Milenecký zpravodaj

MILENECKÝ ZPRAVODAJ
Občasník o událostech v levandulové vinotéce
aneb Co se přihodilo od června do září 2016
... plno poutavého čtení v duchu latinského rčení:
Vinum bene bibitur...

Co si v zářijovém občasníku přečtete?
Pár slov na aktuální téma 3
Ochutnávky nesmějí chybět 4
Kronika událostí méně či více významných 8
Postřehy z cest našich hostů a přátel 13
... a mnoho dalšího

3
EET aneb Jak to vidím já
Jednoho parného odpoledne do vinotéky vešly dvě dámy, které jsem vůbec neznal. Hrnuly se
rovnou k baru a žádaly dvě Becherovky. Okamžitě se mi v hlavě rozsvítilo varovné světýlko a
řvalo: POZOR! Česká obchodní inspekce.
Nalil jsem tedy panáky. 0,06 l
místo 0,05 l, aby nebyl problém,
a čekal jsem, co bude
dál. Dámy si přiťukly a becherovky
v nich zmizely.
„Horko nehorko, nalejte nám
ještě dvě,“ požádaly rezolutně
a jedna pokračovala: „Pane,
my jsme z finančního úřadu,
jdeme ze školení na EET.
Máme od září informovat podnikatele
a nevíme zhola nic.
To vůbec není připravené!“
Nebudu tady popisovat, co
jsem se všechno dozvěděl, ale
že byly v šoku, to bylo zcela
zjevné. Jelikož já zažívám šok
pokaždé, když vidím ta tři
písmena, zůstal jsem napohled
klidný, jen vduchu mi problesklo:
to se máme na co těšit.
Opět jsem si na ně vzpomněl,
když jsem se rozhodl zaregistrovat,
respektive získat
certifikát k EET. Nejdříve jsem
se pokusil vyplnit žádost na
portálu daňové správy. Po
několika beznadějných pokusech
jsem odeslal svoji žádost
finančnímu úřadu prostřednictvím
datové schránky. Uf,
žádost úspěšně odešla.
Druhý den mi ovšem volala
nějaká paní úřednice, že takhle
to teda nejde a mám se pokusit
to vyplnit znovu na onom
portálu. A pokud se mi to opět
nepodaří, musím osobně na
FÚ. Sedl jsem k počítači a přesvědčen,
že nejsem tak blbej,
abych to nedokázal, jsem se
dal do vyplňování. Pak jsem
klepl na „odeslat“ a systém
zařval: CHYBA. Opravil jsem
chybu a dal odeslat. Systém mi
oznámil, že to celé musím
poslat z internet exploreru, nikoliv
z google chromu. Otevřel
jsem dokument v internet
exploreru a odeslal.
Vyskočila mi na monitoru
hláška, která mi sdělovala, že
systém je následující 4 dny
v údržbě, a tudíž mou žádost
odeslat nelze. Jo a nebude-li
odeslána do 30 minut, tak že se
automaticky smaže...
Nikdo se mi nemůže divit, že
jsem se zachvácen beznadějí
v pondělí vydal na FÚ.
K finačnímu úřadu vede cesta
kolem Botiče společná s cyklostezkou.
Uskakuje před cyklisty
jsem se v 30stupňovém
horku dostavil na dobře vytopený
úřad. Na řadu jsem
přišel poměrně brzo. Když
jsem úřednici za přepážkou
požádal o přihlašovací údaje
k EET, zahlédl jsem v jejích
očích smrtelné zděšení. Důvod
jsem pochopil, když za mě
vyplnila v počítači žádost, po
poradě s kolegyní stiskla
dvakrát klávesu F2 a dala
příkaz tisknout. Nic se nestalo.
Tiskárna a celý finanční úřad
neměly toner. Co teď?! Čtyři
úřednice daly hlavy dohromady
a po poradě vyzkoušely
několik tiskáren. Nic.
Došlo na telefon. „To je
nápad!“ zaržála blahem úřednice
a poslala dokument do
3. patra, odkud jej jiná
kolegyně přinesla vytištěný.
Podepsali jsme to na všech
stranách a pak ještě třikrát
a bylo to. Na můj dotaz, kam
se budou odesílat účtenky a odkud
přijde onen unikátní kód,
který se na ně bude tisknout,
jsem odpověď nezískal. Prý to
nevědí.
Jak to bude fungovat od 1. prosince?
Jestli nějaká sázková
kancelář už zahájila příjem
sázek, vsadím si na „nebude
vůbec“ a určitě vyhraju balík.
Díky, Andreji!
Ondra

