7. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

VII. ČÍSLO
ROČNÍK IV. PROSINEC 2020
VYŠŠÍ POLICEJNÍ ŠKOLA
A
STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLA
MINISTERSTVA VNITRA V PRAZE
MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
Vánoční
speciál
VÝHODY A NEVÝHODY
DISTANČNÍ VÝUKY
VÁNOČNÍ TRADICE
A RECEPTY

EDITORIAL
OBSAH:
„Korona nás nezastaví“
Letos poprvé vydáváme vánoční speciál a máme o to větší radost, že se
nám to podařilo i přes všechny překážky, omezení a nařízení. Žádné školní
a mimoškolní akce, nulová osobní setkání, on-line komunikace... V jednu
chvíli to vypadalo, že další číslo snad ani nevyjde. Máme ale kreativní
redaktory a milé učitele, kteří pomohli s nápady. Ve spolupráci s paní
učitelkou Šťastnou jsme dali dohromady novou rubriku „Máme šikovné
žáky“, ve které si přečtete rozhovory o zajímavých koníčcích a talentech
našich žáků. Zaměřili jsme se také na téma distanční výuky a běžného života
v období lockdownu.
Speciální vánoční číslo nabízí symbolických 24 stránek, a tak s
námi můžete odpočítávat poslední adventní dny, zpříjemněné
o články a recepty našich redaktorů.
Adéla Valentová, DiS.
šéfredaktorka školního časopisu
Ozvěny z Hrdlořez
ŠÉFREDAKTOR:
Valentová Adéla
4 DISTANČNÍ VÝUKA
6 - 15 ROZHOVORY - MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
6 PETR SEDLÁK, 3. A
7 ONDŘEJ BOSÁK, 3. B
8 BARBORA ŠINDELÁŘOVÁ, 3. B
9 ANDREA LAHNEROVÁ, 3. C
10 VERONIKA KONRÁDOVÁ, 3. C
11 LUKAS ERNST, 4. A
12 NATÁLIE HOUSKOVÁ, 4. B
13 KRISTÝNA TESAŘOVÁ, 4. B
14 FRANTIŠEK JANUŠKA, 4. C
15 RADEK HÖGER, 4. C
16 OBVYKLÉ DNY V NEOBVYKLÉ DOBĚ
17 JAK VYPADÁ MŮJ BĚŽNÝ DEN A V ČEM SE LIŠÍ OD TOHO VÍKENDOVÉHO?
18 SOKOLOVŠTÍ ŽÁCI BĚŽELI PRO ZDRAVÍ I CHARITU
20 PEČENÍ S TRADICÍ
22 PEČENÍ CUKROVÍ
22 RECEPT NA VÁNOČNÍ PERNÍČKY
23 HRDLOŘEZSKÉ HRÁTKY - KDO JE KDO?
7. číslo, ročník IV.
Vychází: prosinec 2020
Vydává: redakční rada Vyšší
policejní školy a Střední policejní
školy Ministerstva vnitra v Praze
REDAKCE PRAHA:
Bočková Tereza, Bušková Julie, Forman Šimon,
Chaloupková Valérie, Konrádová Veronika,
Kratochvílová Linda, Pompurová Veronika, Skotnyk
Nazar, Staňková Kamila, Šindelářová Barbora,
Šolcová Eliška, Tichá Petra
redakce@skolamv.cz
+420 974 845 334
Publikování nebo šíření
jakéhokoli obsahu z časopisu bez
písemného souhlasu redakční
rady časopisu je zakázáno.
REDAKCE SOKOLOV:
Vlček Dominik, Čonková Dominika, Stoklasová
Barbora
GRAFIKA:
Valentová Adéla
JAZYKOVÉ KOREKCE:
Šťastná Miroslava

DISTANČNÍ VÝUKA
Již od října je naše škola opět v režimu distančního vzdělávání. Je to pro všechny
náročné období. Učitelé, ale i žáci si opět zvykají na nové výukové metody a delší
čas strávený využíváním všech možných technických prostředků. Učitelé se snaží
náš pobyt doma i nějak „okořenit“ s tím, že přicházejí s novými nápady k výuce,
a abychom se toho naučili co nejvíce, i když se to s klasickou výukou a výkladem
nedá srovnávat. Myslím si, že i ti, kteří na školu nadávali, by se tam nejraději vrátili.
Všem nám chybí osobní a bezprostřední kontakt jak s učiteli, tak i se spolužáky.
Budeme všichni doufat, že se brzy zase shledáme ve školních lavicích naší školy a
pokud možno i bez roušek.
Tichá Petra, 3. A
Druhá vlna přišla a opět nás uvítala za našimi monitory či mobilními telefony,
pomalu jsme více doma než ve škole. Ovšem druhou vlnou se distanční výuka
zlepšila a všichni včetně učitelů už víme, jak na to, a tak si pojďme říct, co je na tom
dobrého a co špatného.
Konrádová Veronika, 3.C
Výhody a nevýhody distančního vzdělávání očima našich žáků-redaktorů
VÝHODY
+ větší samostatnost při učení
+ možnost si přispat
+ více času na své koníčky
+ více času s našimi rodinami
+ menší počet testů a zkoušení
+ učitelé jsou tolerantnější
+ kratší rozrvh
+ není nutné dojíždět/být na intru
NEVÝHODY
- dopisování sešitů (při online
hodinách to nejde stíhat)
- nižší soustředěnost
- těžší komunikace s učiteli
- pokud selže internet, není možnost
se k výuce připojit
- chybí kontakt s učiteli i spolužáky
- starání se o mladší sourozence
- větší počet domácích úkolů a
samostudia, přehlcenost písemnými
úkoly
- menší motivace k učení

MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
Nová rubrika, ve které žáci-redaktoři zpovídají své spolužáky. V tomto čísle se redakce
zaměřila na žáky ze 3. a 4. ročníku.
PETR SEDLÁK, 3. A
Veslování mi přijde jako neobvyklý, ale zajímavý sport. Co a jak tě k němu přivedlo?
K veslování mě přivedla moje bývalá slečna, která veslovala již několik let. Mně se tento sport vždy
líbil, ale nakonec jsem se k němu dostal, až když jsme
se spolu rozešli.
