ZV1 web

DON‘T LOOK
BACK IN ANGER
h a l l o w e e n ,
movember, mikuláš,
motor, vánoce,
murder story,
swedish history,
politika, úvahy,
básně, nesmrtelnost,
v a l e n t ý n

úvodník
Dobrý den či ahoj,
zrovna jste otevřeli nové a zároveň
první číslo časopisu tohoto školního
roku.
První pololetí je za námi a nám už
zbývá se jen ohlédnout za akcemi,
které nám ho zpříjemnily.
Začátek roku nám tradičně otevřely
adaptační kurzy. Oba obory ani tento
rok nezahálely a „adapťák“ si užily
naplno. Následně jsme v záři stihli
ještě sportovní den, který zahanbil
nejednoho „bezpečáka“, když „ajťáci“
obsadili dvě první místa.
Začátek října odstartovala „eNÍčka“
a „eLÍčka“ exkurzí ve firmě WEDOS.
Exkurze nebyly pouze u „ajťáků“ , i
„PéBéčka“ se vydala na návštěvu -
tentokrát k hasičům. Říjen zakončila
první školní soutež na téma
HALLOWEEN DAY. Boj to byl velice
napínavý a pořadí tříd se neustále
měnilo.
Na další soutěž jsme nemuseli dlouho
čekat. Čekal nás totiž MOVEMBER.
Opět to byl velice napínavý boj,
tentokrát se na prvním místě umístila
„KáBéčka“. Ke konci listopadu jsme
reprezentovali naši školu na akci
Vzdělání a řemeslo. Zde se začal
objevovat mistr Yoda, který od té
doby nechybí na žádné akci.
Tradičně na naši školu zavítal Mikuláš
se svými pomocníky. Opravdu
málo obličejů zůstalo nedotknutých
od čertů, za to fronty na záchod,
abychom se pekelné barvy zbavili,
byly nekonečné. Jedna z akcí, která
se v prosinci také tradičně koná
je Vánoční den. Účast byla veliká,
„KáBéčka“ ovšem zvítězila na plné
čáře. Poslední akce měsíce byl všemi
oblíbený Výstup na Kleť. Počasí nám
přálo a cesta rychle ubíhala.
Poslední měsíc v prvním pololetí
nás potěšil dvěma vydařenými
maturitními plesy. Soutež pro tento
měsíc byl KOŠILOVÝ DEN. Zde se z
prvního místa mohla těšit „PéBéčka“.
Poslední, co se v lednu událo, bylo
předávání vysvědčení a návštěva
nového kina. Do kina jsme se šli
podívat na nový film Masaryk.
To bylo první pololetí školního roku
2017/ 2018. To to zase všechno uteklo,
že? Budeme se na Vás těšit opět v
druhém pololetí.
Eliška Sassmannová
SŠIPS FANDÍ
MOTORU
V rámci projektu třídy fandí
motoru se v pondělí 18. prosince
zúčastnila třída 1. PB /se dvěma
kamarády z 2. NI/ zápasu ČEZ
Motor České Budějovice : LHK
Jestřábi Prostějov.
Podmínkou bezplatného vstupu
celého kolektivu do Budvar arény
bylo vytvořit transparent dle vlastní
fantazie s tématikou hokejového
klubu.
A tak jsme se pustili do díla. Několik
jedinců z 1. PB malovalo každé
úterý po vyučování transparent.
Mohli jsme tedy vyrazit na
zápas. Celý večer v Budvar aréně
byl tentokrát věnován Arpidě.
Hokejoví fanoušci posílali dárkové
DMS, prodávaly se perníčky a
výtěžek z vydražených originálních
dresů motoru šel na konto Arpidy.
Zápas ale bohužel skončil prohrou
domácího týmu. Přesto se dá říci,
že jsme si večer s hokejem užili. Na
závěr akce jsme dostali možnost
vyfotit se s Martinem Heřmanem,
hráčem č. 96 z týmu ČEZ Motor
České Budějovice, přímo na ledové
ploše.

Nový Dvůr
Penzión Paulík
ORIENTAČNÍ
BĚH
ADAPTAČNÍ
KURZ
BPČ
Druháci se nám pěkně pomstili!
Dne 4. 9. jsme vyrazili na adaptační
kurz. Autobus, který měl málo
sedadel, a tak někteří z nás museli
sedět po třech, nás odvezl na pustý
Nový Dvůr na Šumavě. Široko daleko
nebyl žádný obchod, ale jsme přeci
„bezpečáci“, takže jsme to museli
zvládnout.
Vyhnali nás před chatu s informací,
že je cvičná evakuace, ale to byla jen
záminka jak nás shromáždit. Začali
na nás křičet, ať uděláme řadu a
otočíme se.
Tři dny plné posilování a zábavy
druhákům zřejmě nestačily, a proto
si pro nás připravili takzvanou
„kanadu“.
Někteří z nás je poslechli na slovo,
ale někteří kladli odpor a ty to o to
víc schytali. Jeden po druhém jsme
si začali klekat a naši druháci na nás
začali patlat vše, co jim přišlo pod
ruku.
Po důkladném osprchování, jsme ale
usoudili, že to byla legrace, a už se
těšíme na příští rok, kdy se budeme
moci my vyřádit na nových prvácích.
Natálie Nováčková, 1. PB
Nečekaná porážka!
Co se stalo
s ,,bezpečáky‘‘?
Dne 18.9. 2017 se uskutečnil
orientační běh školy SŠIPS. Utkali se
zde dva týmy složené z „bezpečáků‘“
a „ajťáků“. Soutěžící měli hodinu a
půl k nalezení 12 kontrolních bodů,
které zaznamenali na svůj soutěžní
arch.
Kontrolní body byly schované velice
důmyslně a nebylo lehké stanoviště
najít.
Jeden bod však naši soutěžící znali
předem, ten však hájila vodní překážka,
kterou museli soutěžící překonat.
Co ale zaskočilo všechny, bylo, že se
na první příčce umístili soutěžící z
oboru ,,IT‘‘, kteří mohou toto vítězství
oslavovat.
,,Bezpečáci‘‘ si však na odvetnou akci
musí počkat do dalšího roku.
David Jiřička, 1.PB

