, protoženapříklad největší katolický učenecstředověku svatý Tomáš Akvinský učil,že žádný konkrétní výklad Písma nemábýt držen, jsou-li argumenty, které ukazují,že je nesprávný, protože jinak budounevěřící pohrdat Písmem svatým a cestavíry jim bude uzavřena.Připravil P. Pavel ZahradníčekFoto: astronomy2009.orgIlustrace na frontispise Galileiho Dialogu o dvouhlavních světových systémech (Florencie, 1632)Prameny:Woods, Jr., T. E. Jak katolická církev budovalazápadní civilizaci. Praha; Res Claritatis, 2008Hesemann, M. Die Dunkelmänner. Mythen,Lügen und Legenden um die Kirchengeschichte.Augsburg; Sankt Ulrich Verlag, 2007.Langford, J. J. Galileo, Science and the Church.New York; Desclee, 1966.Galileiho kresby MěsíceFoto: NASA/JPL-Caltech/T. Pyle (SSC)Foto: Wikimedia Commons„Kdyby se skutečně dokázalo, že středem vesmíru je Slunce a že Slunceneobíhá Zemi, nýbrž Země Slunce, pak bychom museli postupovatvelmi obezřetně při výkladu pasáží Písma, jež zdánlivě učí opak, a spíšepřipustit, že jsme je nepochopili, než abychom tvrdili, že názor, který jedokazatelně pravdivý, je falešný.“kardinál Belarmin13/2010 • 25

?Poznej sám sebeFoto: Flickr, David SifryDůležitost úmysluKdyž něco dělám, není důležitéjen „jak?“, ale také „proč?“ –špatný úmysl může v Božíchočích znehodnotit i zdánlivěvelké dílo. Naopak, díky úmysluse dá i něco obyčejnéhoproměnit ve velký skutek předBohem.Úmysl dodává chuťKaždý kuchař ví, že jídlo, které vaří, budedobré tehdy, když je správně ochutí. Pamatujisi na jednoho takového vesnickéhoodborníka, kterého vždy zvali k přípravědůležitějších hostin a slavností. S ním bylazáruka, že všechno, co se navaří, bude,,prudce jedlé“.Podobně jako při vaření jídla, kdehodně záleží na dochucení, hraje rozhodujícíroli v našem jednání úmysl. Úmyslmůže pokazit to, o co se snažíme, a nebonaopak: díky úmyslu se dá i něco obyčejnéhoproměnit ve velký skutek předBohem. Učitelé duchovního života vždydoporučovali, že je prospěšné často dobrýúmysl „vzbuzovat“ – to znamená znovuse rozhodovat, že to, co dělám, chci dělatskutečně jako službu Bohu a jeho oslavu.Že to chci dělat z lásky k němu a k lidemkolem mě. Vzbudit (nebo obnovit) dobrýúmysl znamená: chci dělat věci opravduz lásky (láska není jen nějaký pocit, alerozhodnutí „chtít dobro toho, koho miluji“– takto zcela výstižně definoval lásku svatýTomáš Akvinský). Teprve potom všechnoto, co dělám, obstojí před Bohem, bude toskutečně sloužit k dobru druhých a přineseto i mě trvalou vnitřní radost – i kdyžpůjde o věci, které budou třeba hodnětěžké. Bude to mít tu správnou chuť...Bůh to vidí – nauč seto vidět také!Bůh vidí do našeho srdce. A proto jenaprosto zbytečné a zároveň nerozumné,Člověk někdydokáže klamatsám sebe lépe neždruhé...abychom se soustředili jenom naveneka zapomněli na postoj svého srdce. S dětmiříkáme: ,,Boží oko všechno vidí, Bohanikdo neošidí.“ Tato moudrá větička bymohla napomoci, abychom svůj úmysla postoj srdce vytvářeli správně. Mnohévěci se mohou zdát podle lidských měřítekvelké a dobré. Je tomu tak i před Bohem?On totiž vidí, co lidé nevidí – jeho pohlednení omezen jen na vnější velikost nějakéhodíla. Uč se to rozlišovat i ty. Nejde toliko to, abys to posuzoval u druhých, ale abyses naučil rozlišovat různé úmysly, kteréstojí za tvým vlastním jednáním. Potompoznáš, co má opravdovou hodnotu.26• www.milujte.se

Směs úmyslů, kterápotřebuje pročišťovatVelmi často může být dobré dílo pokaženoúmyslem, ve kterém je přimíchánoněco nedobrého. S dětmi říkáme říkanku:,,Soudek medu, kapka jedu, v tomhles vámi nepojedu.“ Co je to ta kapka jeduv soudku medu dobrého díla? Může tobýt touha po chvále, může to být snahaněkoho tímto zahanbit, dokázat mu jehoneschopnost... Někdy může být úmyslkažen maskovanou ziskuchtivostí a nebovyhlídkou na jiný sobecký prospěch.K ryzímu úmyslu se teprve učíme dorůstat– a je otázkou, zda někdy naše úmyslybudou tak ryzí, že už nebudou potřebovatžádné další „pročišťování“. Je to úkolna celý náš pozemský život.Když se zamyslíme nad svými úmysly,se zahanbením musíme přiznat, že nevšechny jsou vždycky ryzí a plné nezištnélásky. Tak jako kapka jedu znehodnotísebelepší pokrm a činí z něj nejen něconestravitelného, ale přímo nebezpečného,může i nesprávný úmysl zčásti nebo zcelaznehodnocovat naše jednání. Je dobře,abychom se na úmysl opravdu zaměřili –stále lépe se orientovali v tom „proč to, toči ono děláme“. Člověk někdy dokáže klamatsám sebe lépe než druhé...Před každým dílem se tedy vyplatína chvíli se zastavit a v kratičké modlitběpoprosit, abychom to, co budeme dělat,dělali k oslavě Boží. Z lásky k Pánu Bohua lidem. To není fráze – vzpomeňťe si, jakdefinoval lásku svatý Tomáš Akvinský.Je nutnépamatovatna správný úmysl,protože právě tenovlivňuje, zdase naše jednáníbude líbit PánuBohu a zda budezáslužné prověčnost…Kdy vzbudit úmyslZvlášť se doporučuje vzbudit úmysl hnedráno. Není špatné dát si záležet na vzbuzenídobrého úmyslu hned před začátkemkaždého většího díla, jako například přivstupu do nového zaměstnání, na začátkunového školního roku, před započetímstavby nového domu a podobně.Odborníci na duchovní život také připomínají,že na vzbuzení dobrého úmyslunemáme zapomenout zvlášť ve dvou případech.Kdy nám takovéto zapomenutímůže hrozit?1. Když se pouštíme do něčeho nepříjemného– v té chvíli je totiž člověkFoto: Ondřej P. VaněčekFoto: Ondřej Dvořáčeknáchylný spíš nadávat nebo se litovat.A právě pro tyto nepříjemné záležitostise může stát dobrý úmysl proměňujícím,,kořením“, které to mínus změní v plus.Těžké a nepříjemné chvíle a činnosti setak mohou stát ještě záslužnějšími prověčnost, než ty, které nás baví a jsou pronás snadné.2. Na dobrý úmysl však nemáme zapomenoutani ve chvílích, kdy se všechnodaří. Tam totiž nejvíc hrozí, že si úspěchpřivlastníme sami a v blahobytu pozapomenemena Dárce všeho.Shrňme to: je nutné pamatovatna správný úmysl, protože právě ten ovlivňuje,zda se naše jednání bude líbit PánuBohu a zda bude záslužné pro věčnost…P. Marek DundaA pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuBoží oko všechno vidí,Boha nikdo neošidí!Co říká katechismus?Až přijde oslavený Kristus na konci časůsoudit živé i mrtvé, zjeví skryté úmysly srdcía každému člověku odplatí podle toho, jakpřijímal nebo odmítal milost.Srov. Katechismus katolické církve, Karmelitánskénakladatelství, Kostelní Vydří 200113/2010 • 27

interview s expertem na lidská právaKřesťanstvínejpronásledovanějšínáboženstvíFoto: spc.rsKatolické dílo papežskéhopráva Kirche in Not (Církevv tísni) zveřejňuje každoročněsvou zprávu, ve kteréupozorňuje na přetrvávajícípronásledování křesťanův různých zemích světa.Přinášíme část rozhovoruo situaci v uplynulém roces expertem tohoto dílaBetholdem Pelsterem, který sespecializuje na problematikulidských práv.Celosvětově asi 75 až 80 procentvšech pronásledovanýchz náboženských důvodů jsoukřesťané. Proč právě oni?Je to způsobeno i tím, že křesťané, kterýchje asi dvě miliardy, jsou největšímsvětovým náboženstvím – a křesťanstvíroste především v zemích třetího světa.Tím vznikají situace, kdy je považovánoza konkurenci. Jiné náboženské, neboi politické skupiny se pak pokoušejí omezitjeho růst násilím.Jak byste porovnal dnešnípronásledování křesťanů s tím, kterébylo v uplynulém století?Nápadné jsou především dvě tendence.Jednak je možno vidět, že útlak křesťanůna základě ateistických ideologiíustupuje do pozadí. To bylo zapříčiněnocelosvětovým zhroucením komunismuFoto: mospat.rua tím, že zbývající komunistické státyse otvírají Západu – to je třeba případČíny. Země stojí před obrovskými sociálnímiproblémy, a aby se s nimi dokázalavypořádat, potřebuje všechny dostupnévrstvy ve společnosti. Podobná situaceje na Kubě: také zde jsou velké společensképroblémy a ti, kteří jsou u moci, sepokoušejí otevřít křesťanství.Bohužel však přibylo pronásledováníz náboženských důvodů. Zatímcokomunismus říkal NE ke všem náboženstvím,existují dnes ideologie, kteréříkají k nábožensví ANO – ale jenk tomu vlastnímu. Nejkřiklavějšímipřípady jsou Saúdská Arábie a Írán.Podobné potlačování náboženské svobodyse však neděje jen v muslimskýchzemích, ale například i v Indii, kdev mnoha státech radikální stoupencihinduismu prosadili zákony, které zakazujíhindům změnu náboženství.Kde vidíte hlavní ohniskapronásledování křesťanů?Na prvním místě zůstává stále Irák.Mimo to jsme zaznamenali nárůst hlášenío násilí proti křesťanům v Pákistánu,Egyptě a Nigérii. Starosti nám dělá i situacev Latinské Americe, kde – i když netak násilně – vystupují neosocialistickévlády především proti katolické církvi.To vše jsou ale jen některá ohniskaz mnoha dalších.13/2010 • 31

interview s expertem na lidská právaFoto: AP Photo/Anjum NaveedFoto: bic-church.orgINDONÉSIEFoto: opinionbug.comINDIEKomunismus říkal NE ke všemnáboženstvím, dnes existují ideologie,které říkají k nábožensví ANO – alejen k tomu vlastnímu.Foto: DESHAKALYAN CHOWDHURY/AFP/Getty ImagesPÁKISTÁNIRÁKFoto: 3x christiansofiraq.comFoto: Reuters/Mohsin RazaJak se vyvíjela v uplynulém rocesituace křesťanů v Iráku?Církev v Iráku je církví mučedníků.Křesťané se ocitli uprostřed mezi všemiválčícími stranami a většina skupinv zemi je vidí jako spojence „západníchdobyvatelů“, ačkoliv patří k původnímobyvatelům země. Jsou v ohrožení jakod šíitských, tak i od sunnitských extremistůa jako menšina, kterou nikdonechrání, jsou také nejsnadnějším cílempro zločinecké bandy. Stát není schopenje chránit a křesťané sami se již dávnovzdali jakékoliv formy násilí. Nyník nám však přicházejí zprávy, že křesťanév mnoha oblastech zřizují milice ke svéobraně.Celkově je možné říci, že všichni křesťané,kteří měli peníze na útěk, už zemiopustili. Ten, kdo v Iráku ještě zůstal,žije ve strachu. Jen v uplynulém rocepřišly při přepadech a napadeních křesťanůo život desítky lidí. Únosy s vysokýmvýkupným jsou na denním pořádku.K nejzávažnějšímu útoku proti křesťanůmdošlo v minulém roce v červenciv Bagdádu, kdy bylo v průběhu nedělníhovečera bombami napadeno sedmkostelů. Byli při tom zabiti čtyři lidéCírkev v Iráku jecírkví mučedníků.a čtyřicet jich bylo zraněno. K takovýmnapadením dochází stále a biskupovéz Iráku nám podávají zprávy, že křesťanéuž bohužel ztratili veškerou naději na to,že se situace zlepší. Existence křesťanstvív Iráku je silně ohrožena. Přes 750 000z kdysi více než milionu křesťanů užzemi v posledních sedmi letech opustilo.A většina z těch, kteří ještě zůstali, chcetaké pryč.Rozhovor vedl Volker Niggewöhner(redakčně zkráceno)Převzato z materiálu „Christenverfolgung2009 – Eine Bilanz“ zveřejněnéhoorganizací Kirche in Not 4.12.2009A pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismus?Proč má každý člověk právo užívatsvobody?Právo na uplatňování svobody je vlastníkaždému člověku, protože je neoddělitelnéod důstojnosti lidské osoby. Proto musíbýt vždy respektováno, zvláště v mravnía náboženské oblasti, a musí být občanskouautoritou uznáváno a chráněnov mezích společenského dobra a spravedlivéhoveřejného pořádku.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 200632• www.milujte.se