Jak dlouho už vesluješ?
Od května 2020.
Kdy si myslíš, že je nejlepší s veslováním začít?
Osobně si myslím, že s veslováním je nejlepší začít,
když člověk nastupuje na základní školu. Ale je dobré,
když i mladší děti přijdou, podívají se na tréninky,
zažijí si techniku a začnou se veslování věnovat tělem i duší. Po zápisu a všech nezbytných dokumentech
jsem byl poprvé na cvičné veslařské lodi a na prvním tréninku jsem uvesloval již 8 km, což není zrovna
málo, a všichni byli překvapeni mým nečekaným výkonem. Tímto jsem se na loděnici nesmazatelně
zapsal.
Byl jsi na nějakých soutěžích? Jestli ano, jak jsi dopadl? Jestli ne, připravuješ se na nějakou?
Na soutěžích jsem byl fyzicky, ale zatím jsem se žádné nezúčastnil. Situace je složitá i vzhledem ke
koronavirovým opatřením. Připravujeme se s mým háčkem-parťákem perně a velice důkladně, každý
den se trénuje tak 3–5 hodin, samozřejmě teď je to zase o něco složitější, protože nastal lockdown. Tudíž
je loděnice uzavřena a naše lodě s ní. Příprava na závody se přesunuje do našich domů, zahrad, každý
po svém. Připravujeme se na Mistrovství ČR ve veslování. V průběhu roku je vypsáno mnoho soutěží
nejen domácích, ale i zahraničních, zejména zahraničních regat, na které se chystáme celoročně, i když
nám to ne vždy vyjde, jednak ze zdravotních nebo rodinných důvodů.
Je to poměrně náročný sport. Jak vzpomínáš na své začátky s trénováním?
Ano, s tím na 100 % souhlasím, opravdu tomu tak je. Já na své začátky kolem veslování vzpomínám
velmi hezky. Sice jsem se napoprvé hodně bál a
musel jsem předložit mnoho dokumentů, jak jsem již
zmiňoval, které po mně byly požadovány jak klubem,
tak i Českým veslařským svazem a které také dokládají
můj zdravotní stav. Mým cílem bylo se konečně dostat
na loď. Skif je závodní sportovní loď zkonstruovaná
pro rychlostní závody ve veslování jednotlivců. Z
tohoto důvodu je tento typ veslařské lodě opatřen vždy
párem vesel. Přesně na této lodi s názvem Kalliopé
jsem okusil skutečné proudy řeky Labe. Jakmile jsem
se úspěšně nalodil na skif pomocí dřepu na jedné noze,
kluci mě začali odstrkovat do bezpečné vzdálenosti od
plat pomocí vedení vesla, které zatím nebylo ve vodě. Hned na začátku po pár metrech
jsem se s celou lodí převrátil, jelikož jsem držel špatně vesla, a cvaknul jsem se, proud mě
začal unášet, ale kluci mě naštěstí zachránili.
Než jsi začal s veslováním, hledal jsi se i v nějakých jiných sportech?
Tuto otázku bych zodpověděl tak, že jsem nikdy neměl dostatek času, co se týká mých koníčků. Ale
sportování jsem odmala zbožňoval. Na základní škole jsem hrál florbal ve školním přeboru, rád běžkuju
a jezdím na kole. Ale veslování není jen tak jednostranně zaměřený sport. Je to hlavně o výdrži a vůli
vydržet. Také o síle a odhodlání tento bolestivý sport nadále provozovat. Je to komplexní sportovně
posilovací zatížení těla, které jako správný veslař musíš vydržet. Veslař musí být všestranně pohybově
nadaný. Jsou zde potřeba běžecké, motorické a mnoho dalších rychlostních dovedností. Při tomto
sportu je kladena zátěž na celé tělo rovnoměrně. Nehledal jsem se v jiných sportech, našel jsem se ve
veslování, které obsahuje prakticky všechny složky sportování jako takového. Veslování je životní styl!
Vzhledem k tomu, že jsi na policejní škole, tak se už typicky zeptám, zdali plánuješ dát se k policii.
Povím to následovně. Mám v rodině hned několik příslušníků ozbrojených sil, tudíž mám velké
předpoklady pokračovat v tomto okruhu zaměstnání a do budoucna se touto prací i živit. V plánu
mám určitě k policii nastoupit. Po dostudování SPŠ bych rád pokračoval magisterským studiem na
Policejní akademii v Praze, následně studiem Univerzity obrany v Brně. Nyní se chystám na praxi, v
jejímž rámci budu hrát u Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Mimo jiné hraju v Podnikovém dechovém
orchestru ŠKODA AUTO Mladá Boleslav.
ONDŘEJ BOSÁK, 3. B
V prvním ročníku se nám představil jako „Ondřej z Ondřejova“.
V dnešních dnech už třeťák a náš spolužák je velmi úspěšný v
karate.
První otázkou bych se chtěla zaměřit na vzájemné soužití s tvojí
mamkou a zároveň zdejší učitelkou Kristinou Bosákovou. Jak
vnímáš to, že je tvojí učitelkou?
Moje máma se ke mně chová stejně jako k ostatním spolužákům
a při výuce nijak nezvýhodňuje. Někteří „bystří“ spolužáci na
to, že jsem její syn, přišli až na čtvrté hodině tělocviku, což je
přibližně 14 dní.
Co nějaká vtipná příhoda s ní?
Minulý rok, když jsem boxoval v úpolovně zde ve škole, přišla
za mnou máma a řekla: „Přestaň mlátit do pytle, ať se neunavíš,
za chvíli máš další trénink.“ Já odpověděl: „Jojo,“ a tak máma
odešla a já vesele trénoval dál. Po deseti minutách se opět
vrátila a začala mi nakazovat, abych s tréninkem skončil. Já
odpověděl: „Jojo,“ máma tedy odešla a já stále trénoval. Když
už přišla po třetí se stejnou větou, už jsem to nevydržel, popadl jsem tu černovlasou učitelku a před
žáky jsem ji přemístil do druhé tělocvičny a zavřel za ní dveře, aby mě už nerušila. Všichni včetně
mamky to vzali s humorem a já mohl konečně v klidu dokončit svůj trénink. No a to je asi konec celé
historky.
