občasník 1/2010 - Janáčkova akademie múzických umění v Brně

celoživotního vzdělávání, která by mohla poskytnout profesionálnízákladnu pro celou širokou obec amatérského divadelníhoa hudebního umění, a dalších plánů je celá řada…Než jste se stal rektorem, působil jste jako proděkan provědu a výzkum. Jaká věda a výzkum se provozuje na hudebnía divadelní fakultě?Výzkumná a vývojová činnost má na JAMU svoji tradicii specifika. Tím nejvýraznějším je pro mne možnost zkoumánía poznávání skrze umění, k čemuž mají právě uměleckéVŠ – díky již zmíněné dominantní umělecké činnosti– ideální podmínky. Tím, že umění prakticky děláte, získátenutný vhled pro teoretické uchopení. Z tohoto pohleduje přirozený zájem o základní výzkum, ale jak jsemjiž avizoval, v souvislosti s výzkumným centrem chcemerozvíjet i aplikovaný výzkum. Rozhodně chceme i výrazněpodpořit publikační činnost pedagogů, v neposlednířadě v metodické oblasti, protože řada z nich jsou unikátníosobnosti, jejichž pedagogický přínos by měl být uchovánpro další generace.Působil jste na mnoha vysokých uměleckých školách vesvětě. Jaké jsou Vaše zkušenosti se zahraničními školamiči studenty – lze srovnávat s českým uměleckýmškolstvím?Generálně srovnávat nejde, ale myslím si, že se české uměleckéškolství rozhodně nemusí krčit v koutě. Úspěchy našichstudentů v nejprestižnějších zahraničních soutěžích tojen dokazují. Jediným rozhodujícím kritériem – již pro přijetí– je kvalita studenta, a ten ji musí každoročně na pódiuobhájit. Umělecké školy jsou tak jediné, které jsou taktoprůběžně veřejně evaluovány. Je skvělé, že funguje spolupráces profesionální sférou, např. symfonickými orchestry,a jsou prostředky na tuto spolupráci, která je pro dirigenty,skladatele i interprety nezastupitelná a kterou nám v ciziněvelmi závidí. Tam si zaplatit profesionální orchestr můžeopravdu jen pár nejšpičkovějších škol. Ale jsou školy, kterémají i jinou politiku – např. v USA, kde řada škol vychovávávedle úzké špičky srovnatelné s Evropou i spoustu studentů,kteří nemají ani konzervatorní úroveň, ale to své uměnímilují, zaplatí si školné a dostanou se o nějakou tu cihličkuvýše, což nepochybně přispívá k celkové kulturnosti národav zemi, kde nefunguje systém uměleckého školství od ZUŠaž po akademie, jak je tomu u nás.Kromě skladby na Hudební fakultě JAMU jste vystudovalVUT v Brně. Jste tedy něco jako skládající inženýr… Jakábyla Vaše cesta k umění a proč jste se rozhodl nejprvevystudovat technický obor?Na VUT jsem nastupoval v polovině 70. let, v době, kterátomu umění, které mne zajímalo, výrazně nepřála a zdálose mi dobré, mít nějaké „seriózní“ povolání. Ale když se podívámzpátky, tak toho nikterak nelituji. Na VUT jsem učilaž do poloviny 90. let, měl vzácnou možnost spolupracovats takovými odborníky, jako byli profesoři Majzlík a Mencla bylo mi to docela líto, když jsem se musel definitivně rozhodnout,protože dělat dvě věci napůl se mi příčilo. Ale určitýracionální přístup jak v umění, tak i při výkonu akademickýchfunkcí se mi moc hodí…Jako skladatel se věnujete zejména tvorbě a realizaci multimediálníchprojektů a hudební improvizaci. Co Vás natěchto formách tvůrčího projevu fascinuje?Neřekl bych, že zejména. Ono je to vlastně pořád to samé,a to je komponování. Jednou je to „now and here“ v improvizaci,podruhé ve skladbě hudební napsané v notácha potřetí třeba v díle, v němž se střetává více uměleckýchdruhů. Ale stále je to podobný tvůrčí proces, který si užívátepokaždé trošku jinak. Jednou v živé komunikaci při improvizování,podruhé naopak hodně privátně s tužkou a papírem,potřetí třeba v komunikaci s týmem.Účastníte se jako lektor programu Slyšet jinak, který kladedůraz právě na improvizaci a na zážitek z tvorby a prácise zvukem. V čem se liší tato hudební výuka od klasické?Liší se především v tom, že pracuje se všemi dětmi, nejens těmi hudebně nadanými v tom tradičním smyslu, tj. umízpívat, dobře slyší, mají předpoklad hrát na nástroj. Ale vespoustě dětí je kreativita, která nebyla objevena, ať již z rodinnýchči jiných důvodů, nebo ten tradiční pohled na talentnesplňují. Já sám s tím mám osobní zkušenost, když měněkdy v osmi letech nepřijali na tehdejší „lidušku“, protožejsem nezazpíval Holka modrooká… V projektu pracujemes dětmi jinak, používáme principy improvizace, děti si vyrábějínástroje samy nebo používají k tvorbě zvukových světůto, co najdou doma nebo na ulici. Jde nám o koncentraci,komunikaci i prvky sociálního chování. Je pro nás důležité,že principy projektu úspěšně fungují i u dětí handicapovanýchi u studentů uměleckých oborů vysokých škol.Jste ředitelem mezinárodního festivalu Meetings of NewMusic Brno. O jaký festival jde a jaký význam má pronaše město? A jaké vlastně zaujímá Brno postavení vesvětové hudbě?Mezinárodní hudební festival Setkávání nové hudby Plus sezaměřuje – jak už plyne z názvu – na současnou hudbu v jejíchnejrůznějších podobách. Společně s Expozicí nové hudbyje jedním ze dvou takto orientovaných festivalů v Brněa donedávna i v celé ČR, což bylo dosti unikátní. Jinak BrnoPo inauguraci v rozhovoru s MUDr. Danielem Rychnovským,1. náměstkem primátora statutárního města Brnastr. 2

považuji za velmi muzikální a konkurenceschopné. Mámezde výbornou filharmonii, řadu sólistů včetně takových osobnostíjako Magdaléna Kožená nebo Iva Bittová. Rozhodněale plánujeme společně s městem, krajem i Masarykovouuniverzitou udělat ještě víc pro využití Janáčkova věhlasupodobně, jak činí jiná evropská města.Během své inaugurační řeči jste hovořil o nebezpečí virtuálníhosvěta, do kterého uniká zejména mladá generace.Co když ale virtuální svět neubírá nic ze světa reálného,naopak jej rozšiřuje, dává mu novou barvu, zvuk,hloubku, další rozměr…Lidé vždy milovali umění, milovali hry. I proto, aby přišli najiné myšlenky. Ale byli to skuteční herci, hudebníci, básníci.I ti gladiátoři byli (často k jejich smůle) velmi skuteční.A byly zde dva zásadní rozdíly – jednak neexistovalo žádnéundo a cancel, jednak lidé v tom virtuálním světě pobývalijen zlomek svého reálného života plného drobných,běžných kreativních aktivit všedního dne. Virtuální světmůže být krásným doplňkem, ale nesmí se stát náhražkousvěta reálného ani vytvářet u lidí závislost na něm. A právěo to se snaží média i tvůrci počítačových her. Zejménau dětí a s masivním nástupem počítačů a sítí toto riziko silněvnímám. I v našich projektech dáváme dětem možnostvytvářet si virtuální světy a příběhy, ale jejich vlastní fantazií,a realizovat je jejich vlastními prostředky. Jde o to něcovytvářet, ne konzumovat. Umět se vyhnout manipulaci,udržet si svébytnost.Otázky kladla Petra KnotkováProf. MgA. Ing. Ivo Medek, Ph.D., od 1. 2. 2010rektor Janáčkovy akademie múzických umění v BrněNarozen v roce 1956 v Brně. Vystudoval VUT a poté hudebníkompozici na HF JAMU, kde vyučuje od r. 1990. Pedagogickypůsobil na univerzitách např. v USA, Portugalsku, Německu,Ukrajině, Holandsku, Rakousku, Thajsku, Polsku. Je autoremvíce než padesáti orchestrálních, komorních a elektroakustickýchskladeb, řada z nich byla provedena na významnýchpódiích v Evropě, Asii i Americe – např. Darmstadtskýchkurzech, Varšavském podzimu, Pražském jaru, Moskevskémpodzimu, Cluj Modern, Wiener Festwochen, Audio Art Krakowa dalších mezinárodních festivalech v Los Angeles, Lodži,Bytomi, Corku, Grazu, Kyjevě, Lvově, Kasselu, Heidelbergu,Dortmundu, Kolíně nad Rýnem, Dallasu, Amsterdamu,Enschede a dalších městech, natočena na CD i vysílána v televizícha rozhlasech včetně zahraničních.Ivo Medek se zabývá i teoretickou prací, je autoremnebo spoluautorem celé řady textů, které vyšly buď samostatně,nebo v odborných časopisech. Zabývá se hudebníimprovizací i kompozicí multimediálních děl.Je členem uměleckých rad JAMU, HF JAMU, HAMUa Fakulty umění Ostravské univerzity, místopředsedou Radypro umění MK ČR, členem prezidia České hudební rady.Spoluzaložil soubory pro současnou hudbu Ars incognita,Ensemble Marijan i mezinárodní kurzy pro skladatele a perkusionisty– Percussion Workshop Trstěnice. Je hlavním organizátoremmezinárodního festivalu Setkávání nové hudby Plus.Představujeme nového prorektora JAMUMgr. Richard Fajnor (* 1965) absolvovalobor Poradenská psychologie a výtvarnávýchova na UKF v Nitře. Od roku1994 pedagogicky působil na Fakultěvýtvarných umění VUT v Brně v ateliérechoborů Konceptuální tendencea Video-multimédia-performance. Odroku 2002 zde vedl Ateliér multimédiía podílel se na koncepční a organizačnípráci při vedení fakulty ve funkci proděkanaa statutárního zástupce. Kromětoho v létech 2000–2003 působil jakoodborný asistent Ateliéru nových médiína AVU v Praze.S Janáčkovou akademií múzickýchumění spolupracuje různou formou jižod r. 1994. Byl externím spolupracovníkemDIFA i HF. Zejména v oblastiaplikované psychologie a ve workshopecho konceptuálních, akčních a procesuálníchuměleckých projevech.Podílel se na přípravě akreditace novéhostudijního oboru Hudební fakultyMultimediální komponování, kdeod začátku vyučuje v hlavním oborua od r. 2009 zde působí jako internípedagog. V současnosti je kromě jinéhočlenem Umělecké rady FUD (Fakultaumění a designu) UJEP Ústí nadLabem a expertní pracovní skupinyELIA (European League of Institutes ofthe Arts Amsterdam). Organizoval a bylkurátorem mezinárodního festivalu …MEDZI… Skalica a dosud koordinujeautorský mezinárodní projekt BillboartGallery Europe. Jako pedagog, organizátorworkshopů a sympozií i jakoaktivní výtvarník ctí kvalitu klasickýchdovedností a zároveň se podílí na prosazovánínových médií a alternativníchvyjadřovacích principů. Sám používáv autorských projektech, instalacícha performancích video, fotografii, akustické,ale třeba i komunikační a jiné digitálnítechnologie.Volné umělecké tvorbě se věnuje jižod r. 1990 a dosud vystavoval na mnohadomácích i mezinárodních výstavách veMgr. Richard Fajnor,prorektor pro zahraniční styky,vědu a výzkumvýznamných galeriích a na prestižníchfestivalech. Kromě své autorské uměleckétvorby působil více než deset letjako řadový i sólový zpěvák a tanečníka také jako taneční pedagog ve folklorníchsouborech Skaličan, Gymnik (Bratislava),Jánošík (Brno) a Ponitran.Prorektorem pro zahraniční styky,vědu a výzkum na JAMU byl jmenován1. února 2010.str. 3

