2/2009

Naši (m)učitelé • Ing. Pavel KirschnerDalším profesorem, kterého jsem si vybral k rozhovoru, je Pavel Kirschner.Když jsem za ním přišel do kabinetu (II/6), abych ho požádal o rozhovor, ihnedsouhlasil. Školního časopisu si velmi váží. Na škole by měl Zkrat vycházetstále. Pan profesor chce tímto pochválit celou redakci za jejich úsilí při přípravěčasopisu. Nastoupil sem koncem roku 1974 a je tedy 2. služebně nejstarším (poprofesoru Mojžíšovi). Hned v lednu 1975 začal vycházet školní časopis, tehdypod názvem Hlas SPŠSE. Několik čísel si schoval do šuplíku a umožnil mi do nichnahlédnout. Rozhovor se nesl v příjemném duchu a určitě stojí za přečtení.Kde a kdy jste se narodil?Narodil jsem se v Liberci 8. 2. 1949.Čeho si na Vás cení Vaši kolegové?To přesně nevím, to by museli říct oni. Ale domnívám se, že mě berou jako veselého,společenského a kamarádského.Co jste studoval po ZŠ?Po ZŠ jsem nastoupil na zdejší průmyslovku. Studoval jsem obor strojírenstvía maturoval jsem v roce 1968. Po skončení této školy jsem nastoupil na VŠstrojní a textilní v Liberci se zaměřením opět na strojírenství a tuto školu jsemdokončil v roce 1973 s tím, že již kromě zmíněného oboru a diplomu se získánímtitulu inženýr strojař jsem absolvoval i pedagogické studium s možností učit nastředních odborných školách, kde jsem toto studium zakončil státní závěrečnouzkouškou z pedagogiky, psychologie a metodiky odborných předmětů. Po absolvováníjsem tedy byl schopen začít učit i třeba na zdejší průmyslovce.Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií?Po skončení VŠ jsem nastoupil do automobilových opraven v Liberci v Rochlicíchdo funkce technologa. Zde jsem působil velmi krátce, protože po absolvování Turnaj absolventů v sálové kopané, 17. 11. 2007vojenské služby jsem v roce 1974 na začátku prosince nastoupil na zdejší školu coby učitel odborných předmětů.Z jakého důvodu jste se i nadále nevěnoval svému povolání a šel učit?Když jsem studoval na zdejší průmyslovce, tak přesně v pololetí 3. ročníku jsem se definitivně rozhodl, že chci na této škole v budoucnu učit.Proto moje studium na VŠ strojní bylo již zaměřeno k tomu, abych na průmyslovce mohl učit. Bohužel po skončení školy zde nebylo volné místo,a proto jsem nastoupil nejdříve do konkrétního zaměstnání. Bylo to do doby, kdy jeden z učitelů dal výpověď a odcházel do funkce hlavníhoúdržbáře nemocnice. Já jsem pak nastoupil na plný úvazek za něj.Kolik let učíte na SPŠSE a VOŠ?To je velmi zajímavé z hlediska toho, že momentálně jsem po inženýru Mojžíšovi služebně 2. nejstarší kantor na zdejší škole. V letošnímškolním roce vyučuji 35. rok.Jste 2. nejstarším. Kdo následuje po Vás?Pan Mojžíš nastoupil 1. září 1974, já jsem nastoupil až na začátku prosince. Zhruba po roce sem nastoupil pan inženýr Technik a za další rokpan inženýr Klejch. No a postupně přicházeli další a další.Proč jste si vybral tuto libereckou průmyslovku? Nechtěl jste jít někam jinam?Tuto školu jsem si vybral hlavně proto, že jsem zde studoval, znal jsem zdejší prostředí, znal jsem všechny vyučující a zajímavé na tom je, žejsem se za několik let stal jejich kolegou a mohl jsem posuzovat jejich učitelské umění z hlediska žáka i kantora.Jaké předměty učíte?Vzhledem k tomu, že jsem strojní inženýr, tak učím většinu strojařských předmětů. Mým oblíbeným předmětem je mechanika a deskriptivnígeometrie. Preferuji logickou paměť a prostorové myšlení, které se právě u těchto předmětů mimořádně uplatňuje. Navíc já sám mám velmirád matematiku a mechanika je vlastně matematika začleněná do strojařiny.Jaký předmět učíte ve výpočetní technice? Máte raději Solid Edge nebo VariCAD?Ve výpočetní technice učím konstrukční cvičení, v mém případě předmět KPC – konstruování pomocí počítačů. V předmětu preferuji SolidEdge. Záleží na tom, v jakém směru se upne výuka v celé škole. Na naší škole se učí určitý druh výukových programů a ten, kdo potom jde naVŠ, tak podle zaměření VŠ jsou tam výukové programy jiného typu. Každá škola bude mít jiné výukové programy, i když některé jsou si velmiblízké.Jaký jste na žáky? Většina studentů o Vás asi slyšela od ostatních studentů, ale nováčci ještě asi ne.Ke studentům jsem určitě přísný, ale zároveň spravedlivý. Moji zásadní pomůckou je důslednost, přesnost a preventivnost. Zároveň chci říct,že učitel je především herec a jako herec má možnost velmi intenzívně působit na žáky svoji intonací hlasu, mimikou, gestikulací a zároveňi zdůrazněním hlavních myšlenek výkladu a nikoliv podřadných textů.ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 2

