You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
nekorespondovalo s životem, který zakouším.<br />
Vše to byly teorie, nebo sice poznatky<br />
odpozorované, ale nakonec interpretované<br />
tak, že nebylo zřejmé, co si s tím vlastně<br />
počít. A pokud už bylo něco praktické,<br />
tak v omezeném rozsahu. Jestli jsem totiž<br />
dostal někdy od někoho dobrou radu, byla<br />
založená na zkušenosti, na ochotě naslouchat<br />
životu s otevřeným srdcem.<br />
Člověk si musí totiž nejdřív odpovědět na<br />
otázku, proč chceme lidské psýché – nitru,<br />
duši, mysli, stavu vědomí – rozumět. Děláme<br />
to totiž denně, ať už vědomě, úmyslně,<br />
nebo jaksi automaticky. Při každém<br />
kontaktu s druhým člověkem odhadujeme<br />
stav jeho nitra, jeho „nastavení“. Tedy v tom<br />
lepším případě – v horším jen automaticky<br />
předpokládáme, že druhý je nějak nastaven.<br />
A věřme nebo ne, poměrně velká<br />
část lidí vychází (často spíš podvědomě)<br />
z toho, že druhý člověk je nastaven právě<br />
na nás – že je zcela připraven nás chápat,<br />
poslouchat, přijímat nás, přijímat to, co říkáme,<br />
a právě tak, jak to říkáme – nebo spíš<br />
tak, jak si myslíme, že to zní. Tohle „přednastavení“<br />
je příčinou většiny nedorozumění<br />
a hádek. Když se potkají takoví dva lidé, tak<br />
vlastně nekomunikují spolu – vidí se, slyší<br />
se, ale jeden o druhém doopravdy neví,<br />
protože každý z nich vlastně vede rozhovor<br />
se svými vlastními představami. Slyší zvuky<br />
a vidí pohyby těla – v jeho mysli se však tyto<br />
projevy už zobrazují interpretované filtrem<br />
našich představ o druhém a o dané situaci.<br />
Když jsou dva takoví lidé v kontaktu,<br />
jsou vlastně stále sami. Druhá skupina lidí,<br />
tedy ti, kteří mají trochu opravdovější snahu<br />
pochopit druhého, jsou na tom lépe. Jsou<br />
upřímnější k sobě, a protože se trochu znají,<br />
umí stav mysli odhadovat u druhých, vycítí,<br />
kdy je potřeba něco říct, kdy mlčet, jak něco<br />
říct, jak se zachovat. Jejich přístup je trochu<br />
sofistikovanější. Jak této své schopnosti -<br />
více či méně rozvinuté – využijí, záleží pak<br />
již na jejich charakterových vlastnostech.<br />
Nezřídka takto narazíme na velmi zdatné<br />
manipulátory. ■<br />
CO VLASTNIT<br />
Jaysačínandan<br />
Sókratés, jeden z nejvlivnějších myslitelů<br />
západní filozofie, je dobře známý pro svůj<br />
bystrý intelekt a argumentaci (Sókratovy<br />
dialogy) na poli morálky, politiky a etiky. Zároveň<br />
rozvíjel své vnitřní duchovní porozumění,<br />
které tak významně zazářilo v díle jeho<br />
žáka Platóna. Chvíli před svojí smrtí, obklopen<br />
svými žáky mluvil jasně o nesmrtelné<br />
duši a neměnné realitě jiného světa. Jeho<br />
vlastnictví bylo skromné, jeho vnější vzhled<br />
neudržovaný. Nestaral se. Legenda říká, že<br />
jednoho dne pohlédl na tržiště v Athénách<br />
a prohlásil : „Tolik věcí, které nepotřebuji.“<br />
Chci být duchovní?<br />
Potřebuji to, co nepotřebuji?<br />
Sókratés je jen jeden z mnoha v minulosti,<br />
který cítil, že hromadění materiálního vlastnictví<br />
nejde dobře dohromady s duchovním<br />
hledáním. Knihy ze západní a stejně tak<br />
i východní spirituální a intelektuální tradice<br />
jsou naplněny osobnostmi, které do větší<br />
či menší míry zůstaly stranou světskému<br />
pohodlí. V těchto knihách neuvidíme jen<br />
extrémní odříkání mnichů, asketů, fakírů,<br />
sannjásích a ostatních, kteří žili jen v jednoduchých<br />
komůrkách, pouštích nebo lesích,<br />
ale i materiálně úspěšné jedince, kteří viděli<br />
hmotné vymoženosti jako zbytečné rozrušení<br />
při jejich důležité práci.<br />
Takže, jestli se, (na jakékoliv úrovni) zajímám<br />
o duchovní rozměr života, „potřebuji<br />
to, co nepotřebuji?“ Samotné slovo spirituální<br />
nebo duchovní označuje sféru mimo<br />
viditelné a fyzicky dotknutelné. Proč bych<br />
měl potřebovat jakýkoliv materiální objekt,<br />
včetně všech těch, které používám a udržuji<br />