Ludvík Kundera ve skice Viléma ReichmannaRád si připomínám spolupráci LudvíkaKundery se zlínským divadlem – přesněřečeno s Divadlem pracujících Gottwaldov– v 70. a 80. letech minuléhostoletí. I když pan Ludvík – jak mu důsledněříkal Peter Scherhaufer – to vesvých ohlédnutích popsal, zkusím sena věc podívat z druhé strany.Nastoupil jsem na dramaturgickýpost do zlínského divadla v roce 1972z podnětu režiséra Aloise Hajdy, kterýse v Divadle pracujících ocitl poté, coho normalizační tsunami vymetla (spolus režisérem Milošem Hynštem a dramaturgemLudvíkem Kunderou) z brněnskéMahenky. Ze Zlína byli krátcepředtím vypovězeni ředitel Alois Lhotský,režisér Karel Pokorný a dramaturgOta Roubínek. Novým ředitelem sestal Miloš Slavík, herec a režisér zpěvohrybrněnského Státního divadla. Brzyse naštěstí ukázalo, že jeho uměleckáctižádost a lidské jádro byly silnějšínež důvěra partajního aparátu. Navíc– a na to by se nemělo zapomenout –jeho manželka Inka, hvězda brněnskéoperety, poznávala na vlastní kůži, coje to mít kádrové problémy, omezujícíčlověka v nejlepších letech, co znamenánadvláda diletantů. I jejím přičiněnímse tak Miloš Slavík rozhodl nabídnoutstálé angažmá Aloisi Hajdovijako silné umělecké osobnosti. Ale abyk tomu mohlo dojít, musel Slavík nejdřívHajdu vybojovat – vymanit z osudovýchkleští pomstychtivých prověreka jejich důsledků. Ani se mnou to neměljednoduché („škraloup“ za redigováníčasopisu Index), ale přece jen jsembyl mladší a polepšitelnější.Když jsem do zlínského divadlapřišel, začínaly zkoušky hry norskéhodramatika Erika Kraga Balada o HilébiiBáječná léta pod psa s Ludvíkem Kunderou(Zlín 1972–1989)Ludvík Kundera, spisovatel, básník, dramatik, překladatel, dramaturg, redaktor,teoretik umění i výtvarník – profesor a čestný doktor Janáčkovy akademie – překročilv nepolevujícím pracovním zápřahu devadesátiny. Mezi mnoha akcemi,připomínající jeho životní jubileum (až do konce září lze např. zhlédnout unikátnívýstavu v rajhradském Památníku písemnictví), se zaskvělo setkání s LudvíkemKunderou na Divadelní fakultě JAMU, za účasti i přímých vstupů představitelůškoly a Sdružení Q, přátel, spolupracovníků a studentů.Ludvíku Kunderovi přejeme vše dobré do dalších let a připojeným článkem mapujememéně známý úsek jeho životní cesty.v překladu Milady Blekastadové, podlekřestního listu v úpravě a režii ZdeňkaKaloče. Po krátkém čase jsem pochopil,že hlavním autorem adaptace, kteréhorežisér kryje, je Ludvík Kundera,a že písňové texty napsal Jan Skácel.Ovšem tím, kdo Ludvíka Kunderusvázal se zlínským divadlem osudově,byl režisér Alois Hajda. Sblížili se v Mahencepři společné práci na Vojckovi,Králi Learovi a zejména na „české verzi“hry finského klasika Aleksise KivihoŠevci z Nummi. Neobyčejně úspěšnéhozájezdu s představením do Finskav roce 1971 se už Ludvík Kundera zúčastnitnesměl.Sérii spoluprací Aloise Hajdy a LudvíkaKundery ve Zlíně zahájilo nastudováníkomedie Bertolta Brechta Muž jakomuž. Ludvík Kundera, který měl společněs Rudolfem Vápeníkem přímo Brechtemuděleno oprávnění k překladu jehoher, text pro Hajdovu inscenaci jazykověvyčistil a zpřehlednil a zařadil do něj songyz jiných klasikových děl. Inscenačnímklíčem hry o přemontování maloměšťákave válečnou mašinu se stala chaplinovskágroteska. V divadelním programu všakmohl být jako překladatel uveden pouzeRudolf Vápeník a šiframi vycházejícímiz jeho jména byly rovněž podepsányKunderovy články.Z přehlídky Divadlo dnešku 1973v Ostravě se mi podařilo unést do Zlínakritičku východoberlínského měsíčníkuTheater der Zeit, která ochotně zaměnilanormalizační paštiky za Brechta.A byla unesena podruhé: o inscenaciMuž jako muž uveřejnila ve svém časopisevelmi příznivou kritiku s bohatoufotodokumentací. Následovalo několiknávštěv z Berlína a výsledek bylšokující: dostali jsme pozvání hostovatv Brechtově divadle Berliner Ensemblev rámci velkého festivalu BerlinerFesttage, a to za špičkových profesionálníchpodmínek. Jen ten nešťastnýnázev Divadlo pracujících nás sráželdo sféry ochotnických souborů. Alesoudruzi z NDR i tohle vyřešili – pracujícíprostě škrtli a byl z nás TheaterGottwaldov.Od premiéry v září 1972 do října1973, kdy jsme jeli do Berlína, se situaceještě více přiostřila. Ludvík Kunderai Rudolf Vápeník byli ve vlasti nežádoucímipersonami a čeští kulturtrégřinapadali ideově ortodoxní NDR, pročzákaz nepohodlných překladatelů nevyhlásila.Ale i tuto situaci němečtí divadelníciustáli: Brechtova dcera pravila,že papá jistě dobře věděl, co činí,když svěřil překlady svých her právětěmto mužům, a že ona jako dědičkaautorských práv nemá důvod jeho rozhodnutíměnit.Hostování v Berliner Ensembles Brechtem bylo samo o sobě husarskýmkouskem. A co víc, vyjeli s námii oba překladatelé, Ludvík Kunderaa Rudolf Vápeník, což byla dost velkádrzost. Ohlas představení byl mimořádný.O prvním nadšeně referovalazápadoberlínská média, takže druhéhodne bylo divadlo nabito a potlesk nebralkonce. O přestávce se odehrála vefoyeru divadla v němčině (snad vůbecpoprvé) mezihra Slůně. Celá inscenacenadchla neakademickým, netradičním,komediálním přístupem k velkémuklasikovi. V divadelním klubu pak sedělydoslova u nohou zlínských hercůhvězdy Brechtova divadla a netajily senadšením. Režisér Hajda jako oceněnípřevzal (třetí po Strehlerovi a Ljubimovovi)šátek s Picassovou holubicí.str. 6