Naši (m)učitelé • Ing. Pavel KirschnerMáte raději kino nebo divadlo?Raději navštěvuji kino, protože jsou mi velmiblízcí svým projevem Zdeněk Svěrák, MiroslavDonutil, Jan Kraus, popřípadě Karel Šíp.Mám rád nejenom jejich filmy (napříkladVratné lahve, Pelíšky), ale zároveň mám rádi některé jejich televizní pořady – napříkladUvolněte se, prosím. V poslední době mězaujaly 2 hudební filmy. Jedná se o Onces naší zpěvačkou Markétou Irglovou. Druhýmfilmem, který mne velmi zaujal, byl Mammamia!, kde byly použity písně od skupinyABBA.Váš nejoblíbenější literární autor či dílo,hudební styl a film?Hudební styl je prezentován i mým zájmem.V době středoškolského a vysokoškolskéhostudia jsem se pokoušel závodně tancovat.Z toho vyplývá i příslušný hudební styl,kterým je klasická taneční hudba. Kdybychse odchýlil od této hudby, tak mojí oblíbenouhudbou je jazz a potom především LouiseArmstrong. Hudba, kterou absolutně nemusím,jsou různá technoparty. Pod pojmemklasická taneční hudba se rozumí nejen bigbeat,ale i polka, valčík, jive, foxtrot, slowfoxNa dovolené s manželkou Evou Kirschnerovouapod. U knih se zase naplňuje druhý můj zájem. Kromě tance miluji sport. V současné době tady na škole vedu fotbalový kroužek, zároveňjsem organizátorem turnaje absolventů v sálové kopané a z toho již vyplývá, že pro mě nejoblíbenější sport je fotbal. V poslední době jsem četlnapříklad knihu, která pojednává o životě našeho nejlepšího brankáře Petra Čecha. Dříve jsem velmi obdivoval amerického šachistu Boby Fisheraa předtím jsem například četl i život Michaela Tala, bývalého mistra světa v šachu. Kromě knih se sportovní tématikou mě zajímají knihy,které mají cokoli společného se školou nebo školním prostředím. Jako například v současnosti promítaný film Gympl, jehož knižní podobu jsemsi také přečetl. Od Donutila mám veškeré nahrávky.Neláká vás zajít si na něco, co jste viděl či četl, do divadla?Dříve jsem do divadla chodil pravidelně. V současné době mě neodrazuje od divadla divadelní představení, ale odrazuje mě způsob, jakým sezměnila doba pro návštěvu. Pro mě bylo divadlo vždy společenská událost. To znamená, že se do divadla skutečně chodilo ve společenskémoděvu a nikoliv tak, jak je to v současnosti. Na některá divadelní představení přijde mladší generace v texaskách. Nemám chuť jít do divadla spocitem, že tam budu sedět v obleku a vedle mě bude někdo ve sportovním oblečení a bude konzumovat buráky apod. Z divadelních her jsemdříve měl rád veselohry nebo operety. Hra, která na mne velmi silně zapůsobila, byla třeba Carmen. Velmi jsem také miloval moderní trendy –muzikály. Dodnes vzpomínám na první zhlédnutý muzikál Bídníci.Jaké jsou Vaše koníčky?Kromě fotbalového kroužku aktivně provozuji každou středu volejbal, protože pro mě jsou všechny kolektivní sporty velmi zajímavé a rád sejich účastním.Cestování patří k Vašim zálibám. Kde všude jste se byl podívat?Prozatím jsme s ženou sjeli téměř celou Evropu. Na severu nejdál jsme byli v Norsku, kde člověk obdivuje tamní přírodu, která se asi skutečněv jiné zemi nenajde. Nejjižněji jsme byli loni v Turecku. Pro středoevropany tam je abnormální horko s tím, že člověk rád pozná tamější zemihlavně z toho důvodu, že si udělá úplně jiný obraz o obyvatelích Turecka, kteří jsou podle mě velmi milí a přátelští. Odlišuje se to od méhoprvotního náhledu.V jaké zemi byste chtěl žít, pokud byste si mohl vybrat?Domnívám se, že jsem Čech patriot a že bych nechtěl žít v jiné zemi než u nás v České republice.Kdybyste si mohl vybrat ze dvou nějakých exotických zemí – např. Austrálie a Nový Zéland jakou zemi byste si vybral?Kdybych měl možnost se podívat v rámci dovolené na některou z těchto jmenovaných zemí, tak bych rád jel do Austrálie. Důvodem je, že někteřímoji bývalí studenti v Austrálii studují nebo studovali a o zemi mi ledacos vyprávěli. Proto bych se rád do Austrálie podíval. Nevím, zda se toněkdy splní, ale je to jeden z mých snů. Poslední informace o Austrálii mi sdělila současná studentka S2B Nikol Dentonová, která v Austráliipobývala několik let a v současné době během hlavních prázdnin se znovu chystá navštívit Austrálii.ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 3

Ze školy • Maturitní song L4ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 7

Ze školy • Třináct much na pomerančiV neděli 11. 01. 2008 jsem jel s několika spolužáky na lyžařský kurz do Rakouských Alp. Odjížděli jsme pozdě v noci od školy. Jelikož ale nejsemz Liberce, musel jsem vyrazit o něco dříve, nejen kvůli vzdálenosti, ale i počasí, a tak cesta s mými rodiči trvala poněkud déle než je obvyklé. Popříjezdu ke škole jsem se pozdravil se všemi spolužáky a společně jsme se vydali s cestovní agenturou do Rakouska.V průběhu cesty se nám řidiči autobusu představili. Protože jsme ale byli líní, tak jsme je pojmenovali Karel-řidič a Karel-průvodce. Tento nápadjsme okopírovali z filmu Účastníci zájezdu, ale nikdy jsme se neodvážili je oslovit Karle. Cesta nám ubíhala velice pomalu, protože Karel aniKarel nám nepustili žádné video, zřejmě kvůli pozdním hodinám. Se spolužáky jsem seděl v zadní části autobusu zvaná „pětka’’, a tak jsme cestupřežili i bez videa, neboť jsme se dokázali zabavit sami. Karel nám stavěl každé tři hodiny, abychom si mohli dojít na záchod a protáhnout se.Během brzkých ranních hodin jsme dorazili do Alp a bylo pro mě velice vzrušující projíždět krásným údolím hor až k místu určení.U dolní stanice lanovky jsme se převlékli a připravili na lyžování v tomto malebném středisku. Při výjezdu kabinkovou lanovkou k hlavním sjezdovkámse nám otevíral krásný panoramatický výhled na Alpy. Po rozdělení do menších skupinek jsme se mohli vydat na sjíždění sjezdovek.Během první jízdy dolů jsem poznal, že se ve mně něco změnilo. Už jsem nebyl ustrašený z každé boule, nerovnosti nebo lidí. Bylo to hlavněkvůli krásným širokým a upraveným sjezdovkám. Po postupném sjíždění na stále nové a nové sjezdovky se náš první lyžařský den chýlil kekonci, a tak jsme se vrátili k autobusu a jeli se ubytovat na chatu. Všichni po příjezdu co nejrychleji vyskákali z autobusu, aby zabrali nějaké tolukrativní místo na již předurčeném pokoji. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale na našem pokoji, kde se nacházela většina lidí z naší třídy, jsembyl první, proto jsem si ihned hodil věci na postel u topení pod oknem. Po příchodu ostatních členů pokoje bylo hned jasné, že tu bude bydletta nejveselejší parta z celé chaty.Po vybalení věcí jsme se vydali na večeři. K jídlu vždy byla nějaká polévka a druhé jídlo, spíše to, ale připomínalo pozdní oběd. Při příchodu dokuchyně pro svoji večeři jsem měl na sobě tričko s nápisem SDH Svijany a logem pivovaru, které nosím na hasičské soutěže. Karlovi se hnedrozzářili oči, protože i on měl na sobě triko s logem Svijan. Bylo mi proto jasné, že si s Karlem budeme rozumět díky tomu, že pocházím ze Svijan.Po večeři vždy následovalo nějaké to video s lyžařskou tématikou. Po ustanovení pravidel pro ubytování se většina z nás tloukla do hlavykvůli tomu, že večerka byla už v deset a budíček v sedm hodin ráno. Mnozí z nás to nemohli přenést přes srdce kvůli této vražedné kombinaci.Před večerkou jsme neustále vymýšleli jak se zabavit, někdy to šlo těžce, jindy zase lehce.Po dalších dnech lyžování jsme už takřka znali celý areál Saalbach – Hinterglemm nazpaměť. Díky jednomu nejmenovanému spolužákovi jsmese dozvěděli, že v Rakousku se velice levně prodává energetický nápoj RedBull. Poté, co nás Karel dovezl k obchodu, si každý z něj odnášel skorodva kartony tohoto lahodného moku. Nejvíce mě ale nepřekvapila cena pití, ale to, že pokladní s námi mluvila česky. Z toho jsem usoudil, že todneska asi není žádná novinka, když do Rakouska na lyže vyráží čím dál tím více Čechů.Po příjezdu na chatu jsme jako obvykle šli na večeři, po které následovala promítačka a opět videa. Vždy jsme byli rádi, že už je tato někdy nezajímaváa nudná část za námi. Po příchodu na pokoj si skoro každý dal nakoupeného RedBulla. Po osvěžení našich těl a myslí, jsme přemýšlelico dělat dál. Jistí nejmenovaní žáci pak začali rozbíjet plechovky buď holou hlavou nebo helmou. U tohoto velice záživného a pro někoho bolestivéhonápadu jsme se velice zasmáli. Nálada pak v našem pokoji pomalu začínala uvadat a přemýšleli jsme co dál.Někoho poté napadlo vyzkoušet, kolik lidí se vejde do spodního patra palandy, která se nacházela u nás v pokoji, a tak jsme se jeden po druhémnaskládali do palandy. Užili jsme si tak velkou legraci, ale pořád jsme věděli, že se do postele vejde daleko více lidí než bylo v našem pokoji.Jakmile jsme po pečlivém naskládání zase vylezli, šli jsme shánět po chatě nějaké dobrovolníky, kteří se budou chtít zúčastnit tohoto historickéhomomentu. Hledání nám nedalo velkou práci, a tak se skoro celá chata shromáždila u nás v pokoji. Tak jako předtím jsme se začali skládatdo palandy. Většina spolužáků se ale spíše přišla na tento bláznivý kousek podívat, ale i přesto jsme pokračovali. Po deseti lidech se začínalzmenšovat životní prostor v posteli, ale to nám, oddaným tomuto kousku, nevadilo. Poté, co si dva lidé lehli na naše hlavy nebo tam kde bylomísto, jsme ještě pořád věděli, že jsou zde rezervy. A tak se tam začal skládat třináctý a bohužel poslední člověk, protože v momentě, kdy na násvlezl, postel pod námi praskla. Nikdo bohužel nepřemýšlel nad tím, jakou má postel nosnost, ale kolik se nás tam nakonec vejde. To už nikohonezajímalo a dali jsme se všichni do smíchu. Zanedlouho nás smích přešel a začali jsme se starat o to, co uděláme s rozbitou postelí. Jelikož bylamístnost plná mozkoven z naší školy, začali padat návrhy. Mezi nimi se třeba objevilo i to, že prasklá prkna máme vzít lepenkou a nestarat se,nebo že máme postel podložit plechovkami od RedBullu. Až jedna chytrá hlava navrhla, aby se zavolali kolegové strojaři, kteří jsou studovanína takové to věci. Samozřejmě pan strojař začal říkat nesmysly o tom jak nakreslit technický výkres a podobné pro nás neřešitelné nápady. Porozchodu spolužáků jsme se domluvili na tom, že se o tom budeme bavit v utajení, a proto krycí jméno pro postel byl pomeranč a pro každéhočlověka na té posteli byla moucha. Celý večer jsme se tomu smáli a vyprávěli si příběhy o tom, jak 13 much sedlo na pomeranč, který následněprasknul. Vymysleli jsme proto úplně nesmyslný příběh, jak se to stalo, který ráno pověděl majitel postele, který se této akce vůbec neúčastnil.Bohužel pro nás celá tahle záležitost praskla a museli jsme se složit na opravu postele. Bohužel se ale nepřiznali 3 mouchy, které na posteli takébyli, a tak platilo jenom 10 much. Tento příběh o 13 mouchách na pomeranči pro nás všechny bude legendární.účastník zájezduZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 8

