8. číslo školního časopisu Ozvěny z Hrdlořez

18
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ K POLICII
Přijímací řízení k policii bude některé z nás čekat po ukončení
školy. Většinu bude zajímat, co bude následovat poté, co podají
písemnou žádost o přijetí do služebního poměru. Na otázky o
přijímačkách mi odpověděl nově přijatý Martin.
Co tě vedlo k tomu jít k policii?
Zaprvé to, že jsem u ozbrojených složek měl dost lidí z rodiny
a některé pořád mám. Důvodů ale bylo víc. Například stabilní
práce, na kterou může člověk být hrdý, záliba ve zbraních,
uniformách a dodržování zákonů…, a tak nějak mě to k tomu
vždy táhlo.
Kde sloužíš?
To si pro všechny případy nechám pro sebe. To by měl podle
mého názoru udělat každý policista z důvodu osobní ochrany.
Prozradím jen, že sloužím v Praze, což je dost široký pojem, ale
více si už nechám pro sebe.
Jaká je náplň tvojí práce?
To bych mohl citovat paragraf ze zákona o policii, kde to je doslova napsáno. Omezím to ale na
jednodušší verzi a řeknu to takto: moje náplň práce je preventivně předcházet trestné či protiprávní
činnosti, chránit bezpečnost osob i majetku a poslouchat rozkazy svých nadřízených, pokud nejsou v
rozporu se zákonem.
Co nás asi zajímá nejvíce – jaké bylo přijímací řízení? Jak probíhalo?
Jedním slovem bych řekl… náročné. Nebo složité či zdlouhavé. Když je někdo jako já a 5 let v
podstatě neběhal, tak není zrovna lehké udělat fyzičky. Když má ovšem člověk vůli a začne se sebou
něco dělat, tak během měsíce se může dostat na úroveň, kdy mu to nebude dělat takový problém. Na
rovinu k fyzické stránce říkám, že svaly nejsou všechno.
Přestože většina fyzické zvládla, tak někteří na to zkrátka nemají, ať už vůli nebo výdrž. Fyzická
stránka je podle mě hodně subjektivní a pro většinu lidí je to to nejlehčí. Pro mě to bylo paradoxně
to nejtěžší, jelikož jsem se příliš nervoval a měl jsem poměrně smůlu na terén.
Všiml jsem si však, že lidé, co jsou samý sval, mají problémy s během a sprintem. Opačně ti, kteří
dávají sprint jak blesk, tak mají problém se silovou stránkou.
Další následuje psychotest, pro většinu lidí to nejhorší. Podle mého názoru není důvod se děsit. Je
to na delší dobu, to ano, ale když má člověk všech pět pohromadě a je průměrně chytrý, tak zvládne
první část (vědomostní) bez problémů. Druhá část (osobnostní) je ovšem jiný případ. Nedá se na ni
připravit. Člověk nesmí lhát, protože se to v testu projeví. Pravdou je, že až 70 % lidí na něm pohoří
a byl jsem toho i svědkem. Není to příjemné. Další pokus může pak člověk podstoupit až za 2 roky
nebo výjimečně i za 1 rok. Ihned po napsání testu nás čekal pohovor u psychologa. Opět není čeho
se bát, jen je potřeba být upřímný.
Následuje několik dnů ničeho, kdy se čeká na výsledek testu, který je sdělen telefonicky. Pak je
člověk poslán na zdravotní prohlídku, osobně musím říct, že je neuvěřitelně zdlouhavá. Začne se
odevzdáním moči a krve, dále prohlídkou těla, zubů, páteře, srdce atd. Zkrátka není toho málo a
19
také tam někteří neprojdou. Nejvíce lidí je vyřazeno kvůli cukru v krvi. Alespoň dvanáct hodin před
odběrem nesmí být požito nic s cukrem – ani žvýkačky, ani čaj či limonáda. Bohužel nám o tom
nikdo neřekl, takže dva lidi z mojí skupiny kvůli tomu nevzali a museli jít na další test za pár týdnů.
Ve stejném dni následuje pohovor u psychiatričky. Je to na celý den doslova... Sám jsem stihl vše za
cca dvanáct hodin, ale několik lidí ještě čekalo. Po několika dnech jsem byl přes telefon vyrozuměn,
že jsem vším prošel, a následně jsem dostal potvrzení o přijetí i písemnou formou.
Pak už mě čekal třídenní kurz na zákony a zbraň. Hned druhý den jsem psal test na padesát otázek
ze zákona, kde byla tolerance jen jedna chyba. Kdo se na ty zákony ale podívá a bude si je chvíli číst,
tak to zvládne. Poslední den následovala střelba. Každý měl sto ran a všichni jsme je nastříleli. I když
jeden z naší skupiny málem ne. A osvědčení bylo na světě.
Co ti přišlo nejtěžší?
Mně osobně fyzické testy. Jinak bych řekl, že nejtěžší na celém přijímání je být v klidu, jelikož je
to opravdu zdlouhavé a náročné na nervy v určitých případech. Většina lidí říkala, že nejtěžší jsou
psychotesty, ale za mě se to dalo v pohodě.
Myslíš, že se něco lišilo v důsledku covidu, nebo vše probíhalo běžně?
Například fyzické testy, které se dělaly všechny čistě venku. Celomotorák na betonu je něco, při
čem jsem cítil na zádech každý kamínek. Na sprintu to klouzalo a na běhu se kolikrát pletli lidé
do cesty. Jinak se to dalo. Jen musí člověk počítat s tím, že všude bude mít roušku, a to může jisté
nepříjemnosti udělat. Například se mezi jednotlivými cvičeními nedá vydýchat, ale jinak bych řekl,
že to nebylo nijak výrazně jiné.
Dal bys nám nějaká doporučení?
Psychická příprava. Jasně, fyzička je také důležitá, ale na rovinu, fyzické jsou významné pouze
ze začátku, ale psychická příprava? Ta se vám hodí všude a pořád. Hlavně během čekání a řešení
všeho možného. Další, co můžu doporučit, je příprava pracovní. Neexistuje, že si řeknete, teď chci
být policista, a za týden máte uniformu. To ani náhodou. Je to běh na dlouhou trať a od přihlášení
do nástupu a podepsání smlouvy vás může dělit klidně půl roku. Je důležité s tím počítat a být
na to připravený. Další věcí je, že kdo nemá vztah k zákonům, potažmo trochu i ke zbraním, tak
tahle práce, dle mého názoru, nebude pro něj. Mám kolegy, co k tomu vztah nemají, a v práci je na
nich vidět, že je všechno štve a jsou hrozně „negativní“. Proto je potřeba se zamyslet, jestli je tohle
opravdu to, co člověka bude naplňovat a co chce dělat. Pokud ano, tak může jít k odboru, jaký sám
chce. Ve výsledku je toho opravdu hodně na výběr.
Hodně štěstí na ZOP a mnoho klidných služeb!
Šolcová Eliška, 3. B