Tomík červenec 2006 - Pro členy - Asociace TOM

Dobrodružstvína Staré řeceKdo z kluků či děvčat alespoň jednounesnil o výpravě do tropických pralesů,do míst, kam jediná cesta vede po řecea je nutné si ji prosekat skrze větvea liány?O cestě plné nebezpečí a nástrah.Kdo z chlapců a děvčat by netoužil něcopodobného prožít? Ne vždy je ale kvůlisvým snům nutné cestovat na jinýkontinent. Stačí mít bystré všímavé očia srdce otevřené. Dobrodružství někdyčeká jen pár kroků od domova.A právě takové veliké dobrodružstvízažilo pár chlapců z našeho oddílu necelých20 kilometrů od svých domovů nařece Metuji. Že nevěříte ? Že to není možné? Kde by se na té naší mírně tekoucía známé řece Metuji dalo něco takovéhonajít ? Pak tedy čtěte pár dalších řádků,nebo si alespoň prohlédněte fotografie.Naše výprava začala zcela nenápadněna břehu řeky v Krčíně v NovémMěstě nad Metují. Naskládali jsmeveškerou bagáž do dvou raftů. Desetdobrodruhů dalo na dva dny sbohemcivilizaci a vyplulo vstříc neznámýmvodám starého koryta řeky Metuje.O tom, jak to na zapomenutém a opuštěnémtoku vypadalo, svědčí fotografie.Nevypovídají však ani zdaleka o všem,co jsme za ty dva dny prožili a zažili.Troufám si říci, že tato akce bude v oddílovémhodnocení silně konkurovati letnímu táboru. Ty dva dny plavby zarostlýmkorytem, přetahování raftů přespadlé kmeny stromů, vzrušujících chvil,kdy za zatáčkou náhle celý proud řekymizel v objektu staré pily a my téměřv plné rychlosti opouštěli čluny skokemna břeh, to bylo to pravé dobrodružství,to byl ten silný zážitek.Nekonečné meandry a zákruty řekys větvemi až do středu proudu, kterýmijsme se probíjeli s krajním vypětímvšech sil. Vysoké kopřivy žahající nás ažna raft a hlavně překrásné ticho a klidokolní přírody. Vlahá letní noc pod baldachýnemhvězd s tichou hudbou šumícířeky jako ukolébavkou na dobrou noc.I ten letmý okamžik, kdy před člunemvylétl ze břehu ledňáček – drahokamnašich řek, to vše jistě zůstane zapsánov srdcích všech chlapců plavících se onydva dny po staré řece.Tomáš BuriánekTOM, Vodáci, HronovKulturní životArachnéLetošní rok nejen utužujeme tělo navýletech a dalších oddílových výpraváchzaměřených spíše na sporty, alechceme udělat i něco pro svůj růst v dalšíchoblastech. Od nadace Pangea jsmezískali grant zaměřený na vzdělávacía kulturní činnost. Rozhodli jsme seho využít k přiblížení židovské kulturya celé problematiky Židů u nás.Jednoho nedělního odpoledne jsmespolečně vyrazili na prohlídku Židovskéhomuzea v Praze. Navštívili jsmeŠpanělskou, Maislovu a Vysokou synagogua také zavítali na starý židovskýhřbitov. Jelikož informací od paní průvodkyněbylo velké množství, každý sidomu do své knihovničky odnesl knížku„Židé, dějiny a kultura“, kterou si můžev klidu v křesle pročítat.Další výpravu za poznáním částihistorie spojené s židovskou otázkouZ NAŠICH ODDÍLŮjsme uspořádali do Památníku Terezín.Prohlídli jsme si celou Malou pevnosta Muzeum ghetta. Nevlídnost počasíještě podtrhovala hrůznost činů, kterése zde za 2. světové války staly. Pevnostsloužila v letech 1940-45 jako věznicepražského gestapa. Přímo zde zemřelo2500 vězňů. Pro většinu sloužila Malápevnost pouze jako přestupní stanice dokoncentračních táborů, kde následnězemřelo dalších 8000 lidí. Původně celápevnost Terezín byla objektem postavenýmkoncem 18. stol. za vlády JosefaII. Opevnění mělo bránit zemi protipřípadným vojskům jdoucím z Pruska.Za 1. sv. války zde byl vězněn pachatelatentátu na Františka Ferdinande d‘Este.Dnes je možnost si všechny tyto prostoryprohlídnout s průvodcem.Samotné město Terezín sloužilo za2. světové války jako propagandistickéžidovské ghetto a jako přestupnístanice. Židé sem byli sváženi a mnohoz nich odsud bylo deportováno dáldo Osvětimi a jiných táborů. Z vícenež 87 tisíc lidí, kteří transporty odjeli,válku jich přežil jen zlomek – necelé4 tisíce. Město bylo velice přeplněnoa byly zde naprosto nevyhovující podmínkypro život. Pokud vás zajímajíbližší podrobnosti, určitě Terezín navštivte.Myslíme si, že je třeba upozornitmladé lidi, že je mnoho menšin, se kterýmise i v historii zacházelo jako sesobě nerovnými. Dochází ke stále většímuprolínání různých kultur. Společnoucestu můžeme najít jen v případě,že se budeme vzájemně více poznávat,naslouchat si a tolerovat odlišnost tohodruhého.Hanka Šimoníčková,TOM Arachne, PrahaTOMÍK ČERVENEC 20069