NEDVĚDICE

NEDVĚDICEPo naučných stezkáchna hrad Pernštejnwww.pernstejnsko.cz

ŘEKNE-LI SE PERNŠTEJNHradPernštejnŘekne-li se Pernštejn, může se člověku vybavit v mysli tolik věcí!Pernštejn, to je hrad. Pernštejn, to jsou také pohádky, kolik jich na tomto hraděbylo filmováno! Pernštejn, to je také krásná příroda kolem, četné vyhlídky na hrad(i z hradu), jež se v čase mění podle toho, jak se mění skladba lesa. VyhlídkaMariino loubí (Maria Laube) je stálicí mezi vyhlídkami. Hrad Pernštejn je magnetempro historiky, architekty, kameníky, umělce. Když se řekne Pernštejn, vybaví semnohému kulturní akce, jež správa hradu pořádá nebo jejich pořádání umožňuje(Slavnosti Pernštejnského panství, Podzim na Pernštejně, Vánoce na sýpce, Hasičina Pernštejně, koncerty, výstavy, vystoupení pěveckých a tanečních souborů).Cestovní ruch, jak jej dnes známe, se rozvíjel v průběhucelého dvacátého století. Ke spokojenosti návštěvníkůhradu jistě přispějí i stezky, které jednak lidi k hradupřivedou, ale bude-li turista pozorný, může se z informačníchtabulí dovědět zajímavosti o Pernštejněi o Nedvědici a nejbližším okolí. Přejeme všem, kteříbudou číst tyto řádky, aby na hrad Pernštejn dobřetrefili a aby byli spokojeni s návštěvou našeho kraje.My jej máme rádi a chceme věřit, že si jej mohou oblíbiti návštěvníci Nedvědice a hradu Pernštejna. Praktickytři roky (2010-2012) naše skupina připravovala texty,fotografie, tiskoviny. Rádi přivítáme připomínky, kteréby v budoucnu mohly stav stezek a textů ještě vylepšit.KRMNVyhlídkaMariino loubí3NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

POJĎME TEDY PO STEZKÁCHŽelezničnínádražíNedvědicev současnostiŽelezničnínádražíNedvědicev 20. stoletíPojďme tedy po stezkách k hradu Pernštejnu. Před vlastnícestou, v jejím průběhu nebo i následně se můžete dovědět mnoho zajímavého.Tento text nekopíruje přesně obsah jednotlivých informačních tabulí, často všakshodu poznáte. Volíme nikoli souvislý text, zdálo se nám, že forma „odrážek“bude přehlednější. Začněme na železničním nádraží v Nedvědici.Železniční trať z Tišnova do Žďáru byla postavena v neuvěřitelně krátké doběfirmou rodáka z Doubravníku Ing. Osvalda Životského. Stavba byla zahájena30. června 1903 a uvedena do provozu 23. června 1905. Nadmořská výškastaničních budov je 335 m. Nádraží bylo mimořádně vytížené: Zajišťovalo nakládkudlouhého dřeva, vykládku suroviny pro železárny ve Štěpánově, odkud se vozilya nakládaly litinové odlitky, nakládala se tuha z dolů ve Velkém Tresném. Také všaknedvědické výrobky z textilní továrny, mramorové pomníkya drtě, elektromotory a generátory. Nádražní budova jepovažována za jednu z nejhezčích na celé trati, jistě i kvůlivýhledu na hrad Pernštejn. Původní stavba byla do současnépodoby upravena v letech 1944 – 1946. Od roku2005 se zde každoročně při Slavnostech Pernštejnskéhopanství křižují parní historické vlaky a jsou vystavena železničnívozidla. Nádraží je východiskem turistických cestna hrad Pernštejn a údolím řeky Svratky směrem do Víru.Je stanicí autobusové linky Nedvědice – Vír, provozovanéod roku 1925.4NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