jimi mé vlastní tělo? No nevadí, tohle je<br />
spíše logika asketů.<br />
Co se týče naší reality, my vlastníme hromady<br />
věcí, které používáme evidentně ne jen<br />
k udržení naší holé existence. My jen věci<br />
hromadíme. Je zde mnoho dobrých studií<br />
o konzumním způsobu života, není potřeba<br />
to tady teď rozebírat. Všichni víme, jak návykové<br />
nakupování je. A je to všude! Jsme<br />
překryti reklamou. Korporace, ať už malé<br />
nebo velké, nás žádají kupovat, jíst, vlastnit.<br />
K větší neodolatelnosti fotografují krásné<br />
ženy a muže držící jejich produkty s cílem<br />
spustit mechanizmus našeho chtíče. Tato<br />
schémata, jak Slavoj Zizek, soudobý filozof<br />
a společenský kritik udává, nás učí, jak toužit.<br />
Ne všichni lidi jsou spontánní a přirození,<br />
Zizek vysvětluje, proto potřebujeme, aby<br />
nám bylo řečeno, co my potřebujeme mít.<br />
Spousta lidí touží posílit svůj život častým<br />
navštěvováním nákupních center a hromady<br />
internetových stránek, které nabízejí<br />
zboží, jehož vlastníkem se lze stát jen jedním<br />
zmáčknutím „ kup teď“.<br />
I dřívější americký prezident Jimmy Carter<br />
v sedmdesátých letech uznal, že národní<br />
problémy jdou mnohem hlouběji než jen<br />
energetická krize (horké téma v té době).<br />
Lidé si cení požitkářství a konzumu, říkal,<br />
tak vytvářejí kulturu, kde identita lidské bytosti<br />
není více definovaná tím, co dělá, ale<br />
tím, co vlastní, a toto hromadění neuspokojí<br />
naši touhu po významu.<br />
Co tedy potom dělat? Kolik věcí není příliš?<br />
Abych našel tuto odpověď, podívám<br />
se do jednoho z nejstarších filozofických<br />
klasik dávné Indie, Íšó Upanišady. Tato<br />
a téměř 200 dalších Upanišad jsou součástí<br />
většího literárního díla dávného indického<br />
náboženského a spirituálního poznání<br />
nazývaného Védy. Napsaná v sanskritu, již<br />
první verš této Íšó Upanišady poučí čtenáře,<br />
že skutečný vlastník a kontrolor všech<br />
pohyblivých a nehybných materiálních objektů<br />
je Nejvyšší Božství (Íša), a že my, živé<br />
duše v tomto světě, máme přijmout pouze<br />
to, co nám bylo přiděleno prozřetelností<br />
(karma), a nedychtit po jiných objektech,<br />
vědouce dobře, komu patří.<br />
Íšvara, Nejvyšší Kontrolor, nebo Bůh, je<br />
stvořitel a vlastník dvou hlavních energií,<br />
ze kterých se skládá celý vesmírný projev.<br />
Nižší energie je utvořena z materiálních<br />
elementů jako země, voda, oheň, vzduch,<br />
éter, mysl, inteligence a ego. Druhá, vyšší<br />
energie je duchovní, a my, živé duše,<br />
jsme její součástí. Tato Nejvyšší Bytost je<br />
přirovnána k ohni, a stejným způsobem,<br />
jak oheň vydává svoji energii v podobě<br />
tepla a světla, je přítomen všude skrze<br />
své různorodé energie. Je to snadné pro<br />
každou živou duši (včetně vás a mě) s trochou<br />
upřímné introspekce pochopit, že<br />
naše „stvoření“ materiálních objektů jako<br />
třeba dům, není nic jiného než transformace<br />
již existujících elementů jako dřevo,<br />
kámen, nebo písek. Se správnou informací<br />
z Upanišad víme, že tyto prvky ležící<br />
okolo v přírodě, nejsou samotvořící<br />
se dlouhodobým přimícháváním částeček<br />
náhodných látek. Jsou stvořeny a (pořád)<br />
vlastněny Íšvarou.<br />
Proto, na závěr, odpověď na otázku: Co já<br />
potřebuju? je to individuální věc. Jsme rozdílné<br />
osobnosti s našimi vlastními unikátními<br />
potřebami. Je však moudré pochopit<br />
výše zmíněnou skutečnost ohledně vlastnictví,<br />
a přitom ve stejnou dobu pochopit<br />
důležitost a cíl lidského života. Namísto<br />
hromadění zbytečných cetek a zamotáváním<br />
se do šlamastyky tohoto světa, začínající<br />
spiritualista přijme cokoliv, cokoliv, co on<br />
nebo ona získá bez přehnaného úsilí, a využije<br />
raději čas a ambice k duchovní službě<br />
skutečnému vlastníkovi. ■<br />
12<br />
/<br />
/<br />
13<br />
/<br />
/
Change language