Ze školy - projekt „rozhovory“ • Ing. Jiří PliskaPro svůj rozhovor jsem si vybral ing. Jiřího Plisku, který na naší škole vyučuje především číslicovou techniku a mikroprocesorovou techniku.Vzhledem k jeho sportovním výkonům se v době, kdy jsem s ním chtěl uspořádat interview, nacházel na lyžařském kurzu s prvními ročníkya proto jsem využil moderní techniky a rozhovor tak vznikl po mailu.Pro začátek bych položil trochu osobnější otázku a to proč jste se rozhodl být učitelem a vyučovat na naší škole? Určitě jste měl i jinémožnosti, co dělat.Zapůsobila náhoda. Přes kamaráda (bývalého studenta SPŠE) jsem se dostal k nabídce, zvážil a nakonec přijal. Jinak moje matka učí v plaveckéškole a otec pracuje ve firmě zabývající se automatizací a řízením procesů a tímto způsobem jsem se jim mohl zavděčit oběma :-)Jak jsem již předeslal v úvodu, jste zkušený sportovec a výborný lyžař. Co si myslíte o lyžařském mistrovství, které se bude odehrávatv Liberci?Mistrovství světa určitě fandím, ale samozřejmě by se mi více líbily běžecké disciplíny na Bedřichově nebo jiné rozumné lokalitě. Je škoda budovatsportovní zázemí jen pro mistrovství bez dalšího využití. Ale teď už na tom asi nic nezměníme. Proto doufám, že bude tuhá zima a uvidímeparádní závody a české závodníky na špici.Ještě bych rád zůstal u lyžování a zeptal se vás na letošní Jizerskou padesátku. Zúčastnil jste se letos tohoto závodu? Případně, jakjste se umístil?Zúčastnil, skončil jsem dvaadvacátý.Gratuluji, to je výborný výkon ještě, znáte jako účastník historii Jizerské padesátky a její původ?Samozřejmě a mrzí mě, že se na ni dnes trošku zapomíná, ve světě je tomu právě naopak. Máme nové logo, ceny pro vítěze už nepředává OldaKopal… Škoda. Myslím, že organizátoři by měli být vděčnější libereckým horolezcům, kteří závod založili a podtitul „memoriál expedice Peru“by se také neměl vytratit.Nemohl jsem si nepovšimnout v průběhu vyučovacích hodin, že se na vašem notebooku přibližně v průběhu letních olympijských herobjevila samolepka vlajky Tibetu. Je to váš způsob, jak podpořit Tibet? Co jste na tyto olympijské hry říkal?Rozhodně jsem pro osamostatnění Tibetu a politika Číny se mi v mnoha ohledech opravdu nelíbí, ale vlajku na notebooku mám spíše proozdobu. To, že Čína získala pořadatelství OH, podle mě popřelo základní olympijské myšlenky, přesto jsem se neudržel a občas jsem shlédnulnějaký ten přenos a po organizační stránce se toho asi nedalo mnoho vytknout. Je otázkou za jakou cenu.Posuňme se trochu západněji a dále v čase, na přelomu roku se přiostřila blízkovýchodní situace a nyní jsou již izraelské jednotkyv pásmu Gazy. Myslíte si, že jedná Izrael správně?Násilí plodí jen další násilí. Těžko říci jestli je vůbec nějaká šance na „brzké“ řešení konfliktu. Myslím, že založení státu Izrael pro 2. světovéválce bylo přinejmenším problematické a nemohlo dopadnout jinak.Pásma Gazy se bude týkat i další otázka, dokázal by úspěch Izraelské operace ukončit hrozbu raketových útoků?Pochybuji.Tato situace je jednou ze záležitostí, kterou by Česká republika, jakožto předseda Rady Evropské unie měla řešit. Co pro vás znamená,že Česká republika předsedá Evropské unii?Pro mě osobně velmi málo. Politiku příliš nesleduji. Doufám, že si čeští politici jen neutrhnou velkou ostudu. Spíš jsem zvědav, jestli v EU zvítězíbyrokracie nebo myšlenky volného obchodu, pohybu pracovních sil atd.Dalším pěkným témat by mohl být ruský plyn, či spíše konec jeho dodávek kvůli při mezi Ukrajinou a Ruskem. Abych vás nezatěžovalpříliš složitými a obtížnými otázkami. Dotkne se vás nedostatek plynu?Jedině nepřímo. Doma topíme dřevem a elektřinou.Na závěr bych si dovolil jednu otázku, která by mně jako studenta třetího ročníku velice zajímala. Příští školní rok mají být představenynové státní maturity, jaký je váš názor na ně? Má vůbec smysl, aby stát rozhodoval o tom, jak bude maturita na středních školáchvypadat?Myšlenka sjednocení je jistě zajímavá, ale velmi těžko realizovatelná. Jen těžko můžeme srovnávat úroveň znalostí studentů (např. vevšeobecných předmětech) učňovských oborů s maturitou a studentů gymnázií. Jsem pro zachování současného systému.Děkuji za rozhovor a za vaše názory s mnohými se zajisté dokáží čtenáři či spíše posluchači ztotožnit stejně jako já. Obzvláště pokud tenhlerozhovor neopustí hranice školní práce a třídy.Ondřej DlabolaZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 9

