You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Konzulát Slovenskej republiky:<br />
BŘEZEN 2009<br />
78 Gardenvale Road, Elsternwick 3185<br />
Tel: 03 9596 2529, Email: mmarkus@ozemail.com.au<br />
3<br />
„Braniboři v Čechách“ a „Prodaná nevěsta“ následuje<br />
slavnostní „Libuše“ a komická opera „Dvě vdovy“.<br />
Svým nepřátelům Smetana odpovídal v Národních listech,<br />
jejichž hudebním kritikem se stal po návratu ze Švédska<br />
přispěním svých uměleckých přátel Jana Nerudy<br />
a Vítězslava Hálka. Rozvíjel tam i své teoretické názory<br />
na utváření české národní hudby. Jan Neruda se nejednou<br />
výrazně postavil na stranu napadaného skladatele: „Nevíte<br />
komu mistr Smetana v Čechách překáží? Povídá se sice,<br />
že překáží panu Pivodovi, pak také jakémus panu Böhmovi<br />
nebo jak se ten vzácný pán jmenuje. Ale to snad není<br />
možná, aby Smetana překážel pánům těm. Cožpak překáží<br />
Petřín některému z těch oblázků, které leží dole na břehu<br />
Vltavy? Bojím se, že kdyby pan Pivoda vylezl si na Sněžku,<br />
Sněžka nestane se jím pranic vyšší a vím zas najisto,<br />
že když Smetana stojí jen na vlastních patách svých,<br />
že přece jeho hlavu vidí hudební svět i přes hranice české.“<br />
Koncem sezóny 1873-74, za neustálých psychických<br />
náporů, v době kdy Smetana cvičil na klavír až devět hodin<br />
denně, aby se připravil na nové možné působení virtuóza,<br />
se náhle dostavily zdravotní a posléze sluchové obtíže.<br />
Ani návštěvy u vyhlášených specialistů ve Vídni<br />
a Wiesbadenu nepomohly, skladatel brzy zcela ohluchl.<br />
Ze Smetanova dopisu z roku 1875: „Neštěstí je mým<br />
údělem. Jelikož nevnímám rušivých vlivů zvenčí, pracuje<br />
tím více duch. Uvnitř, tam to hraje nepřetržitě. Komponuji<br />
teď mnoho. Bohužel, ztrácí se mi rozkošná vnada živého,<br />
krásného zvuku. Slyším svou hudbu jen v představě,<br />
ne ve skutečnosti.“<br />
Těžce zkoušený a v krutých bolestech tvoří přesto<br />
v Jabkenicích svou vrcholnou skladbu, cyklus symfonických<br />
básní Má vlast. Dílo, které v celé české hudbě nemá sobě<br />
rovné. A ač úplně hluchý a nemocný, komponuje dál. Píše<br />
své největší komorní dílo Z mého života, vytváří další<br />
závažné skladby, např. klavírní cykly Sny, České tance,<br />
mužské i ženské sbory, kantátu Česká píseň, cyklus Večerní<br />
písně, dvě dueta Z domoviny, druhý smyčcový kvartet,<br />
Pražský karneval. Vznikají opery Hubička, Tajemství<br />
a Čertova stěna. Z posledního scénického díla<br />
na shakespearový námět Viola stačí ale zkomponovat již jen<br />
začátek. Úplně poslední notopis psaný skladatelovou rukou<br />
nese datum 25. února 1884.<br />
Potom už není úniku. Choroba neúprosně pokračuje<br />
a podlamuje mistrovy tělesné i duševní síly natolik,<br />
že je převezen z jabkenické myslivny do ústavu<br />
choromyslných v Kateřinkách, kde musí být nadále<br />
ošetřován pod přímým lékařským dohledem<br />
a kde 12. května 1884 umírá. Chorobopis z jeho<br />
posledních dnů o tom vydává smutné svědectví:<br />
„Nemocný je špatně živený, tělo se chvěje, slabost<br />
nejvyššího stupně způsobuje, že nemůže<br />
vzpřímeně vstát... V noci se probouzí, křičí<br />
a nesrozumitelně mluví. Polyká s obtížemi, polkne<br />
jen tekutinu... Zřejmě pronásledován nepříjemnými<br />
představami... Z návštěvníků už nepozná nikoho...“<br />
Co způsobilo strašné konce velkého génia?<br />
Dodnes se uvádějí a argumentují dvě možnosti.<br />
Teorie syfilitické nemoci se léta úzkostlivě tajila,<br />
aby nebyl pošpiněn charakter osobnosti významného<br />
národního skladatele. Při exhumaci jeho<br />
ostatků v roce 1987 byla však Smetanova lebka<br />
podrobena důsledného zkoumání. Doktor Jiří<br />
Ramba nechal zhotovit rentgenové snímky a lebku<br />
přeměřil. Zjistil, že Smetana měl výrazně menší<br />
pravou část obličeje, kterou se v pozdějším věku<br />
snažil zakrýt mohutným plnovousem.<br />
Na obličejových kostech měla Smetanova lebka<br />
jednoznačné známky dlouhodobého infekčního<br />
zánětu – osteomyelitidy.<br />
Podle Ramby patrně Smetana jako jedenáctiletý<br />
v době, kdy pobýval v Jindřichově Hradci, utrpěl<br />
těžké zranění a přechodně ztratil sluch. Došlo<br />
k tomu nejspíš při explozi nálože, skleněné láhve<br />
naplněné střelným prachem, kterou chlapci<br />
zakopali na poli. Výbuch vmetl Smetanovi<br />
do obličeje střepy, čerstvě pohnojenou půdu<br />
a navíc mu ránu vymyli nečistou vodou<br />
z nedalekého rybníka Vajgaru. Vznikl zánět, který<br />
Smetana i při tehdejší neznalosti antibiotik<br />
a dalších léků přežil. Zánět později přešel<br />
do chronického stádia a zachvátil mozkové pleny,<br />
čímž Ramba vysvětluje nejrůznější obtíže, které<br />
musel skladatel po celý život snášet a které velmi<br />
často připomínaly<br />
příznaky luetického<br />
onemocnění -<br />
syfilisu.<br />
Jak krutý<br />
a dramatický životní<br />
osud hudebního<br />
génia, který dal<br />
českému národu<br />
hudbu našemu srdci<br />
bezesporu nejdražší.<br />
Barbara Semenov
Change language