metodická příručka ochrany okrasných rostlin - gladiris.cz

220
ČERVCI (Coccoidea)
Červci jsou velmi zajímavá a zvláštní skupina hmyzu s výrazným pohlavním dimorfismem. Samečci jsou
velmi drobní, štíhlí, většinou okřídlení. Mají zřetelný pouze první pár křídel s velmi jednoduchou žilnatinou.
Druhý pár je redukován na pálkovité nebo hákovité pahýlky podobné kyvadélkům dvoukřídlých. Hlava je
hypognátní se zakrnělým ústním ústrojím. Samečci červců nepřijímají potravu a žijí velmi krátce. Tykadla
jsou poměrně dlouhá, tvořená 11 články. Složené oči většinou mají, jednoduchá očka vždy. U mnohých
druhů červců nejsou samečci vůbec známi, a proto je u nich předpokládán partenogenetický způsob
rozmnožování. Samičky jsou přizpůsobené přisedlému způsobu života. Jsou sice větší než samci, avšak
bezkřídlé. Na rozdíl od samců mají dobře vyvinuté bodavě sací ústní ústrojí. Nohy mají dobře vyvinuté,
zkrácené či rudimentální. Tykadla jsou krátká. Jejich tělo je kulovité nebo hruškovité, zploštělé, na hřbetě
opatřené voskotvornými žlázami. Vosk je uvolňován v podobě prášku, pěny, vláken nebo štítku, pod jejichž
ochranou larvy a samičky žijí. Díky tomuto způsobu života mohou často připomínat hálky nebo pupeny.
Druhová determinace je možná pouze u samiček, samečky určit nelze.
Nejen vzhled, ale i vývoj se u obou pohlaví liší. Samčí larvy procházejí 4–5 instary. První 2 nebo 3 instary
jsou bezkřídlé a přijímají potravu. Další 2 instary již mají základy křídel, jsou pohyblivé nebo nepohyblivé
a již nepřijímají potravu. Vývoj samiček je mnohem jednoduší. První instar je pohyblivý, další 2 víceméně
přisedlé. Ve třetím nebo čtvrtém instaru larvy ustrnou a pohlavně dospívají. Štítky samiček vytvářejí
většinou poslední dvě larvové svlečky. Délka vývojového cyklu, která bývá 35–45 dní, je závislá na teplotě
okolí. Červci mají zpravidla jedno pokolení v roce.
Většina druhů je teplomilných. Jsou to převážně polyfágové nebo oligofágové, z nichž mnoho vylučuje
medovici. Červci jsou výluční fytofágové sající na nejrůznějších částech rostlin. Jejich sliny dráždí rostlinná
pletiva, která následně ztrácí zeleň, kolem vpichů se tvoří zahnědlé či světlé skvrny, napadené orgány se
deformují a zasychají. Při silném výskytu napadené rostliny zaostávají v růstu a postupně zasychají. Díky
své omezené pohyblivosti však nepatří k významným přenašečům rostlinných patogenů. Přestože škodí
především na skleníkových a pokojových rostlinách, např. chřestu, fíkusech, kapradinách, kaktusech,
palmách, růžích apod., najdeme je i na mnohých volně rostoucích bylinách a dřevinách. K nejvýznamnějším
skupinám patří štítenky, puklice a červci.
Štítenkovití (Diaspididae)
Měkké tělo samiček je chráněno drobným, okrouhlým, oválným nebo čárkovitým, dosti plochým, zpravidla
bělavým, případně jinak zbarveným, voskovým štítkem. Štítky lze snadno, např. preparační jehlou,
odloupnout a přes lupu si prohlédnout přisáté beznohé samičky. Štítenky jsou o něco drobnější než
puklice. K častým druhům ve sklenících patří např. štítenka břečťanová (Aspidiotus nerii) nebo štítenka
kaktusová (Diaspis echinocacti), na volné ploše pak štítenka zhoubná (Diaspidiotus perniciosus), známá také
jako červec San José, která napadá kolem 130 druhů rostlin.
Puklicovití (Coccidae)
Samičky na svém hřbetě vytváří polokulovité až vejčité, vypouklé, sklerotizované, poměrně velké štítky,
které jsou na rozdíl od štítenek pevně srostlé s jejich měkkým tělem. Nohy mají redukované nebo chybí.
Vajíčka kladou pod sebe, čímž je snůška do vylíhnutí chráněna tvrdým voskovým štítkem. Přezimují larvy.
Významným skleníkovým druhem je např. puklice oranžovníková (Coccus hesperidum) nebo puklice hnědá
(Saissetia coffeae). Na listnatých dřevinách se často objevuje puklice švestková (Parthenolecanium corni),
na jehličnanech puklice smrková (Physokermes piceae).
Červcovití (Pseudococcidae)
Oproti předchozím dvoum čeledím, které se dají na rostlině, díky štítkům, celkem snadno přehlédnout,
zástupci této skupiny jsou velmi nápadní, neboť produkují velké množství voskových vláken, která je
dobře chrání. Bělavé kolonie lze pak na první pohled zaměnit s některými mšicemi, především dutilkami.
Samičky červcovitých mají měkké, obrvené tělo, připomínající svým tvarem některé suchozemské korýše.