Ženy v IT
Mezi námi je spoustu lidí, kteří
berou IT jako mužskou práci, a
představa toho, že by jim v práci
s počítačem měla pomoct žena,
je pro ně nepředstavitelná nebo
dokonce směšná.
Podívejme se ale na chvíli i
mimo IT. Vezměme si například
lékařky. V dnešní době už není nic
neobvyklého, že se v nemocnici
setkáte s ženou jakožto lékařkou.
Před několika lety to ale bylo
stejně nepředstavitelné jako teď
pro některé z nás žena „ajťačka“.
I přes tento fakt se do IT dostává
čím dál více žen.
Denně se setkáváme se
stereotypem, že ženy zkrátka
nemají předpoklady pro to, aby
pronikly do světa IT, a někteří lidé
dokonce stále zastávají názor, že by
měly ženám dveře do tohoto světa
zůstat i nadále zavřené.
Ale počet žen, které se i tak snaží
vyrovnat síly a proniknout do
světa informačních technologií,
se neustále zvyšuje. S vývojem
nových technologií také stoupá
potřeba nových sil v tomto
oboru, ať už se jedná o grafiku,
programováni, torbu webů
nebo třeba datovou analýzu. Se
stoupající potřebou nových lidí
bude stoupat i počet žen „ajťaček“.
Ženy jsou stejně schopné jako
muži a tím, že postupně boří
stereotyp, že IT je mužská práce,
to jen dokazují. Za pár let už se v
odborné literatuře a v učebnicích
běžně setkáme s ženami, které
významně přispěly do tohoto
oboru, protože ženy do IT patří
stejně jako muži.
Lenka Pražáková
Když se řekne holky v IT, jasnou
volbou jsou CZECHITAS. Czechitas
je organizace složená převážně z
holek, které se pohybují v IT. Náplní
jejich práce je pomoc ženám s
hledáním práce v tomto oboru nebo
je tenhle obor naučit od základu.
Organizaci založila v roce 2014 Dita
Přikrylová a od té doby se čím dál,
tím víc dostává mezi nejpopulárnější
neziskové organizace v České
republice. Jejím záměrem bylo ukázat,
že holky se do IT hodí stejně jako
kluci a ukázat nejen studentkám, ale i
například ženám v domácnosti nebo
v pokročilém věku, že kariéra IT má
smysl.
I přestože hlavní body působení jsou
v Praze a v Brně, pořádají Czechitas
workshopy a kurzy ve většině
krajských měst. Takže jak holky, tak
kluci, kteří se chtějí naučit základy IT,
se můžou přihlásit na workshop nebo
kurz podle toho, kterou oblast z IT si
chtějí přiblížit.
Na akcích jde o základy
programování, tvoření webu a
přednášky na téma ženy v IT.
IT patří nepochybně mezi povolání
budoucnosti a IT odborníků začíná
být nedostatek, proto se Czechitas
snaží nalákat do IT nejen kluky, ale
hlavně holky, kterých je v IT málo.
Czechitas nehledají jen nové talenty
do IT, ale i lidi, co se v IT už orientují
a mohli by se tak stát členy Czechitas
týmu a naučit svoje dovednosti i
začátečníky.
Pokud tě článek zaujal a chceš se o
CZECHITAS dozvědět víc, navštiv
jejich webové stránky nebo se rovnou
přihlaš na jeden z jejich workshopů.
Dita Přikrylová, zakladatelka Czechitas

