Encounter2017_MP04_CZ

RANNÍ DISKUZE
RANNÍ DISKUZE—DEN ČTVRTÝ
Náměty druhé ranní diskuze letošního Encounteru byly tři inscenace: moldavští Koně
za oknem, polské Do hloubky a kolumbijských 336 dopisů lásky. Ve scénografy důmyslně
proměněné tělocvičně se s režijně–dramaturgickým duem moderátorů, Marikou
Smrekovou a Ottem Kaupinenem, sešlo asi třicet více či méně rozespalých účastníků
festivalu.
Moldavská výchova těžkými tématy
Za tým z kišiněvské Academy of music, theatre and fine arts mluvil převážně pedagog
a režisér inscenace Emil Gaju. Nejdiskutovanější otázkou bylo téma inscenace, jeho
aktuálnost, vztah herců k němu a zda je adekvátní pracovat na něm s tak mladými
lidmi. Jak se zkušenost s válkou týká studentů herectví a publika. Hlavním režisérovým
argumentem bylo to, že se své studenty snaží konfrontací s podobně těžkými tématy
popohnat v jejich osobním vývoji. Studenti dále mluvili o tom, že se kromě tohoto
poněkud tradičního typu divadla ve škole setkají i s postdramatickým divadlem a že
se jako ročník chystají nastoupit do jednoho divadla a hrát společně i po absolutoriu.
Polské lidové DNA
Herci krakowské školy nabídli stručný vhled do procesu vzniku své inscenace Do
hloubky. Z pěveckých předváděček studentů herectví se specializací na vokální projev
se postupně vyvinula studie archetypálního DNA, jak napovídá druhý výklad, který
název v polštině nabízí (Do DNA). Herci popisovali filosofii, která je při tvorbě provázela,
jako zbavování se bloků, nacházení své přirozené energie a její uvolňování.
S tím koresponduje to, že herci v představení nebudují konkrétní a stálé postavy, ale
v souladu se stále se opakujícím koloběhem života se staví do různých pozic, kterými
si člověk ve svém životě prochází. Herci si pochvalovali reakce místního publika, které
vyvrátilo jejich obavy z jazykové bariéry a nepřenosnosti kulturních daností, a velice
živě a přesně reagovalo i na detaily.
Kolumbijská studie lásky a ztráty
Kolumbijští studenti v čele se svojí pedagožkou a režisérkou mluvili především o tom,
jakým způsobem přemýšleli při tvorbě své inscenace o lásce, vztazích, násilí, apod. Výchozím
bodem pro ně byla těsná souvislost mezi láskou a ztrátou. Představení vzniklo
v rámci předmětu dramatická struktura, a to natolik kolektivním způsobem, že se
v něm účinkující sami považují spíše za performery než herce. Nestavějí charaktery,
ale montáží improvizací se vyjadřují k tématu. Publikum vnímají jako zrcadlo a zmínili
i několik případů, kdy s nimi diváci během představení aktivně komunikovali.
Diskuze oficiálně skončila, osazenstvo Chill Out Roomu se v přátelské atmosféře roztrousilo
do malých skupin rozvíjejících načatá témata a tělocvična se zhruba na dvacet
dva hodin opět proměnila v místnost klidovou.
5