Ze školy - projekt „rozhovory“ • Mgr. Stanislav KrotilJako každý kluk jste i vy musel mít nějaké vysněné povolání, které to bylo?Měl, měl. K upřímnému zděšení rodičů jsem zhruba v páté třídě prohlásil, že budu holičem. Bylo to proto, že mne jistý lazebník nechutně blběostříhal a já jsem nechtěl, aby se něco podobného stalo někdy jiným klukům. Sny o povoláních jako pilot, kosmonaut, popelář a podobně mnenějak minuly.Se kterou slavnou celebritou byste rád strávil jeden den?Hlavně nemám rád pojem celebrita a vše, co se za ním v dnešní době skrývá. A pokud tím myslíš významného nebo slavného člověka, kterýnemusel zrovna projít stránkami bulváru, tak by se určitě někdo našel. Líbí se mi třeba názory pana spisovatele Arnošta Lustiga a rád čtu neboposlouchám jeho životní osudy. Je to velmi moudrý pán a navíc - nepovažuje se za "celebritu".Dosáhl jste ve svém životě nějakého opravdu významného úspěchu na který jste opravdu hrdý?Hrdý je takové silné slovo, které ve vztahu k vlastní osobě nerad používám. Nepostavil jsem dům, nezplodil jsem syna, ale zasadil jsem několikstromů. Mám dvě šikovné a hodné dcery, manželku, s níž si někdy většinou i rozumím, práci, která mě ještě kupodivu baví, pořád trochu tohovolejbalu, pár dobrých přátel… Tak, že by to bylo ono???Kolik dní v kuse nejdéle jste měl na sobě jedny a ty samé ponožky?Dva a půl dne. Stalo se na vojně, když nás vytáhli na nečekaný poplach a byl to v těch kanadách a vedru docela humus.Co vás přimělo k tomu, abyste se vydal na kariéru profesora?Původně na gymplu jsem uvažoval o dráze kantora biologie a třeba chemie nebo zeměpisu. Takže tam byl asi začátek. Potom ale zvítězilalékařská fakulta. Tam se to ale po třech letech nějak zvrtlo a je ze mě přeci jenom profesor, i když v trochu jiných oborech.Se kterými vašimi kolegy z pedagogického sboru vycházíte nejlépe a proč?Nejsem konfliktní typ, tak se snažím se všemi, ale někdy a s některými je to opravdu těžké. No ale určitě nejlépe fungujeme v kaboši. Sedímetam pohromadě už hezkých pár let, tak to je důkaz. A několik fajn lidí, se kterými jdu rád třeba na pivo, se taky najde.Chodíte na obědy do zdejší školní jídelny? Jak vám chutná?Chodím. Mám dojem, že po vytvoření konkurenčního prostředí na vedlejší ZŠ se kvalita stravy celkem zlepšila a většinou si vyberu. A kdyžnevyberu, nejdu.Kdybyste byl ředitelem této školy a některé věci mohl změnit, které by to byli a proč?Mám do důchodu ještě daleko. Ředitelem bych být nechtěl. A náš je nejlepší!!!Jaký je váš názor na nedávno nově zvoleného prezidenta USA, Baracka Obamu?Pan Obama je mi velmi sympatický. Navíc jeho zvolení je obrovský průlom v dějinách USA, jedné ze zemí, kde segregace černochů byla obrovská.No a věřím, že nic horšího, než nám Američani nabídli v osobě minulého presidenta, už být nemůže.Pociťujete závislost na plynu dodávaného z Ruska? Dokážete se bez tohoto zdroje energie obejít, nebo využíváte jiný zdroj energie?Plyn a Rusko - velká politická hra. Je to bezesporu důležitá energie. U mne doma přesně napůl s elektrickou energií. Ale on nás náš Velkýa Moudrý Mirek D.Top. zachrání. S Putinem si rozumí......Ze školy • Nejbližší akceBřezen 2009:16.3. (PO) 8:30 soutěž v programování - okresní kolo21.3. (SO) elektrotechnická olympiáda NEISSE-ELEKTRO 200026.3. (ČT) 14:35 čtvrtletní pedagogická porada31.3. (ÚT) 15:00 odevzdání hotové DMP (L4)31.3. (ÚT) 16:30 třídní schůzkyJakub JiroušZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 10

Naši (m)učitelé - očima učitelů • Jan ŠrajerRád cestujete? Pokud ano, kam?Cestování patří k mým oblíbeným aktivitám. Jezdím s rodiči a mými 2 bratry. Procestovalijsme téměř celou Evropu. Loni jsem byl také se spolužáky ve VysokýchTatrách (Zkrat září 2008).Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil?Na severu jsme byli v roce 2003 v Norsku. Loni jsme byli nejdál na západě veSkotsku.Do jaké země byste se rád podíval?Z evropských do Finska, Švýcarska, Ruska… zkrátka tam, kde jsem ještě nebyl.V létě plánuji cestu do Rumunska. Brácha Kuba, který je na gymnáziu v Jeronýmově,tam byl loni na studentské cestě. Pak samozřejmě někdy také do Ameriky, možná donějaké asijské a africké země. Ale mým hlavním cílem je Austrálie. Je to nádhernázemě. Její krása byla výborně zachycena v Mc’leodových dcerách a také v nedávnonatočeném filmu Austrálie. Film je naprosto skvělý a každému doporučuji ho zhlédnout.Stejně jako muzikál Mamma mia!V jaké zemi byste chtěl žít?Kdybych měl možnost žít jinde než v Čechách, tak bych se jednoznačně přestěhovaldo Austrálie.Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval?Tak určitě do minulosti. Mám taková 2 oblíbená období – antiku a renesanci. Aletaké bych rád nahlédl do budoucnosti. Rád bych věděl, jak to tu bude vypadat třebaza 150 let. Kam až ten pokrok dokáže zajít.Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla?Prvním by bylo zdraví pro všechny lidi na světě. Druhé je, aby nebyly žádné válkya jiné zabíjení. Posledním přáním je, aby všichni, kdo to potřebují, uměli perfektně anglicky nebo jiný světový jazyk.Máte nějaké životní krédo?Štěstí nespočívá v dosažení nějakého cíle, štěstí znamená neustále za cílem jít. (Inguar Kamprad, zakladatel firmy IKEA)Čeho všeho byste rád v životě dosáhl?Po této škole bych rád dostudoval VŠ, našel dobrou práci, žil spokojeným a vyrovnaným životem. A samozřejmě se co nejdřív podívat do mévysněné Austrálie.Co byste vzkázal studentům naší školy?Ať si užívají dosyta studentského života, ale ať zbytečně nezanedbávají školu a úspěšně odmaturují. A také aby využili možnosti dnešní doby.A teď něco na víc. Vyzkoušel jste si odpovědět na otázky, které jste sám vymyslel. Teď vás budu mučit já:Honzo, vím, že vaším největším koníčkem je divadlo. Která představení nejvíce navštěvujete?Nejraději mám činohru. Hry znám téměř nazpaměť. Některé jsem viděl mnohokrát (například Cyrana nebo spiritistickou komedii Rozmarnýduch). Od září 2004 v Liberci funguje Klub přátel činohry (KPČ). (Pro srovnání – Klub přátel liberecké opery – KPLO – nedávno oslavil 20 let existence).Na besedách oceňuji bližší kontakt s herci. Těším se na každou besedu. Vždy se totiž dovím něco nového ze zákulisí. Ale abych nezůstaljen u činohry, tak od roku 2007 mám abonentku na slavnostní předpremiéry v Šaldově divadle. Takže občas zhlédnu i operu, operetu či balet.Balet příliš nemusím, ale nedávno byla premiéra baletu Marná opatrnost, která mne zaujala.Která představení a kterého autora máte nejraději?To je těžké říct. Ale kdybych si musel vybrat, tak v Šaldově divadle to bude nejspíš Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda a v Malém divadleRozmarný duch – Noel Coward. Mám také rád muzikály. Nedávno jsem byl na kabaretním muzikálu Dnes večer: Lola Blau, který je zajímavý užtím, že je v MD.Co právě teď čtete?Teď čtu od Jarmily Loukotkové Křik neviditelných pávů, která je o římsko-punských válkách. Současně s touto knihou čtu i anglicky Kmotra.Jakou literární postavou byste se na jeden den nebo týden chtěl stát?Tak rozhodně bych chtěl na chvilku být Cyranem.Máte doma nějaké zvířátko, která jsou vaše nejoblíbenější?Doma bohužel žádné zvířátko nemáme. Mými oblíbenými jsou pes, kočka a například varan nebo něco podobného.ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 12

