Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
řezen 2009 SOBĚSLAVSKÁ HLÁSKA 15<br />
Ředitel Bedřich Vopravil - znalec květeny Soběslavska<br />
Na 7. březen t.r. připadá<br />
122. výročí narození a 47<br />
let od úmrtí výborného<br />
botanika-amatéra ředitele<br />
B. Vopravila, který se zejména<br />
v důchodovém věku v 40. a první polovině<br />
50. let minulého století velkou měrou<br />
zasloužil o poznání rostlinstva Soběslavi<br />
a jejího okolí. Připomeňme<br />
si krátce tuto už pomalu zapomínanou,<br />
ale pro Soběslav a botaniku<br />
stále významnou osobnost.<br />
Bedřich Vopravil se narodil<br />
7.3.1887 ve Stojslavicích u Mladé<br />
Vožice. Roku 1906 maturoval na<br />
Učitelském ústavu v Soběslavi,<br />
začal učit ve Smilových Horách a<br />
pak od roku 1925 vyučoval na<br />
měšťanských školách v Soběslavi,<br />
kde se stal později ředitelem;<br />
roku 1938 odešel na zdravotní dovolenou<br />
a od 1.1.1941 byl penzionován.<br />
Roku 1955 se odstěhoval<br />
k dceři a zeťovi do Prahy; tam už sbíral rostliny<br />
vzhledem k omezené pohyblivosti (chodil o<br />
holi) jen v parcích... Zemřel 6.2.1962 ve věku<br />
75 let v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech.<br />
Ředitel Vopravil se věnoval květeně Soběslavska<br />
asi od 30. let minulého století do<br />
roku 1955, tj. čtvrt století. Byl to velmi pečlivý<br />
a pilný sběratel rostlin, jenž během uvedených<br />
let pořídil jejich obsáhlý herbář, který je od<br />
roku 1950 uložen v dnešním Blatském muzeu<br />
v Soběslavi; jeho dosti četné sběry jsou uloženy<br />
také v herbářích katedry botaniky Přírodovědecké<br />
fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK)<br />
v Praze. Kromě řady vzácných druhů se mu<br />
poštěstilo nalézt i několik druhů rostlin, které<br />
byly nové pro tento region. V letech<br />
1936-1960 uveřejnil několik menších botanických<br />
článků v různých časopisech, hlavně<br />
koncem 40. a začátkem 50. let v Čs. botanických<br />
listech. Jeden z těchto článků pojednává<br />
o stříhanolisté odrůdě - tj. s dřípenými okraji<br />
listů - bezu červeného (Sambucus racemosa<br />
var. laciniata) ze Svákova; shodou okolností<br />
jsem tam tuto formu s dřípeným okrajem listů<br />
také loni viděl, tj. více než po půl století.<br />
Životním dílem řed. Vopravila je kromě<br />
obsáhlého herbáře jeho “Soupis cévnatých<br />
rostlin soběslavského okresu” (72 stran), který<br />
zůstal bohužel v rukopise (jedna z kopií je uložena<br />
v knihovně Blatského muzea). Tato práce<br />
zahrnuje nejen rostliny planě rostoucí včetně<br />
četných plevelů, ale také běžnější okrasné<br />
rostliny pěstované v parcích a zahrádkách.<br />
Jako mladý student jsem se začal zabývat<br />
rostlinami ještě dříve než houbami. V letech<br />
1940-1947 jsem přicházel za ředitelem Vopravilem<br />
do Jirsíkovy ulice (kde bydlel) s některými<br />
mně neznámými rostlinami, aby mi je<br />
určil nebo mé určení potvrdil. Vždy to rád učinil,<br />
takže mohu říci, že byl mým prvním učitelem<br />
v botanice. Jedním z mých tehdejších<br />
Trs kvetoucího badilu úzkolistého<br />
z lokality nad rybníčkem<br />
“Vymisitel” sv. od<br />
Vlastiboře.<br />
nejzajímavějších nálezů, který<br />
řed. Vopravil určil, byl badil úzkolistý<br />
(Sisyrinchium angustifolium).<br />
Je to úzkolistá nenápadná,<br />
ale malými květy hezky modře<br />
kvetoucí rostlinka původem ze<br />
Severní Ameriky, u nás dost<br />
vzácně pěstovaná<br />
v zahrádkách. Nalezl<br />
jsem ji zplaněle rostoucí<br />
poprvé v roce<br />
1943 ve značném<br />
počtu exemplářů na<br />
okrajích cesty nad<br />
rybníčkem “Vymisitel”<br />
sv. od rodné Vlas-<br />
tiboře (později i jinde), kde dodnes<br />
roste; v roce 1952 jsem o jeho rozšíření<br />
v ČSR uveřejnil článek v Čs.<br />
botanických listech a o rok později<br />
ještě v časopise Ochrana přírody.<br />
Některé jiné druhy rostlin,<br />
jako vzácná bařička bahenní<br />
(Triglochin palustre) a velmi vzácný hořeček<br />
mnohotvarý český (Gentianella praecox ssp.<br />
bohemica), které rostly na vlhké louce “Praši-<br />
vá” severně od Vlastiboře, v 50.<br />
letech po melioracích a přeměně<br />
na pole bohužel nenávratně zmizely.<br />