A teď ke sportu. Jaké jsou tvoje největší úspěchy? Čeho si vážíš nejvíc?
Moje největší sportovní úspěchy jsou asi dvě zlaté medaile z ME karate JKA a ESKA. Ale
nejvíce si vážím 3. místa ze světové ligy juniorů, které mě posunulo v celosvětovém žebříčku
na 63. místo v nejprestižnější organizaci karate WKF (World Karate Federation).
Tichá Petra, 3. A

Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Láká tě práce u policie nebo tě to táhne jinam?
Tak asi kromě dalších sportovních úspěchů je můj cíl samozřejmě dostudovat tuto školu a dále bych se
chtěl dostat na fakultu tělesné výchovy a sportu a stát se prestižním trenérem, ať už v karate, kondiční
přípravě, sebeobraně nebo dalších jiných sportech. A co se týká policie, tak jedna z věcí, která by mě
bavila a nad kterou také přemýšlím, je být výcvikářem a připravovat policisty z hlediska sebeobrany a
fyzické kondice před jejich službou. Ale uvidím, jak se vše bude ještě vyvíjet a kde nakonec skončím.
Přejeme ti tedy mnoho dalších úspěchů a hodně štěstí do budoucna.
BARBORA ŠINDELÁŘOVÁ, 3. B
Mohla bys představit, na jaký hudební nástroj hraješ? Protože já sice nejsem hudební znalec, ale připomíná
mi to klarinet.
Klarinet to není, ale nemá od toho daleko. Tohle je sopránový saxofon, ale většina lidí si ho plete právě
s klarinetem.
Jak dlouho na saxofon hraješ? Věnovala ses muzice už od malička?
Hraju už od svých 10 let, takže osmým rokem. Už ve školce jsem
se učila na zobcovou flétnu. V první třídě jsem začala chodit do
základní umělecké školy – začínala jsem na zobcovou flétnu, pak
jsem k ní přidala akordeon a nakonec jsem skončila u saxofonu.
Hraješ sama, nebo máš nějakou kapelu?
Obojí. V ZUŠce máme saxofonový kvartet SAXY BABY, který
vznikl v roce 2014; jsem v něm už od samého začátku, tudíž
nejstarší člen. Sólové hře se také věnuju, na rovinu ale říkám, že
kvarteto je pro mě vším.
A co soutěže? Slyšel jsem, že jste úspěšní.
Za našich šest let působení kvarteto
obsadilo celkem devět vítězství, mezi
která patří dvakrát 1. místo na krajské
soutěži dechových nástrojů, dvakrát 1.
místo na celostátní soutěži dechových
nástrojů, třikrát jsme zvítězili na
Dřevohraní v Litvínově a dvakrát jsme
vyhráli ve Vidnavě v soutěži Karel
Ditters z Dittersdorfu a hudební klasicismus. Velké díky patří naší učitelce
Simoně Hučíkové, která mě učí už osm let a zároveň vede naše kvarteto. Není
to ale jen o soutěžích, máme za sebou i důležité vernisáže a koncerty.
Šolcová Eliška, 3. B
Plánuješ věnovat se hudbě i v budoucnu, nebo budeš u policie?
V prváku jsem si říkala, že půjdu k policii. Ovšem moje láska k hudbě se projevila až později. Teď vím,
že bych chtěla vystudovat ještě konzervatoř a hudbě se věnovat i v budoucnu, například učit děti právě
v ZUŠ.
ANDREA LAHNEROVÁ, 3. C
Veslaři, kajakáři nebo kanoisté?
V první řadě si vyjasníme, co vlastně dělám. Rozhodně ne veslování!
My jsme rychlostní kajakáři a kanoisté. Jezdíme na stojatých nebo
mírně tekoucích vodách. Nejsme ani vodní slalomáři! Kanoisté
mají kánoe, na kterých se klečí a kajakáři jako já sedí. Cílem
závodu je pak projet určitou dráhu v co nejrychlejším čase. Naše
tratě jsou od nejkratších 200 m, 500 m a 1 km až po ty nejdelší
5km, následuje maratón.
Jak ses dostala ke kanoistice?
Jako malá jsem bývala často nemocná, měla jsem velmi špatný
imunitní systém, a tak nám naši rodinní přátelé doporučili, abych
zlepšila svou fyzičku nějakým sportem, a jejich děti zrovna dělaly
rychlostní kanoistiku.
Jak dlouho se tímto sportem zabýváš?
Začala jsem jako malá, myslím si, že v 8 letech. Před rokem jsem přestala jezdit závodně, hlavně kvůli
časové náročnosti a drobným neshodám. V tuto chvíli stále jezdím, ale jen rekreačně a pomáhám
trénovat mladší závodníky a tímto jim předávám své zkušenosti.
Máš nějaké úspěchy z reprezentace České republiky?
Přímo do reprezentace jsem se nikdy nedostala, i když jsem s touto skupinou trénovala. Ale za to
mám určitě několik výher v mistrovství ČR, kterých se zúčastnili i slovenští závodníci. Dále jsem se
zúčastnila mezinárodní regaty v německém Hofu, kde jsme na kajaku ve dvou obsadili druhé místo,
na kajaku ve čtyřech jsme získali zlato a první místo jsme též obsadili ve štafetovém závodě. Nejedná
se o zvláště velký závod, ale je tam příjemná atmosféra.
Co musím udělat proto, abych se i já dostala ke kanoistice?
Hlavním a asi i největším požadavkem je umět plavat, jelikož rychlostní kajak či kánoe jsou velmi
vratké a lehce se může stát, že se převrátí, když zrovna neudržíte stabilitu. Pak už jen stačí chodit na
tréninky, časově podle toho, na jaké úrovni v tomto sportu chcete být. Navíc nejde jen o to den co den
pilovat techniku, ale také o zvyšování fyzičky, a to posilováním, plaváním nebo třeba běžkami. Veškeré
vybavení vám většinou půjčí loděnice, a tím je kajak a pro mladší vesta a pádlo.
Myslím si, že nám toho Andrea
řekla opravdu hodně a teď je řada na
vás, jestli vás sport zaujal či nikoli,
ale mě osobně ano. Už jen stačí
pro to něco udělat. Nezapomeňte,
že i vy se tímto sportem můžete
zabývat.
