10 years with ICP

1
Anca: Moje nejstarší
vzpomínka je na pohovor do
ICP. Před koncem setkání jsem
řekla, že i kdyby mě nevybrali,
ráda bych někdy šla s lidmi
z ICP na pivo, protože mě
hodně zajímá, co budou dělat.
Pak jsem odešla, byla jsem
na chodbě, a jedna z kolegyň,
která u pohovoru byla, vyběhla
ven a volala na mě: „Na to pivo
si určitě zajdeme!“. Nevěděla
jsem, jestli to bylo tak trochu
náznak toho, že si mě vybrali,
ale tak nebo tak, znělo to
dobře. Potvrdilo mi to, že tady
bych chtěla pracovat.
Alen: Těch vzpomínek mám
určitě několik. Ta úplně
nejstarší asi bude rozhovor
s ředitelem Zdeňkem
Horváthem v roce 2011, kdy
jsme se bavili o tom, jak by
mohlo ICP vypadat. Tehdy
mě nadchla myšlenka, že
v ideálním případě by naše
neziskovka měla být tvořena
z velké části lidmi, kteří
jsou buď přímo cizinci žijící
v Praze nebo mají migrantský
původ. Pamatuju si také naší
první neoficiální poradu ICP,
která probíhala v jedné malé
internetové kavárně nedaleko
Senovážného náměstí. Bylo
to někdy na přelomu března
a dubna 2012, pár týdnů poté,
co bylo ICP oficiálně schválené
usnesením zastupitelstva
hl. m. Prahy. Naše prostory
v Žitné ještě vůbec nebyly
hotové. Na té poradě byl
Zdeněk, Jirka, tehdejší
office manažerka Lenka
Kabancová, mediátorka kurzů
češtiny Štěpánka Petrová
a já. Tehdy jsem pochopil, že
máme před sebou nesmírně
zajímavé a náročné cíle, které
je třeba splnit. Byl jsem z toho
nadšený a nemohl jsem se
dočkat oficiálního začátku
mé první pracovní pozice
v ICP – vedoucí pobočky
Praha 4. I nyní zpětně, když
na to období vzpomenu, jsem
strašně vděčný a nesmírně si
vážím této příležitosti, kterou
jsem od Zdeňka a Jirky v ICP
dostal.
V čem spatřuješ při porovnání
začátků organizace
a současnosti největší rozdíl?
Zdeněk: Rozdíl je obrovský
prakticky ve všech směrech.
Ale kdybych musel zmínit
jednu, tak to bude 2určitě tým
lidí, kteří
v ICP pracují.
Na začátku
jsme byli
opravdu
malý tým
(cca 8 lidí),
dnes je nás
více než
30 stabilních
zaměstnanců. Dnes se
můžeme opřít o kvalifikované
a zkušené kolegyně a kolegy,
ale na začátku jsme se
hodně spoléhali na nadšení
a odhodlání, které časem
doplnila právě zkušenost
a stabilita.
Anca: V tom, že jsme o 10 let
starší. Žerty stranou, je to
o tom, kdo jsme teď jako
organizace. Na začátku
bylo hodně nadšení, elánu,
chuť do práce, i když ne tolik
zkušenosti. Teď mám pocit,
že víme, kdo jsme, co chceme,
a umíme to dělat. A velmi
dobře.
Alen: Tenkrát jsme začínali
opravdu od nuly v daleko
menším počtu pracovníků.
Někteří z nich ani neměli
velkou zkušenost s prací
s cizinci. Bylo velmi náročné
vybudovat úplně nový subjekt
v oblasti integraci cizinců
v Praze - nikdo o nás moc
nevěděl, ale zároveň jsme byli
jako největší krajské centrum
pod obrovským tlakem
ze strany MVČR, MHMP
i partnerských organizací.
Než se nový subjekt dostane
do povědomí a skutečně si
získá důvěru a vybuduje své
postavení, pochopitelně to
může delší dobu trvat. A nám
v ICP to opravdu několik
let trvalo. Dneska jsme
organizace, která smluvně
zaměstnává více než 50
zaměstnanců - neskutečně
šikovných a báječných
pracovníků, za které jsem
osobně nesmírně rád, Dnes se
můžeme opřít o kvalifikované
a zkušené kolegyně a kolegy,
ale na začátku jsme se
hodně spoléhali na nadšení
a odhodlání, které časem
doplnila právě 3zkušenost
a stabilita.
Co tě na práci v ICP baví
a motivuje tě v ní pokračovat?