Naši (m)učitelé - očima učitelů • Jan ŠrajerJaká byla práce v redakci časopisu Zkrat?Práce byla výborná. Všichni odvedli (a stále odvádějí) velký kus práce. V minulých letech vše skvěle odváděl Matěj Šimek. Všichni ho obdivovali,protože byl šéfredaktor i editor. Tímto bych tedy chtěl pochválit celu redakci, zejména však editora Davida Svobodu, bez kterého by časopisnebyl tam, kde teď je.Co bylo nejtěžší?Nejtěžší byly začátky. Když jsem s Verčou Loudovou, která nás po druháku opustila a bude maturovat na gymnáziu F. X. Šaldy, nastoupil doredakce a museli jsme Zkrat pozvednout z téměř úplného dna na vrchol.Co vám práce s časopisem dala do života?Tak určitě mi pomohla lépe zorganizovat čas, naučil jsem se lépe zpracovávat informace a vyzkoušel jsem si, jaké to je být novinářem.Co byste popřál ostatním redaktorům a časopisu do dalších let?Tak určitě si přeji, aby časopis nespadl ze svého výsluní. Aby vše neskončilo mým odchodem a odchodem Davida příští rok. Věřím, že v září naškolu přijdou noví zdatní redaktoři. Po svém odchodu budu i nadále sledovat, jak se daří psát náš školní časopis.Kam máte namířeno po maturitě, kterou vysokou školu byste rád studoval?Zatím to vypadá, že budu studovat ekologii v Ústí nad Labem. Možná jsem trochu ovlivněn mou maturitní prací – Recyklace odpadu. Aleproblém nejen s odpady, ale ekologií obecně zde bude pořád. Potom si budu podávat přihlášku do Zlína na obor Filologie v manažerské praxi,kde je velký důraz kladen na angličtinu.Na závěr tohoto rozhovoru bych Honzovi chtěla popřát hodně štěstí u maturity i v dalším studiu na vysoké škole.Děkuji za rozhovorBlanka HolubcováPS: Kdybyste všichni příští školní rok 2009/2010 měli pocit, že Honza Šrajer je stále studentem naší školy, nedivte se. Honzův bratr Ondřej jenyní v 1. ročníku a já doufám, že v příštím roce převezme po Honzovi štafetu a uvidíme ho v redakci časopisu Zkrat.ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 13

• Stav současného světaTak žijeme v takovémhle světě? Ještě před pár lety se tomuhle světu říkalo bipolární. Proti sobě stály dvě velké vojenské mocnosti. Spojenéstáty a Sovětský svaz. Tyto dva světy od druhé světové války, mezi sebou vedli tzv. studenou válku. Tato válka od horké války se liší tím, že se v nínestřílí a nehází se bomby. Jinak platí vše jako v každé řádné válce. Tato studená válka začátkem 90. let oficielně skončila. Ovšem z neztenčenoumírou pokračuje dál. Sovětský svaz se rozpadl. Nástupcem Sovětského se stalo Rusko, jež soustředilo veškerý obrovský atomový arzenálbývalého Sovětského svazu na svém území. A spojené státy ač to veřejně nepřiznávají, usilují o zničení Ruska, jinými slovy o rozdělení Ruskana několik částí, které by pak snadno ovládly. Staré Římské „Rozděl a opanuj“. Prvním Ruským prezidentem po rozpadu Sovětského svazu bylBoris Jelcin. Udělal západu, hlavně Spojeným státům, řadu ústupků. Podepsal totiž několik smluv o omezení raket a atomových zbraní, kterézačal naplňovat v daleko větší míře než USA. Západ zatím pokračoval ve snaze Rusko rozdělit, proto v roce 1999 bylo v Rusku již 2080 oblastía krajů, kteří chtěly zvýšit samostatnost na Moskvě. Například bývalá ministryně zahraničí USA Madlen Olbrajtová prohlásila u nás v ČT, že jevelmi nespravedlivé, že má Rusko tak ohromné území a tolik nerostného bohatství. Během posledních sto let bylo jen velmi málo takovýchtoimperiálních výroků. Co si pod tím máme myslet je zřejmé. Co by to znamenalo si každý rozumný člověk dokáže domyslet. A tím pádem bySpojené státy měly v ten moment vystaráno. Prezident Jelcin v jedné ze svých mála světlých chvil předal prezidenství Vladimíru Putinovi, kterýbyl v té době premiérem. A Vladimír Putin v zápětí založil politickou stranu „Jednotné Rusko“, stranu, která má v programu udržet celistvostRuska a která je do dnešní doby zdaleka nejsilnější stranou v Rusku. Hned prosadil například i to že některé guvernéry oblastí Bude jmenovatsám. Tím západu sebral silně vítr z plachet, protože jak známe z jiných případů brzy by v Rusku v čele mnoha oblastí a krajů byly lidé sloužícízájmům západu, jak to známe z mnoha případů v Evropě a jinde ve světě.Západ pod vedením USA se samozřejmě nevzdává. Z Ruska se stalo novodobé Kartágo. A jak známe "Kartágo musí být zničeno", to prohlašovaliřímští senátoři, a tak se i stalo během Puntských válek trvajících něco přes sto let. Kolem ohromného území Ruska kde se dá, vznikají Americkévojenské základny, které přes neustále opakující se prohlášení, o ochraně demokracie a svobody ve světě mají jediný cíl, rozšířit vojenskýa politický vliv USA ve světě. Mimo jiné se nad zeměkoulí vytváří další síť satelitů a kosmických zařízení, které mají eliminovat Ruské zbraně.USA má v plánu toto vojenské a elektronické obklíčení Ruska dokončit pravděpodobně kolem roku 2025 až 2030. Do té doby budou vznikatrůzné lokální konflikty pro udržení stálého napětí. Nevadí v které zemi, jako například v poslední době v Gruzii. V budoucnu to může klidněbýt i v jiné části světa, kde propuknou konflikty v podobě různých placených revolucí a převratů. Na pár stovkách i tisících mrtvých celosvětovépolitice vůbec nezáleží. Toto je průvodní jev celé lidské historie.Otázka ze strany Ruska je co bude dělat. V žádném případě v tomto velikém konfliktu se tato velmoc nemůže jen bránit. V současné dobějakýkoliv agresor, který napadne jakoukoli atomovou velmoc spáchá vlastně sebevraždu. Podle informací, které máme, Rusko a Čína vyvíjejízrovna takové zbraně, jak kosmické tak konvenční tak i atomové, takže každý s těchto velmocí kdyby začal válku proti jedné z nich, tak sikoleduje o sebezničení. Podle informací jsou Rusové schopni okamžitým útokem jadernými hlavicemi zničit až padesát Amerických měst.A naopak. Proto věříme, že si v dnešní době každý rozumný politik v čele velmocí rozmyslí začít velký konflikt. Věřím, že moje a příští generacebude užívat svého života byť né úplně v klidu, což ani v dějinách není tak úplně možné, ale věřím, že nezahyneme v atomovém ohni. I když víme,že atomové zbraně již byly jednou použity a to co se jednou použije, dá moc práce a starostí zabránit opakování toho samého.Kryštof PolákZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 14