Svátek sv. Valentýna
Jak byste definovali lásku? Jako první tanec na svatbě svých rodičů? Jak utěšující
ticho mezi nejlepšími přáteli? Nebo jako kouzelný okamžik, kdy v náručí držíte své právě
narozené dítě? Existují mnohé různé druhy lásky. Uvnitř každé leží celá země složitých
pocitů a uspokojujících okamžiků. Staří Řekové rozlišovali 7 typů lásky:
1. EROS
Je to druh vztahu, který se nejčastěji spojuje se slovem „láska“. Charakterizují ho
romantika, poblouznění a sexuální touha. Eros je řecké jméno pro Cupida, který střílí
šípy lásky do lidí a způsobuje jim tento druh přitažlivosti.
Často se znázorňuje jako dítě so zavázanýma očima, což znamená, že Eros často udeří
bez důvodu. Tento druh lásky je nejnebezpečnější, ale je to také to, co pronásledujeme
celým svým srdcem. Úplně nás zničí a vymyká se jakékoliv logice.
2. PHILIA
Tuto formu lásky cítíme k našim sourozencům nebo blízkým přátelům. Je to upřímné,
platonické a vzájemně blahodárné. Vydrží déle než Eros a Ludos, takže by bylo moudré,
kdybyste upřednostnili tento typ lásky před ostatními těkavými.
Často se stává, že vztah mezi milenci může přerůst do této formy lásky. Mohou vám
říci, že jejich manžel je jejich nejlepší přítel. Je to něco, o co byste se měli snažit, protože
Philia je jedním z nejsilnějších pout dvou lidí, jaké může vzniknout. Tyto vztahy
jsou intimní, pravdivé a bezpečné.
3. PHILAUTIA
Je to láska k sobě samému. Ve skutečností představuje začátek, z něhož vznikají všechny
ostatní lásky. Když je náš vztah k sobě silný, všechny další lásky najdou místo v
našem životě.
Philautia přichází ve dvou formách. Jednou z nich je jakási falešná sebeláska podobná
narcismu nebo aroganci. Tvoří ji chuť po penězích, slávě a moci. V této sebelásce se
upřednostní náklonnost k sobě samému před vyšším dobrem.
Naopak zdravá Philautia se vyznačuje sebeúctou, důvěrou a slibem starat se o sebe a
ostatní. Umožňuje nám rozdávat lásku, kterou cítíme k sobě, do okolního světa.
4. PRAGMA
Je to láska, kterou zasvětíme vyššímu dobru. U tohoto typu lásky romantika a přitažlivost
jdou stranou ve prospěch společných cílů a schopnosti spolupracovat.
Je to láska mezi páry, které se rozhodli zpečetit svůj svazek v kostele nebo ho vytvořili
na základě politické dohody. Tento druh lásky inspiruje páry, aby si vytvořili vztah,
který by fungoval pro dobro jejich dětí.
Pragma je druh hluboké lásky a oddanosti, který nás nutí dělat ty správné věci. Mnohé
vztahy začínají jako Eros nebo Ludos a později přerostou až do Pragmy.
5. LUDUS
Je opakem Pragmy, ačkoli časem nebo změnou okolností může přerůst do jiné lásky.
Ludus je koketní a zábavná forma lásky. Charakterizují ji hravost, radost a je nezávazná.
Jde o druh lásky, kterou cítíme, když tančíme s cizincem nebo flirtujeme se
spolužákem.
Na rozdíl od hluboké oddanosti, kterou charakterizuje pragmatická láska, cílem této
formy lásky je jen potěšení. Ludus tvoří zábava, proto nemůže ani dlouho vydržet.
Postupem času se buď vytratí, nebo přeroste do forem Eros nebo Philia.
6. STORGE
Je to zvláštní druh lásky, který rodič přechovává ke svému dítěti. Stejně jako Philia, tento
druh lásky je silný a věčný. Avšak na rozdíl od ní to není láska mezi sobě rovnými.
Dříve popisuje vztah, ve kterém rodič pečuje o své dítě.
Představuje bezpodmínečnou lásku. Dítě nenese žádnou zodpovědnost za svého rodiče.
Spíše rodič miluje své děti takové, jaké jsou. Storge je to, co inspiruje rodiče odpustit
svým dětem cokoliv. Rodič se silným smyslem pro tuto formu lásky obětuje vše pro své
dítě, aniž by od toho něco očekával.
7. AGAPE
Je to univerzální pocit lásky, po kterém všichni toužíme. Agape je bezpodmínečná
láska ke všemu živému. Je to forma lásky, která v nás vzbuzuje touhu konat dobro.
Tyto pocity nás mohou inspirovat k dobrovolnictví, k ochraňování planety nebo k
vykonání jakékoliv laskavosti. Pomáhá nám jednat se soucitem a nezištností. Skutečná
Agape se vyznačuje silným vztahem k přírodě, lidskosti a vesmíru. Je to místo, odkud
se rodí karma. Když prožíváme Agape, jsme nejblíže k Bohu.
Převzato z webu: https://mocvedomi.cz/

LITERÁRNÍ
KAVÁRNA
ČÁP A ZAJÍC
P. Bauer, K. Fyrbach
Ve svém hnízdě čáp si ležel,
koblihu svou ukusoval.
I tu zajíc kolem běžel,
vesele si poskakoval.
Co to neseš zajíčku?
Zvědavý čáp ptá se.
Zlata plnou truhličku.
Poskočil si, smál se.
Čáp jen zíral,
na zajíce veselého,
vzlétl rychle z hnízda svého,
zlata se mu zachtělo.
Nabízím ti zajíčku,
koblihu za truhličku.
Mlsný zajíc chutě sbírá,
čáp o zlato ho obírá.
Truhlu pod křídlo si dal,
zajíček se diví,
zlato za koblihu dal,
hloupě nyní civí.
Čáp se vznesl nad pole,
do hnízda se vrací.
A tak zajíc bez truhly,
domů se zas vrací.
KOČKA A MYŠ
S. Dobešová, L. Oppolzerová
Každé ráno se po probuzení
pestrobarevná kočka vydala ze své
chalupy do sousedního statku na
vydatnou snídani. Jejím zvykem se
stalo lovit myši u sousedů, protože
doma už všechny vychytala.
Jednoho dne kočka však narazila
na překážku. Majitel statku rozložil
všude pastičky na myši. To kočka
nečekala. Ve chvíli, kdy zahlédla myš,
rozběhla se za ní. Padla rána.
Jedna z pastiček sklapla kočce packu.
Statkář ji osvobodil. Kočka od té doby
už do statku nikdy nevkročila.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro
vodu, až se ucho utrhne.
Bajka o psu a kočce
T. Rousek, V. Malíková
Na zápraží leží kočka,
na zlého psa koulí očka.
Kočka velmi nudí se,
psa popíchnout snaží se.
Kočka na psa packou mává,
pes ji zrakem prozkoumává.
On však zatím nevrčí,
kočka ho hned přesvědčí.
Drápky svoje představuje,
pes na ní hned vystartuje.
Kočka pozor nedala si,
pes roztrhal ji tu na kusy.
Kočka psa provokovala,
pes ji zabil - aby pokoj dala.
Když ti vzácný život tvůj,
psa zlého neprovokuj.
Wasser ist Wasser
Kučerová, Trčková, Pourová
Kdo pozdě chodí,
sám sobě škodí
T. Mašková, Ž. Kučerová
Želva chodí pomalu,
kočka skáče přes bránu.
Když šly obě do školy,
dávaly si závody.
Kočka pokaždé vyhrála
želva se jen usmála.
Kočka školu stíhala
želva v ředitelně zůstala
a poznámku dostala.
Es war eimal ein Glass. In dem Glass war ein Wasser. Das Wasser war
eines Hundes und das Wasser war traurig. Das Wasser möchte lieber
gegenüber dem Zoo sein.
Das Wasser geht also nach Prag. Das Wasser fährt mit dem Auto. Das
Brot mit der Tasche sitzen neben des Wassers. Das Brot sagt: „Ich liebe
dich, Wasser!“ Und darum sagen wir:
„Bei Wasser und Brot sitzen!“