4
Jarní Praha patřila vinařským „dostaveníčkům“
Na konci dubna a května se v Praze uskutečnily dvě akce, kde mělo víno hrát hlavní roli.
Bohužel, když dva dělají totéž, nikde není psáno, že to dopadne stejně. A také větší rozdíl si
snad už ani nejde představit. Abych byl konkrétnější, mluvím o výstavě VÍNO & Delikatesy,
konané 26.–28. dubna 2016 a výstavě Wine Prague 2016, konané 23.–25. května 2016.
První, daleko známější (dříve
známá pod výstižnějším názvem
VÍNO & DESTILÁTY),
ale v poslední době chřadnoucí
až upadající, je důkazem toho,
že bez očekávaného výsledku
jak ze strany vystavovatelů, tak
pořadatele se úspěch nedostaví.
To je pro nás, milovníky vína,
obrovská škoda. V letošním
roce se přitom konal již 19.
ročník tohoto mezinárodního
veletrhu. Tradiční prostory výstaviště
v Holešovicích se podobaly
spíše jednomu velkému
tržišti než mezinárodní výstavě.
A pořadatel se tím ani
netajil. Úterý bylo zasvěceno
nápojům a delikatesám z Visegradu,
středa byl čokoládový
den a čtvrtek patřil vínům a
delikatesám z Maďarska.
V celém areálu byly jen párky,
čokoláda a limonády. Až na
úplném konci se krčilo pár
vinařů z Bulharska, kteří se
pokoušeli návštěvníkům prodat
neskutečně předražené deci
něčeho, co prezentovali jako
víno. Naštěstí máme V.I.P.
vstupenku (já a Ondra, váš
oblíbený vinárník). Ta nám
umožnila nahlédnout do V.I.P.
zóny, kde se nacházeli slovy
dva vinaři z Rakouska a jeden
(zřejmě začínající) velkoobchod
s vínem. Jak jsem byl
šťastný, že aspoň někdo. A
nejen to. Jedním z rakouských
vystavovatelů byl náš oblíbený
pan Karl Neustifter a jeho
dcera Monika. Nezbývalo nic
jiného než ochutnat celou řadu
2015 a také něco navíc. Vína to
byla velice povedená. Bílým
vínům se v tomto roce okolo
obce Poysdorf zadařilo. Např.
Chardonnay Exklusiv 2015 se
opravdu povedlo. A není to jen
můj názor. Tři zlaté medaile,
jedna stříbrná a jedna bronzová
za tak krátký život tohoto vína
mluví za vše. Pro milovníky
červeného vína je určitě dobrým
typem Merlot Exklusiv
2015. A co bylo to „něco navíc“?
Šnečí játříčka v malé
nádobce odpovídající jejich
vzácnosti a velikosti.

Ale zpátky k výstavám. Druhá,
Wine Prague 2016, se letos konala
teprve podruhé. V prostorách
PVA EXPO Praha (v Letňanech)
se uskutečnila akce, která všem
návštěvníkům rozzářila oči hned
u vchodu a vzápětí pohladila chuťové
pohárky. S 350 vystavovateli
vína opravdu z celého světa se
může honosit označením „mezinárodní“.
Obyčejná plechová hala
se na tři dny proměnila v pulzující
Mekku vinařů, obchodníků s vínem,
koncových prodejců vín a
v neposlední řadě nás, poctivých
degustátorů.
Prvotním cílem bylo ochutnat co
5
možná nejvíce vzorků moravského
vína ročníku 2015.
Tento úmysl vzal rychle za
své, a tak se muselo začít
upřesňovat. Nakonec konstatuji,
že u odrůdy Pálava došlo
k ochutnání dostatečného statistického
vzorku k tomu, aby
mohl být „vynesen ortel“ –
Pálava 2015 je SUPER.
Především vzorky z vinařství
Vinice Hnanice a Vinařství
Popela Perná nám učarovaly.
(Mimochodem, Ryzlink rýnský
2015 VOC z vinařství Vinice
Hnanice byl vyhlášen
nejlepším ryzlinkem největší
americké soutěže vín – San
Francisco International Wine
Competition. Gratuluji.)
Po Pálavě, jsem dostal typ na
velice zajímavá vína v sekci
rakouských vinařů. Tradiční
odrůdou těchto vinařů je
Veltlínské zelené (Grüner
Veltliner) a opravdu o přesné
(někdy až strojově) veltlíny
nebyla nouze. Já však měl
jiného favorita. Z vinařství
Winzerhof Sax to byl
Riesling, Steinmassl Kamptal
DAC Reserve 2015.
A šlo se na červená. Francie,
Itálie, Argentina, Chile...
Bylo to jako začít od začátku
a každému, aspoň trochu
zasvěcenému čtenáři musí být
jasné, že zde mé poznámky
končí. Už jsem jen stačil
pozdravit několik přátel a
dostat se v pořádku domů
(což bylo dosti těžké).
Každopádně této výstavě
přeji mnoho úspěch a již dnes
se těším na návštěvu ročníku
2017. Na zdraví!
Honza