Foto: Jacques Descloitres, MODIS Land Rapid Response Team, NASA/GSFCKdyby mi to můj kamarádRenald ze Srí Lanky nevyprávěl,nevěřil bych tomu. Je taképostgraduálním studentemv Římě a nedávno potřebovalněco vyřídit na svémvelvyslanectví. Na Srí Lancežijí Tamilové a Sinhálci. Onsám je Tamil a sinhálštinuneumí. Na velvyslanectví ses ním ale nebyli ochotni bavitjinak než sinhálsky. Odešels nepořízenou. Naštěstí jedenze srílanských misionářůoblátů sinhálštinu ovládáa vše nakonec zařídil. Snažiljsem se představit si, že bychpřišel na českou ambasádua nedokázal se tam s nikýmdomluvit. – Nešlo mi to, prostějako Čech si něco takovéhopředstavit nedovedu a jsemza to vděčný.Otce Eugena Benedicta OMIjsem poprosil, aby si se mnoupohovořil o Srí Lance a o svémvlastním misijním povolání.PerlaIndického oceánuMůžeš čtenářům časopisu Milujte se!představit svou zemi?Srí Lanka se dříve nazývala Cejlon. Dnešníoficiální název zní Srílanská demokratickásocialistická republika. Je to ostrovv Indickém oceánu, krásná země s mnohakulturními a náboženskými hodnotami– říkalo se jí „Perla Indického oceánu“.Na ostrově žije 2,2 milionu obyvatel, kteříse dělí do dvou jazykových skupin, Tamilovéa Sinhálci. Třetím oficiálním jazykemje angličtina.Srí Lanka je známa nejen cejlonskýmčajem, ale také dlouholetou válkoumezi tamilskými partyzány a vládnímivojsky, která skončila teprve loni...V závěrečné fázi války, tak jak postupovalavládní vojska, na dobytých územíchzavírali všechny lidi bez rozdílu do táborů,protože pro vládu byli všichni potencionálnímispolupracovníky tamilskýchpovstalců. My jsme tam delší dobu pracovalia znali jsme mnoho lidí. Když jsmepak přijeli do jednoho takového táboras humanitární pomocí, tak jsem tamnajednou viděl bývalého ředitele školynebo bývalou dobře situovanou političku,jak spolu se všemi ostatními stojí s nataženourukou u našeho náklaďáku a prosío trochu jídla, o pár hygienických potřeb.To pro mne byl velmi hluboký zážitek,protože jsem si uvědomil, co všechnomůže s lidmi udělat válka a jak i z těchnejbohatších a nejvlivnějších se najednourázem stanou žebráci a oběti té ohromnénespravedlnosti! Válka skončila, ale jejíminásledky dodnes trpí statisíce obyvatel.A představ ještě sebe...Narodil jsem se v roce 1970 v městěMuthur v oblasti Trincomalee. Je to krásnépřístavní město. Měl jsem tři bratry, alejeden mi zemřel, když mi bylo třináct.Pokřtěn jsem byl už v dětství a ve čtrnáctiletech jsem vstoupil do oblátského nižšíhosemináře v Jaffně, kam mě uvedl náš panfarář, který byl oblátem. Tam jsem takévystudoval filosofii a nakonec jsem vstoupildo noviciátu v Bandarawela. První slibyv kongregaci Misionářů oblátů PannyMarie Neposkvrněné jsem složil v roce1993 – to mi bylo třiadvacet let, pak jsemstudoval teologii. V roce 1997 jsem složilvěčné sliby a byl jsem vysvěcen na jáhna.Svoji duchovní službu jsem zahájilv Haputale mezi lidmi, kteří pocházejíz Indie. Působil jsem potom mezi nimi13/2010 • 33

Otec Eugen Benedict OMI (uprostřed) v uprchlickém tábořeFoto: archiv OMIi jako kněz. Toto krásné místo se nacházív hornaté centrální části Srí Lanky. Lidéjsou tam velmi chudí a nevzdělaní. Bylisem přivezeni před 150 lety Angličany,aby pracovali na čajových plantážích. Žijízde bez řádného zázemí a možnosti vzdělání(stojí za povšimnutí, jak žijí lidé pěstujícícejlonský čaj pro naši snídani – pozn.redakce). Jako obláti se snažíme toto místotrochu rozvinout, naším cílem je i vzdělávánídětí a různé užitečné programy promládež, které jim pomáhají v přípravěna samostatný život.Proč jsi se rozhodl stát se knězem,misionářem a oblátem?Velmi mě ovlivnil život jednoho konkrétníhočlověka. V mé farnosti byl jedenoblát, který pracoval doslova dnem i nocípro lidi a pro zlepšení jejich života. Byljsem skutečně opravdu zasažen jeho34Nebylo mi anitřicet, a tak promne bylo snadnéhodně cestovata kázat kdekoliv,kam jsem bylposlán svýmpředstaveným.• www.milujte.seFoto: Flickr, Dan.bekněžským životem – tím, jak jednoduše,skromně žil. On mi pomohl porozumětkněžskému životu, protože o něm nejenomkázal, ale také ho žil. Časem jsem semu svěřil se svou touhou stát se také knězem,i když jsem si tehdy myslel, že jsemještě příliš mladý. Stále na něho vzpomínáma modlím se za něj.Čemu všemu se misionáři obláti na SríLance věnují?Obláti se věnují lidovým misiím, cožbylo také mým prvním posláním hnedpo vysvěcení na kněze. Typickým pro násobláty je, že hlásáme radostnou zvěst ubohým.Náš zakladatel svatý Evžen de Mazenodzačal právě touto službou – bylo tov okolí Marseille po velké FrancouzskéDistribuce humanitární pomoci na Srí Lancerevoluci, kdy duchovní bída byla ještě většínež ta materiální. A my nadále pokračujemev jeho započatém díle po celém světě.I já jsem začal plný nadšení přinášet SlovoBoží chudým a přehlíženým. Nebylo miani třicet, a tak pro mne bylo snadnéhodně cestovat a kázat kdekoliv, kam jsembyl poslán mým představeným. Opravduto byla šťastná služba. Potom jsem odjeljako mladý misionář do Pákistánu – jsmemezinárodní misijní kongregace.Obláti také pracují v mnoha farnostechpo celé Srí Lance. Sám jsem mělzatím možnost pracovat ve čtyřech farnostechjak na Srí Lance, tak v Pákistánu.

svědectvíZa povolání ke kněžstvívděčím......i kontrarozvědceFoto: 2x Eva Dostálová„Kostel“ nebyl moje hobbyJsem z napůl katolické, napůl z nevěřícírodiny. Tatínek, který byl nevěřící,byl jako spousta lidí u nás pokřtěný, alenepraktikující. Stejně tak i jeho rodiče.Z maminčiny strany jsou příbuzní věřící,zvlášť babička a dědeček. Vyrůstal jsemjako jihlavské městské „panelákové“dítě, ale prakticky každý víkend jsemjezdil na vesnici k rodičům z maminčinynebo z otcovy strany. Mohl jsemtak porovnávat život ve věřící a v ateistickérodině. Jako dítě jsem samozřejměvelice rád jezdil k tatínkovým rodičům,kde jsem nemusel chodit do kostela.Avšak u rodičů z maminčiny strany sešlo v neděli v sedm hodin do kostela bezodmlouvání a každý večer jsme se předspaním modlili růženec.Romane, nahlas!Pocházím z pěti dětí – mám dvě sestry,s nimiž jsem společně vyrůstal a také trávilvíkendy u prarodičů. Vzpomínám si,jak jsme jednou večer před spaním společněvšichni sourozenci leželi v posteliu nohou prarodičů a babička, když jsemse nepředmodlíval dost hlasitě, na měkřikla: „Romane, neslyším tě, nahlas!“ Byljsem takové spíš vzdorovité dítě, dost jsemtrucoval a takové nucení na mě mělo spíšopačný účinek, takže jsem měl ke kostelutak trochu averzi.Do náboženství v Jihlavě jsme chodilijen dva ze třídy, a tak se nám dětive škole posmívaly. I paní ředitelka, kterábyla komunistka, si z nás vždycky dělalasrandu – a oslovovala nás „pánbíčkáři“.Jako dítě jsem samozřejmě nedokázalKdyž to těmpolitrukům tolikvadí a je to pro nětak zásadní věc,tak na tom musíněco bejt!oponovat učitelce, a tak jsem se spíš stydělza to, že jsem katolík a že musím choditdo náboženství. Mrzelo mě, že ostatní tamchodit nemusí, a já ano. Pamatuji si, žekdyž se mi kvůli tomu posmívaly, někdyjsem i brečel, a říkal jsem: „Mami, proč?“A děda, který byl opravdu silně věřící36• www.milujte.se

Jak se žije v konviktu?Foto: 4x Martin Šujan„Teologický konvikt je školskézařízení, ve kterém se trávív Česku první rok přípravyna kněžství. Nastupují do nějna dobu jednoho školníhoroku mladí mužové ze všechdiecézí Čech i Moravy, kteřív sobě pocítili Boží volání stát sekněžími,“ říká Vláďa Zemek, jedenz těchto mladých mužů.Konvikt je od cumvivere – žít společněDo určité míry je to pro mnohé rok, kdysi ujasňují a prohlubují své povolání, aletaké je to příprava na pobyt v kněžskémsemináři a na studium teologické fakulty.Původ slova konvikt je z latinského cumvivere, což znamená něco jako „sžít“ nebo„žít společně“.Bydlíme v budově Arcibiskupskéhokněžského semináře v Olomouci. Mámetak jednak kontakt s bohoslovci moravskýchdiecézí, kteří zde studují, ale takés městem Olomoucí jako takovým. Z celkovéhopočtu 27 bratří jsou mezi námitací, kteří třeba teprve loni maturovali,ale na druhou stranu jsou zde i jiní,kteří pocítili Boží povolání až dlouhopo vysoké škole nebo po deseti letechv práci. Tak tvoříme opravdu různorodéspolečenství lidí s různými zájmy z téměřvšech diecézí, které spojuje snad jenom to,že chtějí svůj život odevzdat Pánu Ježíši.Přes to všechno se však jedná o společenstvívelice příjemné, do kterého každýz nás přináší kousek sebe.Vedení konviktuO naše vedení se starají představení. Jeto otec ředitel Alfréd Volný, který zajišťujevelkou část programu a různé oficiálnízáležitosti. Potom je zde s námi otecspirituál Jan Linhart, který se zabýváduchovními záležitostmi, takže je napříkladzároveň zpovědníkem většiny z nás.A do třetice je mezi představenými jáhenprefekt Karel Rechtenberg. Prefekt bývátakovým prostředníkem mezi „konvikťáky“a představenými a zároveň vypomáhápředstaveným.Fotograf, správce počítačů...Ovšem mnohé úlohy jsou rozděleny i mezinás. Každý totiž dostal nějakou specifickoufunkci, kterou v konviktu vykonává.Někdo se stará o kapli, jiní jsou varhaníky,další je ročníkový fotograf, správcepočítačů, knihovník či kulturní, sportovnínebo turistický referent. Tak můžeme dátdo služby ostatním svoje schopnosti, abyz toho všichni měli užitek.„Duchovno“Kněz by však měl být hlavně člověkempevně zakotveným v Bohu. Proto se užv konviktu klade důraz na duchovní život.Máme společné modlitby každé ráno, slavímekaždý den mši svatou, modlíme sedenní modlitbu Církve (breviář) a růženec.Další podstatnou částí je rozjímáníBožího slova. Pokud věřící člověk chcePohoda na pokoji38• www.milujte.se