Hudba • PoisonblackV krátkosti, co můžou nabídnout:Když se ve Finsku kohokoli mladšího na ulici zeptáte, kdo je to Ville Laihiala,bez váhání vám odpoví, že je to jeden z nejúžasnějších zpěváků, co můžecelá Skandinávie nabídnout. V Poisonblack sice ze začátku působil jen napostu kytaristy, jak ale docházelo k drobným změnám v sestavě, dopracovalse i k mikrofonu (viz níže). Ville má hlas hodně zabarvený, skoro by se daloříci, že má sklony k opernímu zpěvu. Jeho temný vokál perfektně zapadámezi ne moc rychlé kytary, které kolikrát od zpěvu přebírají melodii a semtam si zahrají i nějaké to sólo. O ty se ale spíš stará Janne Markus, protoževe chvílích, kdy se melodická kytara prolíná se zpěvem, by to Ville nemělnejjednodušší. Basová kytara se drží poměrně při zemi – slouží v písničkáchspíše jako klasické podbarvení elektrických kytar, než aby vybrnkávalavlastní melodie. Co si budeme povídat, tak to chodí skoro vždycky. Většinoupochmurné písničky ještě doplňují klávesy, které dodávají gotický nádech,i přes to, že se drží více v pozadí.Něco „málo“ z hist(e)orie:Tahle gothic metalová kapela vznikla na počátku třetího tisíciletí v městěOulu, které leží na západním pobřeží Finska. Její zakladatel Ville Laihialauž v té době hrál v jedné kapele – Sentenced. Těžko tak říct, co ho vedlok sehnání nových muzikantů a začít s něčím velice podobným. Po chvilcepřemýšlení mě napadlo jediné – Ville nechtěl jen zpívat, ale měl chuť si vkapele zahrát i na kytaru. To mu v Poisonblack umožňoval Juha-Pekka Leppäluoto(někteří ho možná budete znát z kapely Charon), který po tři roky zaměstnávalmikrofon kapely. Po nahrání prvního alba v něm však cosi hrklo a kapelu opustil. Villesám při shánění zpěváka při zakládání kapely tvrdil, že se ho sice na účast v kapele optal,ale nečekal, že by se mohla takováto osobnost vůbec ozvat zpátky. Možná prostě Juha-Pekkaovi nevyhovovala amatérská činnost Poisonblack, když se mohl lépe angažovats kapelou Charon, na kterou byl přes deset let zvyklý. Villemu nezbylo nic jiného, nežzvolnit kytarové tempo a stíhat k brnkání ještě zpěv.Prvním albem Escapexstacy se Poisonblack zrovna nezviditelnili. Rozhodně se vryli dopodvědomí fůry metalistů z Finska, možná si jich všimlo pár fanoušků kapely Sentenced,o zahraniční slávě se však mluvit nedalo. Nešlo o to, že by se jejich muzika nelíbila.Spíš se kapela nevydávala moc daleko z rodného okolí, aby se lidem představila. Najednouale přišel ohromný zlom, když se začalo mluvit o ukončení činnosti kapely Sentenced.Spousta lidí zpanikařila a začala si hledat za svoji milovanou kapelu náhradu.S rozpadem Sentenced tak spoustafanoušků přešla na Poisonblack. Tise dalším albem Lust Stained Despair,které vydali hned po rozpaduSentenced, neuvěřitelně přiblížilistylu Villeho předešlé kapely, čímžuspokojili nespočet „odsouzenců“Základní info:Styl muziky: Gothic metalČlenové kapely:Ville Laihiala (vokály, kytara)Janne Markus (kytara)Antti Remes (basová kytara)Marco Sneck (klávesy)Vydaná CD:Escapexstacy (2003)Lust Stained Despair (2006)A Dead Heavy Day (2008)(jak se fanouškům kapely Sentenced přezdívalo) a přetáhli je tak na svoji stranu. Jejich deskase umístila na druhém místě v prodeji za jeden měsíc.Rok 2006 se tak stal pro Sentenced klíčovým (pro popularitu) a přesně určil, kterým směremse bude kapela, co se týče stylu hudby, ubírat. Dva roky po albu Lust Stained Despair kapelanahrála další desku - A Dead Heavy Day. Poisonblack ani tentokrát nezklamali své fandya dalšími pomalejšími písněmi o lásce, touhách a bolesti získali ještě více posluchačů. Povydání posledního CD konečně následovalo pořádné turné po celé Evropě. Zajímavé je, žePoisonblack se nikde jinde, než v Evropě, zatím neukázali.ZávěremMůžeme jen doufat, že Poisonblack budou ve své tvorbě pokračovat a z ničeho nic to„nezapíchnou“ jako Villeho předešlá kapela. Najde se málo lidí, kteří by brali první albumPoisonblack lepší než další dvě nadcházející, neočekává se tedy od nich nic jiného, nežnavázání na to, co roku 2006 započali. S takovou jsou Sentenced zase zpátky.Josef KovačičZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 15

Hot wheels • Minibikeje (hlavně kvůli ceně) Čína.Minibike se od silničních motorek lišínejen velikostí, ale samozřejmě i výkonemsvého motoru a maximální rychlostí, kterouje minibike schopen dosáhout. Motory minibike jsou dvoutaktní a jejich obsah je od39 ccm do 49 ccm. Výkon se pohybuje většinou kolem 2,5kW u vzduchem chlazenýchminibike a kolem 4,5kW u vodou chlazených minibike.Minibike je úžasným dopravním prostředkem pro volný čas, přinášející úchvatný pocit z jízdy.Výkonný motor, dobré brzdy a přesnost řízení přináší nezapomenutelný pocit z jízdy. Skvěléodreagování a pocit uvolnění a štěstí přináší jízda na minibike. Minimální rozměry a maximálnívýkon.Minibike (mini motorka) je zmenšená silniční motorka do rozměrů, aby jej bylo schopno ovládati Minibike se od silničních motorek liší nejen velikostí, ale samozřejmě i výkonem svéhomotoru a maximální rychlostí, kterou je minibike schopen dosáhnout. Motory našich minibikejsou dvoutaktní a jejich obsah je od 39ccm do 49ccm. Výkon se pohybuje většinou kolem 2,5kWu vzduchem chlazených minibike a kolem 4,5kW u vodou chlazených minibike.Co je to minibike?Minibike (mini motorka) je zmenšená silniční motorka do rozměrů, aby jej bylo schopno ovládati malé dítě. Nejdříve byl minibike hračka japonských dětí, později se z minibike stal jejichsportovním náčiním a postupem času zábava pro jejich otce. V současnosti existuje poměrněvelké odvětví, které se výrobě minibike a jejich příslušenství věnuje. Závody minibike jsou totižpřípravkou dětí pro jejich další závodní kariéru, stejně jako je tomu například u motokár. Jednímz největších lídrů v oblasti výroby minibikůRozdělení minibikeMinibike se rozdělují na dva základní typypodle způsobu chlazení. V prvním případě jemotor minibike chlazen kapalinou. Tyto minibikese vyznačují vyšším výkonem, ale taképotřebou odbornější a hlavně častější údržby.Četnost těchto strojů v porovnání s minibikechlazených vzduchem je nesrovnatelně nižší.Vzduchem chlezené minibike vynikají jednoduchostí,spolehlivostí a jednoduchou obsluhou,kterou lehce zvládne úplně každý.Zjednodušeně řečeno, nalít benzín, dofouknoutpneumatiky, zkontrolovat brzdya natažení řetězu minibike, je to nejběžnější,co vás při této zábavě čeká.CenaCena nejprodávanějších výrobků v kategorii minibike kleslana trhu až pod 4000,- Kč, což mnohým umožnilo splnění klukovskéhosnu. Na minibike se s minimálními náklady na provozse prohání kluci, chlapci, jejich tátové i dědové s úžasnýmnasazením.Technické informace u většiny:Motor: 2 taktObjem: 49ccMax. rychlost: 55km/hNostnost: 120kgPneumatiky: 11“ (bezdušové)Brzdy: kotoučové brzdyPohon: řetězemVýkon: 2.5kW/8,000 otáčekPoměr benzín/olej: 1:25Objem nádrže: 2,5 litruStartér: manuálníSpojka: automatická odstřediváChlazení: vzduchemHmotnost: 23kgVeronika LamačováZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 16