University of Music and Performing Arts GrazGraz, Rakousko / Ženský sněm / The Assemblywomen /Die WeibervolksversammlungAll-Russian State University of Cinematography namedby S. A. Gerasimov (VGIK)Moskva, Ruská federace / Hey!Halic University Conservatory Theatre DepartmentIstanbul, Turecko / Nedostatek / ShortcomingTheatre-Laboratory,, Alma Alter“,Sofia, Bulharsko / OrfeusThe Aleksander Zelwerowicz Theatre Academy in Warsaw,Varšava, Polsko / Večer tříkrálový aneb cokoli chcete /Twelfth night, or what you willSložení porotyAnnelis Kuhlmann (Dánsko) – předsedkyněChristiane Schneider (Německo)Vladimír Fekar (Česká republika)Mark A. Gaynor (Velká Británie)Karel Král (Česká republika)Ocenění porotySpolečné ocenění v kategorii „hudba a scénická výprava“za nejvíce propracované propojení hudby, světla a ztvárněníscény s imaginací a akcí v inscenaci PUU, strom studentůmMaria Baric (hudba) a Silja Kauppinen (scéna) z HelsinkiMetropolia University of Applied Sciences, Helsinky, Finsko.V kategorii „herec“ získal ocenění pro široký herecký potenciálpředstavitel Malvolia v inscenaci Večer tříkrálovýPavel Krucz z Aleksander Zelwerowicz Theatre Academy,Varšava, Polsko.Společné ocenění v kategorii „herec“ pro bravurní hereckéztvárnění postavy v součinnosti s celým hereckým obsazenímhercům v roli Guvernéra Ivanu Timeršinovi a ChlestakovaVitaliji Šannikovi v představení Hey!, All-Russian StateUniversity of Cinematography named by S. A. Gerasimov(VGIK), Moskva, Rusko.Ocenění v kategorii „herečka-performerka“ pro velmi expresivnípohybové ztvárnění a jevištní prezentaci v inscenaciOrfeus získala Zornica Antonova z Theatre-Laboratory„Alma Alter“, Sofia, Bulharsko.Ocenění za výjimečnou týmovou práci a společnou podporua odvážné ztvárnění v inscenaci Západ slunce získal AndrzejNiemyt, Zofia Zon, Marcin Wlodarski, Marek Nedza,Agniezska Zulewska, Michal Napiatek, Michal Jaros, PawelPoczesny, Iwona Karlicka, Anna Sandwicz, Jan Marcinowski,Malgorzata Kocik, Michal Sekiewicz z Polish National Film,Television and Theatre School, Lodž, Polsko.Ocenění ředitele festivalu za individuální podíl na dramaturgiia autorství scénáře inscenace Nedostatek studentůmCem Akkaș, Özer Arslan, Incinur Dasdemir, Serkan Altintas,Yunus Emre Yildirimer, Güney Zeki Goker, Mert Denizmenz Halic University conservatory Theatre Department,Istanbul, Turecko.Nyní toto před dvaceti lety narozené dítě slaví dvacáténarozeniny. Může být na jedné straně hrdé na to, co doposuddokázalo, na druhé straně právě teď musí na základě svédvacetileté zkušenosti znovu a nově formulovat svůj úkol.Divadlo v současném světě, chce-li být jedním z nástrojůjeho poznávání, musí být schopno reagovat na bouřiproblémů a proměn, které se na něm na prahu 21. stoletípermanentně odehrávají. Jedním ze zdrojů jeho energie– pozitivní i negativní – je neustávající vývoj informačníchtechnologií a od nich odvozených nových médií. Svět sestal jednotným komunikačním polem, jehož problémy jsounedělitelné. Každá krize, ať se odehraje kdekoliv, bezprostřednězasahuje nás všechny…Pozitivní energie, jíž se musí informační pole současnéhosvěta nabíjet, aby nedestruovalo samo sebe, se rodí pouzez dialogu. A dialog je tělem i duší divadla. Proto hlavnímúkolem, který si musí dvacetiletý festival před sebe do dalšíhoživota vytyčit, je hledání nových směrů a nových foremdialogu. Naplňovat tento úkol však dokáže jen tehdy, kdyžsám o sebe bude pečovat dialogicky jako o prostředí divadelníhoa kulturního experimentu. Musí se tedy stále víceotevírat novým školám a jejich inscenacím. Musí být laboratořípro zkoumání myšlení a metod jednotlivých blízkýchi vzdálených divadelních škol. Musí být dílnou poznávánídivadla a především poznávání člověka.Z úvodního slova prof. Petra Oslzlého,uměleckého ředitele festivalu Setkání/EncounterNedostatek (Turecko)str. 9

Dvoukolová soutěž je určena pro kvarteta, u nichž součetvěku jeho členů ke dni zahájení soutěže nepřesáhne140 let. Koncert laureátů a udělování cen se uskuteční9. 9. 2010 v 19.30 hod. v Besedním domě v Brně.Soutěžní vystoupení jsou volně přístupná veřejnosti.Ceny:1. cena: 100.000 Kč2. cena: 70.000 Kč3. cena: 40.000 KčČitelně vyplněnou přihlášku je nutno zaslat do 31. 5. 2010.Podrobnější informace a podmínky soutěže naleznete na:http://hf. jamu.cz/mezinarodni-soutez-leose-janacka/Mezinárodní soutěž Leoše Janáčkačlen Evropské asociace hudebních soutěžípro mladé v Mnichově (EMCY)6.–9. září 2010Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických uměnív Brně ve spolupráci s Nadací Leoše Janáčka vypisuje17. ročník Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka, oborsmyčcové kvarteto, pod záštitou hejtmana Jihomoravskéhokraje Mgr. Michala Haška, primátora statutárního městaBrna Romana Onderky a Janáčkova kvarteta.Termín konání: 6.–9. 9. 2010Prezident soutěže:Předseda poroty:doc. MgA. Vít Spilka,děkan HF JAMU v BrněEvžen RattaySoutěž se uskutečňuje za finanční podpory: Statutárníhoměsta Brna, Jihomoravského kraje, Ministerstva kulturyČR, Nadace Leoše Janáčka, Nadace Českého hudebníhofondu, Nadačního fondu Antonína Dvořáka pro mladéinterpretyKontakt:MgA. Kateřina Polášková, tajemnice soutěžeTel.: +420 542 591 606E-mail: polaskova@jamu.czhttp://hf. jamu.cz/mezinarodni-soutez-leose-janacka/Vzpomínka na prof. Josefa KarlíkaDatum 19. března je pro většinu lidí spojeno s krásnýmčeským jménem Josef. A tento den, kdy Pepíci pravidelněslaví své jmeniny, býval důvodem k dvojnásobným oslavámpro jednoho z nejznámějších brněnských herců a výjimečnéhopedagoga Divadelní fakulty JAMU prof. JosefaKarlíka, který měl ve stejný den i narozeniny. Protože násvšak na podzim loňského roku opustil a odešel do hereckéhonebe, rozhodli jsme se na DIFA připomenout si (připříležitosti jeho nedožitých 82. narozenin) tuto mimořádnouosobnost vzpomínkovým odpolednem, které proběhlov sobotu 20. března 2010 za přítomnosti jeho žáků, vzpomínajícíchkolegů a přátel.Program byl pečlivě sestaven prof. Josefem Kovalčukem,který vyvinul velkou aktivitu v souvislosti s kompletacíadresáře studentů prof. Karlíka a kontrolou dostupnýcharchivních materiálů. Celé odpoledne působilo uvolněněa probíhalo v neoficiální, přátelské atmosféře – přítomnízhlédli ukázky z hereckého mistrovství prof. Karlíka, bylypuštěny úryvky dochovaných záznamů hereckých předváděčekkomentované samotným prof. Karlíkem s jeho nezaměnitelnýmstylem plným humoru, lidského pochopenía moudrosti. V průběhu setkání vystoupila řada jeho bývalýchspolupracovníků, kolegů a přátel (dr. J. Roubal, prof.B. Srba, prof. J. Kovalčuk, prof. A. Hajda, doc. A. Bergman,doc. J. Hlaváčková, p. L. Petřík a studentka doktorskéhostudia na DIFA JAMU E. Ventrubová, která svoudisertační práci věnuje hereckým metodám prof. Karlíka),kteří připojili osobní vzpomínku, glosu ze vzájemných setkáníči komentář k jeho pedagogickému a hereckémupřístupu.Překvapením odpoledne bylo sdělení prof. Aloise Hajdy,dlouholetého kamaráda Josefa Karlíka, který po svévzpomínce prozradil přítomným, že právě odjíždí společněs doc. Milošem Hynštem do Národního divadla na udíleníCen Thálie. Sdělil, že hereckou asociací byl prof. JosefKarlík vyznamenán in memoriam Cenou Thálie za celoživotnímistrovství v oboru činohra. Tato informace byla přijatas obrovským nadšením a potleskem, kterého se prof.Josefu Karlíkovi dostalo i večer ve „Zlaté kapličce“. Divadelníobec, Divadelní fakulta JAMU, jeho žáci a přátelé setakto rozloučili s odchodem Mistra.Ondřej Vodičkastr. 10

