Milenecký zpravodaj

MILENECKÝ ZPRAVODAJ
Občasník o událostech v levandulové vinotéce
aneb Co se přihodilo od října do prosince 2016
... plno poutavého čtení v duchu latinského rčení:
Bacchus et argentum mutant mores sapientum

Co si v prosincovém občasníku přečtete?
Pár slov na aktuální téma 3
Ochutnávali jsme za vás a pro vás 6
Bylo, je a bude v levandulové vinotéce 11
Kaleidoskop zajímavostí a kuriozit 15
Cimrman na moři 21
... a mnoho dalšího

3
Senát vrátil vinařský zákon
Horní komora parlamentu chce do jeho novely vložit dva pozměňovací návrhy. První z nich
počítá s tím, že vinotéky, které se nezaregistrují jako příjemci nebo výrobci vína, budou mít
šanci prodávat sudové víno ještě do konce příštího roku. Sněmovní verze jim dávala čas jen
šest měsíců.
Novela mimo jiné zvyšuje
pokuty až na 50 milionů korun,
nyní jsou desetinové. Sudové
víno by nemělo být možné
prodávat jinde než u výrobců
nebo dovozců. Výrobcem ale
bude i ten, kdo si víno nechá
vyrobit. Zakazuje se také
prodej vína z automatů.
Zákon hájil předseda senátního
hospodářského výboru Jan
Hajda. Argumentoval tím, že
pro rozvoj vinařství je důležité
vytvořit férové prostředí, které
nebude devastováno černým
trhem. Jako příklad uvedl, že
některé firmy přistihla inspekce
při falšování vína až
dvaadvacetkrát. Na druhé
straně senátor Miloš Vystrčil
uvedl, že zákon je špatný a je
to vina ministerstva i úřadů,
které mají kvalitu vína
kontrolovat. Podle něj si chtějí
ulehčit práci.
Senátní výbor pro územní
rozvoj navrhoval předlohu
zamítnout. Senátor Ivo Valenta
to vysvětlil tím, že v části
týkající se obchodování zavádí
plošnou tvrdou restrikci a přináší
další regulaci i zvýšení
administrativní zátěže. Uvedl
také že podle statistik Státní
zemědělské a potravinářské
inspekce podíl falšovaného
vína klesá a tvoří zhruba jen tři
procenta.
„Především novela vinařského
zákona prakticky znemožňuje
dosavadní běžný maloobchodní
prodej sudového vína. To by
mělo být nově prodáváno
pouze v provozovnách výrobců
vína nebo dovozců. Ale v praxi
to bude znamenat zánik tisíců
vinoték a ztrátu práce pro
jejich zaměstnance. Souhlasím
s tím, že je třeba bojovat proti
černému trhu s vínem a proti
jeho falšování. K tomuto cíli
ale nemůžeme jít cestou tvrdé,
plošné restrikce, která paralyzuje
maloobchodní prodej
sudového vína a dopadne především
na poctivé podnikatele
i jejich zákazníky. Daleko lépe
by stát udělal, kdyby se zaměřil
na důslednost při kontrolách a
především při postihu podvodníků.“
Nový předpis obsahuje i ustanovení,
že vinotéky, které prodávají
víno jako sudové a přitom
nebudou podle novely
zákona příjemcem nebaleného
vína nebo výrobcem, budou
muset používat znovu nenaplnitelné
nádoby s jednorázovým
uzávěrem, například láhve ne-
bo bag-in-boxy. Kritizoval to
senátor Zdeněk Papoušek.
Jeho výstižný projev zde
uvádíme v plném znění.
Novela vinařského zákona
míří špatným směrem
Novela zákona o vinohradnictví
a vinařství je podle mého
názoru jedním z dalších předpisů,
které míří špatným směrem.
Ohrožuje existenci vinoték
a zatěžuje životní prostředí.
Obojí je špatně. Provozování
vinotéky je jedním ze zaměstnání,
které člověk téměř v žádném
případě nedělá, aniž by
neměl k tomu vztah. Sotva si
kdo založí vinotéku čistě pro
byznys. Kdyby tomu tak bylo,
dříve nebo později by zkrachoval,
a to z jednoduchého
důvodu – nechodili by mu tam
lidé.
Zásadní kouzlo vinotéky je
totiž v jejím sociálním aspektu.
Vinotéka má svoje stálé zákazníky
, kteří se sem chodí

4
potkávat, dobře se znají s jejím
provozovatelem a brzy by poznali,
kdyby byli podváděni
nekvalitními produkty, alespoň
v moravské části České republiky
by tomu tak bylo.
Mezi provozovateli vinotéky
se samozřejmě najde nějaký
vykutálený koumák, který
bude vydávat červené krabicové
víno za Pálavu, jak se
událo v jedné nejmenované
pražské vinotéce. Ale na podobného
neřáda dostačuje řádná
kontrolní inspekce.
Bohužel se zde objevuje novela
zákona, která komplikuje
život poctivcům, kterých je
mezi provozovateli vinoték
drtivá většina.
Novela zákona je namířena
proti prodávání vína v KEG
sudech, což je základ fungování
všech vinoték, kterých
je v ČR přes 10 000. Novela
prodej vín v sudech přímo
nezakazuje, ale nastavuje podmínky
prodeje vín ze sudů tak,
že jsou pro vinotékaře takřka
nesplnitelné.
Vinotékařům nezbude, než
prodávat víno z tzv. Bag-in-
Boxů, čímž dojde ke zdražení
vína, ke ztrátě jeho konkurenceschopnosti,
a tím i k přelivu
zákazníků do supermarketů.
Všechno nasvědčuje
tomu, že zde skutečně existuje
více než tříletá lobby ze strany
výrobců levného, často podřadného
lahvového vína, která
vychází ze záměrů zlikvidovat
volný trh s vínem a spotřebitele
dostat do hyper super
megamarketů.
To, co má nahradit dosavadní
KEG sudy, vypadá takto.
(Ukazuje.) Kdo to neznáte,
toto má nahradit prodej vína ze
sudů.
Jmenuje se to Bag-in-Box.
Myslím, že to není špatné pro
domácí spotřebu. Koupím to,
strčím to do ledničky a postupně
konzumuji... Ale pro prodej vína
ve vinotékách v masovém
měřítku je to špatné, a to zejména
z hlediska zátěže životního
prostředí. A stručně popíši,
proč a porovnám to se současným
prodejem vína v KEG
sudech.
Tento prázdný back in box má
objem 10 litrů a váží 40 dekagramů.
KEG sud má objem 50
litrů. KEG sud se dá znovu
naplnit, Bag-in-Box ne. Tudíž
z 5 Bag-in-Boxů, což odpovídá
jednomu KEG sudu, vzniknou
dva kg odpadu. Průměrné
množství vyčepovaného vína
ve vinotéce je 25 KEG sudů za
týden. Při vyčerpání stejného
množství z Bag-in-Boxů
vznikne 50 kg odpadů za
týden, což je 200 kg odpadů za
měsíc. Vzniká hrozba nahromadění
obrovského množství
odpadů, jehož likvidace bude
kromě vlivu na životní prostředí
samozřejmě také finančně
náročná.
Pak je zde také otázka manipulační
zátěže. 80 % obsluhy
ve vinotékách tvoří ženy. Manipulace
s KEG sudem je nestojí
takřka žádnou fyzickou
námahu. Při manipulaci s tímto
Bag-in-Boxem bude muset
prodavačka postupně zvedat
krabice s vínem až do množství
asi 250 kg denně.
A konečně je zde také otázka
zmařených investic. Nahrazením
KEG sudů Bag-in-Boxy
dojde ke zmaření investic do
předchozího pořízení KEG
sudů a stáčecího zařízení ve
výši zhruba 70 až 100 tisíc
korun na jednu provozovnu.
Často se odůvodňuje nutnost