Teologický konvikt – první krok v přípravě na kněžstvíoslovit ostatní, musí mít k Písmu svatémuživý vztah a musí ho znát. Také nechybíani adorace před Nejsvětější svátostí.ŠkolaCo se týká školních povinností, mámevyučování od pondělí do pátku. Mezi vyučovacípředměty patří latina, duchovníliteratura, katechismus neboli věrouka,úvod do spirituální teologie nebo jinýmislovy nauka o duchovním životě, úvoddo Písma svatého, úvod do liturgiky čilio nauky o slavení křesťanských obřadů,potom také jeden živý jazyk jako angličtina,němčina nebo italština a na závěrtřeba ještě starořečtina jakožto originálníjazyk Nového zákona. V pátek před obědempak míváme oddychovou dvouhodinovku,kdy je k nám pozván nějakýzajímavý host. Někdy je to kněz, jindytrvalý jáhen nebo třeba jeho žena. Otecředitel nám tak dává možnost se lépeseznámit s tím, jak vypadá současná církevz různých úhlů pohledu.Občas dokonce i volnoVe volném čase máme příležitostpoznávat se navzájem, vyrazit třebaněkam na výlet nebo na kratší pouť, něcozajímavého si přečíst nebo si zaříditpotřebné věci ve městě. Ovšem nedostanemese tak často domů, protože programmáme v konviktu i o víkendech. Ale přibližnějednou za měsíc zůstává víkendvolný, takže můžeme navštívit své rodiče,přátele a známé. Tato setkání jsou pak o tozajímavější nejen proto, že se s těmi lidmisetkáváme po delší době, ale i proto, že sepři rozhovoru často zeptají, jak to v konviktuchodí, což je pro nás příležitostí promluvitk nim pár slov o Pánu Ježíši, kvůlikterému zde vlastně jsme.Chceš i ty následovatPána Ježíše v kněžství?Závěrem bych chtěl poprosit o modlitbu,abychom dokázali vytrvat, a takéo modlitbu za to, aby se mnoho mladýchmužů i v dnešní době odhodlalonásledovat Pána Ježíše v kněžství. Párslov o nás najdete také na stránkáchkonvikt.signaly.cz a na případné dotazy semůžete zeptat přes mail konvikt@seznam.cz.Vláďa Zeman(perex a mezititulky redakce)Pár slov o nás najdete takéna stránkách konvikt.signaly.czS biskupy v kapli sv. Jana Sarkandera (v budově kněžského semináře v Olomouci)Jan 8,32Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusCo je to svátost kněžství (svěcení)?Je to svátost, kterou pokračuje v církvi nadáleaž do konce časů poslání, které Kristus svěřilapoštolům.Kolik stupňů má svátost kněžství?Existují tři stupně svátosti kněžství, které jsounenaharditelné pro organickou strukturucírkve: biskupství, kněžství a jáhenství.Kdo může přijmout tuto svátost?Může ji platně přijmout pouze pokřtěnýmuž: církev se cítí vázána touto volbou, kterouučinil sám Pán. Nikdo nemůže přijetí tétosvátosti vyžadovat, rozhodnutí o tom, zda jekandidát způsobilý pro tuto službu, příslušícírkevní autoritě.Je od příjemce svátosti kněžstvípožadován celibát?Celibát je vždy požadován pro biskupské svěcení.Pro kněžské svěcení jsou v latinské církviobvykle vybíráni věřící muži, kteří jsou svobodnía mají úmysl zachovávat celibát „pronebeské království“ (Mt 19,12); ve východníchcírkvích není dovoleno se ženit po přijetísvěcení. Trvalými jáhny se mohou státtaké ženatí muži.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006Pocítil jsi také Boží volání ke kněžství? Máš už po maturitě nebo maturuješletos? Kontaktuj svého faráře nebo biskupa... Vydej se na cestu!13/2010 • 39

ze vzpomínek knězeFoto: transfoto.ruČekání u faryBylo to někdy v létě roku 1950. Kdyžjsme s tatínkem vycházeli v neděliz kostela, všimli jsme si černého auta,které stálo u fary. Tehdy bylo auto ještěvzácností, takže se lidé báli, aby policieneodvezla pana kaplana. V té době už bylouvězněno více kněží a začínaly pověstnéprocesy. Muži se tedy postavili před farua čekali, co bude dál. Stál jsem tam také,svoji ruku v tatínkově pevné upracovanédlani, a s pevným odhodláním. My panakaplana nedáme! Teprve když vyšli z farydva páni v kožených kabátech a odjeli,s ulehčením jsme se rozešli.Tak se rodilo moje povědomí o církvijako společné věci.Za dva největší dary v mém životě považuji bezpečírodiny a bezpečí, které mi dává víra v rodiněcírkve. Když někdo řekne domov a já se v duchu vrátímdo svého dětství, vybaví se mi, jak spolu sedímekolem stolu. Tatínek říkával: „Když se budeme mítrádi, udržíme se i na skále.“A když se ohlédnu zpět na své životní cestě,uvědomuji si, že mě provází životem laskavá, diskrétnía jemná Boží blízkost, o níž hovoří slova73. žalmu: Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočištěv Pánu, Hospodinu.DomovFoto: 2x Ondřej P. VaněčekByl jsem z rodiny jediný, kdo mohljít na hřbitov, aby byl přítomen otevřeníhrobu. Trošku jsem měl obavy. Kdyžhrobník kladl do malé rakvičky kostia lebku, vybavil jsem si, jak jsme před letys maminkou a se dvěma mladšími sourozencistáli nad čerstvým hrobem. Bylato smutná vzpomínka. Ale když jsem sepak vracel autem domů, uvědomil jsemsi, jak úžasná je naše víra. Na hřbitovějsem viděl tatínkovy kosti, ale on někde je.A živý. A jednou při vzkříšení se zase shledámev proměněném těle. Byl jsem najednouvelice rád, že jsem se té exhumaci podnějakou záminkou nevyhnul. Pochopiljsem, že člověk se nemá vyhýbat ničemutěžkému, ale má mít odvahu tím projít.Tak dozráváme k hlubšímu poznání.Mons. Jiří Mikulášek: Přichází Král.Biskupství brněnské, 2005.ExhumaceVracel jsem se domůa uvědomil si, jakúžasná je naše víra.Na hřbitově jsem viděltatínkovy kosti, ale onněkde je. A živý.A pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuCo se stane s naším tělem a duší přismrti?Při smrti dochází k oddělení duše od těla,tělo propadá rozkladu, zatímco nesmrtelnáduše jde vstříc Božímu soudu a čekána opětovné spojení s tělem, až vstaneproměněné při druhém příchodu Pána.Pochopit, jak dojde ke vzkříšení, přesahujemožnosti naší představivosti a našehorozumu.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 200640• www.milujte.se

Anděl Páně – modlitba za zachování a rozšíření víryAlessandra Pucci: Zvěstování Foto: moderata.provincia.venezia.itZvonění není jen starý zvykV roce 1456 byla víra v Evropěvážně ohrožena. Tureckýpaša Mohamed II. se chystalzasadit smrtící úder západnímkřesťanským zemím. Odpovědíbyl list o modlitbě papežeKalista III. Nařizuje polednízvonění, při kterém se všichnikřesťané mají sjednotitv modlitbě. A křesťanská Evropabyla tehdy zachráněna!Také dnes je situace víryv Evropě vážná...Ze Znojma pěškydo Svaté zeměVe farnosti máme mladého muže, kterýsi po svém křtu v dospělosti umínil, žez vděčnosti Bohu půjde pěšky na pouťdo Svaté země. Šel úplně sám, cesta zeZnojma mu trvala asi 150 dní a víc jakz poloviny vedla muslimskými zeměmi,jako je Turecko, Sýrie a Jordánsko.Říká, že když slyšel několikrát denněz minaretů výzvy k modlitbě, nemohlzůstat netečný. Jako křesťan přece musítaké ty chvíle něčím opravdovým naplnit.Připadlo mu to blízké našemu zvoněník modlitbě, a tak se vždycky při tommodlil Anděl Páně. Zvykl si na to za tydny poutě tak, že už dnes nemůže být proněj den bez Anděl Páně. A myslí při tomna ty země, které teprve potřebují poznatpravého Spasitele, který se skrze PannuMarii stal člověkem. Je mu jasné, že mytady v Evropě sami touto vírou musímenejprve žít, abychom ji pak mohli někomudalšímu předat. A někdy jde v prvé řaděo to sami si ji uchovat.Společenství modlitbyZvonění k modlitbě v určitý čas nás sjednocujedo tajemného společenství jednohosrdce a jedné duše. Víme, že v tusamou chvíli se pozvedá k Bohu myslmnoha a mnoha dalších. Je to společnáposvátná chvíle křesťanů a to vědomí násspolečně posiluje.Když se v 60. letech minulého stoletípřipravoval polský národ na tisíciletévýročí přijetí křesťanství, kardinál Wyszyńskizavedl tzv. Apel Jasnogursky. Tobyla modlitba, která se každý den konalav devět hodin večer před obrazem PannyMarie na Jasné Hoře u Čenstochové,Zvoněník modlitbě v určitýčas nás sjednocujedo tajemnéhospolečenství.a každý se k ní měl v duchu přidat na tommístě, kde právě byl. Toto každodenníspolečenství modlitby mělo velký význampro posilu víry v těžkých časech a proudržování jednoty národa. Dodnes polskákřesťanská televize tuto každodennívečerní modlitbu z Jasné Hory přenášído celého národa i do světa.Modlitba Anděl Páně při pravidelnémzvonění může plnit podobnou úlohu.Co nic nestojí...Od té doby, co nám zvony pohání většinouelektřina a automatika, se nám to poněkudodosobnilo. V mé rodné obci není kostel,jen malá kaplička se zvonicí. Dodnes tamnení zavedena elektřina, a tak pravidelnézvonění má stále někdo na starosti,13/2010 • 41