Snídaně, oběd, večeře aneb Salon 2010Letošní Salon původní autorské tvorbyproběhl v prostorách Divadelní fakultyJAMU ve dnech 11.–13. března. Tento,v pořadí již sedmnáctý, ročník navázalna tradici pořádání Salonů, u jejíhožzrodu před lety stáli například profesorBořivoj Srba a profesor Peter Scherhaufer.Hlavní myšlenkou Salonu bylozaměřit se na původní autorskou tvorbu,kterou jeho zakladatelé považovaliza jeden z nezastupitelných pilířů celédivadelní produkce. V minulých ročnícíchna něm své příspěvky prezentovaliv současné době již zavedení autořijako například Luboš Balák, Marek Horoščák,Roman Sikora, Martin Čičvák,Pavel Trtílek, Jitka Martinková, JolanaKubíková, Barbora Vaculová, Petr Maška,Ondřej Novotný nebo Martin Toul.Salon 2010, který organizovali studentidruhého ročníku ateliéru režiea dramaturgie (vedeného prof. J. Kovalčukem),nesl podtitul Snídaně, oběd,večeře. Již během podzimních měsíců,kdy se utvořil organizační tým Salonu,na studenty, pedagogy a jiné návštěvníkyDivadelní fakulty JAMU „útočily“rozmanité plakátky rozmístěné pocelé budově, které informovaly o konánífestivalu a vyzývaly potenciálníautory, aby se co nejdříve chopili peraa začali psát. V přízemí byla umístěnavelmi těžko přehlédnutelná nástěnka,na níž se vyvěšovaly aktuální informaceo blížící se akci. Těsně před začátkemSalonu vyšla díky Martinu Domkářovidvě čísla časopisu Předkrm, který bylužitečným zdrojem informací o nadcházejícímfestivalu. Na začátku únorapak proběhla tzv. burza textů, kdesi jednotliví režiséři mohli vybrat podlechuti z poměrně široké nabídky původníchautorských děl.Salon 2010 byl zahájen ve čtvrtek11. března ve 20 hodin. Protože prvníden festivalu nesl název Večeře, byljednou ze součástí jeho slavnostníhozahájení i malý raut. Na zahájení bylrovněž představen toho dne čerstvěpublikovaný sborník textů, jenž vznikldíky obětavé práci paní doktorkyStejskalové a pana Kováře z Edičníhostřediska JAMU. Na programu prvníhodne byly tři krátké inscenace, z nichžprvní dvě se pro nečekaně velký početdiváků musely hrát dvakrát. Vstupnímpředstavením Salonu 2010 byla inscenacetextu Martina Tlapáka Shnilá rybav režii Marty Stosio. Druhý „kus“ bylpro diváky připraven na sklepní scéně.Metaforický text Daniela Rampáčkazde do divadelního tvaru přetavilarežisérka Marika Smreková. V hlavníchrolích v něm vystoupili Petra Vraspírováa Marek Příkazký. Živou scénickouhudbou zase inscenaci podbarvila dvojicehudebníků Tereza Koláčková a JakubVašica. Posledním bodem programuprvního dne byla groteska Pohádkao Marxovi a šampiónech, kterou napsala také sám i režíroval Jan Neugebauer.Druhý den festivalu začal Obědem.Podávala se gulášová polévka s chlebem.Druhý chod obstaralo představeníAmorovy šípy. Režijně-dramaturgickéduo Lukáš Kopecký a KateřinaMenclerová pro účastníky připraviliinscenaci hry v hereckém obsazení PetraLorencová, Miroslav Sýkora a AlešPetráš. O několik minut později mohlidiváci na podkrovní scéně zhlédnouthru Matyáše Dlaba Ještěr v režii MartinaDomkáře. Na jevišti pak vystoupilaherecká dvojice Miroslav Novotnýa Kristýna Šebíková. Osobitá režijníkoncepce Sáry Šimků se plně projevilave scénickém provedení hry MichalaPětíka. Hlavní protagonisty milostnéhopříběhu ztělesnili Lukáš Černoch, IvetaAustová a Miroslav Sýkora. O poznánídrsnější byla inscenace hry O MartyStosio. Režisér Lukáš Večerka do roledívky obsadil Magdalénu Tkačíkovoua postavu „namakaného“ chlapíka svěřilMartinu Krausovi. Světelně i hereckyzajímavá inscenace hry Smrt v kavárněŠárky Zikové proběhla pod režijním vedenímMatěje Mužíka. Po Smrti se divácipřesunuli na chodbu prvního patra,kde na ně už čekala Silná káva anebVýlet s fechtlama Lukáše Kopeckého,kterou si autor i sám režíroval. V tomtokusu bylo možné vidět napříkladLadislava Odrazila a Terezu Lexovou.Posledním chodem pátečního divadelníhomenu byla Návštěva KateřinyChvátalové v režii Martina Domkáře.Vojtěch Johaník v ní sehrál roli otce, JanNeugebauer vystoupil v roli jeho synaa zdravotní sestru hrála Tereza Hrabě.Tečkou za druhým dnem festivalu bylyprojekce studentských filmů.Závěrečný den Salonu začal u kávya sušenek. První hra třetího dne od SáryŠimků, autorky a režisérky v jedné osobě,měla titul Žena za zdí. Ve hře účinkovaliRadka Hoffmanová a Hasan Zahirovič.Další inscenaci vlastního textudivákům nabídl Juraj Augustín. V jehoPrievanu, který je volně inspirován povídkouslovenského spisovatele DušanaMitanu, si zahráli Paulína Labudováa Tomáš Sokoráč. Do kyberprostoruzavedla festivalové diváky režisérkaKateřina Chvátalová ve hře MartinaDomkáře Fenomén facebook, již svýmvýkonem herecky okořenil Aleš Petráš.Ve vedlejší roli pak účinkovala MonikaMatoušková. Hru Auto Loto Dedo RebekyUličné se rozhodla provést MarikaSmreková. Na scéně vystoupili TomášDavid, Petr Pavlas, Darina Kovářováa také Lucie Schneiderová. V přestávcepřed posledním představením se promítaladalší „várka“ studentských filmů.Závěrečným divadelním chodem bylainscenace textu Dveře Jitky Herčíkovéve vstupní hale budovy. Martina Tlapáka,Lucii Schneiderovou, Petru Lorencovou,Ladislava Odrazila, Alenu Dolákovoua Radůze Máchu v ní divadelněstylizovala režisérka Barbara Herz. Třešničkouna dortu bylo vystoupení kapelystudentů JAMU a skupiny Slow Tension,které bylo hezkou tečkou za třídennímfestivalem.Dá se tedy říct, že letošní Salon2010 se držel v intencích původníkoncepce a v podobě scénických náčrtůprověřil divadelní nosnost novýchtextů. Poskytl prostor pro prezentaciautorské tvorby studentů a připravili další doprovodný program – projekcefilmů a hudební vystoupení. Můžemedoufat, že Salon objevil nejenškole, ale i českému divadlu další talentovanédramatiky. Je jen škoda, žese nepodařilo zinscenovat všechny přihlášenétexty. Závěr salonu bude tvořitspolečná analýza textů publikovanýchve sborníku.Aleš Merenusstr. 11

Mezinárodní seminář doktorandů na Divadelní fakultě4.–5. prosince 2009 proběhl na Divadelnífakultě IV. ročník Mezinárodníhosemináře doktorských studií divadelníchškol, který fakulta pravidelně pořádájako bienále od roku 2003. Myšlenkana realizaci takových seminářůvznikla na základě diskuse pedagogůJAMU prof. P. Oslzlého a prof. J. Kovalčukas profesorem Finské divadelníakademie v Helsinkách P. Pentilainenem.Čas ukázal, jak je takováto mezinárodníkonfrontace výsledků doktorskéhovýzkumu, stejně jako diskuseo metodách a postupech při doktorskémstudiu, důležitá a potřebná.Na prosincovém semináři vystoupiliúčastníci z České republiky (JAMUi DAMU), Slovenska, Polska, Ruska, Portugalska,Švédska a Velké Británie, přihlášenýgruzínský doktorand nakonec pronemoc nepřijel, ale příspěvek zaslal. Referátybyly přednášeny v angličtině, anglickyprobíhaly i diskuse, byla však možnostsi poslechnout i simultánní překlad.Z doktorandů Divadelní fakulty vystoupiliKateřina Fojtíková s příspěvkemDramaturgy of the Visual Theatre,Jitka Oláh How to become a storytellera Tereza Semotamová, která předneslapříspěvek na téma German Radio Dramain the 1950’s. Na konferenci vystoupilys referáty i zahraniční studentkydoktorského studijního programu naDIFA JAMU – Marika Antonova (Lotyšsko)mluvila na téma The Rhythm – OrganizedFreedom: Outcomes of Workwith Rhythm with the Deaf; Tanja Miletić-Oručević(Bosna a Hercegovina)– DIFA JAMU v Brně, referovala o tématuBody and Performative in Theatreof Krystian Lupa. Z pražské DAMU sekonference zúčastnili doktorandi JanaCindlerová a Marek Zákostelecký.Zahraniční účastníci promluvili nanásledující témata:Andrey Smolko – St. Petersburg StateTheatre Arts Academy, příspěvek TheActive Analysis Method as an Instrumentof Modern Theatre; Tatiana Priyatkina –St. Petersburg State Theatre Arts Academy,příspěvek Practical Courses of MarionetteTheatre (history, dramaturgy,manipulating) tradition and new ways;Bruno Schiappa (Portugalsko) – Universityof Lisabon, příspěvek Theatricality:a transversal structure to the domainsof power; Rosa Figueiredo (Portugalsko)– Polytechnic Institute of Guarda, příspěvek„The Intensive Language of Transition”:music, dance and masqueradein Soyinka’s plays; Juraj Hubinák (Slovensko)– VŠMU v Bratislavě, příspěvekEarly works of Maurice Maeterlinck; LindaKapustová Helbichová (Slovensko)– VŠMU v Bratislavě, příspěvek Applicationand the impact of the programsof the EU on the Slovak culture; MonikaJakowczuk (Polsko) – The Ludwik SolskiState Drama School Cracow, příspěvekMłoda in Stanisław Wyspiański’s Klątwa;Karina Janik (Polsko) – Jagiellonia University,příspěvek Description of thetechnique as a methodological problem.Training at Miss Rena Mirecka’s; RichardCuming (Velká Británie) – University ofWinchester, příspěvek Fooling the Prison.Ze Švédska se zúčastnil pedagog doktorskéhostudia Ola Johansson – StockholmAcademy of Dramatic Arts, který informovalo podobách doktorského studiav příspěvku Doctoral studies in Sweden.Účastníci semináře navštívili rovněžpředstavení divadelního projektu studentůJAMU z ateliérů výchovné dramatikypro Neslyšící a muzikálovéhoherectví DENÍK CIZINKY/STRANGER’SDIARY, který podle svého scénáře režírovalaMarika Antonova. Šlo o integrovanépředstavení, nastudované s neslyšícímii slyšícími herci různých národností.Své dojmy ze semináře vyslovilv děkovném dopisu jeden z účastníkůBruno Schiappa z Portugalska následovně:„Byl jsem ohromen skvělouorganizací semináře. Příspěvky zdepřednesené měly velmi vysokou kvalitu.Skutečnost, že téměř každý účastníkpřednesl svůj příspěvek týkajícíse nových perspektiv v režii, herectvía jiných oblastech byla bezpochybynejvětším přínosem pro posluchače,jelikož se snažila ukázat, že věda o divadleje stále otázkou, která si zasloužíhlubokou reflexi a výzkum.“Pořádání mezinárodního doktorskéhosemináře, stejně tak jako vydávánía vysokou úroveň disertačních pracína Divadelní fakultě ocenili i členovépracovní skupiny akreditační komisepři svém inspekčním pobytu v Brně.Josef KovalčukZ nových titulů edice doktorských pracístr. 12