TEŽBA MRAMORŮ V NEDVĚDICIHistorickéfoto lomuve Žleběve 20. letech20. stoletíTěžba nedvědických mramorů je spojena se stavbou a úpravami hraduPernštejna a kostela v Doubravníku.Mramorové lomy v Nedvědici, jejich kamenosochaři a kameníci prožívají svojinejvětší novodobou slávu od šedesátých let 19. století jako výrobci stavebníchprvků, pomníků a uměleckých předmětů.Lom ve Žlebě měla od roku 1862 v nájmu významná brněnská kamenická firmaAdolfa Loose. O jeho modernizaci se zasloužil v osmdesátých a devadesátýchletech 19. století brněnský sochař a kameník Jan Eduard Tomola (1845 – 1907).Výrobky z tohoto lomu byly použity na významných stavbách celého Brněnskéhokraje. V Brně to byl Besední dům,přestavba kostela sv. Jakuba, klášterníkostel v Rajhradě, kostel sv.Stanislava v Kunštátě a mnohodalších.Po první světové válce byl celýprostor kolem Boží muky vyklizena slavnostně zde byla vysazenaLípa svobody, k níž přibyla v říjnu1968 další lípa – Strom republikya v roce 1985 u příležitosti 40. výročíosvobození – ukončení druhésvětové války – Lípa osvobození.Parkk Pernštejnuv roce 19045NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

VILOVÁ ZÁSTAVBA K PERNŠTEJNUFrankovavilaVendolskéhovilaNa přelomu 19. a 20. století byla při silnici k hradu Pernštejnu zahájenavýstavba malé rezidenční čtvrti reprezentačních vil.Na místě dnešního zdravotního střediska č.p. 103 stávala architektonicky zajímavávila. Nechal ji v letech 1898 – 1900 postavit Karel Winiker, ve druhé polovině19. století významný brněnský nakladatel, knihkupec a majitel tiskárny.Vedlejší vilku č.p. 104 si nechala postavit v roce 1900 Marie Loosová, matka slavnéhoarchitekta funkcionalismu Adolfa Loose, která po manželově smrti provozovalanejvětší nedvědický mramorový lom. Tato vila je zařazena do knihy Slavné vilyJihomoravského kraje.Impozantně působí na skále vila Vendolskýchč.p. 112. Stavba je z roku 1906. V tomto doměse scházeli přátelé turistiky a výšlapů do údolíSvratky z okruhu Petra Bezruče. Nákladnouopravu provedli současní majitelé vily v roce1999.Za touto stavbou stojí vila Frankova č.p.118,postavená Ing. Aloisem Frankem (1843 – 1918),který řídil stavbu železnice v úseku Tišnov –– Rožná. Vila byla postavena v roce 1908podle projektu jeho bratra Ing. L. J. Frankaz Plzně. Architektonicky se jedná o jednu z nejcennějšíchstaveb tohoto období v Nedvědici.6NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

ALEJ STOVKY DUBŮDubováalejAlej stovky dubů nechal podle vzpomínek lesníků velkostatku Pernštejnvysadit Vladimír hrabě Mittrowský v roce 1928 při příležitosti 100. výročí získánípanství a hradu Pernštejna do plného vlastnictví rodu Mittrowských.Dubová alej sloužila jako zpevnění lesní cesty, která byla upravována po dokončenístavby železnice (1903 – 1905). Cesta plnila i požární funkci, byla udržovánačistá, bez spadlého listí. Parní lokomotivy totiž často způsobily zapálení suchýchvětví a listí v těsném sousedství trati. Široká cesta bez suchých větví a listí bránilapřeskočení ohně do lesa.Počet dubů již není kompletní,přesto je významnou ukázkoukombinace praktického,krajinářského i historickéhomyšlení našich předků. Z cestyjsou zajímavé výhledy nahradní palác.Duby byly oblíbeným stromemzdejší lesní správy, jejížvedení bylo až do roku 1945většinou německé.Vedle památných dubů sezde setkáváme s buky, javorya krásně vzrostlými smrky.Výhled nahradní palácod dubovéaleje7NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

KAMENNÝ MOSTKamennýmostPohledna Pernštejnod KamennéhomostuKamenný most se zachoval ve své původní podobě jako unikátní památkana kočárovou cestu, která směřovala od hradu Pernštejna k Sejřku a navazovalana starou významnou cestu mezi Brnem a Novým Městem na Moravě přesRožínku. I původní cesta z Pernštejna do Doubravníka a dál k Tišnovu a na Veveřívedla tudy, protože se vyhýbala údolí řeky Svratky, kde často docházelo k záplavám.Tato cesta měla i důvod vojenský, protože jezdci nemuseli vyjíždět dootevřené krajiny.Cesta od Sejřku navíc nabízela krásné pohledy na hrad Pernštejn, což jistě každéhopřijíždějícího upoutalo a mohutnosthradu jej překvapila.Výhled na hrad Pernštejn a park z tohotomísta dokladuje, že autor návrhuhradního parku tento bod považovalza „point de vue“ (výhled).Ve svahu pod cestou byly rozsáhlélesní školky, kde se pěstovaly lesnístromky pro celý revír. Jejich činnostkončí až v devadesátých letech minuléhostoletí.Pod cestou je staré kamenné koryto,které v lesní školce sloužilo jako nádržna dešťovou vodu.8NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

