Teodor Rotrekl: Mementa 60.let - Galerie Brno

K první výstavě Radaru roku 1961 vyšla litografovaná a ručně kolorovaná skládačka, představující v charakteristických dílech jednotlivé
autory. Averz – zleva: (Jaroslav Bartoš?), Václav Bláha, František Skála, Jiří Chadima, Jiří Mikula, František Gross, autorem grafické úpravy
je Václav Bláha.
Reverz – zleva: Teodor Rotrekl, František Hudeček, Dobroslav Foll, Milada Mikulová, Zdeněk Mlčoch, Vladimír Kovářík.
Letadla před hangárem, nitrolak, hliník na sololitu, 58 × 103, 1963
ný předěl v Rotreklově tvorbě, protože sice souzní s dobovou
„bruselskou“ stylizací, ale využívá osobité technologie hliníkové
fólie na sololitu. Srovnání s tradičně pojatým obrazem turbíny
ukazuje, že nová technologie umožnila vyjádřit oslnivý, energicky
silný lesk stroje. Podobně inovativní je vývoj Rotreklových
obrazů letecké techniky. Od tradičně pojatých Parašutistů
se díky reportáži autor dostal k nadzvukovým pilotům, jejichž
technikou byl zpočátku fascinován v duchu Radaru. Tento pocit
vyjadřoval tradiční malbou akrylem na plátně (Stíhač v revizi,
1962). Ve stejném roce již pojednával stylizované povrchy letadel
hliníkovou fólií (Tři kormidla, 1962, Letadla před hangárem,
1963). Po vzoru vlastnoručně upravovaných knih a s inspirací
ze sálů brněnské techniky se v té době jako malíř a kreslíř
– konstruktér vypravuje od útrob strojů. (Odkrytý motor, 1962).
Radikálním krokem, který v tvorbě Radaru má obdobu jen
u starších prací Františka Hudečka, je důsledné použití asambláže.
„Ciferníky“ leteckých přístrojů využívá autor po celá
60. léta v obrazech letců, roku 1963 vytváří schwittersovské
abstraktní kompozice. Stanice na měření intenzity písmene
A i Propojení jsou výjimečné položky, které asi nenaplni-
Teodor Rotrekl, Motocyklista,
kolorovaná grafika, ze
skládačky vydané k první
výstavě RADARu, 1961.
S tímto tématem, ke kterému
jej ovšem vázal již z brněnských
let hluboký vztah, byl
autor ztotožňován i v dobách,
kdy jeho práce byla formálně
i obsahově zcela jiná.
ly Rotreklovu představu o uměleckém sdělení. Té je bližší
memento dvojznačnosti krásy létání a hrůzy letecké války.
V roce 1964 začínají vznikat monumenty, využívající – po vzoru
Yvese Kleina – informelu, vytvořeného „ohněm na obraze. Spálení
jsou piloti (Dvojportrét sestřelených pilotů, 1964) i jejich
oběti (Oběti útoku, 1964). Z tohoto apelu povstává patrně první
monumentální kompozice z let 1964–65, Přesně na určeném
místě , provedená na formátě 250 × 150 akrylem, olejem a za
použití fotokopie na plátně. Tento panel se „žoldáky“ se vymyká
českému pojetí malby a využití zkušeností z běžné propa-
Stanice na měření intenzity písmene A,
asambláž, 66 × 57, 1963 Propojení, asambláž, 55 × 65, 1963 -1965