Již od května roku 2009 realizuje Hudební fakulta JAMU projekt „Inovace studijního programu Hudební uměníHudební fakulty JAMU“, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0345, spolufinancovaný z Evropského sociálního fondu a státníhorozpočtu ČR. Jednou z aktivit projektu je realizace workshopů a seminářů se studenty vedených uměleckými odborníkyze zahraničí. Pro studenty je to jedinečná příležitost, jak se již během vysokoškolského studia profesně setkat s uměleckýmišpičkami svých oborů.Prvním z pedagogů, kteří navštívili v letošním akademickémroce Hudební fakultu, byla na začátku listopadušvédská muzikoložka Kia Hedell, která zde vedla několikseminářů o švédské vokální hudbě. V prosinci spolupracovals Janáčkovým akademickým orchestrem maďarskýdirigent Zsolt Nagy, který je na HF JAMU již pravidelnýmhostem. Za tento akademický rok realizoval své workshopyještě dvakrát – v lednu a v březnu 2010. Vyústěnímjeho posledního působení bylo vedení studentského orchestruna Slavnostním koncertě k 20. výročí statutárníhozaložení HF JAMU v Besedním domě. Tam se jako sólistapředstavil i maďarský perkusionista László Hudacsek,který vedl na HF JAMU týden před koncertem intenzivníworkshopy, stejně tak jako při jeho předchozí návštěvěv listopadu 2009.Jednou z nejatraktivnějších akcí, financovaných z Evropskéhosociálního fondu, byly týdenní kurzy slovenského tenoristyPetera Dvorského, které se těšily velké návštěvnostijak ze strany studentů JAMU, tak i z řady mladých talentovanýchstudentů brněnské konzervatoře a jejich pedagogů.Neméně velkým zážitkem a zkušeností byly pro studentyworkshopy zahraničních perkusionistů v únoru 2010. Nakatedře bicích nástrojů se postupně vystřídali Nebojša JovanŽivkovič z Německa, Benjamin Toth z USA a DanielŠoltis ze Slovenska.Druhý týden v březnu pracoval se studenty katedry dechovýchnástrojů další host z Maďarska, tentokrát vynikajícíflétnista János Bálint. Pro studenty operní režie pak představovalavelké oživení spolupráce s německou operní režisérkouIngou Levant.Studenti i zájemci z veřejnosti se mohli zúčastnit interpretačníchkurzů polského houslisty Michała Grabarczyka(23.–27. 3. 2010) a těšit se mohou na hobojovékurzy francouzského profesora lyonské konzervatoře Jeana-ChristophaGayota, spojené se Dnem hoboje JAMU(19.–22. 4. 2010).Všechny workshopy a semináře jsou veřejně přístupnéa podrobnější informace jsou k nalezení na webových stránkáchHF JAMU.Neméně významnými aktivitami projektu je tvorba novýchpředmětů z oblasti jazzové interpretace a staré hudby.V letošním akademickém roce se studenti mohli zapsat donásledujících předmětů:l Jazzová interpretace I. – Hra na nástroj (klavír, trubka,trombon, saxofon, kytara, kontrabas, bicí nástroje)l Teorie jazzové improvizace I.l Dějiny jazzu I.l Jazzová intonace a rytmus I.l Jazzová harmonie I.l Jazzová kompozice a aranžováníl Základy jazzového klavírul Jazzový ansámbll Hra na kladívkový klavírl Hra na historický kontrabasl Hra na historické houslel Vývoj a obsazení barokního orchestrul Hudební rétorika – hudební formyl Barokní ornamentikaTyto předměty budou nabízeny i v následujícím akademickémroce 2010/2011.Součástí projektu jsou také odborné stáže u partnera –Filharmonie Brno – a praxe ve spolupráci s profesionálnímiuměleckými tělesy pro studenty vybraných studijních oborůna HF JAMU (dirigování sboru, dirigování orchestru, hra nasmyčcové nástroje, hra na bicí nástroje, hudební manažerství).Tyto aktivity budou probíhat nejen v letním semestrutoho akademického roku, ale i v následujícím.Alžběta Lupíšková, Kateřina Poláškovástr. 13

Švédská hudba na Hudební fakultěSkandinávská hudba je u nás stále neznámou a opomíjenou,proto Hudební fakulta JAMU pozvala švédskou hudebníhistoričku dr. Kiu Hedell, a to v rámci projektu Inovacestudijního programu Hudební umění Hudební fakulty JAMU(Reg. č. CZ1.07/2.2.00/07.345) v rámci OP Vzdělávání prokonkurenceschopnost, který je spolufinancován Evropskýmsociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Kia Hedell působína katedře hudební vědy univerzity v Uppsale a jakoknihovnice ve Švédské hudební knihovně ve Stockholmu,svůj odborný zájem soustřeďuje zejména na hudební životkrálovského dvora ve Stockholmu v době renesance a baroka,dějiny nakladatelských společností a na tradice sborovéhozpěvu ve své zemi. Českou republiku navštívila vůbecpoprvé; nejprve se seznámila s krásami historické Prahy(a využila přitom ubytování na HAMU) a pak s Brnem, kteréji – ve volném čase po výuce – zajímalo uměleckými dějinami19. a 20. století a samozřejmě především osobností LeošeJanáčka. Zaujal ji také houslový recitál odborného asistentaHF JAMU Bohuslava Matouška: jednak interpretací skladebMartinů, jednak velkou návštěvností v Besedním domě.Během tří dnů prvního listopadového týdne (3.–5. 11.2009) vedla Kia Hedell na Hudební fakultě JAMU celkemtři bloky přednášek a seminářů, během nichž představilaproblematiku švédské hudby uplynulých tří staletí. Na vykreslenémhistorickém pozadí Švédska se zaměřila na vybranéosobnosti z hudebních dějin země. Přiblížila JohanaHelmicha Romana, jednoho z nejvýznamnějších skandinávskýchskladatelů 18. století, často nazývaného „otec švédskéhudby” nebo „švédský Händel”. Další osobností, jíž věnovalapozornost, byl básník a tvůrce písní Carl Michael Bellman.Chronologicky druhým tématem byla švédská vokálníhudba v 19. století – od sólových písní prováděných v salonechaž po sborovou hudbu v koncertních sálech: skladbyErika Gustafa Geijera, Augusta Södermana a Wilhelma Stenhammaraa národní tendence, které v různých podobáchprocházely po celé století švédskou hudbou. Třetí prezentovanouoblastí se stala švédská vokální hudba ve 20. stoletíod modernismu až po nedávné diskuse o směru, kterým semá soudobá hudba ubírat. Pro studenty byla švédská hudbaobohacující novinkou, zajímali se o vyslechnuté skladby,o švédské interprety apod.; výjimkou mezi nimi byla studentka,která vyrostla a studovala ve Švédsku a která s badatelkouhovořila v jejím rodném jazyce.Jana SlimáčkováStudenti ateliéru výchovné dramatikyNeslyšících na Staré radnici v BrněV sobotu 20. 2. 2010 se studenti VDN představili v inscenaciPták ve vzduchu, ryba ve vodě v Ernově sále Staré radnicev rámci doprovodných akcí výstavy Zapomenuté loutky,kterou pořádá Brněnské kulturní centrum ve spoluprácis Moravským zemským muzeem v Brně.Tato inscenace z repertoáru Divadla Neslyším byla znovunazkoušena se studenty oboru VDN během konání stážestudentů v tomto divadle. Stáž je součástí projektu „InovaceVýchovné dramatiky Neslyšících v rámci studijního programuDramatická umění Divadelní fakulty JAMU“, reg. č.CZ.1.07/2.2.00/07.0367, financovaného Evropským sociálnímfondem a státním rozpočtem ČR. Obnovená premiérase konala 1. prosince 2009 na Divadelní fakultě JAMU prožáky ZŠ pro sluchově postižené v Brně.Tato inscenace je určena zvláště pro děti předškolníhověku, pro které může být dobrým pomocníkem v poznávánísvěta. V představení mohou diváci vidět mnoho akčních situací,seznámí se s různými zvířátky, poučí se o chodu světa– střídání dne a noci, proměnlivosti počasí atd. Představeníklade důraz na představivost a fantazii dětských diváků.Inscenace nabízí prostor pro interakci mezi diváky a herci.Využití názornosti a možnost prožitku vede k lepšímu pochopenía vše promění v zábavnou akci.Vystoupení nabídlo slyšícím i neslyšícím studentům Výchovnédramatiky Neslyšících skvělou příležitost zkouškyvystupování před neznámým publikem. Měli tedy možnostprakticky si vyzkoušet to, na co jsou v rámci studia připravovánia čemu se budou věnovat ve své profesní dráze.Radka Kulichová a Jiří Matoušekstr. 14

