Lista revistelor incadrate pe subdomenii, ordonate in ... - uefiscdi

Stati, studie, úvahy a analýzy2. Vývojové trendy ekonomierodiny a rodinných politik:zdroje diverzity a komparacePřestože se ČR nachází v posttransformačnímobdobí, sociologové a demografovépoukazují na to, že přizpůsobovacíprocesy ve vzorech rodinného a populačníhochování dosud trvají. Chceme-li jeovlivňovat, pak je třeba naši národní strategiiurčit se znalostí zkušeností ostatních.K tomu účelu bylo použito vymezeníjakýchsi „ideálních typů“ rodinných politikodvozených z klastrů kulturně, historickya ideově spřízněných zemí. Volba klastrůje inspirována jinými autory, neřídí sevšak jimi striktně, protože je podřízenaekonomii rodiny a rodinným politikám.I když nepochybně obsahuje i subjektivnífaktor, řada parametrů je měřitelná a víceči méně srovnatelná.2.1 Opuštěný reálně-socialistický modelv česko-slovenské verzi byl založen nacentrálním plánování a zahrnoval i trhpráce, tedy i „nabídku pracovní síly“ zestrany domácností či rodin. Pod heslem„zrovnoprávnění žen“ se podařilo zvýšitjejich zaměstnanost. Československo sepyšnilo po léta nejvyšší mírou pracovníaktivity žen. K tomu sloužila „infrastruktura“péče o děti zaměstnaných žen, představovanájeslemi, mateřskými školami a družinamipři základních školách. Nechtěnéotěhotnění řešily tzv. potratové komise, ježbraly v úvahu bytové, sociální, rodinnéa osobní problémy žadatelek o potrat. Státtak na jedné straně v rámci svých omezenýchmožností štědře financoval „mateřskédovolené“, platil přídavky na děti a dávalslevy na daních z příjmu podle počtu vyživovanýchosob, na straně druhé „bezplatně“organizoval ukončení nechtěných těhotenství.V 80. letech, kdy tento model kulminoval,dosahovaly počty umělých potratůřádově 100 000 ročně a v poměru k počtuživě narozených dětí byly často 1:1. Tentopřístup vedl k tomu, že reprodukce obyvatelstvaneklesala, a průběžné financovánídůchodů bylo obtížně udržitelné kvůli klesajícímakroekonomické výkonnosti systému,nikoliv z demografických důvodů.Model rodinné politiky byl tedy silně etatistickýa podřízený logice fungování „ekonomikynedostatku“. Historický materialismusjako ideologie světonázoru ztrácel svévyznavače, ale každodenní materialismusspolečnosti dominoval.2.2 Česká cesta transformace měla rodinujen jako „závisle proměnnou“. S výjimkouposledních několika málo let nebyly proměnyrodiny, ekonomie rodiny a rodinnýchpolitik po r. 1989 ovlivňovány nějakoupředem promyšlenou koncepcí čistrategií. Většina změn byla vyvolána proměnamiekonomiky v průběhu privatizacea restrukturalizace. Míra ekonomické aktivityžen poklesla, počty zařízení péčeo děti se radikálně snížily, jesle téměřzanikly. Úhrnná plodnost dlouho klesala,až pod 1,2 dítěte na ženu, poté se mírnězvýšila na 1,4 a generace žen narozenýchv letech normalizace se dostala do věkuplodnosti. Ten se navíc posunul do vyššíhověku a přiblížil se tak západním zemím.V rámci EU patříme k zemím s nízkou fertilitou,podle prognóz se snad přiblížímeprůměru, který je ovšem rovněž neuspokojivý.Pozitivním jevem je růst očekávanédoby dožití, což ovšem zesiluje hrozbybudoucího kolapsu penzijního systému.Potratovost se v důsledku osvěty a modernějšíchantikoncepčních prostředkůsnížila. V poslední době roste míranechtěných potratů, mj. jako důsledekodkládání narození prvního dítěte do věkuza biologicky optimální hranici. Demografickéukazatele charakterizující rodinu našídoby (sňatečnost, rozvodovost, děti narozenémimo manželství, děti, o něž se musístarat stát) vykazují negativní trendy.Rodina trpí jinak než dříve, ale v některýchsměrech, např. v otázce slučitelnosti péčeo děti a zaměstnání, i vážněji než dříve.Národní zpráva o rodině, Národní koncepcerodinné politiky (2004, 2005) a Souborprorodinných opatření („Prorodinný balíček“,2008) sice tyto problémy reflektují,nedostatek konsenzu - nejen v ideologické,ale i v odborné sféře - a výměny politickéreprezentace však komplikují vytyčenístrategie, která by překračovala