Dopisy
V Českých Budějovicích 24. 10. 2017
Milá Kájo,
dlouho jsme se neviděly a moc mi chybíš, proto Ti teď píšu.
V pátek jsme byli se třídou na exkurzi u hasičů. Budeš se divit, ale bylo to
velice zajímavé. Hasiči mají obrovskou stanici se všemi druhy hasicích aut
a vybavení. Naší třídy se ujali dva profesionální hasiči, kteří nám o všem,
co nás zajímalo, vyprávěli a s úsměvem vše vysvětlili. Nejzajímavější z celé
exkurze však bylo, že jsme si mohli vyzkoušet opravdový hasičský oblek a
helmu.
Ani já jsem neodolala a oblek jsem si také vyzkoušela. Byl sice těžký, ale
zato velice teplý. Moc se mi na této exkurzi líbilo a jsem ráda, že jsem to
viděla.
Tak doufám, že jsem Ti řekla vše, a už se moc těším, až se zase uvidíme.
S pozdravem
Natka
V Českých Budějovicích 20.10. 2017
Milá Verčo,
chybí mi naše společné chvilky na základní škole. Doufám, že se Ti na nové
škole líbí.
Chtěla bych Ti napsat o naší exkurzi u hasičů. Sice jsem ráno musela
se spolužačkami běžet, protože jsme přejely autobusovou zastávku, ale
stihly jsme to. Líbila se mi hasičská výstroj a auta. Zkusila jsem si jejich
helmu, která byla docela dost těžká, a bundu, ve které bylo příjemné teplo.
Ukázali nám, jaké vybavení používají na vyprošťování lidí z havarovaných
aut a jak vylamují zámky. Exkurze musela bohužel skončit a my jsme šli
v doprovodu paní učitelky do DéKáčka. Odtud jsme pak vyrazili zpět do
školy.
Exkurze se mi líbila. Doufám, že jsem Tě moc nenudila, a těším se, až se
znovu potkáme.
S pozdravem
Lída
GELLNEROVY
BÁSNě
Perspektiva
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
(František Gellner)
Tak ničeho se nelekej,
a rychle se vysvlékej.
Žákům byly ukázány pouze první
Zítra již nebude čas
protože nás do pekel vezme ďas.
Za chvíli přijde potopa,
musíme si užívat života.
dvě sloky básně Perspektiva.
Poslední sloku tvořili sami.
Byl jsem na tebe moc rychlej
slyšel jsem jen to tvoje jej.
Sex bude určitě úžasnej
tak už prosím neplakej.
Budem dělat prasárny
že shoří všechny kasárny.
Co zítra, co se bude dít
budeme ještě stále žít ?
Zítra nás může zastihnout čas
a smutek může přijít zas.
Pojďme, dáme si to ještě jednou,
a né že si to dáš s Jendou.
Už melou boží mlýny,
zítra budeme prdět do hlí ny.
Skočím za tebou do bílé postele,
zbytek dění je vám u prdele.
Užívejme radostí života,
po nás ať přijde potopa.
Má milá roztomilá, neplakej!
Skákej na mě, hola hej.
Uvidíš to bude žrádlo,
až ti ukážu svý pádlo.