Peter Dvorský mezi námiNesmírně zajímavým a přínosným oživením výuky na Katedřezpěvu HF JAMU bylo týdenní hostování známéhoslovenského tenoristy a šéfa opery Štátného divadla KošicePetra Dvorského. Hostování se uskutečnilo v rámciprojektu „Inovace studijního programu Hudební uměníHudební fakulty JAMU, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0345“,spolufinancovaného z Evropského sociálního fondua státního rozpočtu ČR. Tento projekt se konal v týdnuod 8. do 12. února 2010 a byl koncipován jako intenzivnítýdenní workshop, během něhož každý posluchačKatedry zpěvu absolvoval hodinovou lekci pod vedenímMistra Dvorského.Studenti bakalářského, magisterského i doktorandskéhostudia tak měli možnost předvést a konzultovat své pěveckédovednosti. Každá lekce byla navíc pojata jako otevřená hodina,kdy jednotliví zpěváci a zpěvačky mohli, kromě vlastníchvstupů, sledovat také své ostatní spolužáky a kolegy.Vedle posluchačů Katedry zpěvu HF JAMU, kteří se workshopuúčastnili aktivně, se jej pasivně zúčastnila rovněžřada studentů Masarykovy univerzity a studentů i pedagogůKonzervatoře Brno.Vedoucí Katedry zpěvu HF JAMU odb. as. MgA. ZdeněkŠmukař o kurzu řekl: „Celý workshop proběhl v příjemné tvůrčíatmosféře, Mistr Dvorský se zaměřoval především na interpretaciitalského repertoáru a na italskou výslovnost. V jednotlivýcháriích vyžadoval interpretaci, která směřuje k vystiženícelého charakteru dané postavy. Bylo zřejmé, že u mnohýchposluchačů našly připomínky a rady Petra Dvorského svouodezvu, na konci lekce byl totiž znát jak v interpretaci, takv tónové kvalitě zřetelný posun. Při výuce dbal zejména načistotu vokálu a pregnantní výslovnost.“ Peter Dvorský bylvelmi spokojen a příjemně překvapen kvalitní interpretačníi technickou úrovní jednotlivých posluchačů katedry a konstatoval,že nejméně šest z nich projevuje velmi výrazný talenta že by se mohli okamžitě uplatnit v některém z operních čioperetních souborů v České nebo Slovenské republice. Pozváník výuce na JAMU Dvorského velmi „potěšilo a poctilo“a – bude-li příležitost – rád se na naši školu vrátí.Jak uzavřel Zdeněk Šmukař: „Nemalý dík patří také AlžbětěLupíškové, studentce prvního ročníku magisterskéhostudia oboru hudební manažerství na HF JAMU, díkyjejíž pečlivé přípravě proběhl projekt bez sebemenšíhoproblému.“Jonáš HarmanMezioborová konference doktorandů na HF JAMUMezioborová konference doktorandů, která se každoročněkoná na Hudební fakultě JAMU, se uskutečnila 22. dubna2010. Své referáty na ní předneslo deset studentů. Jako prvnívystoupila Katarína Mašlejová, která hovořila o Janáčkověfilozofickém myšlení a úvahách, jež jej dovedly k jehonápěvkům mluvy. Příspěvek věnovaný kulturní a politickésituaci v Brně před vznikem samostatného Československaa v meziválečném období přednesla Alice Rajnohová, MartinaJuhaňáková záslužně připomněla osobnost někdejšíhopedagoga JAMU Františka Schäfera a jeho aktivity pianisty,učitele a skladatele. Jan Ondrejka věnoval pozornost VáclavuKaprálovi a jeho písňovému cyklu Pro ni, Martina Molingerpřiblížila skladby současných autorů Ilony Poláškovéa Rudolfa Růžičky využívající elektroakustické flétny. VáclavBarth nastínil dramaturgický i psychologický a kompozičnírozbor Janáčkova Zápisníku zmizelého, Janáčka jako učitelepřiblížil Lukáš Hurtík, který prošpikoval svůj referát úsměvyvzbuzujícími reáliemi z doby konce 19. století. Julián Vevericanačrtl profil současného skladatele a pedagoga JAMUFrantiška Emmerta z pozic interpreta jeho díla. Posluchačkydoktorského studijního programu Hudební produkceobohatily jednání konference o pohledy z pozic manažerekorchestrů. Vladislava Borková Kopecká v zajímavém příspěvkuhovořila o tištěném programu ke koncertu jako prostředkuhudební popularizace a Lucie Šilerová objasňovalaorganizační struktury profesionálních hudebních institucí.Každý referát byl doprovázen koreferátem, na konci jednánípak proběhla diskuse dotýkající se uvedených témat.Ukázalo se, že pro všechny zúčastněné se jevila zejménaproblematika práce v současných orchestrech jako mimořádněaktuální a palčivá záležitost.Jindřiška Bártovástr. 15

Co to čtete, princi? Slova, slova, slovaSlova jsou dnes v oblasti hudby mnohemdůležitější, než byla dříve. Bachani Beethoven, ba ani Debussy či Mahlerještě nepsali své autorské komentářeke skladbám. Dnes jsou ovšem beznich koncertní programy nemyslitelné,autorské vyjádření se stalo v průběhudruhé poloviny dvacátého století samozřejmousoučástí díla. Vedle autorskýchslov věcně informujících o díle,jeho struktuře a okolnostech jeho vznikuskladatelé často zveřejňují popistechnických postupů, jež při kompozicipoužili, jindy jsou to více či méněbásnivá, někdy dokonce surrealistickánakupení slov, jež mohou existovatnaprosto samostatně a ke skladběje pojí pouze rozhodnutí autora. Je topodobné jako u názvů skladeb. Jestližeještě romantikům stačilo označit skladbujejí hudební formou a tóninou, odpočátků dvacátého století jsme svědkyodklonu od tohoto jednoznačnéhoprincipu. Dnešní skladatelé často volítakové názvy svých děl, které je obtížnédešifrovat: buď jsou to slova vytrženáz obvyklého kontextu (citáty z literaturyči korespondence, ale třeba i poštovníadresa), nebo různé přesmyčky či jennáhodné shluky písmen. Názvy v takovémpřípadě nenesou obvyklý obsah,jsou to – řečeno s Hamletem – „slova,slova, slova“.Podobný charakter může mít i psanío hudbě. I v něm jde občas o pouháslova. (Zvláštní kategorii mezi nimi tvořínavykle spojovaná „sousloví“. Na jejichexistenci upozornili už Th. W. Adornoa také Igor Stravinskij. Adornarozčiloval mimo jiné pravý muzikant čirytmická elementárnost, Stravinskéhozase souhrnná generalizace a spletitázměť, z dnešního slovníku můžeme přidatoblíbená dvousloví časový horizontnebo odborná kritika, případně stříbrnésmyčce či rozjásané allegro.) Tatoprázdná slova jsou doménou pisatelů,kteří prezentují pouze sebe, stavějí naodiv svůj intelektuální potenciál a rádiprovokují. Protože potřebují vzbuditpozornost za každou cenu, vybírají sivždy osobnost či skutečnost všeobecněkladně přijímanou, kterou šokujícímzpůsobem atakují. Tak například tvrdí,že T. G. Masaryk nezřízeně toužil pomoci, a proto vzniklo Československo,jindy přisuzují tutéž touhu po mocivšem významným dirigentům světa.S fakty se v těchto pracích zachází vícnež volně. V jedné z takových knih senapříklad dočteme, že dirigentu Talichovi„slepě důvěřoval Leoš Janáček,dával mu k nahlédnutí svoje partiturya milostnou tragédii o Kátě Kabanovéna Talichovo doporučení dokonce přeinstrumentoval“.Ve skutečnosti KáťuKabanovou dirigoval za Janáčkova životaFrantišek Neumann a v Praze OtakarOstrčil, oba z Janáčkovy partitury,a teprve deset let po Janáčkově smrti,v roce 1938, ji Talich instrumentačněupravil tak, že zesílil účast žesťů a v tétoverzi ji prováděl v pražském Národnímdivadle.Takovýto způsob psaní má své anglicképojmenování bullshit a takésvoji monografii: analyzoval jej HarryG. Frankfurt v knize On bullshit, naniž v českém prostředí reagoval historikDušan Třeštík. Problém posuzujíoba autoři především v rovině etické.„Bullshiter nestojí ani na straně pravdy,ani na straně nepravdy, skutečnost hoprostě nezajímá. Fakt používá tak, abymu posloužila k tomu, aby sdělil svojikravinu. Je mu jedno, zda odpovídajískutečnosti nebo ne, vybírá si je nebovymýšlí podle libosti. Proto je bullshithorší než lež.“ Takto formuloval svůj názorDušan Třeštík, redaktoři bulvárníchdeníků a majitelé prosperujících, byťproblematických vydavatelství se všako podobné otázky málo starají. Pro něje důležitý atraktivní, pokud možno conejprovokativnější titul, přinášející kýženýfinanční efekt.Hamlet ve své odpovědi na Poloniovuotázku, co čte, upřesnil, že jdeo pomluvy. A vskutku, mnohé způsobypsaní – též o hudbě – jsou založenyna pomluvě. Jsou to ty případy, kdy sepisatelé snaží překrucovat skutečnosta formovat ji tak, jak by si přáli, abyvypadala, k čemuž jim mají pomociprávě nepravdy, polopravdy a pomluvy.Česká hudební historie o tom vísvé, neboť na počátku dvacátého stoletíse udál pokus eliminovat z ní jménoAntonína Dvořáka a posléze i dalšíchtvůrců, Josefa Suka a Leoše Janáčkanevyjímaje. V čele tohoto snažení stáltehdy Zdeněk Nejedlý, který trpěl velkýminedostatky v oblasti své hudebněteoretické výzbroje, nebyl však ochotensi tento handicap přiznat a vzdátse možnosti vstupovat na půdu hudebníhoumění, jež obdivoval. Protosi vybudoval svůj zástupný hodnotovýsystém, založený na slovech. Nejčastějipředkládal svá tvrzení způsobem, kterýjiný názor a priori vylučoval („nemůžebýt pochyby“, „jisté je, že…“), eventuálněsvoji jistotu zdůvodnil vědeckostí(„Věda jmenuje se podle vědění. Známliumělcovu osobnost v jejích slabostech,mohu bezpečně vědět, že dalšídílo nebude mít opačné kvality, poněvadžani v uměleckém tvoření nedějíse zázraky. Toto vědění pak jest stejněpravdivé jako pouhá znalost faktů a tími stejně solidní, ač ne již tak lehké.“).Nejedlého hlavní zbraní byla idea hudebníhodíla. Tu mohl snadno popsati bez hudebních znalostí a mohl s jejípomocí demagogicky rozsuzovat, co jev hudbě správné a co ne.Nejedlého způsob slovní ekvilibristikypřevzali nadšeně mnozí jeho žáci,takže narůstala početnost a tím i pravděpodobnostpředkládaných tvrzení.Například Josef Bartoš si dal práci sesepsáním celé čtyřsetpadesátistránkovéknihy o Dvořákovi, jejímž jedinýmcílem bylo dokázat jeho skladatelskounemohoucnost. Tomu odpovídajístr. 16