Za ředitelem Vopravilem chodili<br />
se svými sběry rostlin i jiní studenti,<br />
jako např. můj vrstevník<br />
Pavel Smrž ze Soběslavi<br />
(1927-1983; v Hlásce jsme o něm<br />
psali loni v dubnu na str. 16) a Jan<br />
Janda z blízkých Klenovic<br />
(1927-2008), ale také mladší Bohdan<br />
Křísa ze Soběslavi (nar. 1936),<br />
který se nakonec stal docentem a<br />
vedoucím katedry botaniky PřF<br />
UK v Praze. Všem z nás se řed.<br />
Vopravil vždy se vzácnou trpělivostí ochotně<br />
věnoval a leckteré naše sběry ve své práci a<br />
v článcích uváděl. Pomohl nám tak v našem<br />
poznávání rostlin, za což jsme mu stále vděčni.<br />
Ředitel Vopravil byl skromný tichý člověk<br />
klidné povahy a menší štíhlé postavy; protože<br />
kulhal, chodil o holi. Rád na něho vzpomínám<br />
nejen jako na botanika, ale také jako na hodného<br />
a přátelského člověka.<br />
RNDr. František Kotlaba, CSc.<br />
Ačkoliv panuje za okny ještě zima, přece jen se jaro už brzy začne hlásit o slovo. Zajímá vás pár<br />
rad, jak v tomto období připravit na jeho příchod své zahrady? Tady jsou.<br />
Březen v zahradě<br />
Chvojí, vrstva listí či jiná ochrana rostlin<br />
před mrazem už splnila svou úlohu a měli bychom<br />
ji odstranit. Rané jarní cibuloviny a rané<br />
trvalky se po oteplení snaží rychle prorůst za<br />
světlem a vytvářejí pod ochranou slabé žluté<br />
výhonky s nedostatkem chlorofylu. Záhon<br />
očistíme v závislosti na počasí, sledujeme probouzení<br />
rostlin a když se začnou nad povrchem<br />
půdy objevovat první nové výhonky,<br />
ochranu opatrně odstraníme. Podobně postupujeme<br />
i u trvalých okrasných trav. Stará stébla,<br />
která v zimě rostlinu chránila, odstraníme<br />
těsně u země dřív, než mezi nimi vyrostou<br />
nová. Pokud se opozdíme, musíme řezat výš,<br />
abychom mladé výhonky nepoškodili.<br />
Jak a kde přezimují mšice škodící na ovocných<br />
stromech? Všechny druhy mšic přezimují<br />
ve stádiu vajíček nakladených do menších<br />
skupin na kůře ovocných dřevin, obyčejně<br />
v úžlabí pupenů. Na jaře se z nich vylíhnou larvy,<br />
které hned začnou sát šťávu z rašících listů.<br />
Dospělé samičky již nekladou vajíčka, ale rodí<br />
živé larvy. V jarním období se na ovocných<br />
stromech vyvine několik generací mšic.<br />
V poslední generaci se objeví křídlatí jedinci,<br />
kteří přeletují na letní hostitelské rostliny. Zde<br />
se celé léto rozmnožují a škodí na nich, ale na<br />
podzim se vracejí zpět na zimní hostitele.<br />
Tady se páří a samičky nakladou vajíčka, která<br />
přezimují. Některé druhy mšic ale hostitelské<br />
Jednotlivý zvětšený květ badilu<br />
úzkolistého ze stejné lokality.<br />
rostliny nemají a koncem jara pouze přeletují<br />
na jiné jedince stejného druhu.<br />
Při výsevu mrkve dbáme především na volbu<br />
pozemku, odrůdy a hustotu výsevu. Rozhodně<br />
nesejeme příliš hustě, nesklidili<br />
bychom kvalitní kořeny, ale niťovité, pokroucené<br />
a poškozené škůdci. Meziřádková vzdálenost<br />
by měla být 25 až 30 cm, abychom<br />
mohli mrkev pohodlně okopávat. Semena<br />
mrkve jsou poměrně malá, 1 g obsahuje 800 až<br />
900 semen. Na každý čtvereční metr by mělo<br />
přijít jen asi 0,5 g osiva. Při setí se vyplatí promíchat<br />
osivo mrkve s dvojnásobným množstvím<br />
suchého jemného písku, tak se dá<br />
dodržet správný výsev. Hloubka výsevu má<br />
být asi 0,5 cm a řádky je třeba po zahrnutí přimáčknout.<br />
Pokud zjistíme, že je výsev po vzejití<br />
příliš hustý, vyjednotíme rostlinky na<br />
vzdálenost minimálně 5 cm od sebe.<br />
Kdo chce mít na zahradě kvalitní trávník,<br />
záhy pozná, že péče o něj je stejně náročná,<br />
ne-li náročnější, než pěstovat zeleninu či květiny.<br />
Velice častým problémem bývá tvorba<br />
mechu, což podporuje celá řada faktorů. Nejčastěji<br />
je to nedostatečná výživa, zastíněné<br />
nebo vlhké stanoviště, kyselá půda a nesprávné<br />
sečení. Ano je to tak, příliš nízké strniště<br />
nebo dokonce skalpování drnu sekačkou má<br />
za následek zvýšenou tvorbu mechu. Teplé a<br />
vlhké zimy vytváří pro vznik mechu přímo<br />
ideální podmínky. Bude proto nutné pustit se<br />
pokračování na str. 16
Change language