hranicevolebních cyklů.2.3 Konzervativní kontinentální profamilismusnašich sousedů by nám mohl býtvzorem. Koncept sociálního tržního hospodářstvívšak byl v české strategii transformaceod počátku zaujatě odmítán,z ideologických a možná i nacionálníchdůvodů. Tento model se ale už na začátku90. let začal dostávat do vážných problémů(krize sociálního státu) a právěv oblasti ekonomie rodiny a populačníekonomie je možná v nejobtížnější situaci.Systémy odpovídající situaci s jednímživitelem a matkou v domácnosti fungovalyvcelku úspěšně ještě v 60. letech.Poté se staly nákladnými a přitom máloefektivními. Dnes je podpora rodin v Rakouskua Německu daleko štědřejší nežu nás (nejen absolutně, ale i relativně jakoprocento veřejných výdajů na podporurodin /z HDP/), úhrnná plodnost je všaknadále nedostatečná. Teprve v posledníchletech se zdá, že se Německo tímto problémemzačalo vážně zabývat (Ministerstvopro rodinu, projekt „Aliance pro rodinu“).Budoucnost ukáže, zda politicii zaměstnavatelé myslí svou podporurodin vážně. Inspirativní jsou některé příklady,např. „podnik jako širší rodina -i svých zaměstnanců“ či podnikatel vyplácejícíjakousi „rodinnou mzdu“ podlepočtu dětí, které zaměstnanec má.2.4 Liberální britská podpora (family allowance,family credit, family supplement)je české pravici v rámci EU zřejmě bližší,což by vysvětlovalo i absenci explicitnírodinné politiky, protože i britská rodinnápolitika je spíše implicitní. Rodina jev anglosaském systému považována zainstituci spíše soukromou, do níž nemástát příliš intervenovat. Daňové úlevy existují,ale mají spíše charakter zmírňováníchudoby. Neutrální populační politika sezdá vyhovovat i u nás myšlenkovémutanku založenému Václavem Klausem(viz M. Loužek). Nutno přiznat, že natalitaje v UK i v jiných zemích s příbuznou liberálníorientací přece jen vyšší než u našichnejbližších sousedů, i když nedosahujeúrovně prosté reprodukce. Spojené královstvívšak má dlouhou tradici soukromýchpodpůrných institucí občanské společnosti,přátelských vůči rodině.2.5 Skandinávský sociálně demokratickýdefamilismus byl už před 40 lety blízkýgeneraci reformních komunistů a takédnešní sociální demokracie se někdy„vidí“ ve Švédsku s jeho „sociálně-znalostnímmodelem“. Pro „společnost vědění“se zdá být ekonomická konkurenceschopnostpostavená na vysoké úrovniškolství, vědy a výzkumu - základníhoi aplikovaného - a aktivní politiky zaměstnanostitím hlavním „strategickým tahem“.Skandinávský model je spojeni s vysokou aktivitou zaměstnaných žena vysoce překračuje cíl EU ve výši 60 % (až75 % v Dánsku). Překvapivé je to, že tentotrend je přitom slučitelný s relativně vysokouporodností (okolo 1,75 dítěte naženu). Oproti letům 70., kdy v čase s rostoucípracovní aktivitou žen klesala porodnost,dnes paradoxně platí (v průřezovéanalýze) pravý opak: středomořské zeměse vyznačují nízkou porodností i nižšímírou zaměstnanosti žen, sever Evropymá vyšší porodnost i vyšší zaměstnanostžen. Nicméně i tento model má své nedostatky,tj. vysokou rozvodovost, vysokýpodíl nesezdaných párů a vysoký podíldětí narozených mimo manželství (Švédsko55 %, Estonsko a Island ještě více).Úspěšnost modelu podporujícího ženu-matkupozitivní diskriminací na státní útraty jezaplacena prohlubováním eroze instituceúplné rodiny. Proto Ital S. Zamagni užíváv této souvislosti pojem „defamilismus“.Skandinávie až dosud vykazovala vysokouúroveň sociálního kapitálu, nadprůměrnýsklon k solidaritě a byla „producentemvzájemné důvěry mezi lidmi“. Jeotázkou, zda tyto pozitivní složky sociálníhokapitálu budou reprodukovatelnéa udržitelné i při rychlém rozvolňováníinstituce rodiny. V podílu dětí narozenýchmimo manželství začíná ČR rychle dohánětŠvédsko, již dnes se blížíme úrovniDánska.2.6 Středomořský model tradiční rodinyse zdá být v hluboké krizi. Veřejné výdajena podporu rodiny jsou nejen v Itálii, alei ve Španělsku, Řecku, na Maltě a Kyprusrovnatelně nízké (zhruba 1 % HDP - oprotitéměř 4 % v Dánsku). Podobně jakoFÓRUM sociální politiky 2/2010 3