Teodor Rotrekl: Mementa 60.let - Galerie Brno

1957–1959 PŘEDRADAR – SKUPINA ČTYŘ PŘÁTEL
V letech 1954–1964 byl Teodor Rotrekl zaměstnán jako
redaktor nakladatelství Mladá fronta. V té době se rozvinula
jeho úspěšná dráha knižního grafika a ilustrátora tisků, které
dnes patří k vyhledávaným. Jednou z linií tvorby byla science
fiction, ve které se proslavil ilustracemi ke knihám Stanislawa
Lema. Když vznikl roku 1963 Juráčkův film na motivy románu
K mrakům Magellanovým, který Rotrekl dříve ilustroval, vytvořil
tento autor pro exportní verzi filmu dnes vyhledávaný plakát.
Již na konci 50. let začal Rotrekl zprvu tradičním malířským
způsobem zpodobňovat tehdy ještě neznámé „průzkumníky
vesmíru“. K mistrným spojením textu a obrazového materiálu
z té doby patří i Šest dnů na Luně 1 ve spolupráci s brněnským
básníkem Ivo Štukou (SNDK, Praha 1963).
Dalším oborem, ve kterém se projevila Rotreklova erudice,
byly od konce 40. let knihy, věnované popularizaci současné
techniky. Vynálezy v nich popisované jsou dnes samozřejmostí,
a proto tím více vynikne výtvarné zpracování. Rotrekl někdy
pracoval sám jako grafik, důvtipný kolážista i ilustrátor (Pavel
Beneš, Technika překonává prostor a čas, Kniha o vývoji a druzích
dopravních prostředků, Mladá fronta, Praha 1955). V proslulé
edici Lidé, věci, dobrodružství okolo roku 1960 vykázal
ilustrátor schopnost týmové spolupráce s Kamilem Lhotákem,
Jiřím Trnkou, ale i se svými přáteli Dobroslavem Follem a Františkem
Skálou.
Nový, optimističtější pocit po roce 1956 se na umělecké
scéně zhmotnil ve změně stanov jediného uměleckého svazu
a umožnění vzniku „tvůrčích skupin“, které měly původně za
cíl kontrolu mladých tendencí. Rok 1957 se stal „rokem skupin“,
zprvu opatrně se kryjících návratem k avantgardní tradici
počínaje Mikolášem Alšem přes Tvrdošíjné až ke klasikům světové
moderny, vyjadřujícím levicové až komunistické postoje.
Vystoupila volně propojená skupina Máj a konzistentnější Trasa
54, v inkubační fázi se nacházely skupiny, které se dříve nebo
později prezentovaly (M57, UB, Šmidrové), anebo jim v prezentaci
bylo zamezeno (informel). Generačně mezi novými
skupinami dominovali mladí výtvarníci „Škvoreckého generace“
narození ve 30. letech. Jejich okupační zkušenost byla jen
z povzdálí ovlivněna válkou, která pro ně znamenala sladká léta
dospívání v malých izolovaných skupinkách a za zvuků nacisty
i komunisty zakazovaného jazzu. Ti považovali éru socialistického
režimu za nepřátelskou tvůrčí svobodě a nikdy se s ní
neztotožnili. Nebylo jim to možné dokázat, ale zároveň nebylo
možné od nich dostat jasné přitakání socialistické realitě.
S podporou vedení oficiálního uměleckého svazu vznikaly
i skupiny, jejichž politický postoj k socialistické realitě byl jednoznačně
deklarován a umělecký názor se pohyboval v tolerovatelných
mezích realismu. Probíhala dokonce neúspěšná,
Vincencem Kramářem podněcovaná diskuse o možnosti ztotožnění
„současného socialistického realismu“ a picassovského
kubismu. Nevyjasněný požadavek na „socialistický realismus“
si straničtí ideologové po úspěšné prezentaci Československa
na výstavě v Bruselu roku 1958 ztotožnili ve výtvarném umění
s postkubistickým, dekorativním projevem, který víceméně jednotně
prezentovali představitelé předválečné avantgardy i mladí
malíři. Začaly vznikat i skupiny na bázi „stranické“, jako třeba
Profil 58, jejichž pojetí bylo založeno na krotkých modifikacích
tradičního realismu. Na své deklarované angažovanosti členové
těchto skupin sice v 60. a 70. letech vydělali, protože za normalizace
dostali možnost nahradit celou umlčenou avantgardní
scénu ve výstavních místnostech, redakcích, školách. Po roce
1989 byli odsouzeni k zapomenutí zase oni. To se stalo osudem
skupiny Radar, která odpovídá parametru ideologické, čili „stranické“
angažovanosti co se deklarací týče a částečně i parametru
výtvarné průměrnosti. V průběhu let proměnlivá, zhruba
Čtyři přátelé roku 1959, „protoradar“. Zleva Zdeněk Mlčoch, František
Skála, Teodor Rotrekl, Dobroslav Foll.
Motor dosloužil, olej na plátně, 41 × 46, 1958
třicetičlenná skupina však soustředila ve svých krystalizačních
bodech také osobnosti, které se průměru zdaleka vymkly.
Skupina Radar nevznikla z moci úřední, ale jako přátelské
uskupení spolužáků z VŠUP, kteří spolupracovali na designérských
úkolech a v atmosféře konce 50. let se vrátili k malbě.
Prvním krokem byla výstava označená zprve jen jmény, později
zmiňovaná jako „výstava čtyř přátel“, „předradar“, „preradar“,
protoradar“, „praradar“. Jmény byli vrstevníci Teodor Rotrekl
a František Skála (1923), Dobroslav Foll (1922-1981) a Zdeněk
Mlčoch (1921-1995). Výstava, uskutečněná v Galerii ČSSp
v Praze roku 1959, byla nazvána podle abecedně seřazených
jmen, vepsaných do loga diagonálně předěleného obdélníku.
Toto logo se v identické podobě objevilo již roku 1956 v grafické
úpravě překladu knihy Stanislawa Lema - K mrakům