6
Koutek živé přírody díky etiketám vín z vinařství
Trávníček a Kořínek.
Stánek Vinařství Hnanice, nikterak přehnaná
slova chvály si jejich vína opravdu zaslouží.
Autobusem na víno? Proč ne, Ondra zjišťuje
podrobnosti
Některé stánky se vyznačovaly obzvláštní
pohostinností
Na Wine Prague 2016 bylo dobré víno...
...krásné ženy i celebrity, zkrátka vše jak má
být.

7
Mandarin hostil Volaříka
9. června jsme se spolu se sommelierem Ing. Pinkavou (mimochodem autorem předcházejícího
textu – pozn. red.), jehož zkušeností rád využívám při výběru a hodnocení vín, zúčastnili
představení nového ročníku vín 2015 z Vinařství Volařík v krásném prostředí hotelu
Mandarin na Malé straně.
Nevynechali jsme welcome drink v podobě
sektu z Ryzlinku vlašského (ročník 2013,
v lahvi kvašen 26 měsíců), který je skutečně
vynikající, bohužel svojí cenou atakuje
hranici, od které lze zakoupit vína ze
Champagne.
Z proslovu majitele Ing. Miroslava Volaříka a
enologa Filipa Mlýnka jsme se dozvěděli
všechny informace o vínech daného ročníku a
přechutnali 35 vzorků vín z vyhlášených vinic
pod Pálavou: minerální vlašáky, pepřové
veltlíny, ovocné rýňáčky, suché i sladké
Pálavy, Sylvánské zelené, Gewurztraminer,
večerku (Veltlín červený) z vinice Růžová,
Ryzlink vlašský a Rulandské bílé z Levé kle-
notnické. Vybrali jsme pro vás několik zástupců
těchto vín, naleznete je ve vinotéce.
Na fotografiích poznáte mě, když mi víno chutná
i když mi zrovna nešmakuje, Ing. Jana Pinkavu a
Filipa Mlýnka jako vždy v obležení krásných dam.
Ondra

8
Senzační zpráva: Kantorek byl u milenky!
... a my ho přitom ještě vyfotili!
Ale ne, občasník se nezměnil v bulvární plátek
ani jsme si nenajali žádné paparazzi. To jen
RNDr. Pavel Kantorek, Ph.D., profesor
fyzikálních věd na Ryerson University v Torontu,
přijel v květnu do Prahy oslavit své
narozeniny a v doprovodu své sestřenice
Miriam zavítal i do vinotéky, takže ta milenka
v titulku má být s velkým M.
Většina z nás samozřejmě zná Pavla Kantorka
především (a dlouho) jako vynikajícího autora
kreslených vtipů a povídek, zejména se zvířecí
a vědeckou tematikou (ta věda je na místě, on
se profesně zabývá teorií relativity a
kosmologií).
Své narozeniny oslavil vernisáží výstavy přímo v
den „D“ 17. května v prostorách školicího centra
InGarden ve Strašnicích.
Nyní na facebooku centra probíhá hlasování o
nejkrásnější z 31 kreslených koček, vítěz získá
originál té kočky nejkočkovatější – jasně že od
Kantorka! Slavnostní vyhlášení se uskuteční na
listopadové vernisáži zimní Kantorkovy výstavy.
jeden z mých nejoblíbenějších...
V Levandulové vinotéce máme taky jednu,
vlastnoručně „nahozenou“ samotným Mistrem.

