139501

kde t = čas (s),R = náročnost zkoušky vyjádřená spektrální hustotou zrychlení (m 2 . s -4 ).Aplikace simulovaných rázových impulzů musí být provedena v reálném čase.2.2 Mechanika lomuČOS 1395011. vydání2.2.1 Mechanika lomu je založena na předchozí existenci trhliny, buď zjištěné měřením, nebopředpokládané. Ekvivalentem rozkmitu napětí ∆σ je v mechanice lomu rozpětí faktoruintenzity napětí ∆K. Faktor intenzity napětí závisí na použitém napětí, geometrii a velikostitrhliny a je považován za parametr vhodný k popisu narůstání trhliny vlivem únavymateriálu 6 . Rychlost růstu praskliny vzniklé cyklickým namáháním je funkcí ∆K, K max a K min .2.2.2 U mnohých materiálů, jako jsou např. kovy při malém ∆K, je znatelná mezní hodnota,pod kterou nedochází k žádnému nárůstu trhlin. Při mezilehlých hodnotách ∆K se v souladus Parisovým zákonem projevuje lineární změna rychlosti růstu trhliny:kde a = délka trhliny (m),N = počet zatěžovacích cyklů (1),∆K = rozkmit faktoru intenzity napětí (kJ . m -2 ),C, m = konstanty pro daný materiál.da / dN = C . ∆K m (8)Při vyšších hodnotách ∆K dochází k rychlému vzniku poruchy, protože K max se blíží lomovéhouževnatosti materiálu K IC . Při dosažení tohoto stavu se pak délka trhliny označuje jakokritická velikost trhliny.2.2.3 Znalost chování materiálu z hlediska jeho únavy a lomových vlastností umožňujeu některých mechanických a termomechanických zátěží napětím vypracovat koncepcitolerance vad. Monitorují se existující trhliny a doba životnosti do poruchy se předběžněstanoví na základě pozorovaného zatěžovacího cyklu. Tato koncepce je zpravidlapodporována modelem s využitím metody konečných prvků.3 Termomechanické druhy poruch3.1 Obecně je tepelné namáhání minimalizováno použitím materiálů s podobnýmikoeficienty tepelné roztažnosti a vysokou teplotní vodivostí (tepelná vodivost dělenásoučinem měrného tepla a hustoty).3.2 Kvantitativní urychlení degradace způsobené termomechanickými vlivy (jak jedefinováno v odstavci 7.5.d) tohoto standardu) je obtížné dosáhnout. Zkoušení při většímrozpětí teplot, než se předpokládá v provozu, vede k růstu náročnosti a dřívější identifikacidruhů poruch, ale není zde záruka, že by tyto poruchy mohly nastat ve skutečnýchpodmínkách. Podobně zvýšení rychlosti změn teploty zvýší zkušební zatížení, ale můžerovněž vést k obdobným závěrům. Při zkouškách stárnutí by tedy pokud možno nemělodocházet k takovému překračování teplot nebo rychlostí jejich změn.6 Paris, P.C. – Erdogan, F.: A Critical Analysis of Crack Propagation Laws. Journal of Basic Engineering, 1960,roč. 85, s. 528 – 534.25