Strana 12 Semilské noviny ÚNOR 2004Městské informačnístřediskoZveletrhu na veletrh…Tak jako uprostřed turistické sezony informujeme o probíhajících projektecha akcích pro veřejnost, v podzimním a zimním období přinášímezprávy především z výstav a veletrhů cestovního ruchu. Už na podzim jsmečtenáře informovali o semilské účasti na turistické burze v Görlitz, veletrhuv Poznani a workshopu regionů v Praze, v lednu jsme psali už tradičněobrněnském veletrhu Regiontour.Dnes se podívejme na „největšíveletrh cestovního ruchu ve středníEvropě“, což byl podtitul veletrhuHoliday World v Praze. Konal se naholešovickém výstavišti ve dnech 12. -15. února a mezi vystavovateli byli takézástupci Libereckého kraje, Českéhoráje a měst Jablonec n. N. a Liberec.Na pultě Českého ráje se mezi jinýmiobjevily informace a materiály právěo Semilech a regionu Horní Pojizeří,které nabízeli zájemcům zástupcisemilského informačního střediska.Návštěvníkům stánku byly k dispozicinapř. také informace o připravovanémproduktu „Putování za pověstmi Českéhoráje“ nebo základní informaceo systému turistických autobusů.O tom, že Český ráj byl na HolidayWorld k nepřehlédnutí, svědčí i ocenění,které zde expozice získala.Nyní už jsou v plném proudu přípravyexpozice Pojizeří a Českého rájena další významnou akci - regionálníveletrh cestovního ruchu „EuroregionTour 2004“, který se koná na výstavištiv Jablonci nad Nisou ve dnech 18. - 20.března. Město <strong>Semily</strong>, zastoupenéinformačním střediskem, se zde představíspolečně s partnery z Lomnice n.Pop., Jilemnice, Železného BroduNovinkyv informačnímstředisku• V březnu bude vydán nový Plánměsta <strong>Semily</strong>. Kromě aktuální mapyčísel popisných bude obsahovat výřezz regionální mapy, rejstřík ulica základní informace o městě.• Byla dokončena aktualizacekatalogu ubytovacích služeb, kterýbude vydán v průběhu března. Elektronickápodoba je zveřejněna nainternetových stránkách města společněs dalšími aktualizovanými databázemi(restaurace, firmy). Děkujemevšem, kteří reagovali na naše výzvya přispěli tak k šíření kvalitních a aktuálníchinformací o městě.• K vydání připravujeme takéKalendář akcí 2004, sestavený nazákladě podkladů dodaných informačnímustředisku jednotlivými spolkyaorganizacemi ve městě. Oba materiálybudou samozřejmě prezentoványna březnovém veletrhu „EuroregionTour 2004“ v Jablonci nad Nisou.• Semilské noviny na internetu opětaktuální! Elektronická podoba měsíčníkuje nyní kompletní, novější číslajsou uložena ve formátu PDF. (mis)a Sdružení Český ráj. Širokou nabídkuregionu dokresluje i účast mikroregionůPojizeří a Kozákov. Rádi bychomtouto cestou pozvali všechny čtenářeSemilských novin na prohlídku našíexpozice v pavilonu A. Předchozí ročníkybyly z naší strany úspěšné a poloňské vítězné expozici se jistě i letosbude nač dívat. (mis)Fotografie z únorového pražského veletrhu Holiday World. Město <strong>Semily</strong>a region Horní Pojizeří představila na stánku Českého ráje návštěvníkům AlenaMojžíšová ze semilského informačního střediska.(FOTO: archiv MIS)
ÚNOR 2004 Semilské noviny Strana 13Od pramenů Nilu k Ol Doinyo Lengai (5)(Z afrických zážitků semilského cestovatele Daniela Macha)Kdo by rád necestoval a nepoznával svět! Není však mnoho takových,kteří dokážou své sny o cestování uskutečňovat. Semilský příležitostnýcestovatel Daniel Mach si loňskou návštěvou Afriky jeden takový sen splnil.Vpředchozích dílech zápisků z několikaměsíční cesty nám přiblížil pobytv Ugandě, Rwandě, Kongu či Tanzanii. Dnes se společně s ním vydejme zaafrickým dobrodružstvím popáté a naposledy.Po krádeži foťáku a dokladů jsembyl naprosto psychicky „vykolejený“.Dojel jsem autobusem do Dar es Salaamu,ale s výletem na Zanzibar jsem semohl rozloučit. Bez pasu mě tam nepustili.V nejbližším možném termínumusím do Nairobi, kde mi vydají nový.Zastavil jsem se v letecké společnostiEmirates, od níž jsem měl letenky.Ptal jsem se na změnu termínu čimísta odletu. Všechny lety z Dar esSalaamu mají mezipřistání v Nairobi,takže by neměl být problém. Byl! Mohljsem totiž letět o týden dříve, ale muselbych z Daru. Proč? To nikdo nevěděl…Vyšel jsem na ulici. Svítilo sluncea bylo vedro. Už jsem měl nové šekya začal se smiřovat s tím, že mi ukradlijen jeden foťák a jeden film. Zbylomi toho ještě dost. A ještě jsem nevylezlna Ol Doynio Lengai - moji sopkubohů. Nic měnit nebudu. Pojedu sipro pas, a pak se uvidí, co ještě stihnu!