9
V Obloukové se rojili mimozemšťani
Začněme zprávou, která vyšla ve zpravodajství ČTK dne 24. ledna 2016 a aktualizována byla
13. února 2016:
Mimozemšťani v Praze: Žena unesla dívku
v obavě před vesmírnou hrozbou
Neznámá žena v obavě před mimozemšťany
unesla dívku ze Staroměstského náměstí v Praze.
Po únoskyni pátrá policie.
Pražská policie hledá ženu, která loni den před
Štědrým dnem večer odvedla ze Staroměstského
náměstí osmiletou dívku, aby ji
zachránila před mimozemšťany.
Tak to řekla muži, ke kterému se dítě zhruba po
hodině a půl dostalo v Letenských sadech a
který o tom informoval policii. Žena je
podezřelá z únosu, hrozí jí až tři roky vězení.
Policisté její podobu a záběry s ní z bezpečnostních
kamer zveřejnili na svém webu.
Dívku hledaná žena schovala v Letenských
sadech do křoví. Muže, který poblíž venčil psa,
oslovila s prosbou o pomoc při záchraně
holčičky. „Muž se samozřejmě zajímal o to,
před kým nebo čím má dívenku zachraňovat.
Na to se mu dostalo odpovědi, že před
mimozemšťany a ufony, kterých je plná
planeta. Dle ženy se prý mají maskovat jako
lidé a jediná obrana před nimi prý je předstírat
kóma,“ uvedl policejní mluvčí Tomáš Hulan.
Žena poté dívku přivedla z parku. Muž ještě
s hledanou ženou asi minutu mluvil v ulici
Františka Křížka o ohrožení planety mimozemšťany,
žena se pak dala na útěk.
Muž si vzal na starost opuštěné dítě a zavolal na
policii. Lidé, kteří by ženu podle zveřejněné
podoby nebo na videu poznali, mohou informace
o ní zavolat na tísňovou linku 158.
Tolik ČTK. O několik měsíců později by ona
žena, pokud by navštívila Obloukovou ulici,
zřejmě propadla panice. Levandulová vinotéka se
totiž stala místem sletu mimozemšťanů, kteří zde
slavili svůj svátek.

10
Vysocí, štíhlí, většinou čtyřprstí... namísto
šedivých úborů zvolili pestřejší – měli přeci
svátek
Někteří z nich dokonce zvládli po krátkém
pozorování načepovat ostatním víno... inu, jsou
přeci daleko vyspělejší než my, pozemšťané
Světový den UFO nepřipadl na 2. červenec
náhodou, váže se k němu příběh z roku 1947.
Tehdy farmář William Mac Brazel na ranči
Foster nejprve zaslechl jakoby výbuch a druhého
dne našel se svým synem úlomky
neznámého kovu, plechu či pásky. Dodnes není
známo, co to přesně bylo, vědci se domnívají, že
to byly pozůstatky létajícího talíře – UFO.
Spřátelit se s Vavrochem jim nedalo práci, byl
jedním z nich...
Jeden přiletěl opravdu v talíři a byl přivítán
chlebem a solí, jak je v našich krajích zvykem.
Poněkud ale nevěděl, co s tím.
I ostatním přítomným ufonům šla lépe konzumace
tekuté stravy nežli pevné. Zřejmě je
u nich na planetě zvykem více pít než chléb náš
vezdejší pojídat.

11
Na slavnostní rozbalování a věšení mimozemšťana
dorazil další galaktický host, pro
změnu maskován jako džínový chlapec.
Následkem požitého vína se mimozemšťani
dostávali do povznášející nálady, někteří se
dokonce začali po pozemském způsobu bratřit.