negativně formulované názvy kapitol(„Dvořákova neoriginalita myšlenková“,„Dvořákova neslohovost“, „Nemožnostsubjektivní lyriky“) i závěrečnázjištění „Dvořák nám prostě už dnesnepostačuje, Dvořák nás zklamal, jehoumělecká metoda skončila fiaskem“.Vladimír Helfert se zase snažil vykonstruovattakový výklad české hudebníhistorie, který by dokázal, že je Dvořáktypem českého muzikanta vytvořenéhodobou temna, a proto znamenájeho hudba kulturní nebezpečí. V rámcispravedlnosti je ovšem třeba dodat, žepo přesídlení do Brna a tím i po přerušeníspolupráce s Nejedlého týmemse Vladimír Helfert od těchto názorůveřejně distancoval.Stať režiséra Ferdinanda Pujmananazvanou Dvořákův Šelma sedlákbychom dnes asi označili zacimr manovskou mystifikaci, neboť vršenínesmyslů je zcela zřejmé. V doběsvého vzniku, v roce 1913, však „cimrmaniády“neexistovaly a Pujman sesobě vlastní pečlivostí udržoval čtenářev představě pravdivosti své informace:„Nedlouho po premiéře Šelmy sedlákaprobíral se divadelní partiturou mistrSmetana. Po chvíli se zarazí a šeptáFibichovi, upíraje oči do not, to žeje opravdu přespříliš… Sledoval právěárii knížete, stavěnou z motivu Letělabělounká holubička. Mohl bych se dovolatihodnověrných svědků. Ale dílomluví samo: ohlasy z Hubičky a zeSmetany vůbec množí se s počtemstran, ukolébavka kmitne se ve sboruúvodním, Bětuščina árie Jak úzko mia bolno kopíruje bez ostychu Vendulčinomísto Jak zapomněl by na ten krásnýčas. Ze Dvou vdov a z Vyšehradusložil Dvořák dueto a nepočítám celéspousty drobnějších, leč zcela zřejmýchsmetanovských reminiscencí.“Pujman ještě dlouze pokračuje ve výčtuDvořákových údajných autorskýchkrádeží. Dnes by to bylo parádní číslopro takového Zdeňka Svěráka, aletehdy to brali někteří čtenáři možnávážně. A tyto pomluvy – neboť v případětvrzení o autorských krádežíchjde skutečně o pomluvy – byly velminebezpečné: cíleně totiž zkreslovalycharakter a podstatu českého hudebníhovývoje a česká muzikologie sez jejich účinků vzpamatovávala víc nežpůl století.Ukázka z připravované knihyJindřišky Bártové Přemítání nejeno hudbě, která vyjde jako další svazekedice Úvahy a názoryMilá Jindřiško,na konci svého prorektorského působení Ti chci poděkovat za ochotnoua nezištnou spolupráci po celých těch jedenáct let, ať už šlo o Knihovníradu, Občasník nebo jednání s Akademickým senátem, jemuž jsi předsedala,a za mnoho dalších věcí. Potěšilo mne, že myšlenku vytvoření ediceÚvahy a názory jsi podpořila slovy i skutkem.Je to už pár let, co mi volal z Paříže Milan Kundera, kterého velmi zaujalaTvoje monografie o Miloslavu Ištvanovi, a projevil přání setkat se s autorkou.Mrzí mne, že jsem se při jeho následné návštěvě Brna toho utajeného obědakvůli pohřbu blízké osoby nemohl zúčastnit. Ale Tvé eseje mu rád pošlu.Miroslav Plešákstr. 17

Co je Fond umělecké dokumentace JAMUFond umělecké dokumentace (FUD) je součástí KnihovnyJAMU. Zpracovává a archivuje umělecké dokumenty z produkceDivadelní a Hudební fakulty JAMU. Získané dokumentačnímateriály jsou tříděny stejně jako všechny dalšíinformace o inscenacích a festivalech obou fakult. Ve Fonduumělecké dokumentace jsou uloženy programy, fotografie,plakáty z činoherních i operních představení od roku 1949do současnosti. Dále jsou zde archivovány videozáznamyinscenací z let 1991–2009 i novinové výstřižky obsahujícírecenze na studentské divadelní a operní inscenace uváděnéve Studiu Marta nebo v Komorní opeře. Speciální fonddokumentace se v posledních letech rozšířil o scénáře a videozáznamyinscenací a také o dokumenty, které zachycujínové studentské aktivity, např. tvůrčí dílny, pracovní semináře,Salon původní literární a dramatické tvorby. Tento cennýdokumentační materiál je důležitým zdrojem informačnícha studijních materiálů pro pedagogickou práci i pro uživateleknihovny. V současné době je digitalizováno několik setdokumentů a uloženo v digitálním úložišti.FUD vyhledává, ukládá a poskytuje dokumenty pro studentya pedagogy JAMU, ale také pro odbornou veřejnost.Elektronické databáze Music OnlineAlexander Street Press na JAMUV roce 2009 se Knihovna JAMU k připojila k projektu „Plnotextovéinformační zdroje pro hudbu a hudební vědu“programu INFOZ (Informační zdroje pro výzkum) Ministerstvaškolství, mládeže a tělovýchovy a získala přístup k hudebnímdatabázím Music online (zvuková knihovna, hudebniny,encyklopedie) vydavatelství Alexander Street Press.Jedná se o „licencovaný zdroj“ – komerční zdroj, k němužmá JAMU uhrazen přístupový poplatek do roku 2012 a kterýje určen pouze zaměstnancům a studentům JAMU výhradněpro jejich akademickou potřebu.Databáze aktuálně obsahuje 400 000 audio nahrávek,400 000 hudebnin, 100 000 stran referenčních zdrojů (encyklopedie,biografické slovníky,...) a nabízí vyhledáváníK 60. výročí založení JAMU byla z tohoto fondu uspořádánavýstava dokumentů z inscenací školního studia Martave foyer Kabinetu múz.Novinky z Fondu umělecké dokumentaceNa začátku akademického roku 2009/2010 získal Fondumělecké dokumentace nové pracoviště v prostorách multimediálnístudovny Knihovny JAMU. Další důležitou novinkouje katalogizace inscenací Studia Marta v knihovnímsystému ALEPH 500, která usnadňuje vyhledávání údajůo režisérech, dramaturzích a účinkujících. Postupující digitalizacedalších dokumentů umožní v blízké budoucnostivyhledávání fotografií, recenzí nebo videí z inscenací. Nafond se neustále obracejí studenti JAMU i jiných uměleckyzaměřených vysokých škol s žádostmi o získání či doplněníodborných informací o umělecké činnosti JAMU. FUD setaké podílel na vzniku obsáhlé publikace o dvaceti ročnícíchmezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter.Michal Kovalčuknapř. podle osob, hudebních souborů, historických období,nástrojů, žánrů, typu materiálu, buď v kompletní nabídcedatabází Music online, nebo v jednotlivých databázích:Music Online: Listening (American Song, Classical MusicLibrary, Contemporary World Music, Jazz Music Library,Smithsonian Global Sound for Libraries)Music Online: Reference (African American Music Reference,Classical Music Reference Library, Classical ScoresLibrary, Garland Encyclopedia World Music)Music online jsou přístupné na počítačích v rámci počítačovésítě JAMU z webových stránek knihovny z adresy:http://www.jamu.cz/organizacni-struktura/knihovna/nebo přímo z adresy: http://muco. alexanderstreet.com.Music online značně rozšiřují nabídku zvukových nahrávekknihovny (různé interpretace, vytvoření playlistu) a usnadňujíjejich dostupnost (časová nezávislost na knihovně) propotřeby přednášek a seminářů. Romana Kasperkevičovástr. 18