Anděl Páně – modlitba za zachování a rozšíření víryTato modlitbamůže býtv dnešní doběspolečnou prosbouza obnovu víryv Evropě.v noci na poli, pociťovala i vídala jsemzlé duchy kolem sebe; ale jakmile v Koesfelduvyzváněli na jitřní, cítila jsem, že zlíduchové prchali. Vždycky jsem pak mělaza to, že dokud jazyky apoštolů působilyještě tak daleko, jako to bylo na počátkuCírkve, nebylo zvonů zapotřebí. Ale nyníje třeba, aby volaly i jazyky kovové.Kde však duch apoštolů vyprchala kde jen zvony rozšiřují požehnánía zahánějí mocnosti pekelné, takový krajse podobá stromu, jehož koruna, přijímajícmízu kůrou, ještě kvete, jeho jádro všakuž je mrtvé. Cítím, že hlahol zvonů mnohemvíce posvěcuje, povznáší, posilujea dojímá než kterýkoli jiný zvuk, kterými naproti tomu zní ponuře a temně;ano i varhany v kostele se jim nemohouvyrovnat.“Svatý otec se pravidelně modlí Anděl Páně s poutníky ve VatikánuFoto: Flickr, Michael TinklerVíme, že v tu samou chvíli se pozvedák Bohu mysl mnoha a mnoha dalších.Zvonění a liturgie CírkveLiturgie mluví o zvonění hlavně při proměňováníTěla a Krve Páně při mši svatéa při oslavě Kristova vzkříšení o velikonočnívigilii. Zvony tedy říkají: Kristusvstal z mrtvých, Kristus žije, Kristus jemezi námi přítomný ve svátosti v našichkostelích. Zvonění je vždy náboženskýhlas, promlouvající tajemně beze slovk naší duši.kdo tam musí na určitou hodinu přijít. Jeto starost, která toho člověka velmi omezuje.Ale nese se s tím oběť, která tomustále dodává vnitřní hodnotu. A ti, kteří toslyší, to dobře vědí. I kdyby zvoník za todostával nějakou symbolickou odměnu, tatomu na hodnotě neubere, je jen spoluúčastítěch, kteří mu ji dají. Staří lidé vyprávějí,jaká starost to byla, když bývali na polidaleko za vsí, a na poledne bylo kvůli zvoněnípotřeba být vždy přesně doma. Znaljsem v jiné farnosti také jednu starou paní,která už obtížně chodila s holí a bydleladost daleko od kostela – každá cestaz domu do kostela jí trvala čtvrt hodiny,a přesto vytrvale léta chodila zvonit.Aktualizace modlitby CírkveVěříme, že když zvoní posvěcené zvony,v té chvíli aktualizují modlitbu Církvedo nich vloženou. Ta je tak stále přítomnáa ve spojení s těmi, kteří se při tom modlí,opravdu živá. Je to jeden ze stálých projevůživota Církve ve světě bez ohleduna plynoucí věky.Blahoslavená Kateřina Emmerichováve svých mystických viděních také popisuje:„Odmalička jsem pociťovala hlaholposvěcených zvonů jako paprsky požehnání,které kam dopadnou, zapuzujívšecko zlo nepřátelských mocností. Jistotněvěřím, že posvěcené zvony zahánějísatana. Když jsem se v dětství modlila42• www.milujte.se

StrukturamodlitbyAnděl PáněZvěstování, vitráž v TaizéFoto: Wordpress, brotherutoySvatý Jan Kapistránský OFM v čele křesťanských vojsk, která v bitvě u Bělehradu v roce 1456 pod vedenímuherského krále Jánoše Huňádyho zastavila a rozprášila muslimskou armádu (maďarská malba, 19. století)Zastav se!Před léty jsme opravovali střechu na jednévesnické kapli se zvonicí. Byl jsem s pokrývačemna střeše. V poledne přišel zvoníka začal zvonit. Pokrývač položil tašku, kterouměl v ruce, narovnal se a říká: „Kdyžzvoní, tak nedělám. To by bylo, abych sitaké nemohl chvíli odpočinout. Víte, jakten den je dlouhý, když někde nezvoní?“Ten pokrývač nebyl praktikujícím věřícím,asi se moc nemodlil, ale když zvonilo,nikdy nedělal.Pokrývač položiltašku, narovnalse a říká:„Když zvoní, taknedělám.“I to může být naplnění smyslu zvonění.Zastavit se. Odložit na těch několikminut práci. Pohlédnout do dálky,na oblohu... Uvědomit si, co vlastnědnes od rána dělám, kam směřuji, čehochci dosáhnout. Kde je můj cíl? Takovéchvilky by se určitě staly požehnanýmia pomáhaly by životním situacím nacházetsmysl. I proto zvoní.P. Jindřich BartošFoto: Wikimedia CommonsFoto: Flickr, Jessie RomaneixAnděl Páně zvěstoval Panně Mariia ona počala z Ducha Svatého.Zdrávas, Maria, milosti plná,Pán s tebou; požehnaná Ty meziženami a požehnaný plodživota tvého – Ježíš.Svatá Maria, Matko Boží,pros za nás hříšnényní i v hodinu smrti naší. Amen.Maria řekla: „Jsem služebnice Páně,ať se mi stane podle tvého slova.“Zdrávas, Maria...A Slovo se stalo tělema přebývalo mezi námi.Zdrávas, Maria...Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,aby nám Kristus dal účast na svýchzaslíbeních.Modleme se:Pane, poznali jsme andělsképoselství o vtělení Krista,Tvého Syna;vlej nám, prosíme, do dušesvou milost,ať nás jeho umučení a křížpřivede k slávě vzkříšení.Skrze Krista, našeho Pána.Amen.V době velikonoční se místoAnděl Páně užívá modlitbaRaduj se Královno nebeská.13/2010 • 43

duchovní životPřijímat požehnáníFoto: archiv MS!a žehnatS Boží milostí je to, jako kdyžse chce člověk opalovat. Musíhledat místa, kde slunce svítí.Pokud by zůstal ve stínu, zakusíjen částečně teplo plynoucí zeslunečního záření – něco z něhotedy má, ale určitě se neopálí.Požehnání je způsob, jímž proudípaprsky Boží lásky a dobrotyk nám lidem.Co je požehnáníLatinské slovo pro žehnání je benedicere.Skládá se ze dvou slov: bene – dobřea dicere – mluvit. Řecký výraz pro žehnáníje eulogia se skládá také ze dvou slov: eu –dobře a logos – slovo. Otec biskup VojtěchCikrle říká: „Žehnání je slovo, jímž přejidruhému dobro od Pána. Nemusí být spojenos gestem žehnání, ale musí být spojenos upřímnou touhou zprostředkovatbližnímu Boží pomoc a moc v konkrétnísituaci. Žehnání je vyjádřením lásky, jeposilou duše a často jediným prostředkemproti úzkosti. Žehnání pomáhá i vztahůmmezi přáteli a spolupracovníky.“Požehnání není formálním a prázdnýmúkonem, ale přináší hojné ovocea duchovní sílu.„Žehnání jeslovo, jímž přejidruhému dobrood Pána...“(biskup VojtěchCikrle)Jak mohu žehnat?Nejčastěji jsme si zvykli dávat požehnáníznamením kříže. Kolik lidí dělá toto znamenína čele druhých a nemusí se jednatjen o příbuzenské vztahy.Žehnáte tím, že prokazujete dobrodiní– chováte se k druhému člověku laskavě,a to ne z povinnosti, ale z lásky. Ježíšv evangeliu (Mt 25. kap.) ukazuje, že největšíbohatství je, když nakrmíš druhého,když mu podáš sklenici nápoje… KdyžJežíš vysvětluje tyto postoje v evangeliu,užívá jednu krásnou větu: „Pojďte, požehnaní“– protože jsme požehnání (dobro)rozdávali.A konečně také žehnáte, když pro druhéhovyprošujete Boží přízeň. Jak často seza druhé modlíme, přimlouváme za jejichdobro a požehnání?Staň se požehnánímŽehnáte-li, dáváte prostor Bohu, aby mohlpůsobit. Předpokladem je nejdřív požehnánípřijmout, být požehnaným. Teprvetehdy je můžeme přenášet na druhé.Každý člověk vyzařuje to, co máve svém srdci. Vyzařuje buď prokletí,nebo požehnání. Rozdávám, co mám, aťchci, nebo nechci. Nemůže vyrůst na dobrémstromě špatné ovoce a zase naopak,říká Pán Ježíš.44• www.milujte.se

Co když jsou lidé uzavřenivůči požehnání?Vezměme si jeden příklad: když člověkauvnitř těla něco bolí, když něco onemocnělo,lék dopravíme do těchto nemocnýchorgánů injekcí do ruky nebo jiných tradičníchmíst. Téměř nikdy nenapíchnemeplíce, srdce či jiný nemocný orgán přímo.Podobně se stáváme Boží injekcí (nebospíš místem, přes které tato Boží injekceprochází), kterou Bůh vyléčí nemocné,když sami Boží požehnání přijímámea „předáváme“ do svého okolí. Nesmímemít ovšem ruku ze dřeva, to znamenánelze žít v nenávisti s lidmi, zvláště s těmi,kterým vyprošujeme požehnání. Mámelipředat Boží požehnání, je třeba žíts Bohem.Jaký význam majípožehnané předmětyCo se týče svěcení a žehnání různýchpředmětů, to rozhodně není „pohanský“zvyk. Svěcením je uvedená věc vyjmutaz profánního užívání a má sloužit k oslavěBoha – bohoslužbě. Ve většině případůse však věci nesvětí (i když se tomu takněkdy nesprávně říká: „Prosím, posvěťtemi růženec, auto...“), ale žehnají. Skrzepožehnané předměty můžeme získat Božípožehnání na základě modlitby Církve.Při jejich žehnání prosí Církev za ty, kteříje budou používat. Tyto předměty nemajínic společného s amulety!Opak žehnáníV jedné novostavbě začaly pukat stěny. Přizjišťování příčin vyšlo najevo, že na tommístě, kde byla budova postavena, bylanalezena kostra vojáka. Bylo pravděpodobné,že voják před svou smrtí mohl proklíttoto místo, lidi… Tento dům byl tedypožehnán a od té chvíle přestalo zdivopukat.Pozn. redakce: Tak jako je žehnání oslavouBoha a směřuje k tomu, aby byla vyprošovánajeho dobrodiní a byla potlačena moc zlave světě, tak je prokletí pravým opakemžehnání. Když někoho proklínám, znamenáto, že v nenávisti přeji někomu něco zlého.Prokletí skutečně existuje a působí. Alenepůsobí jaksi automaticky a vždycky. Člověkse mu může bránit. Když žiješ v milosti Boží,ve skutečném přátelství s Bohem, tak Pán Bůh– Boží milost tě ochraňuje. Viz články Žehnání– oslava Boha, potlačení zla ve světě a Prokletí– opak žehnání v Milujte se! 8/2009, str. 17–21 –dostupné, podobně jako všechna dosud vyšláčísla, i na internetu na www.milujte.se.P. Josef HavelkaKaždý člověk vyzařuje to, co má vesvém srdci. Vyzařuje buď prokletí,nebo požehnání.Žehnání na cestuPožehnání cestou na VelehradFoto: archiv MS!Ten, kdo žehná, začne slovy:Naše pomoc je ve jménu Pána.Odpověď: Neboť on stvořil nebei zemi.Krátké čtení z božího slova (Jan 14,6):Slova svatého evangelia podle Jana.Ježíš řekl Tomášovi: „Já jsem cesta,pravda a život. Nikdo nepřicházík Otci než skrze mne.“Nebo: Tob 4,19aŽehnací modlitba:Ať vám (ti) Bůh žehná a chrání vás.Ať je průvodcem na vaší cestě,ať vede a střeží vaše kroky,abyste na přímluvu Panny Mariea za přispění andělů strážnýchdosáhli bezpečně cíle své cestya v proměnách času i světa celýmsvým životem směřovali k věčnémucíli. Prosíme o to skrze Krista,našeho Pána.Odpověď: AmenPožehnej vás všemohoucí Bůh Oteci Syn i Duch Svatý.(přitom dělá kříž nad těmi,kterým se žehná)Odpověď: AmenFoto: P. Antonín Basler, CSMDobrořečme Pánu.Odpověď: Bohu díky.Dle Benedikcionálu, ČBK, liturgickákomise, Praha 199413/2010 • 45