12
Tak se pilo a pilo... až pak najednou byli
mimozemšťani všude kolem a nebylo ani jisté,
zda se vše odehrává ještě na Zemi, nebo se
vinotéka přenesla do jiné dimenze.
Jen tomu malému ufounovi pozemský chléb
neudělal dobře – nebyl on náhodou agrofertský?
Mimozemšťané jsou v českých zemích obvyklými hosty
Vesmírní návštěvníci tu samozřejmě nebyli
poprvé. Pan V. O. je potkal ráno 12. února
roku 1997 ve Svatoboru nad Sušicí. Když
vyšel před dům, na parkovišti před sebou
uviděl tři štíhlé postavy vysoké kolem 2,5 m,
jasně bílé, svítící, s černýma očima. V první
chvíli si myslel, že jsou to osvětlené stromy.
Vzpomíná: „Když ty bytosti zpozorovaly, že se
na ně dívám, zastavily se a já slyšel zvuk, jako
když se zrychlí nahrávka na magnetofonu.
Dostal jsem velký strach a rychle jsem se vrátil
zpět do budovy. Protože jsem však spěchal do
práce, tak jsem asi po deseti minutách vyšel
ven, ale bytosti tam už nebyly. Rychle jsem
nastartoval auto a ujížděl do práce. Za sebou
jsem viděl nějakou podivnou záři.“
Další příběh je poněkud odlišný. Paní R. D. z
Prahy vypráví: „1. května 1996 ráno jsem se
vzbudila na své chatě, kde jsem byla s
vnoučaty, v dost nepřirozené poloze. Normálně
spím na boku, ale tehdy jsem se vzbudila na
zádech s pokrývkou těsně pod bradou. Po
chvíli jsem zjistila, že mám v třísle malou
jizvičku s puchýřky. Po čtrnácti dnech se mi
začaly vybavovat vzpomínky na onu noc.
Uviděla jsem sama sebe shora, asi ze vzdálenosti
0,5 metru. Vedle mého těla stály dvě
postavy: jedna u boku a druhá jako by se mi
promítala skrze mé nohy v oblasti kolene. Postavy
zářily červenožlutým světlem, byly asi 1,2 m
vysoké, ale patrné byly jen jejich obrysy.
Vypadaly, jako by měly přes hlavu přehozenou
látku, a okolo jsem neviděla žádné detaily.
Nejdřív mi jedna z nich řekla, že se nemusím bát,
že to nebude bolet, že mi dají jen něco do třísla.
Mezitím se ve vzduchu objevovala slova jako
titulky v kině. Ukázala mi to „něco“ – vypadalo to
jako plátek žvýkačky – a v té chvíli jsem uviděla
ruku bytosti, jak v ní drží tu věc a ruka se
podobala lidské, jen byla velmi štíhlá. Předmět
zmáčkla na půl a vložila to tepny, neviděla jsem
žádnou krev a necítila bolest ani strach, pak vše
naráz zmizelo...“
Podobná setkání se odehrávala a odehrávají u nás
i ve světě, ať už jim věříte nebo ne.

13
Léto budiž pochváleno
aneb Milovníci vína na cestách
Víte, co a kde je „stara trta“?
Přátelé vína Renáta a Pavel letos vyrazili za
přímořským povětřím do Slovinska. Cesta je
vedla kolem vinařství, jehož jméno je známé
a libé každému milovníkovi dobrého moku:
konstrukci po fasádě domu (brajdo) a každé ze
dvou ramen je dlouhé 15 metrů.
Oficiální návštěvy na mariborské radnici jsou
vítány vínem právě z tohoto keře. Jde o starou
Poysdorf přes všechna jeho lákadla ovšem jen
projeli a pokračovali dále až do slovinského
Mariboru. A zde navštívili objekt, jehož
název je onou hádankou z titulku.
Stara trta (stará réva) je název pro nejstarší
keř révy vinné na světě. Roste na jižním
průčelí domu v ulici Vojašniški 8 v přístavu
řeky Drávy v již zmíněném Mariboru. Kmen,
jehož průměr je v současné době 25 cm, byl
zvěčněný již na kresbě domu z roku 1657.
V roce 2004 byl vědeckou metodou určen věk
keře na 440 roků a jako nejstarší keř révy
vinné, který ještě nese hrozny, byl zapsán do
Guinessovy knihy rekordů. Réva je tažena na
místní odrůdu „Modra kavčina“ nebo také
„Žametna črnina“ (Francké modré, Černý samet).