přijetí novely tím, že je nutno
zamezit prodeji pajcovaných
vín. Ale myslím si, že cesta
vede jinudy. Spočívá v tom,
abychom se naučili rozeznat
kvalitu a vyžadovali ji, protože
o tom, co bude na straně
nabídky, rozhoduje poptávka.
O tom, jaké kvality budou
produkty v našich obchodech,
5
rozhoduje kupující, čili my sami.
Všechno je v našich rukou. Když
budeme chtít šunty, budou
obchody plné šuntů. Regály
budou zaplaveny vepřovými
klobásami bez vepřového, šunkovými
pizzami bez šunky,
ovocnými džusy bez ovoce či
játrovými paštikami bez jater.
A také lahvemi podezřelých
roztoků s názvem víno.
Na závěr. Držme se biblického
„všechno zkoumejme a dobrého
se držme“. A pak nám
nebudou potřeba zbytečné
zákony.

6
Ne(z)řízená Galadegustace neměla chybu
Jak uváděl v pozvánce na akci pořadatel, společnost Kupmeto, základní myšlenky
Galadegustace se již 8. rokem nemění: uspořádat prezentaci hlavních dodavatelů vín na
jednom místě v jeden čas a s minimem kompromisů, dodat maximální množství informací
klientům, vše na profesionální úrovni. Bude se jednat o neřízenou degustaci minimálně 25
vinařství v průběhu celého dne.
5. října jsme vyrazili do Novoměstské
radnice v osvědčené
sestavě: Ondra, Honzík a já,
autorka článku. Byla jsem
vyzbrojena nejen smysly nachystanými
na výjimečné
vjemy a dojmy, ale i diktafonem,
jehož prostřednictvím
jsem chtěla načerpat informace
od přítomných vinařů a dodavatelů.
První, koho jsem zaskočila
otázkami, byl Vincent Wallays,
z vinařství Château du
Chatelard, Terroirs Beaujolais
z Francie.
Mladé vinařství ležící prakticky
ve středu kraje Beaujolais,
obklopené vinicemi jednotlivých
Cru. Škála zabírá jak
Beaujolais (bílé a červené) a
Beaujolais Village, tak i cru
Brouilly, Morgon, Moulin-à-
Vent, Fleurie a Saint-Amour.
Vína ze Château du Chatelard
mají společný projev: mladost,
svěžest, jiskrnost.
Vzhledem k tomu, že máme
říjen a tudíž doba nového
Beaujolais je na spadnutí,
ptám se, jaké to letošní bude.
„Ročník 2016 je velmi dobrý,
vracíme se k výborným
ročníkům s vysokým výnosem,
což v roce 2015 nebylo,
hrozny jsou velké, plné
šťávy, právě dnes končí
slizeň. Konkrétní vína máme
tři: Beaujolais nouveau,
Beaujolais Village nouveau
a Vielle Vigne. Všechna
vína jsou velmi příjemná, je
to krásné mladé víno.
Neměli jsme problémy s
letošním mrazem, naštěstí
přišel ještě před tím, než se
réva zazelenala. Trochu nás
potrápily kroupy, ale úrodu
neohrozily. Letošní Beaujolais
nouveau mohu jen doporučit, je to
pěkný ročník.“

Julien Sanchez z vinařství
Marrenon, jehož vinice se
rozkládají v oblasti Luberon a
Ventoux v Provence, nás
počastoval červeným z roku
2011. „Toto je to nejlepší, co
jsem přivezl z Luberonu. Loni
jsme na mezinárodní soutěži
byli mezi 418 vinař první.
Naše tajemství úspěchu? Volba
nejlepších hroznů, výborný
terén, skvělé barikové sudy
zvané colbert, jsou to velmi
krásné sudy, nakupujeme je
speciálně pro tuto odrůdu.
Víno v nich stráví rok a půl.
Toto je tedy ročník 2011a víno
z roku 2012 bude ještě lepší.
Ochutnáme ho za rok.“
Proč sudy colbert? Dub zimní
(quercus petraea), pro sudy
nejlepší, byl ve velkém rozsahu
vysazován v XVII. století francouzským
ministrem financí
Jean-Baptiste Colbertem za
vlády Ludvíka XIV, aby měla
Francie dostatek dřeva pro
zahájení stavby lodí a mohla se
stát námořní velmocí.
Vinařské družstvo Caves de
7
Luberon svými rozměry jednoznačně
nad standardem jižní
Francie – hospodařící na více
než 8 tisících hektarech vinic
zaujímá 2. místo v údolí
Rhônu s produkcí přes 30 milionů
litrů vína ročně. Jeho
prestižní cuvée dokazují, že i
ve velkých objemech mohou
vzniknout perly. Dnes tvoří 85
procent produkce vína
z Luberonu a 15 procent
z oblasti kolem Mont Ventoux,
z toho je polovina z departementu
Vaucluse, jehož
správním střediskem je Avignon.
Vyváží se 50 procent
produkce do 25 zemí.
Victorine Babé z vinařství
Mas de Daumas Gassac
v Languedocu nám nabídla
Daumas Gassac Rouge, ročník
2015: „Prodáváme ho en
primeur – to znamená, že zatím
je ještě v sudu a k dispozici
bude v roce 2017. Mám jen
jednu láhev, je to úžasný
ročník, už máme objednávky
na 80 procent výroby. A pak tu
mám zajímavé bílé z řady
Moulin de Gassac, které zraje
na svazích u středozemního
moře. Je v něm patrný vliv
mořského povětří, slanost, jód
ve vzduchu – určitě si zaslouží
pozornost. Měli jsme letos
nádherné hrozny, sklizeň
probíhá dobře, máme opravdu
výborný ročník.“
Víno z Mas de Daumas Gassac
nepatří k žádné prestižní
apelaci, ale bývá oceňováno
nejvěhlasnějšími vinařskými
experty světa jako jediné
Grand cru jižní Francie.