Zdeněk: To je po deseti letech
hodně záludná otázka! Ale
vážně… Nejvíc mě vždycky
bavilo pracovat s lidmi,
motivovat je, diskutovat s nimi
a společně přicházet s novými
myšlenkami. Motivuje mě
zejména snaha má i mých
kolegyň a kolegů dělat věci
lepší, efektivnější. Jednoduše
mě motivuje pohled dopředu,
do budoucna.
Anca: To, že to počáteční
nadšení, elán a chuť do
práci tam pořád je. Trochu
pozměněné, ale patrné jak
u nás, kdo jsme v ICP od
začátku, tak u těch, kteří
se k nám postupně přidali.
Máme skvělý tým! Různorodý,
občas tvrdohlavý, ale odborný
a s vůlí vytvářet nové věci
a poskytovat skvělé služby.
A motivuje mě i to, že za těch
10 let jsem se v práci ještě
nikdy nenudila.
Alen: Baví mě v práci více
věcí, ale nejdůležitější jsou pro
mě rozvoj služeb a klíčových
aktivit a také dobrý pocit
z kvalitně odvedené práce
našeho týmu. Je nesmírně
důležité, aby byli klienti stále
spokojeni s naší prací, a proto
se s aktivitami a službami
snažíme neustále pracovat
a přinášet oživující prvky,
abychom šli s dobou a rozvíjeli
se. Když pak vidím výsledky
této práce, je to pro mě velká
motivace. Zároveň je pro mě
jako pro vedoucího celého
projektu obrovská motivace
a radost vidět, jak náš tým
dobře zvládá svou práci, jak se
nám daří splňovat stanovené
cíle a především jak se
dotyční zlepšují a posouvají
ve své práci dál. Významným
motivátorem a dobíječem
energie jsou také pozitivní
zpětné vazby od našich klientů
nebo zástupců institucí, díky
kterým vidíme, že naše práce
má opravdu velký smysl.
4
klientům
Na co jsi za uplynulých 10 let
činnosti ICP nejvíc pyšný/á?
Zdeněk:To je jednoduché.
Nejvíce pyšný jsem na
práci, kterou jsme společně
odvedli a na její kvalitu. Pyšný
jsem také na všechny své
kolegyně a kolegy, kteří dnes
a denně prokazují, jací jsou
profesionálové.
Anca: Za to, že jsme pořád
tu, navzdory všemu, co nás
potkalo. Že se snažíme
každým dnem být o něco
lepší. A za to, že (bez falešné
skromnosti) se nám to daří!
Alen: Jsem pyšný, že cizincům
nabízíme stále více a více
služeb a aktivit a jsme jim
schopni efektivně pomoci se
integrovat a začlenit se do
zdejší společnosti. A s tím
samozřejmě souvisí, že jsem
extrémně pyšný, na tým
skvělých, nesmírně zajímavých
a schopných pracovníků, které
v ICP máme. Tvoří bezvadný
kolektiv, se kterým je radost
pracovat.
Je něco, co bys
rád/a vzkázal/a našim
a podporovatelům?
Zdeněk:
Našim podporovatelům
bych rád poděkoval za jejich
podporu a našim klientům
děkuji za důvěru. 5I ve světle
nedávných
událostí
bych rád
popřál všem
především
pevné zdraví
a mnoho
klidných dnů.
Anca: Že jsme rádi, že nám
důvěřují, že jim děkujeme za
jejich přízeň a že budeme
vždy dělat vše, co je v naších
silách, abychom splnili jejich
očekávání.
Alen Jsem v první řadě rád, že
pro cizince je Česká republika
stále lákavou a vyhledávanou
destinací pro nový život
i přes veškeré těžkosti
a komplikace, které mnohdy
musejí podstoupit, aby se do
ČR legálně dostali a získali
zde povolení k pobytu. Poté
následuje ta podstatnější
fáze - jejich integrace do
společnosti a já bych tímto
chtěl poděkovat všem
klientům, kteří během své
cesty k integraci vložili svou
důvěru právě Integračnímu
centru Praha. Celé naší
společnosti (většinové
společnosti i cizincům) bych
pak chtěl vzkázat, abychom
se vzájemně podporovali,
respektovali a měli vůči sobě
pochopení. Protože tím, jak
komunikujeme s ostatními
i sami se sebou, můžeme
určovat kvalitu svého života.
Přál bych si, abychom na to
všichni více mysleli a pracovali
na sobě.
10 11