Konrádová Veronika, 3. C
Skotnyk Nazar, 3. B

VERONIKA KONRÁDOVÁ, 3. C
Připravila jsem si pro vás rozhovor s jednou z našich redaktorek – Veronikou Konrádovou z 3. C, která
do naší rubriky „Máme šikovné žáky“ zcela určitě patří.
Prozraď mi něco o sobě. Čemu se věnuješ a co
máš ráda?
Jsem žákyní třetího ročníku, v redakci jsem
na volné noze a toto můžu říct i o svém životě.
Ráda cestuji a v budoucnu plánuji projet celý
svět. Mám ráda i naši Českou republiku, a tak v
tomto koronavirovém období cestuji po skalách
a zajímavých památkách, čtu knihy, ráda pracuji
na svých znalostech prostřednictvím certifikátů,
které následně získám. Mám dále ráda svůj klid,
který většinou prožívám jen s přáteli nebo jízdou
na kole. Také úplně miluji zvířata a troufám si
říct, že bych za ně někdy i vyměnila své lidské
přátele.
Jak ses dostala k redakci a jak dlouho už se této činnosti věnuješ?
Do redakce jsem se dostala čistou náhodou na doporučení spolužáka. Byla jsem tehdy v prvním ročníku
a řekla jsem si, proč ne, zní to zajímavě. Neváhala jsem a šla jsem se ozvat tehdejšímu šéfredaktorovi.
Ten mě rád přijal a mohla jsem hned začít. V redakci jsem doteď, musím říct, že mě to opravdu baví.
Tímto bych chtěla říct, že můžete do redakce i vy, rádi vás tam uvítáme.
Jaká je pro tebe práce v redakci? Co tě baví a co třeba
vyloženě nesnášíš?
Je složité popsat, jaké to pro mě opravdu je. Řekla bych
určitě, že mě to baví. Každý může přijít se svým nápadem
a zrealizovat ho. V rámci redakce jsem se dostala i na
místa, kam bych se obvykle nepodívala. Jsem ráda i za
každý společně strávený čas v Kryštofových Hamrech
s naším celým redakčním týmem, kde se vždy o něco
víc opět poznáme. A co nesnáším? Není opravdu nic, co
bych nesnášela, ba naopak. Můžu říct, že každý čtenář
našeho časopisu ví o dění ve škole, protože redaktorům
nic neunikne.
Preferuješ samostatnou práci, nebo spíše týmovou?
Záleží, na čem zrovna dělám a jestli to vyžaduje
samostatnou práci, nebo tedy týmovou. Teď většinou
pracuji sama, ale to jen kvůli tomu, že se společně všichni
nemůžeme sejít a projednat své nápady. Nejsem ale proti týmové práci, přijde mi lepší, když se sejde
více nápadů, článek pak vypadá úplně jinak, než kdybych ho psala sama. Ale nejlepší týmová práce je
ta manuální, když se všichni sejdeme například u voleb žáka roku, vždy se tam nasmějeme.
jsem se podívat na dění venku a tam se zrovna konala ukázka zásahu mezi demonstranty. Ovšem
demonstranti chyběli, a tak nezbývalo než se převléknout a jít bojovat za práva dělníků. Ale kdo za
nimi půjde, aby se nechal dát k zemi? My holky se držely stranou a kluci se do toho vrhli. V tu chvíli mě
to opravdu hodně rozesmálo. Dalším mým zážitkem bylo hraní společenské hry Activity. Sešli jsme
se všichni včetně dospělých a byli jsme si rovni, a to bylo to nejlepší. Když jsme se rozdělili do týmů,
kreslili jsme obrázky a druzí hádali, nebo jsme dělali pantomimu. Někdy to bylo opravdu zábavné
pozorovat, jak se jeden snaží a druzí vůbec nechápou, o co se jedná.
LUKAS ERNST, 4. A
„Umí nejen dobře plavat, ale i řešit matematické úlohy.“
Jednou do roka vypukne válka mozků v matematické logické
olympiádě. A jako každý rok, tak ani tento nebyl výjimkou, ale
tentokrát distančně. Do krajského kola postoupil Lukas Ernst z 4.
A, proto jsem se ho zeptala na pár otázek.
Stačila ti výuka ve škole, nebo ses musel připravovat i jinak?
Na soutěže z matematiky jsem se nijak nemusel připravovat, jelikož
se skládají hlavně z logických úloh, a na to se nijak nepřipravíš.
K čemu bys přirovnal logickou matematickou olympiádu, bylo to pro
tebe těžké?
Olympiáda z matematiky se skládá většinou ze slovních úloh a
nejtěžší je tedy přijít na postup řešení (vlastní výpočet bývá zvykem
jednodušší). Většinu příkladů vyřeším rychle, ale byly i příklady, na
které jsem nepřišel.
Jaké jsou tvé úspěchy?
Tento rok jsem se umístil na 13. místě v krajském kole logické olympiády. V druhém ročníku jsem
skončil na 3. místě v celostátní matematické soutěži pro žáky SOŠ a dále jsem se jednou umístil na
3. místě celostátní soutěže Matematický klokan. Mohu říct, že jsem snad vyhrál všechny soutěže z
matematiky až na piškvorky, ale to si myslím, že do matematiky nepatří.
Reprezentuješ školu i jinak?
Školu reprezentuji dále v plavání.
Staňková Kamila, 3. C
Tímto rozhovorem bych chtěla říct, že i vy si můžete zasoutěžit, začít trénovat můžete už dnes na
předchozích ročnících, i když tu máme opravdu velkou konkurenci.
Konrádová Veronika, 3. C
Máš nějaké zážitky nebo perličky, o které by ses chtěla se mnou a čtenáři podělit?
Určitě mám, a to jak jsem na den otevřených dveří jako redaktorka byla v sukni a košili, šla

NATÁLIE HOUSKOVÁ, 4. B
Jak a kdy jsi s překážkovými běhy začala?
První opravdový překážkový závod jsem si zkusila na podzim v roce 2018, kdy mě přemluvila jedna
kamarádka. Neměla jsem moc tušení, o co jde, ale řekla jsem si, proč to nezkusit. Moje neznalost a
nepřipravenost se hned projevila. Ze všeho jsem padala jako hruška, ale celý koncept mě zaujal, tak
jsem se o tento sport více zajímala. Na začátku roku 2019 jsem začala chodit na tréninky do naší
tréninkové skupiny Gladiators.