S přibývajícími vzorky, které
protekly mým žádostivým
hrdlem, ztrácel jazyk na ohebnosti
a vyjadřování se stávalo
stále méně srozumitelným. Ale
na španělštinu jsem si troufla
tím spíš (i když jsem se pána
zastupujícího vinařství Vina
Errazuriz z Chile zapomněla
zeptat na jméno)
„Máme skvělé klimatické podmínky
i půdu, důraz klademe
na ruční práci. Naše produkce
vína je skvělá.
Nejprve u nás působili specialisti
vyškolení ve Francii,
ale nyní už máme svou generaci
odborníků.“
Vina Errazuriz bylo založeno
Donem Maximiano Errazurizem
v roce 1870 v údolí řeky
Aconcagua 100 km severně od
hlavního města Santiaga. Don
Maximiano svou houževnatostí
a vytrvalostí dokázal přeměnit
neúrodnou půdu ve vinice světové
třídy.
Dnes leží úkol udržet tradiční
kvalitu vín na jeho následovníku,
jímž je Eduardo Chad-
8
wick z již šesté generace, která
se zabývá produkcí vína. Plně
oddán strategie produkovat
vína špičkové kvality z vlastních
hroznů, vybudoval pro
Errazuriz reputaci a jeho víno
je „Best of Chile“.
Nicolas Bauget z vinařství
Bauget-Jouette v Epernay se
přiznal, že vedle své práce
vinaře rád hraje divadlo: „Už
od mládí, baví mě to velmi,
jsem milovník divadla. Ostatně
prodávat víno, to vyžaduje být
taky tak trochu herec, je to
herecký výkon.“
Champagne je zcela jednoznačým
královem šumivých
vín. Hlavními používanými odrůdami
jsou Chardonnay, Pinot
Noir a Pinot Meuinier. Pokud
jsou použity jen bílé hrozny,
jedná se o tzv. „blanc de
blanc“, v opačném případě
„blanc de noirs“. Další rozdělení
je podle kategorie vinic
a jejich poloh na standardní,
premier cru a grand cru.
Posledním, ale neméně důležitým
faktorem rozdělení je
označení ročníku vína, respektive
jeho neoznačování -
vína s konkrétně uvedeným
ročníkem samozřejmě na
kvalitativní škále stojí výše.
Martin Severa, poslední
oslovený, poněkud rozpačitě
naslouchal nezřetelným otázkám
ovíněné reportérky:
„Jsem milovník vína, které mi
chutná. Musím interpretovat
slova pana Viléma Krause
(prof. Ing. Vilém Kraus, CSc.,
starší byl významný český
odborník v oblasti vinařství a
vinohradnictví – pozn. autorky):
mám rád víno, které mi
chutná, a chutná mi to, na které

mám právě chuť. A chuť mám
jinou na jaře, jinou v létě, ráno
či v poledne, večer, záleží i na
jídlu. Narodil jsem se na jižní
Moravě, několik let učil v jižní
Francii, takže víno mě provází
po celý život. Nejvíce se vyznám
ve švýcarských vínech,
9
jezdím tam každý rok po
vinicích pravidelně a velice si
vážím tamějších autochtonních
odrůd (například Chasselas,
které se tam říká Fendat) a přístupu
k vínu. Každé víno má
svou oblast, musí se pít v místě,
kde je doma. Víno totiž nej-
víc chutná tam, kam patří. Je
i lepším suvenýrem než fotka,
neboť uchovává vjemy chemické
ve vašem vnitřním
světě, kdežto fotka nevoní,
nechutná, necítíte nic.“
Zdena
Pěkná tečka za krásným zážitkem, že? Dále už jen obrazem beze slov...

10
Jak soudruzi v Bulharsku udělali chybu
Každoroční degustace společnosti Žluva v pražském hotelu Ambasador na Václavském
náměstí bývá vrcholem vinařského roku. Pro onemocnění Honzy jsme se jí letos v říjnu
zúčastnili pouze dva, Zdena a já.
Večerem nás provedl a vybraná vína se svým
neotřelým vtipem demonstroval Ivo Dvořák
viceprezident Asociace sommelierů ČR,
jedenáctinásobný vítěz sommelierských tuzemských
soutěží, vítěz mistrovství světa a Habanosommelier
2004 – Kuba. Musím tady odbočit
a naprášit, že také proškolil Zdenu
v sommelierském umění, ale to už je jiný příběh
na jiném místě občasníku.
Odcházel jsem na degustaci se smíšenými pocity.
Na Španělská vína jsem se těšil, ale co tam
budou dělat vína bulharská? Znám z bulharských
vín staré odrůdy Mavrud, Melnik,
Gamza a možná ještě Moscatel, která se k nám
dovážela v nevalné kvalitě za komunismu. Je
pravdou, že když jsem byl na dovolené u Černého
moře, pili jsme tam nějaký Merlot
ucházející kvality. K mému překvapení byla
vína nejen pěkná, dokonce jsme nalezli jedno
mimořádné z odrůdy Merlot. Dalším překvapením
byla i velice příjemná cena (se
započtením mé marže) 250 Kč. To se stalo tak
že když v Bulharsku pan Žluva senior
ochutnával víno, soudruzi odvrtěli ( v Turecku
a v Bulharsku se na souhlas vrtí hlavou)
neuvěřitelně nízkou cenu, za kterou to později
ani prodat nechtěli. Ale bylo odvrtěno, a tak
první dodávka šla takto velice levně. Běžná cena
se pohybuje těsně pod hranicí 700 Kč. Hned na
místě jsem koupil 12 lahví. Kdybych věděl, jak
se po něm zapráší, koupil bych jich 120. Ale co
naplat. Víno je vypité a za 700 Kč ho vezmu jen
pro konkrétního zákazníka a na objednávku.
Jinak se večer nesl v příjemném duchu a pěkně
jsme si ho užili. Ostatně jako vždycky.
Ondra
Ochutnávala se nejen vína, ale i sýry, olivy,
kapary, šunka, vše „od Žluvů“.
Sortiment vín dodává firma Žluva bohatý a
rozmanitý.