RC Monitor rozšířil spektrumkatolického tisku o koncepčněkonzervativní list, věrný katolickétradici i Církvi jako celku.vající pronásledování křesťanů. O tom sepředtím u nás nemluvilo a nepsalo.Myslím si, že RC Monitor rozšířilspektrum katolického tisku o koncepčněkonzervativní list, věrný katolické tradicii Církvi jako celku. V době, kdy se stalomódou okopávat kotníky papeži, biskupůma v zásadě každému, kdo se ke svévíře jednoznačně hlásí, to považujemeza potřebné.Myslíte, že lidé stíhají vše číst?Dnes je doba zahlcená slovem, lidé sev něm topí a zůstávají pak bez informací,protože nemají klíč k dění ve světěa roztříštěná sbírka poznatků v nich jenzanechává chaos, pocit malosti a strach.Řešením ale není přestat zprávy a komentářevydávat, protože prostor spolehlivězahltí světská masmédia. Lidé se musejínaučit rozlišovat. Samozřejmě nenímožné číst vše. Musíme se naučit vybíratsi, co je přínosné – práce s textem by mělapatřit k základnímu vzdělání. Zvláštěu věřících se někdy setkáváme s pocitem,že musím přečíst vše, když se jedná o věcitýkající se náboženství. To samozřejměnelze a ten, kdo to zkusí, to časem vzdá,nečte nic a pustí si televizi.Získali jste řadu zkušeností. Jak teďhodnotíte mladé lidi v Církvi?Mám-li to říct stručně, tak se nám zdá, že„čím mladší, tím konzervativnější“. Patřímes manželem k poválečné generaci,která založila svoji identitu na mezigeneračnívzpouře a řada dnes již starých lidíi v Církvi předpokládá, že další generacebudou stejné – stále revolučnější a vzpurnější,a to zvláště v oblasti sexuality.Vezměte si jen časopis Milujte se!. Kdyžse naše občanské sdružení Res Claritatisrozhodovalo, zda jej začít pomoci vydávat,všichni si ťukali na čelo. Časopis promladé zaměřený na čistotu, na náročnýživotní styl, ukazující nezastřeně, kde jepravda a kde omyl i v oblasti víry a mravů.Všichni nás nabádali, ať o některýchvěcech nemluvíme, jinak nás to ekonomickyzničí. Nemáme totiž žádné rezervy,ani nás nepodporuje žádná instituce a veškerépříjmy jsou výhradně z drobnýchdarů čtenářů. A dnes se ukazuje, že říkatjasné „ano a ne“ byla nejlepší cesta. ČasopisMilujte se! dnes vychází v nákladu přesahujícímtřicet tisíc výtisků. Mladí lidémají relativismu už dost a touží poznat,kde je pravda, jak žít věrně, bez rozvodů,bez traumat, a vědět, jak neopakovat našechyby.Nikdo není ale dokonalý. Jaký majímladí podle vás problém?Neznají dějiny. Zpravidla neslyšeli o Církvinic než pomluvy, a věří jim, věří frázímo „temném středověku“, o „agresivníchkřížových výpravách“ a podobně. To neníjejich vina, ale je třeba to dohnat. Protojsme vydali knihu Jak katolická církevbudovala západní civilizaci, která má stálevelký ohlas. Rádi bychom letos vydali něcopodobného. Kdo je zakořeněný v dějinách,je obtížně manipulovatelný.Kdyby vám chtěli mladí lidé pomoci,jak by mohli?To je jednoduché – pomoci dostatRC Monitor k dalším lidem v jejich okolí.A pak stálou bolestí je získávat dobrékomentáře, které umí jít po „švu“ mezináboženstvím a světem, aby se Církevneuzavírala do ghetta. Oblasti jakopolitologie, ekonomika, kultura, zahraničnívztahy, charita, hudba, dějiny atd.volají po komentářích, aby věřící věděli,jak se víra promítá do běžného života,a uměli lidem kolem nás ukazovat cestuke Kristu.Připravil David PetrlaZačali jsmeinformačnímwebemres.claritatis.czFoto: Flickr, Ed YourdonOd té doby, covycházíme, se„odtabuizovala“některá témata.A pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuV současné společnosti mají hromadnésdělovací prostředky zvlášť důležitouúlohu v informovanosti, kulturním rozvojia ve výchově. Tato úloha vzrůstá důsledkemtechnického pokroku...Odpovědní představitelé tisku mají přišíření informací právě z titulu svého povolánípovinnost sloužit pravdě a neporušovatlásku.Srov. Katechismus katolické církve, Karmelitánskénakladatelství, Kostelní Vydří 200113/2010 • 47

svědectvíVše si můžeme vyprositKorunkak Božímumilosrdenství(lze se modlit na obyčejnémrůženci)Na začátku:Otče náš…; Zdrávas Maria…;Věřím v Boha…Na zrnkách Otčenáše:Věčný Otče, obětuji Ti Těloa Krev, Duši i Božství Tvéhonejmilejšího Syna a našehoPána Ježíše Krista, na smírza hříchy naše i celého světa.Na zrnkách Zdrávasů:Pro Jeho bolestné utrpeníbuď milosrdný k námi k celému světu.Na závěr (třikrát):Svatý Bože, Svatý Silný,Svatý Nesmrtelný,smiluj se nad námia nad celým světem.Žádný ideál to nebylNedílnou součástí duchovního života jemodlitba. Rozhovor s Bohem, který seodehrává v každém z nás a u každého májiný rozměr a podobu. Na modlitbu seodkazují všichni církevní otcové a světci.Jsou o ní napsána sáhodlouhá pojednání.Ponoření do modlitby je líčeno jakoněco úžasného a nesrovnatelného s ničímjiným. Tak doprčic, proč já, Hospodine,stihnu během modlitby rozplánovat svůjtýdenní pracovní program, sestavit jídelníček,popřemýšlet, co si obleču, a přitom po očku kontrolovat hodinky. Takhlenějak jsem bědovala nad svou neschopnostímodlit se a soustředit se na modlitbu.Jenže co s tím? Po dlouhé době jsemdospěla k závěru, že sama to nezměním, auposlechla dobré rady, ať si neváhám jakékolivdary vyprosit. Začala jsem se tedymodlit za dar modlitby. Nějak tak automaticky,nijak násilně, nebo že bych se zanic jiného nemodlila.Začala jsem se za to modlitSpíše to bylo občasné: „Pane, dej, ať se timá modlitba líbí“ nebo „ať mě naplňujeradostí“ nebo jiná prosba spojená s modlitboua samozřejmě obrovská vděčnost zachvíle, kdy tomu tak bylo. Změna přišlapomalu a nenápadně, tak jako vycházelymé modlitby, a najednou jsem si uvědomila,že mi modlitba dává mnohem vícnež dřív, že se modlím ráda. Uvědomilajsem si, že najednou mám něco, co dřívenebylo a co bych si troufla nazvat daremmodlitby. Rozhodně to neznamená, žebych měla patent na modlitbu a umělase modlit mnohem lépe než jiní, a myslím,že o tom to ani není. Je pořád na čempracovat a kam se posouvat. Spíš se chcipodělit o tu zkušenost s pravdivostí větyz Evangelia (Lukáš 11,9): A tak vám říkám:Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete;tlučte, a bude vám otevřeno. Nebojtese tedy vyprosit si cokoliv. Pokud je vámto třeba, náš milosrdný Otec v nebesíchvám to jistě rád dá.KláraNebojte se tedyvyprosit si cokoliv.Pokud je vámto třeba, nášmilosrdný Otecv nebesích vám tojistě rád dá.ImprimaturMons. Karel Otčenášek, biskup královéhradecký,v Hradci Králové dne 7. července 1995Foto: archiv MS!48• www.milujte.se

svědectvíBůh je s námi,i když to vypadá bezvýchodněNa narození syna, dcery, vnoučete čijiného drobečka se jistě každý těší.Také já jsem byla moc šťastná, že teta sestrejdou budou mít miminko, a už jsemsebe samu viděla, jak ten malý zázrak rozmazluji.Po čase jsem se však dozvěděla,že nenarozené dítě není zdravé. Doktořiříkali, že nejspíš bude postižené. Kdyžjsem to slyšela, cítila jsem se strašně. Přišlomi to nespravedlivé a pořád jsem siříkala, proč to muselo potkat právě je. Měsamotnou tato zpráva velice zasáhla, alejak se museli cítit nastávající rodiče...Od té doby jsem se začala za to nenarozenémiminko modlit. O modlitby jsempoprosila i otce Marka a věřím, že jsmenebyli jediní, kdo prosili o zdraví dítěte.V modlitbách jsem se obracela hlavněk Božímu milosrdenství a Panně Marii.Foto: Flickr, photosavvyPo čase jsem se však dozvěděla,že nenarozené dítě není zdravé.Cítila jsem se strašně.I přes to, že vím, že Bůh je milosrdnýa mé modlitby slyší, moc jsem nevěřilatomu, že budou vyslyšeny...Před dvěma týdny se však šťastnýmrodičům narodil zcela zdravý syn. Je tozázrak v podobě malého děťátka, kterémuBůh dal obrovskou milost. Každý den Muza to děkuji a jsem Mu moc vděčná (a jistěnejen já...). Pro samotné rodiče to mohlabýt i jakási zkouška. Když se někdoFoto: Flickr, reegonedozví, že jeho dítě bude nemocné, můžena to reagovat i tak, že se postiženéhodítěte vzdá, odmítne ho a matka půjdena potrat.Bůh nám je oporou i v těch nejtěžšíchchvílích, kdy si myslíme, že už nenívýchodisko, ale s Jeho pomocí všechnozvládneme.KatkaMisijní kongregace Služebnic Ducha Svatého (SSpS)(Congregatio Missionalis Servarum Spiritus Sancti)Jsme mezinárodní misijní kongregací. Více než 3000 misijních sester pracuje ve vícenež 40 zemích všech světadílů. Misionářská služba je základem a cílem naší kongregace.Jako misionářky sloužíme ohlašováním evangelia všude tam, kde ještě nebylo, nebo jenedostatečně hlásáno. V síle Ducha Svatého všem lidem ohlašujeme lásku Boží, aby jejlidé znali, milovali a oslavovali.Adresa v ČR: Misijní sestry Služebnice Ducha Sv., Pod Kateřinkou 245, 756 43 Kelčtel.: 571 620 816, e-mail: sspskelc@seznam.czwww.ssps.sk, www.svd.czFoto: archiv SSpS13/2010 • 49

