Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
ROZHOVOR<br />
Navštívil jste spoustu mezinárodních divadelních festivalů. Jsou si podobné,<br />
nebo je Encounter něčím specifický?<br />
Festivaly jsou vlastně stejné. Encounter mám velice rád, s tímto městem a všemi těmi<br />
studenty. Cítím ve vzduchu velmi dobrou chemii a atmosféru. Máte zde opravdu velmi<br />
dobrý projekt. Ale nakonec se celou dobu předvádí a předvádí všechny studentské výtvory.<br />
Každý festival má v úmyslu, aby se studenti z různých zemí setkali, spřátelili se<br />
a objevili svoji tvorbu. Nevím, jestli se to opravdu děje – někdy možná ano, možná ne<br />
pokaždé. Často přemýšlím nad tím, jaké aktivity nebo jaký rámec by se měl během festivalu<br />
nastavit, aby osobní zážitek z práce ostatních byl, pokud možno, co nejsilnější.<br />
Jednou mě napadlo tohle: Co kdyby existoval festival, na kterém by studenti předvedli<br />
svou tvorbu ve vývoji. Aby ukázali svou tvorbu, která je teprve v polovině, zatímco oni<br />
sami ještě hledají co a jak udělat. Scény, které ještě nejsou rozhodnuté. Scény v různých<br />
variacích. Ukažme je. Pracujme zde na tom. Ukažme, jak lidé pracují. Co dělají,<br />
když pracují. Co jim učitelé, režiséři a všichni ostatní v práci říkají.<br />
Mění se Váš úhel pohledu, když sledujete profesionální představení a studentské<br />
představení?<br />
Ne, je stejný. Než jsme se sešli k tomuto rozhovoru, tak jsem seděl na náměstí a jen<br />
pozoroval lidi. Když máte kávu na stole před sebou a díváte se ven, někteří lidé vás zaujmout<br />
a sledujete je. Nemusí to být z důvodu jejich atraktivity. Prostě je na nich něco<br />
zajímavého. A pak vidíte na ulici lidi, kteří vás nezaujmou vůbec. Něco podobného<br />
očekávám i od divadla. Abych byl zasazen do sedadla a našel nějaké to „aha!“. Něco by<br />
to se mnou mělo udělat. Někdo by měl udělat něco, co je opravdové. Zde je další příklad<br />
– někde sedíte a někdo přímo za vámi vstoupí dovnitř. I když jste tu osobu neviděl,<br />
tak to „něco“ stejně poznáte a otočíte se. Nevíte, co jste cítil, jestli to je nějaký druh vln<br />
nebo energie, ale uvědomujete si, že někdo vešel dovnitř a vy se otočíte, abyste se podíval<br />
kdo. Možná díky tomu, že ta osoba má v sobě něco, co upoutá lidskou pozornost.<br />
To samé by se mělo odehrávat na jevišti a je jedno, jestli je to inscenace profesionální<br />
nebo studentská.<br />
Téma letošního ročníku jsou „Hard Choices?“. Jaké bylo nejsložitější rozhodnutí<br />
ve vašem profesionálním životě?<br />
Abych byl upřímný, tak je to něco, co se odehrává pořád dokola. Je to rozhodnutí, jestli<br />
budu dělat tohle nebo tamto. Měl bych – učit, režírovat, hrát…? Měl bych nebo ne?<br />
Problém je, že nikdy nevíte, čeho jste schopný. Neznáme svůj talent. Jednou možná<br />
uděláte něco dobrého a lidé řeknou: „Jsi velice talentovaný a bylo to úžasné.“ Avšak<br />
někdo jednou řekl, že potíž s herectvím, režií nebo spisovatelstvím spočívá v tom, že<br />
se v jednom ospalém středečním ránu probudíte a zjistíte, že už ten talent nemáte.<br />
Prostě jen tak zmizel. A my nevíme, jak ho dostáváme, ani jak nás opouští. Otázka,<br />
kterou si neustále pokládám zní: „Jsem v tom dobrý? Je pro ostatní – mé studenty<br />
nebo herce – dobré, že já jsem jejich učitel či režisér? Měl bych to dělat nebo neměl?“<br />
Pokouším se pokládat tyto otázky a snažím se být k sobě upřímný. Nemůžu říct, že<br />
jsem k sobě upřímný pokaždé, protože je jednodušší to prostě udělat a nemyslet na to.<br />
Takže nakonec stejně jdu do školy a učím a pak jdu do divadla a režíruju. Avšak, pokud<br />
jste – zase to slovo – umělec, tak si nikdy nemůžete být ničím jistí.<br />
Šimon Peták<br />
7
Change language