11
V levandulové vinotéce je veselo!
Můžete tu potkat například člověka s tykadly
nebo partičku, která blbne nakvadrát...
Komentáře, myslím, netřeba.

12
Podzim ve znamení Martina a Beaujolais nouveau
Listopadové události mají stále stejné jmenovatele: svatomartinské víno 11. 11. v 11 hodin
a Beaujolais nouveau třetí čtvrtek v měsíci, což byl sice letos čtvrtek sváteční, ale u Milenky
bylo otevřeno a plno.
Svatomartinské bylo letos velmi vydařené,
svědčí o tom už fakt, že ochutnávající se ve
svých preferencí poměrně rozcházeli – takže
vlastně všechna vína chutnala. Mně tedy nejvíc
zaujala série od Plačka, ale vysoké bodové
ohodnocení získala vína z Dufkovy
provenience, líbil se i Vajbar a Moravčík.
Otevřeno bylo tentokrát i v obvyklý zavírací
den, v neděli, aby si milovníci vína užili toho
mladého jaksepatří. Zkrátka a dobře, po
svatomartinských vínech se do týdne jen
zaprášilo.
Ondra si tentokrát prozřetelně zjednal posilu a
Jarda, ač profesí pedagog, se jako pikolík velmi
osvědčil. Kmital mezi stolky, vzorně naléval
vzorky, byla na něj radost pohledět. I jeho
studenti by zajisté ocenili tento jeho „záskok“
a hned by získal plusové body.
Ani Beaujolais nouveau z vinařství Pardon et
fils, Barone du Chatelard, H. Brac
de la Première a Château de Gramont Villages
se ve vinotéce dlouho „neohřívalo“,
ochutnávalo se a hodnotilo a lahví ubývalo,
neboť někteří přišedší dali na doporučení
ochutnávajících a nechali si otevřít rovnou
celou láhev „toho nejlepšího“. Takže to, které
jsem si oblíbila já (Pardon et fils Village), už
jsem si nepřechutnala, neboť došlo jako první.

13
Pro poučení pár slov odborníka:
Listopad s sebou každoročně přináší i dlouholetý
boj mezi mladými víny. Je pravda, že o
našem svatomartinském ve Francii asi nikdo nic
neví, ale my o tom jejich Beaujolais nouveau
víme až až. Jsem velmi rád za každou tradici,
která je spojená s gastronomií, a je třeba říct, že
tyto jsou s námi už mnoho let, ale také je nutné
konstatovat, že mladá vína často nemají příliš
co nabídnout.
Tradice Svatomartinského, ač ne pod tímto
názvem, vznikla za doby vlády Josefa II., kdy
se v tomto období ve většině hospodářství
bilancoval uplynulý rok, úroda byla pod
střechou a hodnotila se i práce čeledníků. Byl to
také jediný okamžik, kdy se hospodář sešel
s „pracujícím lidem“ u jednoho stolu, upekla se
husa a ochutnávalo se mladé víno. Aktuálně to
rozhodně není o sedání u jednoho stolu s vaším
nadřízeným, ale svatomartinské šílenství tu
máme už nějaký ten rok a nutno podotknout, že
marketing těchto vín je více než dobrý.
Občas si člověk posteskne, proč vlastně
nemohou být i jiná vína takto „protěžovaná“,
ale on je důvod celkem jasný. Jakmile je
ochutnáte, rychle zjistíte, že nejde o nijak
výjimečná vína. Naopak, vlastně jsou celkem
prázdná. I tak ovšem mají své kouzlo a smysl.
Tradice Beaujolais nouveau vznikla někdy
v 50. letech minulého století, kdy se vinaři
snažili na trh umístit vína z odrůdy Gamay.
Tradice třetího čtvrtka v listopadu se ustálila
v 80. letech a i je třeba přiznat, že Beaujolais je
asi nejlepší marketing ve světě vína všech dob,
který pomohl prodat vína, která by si nikdo jen
tak nekoupil. Vždyť dnes někteří vinaři doslova
žijí z prodeje mladých vín. A rozhodně ne kvůli
jejich chuti, ale právě kvůli tradici a již
zmíněné fenomenální mediální a marketingové
masáži. Mladá vína rozhodně nejsou vhodná
pro delší skladování. Doporučují se vypít do
konce roku, i když zkušenost nám ukázala, že
občas se podaří kousek, ze kterého se stane pěkné
víno až kolem Velikonoc, to ale není určitě
pravidlem. A co jsou vlastně ta mladá vína?
Svatomartinská i Beaujolais vína jsou svěží,
ovocitá a jejich kouzlo tkví právě v té mladosti
a jedinečnosti okamžiku. A pokud si mohu
dovolit svůj osobní názor, já jsem určitě za ta
vína česká. Možná, že se ve mně probudil patriot,
který stojí za tím „svým“ českým produktem, ale
možná je to tím, že mě jednoduše nebaví stále
stavět všechna francouzská vína nad ta česká.
Svatomartinská vína jsou mi blížší svým charakterem
a naturelem a také není na škodu ani
ekonomická stránka věci. Vždyť „naše“ mladé
víno je k sehnání bez problémů okolo sta korun,
kdežto za lahev Beaujolais zaplatíte několikanásobně
víc. Nemám nic proti Beaujolais, ale
musím říci, že je to jedna z mála výjimek ve
světě vína, kdy opravdu od srdce rád upřednostním
lokální víno před ostatními. A navíc
v kombinaci s husí paštičkou nebo pečenou
husou... Hmmm, kdo by si nedal?
Určitě se najde mnoho lidí, kteří budou mít
opačný názor, ale zkuste se na chvíli oprostit od
toho, že vína z Francie budou vždy lepší, a
nebojte se ochutnat i jiná vína. Třeba změníte
názor a aspoň na chvíli se stanete patriotem,
jakým jsem čas od času i já.
Tomáš Brůha, sommelier
(převzato z Lidových novin)