14
Mohutný vinný keř se opírá o letitou budovu ze
16. století, která byla kdysi součástí
mariborských hradeb. Dnes se nazývá Dům
staré révy a budova byla upravena jako
turistické informační centrum, vinotéka a slouží
i jako malé muzeum věnované právě vinařství
a nejstarší révě světa.
„Zpočátku jsme nevěděli, jak je tato réva stará.
Pozornost se jí začala věnovat až při celkové
rekonstrukci tohoto domu v 80. letech
dvacátého století. Na starých fotografiích z
počátku 20. století bylo jasně vidět, že už
tenkrát byl tento keř velmi starý,“ vysvětluje
průvodce po mariborském Domě staré révy
Jerneji Lubej. Hlavní město slovinské části
Štýrska, nebo jak se tady říká Štajerska, získalo
zápisem staré révy do Guinessovy knihy
rekordů rázem turistickou atrakci, kterou
naplno využívá. O nejstarší révě světa se tak
zmiňují snad všechny turistické brožury
věnované Slovinsku a do svého prohlídkového
okruhu ji přirozeně zařadili i mariborští
průvodci.
Nejstarší vinný keř dává ročně něco mezi 35
a 55 kilogramy kvalitních modrých hroznů.
Sytě rudé víno, které vznikne jejich zpracováním,
se pak plní do malých 2,5 decilitrových
lahviček od známého designéra
Oskara Kogoje a slouží pak jako unikátní
dárek pro význačné návštěvy. Víno dostal při
své návštěvě Mariboru papež Jan Pavel II., ale
třeba i Arnold Schwarzenegger.
Stáří vinného keře dokazují nejenom experti na
genetiku z Paříže, ale i obrazy Mariboru z let
1657 a 1681. Na obrázcích nynějšího Domu staré
révy je jasně vidět, že už tehdy měl průčelí
zarostlé vinnou révou.
Aby si Maribor udržel zájem místních i zahraničních
turistů, pořádá každoročně několik
akcí které jsou se starou révou spojeny. Největší
z nich je vždy koncem září slavnostní vinobraní.
To zahajuje oficiálně dokonce „Hymna staré
révy“, kterou zpívá místní mužský sbor a která
přirozeně opěvuje starou révu a její víno. Lidé
z Mariboru jsou na tuto hymnu hrdí, proto také při
jejím zpěvu stojí důstojně v pozoru, jako by šlo
například o hymnu státní. Při jejím poslechu se
zdá, jako by člověk slyšel českou dechovku, jen
tu a tam ozvláštněnou jakýmsi alpským nápěvem.
Aby také ne, vždyť Maribor zas není od Čech tak
daleko a navíc bylo Slovinsko součástí rakouskouherské
monarchie, jejíž kulturní vliv je v této
zemi stále nepřehlédnutelný.
Kolem nejstarší staré révy však společenské dění
neutichá ani v pozdním podzimu. 11. listopadu se
tradičně v Mariboru velkolepě slaví svátek
svatého Martina a s ním spojený křest nového
vína.
zb
foto archiv redakce a Renáta s Pavlem