DŘEVĚNÝ KRYTÝ MOSTDřevěnýmostDřevěný krytý most přes Nedvědičku, státem chráněná kulturní památka,byl postaven v šedesátých letech 19. století a obnoven v roce 1933, což jevyznačeno na jednom z trámů. Má trámovou věšadlovou konstrukci, je dlouhý12 m, široký 4 m a vysoký od hřebene k hladině potoka 7 m. Sedlová dřevěnástřecha, krytá šindelem, spočívá z každé strany na dvou kamenných pilíříchvysokých asi 2,5 m. Další oprava mostu byla v sedmdesátých letech 20. století.Poslední velká oprava byla provedena v roce 2004.Autorství je připisováno architektu Franzu Schlepsovi, který pro Mittrowsképrojektoval a řídil mnohé stavby v polovině 19. století.Most stojí na místě starého dřevěného mostu, který vzala povodeň v roce 1761.Naproti mostu stával panský vodnímlýn. V krytém prostoru mostu bylypři dešti odstavovány povozy s obilím.Posledním mlynářem byl Eduard Valda,jemuž mlýn vyhořel v roce 1913 po výbuchunového benzinového agregátu,kterým si vypomáhal při nedostatkuvody.Dcera mlynáře Valdy Drahomíra, narozenáve mlýně roku 1907, byla učitelkouhudby v Brně a v roce 1939 navrhlaznámý Pazdírkův notový sešit.Plán navýstavbunového krytéhomostu z roku18699NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

STUDÁNKA KOREJTKOStudánkaKorejtkoHaslingerůvkřížHistorie studánky zvané Korejtko: V Knize protokolů obce Pernštejnze dne 5. 5. 1901 se dočteme: „By se zdravotním předpisům stran pitné vodyvyhovělo, slibuje starosta Pernštejna Eduard Gürtler, že pana hraběte Mittrow-ského poprosí, by na korejtko k vedení velmi dobré vody z pramene protiHaslingerovu kříži potřebná dřeva daroval, že si pak místní obyvatelé korejtkopřes potok zařídí“.Pamětníci vzpomínali, že se jezdilo z hradu ke Korejtku propitnou vodu vždy, když bylo panstvo na hradě Pernštejně.Vozila se odtud voda i do vily Mittrowských. Studánka jev sousedství památných lip Svobody z roku 1918 a Pernštejnskýchhasičů z roku 2008.Nepoužívanou studánku upravili zdejší chataři v roce1988 a místo dřevěného korýtka, později železné trubky,zavěsili plastovou trubku na lano. Pitná voda dobré kvality jezde odebírána mnoha lidmi z Pernštejna, Nedvědice a okolí. Návrhúpravy zpracovala v roce 2009 Ing. arch. Jana Urbanová.Kamenické práce provedl pokračovatel tradice nedvědickýchkameníků Pavel Cvrkal.Kříž mezi třemi lípami věnoval v roce 1865 svému dlouholetémuvěrnému služebníkovi Rudolfu Haslingerovi, vrchnímu lesnímuinspektorovi, Vladimír hrabě Mittrowský. Rudolf Haslinger bylv roce 1850 zvolený prvním starostou obce Pernštejn.10NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