Co považuješ ty za svůj největší úspěch?
Za úspěch považuji každý závod, který ve zdraví dokončím. Samozřejmě, že chci dosáhnout
co nejlepšího umístění, ale jak již z názvu vyplývá, jedná se o PŘEKÁŽKOVÉ závody, proto jsem
nejvíce spokojená, když úspěšně zdolám co nejvíce
(ideálně všechny) překážky bez trestu. Co se týče
výkonů, tak za své krátké působení v tomto sportu
za své největší úspěchy považuji trojnásobnou
kvalifikaci na mistrovství Evropy, několik vítězství
v sérii Gladiator Race, Gladiator Challenge na
domácí půdě v Kralupech nad Vltavou a pár dalších
pódiových umístění, nejčastěji v individuální
kategorii. Často v těchto kategoriích patřím k těm
nejmladším, jelikož většina bývá 18-25/30 apod.,
čili úspěch mezi takovými závodnicemi vždy potěší.
Co ti daly překážkové běhy do života (mimo ten
sport)?
Jednoznačně mě to psychicky zocelilo. Protože nikdy si nevyberete prostředí, počasí ani podmínky, za
jakých budete závodit. Prostě buď chcete, nebo ne. Dále mě tento sport naučil věci jen tak nevzdávat,
nepoddávat se negativním vlivům a okolnostem. Mimo jiné zesílil mou vůli pracovat. Další věc, za
kterou jsem vděčná, je velké množství nových lidí, kteří přibyli v mém životě. Ať už jako známí, přátelé,
či se mi nějakým způsobem zapsali do života. Tento sport mi dává především nekonečnou touhu se
zlepšovat a posouvat své limity.
Máš nějaký sen či cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?
Jaký?
Jednoznačně zazávodit si po boku těch nejlepších.
A ve snech se s nimi postavit na stupně vítězů.
Ne tím způsobem, abych si řekla, že jsem s nimi
závodila, ale abych si s čistým svědomím mohla
říct, že jsem byla schopná jim konkurovat. K
tomu ale vede ještě hodně dlouhá a trnitá cesta, na
níž mě čeká hodně pádů a neúspěchů, ale jak již
bylo řečeno, všechny tyhle věci člověka posunou
kupředu, jen to nevzdat!
Co bys vzkázala někomu, kdo chce s PB začít, ale má strach, nebo neví jak?
Pokud máte rádi sport a jste tak trošku šílení, jděte do toho! Pokud vás to opravdu chytne,
tak věřte, že je skvělé sledovat tu cestu, jakou jste ušli. Říct si: „Jo, dal jsem to!“ Postupem
času se vaše cíle a nároky budou zvyšovat, a právě to vás přinutí trénovat a pořádně makat. A
nebojte, většina závodů je koncipována pro všechny typy lidí, kteří se přihlásí, takže nemějte strach, že
byste to nezvládli. Samozřejmě, že vám vše nemusí jít hned, ale o tom to přece je. Kdyby to bylo lehké,
byla by to nuda. Ostatně asi dva závody jsem absolvovala se svými spolužačkami a vedly si skvěle!
Takže se nebojte a pojďte do toho, závodů tohoto typu je čím dál víc a vybere si každý, jen se nebát
udělat první krok.
Pecoldová Michaela, 4. A
KRISTÝNA TESAŘOVÁ, 4. B
V kolika letech a jak ses ke karate dostala? Proč jsi s ním
začala?
Ke karate jsem se dostala v 6 letech, když jsem ve
škole byla moc hyperaktivní a rodiče nevěděli, jak mě
zklidnit, tak mě přihlásili do oddílu karate v Kadani.
Takže prvotní důvod byl, abych si tu hyperaktivitu užila
na tréninku a byla mi k něčemu dobrá.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Pro každého znamená úspěch něco jiného. Samozřejmě
v závodním směru jsou to výsledky ze závodů, kterých si nesmírně vážím, protože tolik práce a času,
co za nimi stojí, už moc lidí nevidí. Můj nejlepší úspěch je nejspíš 4. místo na mistrovství světa v Irsku.
Ale co se týče čistě karate a ne závodní formy, největším úspěchem je, když dostanete možnost trénovat
děti a rozvíjet je. Kolikrát jsem v nich uviděla sama sebe a můžu říct, že je to něco nepopsatelného.
Černý pás, který jsem si před rokem udělala, mi samozřejmě radost dělá neustále.
Máš nějaký sen či cíl, čeho bys chtěla v rámci karate dosáhnout?
Sny se mi tak pomalu, ale jistě plní. Jak už jsem zmiňovala, mám
na starosti pár malých, kteří u nás trénují, a můj sen je, všechny
tyto prcky vytrénovat na sportovní formu, aby se účastnili závodů,
ale hlavně, aby k nám chodili rádi a bavilo je to. Do budoucna
bych si určitě chtěla založit vlastní dojo (klub) a být rozhodčí na
velkých mezinárodních závodech.
Co ti karate přineslo do života (mimo dovedností toho sportu)?
Karate mě v celkovém ohledu naučilo respektovat druhého či
spolupracovat. Ne vše zvládnete vždy sám a někdy jsou dva lepší
než jeden. Ale hlavně respekt.
Kdybys mohla vzkázat něco někomu, kdo chce s karate začít, co by
to bylo?
Ať jdou určitě do toho. Když se stanete členem týmu, nikdy na
nic nejste sám. Je to skvělá atletická příprava a pocity štěstí, které
přichází po tvrdé dřině… To je něco úžasného! Samozřejmě je
karate pořád bojový sport, takže se naučíte ovládat své emoce a
bránit se.
Pecoldová Michaela, 4. A

FRANTIŠEK JANUŠKA, 4. C
Na jaké pozici hraješ?
Hraju na pozici středního útočníka.
Za jaký tým momentálně hraješ?
Momentálně za HK Kralupy nad Vltavou.
Jakých úspěchů jste dosáhli?
