metodická příručka ochrany okrasných rostlin - gladiris.cz

295
tmavoskvrnáč zhoubný (Erannis defoliaria)
čeleď: píďalkovití (Geometridae)
Samečci jsou makropterní, s rozpětím křídel 35–40 mm. Přední křídla mají žluto- až červeno-hnědá
s 2 nápadnými, tmavými, klikatými příčkami. Vnější příčky jsou na vnitřní straně černě lemovány.
Prostor mezi příčkami vytváří v klidové pozici světlý střední pás ve tvaru široké kramle, v jehož
krajních partiích je nápadný tmavý bod. U některých jedinců mohou být přední křídla celá žlutohnědě
kropenatá, bez nápadného světlého pásu. Zadní křídla jsou bledě žlutá. Samička je zcela bezkřídlá,
černobíle skvrnitá. Housenky jsou pestré, hnědozelené. Na hřbetě mají 2 tmavé proužky, na bocích
2 žluté, rezavě skvrnité pruhy. Tmavá hřbetní část je od světlé břišní oddělena tmavou klikatou linií.
Motýli se objevují od konce září do listopadu, příp. prosince. Oplodněné samičky vylézají do korun
stromů, kde kladou v malých skupinkách vajíčka. Vajíčka kladou poblíž pupenů nebo přímo na pupeny.
Po přezimování se během dubna líhnou housenky. Housenky žijí jednotlivě a na rozdíl od housenek
píďalky podzimní nespřádají listy. Dorostlé měří kolem 35 mm. Vedle 3 párů hrudních nožek mají
pouze 1 pár panožek a 1 pár pošinek. Žír ukončují na přelomu června a v července, kdy se v řídkém
zámotku v půdě kuklí. Druh má 1 generaci v roce.
Z širokého spektra hostitelských rostlin lze vedle ovocných dřevin uvést lípy, javory, duby, buk, jilmy,
břízu, habr aj. T. zhoubný nemá takovou tendenci ke gradacím jako píďalka podzimní. Přesto patří
k hospodářsky významným druhům, způsobujícím na hostitelských rostlinách vážné škody.
Ochrana: podobná jako u p. podzimní – sběr a sklepávání housenek, podpora přirozených antagonistů,
zejm. ptactva a blanokřídlých. Samičky lze na podzim monitorovat pomocí lepových pásů, samečky
feromonovými lapáky. Aplikace insekticidu.
Povolené přípravky: viz píďalka podzimní.
bioagens:
Přípravek
účinný organismus
Foray 48 B
Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki
dávka způsob ošetření poznámka
1,6–2,4 l.ha -1
(20–40 BIU.ha -1 )
postřik
vztyčnořitka lipová (Phalera bucephala)
čeleď: hřbetozubcovití (Notodontidae)
Motýli mají v rozpětí 50–65 mm. Přední křídla jsou stříbřitě šedohnědá se 2 hnědými příčkami. Apex je
osazen velkou žlutou skvrnou. V klidové poloze napodobují ulomenou větvičku. Housenky jsou žlutočerně
podélně pruhované. Tmavé pruhy jsou stříbřitě kropenaté. Tělo je kryto dlouhými měkkými světlými
chlupy. Dorůstají velikosti kolem 60 mm. Při podráždění zvedají současně přední a zadní část těla.
Dospělci se objevují od konce května do srpna. Samičky kladou vajíčka ve skupinkách na spodní stranu
listů hostitelských dřevin. Housenky se líhnou v červenci. Jako malé žijí pospolitě. Nejprve ožírají vrstvu
listové pokožky, později listy děrují a nakonec hromadně ožírají od okrajů a skeletují. Po žíru často
ponechávají pouze řapík, případně bazální část středového žebra. Později se rozlézají do korun. Po ukončení
žíru, v průběhu září, zalézají housenky do půdy či mechu, kde se těsně pod povrchem volně kuklí. Druh
má 1 generaci v roce.
Vztyčnořitka lipová je široký polyfág vyvíjející se na listech vrb, topolů, lip, dubů, olší, bříz, lísek, jeřábů,
buků, habrů, jilmů, ovocných stromů, kaštanovníků apod. Housenky často způsobují na napadených větvích
lokální holožíry.
Ochrana: vzhledem k relativně dlouhému životu ve skupinách lze housenky snadno mechanicky
odstraňovat a likvidovat, a to buď přímým sběrem či sklepáváním, nebo odsřiháváním celých skupin
na větvích. Zanedbatelná není ani podpora hmyzožravého ptactva. Postřik se aplikuje jen při velmi
silném napadení a to v době nejmladších stadií housenek.
Povolené přípravky: viz bekyně velkohlavá – kromě feromonu.
Bioagens: viz tmavoskvrnáč zhoubný.