14
Prosincové reje a klání
Mikulášská besídka byla letos v levandulové vinotéce skromná. Čert přišel jeden, anděl byl
taky sám samotinký a Mikuláš, ten se pro jistotu nedostavil vůbec. Tak aspoň jedna fotečka:
Staňte se „Bramborovým salátníkem“ roku 2016
Závěr roku a čas předvánoční patří pravidelně
soutěži o nejlepší bramborový salát.
Podmínkou účasti v soutěži je zaregistrování
vzorku cca ½ kg bramborového salátu
22. prosince 2016 do 19:00 hodin.
Ochutnávají a hodnotí všichni přítomní ve
vinotéce.
Nejlepší bramborový salát bude vybrán tajným
hlasováním všech zúčastněných. Mezi 20. a 21.
hodinou bude vyhlášen vítěz, který bude
odměněn 1 lahví velmi dobrého vína. Konkrétní
lahev bude vybrána podle vkusu výherce.

15
Kaleidoskop kuriozit a zajímavostí
Co snídají slavní
Ačkoli si slavné a známé osobnosti mohly nebo mohou dovolit světově proslulé šéfkuchaře
a jídla nejvyšší kvality, často mají velmi extravagantní stravovací návyky a ne vždy jedí
v souladu se zdravou výživou. O tom, co si oblíbily některé známé osobnosti, píše italský deník
Corriere della Sera.
Říká se, že snídaně je nejdůležitější jídlo z celého
dne. Slavný britský politik Winston
Churchill byl o tom přesvědčen do té míry, že
si k snídani dopřával dva chody: prvním byla
vejce v košili, toust, džem, máslo, káva s mlékem
a trochu uzeniny, druhým půlka grapefruitu,
který zapíjel pomerančovou šťávou
a whisky se sodou.
Barack Obama, který jako chlapec pracoval
pro jeden americký zmrzlinářský řetězec, pak
nesnášel zmrzlinu, avšak miloval proteinové
tyčinky s čokoládou a arašídy a měl slabost
pro nudle s krevetami, které připravovala jeho
choť Michelle. Ale aby se neshodil před
studenty, když se ho jednou ptali, jaké je jeho
oblíbené jídlo, řekl, že to je brokolice.
Donald Trump si v mládí rád dával Filet-O-
Fish a Big Mac, ale nepohrdl ani pizzou,
kterou však pojídal bez kůrky. Další oblíbená
jídla amerického miliardáře jsou mleté maso
po italsku (polpettone), dobře propečený
biftek a zmrzlina s třešněmi a vanilkou.
Zakladatel Apple Steve Jobs podle jeho
životopisce Waltera Isaacsona měl ve zvyku
konzumovat jen jeden typ jídla několikrát po
sobě, a to mrkev s medem, kterou pojídal celé
týdny. Jednou to přehnal do té míry, že jeho
pleť nabyla oranžové barvy.
Zakladatel Microsoftu Bill Gates přiznal, že
miluje levné hamburgery, sýr ve spreji a dietní
kolu. V sedmdesátých letech, kdy byl pouhým
programátorem, vypil litry rozpustného nápoje
Tang, který někdy pojídal v podobě prášku.
Albert Einstein miloval smažená vajíčka a houby,
jako dezert si rád dal jahody. A pokud jde o jeho
výstřednosti, zbožňoval punč s celerem a jednou
byl přistižen svým řidičem, jak pojídá kobylku.
Hillary Clintonová si jednou přečetla článek
o přínosu pálivých papriček pro imunitní systém
a svůj den vždy zahajuje pozřením jedné pikantní
a čerstvé papričky jalapeňo.
Americký podnikatel Henry Ford byl přesvědčen,
že jeho organismus je jako stroj, kterému je třeba
dodávat správné palivo. Vyzkoušel na sobě
některé ze svých extravagantních teorií, například
se pravidelně živil plevelem ze své zahrady, který
konzumoval v podobě salátu či si ho dával do
sendviče.
Pablo Picasso v posledních letech života
dodržoval dosti přísnou dietu výhradně na bázi
minerální vody, mléka, zeleniny, ryb, rýžového
pudinku a vajec.
Když byl Charles Darwin studentem na
Cambridgeské univerzitě, byl členem Gourmet
Clubu, jehož členové měli za cíl jíst co možná
nejvíce vzácných živočichů. Slavný biolog tak za
svůj život okusil mnohé z nich, například leguány,
pásovce, pštrosy, obří želvy či výry.