Kultura • Filmové novinkyLíbáš jako bůhHlavní hrdinka filmu Helena Altmanová (Kamila Magálová) žije v jednombytě se svým bývalým manželem (Jiří Bartoška), který je úspěšný spisovatel.Celý příběh začíná tehdy, když se Helena setká s Františkem (OldřichKaiser), lékařem rychlé záchranné služby. Začnou se spolu scházet čím dálčastěji a dokonce plánují romantickou cestu do Paříže. Ale osud tomu takchtěl, František se na letišti setkává se svou manželkou (Eva Holubová)a romantická cesta je v troskách. Helena je zdrcena. Další problémy jípřináší i ovdovělá sestra Kristýna, manželské karamboly syna Adamaa pozdní lásky babičky Alžběty…V kinech ČR: 12.02. 2009Pohádky na dobrou nocPohádky na dobrou noc je dobrodružná komedie, ve které Adam Sandler ztvárnil SkeeteraBronsona, hotelového údržbáře, jehož život se navždy změní v okamžiku, kdyzačnou ožívat pohádky, které své neteři a svému synovci vypráví na dobrou noc. Kdyžse své rodině pokusí pomoci vyprávěním jednoho fantastického příběhu za druhým,vypukne zásluhou neočekávaného přispění dětí naprosté šílenství.V kinech ČR: 05. 02. 2009Kurýr 3Frank Martin byl přinucen přepravit Valentinu, unesenou dceru Leonida Vasileva,ředitele Environmental Protection Agency pro Ukrajinu, z Marseille, přes Stuttgarta Budapešť až do Oděssy u Černého moře. Během cesty se za pomoci inspektora Tarconihomusí Frank poprat s lidmi, kteří ho donutili vzít tuto práci, agenty vyslanýmiVasilevem, aby ho zadrželi, a všeobecnou ne-spoluprací Valentiny. Navzdory její cynicképovaze a jeho odhodlání se nezaplést, Frank a Valentina se během úniku z bláznivýcha život-ohrožujících situací do sebe zamilují…V kinech ČR: 19. 02. 2009Růžový panter 2Film Růžový panter 2 je pokračováním úspěšného hitu z roku 2006, v němž se SteveMartin poprvé ujal role neohroženého a neohrabaného francouzského detektiva, inspektoraJacuese Clouseaua. Když začnou po celém světě mizet vzácné šperky včetnělegendárního diamantu Růžový panter, je šéfinspektor Dreyfus (John Cleese) nucenzapojit Clouseaua do vyšetřování jakožto člena mezinárodního týmu detektivů aodborníků, pověřeného dopadením zloděje a navrácením odcizených šperků. Po bokuStevea Martina se objevují Jean Reno (v roli jeho pomocníka Pontona) a Emily Mortimer(coby Nicole, objekt jeho svérázně se projevujících vášní). Členy mezinárodníhotýmu špičkových detektivů ztvárnili Andy Garcia, Alfred Molina, Yuki Matsuzaki (známýz filmu Dopisy z Iwo Jimy) a bollywoodská hvězda Aishwarya Rai Bachchan. Příběhfilmu se odehrává především v Paříži a Římě.V kinech ČR: 26. 02. 2009Andrea FormánkováZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 17

Zkrat • SOUTĚŽ „Co je to?“Zúčastněte se soutěže o hodnotné ceny! Soutěž bude ukončena v květnu 2009, kdy proběhne její poslední kolo.Jak bude soutěž probíhá a kdo se může zúčastnit?V každém čísle je zobrazena část fotografie nějakého místa ve škole. Vaším úkolem je správně odpovědět, o co se jedná a kde ve škole se tonachází. Za každou správnou odpověď dostanete 5 bodů, za špatnou odpověď žádné body neztratíte. Vždy v dalším čísle se dozvíte, jak jste natom se svými body. Soutěž bude má celkem 6 kol (+ 0.kolo), vítěz bude vyhlášen v červnovém vydání Zkratu. Zúčastnit se může každý studentSPŠSE a VOŠ Liberec, výjimkou jsou redaktoři školního časopisu (přestože správnou odpověď budou vždy vědět pouze 2 členové redakce).Jak odpovídat?Odpovědi zasílejte e-mailem na adresu redakce@pslib.cz, nejlépe z vašich školních mailů. Do předmětu uveďte heslo “Soutěž”, do textu mailupak vaše jméno, příjmení, třídu a vaši odpověď. Odpovědi zasílejte do data uvedeného v každém kole soutěže. Na maily zaslané po termínuodeslání nebude brán zřetel!A o co se hraje?Hrajeme o digitální fotoaparát, USB flashdisk min. 16GB a o přenosný harddisk min. 160GB. Vítěz dostane cenu dle vlastního výběru!• Řešení 2.kolaObrázek a): zadáníObrázek b): řešenía) b)Tento plakát se nachází nastěně mezi infocentrema hlavními schody (protějšístěna).• 3.kolo, termín odeslání: 22.3.2009â Co je to?âIndicie k 3.kolu soutěže:“Za starých časů...”Sponzorem soutěže je 100Mega Liberec spol. s.r.o. , která již více než 14 let poskytuje službyv oblasti kancelářské techniky, počítačových komponent, počítačových sestav, softwarea příslušenství.http://www.stomlib.cz/ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 18