MURDER STORY
by Martin Gráf
NESMRTELNOST
by David Kazda
A nearly terrifying silence interrupted
only by the sound of dripping water
from the sink filled the room. And it
remained so for a while. Neither the
woman still desperately clinging to
her daughter lying in a pool of blood
nor the man leaning onto the kitchen
counter made a sound. She no longer
had any breath to waste and he was
beyond solving his problems with
words. An utter closure was the
only thing that mattered to him at
this point. “I wonder if I should be
feeling any regret…” he muttered as
he picked himself up. The thoughts
of once fabled love followed him
on his way to the garage. Was it all
really just a lie embraced by all the
humanity or did he simply make a
mistake? He’d thought he’d actually
found it but had he really? Was this
how love worked? A short burst of
satisfied instincts and amazing sex?
He stopped for a second when going
past the workbench he and his son
used to work at. He remembered
his laughter, his amazement and his
blond hair instantly swept away by
the unforgettable image of his dead
son ying upstairs. His son had loved
him, yet he regretted nothing. Had
his son’s love for him ever been
returned, or was he just an obstacle
from the very beginning? It was a
question he couldn’t answer. But it
didn’t matter anymore. None of it.
Looking down at his bloody hands,
he couldn’t help but smile. He was
about to drop a lit match onto a
propane tank, right after he had killed
his own family and his hands weren’t
even shaking! “Perhaps I really am
crazy, Anna.” He whispered to his
dead wife while reflecting onto their
life together. It has been nothing
but misery, at least for him. His lust
and excitement died the second
they married. His freedom followed
shortly after and the birth of their
son stripped him of his last ambition.
He became nothing, a Nobody! He’d
wanted so much from life. He’d
expected so much. And all he got
was a small house, a nagging wife,
annoying and ungrateful children and
as a bonus a near broken car and a job
he’d never wanted but had to accept
nonetheless. “The least I can do is to
clean up my own mess.” And with
those words he let the match fall…
***
Člověk i lidstvo samotné je smrtelné,
ale mnoho lidí v minulosti, v
přítomnosti a pravděpodobně
i v budoucnosti budou hledat
nesmrtelnost. Myšlenka nesmrtelnosti
provází lidstvo už od dávných dob
například první epos na světě, Epos
o Gilgamešovi, je také o hledání
nesmrtelnosti. Nakonec Gilgameš
nenalézá fyzickou nesmrtelnost,
ale kvůli jeho činům si ho lidé
zapamatují.
Nesmrtelnost fyzická je pro nás
lidi vyloučená, ale studie říkají, že
teoreticky, kdybychom odebrali
část našich kmenových buněk při
narození, a postupně jimi budeme
nahrazovat naše už staré, několikrát
duplikované buňky, mohli bychom
prodloužit život o tisíce let. Bohužel si
myslím, že tato studie dopadne stejně
jako všechny předchozí pokusy o
dosáhnutí fyzické nesmrtelnosti.
Nesmrtelnost spirituální je čistě
teoretická věc, ačkoliv se spoustu
studií pokusili prokázat posmrtný
život, všechny z nich dopadli fatálním
neúspěchem.
Vědci se to snažili prokázat tím, že
zastavili dobrovolníkům přísun vzduchu
a tím začal odumírat mozek, ale
mrtví jsme teprve, když náš mozek
odumře ze 100%, ne z 20% nebo ze
40%. Mrtví jsme tedy jen jednou a
po smrti se už nikdy nevrátíme. Ale
křesťanství říká, že po fyzické smrti
dosáhneme spirituální nesmrtelnosti.
Naopak budhismus říká, že po fyzické
smrti se narodíme znovu do fyzického
života, ale vyznavači budhismu se
tenhle cyklus snaží přerušit, a tím
dosáhnout spirituální nesmrtelnosti.
Nesmrtelnost v kultuře. Tohoto
typu nesmrtelnosti dosáhneme,
pokud se zapíšeme do dějin nějakou
významnou formou umění, například
knihy, hry, filmy, hudba, divadelní
hry, obrazy, sochařství a mnoho
dalšího.
Po tom, co jste si přečetli tenhle text,
prosím využijte svého kritického
myšlení a udělejte si vlastní názor
na nesmrtelnost. Já jsem svůj
názor nesdělil schválně, protože si
uvědomuji, kolik mladých lidí jen
kopíruje názory ostatních a nedělají
si své vlastní názory. Odpovědi na
otázky nejsou špatné nebo správné,
jsou jen jiné.
***

MLÁDÍ VLÁDNE
SVĚTEM
Mikuláš PECL
(Subjektivní úvaha na předem
určené téma)
Pozastavil se někdo z vás nad tím,
že zástupci vládnoucích garnitur
jsou čím dál tím mladší persony?
Mě upřímně udivuje (v kladném
smyslu) skutečnost, že dříve pozice
určené výhradně stařešinám jsou
dnes lemovány relativně mladými
politiky. Nemusíme chodit
daleko…
Kupříkladu naši jižní sousedi si v
řádných demokratických volbách
zvolili velice mladého 31letého
spolkového kancléře Sebastiana
Kurze, který se již v politice
angažuje od svých 22 let.
Sebastian Kurz, kancléř Rakouska, 31 let
Dále… Jacinda Ardern, což je
37letá ministerská předsedkyně
a také předsedkyně Labour Party
na Novém Zélandu. Mezi další
patří například v současné době
neblaze známý Kim Čong-un.
Dnes již 34letý, ale na počátku
úřadu 27letý vůdce Korejské lidově
demokratické republiky.
V čem tkví jejich úspěch?
Jacinda Ardern, ministerská
předsedkyně Nového Zélandu, 37 let
Vycházím-li z čistě pragmatické
dedukce, tak mladí mají
povětšinou výhodu před staršími
v tom, že povětšinou nemají
přílišnou politickou minulost,
což na leckoho z voličů může
zapůsobit. Dalším velkým
benefitem je skutečnost, že noví
lidé přináší nové názory, postoje,
priority a celkově jiné vnímání
společnosti. Musíme si uvědomit,
že voliči i celé občanské spektrum
je již unaveno monotónním
papouškováním již přežitých hesel
a unylých panáků, kteří se snaží
o voličskou přízeň, přičemž v
politice setrvávají po generace…
Nové tváře mohou na voliče
působit nevinně, a přidá-li se k
tomu ještě inteligence a trocha
rétorických schopností, tak máme
skvělý starterpack pro nadcházející
volby… Troufám si o sobě říci,
že jsem „aktivní politický divák“
a bohužel se mi poslední dobou
pozdává, že některé partaje
českého politického spektra
nastavují své mladé partajníky jako
svůj jediný artikl… Nechci být
přehnaně konkrétní… leč narážím
na politickou stranu TOP 09.
Kdo by neznal Dominika Feriho
v současné době nejmladšího
poslance parlamentu ČR.
Dominik Feri, nejmladší poslanec
PČR, TOP 09, 21 let
Kim Čong-un, vůdce KLDR, 34 let
Obměňování vládnoucích struktur
mladšími s sebou nese mnoho
benefitů a zároveň i potenciální
hrozby. Jako největší nevýhodu
vidím v neprůkazných úmyslech
daného politika. V případě, že
mladý politik nemá politickou
minulost, tak se dá jen stěží určit
jeho úmysl a ryzost jeho hesel.
Podívejme se na KLDR… Nový
mladý vůdce a jak to dopadlo.
Země zbídačená, hladomory,
nesvoboda a reálná hrozba války.
Další potenciální skvrnkou na
kabátu mladé nastupující politické
generace je fakt, že nemá zdaleka
tolik (životních) zkušeností, jako
starší kolegové… To může vyústit
ve více rozhodnutí zakládajících se
na emotivním výlevu. I uspěchané
činy, nerozvážnost, podcenění i
přecenění situace, atd…

