7. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
Nová rubrika, ve které žáci-redaktoři zpovídají své spolužáky. V tomto čísle se redakce
zaměřila na žáky ze 3. a 4. ročníku.
PETR SEDLÁK, 3. A
Veslování mi přijde jako neobvyklý, ale zajímavý sport. Co a jak tě k němu přivedlo?
K veslování mě přivedla moje bývalá slečna, která veslovala již několik let. Mně se tento sport vždy
líbil, ale nakonec jsem se k němu dostal, až když jsme
se spolu rozešli.
Jak dlouho už vesluješ?
Od května 2020.
Kdy si myslíš, že je nejlepší s veslováním začít?
Osobně si myslím, že s veslováním je nejlepší začít,
když člověk nastupuje na základní školu. Ale je dobré,
když i mladší děti přijdou, podívají se na tréninky,
zažijí si techniku a začnou se veslování věnovat tělem i duší. Po zápisu a všech nezbytných dokumentech
jsem byl poprvé na cvičné veslařské lodi a na prvním tréninku jsem uvesloval již 8 km, což není zrovna
málo, a všichni byli překvapeni mým nečekaným výkonem. Tímto jsem se na loděnici nesmazatelně
zapsal.
Byl jsi na nějakých soutěžích? Jestli ano, jak jsi dopadl? Jestli ne, připravuješ se na nějakou?
Na soutěžích jsem byl fyzicky, ale zatím jsem se žádné nezúčastnil. Situace je složitá i vzhledem ke
koronavirovým opatřením. Připravujeme se s mým háčkem-parťákem perně a velice důkladně, každý
den se trénuje tak 3–5 hodin, samozřejmě teď je to zase o něco složitější, protože nastal lockdown. Tudíž
je loděnice uzavřena a naše lodě s ní. Příprava na závody se přesunuje do našich domů, zahrad, každý
po svém. Připravujeme se na Mistrovství ČR ve veslování. V průběhu roku je vypsáno mnoho soutěží
nejen domácích, ale i zahraničních, zejména zahraničních regat, na které se chystáme celoročně, i když
nám to ne vždy vyjde, jednak ze zdravotních nebo rodinných důvodů.
Je to poměrně náročný sport. Jak vzpomínáš na své začátky s trénováním?
Ano, s tím na 100 % souhlasím, opravdu tomu tak je. Já na své začátky kolem veslování vzpomínám
velmi hezky. Sice jsem se napoprvé hodně bál a
musel jsem předložit mnoho dokumentů, jak jsem již
zmiňoval, které po mně byly požadovány jak klubem,
tak i Českým veslařským svazem a které také dokládají
můj zdravotní stav. Mým cílem bylo se konečně dostat
na loď. Skif je závodní sportovní loď zkonstruovaná
pro rychlostní závody ve veslování jednotlivců. Z
tohoto důvodu je tento typ veslařské lodě opatřen vždy
párem vesel. Přesně na této lodi s názvem Kalliopé
jsem okusil skutečné proudy řeky Labe. Jakmile jsem
se úspěšně nalodil na skif pomocí dřepu na jedné noze,
kluci mě začali odstrkovat do bezpečné vzdálenosti od
plat pomocí vedení vesla, které zatím nebylo ve vodě. Hned na začátku po pár metrech
jsem se s celou lodí převrátil, jelikož jsem držel špatně vesla, a cvaknul jsem se, proud mě
začal unášet, ale kluci mě naštěstí zachránili.
Než jsi začal s veslováním, hledal jsi se i v nějakých jiných sportech?
Tuto otázku bych zodpověděl tak, že jsem nikdy neměl dostatek času, co se týká mých koníčků. Ale
sportování jsem odmala zbožňoval. Na základní škole jsem hrál florbal ve školním přeboru, rád běžkuju
a jezdím na kole. Ale veslování není jen tak jednostranně zaměřený sport. Je to hlavně o výdrži a vůli
vydržet. Také o síle a odhodlání tento bolestivý sport nadále provozovat. Je to komplexní sportovně
posilovací zatížení těla, které jako správný veslař musíš vydržet. Veslař musí být všestranně pohybově
nadaný. Jsou zde potřeba běžecké, motorické a mnoho dalších rychlostních dovedností. Při tomto
sportu je kladena zátěž na celé tělo rovnoměrně. Nehledal jsem se v jiných sportech, našel jsem se ve
veslování, které obsahuje prakticky všechny složky sportování jako takového. Veslování je životní styl!
Vzhledem k tomu, že jsi na policejní škole, tak se už typicky zeptám, zdali plánuješ dát se k policii.
Povím to následovně. Mám v rodině hned několik příslušníků ozbrojených sil, tudíž mám velké
předpoklady pokračovat v tomto okruhu zaměstnání a do budoucna se touto prací i živit. V plánu
mám určitě k policii nastoupit. Po dostudování SPŠ bych rád pokračoval magisterským studiem na
Policejní akademii v Praze, následně studiem Univerzity obrany v Brně. Nyní se chystám na praxi, v
jejímž rámci budu hrát u Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Mimo jiné hraju v Podnikovém dechovém
orchestru ŠKODA AUTO Mladá Boleslav.
ONDŘEJ BOSÁK, 3. B
V prvním ročníku se nám představil jako „Ondřej z Ondřejova“.
V dnešních dnech už třeťák a náš spolužák je velmi úspěšný v
karate.
První otázkou bych se chtěla zaměřit na vzájemné soužití s tvojí
mamkou a zároveň zdejší učitelkou Kristinou Bosákovou. Jak
vnímáš to, že je tvojí učitelkou?
Moje máma se ke mně chová stejně jako k ostatním spolužákům
a při výuce nijak nezvýhodňuje. Někteří „bystří“ spolužáci na
to, že jsem její syn, přišli až na čtvrté hodině tělocviku, což je
přibližně 14 dní.
Co nějaká vtipná příhoda s ní?
Minulý rok, když jsem boxoval v úpolovně zde ve škole, přišla
za mnou máma a řekla: „Přestaň mlátit do pytle, ať se neunavíš,
za chvíli máš další trénink.“ Já odpověděl: „Jojo,“ a tak máma
odešla a já vesele trénoval dál. Po deseti minutách se opět
vrátila a začala mi nakazovat, abych s tréninkem skončil. Já
odpověděl: „Jojo,“ máma tedy odešla a já stále trénoval. Když
už přišla po třetí se stejnou větou, už jsem to nevydržel, popadl jsem tu černovlasou učitelku a před
žáky jsem ji přemístil do druhé tělocvičny a zavřel za ní dveře, aby mě už nerušila. Všichni včetně
mamky to vzali s humorem a já mohl konečně v klidu dokončit svůj trénink. No a to je asi konec celé
historky.
A teď ke sportu. Jaké jsou tvoje největší úspěchy? Čeho si vážíš nejvíc?
Moje největší sportovní úspěchy jsou asi dvě zlaté medaile z ME karate JKA a ESKA. Ale
nejvíce si vážím 3. místa ze světové ligy juniorů, které mě posunulo v celosvětovém žebříčku
na 63. místo v nejprestižnější organizaci karate WKF (World Karate Federation).
Tichá Petra, 3. A