manželství a celibátFoto: 2x archiv MS!svátosti manželství bylo manželství povýšenodo nadpřirozeného řádu a stalo sezdrojem nadpřirozené Boží milosti, tj.také skrze ně jsou lidé nadpřirozenýmzpůsobem Bohem obdarováni a posvěcováni).Boží království, ačkoli je v tomtosvětě již přítomné, není z tohoto světaa svého dovršení dojde na věčnosti – jetedy dobrem nadpřirozeným – duchovníhodnotou. Zde je ale také skryt problém,na který Ježíš upozorňuje: „Všichni tonechápou, jen ti, kterým je to dáno.“Vysoká hodnota Božího království jezjevná jen ve víře. Možná právě protomnoho lidí (dokonce i věřících!) tentozpůsob života nechápe a mají na nějnesprávný pohled.A co na to svatý Pavel?V sedmé kapitole prvního listu KorinťanůmPavel řeší otázky souvisejícís napětím mezi životem v manželstvía v panenství. Z rad, které udílí, by semohlo zdát, že manželství jednoznačněstaví na druhou kolej. Nebudu zde citovatcelou kapitolu, ale chtěl bych zmínit několikvět, které jsou důležité pro správnépochopení textu.Ve verších 1–2 a 8–9 radí svobodnýmvstupovat do manželství, je-li jimzatěžko žít zdrženlivě. To by potvrzovaloprvní dojem, že manželství je pro Pavlajen „z nouze ctnost“. Ve verši 7 vyjadřujedokonce své přání, aby všichni byliv panickém stavu jako on. Ale v tomtéžverši říká ještě jednu velmi důležitouvěc: „Ale každý má od Boha svůj vlastnídar: jeden pro to, druhý pro ono.“ Vnímátedy způsob života v panictví i v manželstvíjako Boží dar – možná bychom mohliříci i jako Boží povolání spojené s milostí!A ví také, že Bůh dává různým lidemv tomto směru různá povolání.Minout se svým povolánímznamená trápeníČteme-li pozorně sedmou kapitolu Prvníholistu Korinťanům, vidíme, že Pavelje realista. Zná obtíže spojené se životemv manželství, očekává také brzký příchodPána (ten očekáváme i my, i když užvíme, že Boží časová měřítka jsou jiná nežnaše – srov. 2 Petr 3,3–10) a služba Kristuje pro něj na prvním místě. Za těchtopředpokladů radí zůstat svobodný. Ví aletaké, že ne každý má od Boha dar k životuv panenství, a chápe, že na prvním místě jedůležité, aby člověk žil ve shodě se záměrem,který pro jeho život má Bůh. Minoutse svým povoláním znamená jen trápení.Pro manžele i pro svobodné však můžeplatit důvod, pro který Pavel o všem takobšírně hovoří: „To však říkám ve vašemzájmu, ... abych vás vedl k ... nerušenéoddanosti Pánu.“ (1 Kor 7,35) Pavel chce,aby takto křesťané žili – manželé i svobodní.Ví, že pro manžele je to těžší, alejistě ne nemožné. Na tyto obtíže upozorňuje,zviditelňuje je („ženatý se staráFoto: Flickr, billnwmsuMy, kteří jsmese pro celibátrozhodli,si vážímemanželstvía podporujemety, kteřív něm žijí.52• www.milujte.se

manželství a celibátKdo očerňujemanželství,umenšuje i krásupanenství, kdoje chválí, zvyšujeobdiv, kterýpatří panenství.(sv. Jan Zlatoústý,†407)Foto: archiv MS!o světské věci a je rozpolcen“ – v. 33), abyse člověku nestalo jeho manželství překážkouna cestě ke Kristu, ale jednou z cestk němu.Kristus – středTa poslední myšlenka o důležitosti volbytakového životního stavu, který „náspovede k nerušené oddanosti Pánu“je velmi podstatná. Katechismus násv článku 1618 učí, že „Kristus je středemcelého křesťanského života. Svazek s nímzaujímá první místo před všemi ostatnímisvazky, rodinnými nebo společenskými.“Ježíš sám toto místo v našem životě vyžaduje:„Kdo přichází ke mně a nedovede sezříci svého otce a matky, své ženy a dětí,svých bratrů a sester, ano i sám sebe,nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,26)On je Pán, ale láska k němu nijak neodsouvána druhou kolej ostatní mezilidskévztahy, které člověk prožívá, takaby na Krista musel někdo žárlit. Láskake Kristu je duší všech našich ostatníchvztahů a dává jim řád. Svatý Pavel mnohokrátve svých listech opakuje „milujivás v Kristu“.Otcovství a mateřstvítělesné a duchovníBible jako celek zjevuje krásu manželstvíi panictví žitých podle Boží vůle. Krásnárodina je znamením Božího požehnání(srov. Žalm 128).Lásku Boha k jeho lidu proroci častopřirovnávají k lásce manželů. Svatý Pavelv páté kapitole listu Efezanům mluvío manželství jako o velikém tajemství,které vztahuje na Krista a Církev. Podobnějako je věrná láska manželů obrazemlásky Krista a Církve, je život panny nebopanice znamením Církve, neporušenépanny, která očekává svého Ženicha Ježíše,který znovu přijde.Manželé se skrze dar předávání životapodílejí na Božím otcovství. Na tomtootcovství a mateřství ale mají podíl takéti, kteří žijí v celibátu. Svoji otevřenost proBoha jsou schopni sdílet lidem a probouzetv nich život věčný. Proto bývají také plnýmprávem nazýváni otci nebo matkami.Znamení budoucího věkuTato otevřenost pro Pána je vyjádřenaslovy knihy Zjevení „oni následujíBeránka, kamkoli jde“ – tak je panenstvísvobodou pro Pána, dobrodružnouvýpravou vstříc Pánu, který přichází (srov.Mt 25,1–13) a znamením budoucího věku,kdy se lidé ani nežení a nevdávají, ale jsoupodobni andělům (Mt 22,30).Vzájemná úctaTím, co jsem napsal, bych chtěl pomocivěřícím i nevěřícím k tomu, aby celibátsprávně pochopili, vážili si ho a povzbuzovality, kdo si jej zvolili jako svoji životnícestu. Podobně jako my, kteří jsme se procelibát rozhodli (já sám jsem katolickýmknězem), si vážíme manželství a podporujemety, kteří v něm žijí.S Bohem se rozhodnouta s ním vytrvatMůže se stát, že jsme zavaleni starostmi,které přináší život v manželství nebov celibátu. Snad pak máme tendenci vidětna všem to horší a trochu závidět těm, kdozvolili jinak. Jedni říkají: Jo, pan farář, tense má. Jiní zase: Vy ženatí, vy se máte...Tyto stesky nikam nevedou, leda k opuštěnízvolené cesty. Ale když opustím cestu,to se teprve nikam dál nedostanu...Lépe je stále hledět na duchovní ideály,které jsou se zvolenou cestou spojené.Stále obnovovat a dokonce prohlubovatrozhodnutí, která stála na počátku cesty.A co je důležité: Než cestu nastoupím, hledatnejen sám, ale i s Boží pomocí (v modlitbě,při exerciciích), která cesta je promne ta správná. Ke které cestě mne Bůhzve. A po ní pak s jeho pomocí jít až k cíli.A snad jedna dobrá rada na závěr. Codělat, když člověk zjistí, že cesta, po kterése již vydal, možná není „jeho povoláním“?P. Marek Mayer, zkušený duchovnírádce a dlouholetý spirituál v litoměřickémkněžském semináři, říkával: V takovémpřípadě máš ještě vždy možnostsi ve vytrvalé modlitbě toto povoláníod Boha vyprosit!P. Jindřich ČoupekA pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuZ nauky CírkveManželství není ustanoveno lidmi,[Sent. certa]ale Bohem.Manželství je pravá a vlastní svátost ustanovenáKristem.[De fide]Každá platná manželská smlouva mezi[Sent. certa]křesťany je sama sebou svátostí.Svátost manželství dává manželům posvěcujícímilost.[De fide]Srov.Dogmatika,Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994.13/2010 • 53

Jak to vidí gynekoložkaRakovina děložníhočípku – sexuálněpřenosná nemocPohlavním stykem senepřenáší jen AIDSÚvodem si musíme říci, že rakovinaděložního čípku má virový původ a přenášíse pohlavním stykem. Je to druhénejčastější nádorové onemocnění a třetínejčastější příčina úmrtí u žen celosvětově.Pro zajímavost pár čísel: v Českérepublice se výskyt této rakoviny pohybujekolem 20 na 100 000 žen za rok. Topředstavuje 1000–1100 nových případůročně a úmrtnost na toto onemocnění jekolem 400 žen za rok. S těmito počty senemá Česká republika čím chlubit. Málokterážena u nás si totiž uvědomuje důležitostpreventivních prohlídek – tedy i když„mě v tuto chvíli nic netrápí“.Při sexuální výchově se často skloňuje,že pohlavním stykem se přenášíAIDS, syfilis, kapavka, ale nemluví seo tom, že se mnohem více šíří pohlavnímstykem lidské papillomaviry, které dokážouženu spolehlivě usmrtit. Střídánípartnerů, nevěra a neodpovědné sexuálníchování je nejlepší cestou, jak rakovinuděložního čípku získat.Střídání partnerů, nevěraa neodpovědné sexuálníchování je nejlepší cesta,jak rakovinu děložního čípkuzískat.Lidské papillomaviryLidské papillomaviry napadají buňkykůže a sliznic a výsledkem je řada onemocněníod nezhoubných kožních a slizničníchvýrůstků, bradavic, kondylomataž po výše zmíněný zhoubný nádor. Smrtelněnebezpečný virus může sedět a číhatve sliznicích pochvy, zevních rodidel,konečníku, dutiny ústní a penisu. Těhotnéženy nakažené nízkorizikovými typypapillomavirů, které vytvářejí genitálníbradavice, sice rakovinu nedostanou, alemohou při porodu nakazit dítě tzv. papilomatozouhrtanu, což je život ohrožujícístav, při kterém dochází k uzávěru dýchacíchcest a udušení. Na rozvoji rakovinyděložního čípku se významně spolupodílíužívání hormonální antikoncepce, kouření,porucha imunity a další sexuálněpřenosná onemocnění, např. chlamydie.Lidských papillomavirů je v současnédobě známo přes 130 typů. Minimálněo 7 z nich víme, že mohou způsobovatzmiňovanou rakovinu. Pokud virusnapadne buňky děložního čípku, procesvývoje rakoviny trvá obvykle roky(10–13). Dnes ale není výjimkou nálezFoto: Flickr, obo-bobolinapřednádorových stadií u velmi mladýchdívek ve věku 18 let. Když se onemocněnízachytí včas (tzv. prekancerozy), dáse vyléčit operací menšího rozsahu sezachováním dělohy. Mladé dívky a ženy,které ještě nerodily, tak neztratí možnostotěhotnění a donošení dítěte. Jestliževšak zachytíme onemocnění v pokročilémstadiu, je nutná radikální operaces odstraněním dělohy a případně následnýmozařováním a chemoterapií se všeminepříznivými vedlejšími účinky. Samo-54• www.milujte.se

Jak to vidí gynekoložkaFoto: Flickr, ~Prescottzřejmě ani tato léčba nemusí vést k vyléčenía žena na následky nádoru umírá.Vakcína? Ano, ale...Proti napadení těla bakteriemi či viry selidský organismus brání imunitním systémem.V případě napadení bakteriemi mumůžeme usnadnit obranu antibiotiky, alev případě papillomavirů žádné účinné lékynemáme. Proto se řadu let hledala látka –vakcína, která by vybudila v těle tvorbuvlastních protilátek, a ty by virus zneškodňovaly,a organismus by se tak dokázalsám bránit. Vědecký výzkum byl úspěšný,přes velkou reklamu však nesmíme podléhatiluzím. Při výše uvedeném množstvírakovinotvorných virů ani jedna zedvou dostupných vakcín nechrání protivšem typům. Obě vakcíny chrání protidvěma typům virů (16 a 18) a jedna z nichnavíc brání vzniku nezhoubných bradavic– kondylomat. V případě infekcí a v příroděobecně platí, že potlačení jednohoFoto: Flickr, pedrosimoes7Nejúčinnější prevencí protivšem pohlavně přenosnýmnemocem je předmanželskázdrženlivost a celoživotnímanželská věrnost.O autorceMUDr. Xenie Preiningerovápracuje jako gynekoložkana gynekologicko--porodnickém oddělenínemocnice v Třebíčia provozuje soukromégynekologické ambulancev Jaroměřicích nad Rokytnou,Komenského 30(tel. 568440385; pondělí12.30–16.30 a středa6.30–11.00 a 12.00–17.30)a v Třebíči, Bráfova 50(tel. 568840269;pondělí 7.30–11.30).organismu vede obvykle k přemnoženíjiného. Pokud však nic jiného nemáme,podání vakcíny má určitě smysl, jestliženení zaručena sexuální věrnost partnerů.Nejúčinnější je podání vakcíny před zahájenímsexuálního života.Účinnější než vakcínaZ toho všeho vyplývá, že skutečně nejúčinnějšíprevencí proti všem pohlavněpřenosným nemocem je předmanželskázdrženlivost a celoživotní manželská věrnost.Žádný lék nás nechrání proti všemuza všech okolností. Podání vakcíny by násmohlo vést k pocitu falešného bezpečí,který rozhodně není na místě. Jedině pravidelnépreventivní prohlídky pak mohouzachránit život nebo zabránit nenapravitelnýmškodám, které nemoci mohouzpůsobit.MUDr. Xenie PreiningerováFoto: Flickr, BodHack13/2010 • 55