To vše jsou možné hypotetické
vlastnosti mladého a nezkušeného
politika.
Na druhou stranu… Jako
pozitivum vnímám historickou
nezatíženost. Tedy to, že mladý
člověk se může dívat na věci více
objektivně, a to proto, že není
zatížen vlivem dřívějších událostí.
Viz. období socialismu v ČSSR
před rokem 1989. Člověk, který v
době vlády KSČ nežil, by nemusel
být tak bytostně vysazen proti
levicové ideologii (což by ani v
demokratické společnosti nebylo
na škodu).
Emmanuel Macron, prezident
Francie, 40 let
Současní politici se přímo
distancují od některých kladných
věcí jen proto, že je využíval i
předešlý režim.
Já si myslím, že bychom si
měli vzít to nejlepší z politické
minulosti a z nedostatků se
poučit, to by eventuálně mohlo
vyústit v politickou prosperitu a
platnou demokracii.
Pevně věřím, že tomu by ona
mladá politická generace mohla
svým dílem napomoci.
***
Valentýn
na SŠIPS
Nezapomeňte, že stále ještě až
do příštího úterý, tj. den před
Valentýnem, múžete předávat své
zamilované, přátelské, obdivné a
chválící vzkazy do srdíčkové krabice
před stuijním oddělením.
Potěšte své kamarády, partnery a
klidně i učitele :-)
Tipnete si, která
třídá dostane nejvíce
valentýnek?
History
MADE IN
Politics
-Warning: This article is written by
me – Aleš Maxa, a person incredibly
fascinated by the Swedish Empire’s
history from the beginning in 1611
to its final days in 1718. Also I am
against any form of censorship or
propaganda targeted at changing
history as mentioned in the article.
A few days ago I was watching a
documentary about my biggest
hobby – history.
Specifically about the history of
Sweden, the beginning of the
Swedish Empire as a major power
in Europe and primarily the Battle
of Lützen. The battlefield itself
is located in today’s Germany
(Saxony). But the thing that quite
surprised me at first was the bias
of the historians against their
own country, and primarily the
king Gustav II Adolph of House
Vasa who is considered Sweden’s
greatest ruler and the only “Great“
king of Sweden to date.
I should also mention that the
documentary was almost entirely
in Swedish with English subtitles.
To place an example of a historical
bias I focused on the thing that is
in my opinion the most important
>>

in the historical context of the era,
and that is the composition of the
king’s army. In the documentary
it is said that Gustav arrived
to Pomerania (in the north of
Germany) with only 13 000 men
which is quite ridiculous because
he was to aid the Protestant
League in the Thirty Years‘ War
(1618-1648) and as he landed in
Pomerania the Catholic League
was winning the war mostly
because of Wallenstein (Albrecht
z Valdštejna) who crushed the
early Protestant incursions in the
HRE in Palatinate and later fought
against the Danish king, when he
attempted to aid the Protestants.
And thus Gustav was “the last
hope“ for the protestant cause.
In reality the reformed Swedish
national army (which was one of
the reforms of the king) numbered
about 30 000 - 36 000 men and the
king believed (and rightfully so)
that the mercenary armies were
becoming more and more obsolete.
Also the Swedish Army’s regiments
were trained for any type of
combat they could face meaning
that the musketeers could fire
the cannons, pikemen could fire
muskets if needed and even the
cavalry units were taught infantry
tactics if they were left with no
horse during the battle. This
training of the Gustav’s army was
one of the main reasons for his
crushing of the Imperial Army in
the Battle of Breitenfeld where >>
the Swedish cavalry forced the
Imperial cannon gunners to
abandon their positions and leave
the cannons for the Swedes to use
and so the Swedish musketeers
took the Imperial cannons and
began to fire on the enemy
positions. This alone defeats the
thought that the Army of Gustavus
Adolphus was mainly built up
of mercenaries as is stated in the
documentary!
Also the documentary presents
that the battle formations of the
Imperial and Swedish armies
were almost identical which they
weren’t in the slightest! Imperial
Army used the Spanish Tercio
squares as opposed to Swedes who
used their own variant of the
Mauritian infantry formation
that was composed of 6 lines
of musketeers and pikemen as
opposed to Imperial 10-20 lines
also the Gustav’s regiments were
made lineal, again opposing to the
Tercios‘ squares.
This proves the determination
of Sweden to make an example
of themselves as the people that
are against war at all costs (the
document mentions many men
who cut or otherwise injured
themselves because they just
“didn’t want to go to war“ which
certainly happened but not
in the scale presented in the
documentary.
The battle in reality ended with >>

