Český jazyk 8.ORg - ORG Komensky

Český jazyk 8.ORg
Zkoušející: Mag. Eva Zojer
Témata na výběr:
1. Problematika různých forem revolty dnešní mladé generace
Dříve to bylo lehčí
,,Přirozená potřeba revolty a vědomí, že svět je problematický a ideály, o nichž slyší ve škole,
nejsou stoprocentně naplňovány, musí nutně vyústit v nějaký postoj,‘‘ říká sedmatřicetiletý
Jiří Hruška, češtinář a dějepisář na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě. Jenže
s kým a jak bojovat? Neměli to snazší gymnazisté studující třeba v osmdesátých letech? Kdo
chtěl rebelovat, mohl se upnout k jasnému nepříteli – prolhanému režimu, který s pomocí
estébáků a okupační armády řídili nedovzdělanci a senilní starci. ,,Dnešní studenti to mají
těžší,‘‘ souhlasí Hruška. V revoltě se navíc většinou nechtějí aktivně identifikovat s některým
z alternativních směrů. Školy je vedou k individualismu, studenti sice nosí na hlavě kohouty a
dredy, hlásí se k vegánství nebo anarchismu, zároveň se však touží profilovat jako výrazné
individuality ve společenství ostatních. ,,V každé hodině je tlačím, ať říkají svoje názory. Když
se rozebírá literární text, chci slyšet třicet individuálních názorů a nezajímá mě, když si to
chce někdo ulehčit a prohlásí, že souhlasí tady s Janou. Nemůže s ní přece nikdy stoprocentně
souhlasit,‘‘ tvrdí Hruška.
Zkrácená část článku ,,Rebelové z gymplu‘‘ z časopisu Týden, 5.listopad 2007, autor Ivan
Motýl.
Jaká je tzv. ,,polistopadová‘‘ generace mladých lidí, kteří si pamatují dobu totalitního
komunistického režimu pouze z učebnic dějepisu? Popiš jejich ideály, přání a životní cíle.
Proti čemu chtějí ve svobodné demokratické společnosti bojovat a vůči čemu mají své
výhrady? Kde by se chtěli - podle tebe - dnešní osmnáctiletí angažovat? Jaké trendy zde
můžeme pozorovat?
Které alternativní proudy jsou mezi mladými lidmi v současné době rozšířené a jak k nim
přistupuje okolí? Existuje cesta úplného vyhranění vůči konzumní společnosti, která dospěla
k absolutní toleranci? Jak na tyto ,,sametové‘‘ děti pohlíží generace jejich rodičů?
2. Problematika role sportu v naší společnosti
Zamysli se – nejenom v souvislosti s blížícím se Mistrovstvím Evropy ve fotbale – nad
postavením sportu v dnešní době. Co si myslíš o mediální propagaci a inscenaci
profesionálního sportu? Jak se do sportovní oblasti promítají ekonomické a politické faktory?
Jakou roli hrají u mladých lidí sportovní idoly? Potřebuje mládež jako zářný příklad
sportovce? Proč se fanoušci často ztotožňují se svými sportovci? Charakterizuj vlastní vztah
ke sportu.

3. Interpretace literárního textu (příloha č.1) a celého díla
a) Proč působí hlavní postava Fuksova románu ,,Pan Theodor Mundstock‘‘ tragikomickým
dojmem a v čem spočívá absurdita jeho počínání? Kdy se zbortí vnitřní rovnováha pana
Mundstocka? V jaké chvíli učiní zásadní rozhodnutí, díky kterému pak získává ztracený klid?
O jaký typ záchrany se jedná? Existuje vůbec nějaké východisko z jeho situace?
Osvětli, jakou roli hraje v jeho životě stín Mon.
b) Interpretuj román Ladislava Fukse ,,Pan Theodor Mundstock‘‘ podle již poznaných kriterií
analýzy krátkého prozaického textu (téma, typ vypravěče a perspektivy vyprávění, jazykové
prostředky, charakteristika protagonistů, možný záměr autora). Analyzuj tento text
s přihlédnutím k životnímu osudu spisovatele. V které době píše tento text? Za jakých
okolností?
Analyzuj centrální téma tohoto románu a zvaž, do jaké míry je tento text i v dnešní době
aktuální.
V interpretaci textu se mohou odrážet vlastní úvahy a asociace, které v Tobě daný text
vyvolal.