15
Kuriozity z přírody
Sobi milují muchomůrky, sloni marulu
Dráždit mozkové centrum slasti – nucleus
accumbens – konzumací látky určené k vyvolání
příjemného účinku není výsadou jen homo
sapiens.
Totéž platí pro celou řadu zvířat, která si
pravidelně dopřávají hlt něčeho ostřejšího, anebo
drogy, jako jsou například opiáty.
„Některá zvířata jsou feťáci, jiná pijáci,“ říká
biolog Mario Ludwig. Tento německý vědec,
zoolog a propagátor přírody se specializuje na
hledání svéráznějších a méně známých jevů
zvířecí říše, které pak jako spisovatel
popularizuje. Napsal o nich dvě desítky knih,
mezi nimiž jsou například Neuvěřitelné historky
ze světa zvířat.
Sobi milují muchomůrky červené, které obsahují
halucinogeny. A v době, kdy končí jídlo, už se
nad ním uvolněně vlní a kymácejí.
Nic ovšem nepřekoná delfíny skákavé. „Ti
využívají jako rekreační drogu jiné zvíře –
čtverzubce,“ uvedl Ludwig. Tyto ryby zřejmě
delfínům chutnají stejně jako Japoncům, kteří je
pečivě upravené konzumují pod označením fugu.
Tělo čtverzubce totiž obsahuje silný nervový jed
tetradoxin. A delfíni byli nafilmováni, jak
pronásledují čtverzubce a podávají si ho dokola
dosti podobně jako milovníci trávy jointa. „Z
nějakého důvodu se ale zdá, že se této
kratochvíle zúčastňují jen mladí samci,“ dodal
Ludwig.
U mnoha zvířat byla pozorována konzumace
alkoholu v podobě zkvašeného ovoce a bobulovin.
Ale ježci v Británii mají jiný závažný
alkoholový problém.
Také v Tasmánii jsou u některých zvířat drogy
velkým hitem. Klokani pravidelně pořádají
výpravy na pole opiového máku, žerou
makovice a nechávají se omámit morfinem,
který obsahují. Pak kolem pobíhají v kruzích
jako šílení.
Důvodem je, že britští zahradníci do zahrad
rozmísťují takzvané pivní pasti, aby ochránili
své květiny a zeleninu před slimáky. Jenže
slimáci jsou nejoblíbenější potravou ježků, kteří
pořádají nájezdy na nádobky s pivem obsahující
směs slimáků a zlatavého moku. Pak jsou
obvykle tak opilí, že usnou, kde jsou – bez
ohledu na to, zda jsou chráněni před predátory
nebo ne.
Ještě menší zábrany, pokud jde o alkohol,
ovšem mají kočkodani žijící v Karibském moři
na souostroví Svatý Kryštof a Nevis. Ti se

16
neobtěžují sbíráním kvasícího ovoce nebo
hledáním nějakých pivních pastí. „Jednoduše
vypijí turistům koktejly, a pak se svalí přímo
na pláži,“ dodává Ludwig.
Alkohol je ostatně v přírodě volně přístupný.
A copak dělají zvířata, když jsou opilá?
Většinou mají stejné opilecké manýry jako
my, lidé. Jedněm nic moc není, jiné většinou
ztrácejí koordinaci, jsou nehybná, mohou se
stát závislými nebo zemřít. Zvířecí hlavy po
požití alkoholu nezůstávají čisté, často se
jejich opilecké chování stane až agresivním.
Některá zvířata zjistila, že lidé mají lepší
alkohol, než je ten jejich z kvašeného ovoce,
a v rámci své závislosti o něj začala usilovat.
Své o tom vědí v indickém Novém Dillí, kam
naběhly žížnivé opičky a zdemolovaly celou
laboratoř, když hledaly nějaký ten alkohol.
Obávanými závisláky jsou sloni. V roce 1997
o vánocích zaútočilo stádo slonů z úpatí Himaláje
na bangladéšskou vesnici, kde měl kmen Gara
výrobnu lihu. Obyvatelé vesnice museli před
opilým stádem, které jim ničilo obydlí, rychle
utéct. Jiná skupinka vnikla do skladu s rýžovým
pivem v Indii a okamžitě ho začala sosat. V
opilosti poté bohužel sloni zabili šest lidí. V Africe
se chobotnatci opíjejí ovocem z posvátného
stromu marula. Se stromem dokonce i zatřesou,
aby sladkokyselé plody dříve spadaly a začaly
rychleji kvasit. Tuto velkou lásku dokazuje i přezdívka
stromu marula „Sloní strom“.
V tropech roste více ovoce než u nás v mírném
pásu. Pořádně se opít umějí paviáni.
Zcela účelově si nechávají ve špičce stromů
přezrát plody. Nesbírat, šetřit a hlídat – to je
jejich heslo. Když nastane ten správný čas,
opijí se, porvou, pokoušou, blábolí nesmysly,
křičí, přesně jako lidé. Lidoopi mají k alkoholu
velmi kladný, přirozený vztah. Zjistilo
se to úplnou náhodou, když měli šimpanzi
nakreslit, co dovedou. K dispozici měli fixy –
byly lihové. Šimpanzi je s chutí začali
olizovat, a to nikdy neochutnali ani kvašené
ovoce, jednalo se o opice v zajetí.
Někteří živočichové se pro změnu neopijí, ať
je jejich konzumace jak chce vysoká.
Například náš špaček obecný dokáže zůstat
pěkně střízlivý, protože alkohol tráví závratnou
rychlostí. Má vysokou hladinu, až 14x vyšší, než
je tomu u nás, enzymu alkoholdehydrogenázy,
který štěpí právě alkohol. To znamená, že se tento
malý ptáček může opíjet non stop, alkohol totiž
ihned rozkládá.
Velkou záhadou pro vědce zůstává netopýr ze
skupiny listonosů. Člověk po třech promilích ráno
vstane s bolavou hlavou, žaludkem na vodě, motá
se a je naštvaný, že to zase přehnal.

