DETERMINAČNÍ VLASTNOSTI MINERÁLŮ - Katedra geologie UP

2.5 je znázorněn „pouzdrovitý“ metakryst berylu, jenž vzniká v průběhu metasomatózy. Je
zřejmé, že k jeho růstu dochází především na plochách, k nimž jsou stavební částice přinášeny
nejintenzivněji. Rostoucí metakryst má dosud charakter nedokonalého „pouzdra“, jímž jsou
postupně obklopovány a uzavírány minerály okolního prostředí.
Za určitých podmínek se na rostoucím krystalu přednostně vytvářejí rohy a hrany,
zatímco připojování stavebních částic na plochy rostoucího krystalu probíhá jen velmi
pomalu. Dochází tak ke kostrovitému růstu, jímž vznikají kostrovité krystaly, jejichž
krystalové plochy se obvykle stupňovitě „propadají“ do středu krystalu (obr. 2.6a, 2.6b, 2.8,
2.9). Kostrovité, silně „rozvětvené“ krystaly se často označují jako dendritické krystaly (jako
např. krystal mědi na obr. 2.6c nebo krystal stříbra na obr. 2.10). Rozmanitě vyvinutými
kostrovitými krystaly jsou sněhové vločky (obr. 2.7).
Obr. 2.6. Kostrovitý vývin krystalu halitu (a), křemene (b) a dendritický krystal mědi (c).
Obr. 2.7. Různá morfologie sněhových
vloček. Foto: Kenneth Libbrecht.
10