Příloha č. 1:
,,Domy, ulice, třídy, podjezdy, parky, auta, tramvaje, obchody a lidé, nic z toho pro něho
neexistovalo. Kdo by býval měl obzvlášť citlivé oči, byl by možná viděl, jak se mu pod
nohama plete jeho vlastní stín Mon jako cvičený psík artistovi v manéži. Kdo by býval měl
obzvlášť citlivý sluch, byl by snad slyšel, jak šeptá jako lístečky ratolesti, jak šumí jako mladé
víno, jak píská jako tančící klarinet, jak hlaholí jako zvon nebo klučík v kruhu vrstevníků. Ale
takových lidí na ulici nebylo. Na ulicích byli jen lidé, kteří viděli staršího spěchajícího pána
ve starém obnošeném kabátě pokrytém prachem se žlutou šesticípou hvězdou, s rukama
v kapsách a hlavou předkloněnou.
A nikdo z chodců neměl ani potuchy, co starší spěchající pán s hvězdou na kabátě, pokrytý
prachem, už jasně ví:
Že takto podobně jako dnes v Mečířské ulici, musí myslit stále. Že metoda a postup, kdyby
myslil podobně jako dnes v Mečířské, by ho zachránily. Že by byl zachráněn!
Ta první metodická otázka, která ho na cestě domů, plné naděje a spásy, napadla, ne napadla,
nýbrž kterou si metodicky položil, zněla:
Kdo vlastně ten koncentrační tábor vydrží?
A první metodická odpověď, která mu zatanula na mysli, ne zatanula, ale kterou si metodicky
dal, zněla:
Ten, kdo jde na to prakticky, postupem, metodou.
Ten, kdo je na vše dokonale, plánovitě, jaksepatří připraven.
Mon se mu pletl pod nohama a byl strašlivě rozrušen. Byl by nejraději výskal. Domy, ulice,
auta, tramvaje, chodníky, krámy, lidé, nic pro něho neexistovalo. Běželo to kolem jako na
běžícím páse směrem proti směru jeho pohybu. Lidé viděli běžet staršího pána v obnošeném
zaprášeném kabátě se žlutou šesticípou hvězdou. Ti, kteří měli dobré, citlivé srdce, ho litovali.
Ale tak citlivé smysly, aby věděli, oč tu běží, neměl nikdo. Pan Theodor Mundstock se
zastavil před svým domem.
Poblíž domovních dveří zahlédl vyzáblou plešatou hlavu udavače Korky. Hovořil s nějakým
člověkem. Byl to pan Hejčl z druhého patra. Pana Hejčla pozdravil pokývnutím hlavy. Ale
hned se otočil k domovním dveřím, aby mu pan Hejčl nemusil odpovídat. Mluvil právě
s udavačem.
Kdo vydrží?
Kdo je na vše dokonale připraven.
Když běžel po schodech do svého čtvrtého patra, napadla ho schránka na dopisy. Aby tam
dnes nebyl úřední lístek! Jen aby tam dnes nebyl! Dnes ještě ne! Běžel přes dva schody.
Doběhl do čtvrtého patra, otevřel dveře a v ten okamžik se jeho stín Mon vrhl na schránku.
Nenahmatal nic. Rozsvítil žárovku na zdi, ve schránce byl jen prázdný, zešerelý vzduch. Pan
Mundstock v té chvíli vyhrál i boj s časem.
Jeho první cesta vedla za závěs, kde nad plynovým vařičem visel kalendář Aloise Klokočníka.
Sáhl po tužce a památný pátek orámoval. Věděl už jistě, že tento den si bude pamatovat celý
život. Mlhy se rozplynuly, cesta k naději a spáse byla odkryta.
S chutí svlékl starý obnošený kabát, vyklepal jej a sebe opláchl ve studené vodě. Osvěžen
vešel do pokojíku, v němž se šeřilo, bylo čtvrt na pět. Rozsvítil lampu a chtěl říci Monovi:
,,Tak vidíš, můj drahý. Našel jsem se, jaký jsem býval, když jsi neměl o mně ještě zdání,‘‘ ale
stínek nikde neviděl. Otočil se, ale stínek nebyl ani za ním. Stín zmizel. Jenom ze stínidla
lampy plula proti němu Kolumbova plachetnice...
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock, ukázka z desáté kapitoly