zaprazi_07-2010 - Zápraží

Dětská stránkaPOMOZTE ONDROVI NAJÍT CESTUTři šikulkové vyhrají sadu pastelekTrojhranné pastelky jsou pro malé děti ideální. Dobře se drží a malékreslíře nebolí ruka. Navíc tyto pastelky podporují správný, takzvanýšpetkovitý úchop. A v neposlední řadě se neskutálí ze stolu…SOUTĚŽNÍ ÚKOLMilé děti, Ondra se potřebuje dostat domů. Po cestě naráží na různépředměty. Napiš, jaké postupně sebere, když jde po správné cestě.Řešení pošlete na redakční adresu nebo mail: redakce@zaprazi.eu. Nezapomeňte uvést adresu.Vylosovaní výherci zminulého čísla:Eliška Tyrnerová, Dobříkov; Lukáš Kříž, Velké Popovice; Natálka Koutná, Úvaly.Ilustrace: Anna FantováHistorie regionuDětský domov funguje téměřsto letDětský domov v Pyšelích bylsvého času nejmodernějšímsirotčincem v celémRakousku-Uhersku. Oficiálnínázev zněl Útulek sv. Josefaa dodnes stavba upoutásvou krásnou architekturou.V roce 1899 byl v Praze na Královských Vinohradechzaložen domov pro sirotky – ÚtulekSv. Josefa. Předsedou se stal Vilém Engel. V roce1902 měl útulek 26 dětí, 26 000korun dluhů a 600 korun v hotovosti.V roce 1907 se postavil dočela výboru MUDr. Josef Červenka,člověk, který obětavě léčil nemocnéděti. Vozil děti až do Hallu v HornímRakousku nebo Luže u VysokéhoMýta. Doktor Červenka se také zasloužilo založení pobočky „Útulku“v Červeném Kostelci u Náchoda..Dětí v domově přibývalo a bylo nutnépřiblížit toto zařízení blíže k Praze.A to hned z několika důvodů. Cesta z Prahydo Červeného Kostelce byla daleká – trvala půldne a také velmi drahá. Výbor mohl jen těžkokontrolovat, co se ve vzdáleném ústavu děje.Největším důvodem pak bylo ukončení nájmuze strany Královohradecké konsistoře, kterádům vlastnila.V pozadí celé myšlenky postavit nový domovpro opuštěné děti stál skromný katolickýkněz Antoním Hoffman, který se stal předsedouvýboru pro opuštěné děti. Celá léta neúnavněpořádal sbírky, přesvědčoval chudé i bohaté,vydával nadační kalendář, pořádal kulturníakce, psal dopisy různým institucím a sám všemisvými úsporami přispěl k realizaci velkéhocharitativního snu. Během několika let se AntonínuHoffmanovi podařilo shromáždit potřebnéfinanční prostředky. Zbývalo najít vhodnou lokalitu,což nebylo jednoduché. V historickýchKuchyň i jídelna byly na svou dobuvelice modernípramenech je zaznamenáno vyprávění AntonínaHoffmanna: „Hledal jsem dlouho, téměřčtyři roky, než jsem nalezl vhodné místov okolí Prahy. Bylo nám nabídnuto místo ve Sv.Kiliánovi na ostrově u soutoku Sázavy a Vltavy.Místo i krajina byly krásné, avšak z důvoduobav ze záplav jsem od koupi upustil. Rovněžjsme přemýšleli o Zbraslavi, ale nakonec jsmepřijali nabídku městského lékaře MUDr. Šváchykoupit pozemek v Pyšelích u Benešova.Toto místo mělo hodně předností. Zastavují zdevšechny osobní vlaky, takže doprava z Prahya do Prahy nebude tolik komplikovaná a časověnáročná, v obci je i základní škola a okolí Sázavyje skutečně krásné.“Patnáctého června 1912 projednal A. Hoffmanns majitelem pyšelského panství baronemRichardem Mattencloit a ředitelem panství V.Hennigrem velmi výhodnou koupi pozemku– jeden čtverečný sáh stál 3 koruny. Celý pozemeko výměře 5 572 čtverečných sáhů přišel na12 930,97 korun.Následovalo plánování a poté samotná stavbadomu. Oslovený mladý architekt Václav Benešdokázal celou velkolepou stavbu zrealizovatza jediný rok, přičemž stavební práce prováděljen za režii bez nároku na zisk. Navrhl dvouposchoďovoubudovu. Do suterénu a přízemíumístil prádelnu, žehlírnu, koupelny, opatrovnu,sklepy a kapli. Do prvního poschodí pracovnupro sedmdesát dětí a dvě velké ložnicea ve druhém patře se nacházely pokoje pro hosty.Finální rozpočet „Útulku“ dosáhl 115 000korun. Třiadvacátého listopadu 1912 pyšelskýfarář O. Koza posvětil základní kámen. Stavbabyla dokončena a okresní kolaudační komisíschválena 23. června 1913. O den později sedo nového domu již děti stěhovaly na prázdniny.Útulek se stal na svou dobu nejmodernějšía nejvelkoryseji řešenou sociální stavbou. Nutnopodotknout, že by nevznikla bez příspěvkůmnoha štědrých dárců.„Je potěšitelné, že i dnes po 97 letech sloužíÚtulek sv. Josefa pro opuštěné děti stále svémupůvodnímu účelu, byť pod jiným jménem.Za uplynulou dobu vychoval útulek více dětí,než čítá celkový počet obyvatel Pyšel. Postupnourekonstrukcí se dětský domov vrací dosvé původní krásy. Přejeme si, aby i dnes děti,které nemohou žít v idylickém kruhu své rodiny,v něm nalézaly lásku a bezpečí,“ uvedl IvoKoudelka – pyšelský občan, který se velmi zasloužilo rozkvět své obce.20 | ZAPRAZI.EU ZAPRAZI.EU | 21