pro-lifeDaruj svojevajíčko?Vezmouvaše vajíčkoa v laboratořiz něj „vyrobí“malinkaté dítě,které musí projítzkouškou životaa smrti. Pokudnebude vypadatdost zdravé,vyhodí hodo biologickéhoodpadu.Spousta zla by seve světě neděla,kdybychom nazývalivěci pravými jmény.Foto: Ondřej DvořáčekFoto: 3x midlandfertility.comUž vícekrát jsem v tramvaji (pro Brňáky: šalině) narazil na inzerát:Darujte svoje vajíčko! Pomůžete ženám,které by jinak nemohly mít dítě.Dost mne to vytočilo. Představil jsem si nějakou chudou studentku, jaks pocitem, že dělá něco nesobecky dobrého, na tuhle výzvu skočí. A navíc„zdarma“. Přece darování orgánů je u nás bezplatné. I když... Za odběr vajíčkadostane bolestné 10–15 tisíc.Často si říkám, že spousta zla by se ve světě neděla, kdybychom nazývali věcipravými jmény. Ten barevný plakátek vlastně říká asi tohle:Staňte se biologickou matkou dítěte, jehož otce neznáte a které nikdyv životě neuvidíte.Bude mít možná oči a úsměv po vás a vlasy po tatínkovi (nebo anonymním„dárci spermií“), ale nikdy na vás nezavolá „maminko“.Vezmou vaše vajíčko a v laboratoři z něj „vyrobí“ malinkaté dítě, které musíprojít zkouškou života a smrti. Pokud nebude vypadat dost zdravé, vyhodí hodo biologického odpadu. Vaše dítě.Pak Vaše dítě přenesou do dělohy úplně cizí ženy. Když se něco takovéhoděje za peníze a žena pak dá své dítě k adopci cizímu páru, říkáme tomu„náhradní mateřství“. Tady je to taková imitace.Vaše dítě bude mít úplně neznámého otce. Jak se říká situaci, kdy má zadanýmuž dítě se ženou, která není jeho manželka? Nevěra. Tady je to taková imitace.Klinická nevěra.Mnoho žen, které neplánovaně otěhotní, jde raději na potrat, než by své dítědaly k adopci. Přece nejsou „krkavčí mámy“. A tady se děje něco jako imitacenaruby. Dát dítě k adopci z lásky k němu je skutek lásky. Dát dítěk adopci kvůli „lásce“ k rodičům může z dítěte dělat „zboží“.Prodejte nám svoje vajíčko.My z něj pro naše zákazníky vyrobíme dítě.Vaše dítě. Možná vaše jediné dítě.Karel Skočovskýtob.signaly.cz56• www.milujte.se

Česká republika pro JežíšeBůh koná i dnesFoto: Flickr, Anders Adermarkznamení a divy„Na svém prvním působišti jsemměl velké problémy postavitse před lidi a kázat. Trpěl jsemvelkou trémou. Když jsem sinapsal kázání a četl ho, nebyljsem schopný se podívat na lidi.Měl jsem strach. Chybělami odvaha mluvit. Potomjsem onemocněl, ležel jsemv nemocnici a můj stav bylvážný. A pak se stalo něco zcelaneobvyklého...“ vypráví P. JamesManjackal, indický katolický kněz,který letos přijíždíi do České republiky.Zvláštní návštěvaDo nemocnice mě přišel navštívit neznámýmladý člověk – původem hinduista, kterýse nabídl, že se pomodlí za moje uzdravení.Byl jsem zmatený a neměl jsemk němu důvěru. „Kdo jsi?“ zeptal jsemse. „Jsem katolík, byl jsem pokřtěn předosmi měsíci. Poznal jsem Pána Ježíše, přijaljsem Ducha Svatého a dostal jsem daruzdravování, vidění a proroctví. Kdyžjsem jel autobusem kolem, Duch Svatý miřekl, že mám vystoupit, abych se za tebemodlil.“ Pak položil své ruce na mojihlavu a začal se modlit.V modlitbě uváděl podrobnosti o mémdosavadním životě. „Pošli milujícíhoDucha, uzdrav tohoto kněze,“ pokračovalmladý muž a prosil Boha. Toto volánído mě vstoupilo plnou silou. Doufal jsem,že nezačne mluvit o mých hříších, protožejsme tam nebyli sami, ale on udělal právěto: „Otče na nebesích, tento kněz Ti přinášíoběť s nečistým srdcem a nečistýmarukama.“ Tu jsem viděl před svým duchovnímzrakem jakoby bílý list se jmény lidí,se kterými jsem nežil v míru, kterým jsemneodpustil. I všechny mé hříchy na němstály. Byl jsem si jist, Bůh je se mnou velminespokojený, byl jsem přesvědčen, ženejsem dobrým knězem. Uvědomil jsem si,že Pán Ježíš za mnou poslal tohoto mladíka,abych poznal, že Pán o mně ví všechno, a žemám dělat o mnoho víc jako kněz v šířeníjeho slova. Zastyděl jsem se nad svým dosavadnímustrašeným životem a pak ke mněpřišel poprvé v mém životě Pán.58• www.milujte.se

Česká republika pro JežíšeKdyž jsem jelautobusem kolem,Duch Svatý mi řekl,že mám vystoupit,abych se za tebemodlil.Na vidění jsem nevěřilJelikož jsem byl vzdělán v psychologii,nemohl jsem věřit na vidění. A přecejsem viděl zářící tvář Ježíše, který přicházelke mně. Položil ruku na moje ramenoa řekl: „Ty jsi můj kněz!“ Byl jsem velicešťastný. Duch Svatý začal ve mně působita já jsem začal všem odpouštět, počínajeBohem, kterému jsem vyčítal, že mi takzáhy vzal otce (viz informace o P. Manjackaloviv rámečku). Rozhodl jsem se,že všechny, které jsem zranil, požádámo odpuštění. A když jsem sám odpustil,zmizela ve mně všechna zatrpklost a zklamání.Mé srdce zaplnil záblesk naděje. Slyšeljsem jasně Ježíšův hlas: „Odpouštím titvé viny, běž a vyzpovídej se co nejdříveze všech svých vin, zvláště z těch, kterébyly dosud skryty a ze kterých ses správněnevyznával. Mám tě rád, povolal jsem sitě a vybral za svého kněze.“ Bůh mi jasnězjevil svou vůli a svůj plán se mnou. Řeklmi, že se stanu jiným mužem, že buduhlásat evangelium na celém světě a uzdravovatnemocné a postižené. Toto viděnítrvalo 3,5 hodiny a mladý muž už dávnoodešel.UzdraveníÚplně jsem se uzdravil a lékař mi oznámil,že se stal zázrak a že není nutná operace.V posledních měsících jsem nemohl anijednou vstát z lůžka a nyní jsem se sám šelViděl jsem předsvým duchovnímzrakem jakoby bílýlist se jmény lidí, sekterými jsem nežilv míru, kterým jsemneodpustil.projít a pak sloužil pro 100 lidí v kapli mšisvatou. Začal jsem o své zkušenosti bezprostředněvyprávět a neměl jsem žádnéproblémy s komunikací a kázáním.Ztratil jsem zájemo tituly a doktorátyPo tomto zázračném uzdravení a obráceníse můj život zcela změnil. Už jsem nemělzájem získávat v cizině doktoráty, jak jsemsi předtím přál. Nyní jsem toužil jenompo jednom: působit misijně v mnohazemích. Opustil jsem seminář, kde jsemdo té doby vyučoval, představení mě uvolnilipro misijní práci. Svou první obnovuv Kerale jsem vedl v roce 1976.Pochopil jsem svoje povolání a vložiljsem vše do Boží náruče. Uvědomil jsemsi, že moje poslání nespočívá v přednáškáchna univerzitách. Začal jsem působitjako kazatel a modlil jsem se k Bohu, abymi pomáhal v růstu a posilňování mojí víry.Moc Ježíše v EucharistiiJednou jsem měl seminář a v kostele bylomnoho lidí. Modlili jsme se před vystavenouSvátostí oltářní. Před požehnánímpřišel k Svátosti jeden hinduista, který mělrakovinu – viditelnou cystu na čele. Zeptalse mě, zda může obejmout Svátost, zda jev ní přítomný Ježíš. Odpověděl jsem mu,že my věříme, že ve svaté hostii je Ježíš –je to tajemství, které se nedá rozumempochopit. Tento člověk tvrdil, že viděl tvářFoto: Flickr, Oliviéa ruce, které ho volaly, aby přišel k němu.Potom objal ciborium. Doslova zakřičel:„Ježíši, – jsem uzdravený!“ Všichni přítomníviděli, že mu cysta z čela zmizela.Viděl jsem a pochopil víru tohoto člověka,který vůbec nebyl křesťanem. Uvědomiljsem si, že jsem se i já vnitřně proměnil.Od té doby je moje víra pevná a rád sloužímnemocným. V Ježíšově jménu pomáhámtěm, kteří o pomoc žádají. Můj životje životem modlitby.Únos a obdarováníCestoval jsem vlakem na seminář do jižníIndie. Ve vlaku za mnou přišli dva slušněoblečení muži, kteří mi oznámili, že mědovedou na místo semináře. Venku bylopřistavené auto, ve kterém mě spoutalia zavázali mi oči. Odvezli mě do jinéhostátu (Indie je tvořena celkem 25 federálnímistáty a 7 teritorii – pozn. redakce),čtyři dny mě věznili, nedali mi jíst ani pít.Nakonec mě svázaného vyložili u autobusovézastávky, neměl jsem u sebe dokladyani peníze. Policie mě odvezla do nemocnice,protože jsem měl vykloubené ramenoa rozštípnuté kosti na nohách, podlitiny...Měl jsem problémy se spánkem, vnímaljsem veliký strach a měl jsem psychicképroblémy. Můj představený midoporučil návštěvu psychologa. Požádaljsem ho, aby mi umožnili setrvat tři dnyv přítomnosti Svátosti oltářní v mémpokoji, protože jsem ještě nemohl cho-13/2010 • 59