16
Nevěřte horoskopům aneb Všechno je jinak
Znamení zvěrokruhu už vycházejí jinak, spočítala NASA. Teoreticky by se kvůli tomu měl
přestavět i orloj na Staroměstském náměstí v Praze.
Ekliptika je dráha, kterou Slunce pomyslně
putuje po obloze, a ta se postupně mění. Kvůli
nepatrnému zakolísání zemské osy již
souhvězdí nejsou ve stejné poloze jako před
třemi tisíci lety. Přechody jednotlivých souhvězdí
už tedy dnes nejsou stejné, jako byly
v dobách starých babylónských hvězdářů, kteří
sestavili první zvěrokruh. Vědci jen tak pro
zajímavost vypočítali nová data pro jednotlivá
znamení a přidali třinácté znamení podle
souhvězdí Hadonoše. „Nezměnili jsme žádné
znamení zvěrokruhu, jen jsme použili matematiku.
Astrologie není astronomií, je pozůstatkem
dávné historie. My jsme jen poukázali
na vědecké a matematické poznatky, vycházející
z pozorování noční oblohy,“ cituje web
Science Alert vysvětlení mluvčího NASA
Dwayna Browna.
Starověcí astronomové pochopitelně neměli
současné znalosti o pohybu Země, Slunce
a jiných hvězd, rovněž neměli představu
o obrovské rozlehlosti vesmíru. Když Babylóňané
před více než třemi tisíci lety vytvořili
zvěrokruh, rozdělili jej na dvanáct stejných
částí, aby odpovídal počtu měsíců v roce. Proto
jedno souhvězdí, Hadonoše, vynechali. Na
každý měsíc tedy připadalo jedno znamení, ale
ani tehdy se nevázala jen k jednomu měsíci.
Je třeba si uvědomit, že souhvězdí jsou různě
velká, proto ani nemohou být se Sluncem
v souladu po stejně dlouhou dobu. Pomyslná
linie míří na souhvězdí Panny po dobu 45 dní,
ale na Štíra jen týden. Kromě dvanácti souhvězdí
linie směřuje 18 dní i na vynechaného
třináctého Hadonoše (lat. Ophiuchus).
Například během červnového slunovratu před
dvěma tisíci lety se Slunce vyskytovalo mezi
souhvězdími Blíženců a Raka. Letos nicméně
bylo mezi Blíženci a Býkem, v roce 4609 bude
ze souhvězdí Býka přecházet do Berana.
Data znamení podle NASA vypadají nyní
takto:
Kozoroh – 20. leden až 16. únor
Vodnář – 16. únor až 11. březen
Ryby – 11. březen až 18. duben
Beran – 18. duben až 13. květen
Býk – 13. květen až 21. červen
Blíženci – 21. červen až 20. červenec
Rak – 20. červenec až 10. srpen
Lev – 10. srpen až 16. září
Panna – 16. září až 30. říjen
Váhy – 30. říjen až 23. listopad
Štír – 23. listopad až 29. listopad.
Hadonoš – 29. listopad až 17. prosinec
Střelec – 17. prosinec až 20. leden

17
Vánoce jsou svátky klidu... jak pro koho
Dvě procenta Čechů neslaví Vánoce vůbec, tři procenta jen občas. Vyplývá to z průzkumu
společnosti GfK.
Vánoce tak v ČR slaví pravidelně 95 procent
lidí. Těmi, kteří je neslaví, jsou nejčastěji lidé
rozvedení či ovdovělí. Z převážné většiny žijí
v Praze a nejvíce jich je ve věkové kategorii od
60 do 69 let.
Ve srovnání s tím, jaké zvyky Češi dodržovali
v dětství v době vánočního času, a tím, co
plánují letos, se některé zvyky nezměnily
vůbec - setkání s rodinou a přáteli, kupování
dárků a zdobení stromečku. Lidé naopak
budou posílat daleko méně pohlednic než
dříve. V dětství je posílalo 72 procent lidí, nyní
jen 28 procent.
Naopak na vánočních svátcích lidem nejvíce vadí
přeplněné obchody, stres z přípravy Vánoc,
komerce, finanční náročnost a nakupování
vánočních dárků. Mezi deseti negativními důvody
respondenti uváděli i přírůstek hmotnosti během
svátků. Nejméně se těší na čas strávený s nejbližšími
příbuznými během vánočního času
věková skupina od 15 do 19 let.
Více než pětina (22 procent) lidí plánuje utratit za
Vánoce částku v rozmezí mezi 5000 a 10 000 Kč.
Dva z deseti Čechů pak utratí 4000 až 5000 Kč.
Více než 10 000 Kč dá za dárky osm procent lidí.
Pouze čtyři procenta oslovených neplánují letos
vůbec nic nakupovat.
Češi se podle výsledků průzkumu na Vánoce
těší zejména proto, že mohou trávit čas
strávený s rodinou nebo přáteli (73 procent).
Druhým nejčastěji zmiňovaným důvodem je
atmosféra, kterou Vánoce díky výzdobě,
písním a vánočním programům vysílaných
v televizi vytvářejí. Více než polovina lidí
zmiňuje jídlo, které jim činí velkou radost
během vánočních svátků, a téměř polovina
respondentů se raduje z volna, odpočinku a také
z dárků.
Vánoční témata stimulují u těch osob, které jsou
zvyklé Vánoce oslavovat, neurofyziologické
reakce. V mozku existuje skutečná síť neuronů,
která se aktivuje tváří v tvář typickým obrazům
souvisejícím s oslavou narození Ježíše. Vyplývá
to ze studie vědců Kodaňské univerzity, kterou

18
zveřejnil časopis British Medical Journal. Ten
je pověstný tím, že u příležitosti Vánoc přináší
informace o poněkud svérázných, avšak z vědeckého
hlediska korektních výzkumech.
Studie byla uskutečněna za pomoci funkční
magnetické rezonance. Zúčastnilo se jí 20
dobrovolníků, kterým byl předložen dotazník,
jehož cílem bylo zjistit, zda jde o osoby zvyklé
slavit Vánoce. Vědci pak vytvořili dvě skupiny
po deseti osobách, z nichž jedna zahrnovala lidi
zvyklé Vánoce slavit a druhá ty, kteří je
neslaví. V první skupině byli Dánové a ve
druhé lidé pocházející ze zemí, jako je Turecko,
Indie, Pákistán anebo Irák.
Oběma skupinám dali vědci zhlédnout
fotografie a na mnohých z nich byla vánoční
témata. Vědci tak mohli zjišťovat existenci
neurofyziologické reakce, která se ale projevovala
pouze u osob patřících ke skupině lidí
zvyklých slavit Vánoce a která se odrážela ve
specifických zónách mozku.
zrcadlovou reakci a imitaci fyzického stavu
druhých,“ citoval je italský deník Corriere della
Sera.
Duch Vánoc se projevuje souborem pocitů, jako
je spiritualita, radost, nostalgie, ale také potěšení
ze společného stolování při dobrém jídle. Vědci
si jsou samozřejmě vědomi zpola žertovného
charakteru své studie a předvídají kritiku ze
strany kolegů psychologů a neurologů, kteří jsou
zjevně méně náchylní prožívat radost z Vánoc.
Dánští vědci podezírají tyto osoby, že trpí
syndromem „bah humbug“, což je jistý druh
získané neschopnosti prožívat Vánoce citově.
„Milionům lidí chybí vánoční duchovno, tento
jev pozorujeme již mnoho let,“ uvedli vědci.
Jde o skutečnou vánoční neuronovou síť, která
zahrnuje senzomotorickou kůru, premotorickou
korovou oblast a primární motorickou kůru,
lobulus parietalis inferior a superior, což je
mozková oblast situovaná poblíže vrcholku
temenního laloku a korová oblast ve střední
části temenního laloku.
„Pravý i levý lobulus parietalis hrají určující
roli v tom, jak je dotyčná osoba náchylná k duchovním
otázkám,“ uvedli vědci pod vedením
neurologa Anderse Haugaarda z Fakulty zdraví
a lékařských věd v Kodani. „Premotorická
korová oblast je důležitá v tom, jak spoluprožíváme
emoce s dalšími osobami,a stimuluje