Minulý rok jsme vyhráli Extraligu juniorů skupiny
„Západ“ a dostali se do čtvrtfinále, bohužel sezónu
předčasně ukončil covid-19.
Jaký je tvůj nejoblíbenější hokejový klub a proč?
Můj nejoblíbenější hokejový klub je americký Boston
Bruins. Hrají v něm moji oblíbení hráči a je tam už
několik let výrazná československá kolonie.
Biješ se často v hokeji?
Občas se člověk nachomýtne k bitce, ani neví jak, ale že bych šarvátky vyloženě vyhledával, to ne.
Je obtížné udržet si formu během doby koronaviru?
Určitě ano, hlavně kvůli tomu, že netrénujeme na ledě. Když člověk není na ledě třeba měsíc, tak se to
opravdu ničím nahradit nedá.
Je v hokeji velká korupce?
Určitě si nedělám iluze, že žádná není. Tam, kde se věci tolik
nekontrolují, tak věřím, že se nějaká korupce vyskytuje.
Jsou peníze nebo jméno upřednostňovány před skutečným
talentem?
Bohužel situace je taková, že peníze nebo tatínkova moc jsou
často upřednostňovány před ostatním. Na druhou stranu,
pokud opravdu máte talent a správně pracujete, tak se křivdy
nedočkáte.
RADEK HÖGER, 4. C
Co tě přivedlo k tomu dělat rozhodčího?
V 16 letech jsem skončil s hokejem,
po nějaké době mi ale začal chybět. V
tu dobu byl přítelem mamky Michal
Škrobák, rozhodčí 1. ligy, který mě k tomu jaksi dostal, říkal,
ať to zkusím, že je to taková nejlepší cesta, jak se k hokeji
zpátky vrátit, a ještě si něco málo vydělám.
Měl jsi už nějaký konflikt s divákem/hráčem?
Samozřejmě, pískám už přes 2 roky a nějaké konflikty jak s
diváky, tak s hráči tam byly, ale zatím to naštěstí nebylo něco,
co bych nezvládl.
Nabízel ti někdo už nějaký úplatek?
Nikdo mi zatím úplatek nenabízel a doufám, že se to ani
nestane.
Jaké soutěže pískáš?
Tak jako každý, kdo začal pískat, musel nějak začít. Já začal pískat malé děti a postupně jsem se
dopracoval až do ligy juniorů. Pískal jsem také přátelské utkání 2. ligy, ke kterému jsem se dostal
úplně náhodou. Protože jsem měl před 2. ligou zápas a po mě měl pískat Michal, tak jsem se rozhodl,
že zůstanu a budu se dívat na něho, abych něco pochytil a zlepšil se. Jenže kolega, který měl pískat
s Michalem, nedorazil a já, jelikož jsem byl jediný, který tam měl věci, protože jsem měl předtím
ten zápas, tak jsem to vzal za něho. Musím říct, že jsem rád, protože to byla pro mě opravdu velká
zkušenost a zatím to byla nejvyšší soutěž, co jsem pískal.
Derflerová Veronika, 4. C, jako host
Brož Tomáš, 4. C, jako host

OBVYKLÉ DNY V NEOBVYKLÉ DOBĚ
Ještě loni v tuto dobu si nikdo z nás ani na nejmenší chvilku nemyslel, že něco z dalekého Wu-chanu
tolik ovlivní životy nás všech. Stalo se a my všichni jsme se museli přizpůsobit.
Distanční výuka pro mě a myslím, že i pro mnoho mých
spolužáků a vrstevníků, byla něco nepředstavitelného.
Jako dnes si pamatuju, jak jsme z informace, že se zavírají
všechny školy, byli docela v šoku a já osobně měla dost
smíšené pocity. Se dny strávenými doma místo ve škole
to mám ale jasné, určitě škola. Jsem typ člověka, který
potřebuje ke studiu a vzdělání pevný řád, ráno vstát, jít na
snídani a do školy, kde sedím společně se svými kamarády
a spolužáky. Doma jsem si místo ledabylého přístupu
chtěla dát také nějaký pevný řád, ale jak je obecně o lidech
známo, když
nemusíme, tak
to neuděláme
a máme radši pohodlí. Takže se každý večer podívám do
kalendáře v Teams, abych zjistila, v kolik to mám vlastně
vstávat, a nastavím si budíka 5 minut předem, myslím, že
určitě nejsem jediná. Co se konkrétně distanční výuky týče, z
té jsem měla strach, ale systém učení a přístupu se změnil jak
ze strany učitelů, tak nás žáků, takže mi tedy v rámci možností
vyhovuje, i když upřednostňuji výuku prezenční. Určitě také
bylo důležité to, že už to bylo podruhé a nebyla to úplně nová
situace. Volnočasové aktivity přizpůsobuji podle počasí a
nálady. Ať už to jsou výlety do přírody s kamarády, venčení
psa, příležitostné vaření nebo sportování. V tom jsem měla
inspiraci díky našemu učiteli kpt. Mgr. Luciánovi Baltaretu,
který nám vymyslel
klikovací a běhací
challenge, ve které jsme
se mohli pomocí aplikace
překonávat, triumfovat a motivovat navzájem se spolužáky.
JAK VYPADÁ MŮJ BĚŽNÝ VŠEDNÍ DEN A
V ČEM SE LIŠÍ OD TOHO VÍKENDOVÉHO?
Snažím se o to, aby můj všední den byl pokaždé trochu jiný. Většinou obměňuji jen drobnosti, jako je
snídaně a denní procházka či film, ale samotnou kostru už měnit nemohu, a tou je distanční výuka a
dělání úkolů do školy. Aspoň že máme každý den jiný úkol.