IT svět • Nastane doba ledová?Byla to jen malá síť, která spojovala pár univerzit. Později se k ní připojil Bílý dům a tak do ní vstoupily i vládní instituce. Následně byl vyvinutprvní WWW prohlížeč, začal se rozšiřovat e-mail. Síť se již jmenuje Internet, komercionalizuje se a počet uživatelů se čím dál tím více zvyšuje.V roce 2006 to již byla více než miliarda uživatelů.Možnosti Internetu se stále zvětšují, mnohem pohodlněji tak prostřednictvím této sítě získávají lidé po celém světě informace, vyřizují bankovnítransakce, objednávají si zboží, vyřizují pracovní úkoly, nechávají si od úřadů poslat nejrůznější dokumenty nebo prostě jen komunikujís přáteli. Svět se díky tomu „zmenšil“, komunikovat s lidmi na tisíce kilometrů daleko není již žádný problém. Když potřebujete nutně zjistittřeba otevírací dobu nějakého obchodu v sousedním městě, jednoduše otevřete prohlížeč a o několik okamžiků později víte vše, co jste hledali.I proto se dá bez nadsázky říci, že firma, instituce nebo organizace, která není na Internetu, prakticky neexistuje. A v budoucnosti bude totoplatit čím dál více. Ale co se stane, když tato síť, tento druhý svět, přestane byť jen na chvíli fungovat?V pondělí 16.2. (podle ihned.cz) se celý svět mohl přesvědčit o tom, jak snadno to jde. V malé firmě v Uherském Brodě, která je poskytovatelpřipojení k Internetu, předělávali nastavení serveru a díky chybně zadanému číslu, které místo jednociferného bylo zadáno jako tříciferné,začal celý Internet kolabovat. Chyba se rychle šířila dál, některé státy měly jen malé výpadky, některé větší, ve Španělsku a Belgii nefungovalacelosvětová síť téměř vůbec. Dopad to mělo samozřejmě i za oceánem nebo třeba v Číně. Naštěstí se podařilo v čase něco málo přes hodinuchybu opravit a „druhý svět“ tak mohl opět začít plně fungovat.Přestože je tato chyba označována jako největší v historii Internetu a připravila lidi o čas, přinesla jim komplikace nebo třeba obrala některéinternetové obchody o zisk, tak to ještě neznamená, že nemůže přijít chyba daleko větší. A čím více se bude Internet rozrůstat, čím více lidí sedo této sítě zapojí, tím to bude pro celý svět horší a horší. Paradoxní na celé věci je to, že za všechny tyhle problémy může jedno číslo. Jednotrojciferné číslo dokáže ochromit čtvrtinu světa. A co až přijde další chyba třeba za 20 – 30 let, kdy bude celosvětová síť ve svém vývoji zaseněkde úplně jinde? Kolika lidí nebo věcí se to dotkne příště? A co všechno to způsobí?S trochou nadsázky (i když možná ne, nikdo přesně neví, co jednou bude…) se tedy můžeme zeptat: Až jednou Internet „spadne“, nastane dobaledová?DaveZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 19

4FUN • VtipyJde mravenec po cestě a vidí na stromě slona. Ptá se ho: „Medvědekolik je hodin?“ Medvěd se podívá na teploměr a řekne: „Úterý.“Specialista Microsoftu se zúčastnil střeleckého kursu. Dostalbezpečnostní instruktáž, pušku, náboje.Vystřílel deset ran a od cíle mu hlásí, že žádná kulka nezasáhla terč.Střelec se zadívá na pušku, pak na terč.Znovu na pušku a na terč. Dá prst před hlaveň, stiskne spoušť. Podívá sena krvácející zbytek prstu a volá k cíli:„Tady je všechno normální, chyba musí být na vaší straně...“Byl jeden mladý muž a chtěl být slavným básníkem. „Chci, aby má dílačetl celý svět, aby lidé při čtení propadaliemocím, aby křičeli, plakali, rudli vzteky a dupali a nikdy nezapomněli,co četli.“ Jeho přání se splnilo.Píše v Redmondu chybové hlášky pro Microsoft.„Poznáváte tento nůž, Stierlitzi?!“ táže se Bormann.„Ovšem, že poznávám!“ odpovídá Stierlitz.„Takže přiznáváte svou vinu!!!“„Ne, ale ten nůž mi ukazujete už druhý týden,“ klidně odvětil Stierlitz.Šéf sekretářce: „Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže.“Sekretářka manželovi: „Příští týden musím služebně do Francie.“Manžel milence: „Manželka je příští týden na služebce.“Milenka soukromému studentovi: „Příští týden odpadá hodinaangličtiny.“Student dědečkovi: „Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychomzajet na ryby.“Dědeček sekretářce: „Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovivýlet.“Sekretářka manželovi: „Ta služební cesta se přesouvá.“Manžel milence: „Tak manželka nakonec nikam nejede.“Milenka soukromému studentovi: „Návrat k původnímu rozvrhu, hodinabude.“Student dědečkovi: „Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu.“Dědeček sekretářce: „Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže.“Sekretářka manželovi…-21°C Pokud vůbec dostaneš psa na sraní ven, musíš ho potom ukopnout.-22°C Bezdomovci si berou dvě krabice přes sebe.-24°C Německá auta nejdou nastartovat.-27°C Pes zkouší vlézt ti pod pyžamo.-29°C Švédské automobily přestávají startovat.-32°C Bezdomovci zmrzli a jsou v krabicích stohováni za městem.-33°C Žádné normální auto nejde nastartovat, jenom ruské.-38°C Rusové si zapínají vrchní knoflíky u košile.-43°C Ruská auta nestartují už ani na vodku.-50°C Auto se ti snaží nacpat do postele.-60°C Obyvatelé Helsinek zmrzli. Tuleni opouštějí Grónsko a stěhují sena jih.-70°C Zamrzlo peklo. Univerzita v Kuzněcku organizuje přespolníorientační závod na zahřátí.-75°C Santa Klaus opouští polární kruh.-120°C Alkohol zmrzl. Rusové jsou nasraní.-268°C Hélium zkapalnělo.-273,15°C Absolutní nula. Ustává pohyb elementárních částic. Rus,žužlaje zmrzlou vodku, připouští, že je pořádná kosa.Jde Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had.Paroubek hned přiskočí a hada zabije.Topolánek: „Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se námpostaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou.“Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Topolánek zrychlía jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši.Paroubek nechápavě kroutí hlavou: „Ale před chvílí jsi povídal, žekaždý může jít svou vlastní cestou!“Topolánek: „Ano, ale mají se plazit a ne vyskakovat!“Bůh stvořil muže a říká si:„Kurňa, tak to se mi povedlo! Toto jsem celý já!“Poté stvoří ženu a po chvilce pozorování říká:„No co no, však se nalíčí.“Učitelka přijde na hodinu a ptá se Pepíčka:Pepíčku, když máš 7 jablíček a o 2 tě poprosím, kolik ti zbude?…Sedm.+18°C Obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky.+10°C Obyvatelé helsinských činžáků vypínají topení a Rusové začínajípěstovat kytičky.+2°C Italská auta nejdou nastartovat.0°C Destilovaná voda zamrzá.-1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studenépivo.-4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.-8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.-10°C Francouzská auta přestávají startovat.-12°C Politikové začínají mluvit o bezdomovcích.Josef Kovačič-15°C Americká auta nejdou nastartovat.-18°C Helsinští nájemníci zapínají topení. Obyvatelé Havaje už zmrzli.-20°C Dech se stává slyšitelným.ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 20

Zkrat • RedakceVedení:Šéfredaktor: Honza „Apač“ Šrajer L4Editor: David „Dave“ Svoboda L3Redaktoři:Honza SálJosef KovačičAndrea FormánkováVeronika LamačováDaniel BalatkaOstatní autoři:Mgr. Blanka HolubcováOndřej DlabolaJakub JiroušKryštof PolákL4P2L2L2S1AP3P3E1Kontakt:redakce@pslib.czCHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠPREZENTOVAT SVŮJ ČLÁNEK OSTATNÍM? POŠLI NÁM SVŮJPŘÍSPĚVEK NEBO SE ROVNOU MŮŽEŠ STÁT REDAKTOREM!redakce@pslib.czZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ 2.3.2009 strana 21