PRVNÍ ZMÍNKA O HRADNÍM PARKUBazénv parteruna začátku20. stoletíPrvní zmínka o hradním parku je z roku 1720. Park mohl vzniknout ažpo přeložení původní trasy cesty k panskému dvoru do nynější polohy. Výsledkembyla u nás nepříliš častá dispozice barokního parku, vymodelovaná podle osy dovelmi strmého terénu, čímž vznikla kaskáda rozličnýchprvků, spojených symetrickými serpentinami – vyhlídkovéhorondelu, niky se sochou, „růžového pahorku”,Ideální pohledkruhového bazénu s fontánou, obklopeného „amfiteátrem“,vyhlídkové terasy nad „grottou“ a mramorové po roce 1806na pernštejnský parkkaskády, po níž stékala voda do velkého bazénu.Na bazén navazovala pravidelná „francouzská“ zahrada,obklopená štěpnicí a užitkovou zahradou, což si vynutilovysušení původních rybníků v tomto prostoru.Rodina dalších majitelů hradu Schröfflů z Mannsberkapokračovala v budování parku na začátku 19. století.V hradním svahu směrem na východ tak na původnídispozici navázal romantický park s využitím dramatickýchpřírodních prvků, jako byla skaliska a suťovápole, ale zejména s mnoha umělými prvky – obeliskem,poustevnou, památníkem barona Franze MariiSchröffla, skleníkem, odpočívadly – spojenými hustousítí cest a schodišť, umožňujícími nesčíslné variantyprocházek po parku.Hradní parkv 18. století11NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

HRAD PERNŠTEJNHradnínádvoříve 20. letech20 stoletíPohledna parkHrad je poprvé v pramenech zmiňován v roce 1285, vznikl tedy patrně nedlouhopřed tímto datem. Založil jej některý z příslušníků jihomoravského rodu pánůz Medlova. Rod pak přijal jméno hradu.Původní hrad byl daleko menší rozlohy a zabíral vlastně pouze skalisko na konciostrohu, na němž stojí dnešní palác, který starý hrad při přestavbách a rozšiřovánizcela pohltil. Nejstarší věž původního hradu nazývaná Barborka podle patronkyhradu tak dnes vyčnívá nad budovu paláce jen malou částí. Dnešní vzhled hradu jevýsledkem zhruba 300 let dlouhého stavebního vývoje.Původní terén byl daleko dramatičtější,k vrcholovému skalisku vedl jen úzký holý skalnatýhřbet. Plochy nádvoří vznikly dosypánímterénu k hradebním zdem, někde naopakodsekáním skal. Tak vzniklo i první nádvoří.Bašta na skalisku byla první linií obrany, vzniklaovšem nejpozději (na konci 15. století).Hrad při svém rozšiřování postupně sestupovalpo skalním hřbetu dolů, a stále takposouval obranu od vlastního jádra dále.Vznikl tak přístupový koridor se soustavoupěti bran, kterými je nutno projít na cestěk paláci. Připočtete- li další dvě, jež vedou naprvní nádvoří, má Pernštejn sedm bran.12NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

STAROBYLÁ CESTA Z ÚDOLÍPodoba hraduv 16. stoletíStarobylá cesta z údolí na hrad, zvaná podle dláždění Kamenice, existujejiž na konci 16. století.Podél cesty i v terénu svahu si lze všimnout vystupujících skal. Hrad se původněskutečně tyčil na skalnatém kopci se suťovými poli a skalisky, jež jsou nyní většinouzakryta nánosy a vegetací.Trasa silnice na protějším svahu je mnohem pozdější.Podle starých map bylo nutno používat cestu Kamenici,která přecházela přes první nádvoří hradu Pernštejnaa pak pokračovala k Bystřici n. P. a Rožné, a pocestní takbyli pod kontrolou hradu. Na druhé straně mohli poutnícibezpečně přenocovat na prvním nádvoří pod ochranouhradu a občerstvit se zde v hradní krčmě.Pod cestou nás upoutá mohutný památný tis. Dlepověsti je osud stromu spojen s osudem hradu. Podlemap ze začátku 18. století, na nichž je zakreslen, byl jižtehdy chápán jako významný solitér. V roce 2005 se staltis „Stromem roku České republiky“.Průsek poskytuje pohled na hradní palác, hranolovou věža purkrabství. Pod nimi je tarasní zeď Komtesčiny zahrádky.Ta je spojena můstkem přes příkop přímo s purkrabstvím.Terasy v sobě ukrývají barokní dělový bastioni pozdně gotické předsunuté opevnění.Pernštejnskýtis13NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