Ráno vždy vstanu o hodinu dřív, máma ráno odjíždí do práce a já
mám ráda čistou domácnost, tak uklidím. Jenže to už je čas sednout si
k počítači a poslouchat, nejlépe s šálkem dobrého čaje. Musím ale říct,
že je náročné vnímat šest hodin v kuse, ale to je stejné jako ve škole a
my žáci to dobře známe. Avšak co je na tom nejlepší? Nemusím hledat
oblečení ve skříni, stačí pyžamo, co právě mám na sobě. Půl dne je pryč,
a když už jsem u počítače, tak si obvykle udělám i úkoly a připravuji
se na testy. Pak už mám čas jen pro sebe. Obvykle si pustím nějaký
film, abych přišla na jiné myšlenky, dnes to byla Lucy. Ráda koukám
na sci-fi, ale mrzí mě, když zrovna nenajdu žádný film, který jsem ještě
neviděla. Pak už mi z toho dne moc nezbývá nebo spíše se pomalu už
stmívá, a tak využiji každou chvíli venku třeba s mým pejskem, nebo
jdu cvičit ven s bratrem či
jsem s přáteli. Když mám
více volného času, tak i
ráda zajedu někam dál na
výlet, než je Mělník, ale to
spíše o víkendu. Blíží se i
Vánoce, takže se tu doma
šíří vánoční nálada, a to hlavně pečením cukroví, abych
mohla opět přibrat na váze. Je tu konec dne a já už znovu
sedám k počítači a ráda si rozšiřuji své dosavadní znalosti.
A když už nemám sílu na to se ani hnout, tak se jdu uložit
do postele a usínám u dobré knížky, teď čtu knihu Vesmírné
blues a mohu jen doporučit. Zajisté mám i hygienickou rutinu, ale to tu nemusím psát, však to znáte.
Myslím si, že všední dny, které prožíváme, budou opravdu podobné s těmi vašimi, nebo ne?
Konrádová Veronika, 3. C
Kratochvílová Linda, 2. B

SOKOLOVŠTÍ ŽÁCI BĚŽELI PRO ZDRAVÍ I
PRO CHARITU
Žáci tříd 1. D a 1. E společným během podpořili tradiční charitativní projekt.
Do 12. ročníku Františkolázeňské 24hodinovky se letos zapojili i žáci naší školy. Třídní učitelky
Pavlína Čábelková a Kateřina Jurcsiková, s nadšením sobě vlastním, oslovily své žáky a setkaly
se s nečekaným zájmem.
O co vlastně v běhu Františkolázeňské 24hodinovky jde? Především o to, že pohybovou aktivitou
lze pomoci tam, kde je to potřeba. Výtěžek akce s mnohaletou tradicí je poskytován na podporu
služeb Hospice sv. Jiří v Chebu, část peněz bývá věnována také
na další, konkrétní charitativní účely. Peníze jsou od účastníků
vybrány jako startovné.
Akce se uskutečnila o víkendu 14. listopadu, tedy v období, kdy
všude panovala přísná protikoronová opatření. Ptáte se, jak v
takové době mohlo společně běžet větší množství lidí?
I s tím si letos museli pořadatelé poradit. Aby se běh mohl
uskutečnit, nechali výběr trasy, počet kilometrů i způsob,
jakým trasu absolvují, zcela na jednotlivých účastnících běhu.
Prostě na distanc. Startovné účastníci zaplatili online a každý běžel sám či ve dvojici. Vybaveni
mobilními telefony s GPS vyběhli v blízkosti svého bydliště a individuálně si odběhali různý
počet kilometrů. Proto také tento ročník dostal podtitul Home Run. Františkolázeňská
24hodinovka není jen během pro charitu, pořadatelé takto každoročně oslavují také výročí
sametové revoluce 1989.
Abychom se o zapojení našich učitelek a žáků dozvěděli více, vyzpovídali jsme paní učitelku
Čábelkovou.
Jak jste se o akci dozvěděla?
Ve Františkových Lázních žiji už několik let a každoročního „listopadového běhání“ velké
spousty nadšenců si nešlo nevšimnout. Tak jsem se před mnoha lety rozhodla, že prostě
vyběhnu také, zvlášť když je to pro dobrou věc.
Bylo složité získat zájem našich žáků?
Vůbec ne. Nadhodila jsem jen, jaké mě čekají plány
na víkend a že by bylo moc fajn, kdybychom to
zkusili jako kolektiv… Byla jsem mile překvapena,
že kromě zdravotně indisponovaných se ke mně
připojili téměř všichni oslovení.
Kolik žáků z naší školy se zapojilo?
Z 1. D běželo 19 žáků a z 1. E 3.
Jak vlastně „společný“ běh probíhal?
V sobotu 14. listopadu ráno jsme všichni vyběhli v místech
svého bydliště. Cestu jsme monitorovali selfíčky, kterými jsme
se vzájemně podporovali a zlepšovali si náladu. Fotili jsme vše
zajímavé, co nám přišlo do cesty. Zaznamenávali kilometry, trasy,
nahrávali si zvukové zprávy. Bylo to moc fajn.
Kolik kilometrů jste uběhli?
Celkem 309 km.
Jak velký je výtěžek za váš tým?
Společně se nám podařilo pro Hospic sv. Jiří v Chebu vybrat 3000
Kč.
Zajímal nás i pohled někoho z žáků. Oslovili jsme Kláru Odvárkovou
z 1. E, která běžela v blízkém okolí školy.
„Do Františkolázeňské 24hodinovky jsem se zapojila s velkým
nadšením a především s cílem
pomoci druhým. Určitě nejsem
typ člověka, který běhá denně 10 km. Vlastně jsem neběhala
vůbec, ale chtěla jsem sama sobě něco dokázat a tato akce mě
namotivovala k tomu, abych začala aktivně běhat. Vybrala
jsem si místo, které ráda navštěvuji již několik let. Běžela jsem
kolem zatopeného bývalého uhelného dolu Medard, který se
nachází poblíž Sokolova. Po rekultivaci je tam nyní krásná
příroda, jezero, příjemné písčité a kamenné cesty. Člověk
si tam může na chvíli pročistit hlavu a nechat se unášet
přírodou,“ prozradila Klára a odpověděla nám i na otázku,
zda ji při běhu někdo doprovázel: „Běžela jsem sama, protože to tak mám nejraději.“
Jak se běží netrénovanému člověku, odhodlanému pomoci nejen sobě, ale i druhým?