Z nových přírůstků knihovnyJAMUKnihy:Cikánek, Martin: Kreativní průmyslyČervenka, Jiří: Uvidět ZnojmoDawkins, Richard: Boží blud: přináší náboženstvíútěchu, nebo bolest?Dočekalová, Markéta: Tvůrčí psaní 2Grögerová, Bohumila: RukopisHaltof, Marek: Krzystof Kiéślowski a jeho filmyHeister, Hanns-Werner – Sparrer, Walter-Wolfgang: Komponisten der GegenwartJanoušek, Pavel: Ivan Vyskočil a jeho neliteraturaKlapil, Pavel: Kompendium teorie kontrapunktuKolb, Bonita M.: Marketing for cultural organisations:new strategies for attracting audiencesto classical music, dance, museums,theatre & operaKybalová, Ludmila: Doba turnýry a seceseLottman, Herbert R.: Amedeo Modigliani:kníže MontparnassuOslzlý, Petr – Morávek, Vladimír – Němečková,Lucie: Cirkus HavelOtčenášek, Zdeněk: O subjektivním hodnocenízvukuPithart, Petr: Devětaosmdesátý: vzpomínkya přemýšlení: krédoSchnierer, Miloš: Umění žít hudbou: vybranéstudie a úvahy z hudební publicistiky1968–2008Starý, Jiří – Fischerová, Sylva: Mýtus a geografie:svět, prostor a jejich chápání ve staršíchi novějších kulturách: Konec měšťanskéepochyŠicková-Fabrici, Jaroslava: Základy arteterapieTokarczuková, Olga: BěguniVeber, Petr: Václav Snítil a jeho půlstoletíčeské hudbyCD (nehudební)Neruda, Jan: Písně kosmickéSova, Antonín: Kdo vám tak zcuchal tmavévlasy?Srpen 1968: 10 hodin komentovaných originálníchnahrávekSváteční chvilky poezie: klasici a mistřiHudebniny:Bach, Johann Sebastian: 3 sonatas for guitarBeethoven, Ludwig van: Sonaten für Klavierund Violine. Band I + IIBellini, Vincenzo: II pirataBernstein, Leonard: West Side Story. VocalscoreBrahms, Johannes: Serenade Nr. 1 D dur,op. 11Britten, Benjamin: Six metamorphoses afterOvid, op. 49Denisov, Edison: Sonáta pro sólovou flétnuEmmert, František: VanutíGranados, Enrique: Four spanish dances,op. 37Händel, Georg Friedrich: RinaldoHenze, Hans Werner: Sonatina pro flétnua klavírJacob, Gordon: Three inventions for fluteand oboeJobim, Antonio Carlos: Antonio Carlos Jobimfor classical guitarKaprálová, Vítězslava: Skladby z dětstvíKrommer, Franz: Concertante. Ausgabe fürFlöte, Oboe, Violine und KlavierMásson, Askell: Cosmic tree for marimba and3 percussionistsMorgan, Lee: SidewinderPärt, Arvo: Collected choral worksPeas, Ted: Modern jazz voicingsPiazzolla, Astor: OblivionReicha, Anton: Scene für Englischhorn undOrchesterRiley, John: DrummingRyba, Jakub Jan: Česká mše vánočníScarlatti, Domenico: 4 Sonaten für Gitarre.Schubert, Franz: Sonáta pro flétnu a klavír amoll „Arpeggione“Schumann, Robert: Adagio and Allegro for hornTailleferre, Germaine: Forlane pro flétnua klavírTakemitsu, Toru: Air pro sólovou flétnuTelemann, Georg Phillipp: 12 melodickýchsonát pro housle nebo flétnu a bassocontinuoThomas, John: Voice leading for guitarVieux, Maurice: Vingt études pour altoŽivotní jubilea pedagogůa zaměstnanců JAMU(leden – červen 2010)LedenHana Hradskádoc. MgA. Jan KrálIng. Marian ŠoltýsÚnorPhDr. Květoslava HoráčkováBřezenIlona ČernáJindřiška DoubravováAlexandra LukášováIng. Eva MayerováMarie VítkováIng. Jana VondráčkováDubendoc. Mgr. Dana Drápelovádoc. Ing. Ivan Hálek, CSc.doc. Mgr. Jan Kolegarprof. Mgr. Petr OslzlýKvětenprof. František Emmertprof. Jarmila HladíkováAlexandra NoubelováČervendoc. Jana JaněkováZdenka Kloudováprof. Martin MyslivečekMgr. Sylva TalpováZ nové produkceEdičního střediskaDrozd, David: Fenomén divadla v myšleníJosefa ŠafaříkaPetr, Jan: Organizace divadelní výrobyVasquez, Martin: Principy divadelní improvizace(v prostředí Zápasů v divadelníimprovizaci)Snídaně, oběd, večeře. Salon 2010Noví profesoři a docentidoc. Mgr. Vladislav Bláha, ArtD., HFAutoři Občasníku 2010/I:prof. PhDr. Jindřiška Bártová, HF JAMUprof. Alois Hajda, emeritní rektor JAMUBcA. Jonáš Harman, student HF JAMUMgr. Monika Holá, Ph.D., HF JAMUMgr. Romana Kasperkevičová, knihovnaJAMUPetra Knotková, šéfredaktorka časopisuBrno Businessprof. PhDr. Josef Kovalčuk, proděkan DIFAJAMUMgA. Michal Kovalčuk, knihovna JAMUBcA. Radka Kulichová, DIFA JAMUBcA. Alžběta Lupíšková, zahraničníreferentka, HF JAMUMgA. Jiří Matoušek, manažer vnitřníchprojektů, DIFA JAMUprof. MgA. Ing. Ivo Medek, Ph.D.,rektor JAMUMgr. Aleš Merenus, student DIFA JAMUprof. PhDr. Miroslav Plešák, DIFA JAMUMgA. Kateřina Polášková, projektovámanažerka, HF JAMUprof. Martin Porubjak, dramaturg SND,pedagog VŠMU BratislavaMgr. Jana Slimáčková, Ph.D., HF JAMUprof. Emília Vášáryová, dr. h. c.,herečka SND, pedagožka VŠMU BratislavaMgA. Ondřej Vodička, tajemník DIFA JAMUAutoři fotografií a kreseb:Petr Francán, Alžběta Lupíšková,Pavel Nesvadba, Jan Regal,Vilém Reichmann, archiv NDB a JAMUOBČASNÍK JAMU 2010/IRedakčně připraviliZdeňka Stejskalová a Miroslav Plešákza spolupráce Jindřišky BártovéE-mail: stejskalova@jamu.czGrafická úprava a sazba:Donato, Šaracova 2, BrnoTisk: Ediční středisko JAMUwww.jamu.cz/organizacni-struktura/edicni-stredisko/str. 19

Sloužil vždy díluJe zvláštní, jak je čas relativní. Nechtělo se mi uvěřit, že jeto již opravdu plných deset let, co brněnskou kulturní scénunavždy opustil dirigent, dramaturg a v posledních letechsvého života i pedagog Hudební fakulty JAMU Václav Nosek.Jeho osobnost je spjata s mnoha divadelními scénami,nejsilnější pouto, byť v průběhu let několikráte přerušené,jej pojilo k Brnu. Noskovo působení v moravské metropoličítá na tři desítky let a zanechalo velmi výraznou stopuv jeho historii. Podařilo se mu vystavět dramaturgickoulinii, založenou především na provádění závažných děl20. století – osou jeho snah bylo dílo Leoše Janáčka a BohuslavaMartinů spolu se širokou paletou klasiky na jednéstraně a domácí i světové operyna straně druhé. Zejména v oblastiděl obou českých autorů jsou jehozásluhy nedocenitelné. Díky jemubyl v Brně v roce 1958 uveden festivalLeoše Janáčka, na němž poprvézaznělo souborné provedenívšech skladatelových oper, včetněsvětové premiéry Osudu. Tato opera,k jejíž jevištní realizaci se odbornáveřejnost dlouhá léta stavěla vícenež rezervovaně, dosáhla díky jehodramaturgické úpravě neobyčejnéhoohlasu a uznání. V. Nosek věřilv životaschopnost Janáčkovy hudbybez dodatečných zákroků různýchupravovatelů, proto v roce 1974 přistoupilještě k podrobné rekonstrukciautentické podoby závěru operyZ mrtvého domu.Neméně cenné bylo jeho prosazování děl BohuslavaMartinů. Zasadil se o provedení čtyř světových martinůovskýchpremiér v Brně – oper Trojí přání (1971), Slzy nože(Miniopera 1969) a Žaloba proti neznámému (1980) a baletuŠach králi (1980); opera Řecké pašije pak v Brně (jakočeskoslovenská premiéra) zazněla pouhý půlrok po světovépremiéře v Curychu v roce 1962. Výčet jeho dramaturgickýchzásluh je dlouhý, patří k nim i celá řada světových titulů.Jeho přičiněním vedle oficiální velké operní brněnské scényvznikl i útvar Miniopery, na jejíž scéně bylo možno inscenovatmenší experimentální díla. Zde byly uváděny jak operyklasiků 20. století (Stravinskij, Milhaud, Poulenc, Martinů),tak starých mistrů (Monteverdi, Händel, Mysliveček). Díkytěmto snahám se z brněnské opery v 70. a 80. letech stalomísto, kam se za poznáním sjížděli diváci z celé republiky.V 1995 byl Václav Nosek vyzván, aby jako dramaturga umělecký vedoucí spoluutvářel podobu Komorní operyHudební fakulty JAMU. I tohoto úkolu se ujal s nesmírnýmentuziasmem a elánem. Za pětiletou dobu této činnostizazněla na studentské scéně neobvyklá díla, včetně několikakratičkých (většinou desetiminutových) původníchVáclav Nosek (1921–2000)premiér současných autorů, jejichž vznik Václav Nosek iniciovala vtipně a výstižně je pojmenoval jako „operní jednohubky“.V Brně v této době zazněly původní premiéryoper Ženichové (1996), Varta a Tys mě tak rozčílil (obojí1997) J. F. Fischera, Stažená hrdla a Oldřich a Boženka(obojí 1997) I. Hurníka, Klíč J. Berkovce (1997) a AgadirM. Kaňáka (1999). Dále byly v Komorní opeře JAMU provedenyi opery barokní, které buď v naší zemi ještě nikdynezazněly, anebo je jejich provozování jen velmi řídké: Parisa Helena Ch. W. Glucka (1996), Pimpinone G. Ph. Telemanna(1996), Livietta e tracollo G. B. Pergolesiho (1997),Gayova a Pepushova Žebrácká opera (1998), neznámý DonGiovanni G. Gazzanigy (1998), Banchieriho La pazia senilea Vecchiho L’amfiparnasso (1998), Pergolesiho La servapadrona a Dido a Aeneas H. Purcella (1999). Z hudebníhoodkazu 20. století stojí za zmínku –vedle některých zajímavých a zřídkauváděných martinůovských děl (Slzynože, Kuchyňská revue, Alexandr bis)– především Brittenova opera AlbertHering (1999) a Chytračka C. Orffa(2000), uvedená v původní verzi proklavír a bicí nástroje. Touto činnostíse Noskovi de facto podařilo navázatna aktivity dřívější Miniopery.Sloužil vždy dílu, proto byl ochotenvěnovat mu i podstatnou částsvého soukromí. O podobě chystanéopery živě a dlouze diskutovalse všemi zainteresovanými, od skladatele,libretisty, režiséra, výtvarníkaaž po interprety. Ne každý sdílelstejné názory a on byl vždy přístupnýnovým postřehům a idejím, neuzavíralse jen pro svou generaci,ale respektoval i mládí přes leckteré jeho nedostatky. Mělajsem to štěstí se s Václavem Noskem šest let pracovně setkávata v rámci nesčetných diskusí si tříbit vlastní názory.Obdivovala jsem jej jak pro jeho šíři vzdělání – a to nejenv oblasti hudební (miloval např. literaturu a byl sám i v tétooblasti aktivní, když pořídil řadu poeticky vedených operníchpřekladů; obdivoval také výtvarné umění – sám sepochlubil, že snad v Brně neexistovala jediná výstava, již bynenavštívil), tak pro neskutečnou vitalitu a pracovní elán.I když mu zdraví nesloužilo již delší dobu, neuměl se šetřit.Práce mu dodávala energii, potřeboval být neustále činný.V posledních měsících svého života se nadchl pro ideuuvést v život nedokončenou operu Bohuslava Martinů Dendobročinnosti, nalezenou v curyšských archivních slohách,jejího jevištního ztvárnění se však již nedožil (premiéra sekonala v roce 2003 v Jihočeském divadle České Budějovice).Věřím, že Václav Nosek nezahálí ani v hudebním nebi,třeba se tam setkal se svými milovanými Mistry Janáčkema Martinů a společně pracují na nějakém novém díle…Moc bych mu to přála.Monika Holástr. 20