VYHLÍDKA NA VILU MITTROWSKÝCHVilav současnostiVilav 19. stoletíPlošinka s vyhlídkou vznikla v rámci celkových úprav hradního kopce jakolesoparku. Původně byla zpřístupněna i schodištěm z prostoru dnešní křižovatkya vedly od ní cesty dále do parku, po hřebeni (tzv. Zelenci) pak přímo ke hradua Komtesčině zahrádce.Vila Mittrowských vznikla ve čtyřicátých letech 19. století na místě panskéúřednické budovy jako příležitostné bydlení majitelů hradu (např. v zimě, kdymohlo být těžké připravit starobylý hrad k obývání).Obraz, zachycující hrad a jeho okolív 2. pol. 16. století, dokládá na tomtomístě nějakou věžovitou budovus branou na začátku cesty Kamenicejiž k uvedenému datu. S budovou bymohly snad souviset rozlehlé sklepypod vilou. Sklepy byly asi používányke skladování dovezeného vína předjeho dalším prodejem krčmářům.Prostor před vilou je oproti původnímustavu zcela přeměněn. V rámciúprav silnice byla změněna nejen trasacesty, přemístěna socha sv. JanaNepomuckého, ale i zcela změněnterén.14NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

CESTA V HRADNÍM SVAHUNová lávkapřesNedvědičkuCesta vedoucí v hradním svahu nad dnešní silnicí byla jejím předchůdcem.Důvodem její původní trasy byla neschůdnost původní údolní nivy,v níž meandroval potok a zřejmě vytvářel místy zaplavované plochy. Ty byly ještěve středověku nahrazeny rybníky, které zabíralypoměrně velké prostory nivy. Cestapak vedla nad nimi. Na konci 16. stoletíjsou zmiňovány rybník „Pode dvoremu zámku“ a rybník „Sladká pod zámkem“.Trasu této cesty ani cest na ni navazujícíchna plánu nenajdeme, je tedy zatím otázkou,vznikla-li až později než plán (okolor. 1700), či naopak byl její význam zastíněnudržovanou cestou Kamenicí vedoucípřes hrad, a cesta byla v uvedené dobějiž v úpadku.Jako všechny staré cesty dotýkající sehradního kopce byla cesta zapojena v 19.století do lesoparku, navazujícího na hradnípark, a odvíjely se z ní serpentiny různýchcest a schodišť, protkávajících hradníkopec a les s vyhlídkovými plošinamia romantickými skalisky.Pohled na cestyz počátku20. století15NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

ÚDOLÍ POD HRADEMNedvědičkaZimníNedvědičkaÚdolí pod hradem vytvořila říčka Nedvědička, která má na svém toku třinázvy: Zuberský potok, Nedvědička a v městečku Nedvědici Krčínka.Říčka Nedvědička pramení v nadmořské výšce asi 700 m severně od Zubří podPohledeckou skálou u NovéhoMěsta na Moravě,nedaleko prameniště říčkyBystřice. To vedlo Vratislavaz Pernštejna zvanéhoNádherný (1530 – 1582),aby nařídil regulovat průtokyvod v obou říčkáchtak, aby byl dostatek vodypředevším pro rybníky, kteréříčky napájely.Říčka Nedvědička je dlouhá28,6 km a do Svratky vtékáv Nedvědici v nadmořskévýšce 324 m. Plocha jejíhopovodí je 84,3 km 2 . Z rybářskéhohlediska je chovnýmpotokem. Spravuje jiPovodí Moravy.16NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