„Vyběhla jsem pomalu a vnímala přírodu kolem sebe. V půli cesty to bylo pro mě dost náročné,
vyčerpávající, ale nevzdávala jsem se. Chtěla jsem dokončit to, co jsem začala,“ popsala Klára
průběh charitativního běhu a dodala: „Dobíhala jsem poslední metry a na displeji mého telefonu
zářilo velkými číslicemi 13,8 kilometrů! Podařilo se mi oběhnout celé jezero Medard a s velkým
úsměvem jsem se vypravila domů. Jsem moc ráda,
že jsem mohla pomoci nejen sobě, ale i druhým.“
Oslovila i vás netradiční forma běhu? Zapojíte se
do běhu pro zdraví a charitu s námi? Pak můžete
tento článek vzít jako výzvu. Zatím se podívejte
na stránky samotného projektu, kde naleznete
podrobné informace: www.24beh.cz
Těšíme se na vás příští rok!
Sokolovská redakce

PEČENÍ S TRADICÍ
Vánočka patří k tradičním symbolům a pokrmům českých Vánoc. Její tvar připomíná Ježíška v
povijanu – ozdobný pás sloužící k převazu peřinky s kojencem. Věřilo se také, že křížové pletení
plní ochranářskou funkci a chrání před zlými silami lidi sedící u stolu. Dříve vánočku mohli
péct pouze pekaři, až od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených
vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Někde z ní o Štědrém večeru
dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Dávným zvykem také bylo
zapékání mince (nebo hrášku). Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdravý a bohatý po
celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.
Sami si ji můžete upéct, recept je jednoduchý. Já ho získala od své babičky.
Budete potřebovat:
500 g hladké mouky
100 g cukru
1 sáček vanilkového cukru
špetku soli
1 lžičku citrónové kůry
1 kostičku droždí (nebo sáček droždí sušeného)
100 g másla
2 žloutky
100 ml mléka
podle chuti můžete přidat: rozinky, loupané nasekané mandle, nasekané vlašské ořechy a na
ozdobu plátky mandlí
Postup:
1. Smícháme mouku, cukr, sůl a citronovou kůru v míse. Uděláme v nich menší důlek do
kterého rozdrobíme droždí, které posypeme vanilkovým cukrem.
2. Droždí pak zalijeme vlažným mlékem (nesmí být příliš horké, jinak by nevzešel kvásek) a
dáme kynout někam na teplé místo, mísu nesmíme zapomenout překrýt čistou utěrkou.
3. Když nám kvásek nabyde, přidáme rozpuštěné máslo (opět nesmí být příliš horké, těsto by
pak nenakynulo) a žloutky. A všechny ingredience smícháme v těsto, které se jen lehounce
lepí na strany mísy. Právě je čas na přidání ořechů a rozinek, popřípadě jednoho hrášku či
mince (minci pečlivě umyjte a vydezinfikujte), jestliže chcete dodržet tradici. Těsto necháme
na teplém místě (nejlepší je na zahřátém topení) vykynout asi 30 minut.
4. Vykynuté těsto rozdělíme na dvě jinak velké části, tak dvě třetiny ku jedné. Větší část
rozdělíme na 6 stejně velkých dílů, které vyválíme na stejně dlouhé válečky. Válečky spolu na
jedné straně spojíme a pleteme v podstatě jako klasický cop, vždy vezmeme jeden váleček,
který přes dva dáme do středu.
5. Část těsta, která nám zbyla, rozdělíme na tři válečky a upleteme klasický cop, který
položíme na cop ze šesti. Celou vánočku potřeme žloutkem (můžeme posypat i plátky
mandlí) a dáme péct na 180° zhruba na 30 minut.
Jsou-li v rodině svobodní, rozkrájejte vánočku na tolik kusů, kolik jich je. Pak přidělte každému
svobodnému muži a dívce jeden kousek, zavolejte domácího mazlíčka (tedy psa nebo kočku).
Čí kousek si vybere, ten jako první potká životní lásku.
Chaloupková Valérie, 2. B

PEČENÍ CUKROVÍ
Světýlka, svíčky, stromeček a cukroví, nedílná součást Vánoc, bez které se vánoční čas prostě
neobejde. Pro mě je pečení cukroví každoroční záležitost a zvyk Vánoc, protože miluji nádherně
provoněný dům po cukroví. Obvykle začínám péct na Mikuláše, pamatuji si již z dětství časy,
kdy nás doma navštívili čerti s Mikulášem a já odběhla od pečení cukroví pro sladkosti od
Mikuláše. Letos jsem poprvé zkusila péct pusinky podle receptu mé kamarádky, ráda se s vámi
o něj podělím.
HRDLOŘEZSKÉ HRÁTKY
KDO JE KDO?
I naši učitelé byli dětmi, tak schválně, které z nich poznáte.
Přiřaďte ke každé fotografii správné jméno dle nabídky.
POZOR! Dvě jména jsou navíc.
Ingredience:
110 g moučkového cukru
390 g cukr krupice
180 g bílků
Postup:
Bílky a cukr ušleháme ve vodní lázni na tuhý sníh. Když hmota drží
pevně tvar, vyjmeme z horké vody a vložíme do dřezu se studenou
vodou. Mírně prošleháme do vychladnutí. Zdobicím sáčkem se
zdobičkou poté tvoříme na plech libovolně velké pusinky. Sušíme v
horkovzdušné troubě na cca 90-100° C asi půl hodiny.
Šindelářová Barbora, 3. B
A
B
C
pplk. Ing. Tomáš Benda
plk. Mgr. Radek Marcín
kpt. Mgr. Jan Bělohlávek
1 2 3 4
D
E
F
pplk. JUDr. Vít Klapal
kpt. Mgr. Josef Dobsa
Mgr. Jan Venzara
RECEPT NA VÁNOČNÍ PERNÍČKY
Těsto:
1 kg hladké mouky
38,5 dkg cukr moučka
20 dkg medu
10 dkg másla
1 perníkové koření
1,5 lžičky sody
5 vajec
2 lžíce kakaa
Poleva:
bílek
cukr moučka
šťáva z citrónu
lžička solamylu
(Jestli jste tipovali správně, se dozvíte dole v řešení.)
Veselé Vánoce a šťastný Nový rok
přeje redakce školního časopisu Ozvěny z Hrdlořez
Bočková Tereza, 2. B
Řešení: 1-B, 2-C, 3-A,4-F

© Ozvěny z Hrdlořez 2020, všechna práva vyhrazena, bez souhlasu redakce přísný zákaz užívání zde zveřejněných materiálů.