disastrous losses on both
sides(around 9000 each) but the
victory was on the Swedish side which
is quite clear as in the aftermath the
Imperial Army retreated and slipped
away in the darkness. One point of
the documentary which is completely
out of perspective is the death of
Gustav Adolph who commanded a
cavalry charge in the initial moments
of the battle as he tried to attack the
Wallenstein‘s army from behind, the
king died when he was lost in the fog
and alone rode into Imperial cavalry
formation and was shot and cut
multiple times. This event.
In reality this event demoralised the
Swedish army which was preparing
to fall back and retreat but was
stopped by the speech of the Saxon
Prince-Elector who was the second
in command of the army after Gustav
and by this speech he managed to
turn the swedes to attack with ferocity
as they fought to avenge their fallen
king. In this case they are saying
that the king made a terrible mistake
when he left the middle formations
unprotected and “foolishly“ rode into
battle.
Finally, the documentary wraps up
by stating that the result of the battle
was a “disastrous stalemate“ and that
only the utter right-wing historians
proclaim the Swedish victory. In my
opinion, the political views of the
historians are irrelevant if they
don’t interfere with their integrity
as historians. Which they can’t be in
this case, just because of the number
of people arguing for the Swedish
victory.
Another example of the political
influence on history came (again
in Sweden) with the emergence of
the Swedish Welfare State, and it is
targeted against my favourite and
by MY opinion the best and most
intelligent military commander and
ruler Karl XII or Charles XII and also
Carolus Rex – latinized and brought
to “public knowledge“ by the Swedish
Power Metal Band Sabaton – which
I highly recommend as well. He is
portrayed as the king who brought
the end to the Swedish Empire by
his wasteful ways and endless wars
with his enemies in the Anti-Swedish
Coalition (assembled in 1699).
In real-life the king who was 15
years old when he ascended to the
Swedish throne in 1697. Then the
“mad period“ came from which these
overexaggerated propaganda pieces
are taken from. This was the time
when Karl and Frederick the Duke
of Holstein-Gottorp got drunk very
often, smashed windows with rocks
and similar. One day when Karl
returned from a hunt, he drank wine
to soothe his thirst and got drunk
once again. After this incident he
promised to never drink alcohol again
except when utterly necessary during
diplomatic meetings. And he kept
this promise for the rest of his life!
Then in 1699 the Great Northern/
Nordic War came and Sweden was
put against Denmark-Norway,
Russia and Saxony-Poland-
Lithuania. Today he is criticised
for going to war to defeat his
nation’s enemies, which he almost
managed to do but sadly was killed
in the process. But today it seems
that the opinion on the king is
returning back to “normal“ which
means, he isn’t the most well
regarded king but isn’t the worst
one either.
In the end I’d like to present a verse
from a Sabaton song Konungens
Likfärd:
“Hur skall vi då minnas var
han hjälte eller ej, Dårskap eller
hjältemod ja det skall du fråga dig“,
which translates to: How will he be
remembered, a hero? A fool? For that
you should ask yourself.
Summary: When trying to rewrite
history, you should at least keep not
only the mistakes of others in mind
but also and primarily your mistakes
for mistakes are the best way to learn
especially from history, that is.
***

Vánoce
by 3. KB
Když nastane čas Vánoc, tak začne
zmatek. Co máme vlastně koupit? Co
všechno budeme péct? Jak ozdobíme
stromeček? Kde všechno nakoupíme?
Nahrne se hromada otázek a do toho
ještě škola, kde nás učitele zásobují
písemkami.
Někdo už má nakoupené dárky půl
roku dopředu, jiní zas nakupují v
listopadu přes internetové stránky.
Kupovat dárky začátkem prosince
je taky velmi časté, ale kupovat je 3
dny před Vánoci to je můj případ i
mnohých lidí, kteří nemají čas jindy.
Velmi častou nevýhodou nakupovaní
těsně před Vánoci jsou vybrané
obchody a omezený výběr. Ale i
nakupovat přes internet má mnoho
nevýhod, například: odešlete peníze
předem a zboží nepřijde (a další stres
před Vánoci), zboží přijde poškozené,
anebo vůbec nepřijde, protože pošta
nestíhá.
Pečení vánočního cukroví? Ano,
někdo nepeče a někdo peče jak pro
desetičlennou rodinu. Nebo napeče
babička a pak Vám cukroví dá domů.
Anebo se cukroví koupí a máme
hotovo!
Kdy ozdobíme stromeček? Den před
Vánoci? Proč by ne? Každý si ho
může nazdobit, kdy chce. Někdo má
malé děti, a tak ozdobí stromeček v
noci a řekne dětem, že ho ozdobil
Ježíšek. Ale u nás to už teď funguje
jinak. Zdobení je na mně. Ráno si
přivstanu, pustím televizi s vánočními
pohádkami, udělám si kakao a dám
si ho s vánočkou. A pak jdu zdobit
stromeček.
Nákup jídla na slavnostní večeři. Další
úkol, který se musí splnit. Polévka,
hlavní jídlo. Moje mamka to má tedy
o něco těžší. Musí připravit předkrm,
polévku, hlavní jídlo a ještě dezert.
Musí se koupit kapr, brambory,
zelenina, vajíčka a spousta dalších
věcí, a hned je další stres, aby to v
obchodě měli.
A že jsou Vánoce svátky klidu, pokoje
a míru? Možná až splníme vše, co
jim předchází. A pak si můžeme
užít trávení času s rodinou, společné
rozbalovaní dárků a koukání na
pohádky.
Vánoční zvyky
O Vánocích u nás v České republice
provozujeme mnoho zvyků: lití olova,
věšení jmelí či rozpůlení jablka.
Historie lití olova pochází původně od
keltských druidů. Lití olova se vztahovalo
ke keltské magii vody, která měla
druidům pomoci věštit budoucnost.
Nejenže ve většině evropských zemí
slouží jako vánoční tradice, při které
můžeme zjistit náš osud, V zemích,
jako je Turecko, slouží jako metoda
vypuzování zlých vlivů. Postup lití olova
všichni známe, nad svíčkou se ve lžičce
roztaví olovo, které je potom pomalu
vléváno do nádoby se studenou vodou.
Tvary ztuhlého olova poté můžeme
vyndat z vody a zkoumat, co nám věští.
...........................
Předvánoční stres
Rychle dárky, pro babičku, pro maminku,
pro tatínka, pro bratra, pro dědečka, pro
kamarády, pro bratrance a pro sestřenky,
pro tety a strýčky a pro spoustu dalších
rodinných příslušníků a přátel. Je toho
zkrátka moc. Kde na to mám vzít peníze?
Kdy to všechno nakoupím a hlavně,
kde to nakoupím? A co komu koupím?
Spoustu otázek a žádná odpověď…
Po nákupních centrech běhají splašení
lidé a shánějí dárky. U pokladen
kilometrové fronty, naštvané prodavačky
a netrpěliví lidé. Totální blázinec. Tohle
se děje pokaždé. Začíná to přibližně tak
týden až dva před Vánoci. Člověk si jde
do obchodu pouze pro rohlíky se šunkou
a nemá šanci se odtud dostat dřív než za
půl hodiny. No není to šílené?
A co teprve když jdete nakupovat dárky
a jste jedním z těch lidí, kteří tam běhají
jako stádo splašených koní?
Dalším zajímavým zvykem v České
republice je věšení jmelí. O Vánocích
je věšení jmelí součástí téměř každé
domácnosti. Jmelí hrálo důležitou roli v
náboženské tradici u mnoha evropských
národů.
V předkřesťanském období lidé
věřili, že ztělesňuje živoucího ducha
a bylo symbolem života i ochranným
talismanem. Nyní se jmelí používá hlavně
jako vánoční zvyk, kde se pověsí na
vyvýšené místo a lidé pod ním mohou
ztvrdit svůj vztah polibkem. Pokud se lidé
políbí pod jmelím, věří se, že jejich vztah
vydrží, dokud je smrt nerozdělí.
Krájení jablek je také velmi populární
mezi českými rodinami. Po štědrovečerní
večeři se rozkrajují jablíčka a to kolmo na
stopku. Pakliže je jádřinec ve tvaru křížku
ohlašovalo to příchod smrti, je-li jádřinec
plný červů, znamenalo to nemoc a krásná
hvězdička znamenala zdraví a štěstí.
...........................
Šílenost, totální šílenost.
Nemají být Vánoce o té neustále omílané
pohodě, klidu a času stráveném se svými
blízkými? Ano, tak by to mělo správně
být. Ale v dnešní komerční době to
opravdu není možné. Už to vůbec není to,
co bývávalo, a tím nemyslím třeba deset
let zpátky, ale opravdu dlouhou dobu
dozadu.
Dávání dárků není přece o kvantitě, ale
především o kvalitě. Pokud někomu udělá
radost hrneček na čaj za sto korun, tak
proč mu kupovat například drahý mobil
nebo herní konzoli? Nejlepší dárky jsou
ty, které jsou dávány od srdce, ať už je to
sebevětší blbost.
Zkrátka a prostě se na chvíli uklidněte,
dejte si čaj nebo kávu, sejděte se se svými
přáteli a v klidu spolu prožijte klidné
Vánoce.