V DOBÁCH, KDY ŠTĚPÁN ...V dobách, kdy Štěpán z Medlova se svými lidmi stavěli klášter v Doubravníkua hrad Pernštejn, podle kterého se začali nazývat, stála již na ostrohu řekySvratky v Černvíru tvrz s kaplí a nedaleko od ní dvorec beze jména, patřící vladykůmse znakem tří ryb. To ještě nebylo městečka Nedvědice ani podhradí Pernštejna.A tak tomu bylo ještě mnoho roků.Pernštejnům, kteří žili v přízni moravského markraběte a rychle bohatli, jistě vadilo,že svobodný dvorec na dohled od Pernštejna měl svého vlastního pána. Hospodařilna něm Vítek se svou starou matkou. K pernštejnské vrchnosti ho vlastně vázalajediná povinnost: musel zde žádat o povolení k sňatku. Na ten však Vítek nepomýšlel,žil svobodně a po svém, věnoval se práci, ale nezapomínal ani na lova zábavu. Jeho dvorec byl trnem v oku pánům z Pernštejna, kteří ho chtěli připojitke svým državám. Činili proto Vítkovi různá příkoří, ale ten vše statečně snášela o nic nehodlal prosit. Vítkova matka však stárla a začala snít o mladé hospodyni.Což o to, o nevěsty neměl Vítek nouzi, ale jít prosit na hrad se mu nechtělo.Matka však stále naléhala, a tak syn nakonec poslechl. Potlačil v sobě hrdosta rozvážně stoupal vzhůru k hradu. Starý pan Vilém z Pernštejna zastával několikvýznamných funkcí v Markrabství moravském a většinu času trávil mimo hradPernštejn. Na hradě měl hlavní slovo bezohledný regent, který v době Vilémovynepřítomnosti měl téměř neomezená práva. Právě před něj byl Vítek předveden.Regenta poslušně poprosil o svolení, to ale nedostal. „Kdybys přišel i vkleče, stejněpovolení nedostaneš!“ vysmál se regent svému hostu.Zdrcený Vítek přestal vycházet ze svého obydlí, trápil se a nadával na mocnéhosouseda. Matka však byla neodbytná, nadále naléhala a syn ještě jednou poslechl.Na vlastním dvoře poklekl a po kolenou zamířil k hradu. Ploužil se pomalu vpřed,ale více než rozedraná kolena ho bolelo ponížení a potupa, k níž se sám propůjčil.Někde v polovině cesty mu došla trpělivost, vyskočil na nohya vztekle zvolal: „Nikdy se ti nepoddám! Už bylo dost křivdya bezpráví! Poddaný lid se musí dočkat spravedlnosti!“Vrátil se domů a na zarmoucenou mámu ani nepohlédl. Ta teďzačala konat sama. Klekla si před prahem, po kolenou vyšlaz dvorce, urazila tak dlouhou cestu kolem říčky Nedvědičkya stále po kolenou se drala vzhůru po kamenné cestě k hradu.Došla tak až k hodovní síni! Měla štěstí, Vilém z Pernštejnabyl na hradě. Postavila se před něj a začala prosit za syna.Pán pohlédl na její kolena rozedraná do krve a hned vyhověljejímu přání. Zlého regenta pak potrestal. Vítek se brzy šťastněoženil a svobodný dvorec byl na památku zoufalého činustaré matky nazván jménem Klečany.Matka prosípána Vilémaz Pernštejnaza syna Vítka17NEDVĚDICEPo naučných stezkách na hrad Pernštejn

