Paleoekologická studie lokality u rybníka Černiš - Jihočeská univerzita

V jižní polovině rezervace v okolí tohoto rybníka se rozprostírá rozsáhlý komplex
mokřadních olšin, který je sycen vývěry podzemní vody. Půdním typem, který se v této části
území vyskytuje, je organozemní pseudoglej a organozem. Stromové patro zde v současné
době tvoří Alnus glutinosa s malou příměsí Betula pendula, Quercus robur a Pinus
sylvestris. Méně zastoupené keřové patro reprezentuje Frangula alnus, Salix cinerea, Prunus
padus a Sorbus aucuparia a v bylinném podrostu jsou hojnými druhy Carex elongata či
C. elata, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Calamagrostis canescens, Agrostis
stolonifera, Dryopteris carthusiana, Solanum dulcamara či Humulus lupulus a další
(Albrecht et al. 2003).
První porosty olše se na Vrbenských rybnících začaly objevovat v 50. letech 20. století,
přibližně 20 let po skončení hospodaření na vlhkých loukách. Do 70. let pokračovala
expanze křovin a lesa a od 70. let dochází k homogenizaci vegetace a dalšímu rozrůstání
olšiny. K odumírání lesního porostu, které by bylo způsobeno stresem vzniklým po navýšení
vodní hladiny, nedošlo pravděpodobně díky nepřerušené údržbě odvodňovacích kanálů
a s ním spojeným stálým odtokem vody z lokality (Douda et al. 2009).
1.7.2 Mokřadní olšiny
Mokřadní olšiny (svaz Alnion glutinosae) se vyskytují roztroušeně po celém území ČR,
především v nížinách a pahorkatinách mezi 150 a 400 m n. m. Půdy v nich jsou těžší
a nedostatečně provzdušněné kvůli tomu, že voda zde po většinu roku stagnuje v úrovni
povrchu nebo jej dokonce dlouhodobě přeplavuje. Mikroreliéf je tvořen vyvýšeninami kolem
pat stromů, střídajícími se s vodou naplněnými sníženinami, a vzniká nejen růstem
ostřicových bultů, ale hlavně rozkladem slatiny (Neuhäuslová 2001).
Mokřadní olšiny a vrbiny se tvoří sukcesí z porostů Carex canescens při dlouhodobém
poklesu hladiny podzemní vody. Tyto podmínky mohou nastat například po několika sušších
letech nebo následkem činnosti člověka. V porostech se pak může šířit Salix cinerea či Alnus
glutinosa, jejichž semenáčky za normálních podmínek nedokáží přežít (Chytrý 2011). Olšiny
jsou diskutovány jako dlouhodobě stabilní typ vegetace (Waller 1994), nicméně byl
rekonstruován dlouhodobý i krátkodobý cyklický vývoj porostů olšin a otevřené slatiništní
vegetace. Za využití detailní paleoekologické rekonstrukce byla podpořena krátkodobá
vegetační dynamika olšin ovlivněná lidskou činností v dlouhodobě existujícím biotopu
(Barthelmes et al. 2010).
11