diskuse o potratech se slibně rozvíjí - Immaculata

NEPOSKVRNĚNÁ
Přemožena láskou
23
Kauza Roe versus Wade je jedním z nejznámějších a nejkontroverznějších
soudních procesů v USA. Před 30 lety Jane Roeová stanula před
americkým soudem a žádala právo na zabití vlastního dítěte. Zvítězila.
Potrat na přání byl legalizován. Dnes se Norma L. McCorvey, která se
schovávala za pseudonymem Jane Roe, obrátila na katolickou víru a postavila
se do první řady ochránců života. Lituje toho, co způsobila,
a doufá, že se najde někdo, kdo zastaví „potratovou mašinerii“, která usmrcuje
každým rokem téměř 1,5 milionů amerických dětí.
Norma neměla šťastné dětství. Od devíti let ji
vychovávala ulice. Ukončila devět tříd. Brala
drogy, pila. V šestnácti letech se vdala, avšak její
manželství netrvalo dlouho. V roce 1969, když jí
bylo dvaadvacet let, přišla potřetí do jiného
stavu. Dvě první děti byly předány k adopci.
Mladá žena neviděla dobrou budoucnost ani pro
své třetí dítě. Potřebovala pomoc. Byla mladá
a naivní. Když jí poprvé někdo řekl, aby si nechala
udělat aborci, šla domů zjistit ve slovníku,
co to divné slovo znamená. Tehdy se také dozvěděla,
že tento zákrok přerušení těhotenství je
v Americe nelegální. Poradili jí, aby se setkala
s dvěma „novopečenými“ právničkami Sarah
Weddingtonovou a Lindou Coffeeovou.
Nebyla pro ně nikým
Právničky ji přesvědčovaly, že „žena má mít
právo rozhodovat o svých pohlavních orgánech“,
a proto je třeba změnit zákony státu Texas, které
toto nedovolují. Norma lhala, když jim říkala, že
do jiného stavu přišla tak, že byla znásilněna nějakou
tlupou a že neví, kdo je otcem dítěte. Byla
nevzdělaná a vůbec se neorientovala v zákonech.
Domnívala se, že si stačí promluvit se soudcem,
který jí jako jediný může dovolit zabít nenarozené
dítě. Mladé adeptky práva ji z omylu nevyvedly.
Předložily jí vhodný formulář a ukázaly
místo, kde ho je třeba podepsat. Podepsala.
Neuvědomovala si závažnost toho, co dělá.
Nevěděla, jak velké zlo způsobí. Když se celá
záležitost stala známou a měl být zahájen proces,
Norma prosila, aby její skutečné příjmení bylo
nahrazené pseudonymem. Takto se narodila Jane
Roeová.
V cele kauze se Norma stala pouze figurkou,
„exemplářem“ těhotné ženy, kterou stoupenci
potratů potřebovali, aby způsobili díru v právním
systému. Byla malým kolečkem, které uvádělo
do pohybu celé soukolí potratového mechanismu.
Právníci nechtěli pomoci její záležitosti, ale
té své. Chtěli zlegalizovat potraty. „Nic jsem pro
ně neznamenala,“ říká dnes Norma. Byla to
pravda. U soudu druhé instance, a byl to
Nejvyšší soud, nebylo zapotřebí ani její osobní
přítomnosti.
Právo na zabíjení
Rozhodnutí kauzy ve prospěch stoupenců potratů
na přání dalo závdavek přímo k nepředstavitelným
právním následkům. Verdikt onoho
procesu způsobil, že dnes je v Americe dovoleno
zabíjení nenarozených v jakémkoli období jejich
plodového života, do devátého měsíce včetně.
Na základě zmíněného rozhodnutí se už 30 let
každým rokem zabíjí v USA téměř 1,5 milionů
nenarozených dětí.
Zajímavou skutečností je, že Norma své dítě,
které tenkrát čekala, nezabila. Rozhodnutí legalizující
zabíjení nenarozených padlo až po apelaci
v roce 1973, když její dcerušce byly už dva
roky a byla dána k adopci (soud první instance
v roce 1970 jí potrat nedovolil). Norma nikdy
nevyužila zákon, k jehož zavedení přispěla.