Tajemství gobelínu – Probuzení Astarotha - Internetové knihkupectví ...

Chlapec, vlak a gobelín 13Max to slyšel už poněkolikáté, díval se z okénka. Konečně zahlédl,po čem pátral: dva mohutné bronzové lvy, kteří se hrdě vypínalina stráži u vchodu do muzea.„Tati, už jsme u muzea.“„Máš pravdu, máš pravdu. Ale abych nezapomněl,“ obrátil se panMcDaniels k Maxovi se smutným úsměvem na široké tváři, „díky,že jdeš dnes se mnou, Maxi. Oceňuju to. Maminka si toho takycení.“Max s vážným výrazem přikývl a pevně tátovi stiskl ruku. Mc-Danielsovi vždycky oslavovali narozeniny Bryn McDanielsové návštěvoujejího oblíbeného muzea. I když od jejího zmizení uplynulyuž přes dva roky, Max s otcem v té tradici pokračovali.Vešli dovnitř a zeptali se mladé ženy s jmenovkou, kde by našli oblíbenémalíře Bryn McDanielsové. Max poslouchal, jak táta čtejména, která si napsal na kousek papíru: Picasso, Matisse a van Goghšli snadno, ale u posledního se zarazil.„Gau-gvin?“ zeptal se, vraštil čelo a mračil se na lístek.„Go-gén,“ vyslovila jméno správně žena. „Gauguin je úžasný malíř.Myslím, že se vám jeho obrazy budou líbit,“ řekla a poslala je poobrovském mramorovém schodišti do druhého patra.„Maminka si všechna ta jména pamatuje. Já na tyhle věci nemámhlavu, i když jsem tu už poněkolikáté,“ zasmál se pan McDanielsa plácl Maxe mapkou po rameni.Výstavní síně nahoře se podobaly pestré paletě – úžasná změťbarev pokrývala v silných vrstvách plátna v rámech. Pan McDanielsukázal na obrovský obraz znázorňující chodce na deštivé pařížskéulici.„Něco podobného jako dnes, viď?“„Ten déšť jo, ale abys vypadal jako on, musel bys mít knírek