Čím bych chtěla být
a proč?
Anonym
Už od mala máme každý svůj
sen. Někdo by chtěl být popelář,
princezna nebo astronaut. Když
jsme byli maličcí, naše růžové brýle
nám nedovolily vidět tu opravdovou
realitu. Ale čím více rosteme, tak
zjišťujeme, že to tak lehké opravdu
není a ani nebude. Je mi za měsíc
18, a jak tak zjišťuju, byla bych
nejradši povoláním manželka.
Dosáhnout toho, čím bych opravdu
chtěla být, mi přijde poslední dobou
strašně nereálné. Ale pořád je to sen
a já věřím, že když se zadaří, tak to
špatné zdolám a dostanu se tam,
kam chci.
Už jenom to, že mě už od mala
všichni podceňovali, mě žene dál
a dál. Nehodlám pracovat jako
prodavačka potravin, ve fabrice, nebo
uklízečka.
A proč bych taky měla? Chci práci,
která mě bude bavit.
Ráda bych pracovala s lidmi, je to
velká zodpovědnost, to vím, ale
jsem ráda mezi lidmi. Jsem ten
typ člověka, který spíš velí, než aby
poslouchal. Tak uvidíme, kam mě
nohy ponesou.
Kazdovy tipy
Zvědátoři
Zvědátoři je YouTube kanál na
kterém Martin Rota a Patrik
Kořenář rozebírají různé studie nebo
zajímavosti nebo filozofické otázky na
internetu.
Kanál tvoří dva typy videí buď „Proč
to řešíme“ což jsou videa přibližně
o délce 15 minut na nějaké menší
téma například „Nanoboti“ nebo
„Chcete místo ohňostroje meteorický
roj“ témata bývají velice zvláštní,
ale i tak jsou tvůrci schopný je
pojmout vědecky a vyplnit je špetkou
inteligentního humoru.
Druhý typ videí „Zvědátoři Živě“
je živé vysílaní na nějaké větší téma
například „Život a smrt“ nebo
„Alternativní historie“, délka vysílání
jsou přibližně 2 až 3 hodiny. A
záznamy jsou také uloženy na kanále,
takže se nemusíte obávat o to, že by
jste prošvihli téma o které máte zájem
Já osobně mám nejradši videa o
umělé inteligenci, ale líbí se mi
všechny videa na tomhle kanále.
Osobně si myslím, že vám tenhle
kanál dokáže rozšířit obzory byť jen
trochu.
Podcasting
Podcasting je způsob šíření
informací podobající se rozhlasu.
Byl vynalezený v roce 2004 Adamem
Currym. Podcast může být příspěvek,
který autor namluvil a převedl do
MP3.
Autorem může být každý,
profesionální moderátor, nebo amatér,
který chce do světa pustit svůj názor.
Krása podcastu je v jeho
jednoduchosti. K jeho natočení stačí
pouze mikrofon a přístup k internetu.
Zvukové záznamy může autor
podcastu umisťovat na internet ve
formě RSS.
Specializovaný program zvaný
podcast reciever průběžně monitoruje
zdroj RSS, stahuje nové soubor a
nahráva je do uživatelova osobního
přehrávače.
Mezi mé nejoblíbenější podcasty patří
H3H3 podcast, kde si autor Ethan
Klein, internetový komik nebojí do
svého studia pozvat kontroverzní
osoby ze světa internetu a podívat se
na jejich úhel pohledu.
David Kazda
***

skolnizpravodaj.cz
Obálka: David Moravec
Šéfredaktir: Eliška Sassmannová