19
Silvestr na dohled: pít či nepít?
Ano, blíží se svátky, ke kterým do značné míry patří i zvýšená konzumace alkoholu a také
rizika, že následující ráno bude zkalené nepěknou kocovinou.
Pokud se jí chcete vyhnout, pak byste možná
měli vědět, že nesouvisí ani tak s tím, kolik
vypijete, ale s tím, co prolijete hrdlem, píše
news.com.au.
Všechny druhy alkoholu jsou variacemi na
chemickou látku etanol a játra a mozek je
odbourávají stejným způsobem. Příčinou
kocoviny jsou ale převážně ingredience
přidané navíc, jako je cukr a další složky,
které se starají o nejbolestivější následky
konzumace alkoholu.
„Když trávíme alkohol, musí ho tělo přeměnit
na acetaldehyd. Ten představuje zátěž pro
tělesný systém a může vyvolat nepříjemné
symptomy kocoviny. Ovšem pokud chcete
jejich pravděpodobnost snížit, vyberte si čirý
alkohol, jako je vodka,“ řekla odbornice na
holistickou výživu Joko Inueová. „Vodka má
nejméně toxinů způsobujících kocovinu,
zvlášť ve srovnání s tmavšími destiláty, jako
je whisky. A nezapomínejte alkohol střídat
sklenicemi čisté vody.“
Pokud jde o třeštící hlavu, u té je na vině
nejčastěji dehydratace. A za nevolnost může
nadměrné množství alkoholu, které dráždí
žaludek a nutí ho mimo jiné produkovat příliš
mnoho žaludeční kyseliny.
Látky, které jsou v alkoholu navíc krom
etanolu, ať už vznikly například při zrání vína,
brandy či whisky, anebo je do nápoje přidal
výrobce pro zlepšení chuti či barvy, mohou
kocovinu ještě zhoršit tím, že naruší hladinu
PH v těle.
A co tradiční sváteční šampaňské? Problém
přípitku spočívá v tom, že se obvykle vypije
velmi rychle, a pokud je před jídlem, pak i na
prázdný žaludek. „Bublinky“ jsou často spojené
s kocovinou kvůli oxidu uhličitému, který je
vháněn do lahví, aby se postaral o šumivý efekt.
Díky tomu je alkohol také rychle absorbován do
krevního oběhu.
„Dostanete rychlejší vstřebávání, vyšší hladinu
alkoholu v krvi – a také v mozku –, pokud pijete
šampaňské namísto nesyceného alkoholu,“ říká
Boris Tabakoff, profesor farmakologie Coloradské
univerzity. „Zhruba dvě třetiny lidí se opijí
rychleji, když pijí šampaňské nebo další sycené
nápoje,“ dodal.
Nejrozumnější je pít s mírou, ale můžete také
vyzkoušet malé triky, které by mohly kocovinu
zahnat. Traduje se, že pít se má na dobrý „základ“
v podobě tučného jídla. Ale Inueová doporučuje
i jiné potraviny: „Jídla, jako je brokolice, kapusta,
citrón, kurkuma nebo červená řepa, jsou skvělá
pro vaše játra. A také bylinky jako ostropestřec
mariánský, smetánka lékařská, Phyllanthus niruri
řečený drtič kamenů, lopuch či bobule
klanoprašky čínské při zařazení do stravy
pomáhají s fungováním jater.“

20
Což takhle místo pití masáž?
Masáží s červeným vínem najdete mnoho i v České republice. V americkém New Yorku však
takovou masáž povýšili na novou úroveň. Tříhodinová procedura sice patří k těm dražším
zážitkům, ale pro movitější milovníky vína je to takřka povinnost.
Aire Ancient Baths nedávno zařadily do své
nabídky zážitek, který je navzdory vyšší ceně
velmi úspěšný, o zákazníky nemají nouzi.
Ano, v New Yorku je vyšší koncentrace
movitých lidí než jinde ve světě, ovšem
koncept je to vskutku zajímavý.
Nejde o to, že by klient během tzv. Rituálu
červeného vína (Red Wine Ritual) u masáže
popíjel, jak by mohlo někoho napadnout. Je
to ještě o něco lepší – zákazníci se ve vínu
rovnou koupají. Procedura začíná půlhodinovou
koupelí v soukromé vaně napuštěné
koncentrátem z hroznů tempranillo ze španělského
vinařství Matarromera.
Pak následuje také hodinová masáž, na které
se podílejí hned dva maséři, aby byl zážitek
intenzivnější. Masíruje se samozřejmě olejem
z hroznových semínek. Detoxikační zábal
z extraktu hroznových semínek doplněného
o aloe vera a ženšen pak už také asi nikoho
nepřekvapí.
Tříhodinový zážitek vyjde v přepočtu na
skoro 12 tisíc korun, o víkendu ještě o dva
tisíce dráž. Teď ještě zapřemýšlet, jak našetřit
na letenku do New Yorku.
Pokud navštívíte lázně Yunessun Spa Resort ve
městě Hakone v Japonsku, máte jedinečnou
možnost užít si relaxačních a ozdravných koupelí
v neobvyklých tekutinách. Můžete si tu vychutnat
na 25 různých druhů lázeňské péče. Lázně ovšem
nabízejí program pro celou rodinu.
Každý z lázeňských bazénů je naplněn něčím
jiným a má také jiný účel. Smočit se tu lze
například v zeleném čaji, v červeném víně, v kávě
nebo v saké.
A zatímco zelený čaj zlepšuje zdraví pokožky
a posiluje imunitní systém, saké koupel regeneruje
pokožku a má údajně potenciál odstranit pihy,
mateřská znaménka nebo vrásky. Pokud si vyberete
koupel ve víně, celkově omladíte své tělo.
Však se traduje, že si vinné koupele kdysi
dopřávala i královna Kleopatra. A koupel v kávě
připravené z vřídelní vody zase odstraňuje únavu
a povzbudí i vaše smysly.
Hroznový olej:
podporuje regeneraci
omlazuje pokožku
udržuje přirozenou míru zvlhčení
kůže a vynikající strukturu pokožky
ochraňuje kůži před stárnutím
a škodlivými vlivy vnějšího prostředí
po masáží zůstává pokožka jemná,
hladká, pevná a hedvábná na dotek