•••Cesta byla rychlá. Autobusem doArushi pod vyhaslou sopku Mt. Meru,další den na hranice s Keňou a do Nairobi.Projížděl jsem zemí Masajů. Vevesnicích jsem z autobusu viděl mladémuže v červených hábitech, jak předsebou ženou dobytek, a nastrojené ženyskorálky a širokými límci. Muži i ženyměli díry v ušních lalůčcích, znak kmenovépříslušnosti. Na hranicích mi vnucovalinejrůznější zboží - od látek přesvyřezávané sošky až po vzácné kameny.Neměl jsem náladu nic kupovat.V Nairobi jsem si „pokecal“ s našíambasadorkou, paní Beranovou. Příjemnápaní, která už viděla dost velkoučást východní Afriky. Nejvíce ji učarovalygorily, divoká zvěř a magnetickáhora v kráteru Ngorongoro. Ale to jeturistická oblast, žádná velká divočina.Chvíli trvalo, než v Čechách ověřilimoji totožnost. Nadiktoval jsemšpatné číslo domu, kde bydlím. Mámchybu i v cestovním průkazu, ale je tonáhrada za pas jen na měsíc, takže senic neděje.•••Když už jsem byl v Keni, dopřáljsem si tu týdenní pobyt. Nejdříve jsemvyrazil na sever k jezeru Bogoria, kteréje sídlem plameňáků a zeber. Národnímparkem se může projíždět na kole, protožetu nejsou šelmy. Kromě zvířat jsoutu také gejzíry. Na výletě jsem zastihlmístní Indy, kteří mi předvedli jednoduchouosvěžující kůru. Svlékli se do trenýrek,nechali se chvíli ovívat teploupárou z gejzíru a pak ustoupili stranoudo větru. Zkusil jsem to. Vítr chladil rozpálenoukůži a na chvíli mi bylo příjemnězima, jako bych vlezl do lednice.Cestou zpět do Nairobi jsem sezastavil u jezera Naivasha, kde ležídům Joy a George Adamsonových.Tady žila lvice Elsa a natáčel slavnýfilm Born Free. Dnes jsou kolemobrovské fóliovníky, kde se pěstujíkvětiny. Po divoké přírodě se slehlazem. Jen v nedalekém kráteru horyLongonot a národním parku Hell´sGate je přírody o něco víc; v parkuby mělo žít i pár lvů. V místnímmuzeu jsem alespoň zprostředkovaněpocítil vůni domova. Joy se totižnarodila v jižních Čechách, i kdyžvětšinu dětství prožila v Rakouskua od 22 let žila v Africe.Nairobi je velkoměsto se vším všudy,ale přesto se mi nelíbilo. Lidé bylipříjemní, ale dvoje mříže na vchodua neustálé varování před pohybem venkuve mně vzbuzovalo pocit, že je tuještě nebezpečněji, než jsem si myslel.Světlým okamžikem pro mě byla jennávštěva železničního muzea. Vystavenéparní lokomotivy s pohonem nauhlí nebo olej jsou už jen zašlou slávou,ale kdysi patřily ke chloubě technickévyspělosti afrických železnic.Zdolávaly bez problémů táhlá a ostrástoupání při cestě z Nairobi na západ,kde železnice překonává Velkou příkopovoupropadlinu.•••Po návratu do Tanzanie jsem sevydal z Arushi do vesnice Mto WaMbu, což znamená v překladu Řekakomárů. Nic tak hrozného tady alenení. Naopak, kromě jezera Manyarajsem široko daleko žádnou vodunezahlédl. Stopnul jsem si gazík nacestu do pustiny Crater Highlandsa po levé ruce se celou cestu zdvíhalokraj kráteru Ngorongoro. Přes cestuněkolikrát přeběhlo stádo zeber,ale romantika byla záhy pryč… Píchlijsme, vyměnili kolo, píchli jsmepodruhé, zalepovali díru v duši. Odmastnoty a prachu jsem byl tak špinavý,že by mě žádní projíždějícíturisté do auta nevzali, a tak jsem aninezkoušel stopovat…Nakonec jsme se před setměnímpřece jen dostali do vesnice Engaruka,kde byl kemp. Zaplatil jsem vstupnépět dolarů, ale zůstalo mi záhadou,na co ty peníze používají. Za kemp setotiž platilo zvlášť.•••Hledal jsem originálního Masajejako doprovod na sopku. Bohužel žádnýz nich neuměl anglicky, zatímco jáse naučil svahilsky jen pozdravita poděkovat. Musel jsem se spokojits Arabem, který předstíral Masaje,a mladým klukem, který možná Masajbyl, ale oblékal se civilně a vyprávělmi zvyky z intimního života kmene.