Česká republika pro JežíšeP. James ManjackalJe řeholním knězem z kongregace Misionářů sv. Františka Saleského(M.S.F.S.). Byl profesorem, nyní se věnuje misijní činnosti.Narodil se 18. dubna 1946 v Kerrale v jižní Indii. Vyrůstal v katolickérodině, každodenní modlitba a mše svatá byly samozřejmostí.V sedmi letech mu zemřel otec, což byla těžká událost pro maléhochlapce a jeho matku, která zůstala sama se šesti dětmi. Vstoupildo kongregace sv. Františka Saleského, kde byl 23. dubna 1973vysvěcen na kněze.V současnosti působí jako misionář v Bangalore v Indii, několikměsíců během roku káže v Evropě, ale i na jiných světadílech –v letošním roce přijíždí i do České republiky, aby se mimo jiné účastnili evangelizačního setkání „Česká republika pro Ježíše“ v Kácově.Působí také mezi Araby, kde vytvořil 80 modlitebních skupin. Každýměsíc vede nejméně tři semináře duchovní obnovy. Těžiště jehomisijní činnosti spočívá ve velké úctě k Nejsvětější Svátosti oltářnía v mariánské úctě.Foto: jmanjackal.netPán mi ukázal, že musím pracovatpro Evropu a pro mládež.dit. Tři dny jsem strávil v přítomnostia v rozhovoru s Ježíšem ve Svátosti, abychjim mohl odpustit. Bylo to důležitější nežošetření těžkých fyzických zranění. Ježíšmě uzdravil, nepotřeboval jsem navštívitpsychologa – byl jsem zdravý. Další denjsem už mohl pokračovat ve své činnostimisionáře – kazatele.Pochopil jsem svojepovolání a vložiljsem vše do Božínáruče.Absolutní důvěraPo prožitých zkušenostech mám absolutnídůvěru v Ježíše a v jeho lásku a s velkouúctou a radostí se mu klaním ve Svátostioltářní. Nyní věřím, že toto utrpení promě bylo nutné – čím více mi Pán dopřávátrpět, tím více budu obdarován. Ten únosmě připravil pro obtížné úkoly a osvobodilmě od strachu.Síla Ducha Svatého posiluje člověka,aby k druhým mluvil o Pánu Ježíši způsobem,který také jim umožňuje přijít k Ježíši.Život kroužící kolem Krista uschopňuječlověka, aby v Kristu rostl a stal se podobnýmKristu v opravdové proměně skrzepůsobení Ducha Svatého, takže může říci,nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.Vídám uzdravení, ke kterým docházív průběhu mše svaté... Stále znovu prožívámpřítomnost Ježíše, Marie nebo andělů.To je zdrojem mé síly. Pán mi ukázal, žemusím pracovat pro Evropu a pro mládež.Řekl mi: „Udělám Evropu zase svatou.Modlete se v rodinách. Bůh bude zachraňovatskrze rodiny.“Připravila Alexa Gaspariová(převzato z týdeníku Světlo,redakčně upraveno)Pozn. redakce: Ke skutečnostem obsaženýmv článku se, nakolik je známo, církevní autoritadosud nevyjádřila. Redakce se podřizujekonečnému úsudku Církve.Foto: jmanjackal.netčeská republika pro ježíše• Evangelizační dny v Kácově s P. Jamesem Manjackalemz Indie• Šance pro každého přijít o krok blíž k Ježíši• Odpověď na výzvy Benedikta XVI. při návštěvěv naší zemi60• www.milujte.seVíce informací na www.viraanadeje.cz

Mujovstup doSpolečenstvícistych srdci ´ ´Kontakty na Společenství čistých srdcíwww.spolcs.czP. Vilém M. Štěpán, O.Praem.Římskokatolická farnost, 439 63 Liběšice u Žatce 1farnost.libesice@seznam.cz, tel.: 608 831 584P. Marek Dunda, Náměstí 20, 671 03 Vranov nad Dyjímarek@fatym.com, tel.: 731 402 742„Maru, musím Ti něco říct: Budeš tetou.“„Cože?“ Byla jsem překvapená, alestrašně šťastná. Budeme mít domamalé miminko… To bude super. Ségranení vdaná, ale o to nejde… Všechnobylo krásné, začali jsme se všichni těšitna miminko. Jenom mamka pořád lamentovala,že to je proti Božímu zákonu,měli by se ti dva vzít, aby děťátko přišlodo „požehnaného svazku“. Ne, to ne, myse zatím brát nebudeme. Tak zněla odpověďségry na všechny tyto narážky. Jájsem samozřejmě byla na sestřině straně.O nic nejde. Dnes je to přece normální,že spolu dva mladí žijí na hromádce, jakse říká. Ale moje nadšení vystřídalo přemýšlenía zádumčivost. Jak je to možné,když sestra je křesťanka stejně jako já,byla vychovávána stejnými rodiči jakojá? A to takovými rodiči, kteří si na sebeSice jsem žádnéhokluka neměla,ale v tomhlejsem měla jasno:Chtěla bych kluka,který by na měpočkal...Foto: Pavel Mašekpočkali až do manželství. Kde se stalachyba? Stejné otázky si asi kladla i mamka,ale já jsem navenek hrála spiklence, kterýbyl na straně sestry. Sestru jsem se snažilajakkoliv bránit, ale víc a víc jsem si uvědomovala,že já chci žít jinak. Po celý můjdosavadní život jsem si říkala, že takovétověci (špatné!) se dějí mimo mě. Že to jev jiném světě, než žiju já. A teď najednoubylo všechno tak strašně blízko.Když měl sestřin syn asi tři měsíce,poprvé jsem se dozvěděla o iniciativěČistá láska. Když jsem tak nad tím přemýšlela,uvědomovala jsem si, že na téčistotě asi něco bude. Sice jsem žádnéhokluka neměla, ale v tomhle jsem mělajasno: Chtěla bych kluka, který by na měpočkal, a klidně i do manželství.Mezitím jsem se rozhodovala: Mám,nebo nemám vstoupit do Společenstvíčistých srdcí? Věděla jsem, že by to bylzávazek když ne na celý život, tak alespoňnež uzavřu svátost manželství (toje ovšem poněkud nepřesné – vstupemdo SČS na sebe člověk nebere žádnýnový závazek – jen se veřejně hlásík tomu, podle čeho má žít každý křesťan,a dokonce každý slušný člověk... – pozn.redakce). Vydržím to? Bude to těžké…62• www.milujte.se

svědectvíPane Ježíši, děkuji ti, že mne miluješ láskou bez hranic,která chrání od zlého, pozdvihuje z největších pádů a léčínejbolestivější rány. Odevzdávám Ti svou paměť, rozum,vůli, duši i tělo spolu se svou sexualitou.Slibuji, že se nebudu oddávat sexu, dokud neuzavřusvátost manželství. Dávám si předsevzetí, že nebudu číst,ani kupovat, ani se dívat na časopisy, programy a filmys pornografickým obsahem. Slibuji, že se s Tebou budukaždý den setkávat v modlitbě i při četbě Písma svatého,v častém přistupování ke svatému přijímání a přiadoraci Nejsvětější svátosti. Chci pravidelně přistupovatke svátosti smíření, nepodléhat znechucení a ihned sepozvednout z každého hříchu.Pane Ježíši, uč mne systematické práci na sobě, uměníkontrolovat své sexuální tužby a city. Prosím Tě o odvahu,abych nikdy nebral(a) drogy a vyhýbal(a) se všemu,co zotročuje, především alkoholu a cigaretám. Uč mne žíttak, aby v mém životě byla nejdůležitější láska.Panno Maria, Matko moje, veď mne cestami víryk samému zdroji lásky – Ježíši, abych důvěřoval(a) jenJemu.AmenJe úžasné vědět,že každý den seza mě modlí přes1000 mladých.A navíc dnes se něco jako předmanželskáčistota vůbec nenosí. Nebudu in, všichnise mi budou smát pro mé panenství. Aleradši vytrpím pár posměšků, které můžupřejít mávnutím ruky, než zlomené srdcea rozdrásané tělo. Tak nějak jsem si uvědomovala,že když dva spolu spí předsvatbou, tak jejich vztah vede k zániku.A to jsem nechtěla. Takže je to jasné. Jdudo toho.Začala jsem studovat střední pedagogickouškolu ve Znojmě a spojila jsemse s otcem Markem z Vranova nad Dyjí,který je jedním z iniciátorů vzniku SČSu nás. Myslela jsem si, že přijedu někdyna Vranov a budu přijata jenom tak. OtecMarek mi nabídl dva termíny, kdy mělobýt veřejné přijetí. Termíny byly asi za půlroku. Vybrala jsem si ten první, protožeuž jsem do SČS chtěla patřit.Nadešel můj velký den D. Přijela jsemdo Lechovic na Ain Karim, setkání mládežes veřejným přijetím do SČS. Myslelajsem, že ještě proběhnou další společnépřípravy na přijetí do SČS. Nic se nekonaloa já nabyla dojmu, že přijetí do SČSani nebude. V tu chvíli jsem si myslela,že je všechno ztraceno. Začala jsem semodlit: Pane, byla jsem připravená vstoupitdo Čisté lásky. Jestli Ty nechceš, abyto tak bylo, tak buď vůle Tvá. Jestli ještěnení pravý okamžik, ukaž mi ho, až bududostatečně připravena. Před závěrečnýmpožehnáním se otec Marek zeptal, zdajsou zde ti, kdo jsou připraveni vstoupitdo SČS. Moje zoufalství vystřídaloobrovské štěstí a obrovská radost. Já jsemvstoupila!Asi za čtvrt roku mi přišel diplomo vstupu. Pověsila jsem si ho do pokojenad postel. Přišla sestra, která v té doběbyla už téměř rok vdaná a měla rok a půlstarého syna. Když si přečetla diplom,posměšně se zeptala: „Maru, co to jakomá znamenat? Co když to nevydržíš?“Mrzelo mě, že zrovna ona to nedokážepochopit…Pokaždé, když vstupuje někdo novýdo SČS, mám obrovskou radost, asi takovou,jakou jsem měla při svém vlastnímvstupu. Děkuju Bohu, že můžu patřitdo SČS. I když s nikým nechodím, vím, žeto bude těžké. Ještě teď mám občas problémříct, že jsem se rozhodla žít čistěaž do svatby. Přesto spoléhám na BožíFoto: Jan Haladypomoc. Je úžasné vědět, že každý den seza mě modlí přes 1000 mladých. A že já semůžu každý den modlit za ně.Pane, děkuju za Tvou milost. Děkuju Ti,že smím patřit do Společenství čistýchsrdcí. Pane, prosím, pomáhej mě i ostatnímčlenům, abychom svým příklademmohli rozšiřovat Tvé světlo.MaruškaA pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelskéhoúřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismus?Jakými způsoby jsou všichnipovoláni k životu v čistotě?Všichni jsou podle vzoru Kristovy čistotypovoláni vést život v čistotě podle vlastníhoživotního stavu:– někteří v panenství nebo zasvěcenémcelibátu, jež představují vynikající způsob,jak se oddat snadněji nerozdělenýmsrdcem Bohu;– jiní, jsou-li ženatí nebo vdané, uskutečňujímanželskou čistotu,– nejsou-li ženatí nebo vdané, žijí čistotuve zdrženlivosti.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 200613/2010 • 63

ABCKruciáty láskyKdyž jsi topřečetl, promyslel a promodlil,běž, žij a šiř to dál!1.Měj v úctě každého člověka, protože v něm žijeKristus. Buď vnímavý ke každému – je to tvůj bratra sestra.2.O každém smýšlej dobře – o nikom nesmýšlej zle.I v nejhorším člověku se pokus najít něco dobrého.3.O druhých mluv vždy dobře – o bližních nikdynehovoř zle. Naprav křivdu způsobenou slovem.Nebuď příčinou konfliktů mezi lidmi.4.S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas.Neproklínej. Nezpůsobuj problémy. Nezapříčiňujpláč. Uklidňuj a projevuj dobrotu.5.Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv.Vždy podej ruku ke smíření první.6.Čiň vždy dobře bližnímu. Každému čiň dobro tak,jak chceš, aby ho druzí činili tobě. Nepřemýšlejo tom, co má někdo udělat pro tebe, ale o tom, comáš ty udělat pro někoho.7.Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispějútěchou, radou, pomocí, srdcem.8.Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používajídruzí, jako i ty používáš plody jejich práce.9.Zapoj se do života společnosti. Otevři se chudýma nemocným. Poděl se o hmotná i duchovní dobra.Snaž se vidět potřebné kolem sebe.10.Modli se za všechny, dokonce i za nepřátele.kardinál Stefan WyszyńskiŘímskokatolický farní úřad, Náměstí 20671 03 Vranov nad Dyjíe-mail: redakce@milujte.sesfsdfsdfsdfsdfsdfsdfsdsdfsdfsdfds