21
Cimrman na moři
Čeští vexiologové dodnes vedou debaty o autorství Československé a později české státní vlajky.
Diskutuje se o tom, kdo přišel s nápadem modifikovat původní, červenobílý, slovanský prapor do podoby
trikolórní vlajky s modrým klínem.
Objevují se názory, že by autorem mohl být
akademický malíř Jaroslav Jareš, v jehož
pozůstalosti byly objeveny návrhy vlajky s černým
klínem odkazujícím na husitskou tradici a s klínem
modrým, který nakonec našel na vlajce své místo.
My dnes už s jistotou víme, že autorem samozřejmě
není nikdo jiný než génius a hrdý vlastenec Jára
Cimrman. Návrh trikolórní vlajky si Cimrman
přivezl ze své cesty kolem světa na palubě rakouskouherského
parníku Radetzky. O tomto faktu nemají
dnes cimrmanologové pochyb. Různost názorů však
existuje v tom, jakou podobu vlajky Cimrman
skutečně prosazoval.
Tak například vídeňský cimrmanolog Erich Fiedler
se domnívá, že mistr byl autorem návrhu vlajky
s černým – husitským – klínem. My však víme, že
profesor Fiedler se mýlí. Na scestí ho vedly
Cimrmanovy fotografie polynéských žen. Zde sice
byl nejednou zachycen černý klín, nejednalo se však
o klín husitský. Nicméně profesor Fiedler se své
domněnky chytl a svá bádání ubírá tímto směrem.
Dlužno dodat, že zatím nedospěl… pardon… nikam
nedospěl.
Správné vysvětlení je třeba hledat jinde. A sice
v oblasti karibského moře. To Cimrmanovi tak
učarovalo, že ve své dávné touze dopřát vlasti
alespoň kousek moře, rozhodl se tuto část oceánu
vetknout do nové národní vlajky, na jejímž návrhu
pracoval. Modrá barva na vlajce je tedy nadevší
pochybnost symbolikou poklidného karibského
moře. Tedy poklidného alespoň v době, kdy se touto
oblastí plavil náš Jára Cimrman. Od té doby, co tuto
oblast symbolicky připsal Čechům, začíná se
tu záhadně ztrácet náklad z lodí ba dokonce i celé
lodě a místo bermudského trojúhelníku se stává
pověstné tím, že tu nefungují zákony… pardon
přírodní zákony.
Cimrmanova cesta kolem světa však neobohatila jen
Čechy o jejich novou národní vlajku. Mistrův tvůrčí
duch nezahálel ani na palubě zaoceánského parníku,
a tak si posádka lodi Radetzky mohla brzy usnadnit
komunikaci pomocí Cimrmanova palubního telegrafu.
Ten předával zprávy z jednoho konce lodi
na druhý a ušetřil námořníkům mnoho zbytečných
kroků po rozhoupané palubě. Tato technická inovace
fungovala bezvadně a těšila se velké oblibě. Tedy
alespoň do okamžiku, kdy palubního telegrafu
využil Cimrman k upozornění stevarda na chybějící
kuvert. Cimrmanovu telegrafickou zprávu „potřeboval
bych sós“ zachytil nejen stevard.
Cimrmanovo volání zachytilo hned šest zaoceánských
lodí, které přispěchaly na pomoc.
Oblibu u posádky si Cimrman získal zorganizováním
první historicky doložené soutěže
krásy. Nejeden námořník, který musel překonat
dlouhodobé odloučení od své ženy či dívky, byl
vybaven podobenkou své milované. Soutěž o to,
která je na obrázku krásnější, tak byla příjemným
zpestřením dlouhé plavby. Protože muži z posádky
vzhlíželi k fotografiím s nadějí, že se se ženami zase
brzo shledají, dostala tato soutěž podtitul Miss dobré
naděje.
Zordon
převzato z webu

K řadě sportů, které jsou v levandulové
vinotéce provozovány téměř pravidelně, se
přiřadil stolní tenis. Sice trochu specifický, ale
o to vyšší byly nároky na koordinaci pohybu,
postřeh a na zručnost.
22
Sportem k... zábavě
Stále se ale na nejvyšší příčce žebříčku
popularity drží lyžování. V prosinci do
vinotéky přišla parta mládenců dokonce s vlastní
lyží, ovšem bylo jich šest, takže Ondra
musel vypomoci lyží mileneckou.
Otevírali lyžařskou sezonu, proto přišli dvakrát.

23
Kvíz anebo Poznej svého štamgasta!
Tak jsem si myslela, že jsem všechny oklamala, a ono to bylo naopak. Pravda, když se tak na ty dvě
fotky dívám, zase jsem se tak moc nezměnila... Přitom je dělí více než čtyřicet let.
Dnes máte za úkol poznat štamgasty dva.
Podaří-li se vám to na první pokus, připijte si
s nimi. Určitě se nebudou zdráhat.
... jo a co znamená citát z titulní strany? – Víno
a peníze mění i mravy mudrce.
Na zdraví!

Milenecký zpravodaj
občasník levandulové vinotéky
Vydavatel:
Odpovědná redaktorka:
Ondra
Zdena
Dáno do tisku: 19.12. 2016
Jelikož občasník není evidován Ministerstvem kultury, je to vlastně samizdat a jeho šíření je možné jen
v prostorách Levandulové vinotéky v Obloukové ulici.