ERWIN BAUER D' Hoamat Domov HANS BAUMANN Böhmen ...

Glaube und Heimat, 1988, č. 6, s. 33
GERALD DEISTLER
Was übrig blieb… Co zůstalo…
Inmitten Disteln,
Brenesseln,
zugewachsen…
verhüllt…
Topfscherben,
verbogener Löffel,
rostige Geschirrkette,
zerbrochenes Wagenrad
verschimmelter Schuh,
gesprungenes Weihkesselchen.
Drauf sitzt
ein kleiner Schutzengel
mit einem vergoldeten Flügel.
Der andere,
wie beide Händchen,
abgeschlagen.
Die Handstummel
zeigen zum Himmel
zum Herrgott!
Sieht er, was geschehen?
Und
Was übrig blieb,
wo ein Walbauernhof stand.
Uprostřed bodláčí,
kopřiv,
zarostlé…
a skryté…
střepy hrnce,
ohnutá lžíce,
rezavý řetěz koňského postroje,
zlomené kolo od vozu,
bota, která ztratila barvu,
rozbitá kropenka na svěcenou vodu.
Sedí na ní
maličký anděl strážný
s jedním pozlaceným křídlem.
To druhé,
stejně jako obě ručky,
uraženo.
Pahýly rukou
ukazují k nebi,
tam k Bohu nahoře!
Vidí, co se stalo?
A
co zůstalo i z míst,
kde stával šumavský selský hřbitov.
P.S. Tu báseň, upravenou prý trochu, poslal mi přítel Gerald v březnu 2007 elektronickou
poštou. Psali jsme si skoro denně nějaký čas tenkrát, už dlouho.
As Niast Hnízdo
D Sperken bäign am Kirchaturm
raffn üm aran fettn Wurm;
ai(n döi schlaipfm Straoh ins Niast
mousst bal(d lachn, wennst das siahst.
Schau af d Leit in un(s)ara Stodt,
wöi sie würgn, sie kröign neat soot
scharn alls zsamm für's aigna Niast
kanntst fei(n zaahnln, wennst des siahst.
Ha(b)m in Kuapf nää(r Göld und 's Essn
und am Herrgott toun 's vagessn,
die ganz Welt is a graoß's Niast,
's is zan greina, wennst des siahst.
Vrabci se perou pod věží,
o červa spolu soupeří;
slámu pak k hnízdu vlečou blíž,
k smíchu je, když to uvidíš.
A lidi vidíš jen se rvát,
bez konce je ten jejich hlad
po všem, co spatří hnízdu blíž,
platit je za to uvidíš.
Všechno se měří jenom cenou,
na Boha přitom zapomenou
v tom hnízdě světa konci blíž,
k pláči je, když to uvidíš.