(Když se mu prý zalíbí přítelova žena,může s ní strávit noc, pokud s tím onasouhlasí. Jejího muže se ptát nemusí.Jen před vchod zapíchnou kopí na znamení,že se nemá vstupovat.)Problémy začaly při koupi proviantu.Neustále si vymýšleli další a dalšíjídlo a v jediném krámku ve vesniciměli přemrštěné ceny. Když už sivymýšleli příliš, koupil jsem jen plackyčapatí a sladké sušenky.Pak jsem zjišťoval, kolik je třebavody, ale prý nebude problém. Naberemeji u Masajů cestou. (Ve skutečnostito problém byl. Voda nikde nebylaa Masajové jí také příliš neměli.Nakonec jsme pili z vyschlého koryta,kde Masajové hloubili studně na vodupro dobytek. Nejdříve pije dobytek,pak lidé. Chemikálie na čištění vodybyly naštěstí silné. Voda páchla tak, žejsem při pití raději nedýchal.)Ještě bylo nutné dohodnout cestu.Vnucovali mi trasu na šest dnů, ale k sopceOl Doinyo Lengai je z Engaruky třicetkilometrů, takže za jeden den musímedojít k ní, druhý den nahoru a dolů,třetí den musíme být zpátky. Smlouvali,ale když viděli, že jsem neoblomnýazřejmě úspěšně předstírám, že bych šeli sám, souhlasili se třemi dny.•••Vyrazili jsme za tmy v půl páté,abychom se vyhnuli polednímu žáru;Ol Doynio Lengai není tradiční čedičovou sopkou. Vrchol s aktivním kráteremje světle hnědý až bílý a krajina nepřipomíná nic, co by se dalo vidět jindena Zemi.v červenci tu ale velká vedra nepanují.Cestou jsem viděl na obzoru nosorožce,ale byl hodně daleko. Prý se tu vzácněvyskytují i lvi. Obcházíme horu Kerimasia před námi se objevuje kuželaktivní sopky Lengai. A začaly dalšíproblémy. Jeden z průvodců byl nemocný,oba pak asi měli jiné představy, kudyna sopku vystoupit. Ve skutečnosti je tucest nepočítaně. Masajové věří, že navrcholu žije jejich nejvyšší bůh. Kdyžje sucho, vyvedou na vrchol kozua ponechají ji osudu. Po čtyřech dnechse vydají na vrchol opět a je-li kozapryč, bůh oběť přijal a počasí se změní.A protože sucho je tu po většinu roku,je na vrchol vyšlapáno mnoho cest.Postavil jsem stan a průvodci sebez ptaní nastěhovali dovnitř. Ránojsme vyrazili jen s mladším, protožestarší byl nastydlý a výstup by nevydýchal.Dal nám rady, kudy na vrchol,ale dost jsem pochyboval, že on sámtam někdy byl.Po třech hodinách prodírání sevysokou travou jsme vystoupali navrchol. Vstoupili jsme do zelenéhomělkého kráteru a upřímně řečeno, byljsem dost zklamaný. Kde je ta aktivnísopka, jediná se sodnou lávou? Anistopy po čediči! Vystoupali jsme až naokraj kráteru a teprve odsud spatřiliněco, co lze nazvat pohádkou. Bílýkráter, ze kterého vystupují světle šedédýmající sopouchy, a uprostřed černýkopec, ze kterého každou minutuvylétne oblak černého popela a sype sepo svahu dolů do bílé měkké hlíny.Efektní divadlo! Mladý Mathew bylnadšený stejně jako já. Ještě nikdy navrcholu nebyl. Tentokrát žádná mlha,žádné zábrany proti turistům, jen pocitnebezpečí a respektu vůči přírodní síle.Jsem na konci své cesty a vylezl nasopku, kde žijí bohové.Ol Doynio Lengai.Na takových místech člověk nacházízvláštní pocit vnitřního vyrovnání.A sílu, která vydrží několik měsíců,možná i let.•••Atečka na závěr:Původně jsem chtěl vyprávěníukončit výstupem na Ol Doynio Lengai,ale chyběl by dovětek, který osvětluje,proč můj zájem o Afriku dočasněochladl. Po návratu do Arushi mi místníhotelová děvčata ukradla z pokojeněkolik tašek, v nichž byly i veškeréfilmy. Každá krádež je nepříjemná, alefotografie jsou pro mě cosi jako náhradaza děravou paměť. Paní Beranováz ambasády v Nairobi mi sice říkala,že si do konce života budu vybavovatpřesně ty obrázky, které jsem měl naukradených filmech, ale možná měpřecenila. Teď si ještě pamatuji, alevzpomínky jsou stále děravější…Odlétal jsem s pocitem, že Afrikapro mě zůstane jen vzpomínkou na„tam, kde se krade“. Dnes už vím, žepár zlodějů Afriku nedělá. To si kontinent,kde kdysi opice slezla ze stromua postavila se na zadní, aniž by tušila,že jednou bude létat do vesmíru, opravdunezaslouží.Kwa heri Africa!Na shledanou, Afriko!DANIEL MACH