17
Netopýr si sosne ovoce, má tři promile a vůbec
ho to netrápí. Dokonce ani když je pod
parou, nemá problémy s koordinací a má
letové vlastnosti stejné jako střízliví netopýři.
Dokázal to vědecký test. V rámci výzkumu
vědci netopýry „opili“ cukerným roztokem
s alkoholem a poté je vypustili na překážkovou
dráhu. Výsledky byly skoro stejné
jak u skupiny těch „na mol“, tak u abstinentů.
Jeden by jim skoro záviděl...
(internet + zpravodajský server Deutsche
Welle )
Géniovi k narozeninám
Pražané konečně budou mít moře nafurt!
Všichni si jistě pamatujete památnou scénu z filmu Jára Cimrman ležící, spící, v níž Pražané
okouzleně hledí na moře rozlévající se na horizontu jedné z ulic. Bohužel jim tento zážitek byl
mocnářem umožněn pouze na krátký časový úsek – tuším půl hodiny.
U příležitosti významného výročí – premiéry
první divadelní hry znovuobjeveného génia Járy
Cimrmana před 50 lety – se vedení a štamgasti
Levandulové vinotéky rozhodli, že dopřejí
Pražanům moře „nafurt“. Bude to moře
Cimrmanovo a zalije velkou část Vršovic a nejbližšího
okolí.
Po celý rok inženýři, posilňováni tu bílým, tu
červeným mokem, přemýšleli, počítali, rýsovali,
až zakreslili optimální polohu a doplnili dalšími
projekty, jako je podmořský tunel pro
tramvajové linky, výtahy na zastávky tramvají,
přívozy od zastávek až na pláž před vinotékou
v Obloukové...
... A čerstvé snímky z Obloukové a přilehlých ulic
dokládají, že už se s realizací projektu započalo. Máme se
nač těšit, přátelé!

Jak se zdá, největší popularitu zde získal zimní
sport, který se tu dá ovšem provozovat i v tom
nejparnějším létě. Zajímavé, že nejčastěji je
viděn, jak s přáteli lyžuje, Tomáš.
18
U Milenky se stále sportuje
A to dokonce s kamarádem, od nějž by člověk
takovéhle sportovní výkony ani nepředpokládal,
neboť pochází z Orientu (foto nahoře).
Novinky a novoty v Levandulové vinotéce
Skutečnost, že v Levandulové vinotéce leží
v části U milence na piáně dáma v celé své
kráse, zjistí každý vejda vejda.
Nedávno se ovšem jedna dáma v části U milenky
tak rozjařila, že ji nohy odmítly odnést
domů, a tak je tu nechala...
V souvislosti s chystanou událostí (viz str. 17
dnešního čísla občasníku) byla v Levandulové
vinotéce zavedna nová služba. Zatím je počet
lodiček spíše symbolický, ale jakmile tu budeme
mít moře, bude jich moře...

19
Kvíz anebo Poznej svého štamgasta!
Minulá hádanka byla tak jednoduchá, že se snad nikdo, kdo se na fotku podíval, nezmýlil. On má
totiž náš oblíbený vinárník Ondra ten kukuč kluka rošťáka pořád, i v šedesáti.
Dnes máte za úkol poznat štamgastku. Podaří-li
se vám to na první pokus, připijte si s ní na
zdraví (možná dostanete i pusu), obvykle ve
vinotéce nechybí.
... jo a co znamená citát z titulní strany? Víno
pít je dobré... obzvláště je-li dobré jako
v Levandulové vinotéce.
Na zdraví!

Milenecký zpravodaj
občasník levandulové vinotéky
Vydavatel:
Odpovědná redaktorka:
Ondra
Zdena
Dáno do tisku: 21. 9. 2016
Jelikož občasník není evidován Ministerstvem kultury, je to vlastně samizdat a jeho šíření je možné jen
v prostorách Levandulové vinotéky v Obloukové ulici.