HRAD PERNŠTEJN A PERNŠTEJNOVÉStředobodem krajiny, s níž vás seznamují stezky, jejiž přes sedm století hrad Pernštejn. Vznikl někdy krátcepřed rokem 1285, kdy zaznívá poprvé jeho jméno, nejenjako panské sídlo, ale i jako symbol završení ovládnutía kolonizace zdejšího kraje jeho novými pány. Meziostatními hrady, vznikajícími v oné době v okolí, se mudostalo cti být hradem predikátním, jeho zakladatelépřevzali jeho jméno. A tak se šlechtici píšící se do tédoby po jihomoravském Medlovu stali pány z Pernštejna.Vyjádřili tak své sepětí se zdejším krajem, jenž se proně stal novou základnou a domovem. Ve jménu novéhohradu nepřestal ani v němčině znít ohlas místníchjmen, a tak se Medvědí kámen (Bärenstein) tyčil nadměstečkem Nedvědicí a obtékala jej říčka Nedvědička.Přes další majetky a sídla, jež Pernštejnové získaliči vytvořili, byly i nadále jejich osudy s hradem spojeny.Chudnul-li rod, ať už nepřízní panovníka a dějin, čiabsurdně množstvím dědiců, jeho výstavba stagnovala,s bohatstvím a vlivem některých velkých mužůnaopak vzkvétal a rostl. Jeho největší růst a rozmachve století 15. a začátkem století 16. je spojen se jményViléma I. (1360-1426), ale zejména jeho syna Jana I.(1406-1475) a slavného vnuka Viléma II. (1438-1521).Ještě Vilémův syn Jan II. nabádá své syny a další potomky„ ....že sme tak velikého panství došli ... Pernštejna nikdy,aby prodán byl, nedopúštějte, nýbrž ať se na Pernštejněvždycky staví...“ . Ale bylo to právě bohatství, jež i jehoa jeho následovníky odvedlo na jiná sídla. Majetkovýúpadek pak už nepřivedl rod zpátky na rodové sídlo, alenaopak, zařadil i hrad s panstvím v roce 1596, půlstoletípo Janových slovech, do seznamu z nouze prodávanýchmajetků. A jako by byl osud rodu s hradem opravduspjat, po třech desítkách let vyhasíná i slavný rod pánůz Pernštejna.S výjimkou vybudování parku, s dalšími majiteliskončila definitivně doba velkých staveb, ale dokázalihrad uchránit a převést jej do naší doby bez větších ztrát.Hrad, jejž vlastně stvořila zdejší krajina, její přírodníbohatství a toto bohatství zúročující práce místních lidí,na oplátku přetvářel ji. Stal se centrem panství, z něhožvycházely příkazy a podněty, které otevíraly doly a lomy,stavěly hutě a dvory, klučily lesy pro nová pole, odvádělyvody řeky Svratky a jejích přítoků novými náhonyk mlýnům a pilám, hloubily rybníky (i přímo pod hradem)a vše propojovaly cestami. Kolem hradu se cesty sbíhalyi rozbíhaly. Mnohé z tohoto dědictví, spolu s přírodoudodnes krásnou, vám zprostředkují trasy nových naučnýchstezek.Literatura: Pernštejn, středověký hrad na Moravě, Bohumil Samek, PÚ Brno 1996; Pernštejn, hrad jižně od Bystřicen.P., Beatris Dobrá, březen 2007; Teplý Jar. Pernštejnové ve 13.-14. století, Pardubice 1996Pokud jste dočetli, doprohlíželi či jen dolistovali až sem, jsme rádi. V závěru vám chceme také prozradit, kdose to skrývá za možná trochu tajemnou zkratkou KRMN. Ano, s touto zkratkou jste se setkali na třetí stranětéto publikace, ale také se s ní setkáte na každé tabuli v terénu. Komise rady Městyse Nedvědice (tedy KRMN)pracovala ve složení:Petra Zbořilová, TIC Nedvědice, koordinátorkaLenka Blahová, TIC Nedvědice, koordinátorkaIng. Pavel Vejrosta, starosta Městyse NedvědiceJakub Zdeněk Škrabal, kastelán hradu PernštejnaPhDr. Eva Škrabalová, zástupkyně kastelánaDr. Jiří Šmíd, člen komiseIng. Antonín Špaček, člen komise18Mgr. Petr Vejrosta, člen komise

46532117141312781816119191510

Vysvětlivky - zajímavosti regionu123456Železniční nádražístrana 4Winikerova vilastrana 6Loosova vilastrana 6Mramorové lomystrana 5Vendolského vilastrana 6Frankova vilastrana 6789101112Vila Mittrowskýchstrana 14Říčka Nedvědičkastrana 16Cesta v hradním svahustrana 15Alej stovky dubůstrana 7Hrad Pernštejnstrana 3, 12Kamenicestrana 1313141516171819Hradní nádvořístrana 12Hradní parkstrana 11Kamenný moststrana 8Dřevěný moststrana 9Mariino loubístrana 3Haslingerův křížstrana 10Studánka Korejtkostrana 10Informační tabule naučných stezek na hrad Pernštejn1Železniční nádraží Nedvědice7Kamenný most13Výhled do parku23Významné lípy a mramorovélomyBrněnská cesta89Výhled na hradDřevěný krytý most1415Hrad Pernštejn, 1. nádvoříKamenice4Mansberský potok10Studánka Korejtko16Výhled na vilu Mittrowských56Panská loukaPamátné duby1112Haslingerův křížna PernštejněPivovarská cesta1718Lesopark, cesta nad rybníkyKovářova louka19Park pod Kaštany

Turistické informační centrumNedvědice 42, 592 62 Nedvědicetelefon: +420 511 119 173fax: +420 511 119 174e-mail: info@pernstejnsko.cze-mail: ticmikroregionpernstejn@seznam.czGPS: 49°27‘24.901“N 16°20‘3.130“Ewww.pernstejnsko.cz