Magazín Diakonie 3/2019

PSALO SE PŘED STO LETY
Přímou předchůdkyní Diakonie byla v první polovině 20. století
„Česká Diakonie, spolek evanjelický pro ošetřování nemocných
a chudých“. Ten sdružoval diakonky – ženy, které na sebe braly
leckdy celoživotní závazek pečovat o potřebné. Českou Diakonii
zakázal v padesátých letech totalitní režim.
Česká Diakonie vydávala svůj občasník, „Zprávy”. Tentokrát
vybíráme článek o tom, jak vypadal před sto lety fundraising...
Naše pokladničky
Našim přátelům, kteří, jevíce opravdový
zájem o naši práci, schovávají si „Zprávy",
nebude nesnadno nalézti pěkný článeček
o našich pokladničkách. Bylo to číslo
dubnové z r. 1911, ve kterém se oznamovalo,
že do pokladniček chceme sbírati drobty
a použíti jich ve prospěch práce našeho
Pána. Naděje, které tenkráte jsme chovali,
byly plně odměněny.
Ač těch střádanek bylo, jak se snad pamatujete,
12 kop, rozešlo se jich v krátkém
čase přes 500 do všech koutů milé české
vlasti, ano i do družné Moravy. Pamatujete
se ještě, proč byly vyslány? Měly nám
pomoci zakoupiti „Mateřský dům“, v němž
by našim milým sestrám uchystán byl
trvalý domov, aby nemusely se stěhovat
stále z bytu do bytu. Volání naše nevyznělo
na prázdno. Bylo mnoho přátel, kteří
s horlivostí podjali se úkolu, nabídnouti
svým známým tyto skromné prosebníky.
Víte-li pak, že se octly i v samé Paříži,
kamž je s sebou vzala milá jedna přítelkyně
a kdo ví, kde ještě?
Netrvalo to dlouho a začaly se nám vraceti.
Přišly vždy s velkou radostí a kdyby byly
mohly vyprávěti, věřím, že by byly povídaly
o mnohé laskavé ruce, která je plnila,
darujíc šart svůj, třeba malý, však tím
upřímnějši a požehnaný od toho, který
hledí k srdci a rozmnožiti může i tu malou
částečku v hojný užitek.
Vracívali se nám ti naši poslíčkové z prvu
často i třeba vícekráte do roka; vracívalo
se jich hodně. V poslední však době ztratily
snad cestu k nám. Či byly také válečným
rykem a hrůzami zastrašeny? Nebo myslí,
že snad pohrdáme jejich někdy malým
obsahem? Či, když už máme stálý byt ve
svém domě, že jich nepotřebujeme?
Ať jakákoliv příčina jejich opozdění, vzkazujeme
jim, že nám vždycky budou vítány.
Neboť nejen, že „Mateřský dům“ není ještě
cele náš, i v něm jsou potřeby mnohé a byly
veliké po celý čas války. A mají-li sestry
věnovati se práci jim svěřené bez starostí
a obav, jest jistě na místě, aby podepřeny
byly ruce jejich v potřebách hmotných.
Obnosy z pokladniček vybrané mohou býti
zaslány složním lístkem, prosíme jen o krátké
označení: „z pokladničky č…“ Kdo by si
přál střádanku novou, nechť se, prosím,
obrátí na „Správu České Diakonie“, Král.
Vinohrady, Komenského ul. 21 a my ji rády
zašleme nebo dodáme.
Zprávy České Diakonie, 1918
Redakčně kráceno
8